Jedlý
Vyžaduje úpravu
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.










Čirůvka zemní (Tricholoma terreum) je hojná kloboukatá houba z čeledi čirůvkovitých, která tvoří mykorhizu s jehličnatými stromy, hlavně s borovicemi. Vyznačuje se plstnatě vláknitým, šedým nebo popelavým kloboukem a bělošedou dužninou mírné, zemité chuti. V mnoha oblastech Evropy, zejména na jihu, je tradičně sbírána a ceněna ke kulinářským účelům, ačkoli vzhledem k možnosti záměny a současným toxikologickým diskusím vyžaduje opatrnost a střídmost v konzumaci.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk.
Typ stavby plodnice: třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- u mladých plodnic: Tvar klobouku: kuželovitý nebo zvoncovitý.
Tvar klobouku: vyklenutý nebo plochý.
Tvar klobouku: polokulovitý nebo kuželovitý. - Povrch klobouku
- Povrch klobouku: suchý.
Povrch klobouku: matný. - Pokryv klobouku
- Pokryv klobouku: plstnatý a vláknitá.
Pokryv klobouku: šupinatá (jemné šupiny). - Barva klobouku
- Barva klobouku: šedý.
Barva klobouku: šedohnědý. - Obrys okraje klobouku
- u zralých plodnic: Obrys okraje klobouku: zvlněný.
- Praskliny a trhliny okraje
- za sucha: Praskliny a trhliny okraje: paprskovitě rozpukaný.
- Pokrytí okraje
- Pokrytí okraje: chlupatý.
- Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 30–80 mm.
- Střed klobouku
- Střed klobouku: s výrazným hrbolem.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
- Sbíhavost hymenoforu na třeň
- Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý zoubkem (lupeny).
- Barva hymenoforu
- Barva hymenoforu: popelavě šedá (světlý odstín).
Barva hymenoforu: bílý.
Barva hymenoforu: šedavý. - Makroskopická stavba volného ostří lupenů
- Makroskopická stavba volného ostří lupenů: zoubkaté nebo pilovité.
- Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: středně husté.
- Výška lupenů
- Výška lupenů: 7–13 mm.
- Přítomnost krátkých lupenů
- Přítomnost krátkých lupenů: přítomný.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
- Barva třeně
- Barva třeně: bílý nebo šedavý.
- Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: hedvábná a vláknitá.
v horní části třeně: Pokryv povrchu třeně: ojíněný. - Vnitřek třeně
- u starých plodnic: Vnitřek třeně: dutý.
- Délka třeně
- Délka třeně: 30–80 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 3–15 mm.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bílý nebo šedavý.
Barva dužniny: bělavá. - Chuť dužniny
- Chuť dužniny: nepříjemný.
- Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení
- Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení: křehký.
- Barva dužniny po poranění
- Barva dužniny po poranění: beze změny barvy.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: nevýrazný.
Vůně dužniny: zemitý, slabý.
Vůně dužniny: moučný, slabý.
Vůně dužniny: vyloučený pachový tón: moučný.
Vůně dužniny: nepřítomný. - Třída tloušťky dužniny
- Třída tloušťky dužniny: tenký (dužnina klobouku).
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: jehličnatý les.
Stanoviště: smíšený les. - Substrát
- Substrát: půda.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: ve skupinách.
Způsob růstu plodnic: jednotlivě.
Způsob růstu plodnic: roztroušené skupiny. - Četnost výskytu
- Četnost výskytu: hojný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od srpna do listopadu.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedlý
- Nutná úprava
- Vyžaduje úpravu
Právo
- Ochrana
- Není uveden v polském seznamu chráněných druhů hub.
- Prodej
- V Polsku není uveden v seznamu hub povolených k prodeji.
Možná záměna
Tricholoma portentosum
Hlavní rozdíly
Čirůvka zemní (Tricholoma terreum) a příbuzné druhy z této skupiny mají jemnější, méně masivní plodnice, klobouky pokryté drobnými, vláknitými šupinkami a šedé nebo bělavé lupeny a třeně zcela postrádající žlutozelené tóny.
FAQ
Je čirůvka zemní jedlá houba?
Ano, je považována za jedlou houbu, vyžaduje však povinnou tepelnou úpravu a zachování střídmosti v konzumaci z důvodu doporučené opatrnosti.
V jakém ročním období se objevují její plodnice?
Plodnice vyrůstají hlavně od září do listopadu, při mírných teplotách a v teplejším klimatu na ně lze narazit dokonce i v prosinci a lednu.
V blízkosti jakých stromů roste čirůvka zemní?
Tvoří mykorhizní vazby především s borovicemi, zejména s borovicí lesní, mnohem vzácněji s jinými jehličnatými stromy, jako jsou smrky či modříny.
Jaké podloží tento druh preferuje?
Nejčastěji roste na písčitých, propustných a chudých půdách a také na vápnitých podložích v suchých borech.
