Jedlý
Vyžaduje úpravu
Za syrova jedovatý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.










Hojná dřevní houba s kloboukem 3–10 cm (až 12 cm), barvy žlutookrové, růžovohnědé nebo hnědé, pokrytým drobnými, tmavšími šupinkami soustředěnými zejména uprostřed kolem nízkého hrbolku. Okraj klobouku je u starších plodnic rýhovaný. Lupeny jsou bělavé, s věkem masově hnědé, připojené zoubkem nebo mírně sbíhavé. Třeň má 4–12 cm délky a 0,8–2 cm tloušťky, směrem dolů je výrazně kyjovitě nebo hlízovitě ztlustlý (až 3 cm), se žlutými zbytky plachetky a černými rhizomorfami na bázi. Prsten je vláknitě vlnatý, bělavý se žlutým okrajem, s věkem často mizející. Dužnina je bělavá, tvrdá, pružná, se svíravou chutí. Roste na podzim na dřevě a kořenech listnatých, vzácněji jehličnatých stromů. Za syrova jedovatá.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- u mladých plodnic: Tvar klobouku: kuželovitý.
Tvar klobouku: plochý. - Pokryv klobouku
- Pokryv klobouku: šupinatá.
Pokryv klobouku: šupinatá (tmavohnědý povlak).
Pokryv klobouku: šupinatá (střed klobouku, šedohnědý pokryv).
Pokryv klobouku: šupinatá (na okraji klobouku, nažloutlý povlak).
Pokryv klobouku: šupinatá (na okraji klobouku, bělavý povlak). - Lepkavost a slizkost klobouku
- Lepkavost a slizkost klobouku: lepkavý.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: hnědý.
u mladých plodnic: Barva klobouku: hnědý.
u mladých plodnic: Barva klobouku: růžovohnědý. - Postavení okraje
- u mladých plodnic: Postavení okraje: podvinutý.
- Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 25–100 mm.
- Střed klobouku
- Střed klobouku: s výrazným hrbolem.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny). - Profil hymenoforu u třeně
- Profil hymenoforu u třeně: vykrojený u třeně (lupeny).
- Šířka přirostnutí hymenoforu
- Šířka přirostnutí hymenoforu: široce přirostlý (lupeny).
- Sbíhavost hymenoforu na třeň
- Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý zoubkem (lupeny).
Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý (lupeny).
Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý (lupeny). - Barva hymenoforu
- Barva hymenoforu: bělavá.
- Vztah barvy ostří a plochy lupene
- Vztah barvy ostří a plochy lupene: stejné barvy jako plocha lupenu.
- Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: blízko u sebe.
Rozestup lupenů: blízko u sebe. - Přítomnost krátkých lupenů
- Přítomnost krátkých lupenů: přítomný.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
- Báze třeně
- Báze třeně: kyjovitý.
Báze třeně: hlízovitý. - Barva třeně
- nad prstenem: Barva třeně: bílý.
pod prstenem: Barva třeně: hnědý.
na bázi třeně: Barva třeně: šedavý. - Reliéf povrchu třeně
- nad prstenem: Reliéf povrchu třeně: brázditý.
- Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: vláknitá (žlutý pokryv).
- Délka třeně
- Délka třeně: do 120 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: do 30 mm.
Průměr třeně: do 25 mm (na bázi třeně).
Prsten
- Přítomnost prstenu
- Přítomnost prstenu: přítomný.
Přítomnost prstenu: přítomný. - Stavba materiálu prstenu
- Stavba materiálu prstenu: vláknitý.
Stavba materiálu prstenu: blanitý. - Vytrvalost prstenu
- Vytrvalost prstenu: mizející.
- Barva prstenu
- Barva prstenu: bílý (celý prsten).
- Pokryv povrchu prstenu
- Pokryv povrchu prstenu: šupinatá (okraj prstenu).
- Popisná tloušťka prstenu
- Popisná tloušťka prstenu: tenký.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bělavá.
- Pevnost dužniny
- Pevnost dužniny: tvrdý.
- Chuť dužniny
- Chuť dužniny: svíravý.
Chuť dužniny: svíravý, slabý.
Chuť dužniny: hořký, slabý. - Pružnost dužniny
- Pružnost dužniny: pružný.
- Barva dužniny po poranění
- Barva dužniny po poranění: beze změny barvy.
Barva dužniny po poranění: beze změny barvy.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les.
Stanoviště: park. - Substrát
- Substrát: dřevo v zemi.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: jednotlivě.
Způsob růstu plodnic: ve skupinách.
Způsob růstu plodnic: ve svazcích. - Četnost výskytu
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od srpna do listopadu.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedlý
- Požadovaná úprava
- Vyžaduje úpravu
- Konzumace za syrova
- Za syrova jedovatý
Právo
- Prodej
- V Polsku není uveden v seznamu hub povolených k prodeji.
- Ochrana
- Není uveden v polském seznamu chráněných druhů hub.
Možná záměna
Armillaria cepistipes
Hlavní rozdíly
Armillaria gallica se liší trvalejším, často vlnatým nebo hvězdicovitě pukajícím prstenem, hojnějšími žlutými zbytky plachetky na třeni, pomalejším mizením šupinek na okraji klobouku a výtrusy častěji elipsoidně mandlovitými.
Velmi podobná václavka cibulonohá (Armillaria cepistipes) ztrácí šupinky na okraji klobouku rychleji, má chudší zbytky plachetky na třeni a tvoří častěji široce elipsoidní výtrusy o rozměrech 7–9(10) × 4,5–6,5(7) µm.
FAQ
Je václavka hlíznatá jedlá?
Ano, je to chutná jedlá houba, ale vyžaduje bezpodmínečné povaření po dobu minimálně 15–20 minut a slití vody. Za syrova nebo nedostatečně uvařená je jedovatá.
Kde a na čem roste václavka hlíznatá?
Roste v listnatých a smíšených lesích, na mrtvém dřevě, pařezech, větvích nebo opadu, často zdánlivě na zemi z pohřbeného dřeva.
Čím se liší od václavky obecné?
Má výrazně hlízovitě rozšířenou bázi třeně se žlutavými vločkami a jemnější, pavučinovitý nebo vlnatý prsten, často se žlutým odstínem.
Kdy je sezóna tohoto druhu?
Plodnice se objevují obvykle od pozdního léta do pozdního podzimu, nejčastěji od září do listopadu, jednotlivě nebo v nevelkých trsech.
Roste václavka hlíznatá ve velkých trsech?
Na rozdíl od václavky smrkové vytváří husté trsy vzácněji. Častěji roste jednotlivě, v malých skupinách nebo volných trsech po několika kusech.
Svítí podhoubí tohoto druhu ve tmě?
Ano, její podhoubí a rhizomorfy vykazují jev bioluminiscence a mohou vyzařovat slabé, nazelenalé světlo viditelné v naprosté tmě.
Jaké je kulinářské využití této houby?
Po povaření se skvěle hodí k nakládání do octa, smažení, dušení a jako přísada do omáček a houbových polévek.
S jakými jedovatými houbami ji lze zaměnit?
Lze ji zaměnit s jedovatou třepenitkou svazčitou, která má hořkou chuť a sírově žlutou dužninu, a se smrtelně jedovatou čepičatkou jehličnanovou.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- opieńka żółtawa
- Platné vědecké jméno
- Armillaria gallica Marxm. & Romagn.
- Další národní jména
- václavka hlízovitá
- Další jména
- opieńka żółta, opieńka żółtotrzonowa, opieńka bulwiasta
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách klobouk zvedněte a prohlédněte si otisk.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: široce elipsoidní.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 7–12 µm, šířka 4–6,5 µm.
- Rozměry výtrusu
- Délka 8,9 µm, šířka 5,5 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Způsob výživy
- Způsob výživy: saprotrofní.
Způsob výživy: parazitický.
Mimokulinární využití
V Asii podhoubí A. gallica spoluvytváří mykorhizní vazby nezbytné pro růst a pěstování hlíz léčivé orchideje Gastrodia elata.
Historie a kultura
Vyčlenění A. gallica z dřívějšího, širokého pojetí václavky obecné představovalo průlom v pochopení ekologie a rozmanitosti lesních patogenů.
Jedlost a bezpečnost
Podmínečně jedlá houba – za syrova nebo nedostatečně uvařená je jedovatá a způsobuje akutní žaludečně-střevní potíže. Vyžaduje bezpodmínečné povaření po dobu minimálně 30 minut a slití vývaru.
Houba je sbírána ke kulinářským účelům, ale kvůli přítomnosti látek dráždících trávicí trakt vyžaduje před konzumací bezpodmínečné, dlouhé vaření.
Stanoviště a výskyt
Václavka hlíznatá (Armillaria gallica) se vyskytuje především v listnatých a smíšených lesích, vzácněji v jehličnatých lesích a někdy také ve starých parcích. Jako saprotrof a slabý sekundární parazit se vyvíjí na mrtvém dřevě – plodnice vyrůstají jednotlivě nebo v malých skupinách na tlejících pařezech, kořenech, ležících větvích a velmi často zdánlivě přímo z opadu z úlomků dřeva mělce zahrabaných v půdě. V polském výzkumném materiálu shrnutém v práci Żółciak (2003, tabulky 2–3) byl doložen výskyt houby na 9 druzích listnatých stromů, mimo jiné na buku lesním a dubu letním, zatímco na jehličnatých stromech je zaznamenávána podstatně vzácněji. V Evropě má tento druh široký areál rozšíření, avšak ve vztahu k Polsku vědecké publikace poukazují na zjištěné lokality v několika různých regionech země, aniž by existovaly důvody k zobecňování o rovnoměrné hojnosti na celém území. Sezóna plození v tabulkových přehledech pro Polsko zahrnuje měsíce od srpna do listopadu (VIII–XI), zatímco v analogických fenologických tabulkách pro Česko je doložen výskyt od září do října (IX–X).
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Jedlý — źródło oznaczenia
Materiał: po pełnej obróbce
Karel Tejkal, Vladimír Sojka, ČMS: Armillaria gallica · myko.cz/myko-atlas/Armillaria-gallica/: Popis and Kuchyňské využití; full page, atlas-level, Hagara2014 not read
- Požadovaná úprava
- Vyžaduje úpravu
Karel Tejkal, Vladimír Sojka, ČMS: Armillaria gallica · myko.cz/myko-atlas/Armillaria-gallica/: Popis and Kuchyňské využití; full page, atlas-level, Hagara2014 not read
- Konzumace za syrova
- Jedovatý
Materiał: surowy
Źródło bez opisu bibliograficznego · Artenliste Speisewert, Armillaria gallica etc. entry; W. Pätzold annotation on raw toxicity of Armillaria. Group-level author assessment explicitly covering listed Armillaria gallica, not a species-specific clinical trial.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Armillaria gallica Marxm. & Romagn.
Nazwa naukowa Armillaria gallica Marxm. & Romagn. należy do rodziny obrzękowcowatych (Physalacriaceae). Została opublikowana w 1987 roku i jest uznawana przez Index Fungorum za nazwę bieżącą.
W literaturze mykologicznej takson ten bywał opisywany pod nazwami Armillaria bulbosa, Armillariella bulbosa oraz Armillaria mellea var. bulbosa. W części baz i atlasów (m.in. w polskim rejestrze GRej) preferowana bywa nazwa Armillaria lutea, traktowana w innych ujęciach jako synonim heterotypowy.
Rozsah taxonu a omezení určování
Nazwa Armillaria inflata uznawana jest za nazwę wątpliwą (nomen dubium) z powodu braku zachowanego materiału zielnikowego umożliwiającego jej jednoznaczną weryfikację molekularną w obrębie kompleksu A. cepistipes–A. gallica.
Rozpoznanie taksonomiczne opiera się na analizie mikrostruktury osłony, pomiarach zarodników oraz badaniach sekwencji genu tef1-α, gdyż sam region ITS nie zawsze w pełni rozdziela gatunki z tego kompleksu.
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Przyjęto bieżące ujęcie Armillaria gallica (IF131162) oraz materiały oznaczone jako ten gatunek w pracy Antonína (2009, Czechy i Słowacja), atlasie czeskim i opracowaniu Kuo (USA). Doniesienia GRej jako A. lutea oraz powiązania nazw bulbosa/lutea zachowują własne zakresy taksonomiczne; nie przypisano ich automatycznie do wąsko rozumianej A. gallica. Ujęcie synonimii heterotypowej w NCBI nie oznacza scalenia taksonów w Index Fungorum. Dawny genet z Michigan, przekazy o grupie opieniek i materiały laboratoryjne rozpatruje się osobno.
[21] [25] [23] [22] [1]
Ekologie a rozšíření
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
Buňky šupin klobouku
- Tloušťka stěny — kvalitativní posouzení
- Tloušťka stěny — kvalitativní posouzení: tlustostěnný (mírně). [28]
Kaulocystidy
- Přezky
- Přezky: nepřítomný. [21]
Hymeniální cystidy
Ostatní laboratorní znaky
Pokožka klobouku
Výtrusy
Materiál a metody výzkumu
Studie složení a aktivity — Su 2024 — stejný výsledek a tři dávky
Materiał: Frakcja polisacharydowa AgP z materiału opisanego przez autorów jako A. gallica z Heilongjiang; osobne komórki docelowe HepG2 (TCHu 72).
Zakres odczytu: Pełny tekst.
Ograniczenia: Doświadczenie dotyczyło wyłącznie wskazanej frakcji AgP i komórek HepG2 w modelu uszkodzenia oksydacyjnego. Nie przeprowadzono próby klinicznej. Wynik nie określa skuteczności leczniczej ani bezpieczeństwa spożywania owocników. Takson materiału podano według oznaczenia autorów; nie wykonano tutaj niezależnej identyfikacji.
[26]Archiwalny opis siedliska
Gatunek rozwija się jako saprotrof na martwym drewnie, pniakach i zagrzebanych korzeniach, a także jako słaby patogen nekrotroficzny na osłabionych drzewach liściastych (rzadziej iglastych), wywołując białą zgniliznę drewna.
Szerokie spektrum żywicieli obejmuje liczne rodzaje drzew liściastych (m.in. dąb, grab, buk, jesion, olsza, brzoza, lipa, klon) oraz iglastych (świerk, jodła, sosna, modrzew).
W Europie Środkowej owocnikowanie trwa zasadniczo od sierpnia do listopada, z największym nasileniem we wrześniu i październiku.
Archiwalny opis siedliska
W Ameryce Północnej grzyb występuje pospolicie w lasach liściastych i nadrzecznych na wschód od Gór Skalistych, owocnikując późnym latem i jesienią.
Archiwalny opis siedliska
W Azji Wschodniej owocniki notowano m.in. w październiku w sąsiedztwie upraw storczyka Gastrodia elata.
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Počet výtrusů na bazidii
- Liczba zarodników na jednej podstawce wynosi 4. [24] [21]
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka hymeniální cystidy
- na ostrzu blaszki: 15–40 µm [24]
na ostrzu blaszki: 15–25 µm [21] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka hymeniální cystidy
- na ostrzu blaszki: 5–12 µm [21]
na ostrzu blaszki: 2,5–5 µm [24] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- 7,5–11 µm (skrajnie do 12 µm) [21]
7–9 µm [22]
7–10 µm [24]
Materiał badania: Europejski materiał A.gallica z pierwotnej pracy Antonína i współautorów2009. Nie jest to polska kolekcja ani próbka z galerii. Materiał suszony (przygotowanie opisano w Metodach): Średnia długość zarodnika w badanym materiale wynosi 8,9 mikrometra. [28] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- 5–6,5 µm [21]
4,5–6 µm [22]
4–6 µm [24]
Materiał badania: Europejski materiał A.gallica z pierwotnej pracy Antonína i współautorów2009. Nie jest to polska kolekcja ani próbka z galerii. Materiał suszony (przygotowanie opisano w Metodach): Średnia szerokość zarodnika w badanym materiale wynosi 5,5 mikrometra. [28]
Metody i zapisy źródłowe — Europejski materiał A.gallica z pierwotnej pracy Antonína i współautorów2009. Nie jest to polska kolekcja ani próbka z galerii.
Stan materiału: suszony.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Opis metody w źródle: Według ogólnych metod praca opiera się głównie na suszonym materiale. Źródło wymienia kilka mediów, nie przypisując jednego z nich do podanych średnich.
Układ strzępek skórki — zapis źródłowy: „Antonín et al.2009, A.gallica: Pileipellis a cutis of radially arranged hyphae. Radial is explicitly reported, not inferred from subradial or parallel.” [28]
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „Antonín et al.2009, A.gallica: Basidia (narrowly) clavate. The clavate base shape is recorded; the optional narrow qualifier awaits its own approved attribute, not nearly.” [28]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Antonín et al.2009, A.gallica: basidiospores7.5–11(12)×5.0–6.5µm, explicitly reported mean=8.9×5.5µm. Mean retained separately from source range.” [28]
Metody i zapisy źródłowe — Antonín V., Tomšovský M., Sedlák P., Májek T., Jankovský L. 2009. Mycological Progress 8:259–271. DOI 10.1007/s11557-009-0597-1
Długość podstawki — zapis źródłowy: „Podstawki 32–45 × 7,5–9 µm; długość 32–45 µm.” [21]
Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „Podstawki 32–45 × 7,5–9 µm; szerokość 7,5–9 µm.” [21]
Długość kaulocystyd; Kształt kaulocystyd; Szerokość kaulocystyd — zapis źródłowy: „20–55×11–23 µm, szerokomaczugowate/pęcherzykowate/wrzecionowato-maczugowate.” [21]
Organizacja skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Cutis radialnych ±walcowatych strzępek z nieregularnymi/koraloidowymi końcami.” [21]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki 7,5–11(12) × 5–6,5 µm; średnia 8,9 × 5,5 µm. Długość typowo 7,5–11 µm, wyjątkowo 12 µm.” [21]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Często elipsoidalno-migdałowaty, rzadsze szerokoelipsoidalne.” [21]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „Cienko- i grubościenne warianty.” [21]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki 7,5–11(12) × 5–6,5 µm; szerokość 5–6,5 µm, średnio 5,5 µm.” [21]
Metody i zapisy źródłowe — Michael Kuo, January 2017: Armillaria gallica; kolekcje HMK 09210401, 11020401, 09150721, 11121102
Szerokość elementów skórki — zapis źródłowy: „Cutis/ixocutis ze strefami elementów wzniesionych; elementy5–15 µm szerokości, bezbarwne/brązowe w KOH.” [24]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki 7–10 × 4–6 µm w czterech amerykańskich kolekcjach; długość 7–10 µm.” [24]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Gładka.” [24]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki 7–10 × 4–6 µm; szerokość 4–6 µm.” [24]
Metody i zapisy źródłowe — Owocniki opisane przez Antonína2009 jako A.gallica. Zestaw obejmuje kolekcje czeskie i słowackie oraz jedną austriacką; nie jest to nowy wynik polskiego materiału.
Obecność kaulocystyd — zapis źródłowy: „Źródło jawnie wymienia kaulocystydy i podaje ich wymiary oraz kształty.” [21]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["Exact source/material: Antonin2009 CZ/SK identified gallica;explicit cheilocystidia", {}, null, null]
Długość cystydy hymenialnej; Kształt cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „15–25×5–12 µm, przeważnie regularne maczugowate/subwalcowate/±wrzecionowate, czasem łańcuchy2(3)komórkowe.” [21]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["Exact source/material: Kuo US four collection description, not four spores or fruitbodies;explicit cheilocystidia", {}, null, null]
Długość cystydy hymenialnej; Kształt cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „15–40×2,5–5 µm, cylindryczne/faliste do nieregularnych, cienka ściana, bezbarwne w KOH.” [24]
Metody i zapisy źródłowe — Europejski materiał źródłowo oznaczony jako A.gallica, opisany przez Antonína i współautorów. Nie przypisano komórkom vouchera fotografii ani N całej pracy.
Stan materiału: suszony.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Opis metody w źródle: Ogólne metody morfologiczne: mikroskop Olympus BX, głównie suszony materiał; czerwień Kongo, KOH i odczynnik Melzera. Nie wskazano konkretnego medium przy każdym pomiarze komórek.
Długość; Szerokość — zapis źródłowy: „A.gallica description: pileus scale cells10–125(175)×5–25µm.” [28]
Długość; Szerokość — zapis źródłowy: „A.gallica description: terminal cells15–130×5–25µm.” [28]
Liczba przegród — zapis źródłowy: „A.gallica: pileus scale cells0–2-septate.” [28]
Kształt — zapis źródłowy: „A.gallica: scale cells ellipsoid, subfusoid to cylindrical; subfusoid is fusiform plus its own nearly qualifier.” [28]
Kształt — zapis źródłowy: „A.gallica: terminal cells subulate, ellipsoid to cylindrical.” [28]
Grubość ściany — ocena jakościowa — zapis źródłowy: „A.gallica: scale cells slightly thick-walled.” [28]
Budowa komórkowa — zapis źródłowy: „A.gallica: cheilocystidia2(3)-celled or in chains of cells in lower part. Multicellularity is recorded; exact count and anatomical chain scope are preserved separately.” [28]
Metody i zapisy źródłowe — Zarodniki gatunku opisanego w atlasie Česká mykologická společnost; bez numeru okazu, N i osobnej diagnozy DNA.
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Atlas CMS: výtrusy bezbarvé.” [22]
Metody i zapisy źródłowe — Karel Tejkal, Vladimír Sojka, ČMS: Armillaria gallica
Morfologie podle Antonína 2009
Materiał: Autorski opis europejskich okazów A. gallica w pracy porównawczej. Cała praca obejmuje 51 okazów kilku gatunków; tej liczby nie przypisano pomiarom pojedynczego gatunku ani komórek. Oznaczenia materiałów kontrolowano metodą PCR-RFLP; kolekcje zachowano w BRNM.
Metoda: Morfologia opiera się na obserwacjach pierwszego autora. Mikroskopia świetlna dotyczyła głównie suszonego materiału. W ogólnych metodach wymieniono czerwień Kongo, KOH i odczynnik Melzera; nie dopisano wybranego medium do każdego wyniku.
Zakres wyników: Oddzielono komórki budujące łuski kapelusza od ich komórek końcowych oraz cheilocystyd. Źródłowe wymiary, kształty, przegrody i grubość ścian zachowują własne cele anatomiczne. Podany w makroskopii wymiar do 25 mm dotyczy podstawy trzonu.
Odczyt i ograniczenia: Ponownie odczytano tekst metod morfologicznych i cały opis A. gallica w autorskiej kopii na ResearchGate. Nie odczytano wszystkich tabel i wykresów; nie przypisano numerów stron na podstawie numeracji tekstu HTML. Sama obecność odczynnika Melzera w metodach nie ustala wyniku amyloidalności. Nie przeniesiono pomiarów A. cepistipes ani treści polecanych obok publikacji.
[28]Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiał: Polskie próby badania Żółciak 2003; lata 1988–1998. Liczba 1700 i 433 stanowiska dotyczy całego badania Armillaria, nie wyłącznie A. gallica.
Zakres odczytu: Pełny tekst.
Data przeglądu: 20.10.2026.
Ograniczenia: Wewnętrzna sprzeczność regionalna i błędnie wydrukowane 53°70′ pozostają nierozstrzygnięte. Brak danych o polskim sezonie miesięcznym w tym artykule.
[35]Rozsah zpracování
Záznam vyžaduje doplnění před dokončením.
- Hledání regionů výskytu vyžaduje dořešení.
- Vazby dřívějších zjištění vyžadují opětovnou kontrolu.
- Nové zdroje vyžadují prověřit informace zjištěné při kontrole.
Právní základ a rozsah hodnocení
Analytické výsledky
Složení a laboratorní aktivita
- Aktivita zkoumaného extraktu
- Aktivita zkoumaného extraktu: antioxidační aktivita (HepG2, extrakt, aktivita zjištěna, polysacharidová frakce, su2024.AgP). [26]
- Expoziční koncentrace zkoumaného materiálu
- Expoziční koncentrace zkoumaného materiálu: 100 µg/ml (HepG2, extrakt, su2024.AgP, uvedená hodnota). [26]
Expoziční koncentrace zkoumaného materiálu: 400 µg/ml (HepG2, extrakt, su2024.AgP, uvedená hodnota). [26]
Expoziční koncentrace zkoumaného materiálu: 200 µg/ml (HepG2, extrakt, su2024.AgP, uvedená hodnota). [26]
Polysacharidy AgP — složení a buněčný model
Materiał: Su i wsp. (2024) badali frakcję AgP z chińskiego materiału oznaczonego jako A. gallica przez wskazaną firmę. Celem doświadczenia były komórki HepG2 (TCHu 72).
Metoda: Skład oznaczano HPLC po hydrolizie i derywatyzacji PMP. W modelu DMEM wcześniejsza ekspozycja na AgP trwała 24 godziny, a późniejsza faza uszkodzenia H2O2 — 4 godziny. Badano żywotność, ROS, MDA, enzymy antyoksydacyjne i apoptozę.
Wynik: W hydrolizacie wykazano osiem monosacharydów. Autorzy raportują ograniczenie uszkodzenia oksydacyjnego komórek przez AgP. Tabela 1 podaje mg/g; §2.9 definiuje średnią ± SD.
Ograniczenia i droga cytowania: Odczytano pełny tekst. To wynik frakcji i modelu komórkowego, bez próby klinicznej. Nie przypisano danych hydrolizatu całemu owocnikowi. Cytowania 2,5–8 dotyczą A. mellea; nie przeniesiono ich tez na A. gallica. Ich pełnych tekstów nie odczytano.
[26]Nejdůležitější látky a jejich účinek
Z kultur hodowlanych wyizolowano seskwiterpenowe estry arylowe z grupy melleolidów, w tym armimelleolid C oraz melleolid F.
W testach laboratoryjnych in vitro wyizolowany armimelleolid C wykazywał aktywność cytotoksyczną wobec linii komórkowych nowotworów piersi (IC₅₀ = 7,54 µmol/L).
Jedlost
Materiał: Atlas myko.cz, sekcja kuchenna strony A. gallica.
Metoda: Odczyt strony; książka Hagara 2014 nieotwarta.
Wynik: Status jadalny po dłuższej obróbce, poziom atlasowy. Dolegliwości przypisane substancjom termolabilnym, bez identyfikacji związku.
Ograniczenia: Zdanie obejmuje wszystkie opieńki. Nie jest opisem przypadku klinicznego gallica.
[22]Škodlivé účinky po požití
Materiał: Abstrakt serii Wisconsin Poison Center oraz fragment tabeli NAMA 2018–2020.
Metoda: Oddzielenie nazwy rodzajowej i nazw innych gatunków od A. gallica.
Wynik: Są opisane samoograniczające się objawy żołądkowo-jelitowe po grzybach zgłaszanych jako Armillaria oraz po A. mellea, A. cf. solidipes i A. tabescens. Część identyfikacji była błędna.
Ograniczenia: Brak pełnego tekstu pracy z Wisconsin i brak sprawy oznaczonej jako A. gallica. Odczytany materiał nie pozwala przypisać tych przypadków wąsko rozumianemu gatunkowi A. gallica.
Droga cytowania: Abstrakt wydawcy; tabela NAMA tylko we fragmencie zwróconym przez wyszukiwanie.
[12]Bioluminiscence podhoubí — abstrakt
Materiał: Grzybnia czterech genetów A. gallica na agarze słodowym albo drewnie korzeni Cornus florida. Osobno grzybnia sześciu genetów każdego z trzech gatunków.
Wynik: Bez oświetlenia otoczenia grzybnia świeciła stale. U A. gallica światło otoczenia i mechaniczne zaburzenie grzybni zwiększały świecenie. Nie było dobowej okresowości.
Zakres odczytu: tylko abstrakt
Ograniczenia: Pełnego tekstu nie otwarto. To grzybnia, nie owocnik.
[13]AGP a únava po námaze — abstrakt
Materiał i model: Sun i wsp. (2023) opisują polisacharyd AGP z owocników A. gallica i doświadczenie ostrego zmęczenia wysiłkowego na myszach. Abstrakt podaje masę cząsteczkową 23,007 kDa.
Wynik i ograniczenia: Autorzy raportują poprawę wytrzymałości i zmiany wskaźników metabolicznych oraz stresu oksydacyjnego. Odczytano abstrakt; pełne metody, dawki, liczebność i dokumentacja oznaczenia są niezweryfikowane. To nie jest badanie ludzi ani dowód zastosowania klinicznego.
[27]Ekologické výzkumy
Polsko
Materiał: Żółciak 2003, 1988–1998, Polska.
Metoda: Izolaty i owocniki oznaczane metodami z pracy 1999 a, której nie otwarto.
Wynik: Występowanie w Polsce potwierdzone. Żywiciele tabeli są roślinami, na których stwierdzono grzyba, nie żywym otoczeniem.
Ograniczenia: Sprzeczność Sudety/Karpaty pozostaje nierozstrzygnięta i niezapisana. 53°70′ bez korekty. Brak miesięcy polskich.
[35]Genom kmene M3 a Gastrodia
Materiał: Szczep Armillaria gallica M3 przekazany przez Yunnan Senhao Fungi Industry, Xiaocaoba, Yiliang, Zhaotong, Yunnan. Grzybnia na PDA, 28 °C, ciemność. Genom PRJNA1082085, BioSample SAMN40199449.
Metoda: Illumina NovaSeq 6000 i Oxford Nanopore PromethION; składanie NECAT, korekta Racon i Pilon; adnotacje BUSCO, CAZy, PHI, GO, KEGG, Pfam, NR.
Wynik: Genom około 83,3–86,2 Mpz, 38 kontigów, N50 6 065 498 pz, GC 47,43%, 12 557 genów, kompletność BUSCO 95,4%. CAZy: 452 enzymy, w tym 191 GH i 73 GT. W PHI 3412 genów; 51,91% w klasie reduced virulence. Autorzy interpretują to jako słabszą patogenność i przydatność do wspólnej uprawy z Gastrodia elata. To wniosek z adnotacji genomu, nie z próby zakażenia.
Zakres odczytu: pełny otwarty tekst BMC Genomics, 31 marca 2025, od tła przez metody, wyniki, dyskusję i literaturę
Ograniczenia: W odczytanych metodach nie ma testu kojarzenia ani sekwencji użytej do oznaczenia M3. Twierdzenia o polisacharydach w tej pracy odsyłają do Sun 2023 i prac o A. mellea; nie są własnym wynikiem genomowym. Nie przenoszę liczb CAZy na owocnik.
Uwaga weryfikacji: Różne wielkości genomu podane w częściach publikacji zachowano jako wewnętrzną rozbieżność raportowania, a nie potwierdzony biologiczny przedział min–max. Nie znormalizowano ich do cechy gatunku.
Dalszy odczyt: Podczas niniejszej naprawy odczytano abstrakt Sun i wsp. (2023). Jego wynik dla myszy i ograniczenia przedstawiono osobno; pełnego tekstu ani przywołanych prac o A. mellea tutaj nie odczytano.
[17] [27]Genom kmene Jzi34 a Gastrodia
Materiał: Haploidalny szczep A. gallica Jzi 34, izolat pojedynczego zarodnika z owocnika zebranego w 2021 r. na plantacji w Luquan, Kunming, Yunnan. Genom JANYMC000000000, BioProject PRJNA874901.
Metoda: PacBio Sequel i Illumina NovaSeq PE150; płynna hodowla 10 dni, 25 °C, 115 obr./min; DNA metodą SDS.
Wynik: Około 79,9 Mpz, 60 kontigów, N50 2 535 910 pz, GC 47,44%, 16 280 genów, BUSCO 95,9%, powtórzenia około 4,1%. 664 CAZy, najwięcej GT w porównaniu z zestawionymi genomami Armillaria, 349 genów P450, 885 genów PHI, z czego 407 reduced virulence. Autorzy wiążą to z symbiozą z G. elata.
Zakres odczytu: pełny otwarty tekst BMC Genomics, 23 maja 2023
Ograniczenia: Metody nie podają, jakim badaniem potwierdzono, że owocnik źródłowy był A. gallica. Brak wyniku chemicznego owocnika i braku skuteczności klinicznej.
[15]Přehled vztahů mezi Gastrodia a václavkami
Wynik: Gastrodia elata kiełkuje z Mycena, a później korzysta z Armillaria przy wzroście bulw. A. gallica jest wymieniona wśród gatunków używanych w uprawie, obok A. mellea, A. sinapina, A. singula i A. nabsnona. Tabela 2, za Morrison 2004, przypisuje A. gallica monopodialny pokrój ryzomorf. Skutki farmakologiczne dotyczą bulw G. elata, nie owocników A. gallica.
Zakres odczytu: pełny otwarty przegląd Frontiers in Plant Science, 8 stycznia 2024
Ograniczenia: Przegląd. Guo i wsp. 2016 oraz Morrison 2004 nie zostały otwarte. Nie wyprowadzam z niego protokołu uprawy.
[16]Doba plodnosti v Polsku — atlasový zdroj
Materiał: Grzegorz Chodacki, 20 maja 2026
Wynik: Sezon: sierpień – listopad, szczyt wrzesień–październik. W FAQ ta sama strona wiąże występowanie z całym terenem Polski i powtarza sezon od sierpnia do listopada.
Ograniczenia: Atlas amatorski, bez przedstawionej metody badawczej. Szczyt wrzesień–październik jest oceną autora tego źródła; nie odczytano niezależnego badania polskiej fenologii. Wzmianki strony o genecie z Michigan nie potwierdzają jego przynależności do wąskiego ujęcia A. gallica.
[20]Stanoviště a výskyt
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Česko | Oblasti nebyly určeny | IX–X |
|
| Polsko | Bukový prales (Puszcza Bukowa); Lodžské vojvodství | VIII–XI |
|
Zdroje
- W2-GALLICA-NAMES
- Grok / Cursor CLI — propozycja badawcza, runda2
- Grok / Cursor CLI — propozycja badawcza, runda4
- cai 2023-jzi34 — rzeczywisty tekst źródłowy odczytany przez Groka i kontrolnie przez Codex.
- liu 2024-frontiers — rzeczywisty tekst źródłowy odczytany przez Groka i kontrolnie przez Codex.
- luo 2025-m3 — rzeczywisty tekst źródłowy odczytany przez Groka i kontrolnie przez Codex.
- Pierwotny zapis źródłowy — P0: armillaria_gallica
- polish-atlas-phenology — rzeczywisty tekst źródłowy odczytany przez Groka i kontrolnie przez Codex.
- Antonín V., Tomšovský M., Sedlák P., Májek T., Jankovský L. 2009. Mycological Progress 8:259–271. DOI 10.1007/s11557-009-0597-1 (také [28])
- Karel Tejkal, Vladimír Sojka, ČMS: Armillaria gallica
- Marek Snowarski, GRej: Armillaria lutea / A. gallica
- Michael Kuo, January 2017: Armillaria gallica; kolekcje HMK 09210401, 11020401, 09150721, 11121102
- NCBI Taxonomy 47427: Armillaria gallica
- Su et al. 2024. The antioxidant activity of polysaccharides from Armillaria gallica. Frontiers in Nutrition11:1277877.
- Sun et al. 2023, Int J Biol Macromol241:124611 — odczyt abstraktu.
- First Nature, Pat O’Reilly, Armillaria gallica, Bulbous Honey Fungus
- eli.gov.pl
- eli.gov.pl
- protection-2014-1408.pdf
- trade-2026-258.pdf
- Żółciak 2003 — występowanie i żywiciele opieniek w Polsce.