Lze čirůvku zemní konzumovat za syrova?
Ne, syrové plodnice mohou způsobit gastrointestinální potíže; před konzumací je nezbytné jejich důkladné povaření nebo podušení.
Proč se této houbě v Katalánsku říká „fredolic“?
Název odkazuje na chlad a mrazíky, protože plodnice tohoto druhu se objevují pozdě na podzim a představují tradiční předzvěst nadcházející zimy.
Pod jakým názvem je čirůvka zemní známá ve Francii?
Ve francouzské tradici je tato houba označována jako „petit gris“ nebo „charbonnier“ a těší se velké oblibě na regionálních trzích.
K čemu se tento druh využívá mimo kuchyni?
V řemesle slouží k přírodnímu barvení vlny a látek na šedé a béžové odstíny a v lesnictví k mykorhizaci sazenic borovic na chudých půdách.
Jakou chuť má čirůvka zemní?
Vyznačuje se jemnou, mírnou chutí s lehce znatelným zemitým a moučným tónem, bez ostrých či hořkých tónů.
Kdo tento druh vědecky formálně popsal?
Druh popsal v 18. století Jacob Christian Schäffer a do rodu Tricholoma jej v roce 1871 zařadil německý mykolog Paul Kummer.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- Gąska ziemista, Čirůvka zemní
- Platné vědecké jméno
- Tricholoma terreum
- Další národní jména
- Gąska ziemistoblaszkowa, Gąska szarobrązowa
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si výtrusný prach.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: široce elipsoidní. Tvar výtrusu: téměř kulovitý. Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: elipsoidní (protáhlý).
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 5–7 µm, šířka 3,5–5 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Půdní reakce
- Půdní reakce: zásaditý.
- Zrnitost půdy
- Zrnitost půdy: písčitý.
Zrnitost půdy: hlinitá. - Vápenitost půdy
- Vápenitost půdy: vápnitý.
- Úrodnost půdy
- Úrodnost půdy: úrodná.
- Mykorhizní partneři
- Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: borovice (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: borovice lesní (obecný seznam partnerů). - Způsob výživy
- Způsob výživy: Mykorhizní.
Mimokulinární využití
V tradičním mimokulinářském řemesle nacházejí plodnice čirůvky zemní uplatnění v přírodním barvení textilu. Spolu s obrodou historických řemeslných technik je tato houba cíleně sbírána k přípravě barvicích lázní pro přírodní vlněnou a hedvábnou přízi. V závislosti na použitém minerálním mořidle, jako je kamenec draselný nebo sloučeniny železa, získávají barvíři pestrou škálu barev: od jemných odstínů popela a holubí šedi po tlumené béžové a zemité hnědé tóny.
Druhou významnou praktickou oblastí je hospodářské lesnictví a rekultivace degradovaných území. Plodnice a výtrusy tohoto druhu se získávají k výrobě očkovacích biopreparátů pro sazenice borovice lesní v lesních školkách. Zavedení tohoto podhoubí do kořenových systémů mladých stromků se využívá při zalesňování postindustriálních pustin a pískoven, což výrazně zvyšuje úspěšnost výsadeb na extrémně neúrodných půdách.
Tento druh se také běžně využívá v přírodovědném vzdělávání a muzejnictví jako vzorový materiál pro tvorbu didaktických modelů, mykologických herbářů a exponátů na pravidelných vzdělávacích výstavách.
Historie a kultura
Čirůvka zemní zaujímá zvláštní místo v lidové kultuře západní a jižní Evropy a představuje součást regionální identity venkovských komunit. V Katalánsku je tato houba, nazývaná „fredolic“ (z katalánského slova označujícího chlad nebo zmrzlíka), symbolem příchodu prvních podzimních mrazíků. V místním folklóru přetrvala stará přísloví spojující výskyt fredolica s dobou zakončení cyklu polních prací a s nutností vytopit obydlí před zimou. Po staletí pořádané katalánské podzimní houbařské trhy (firaires) považují tento druh za klíčový prvek obchodní tradice.
Ve Francii se tento druh vžil pod názvem „petit gris des pins“ nebo „charbonnier“ a stal se motivem v provensálské literatuře popisující každodenní život na venkově a rytmus ročních období. V etnografických zápiscích z 19. století a regionálních kronikách jižní Francie se tato houba objevovala jako příklad daru lesa, který chudým vrstvám obyvatelstva umožňoval zajistit si obživu v chladných měsících. Ve vědecké systematice byl druh popsán v 18. století německým přírodovědcem Jacobem Christianem Schäfferem a do rodu Tricholoma jej v roce 1871 zařadil Paul Kummer, čímž jej trvale vnesl do klasické evropské mykologické literatury.
Jedlost a bezpečnost
Čirůvka zemní je tradičně považována za jedlou houbu, která se vyznačuje mírnou chutí a křehkou dužninou. Konzumace vyžaduje bezpodmínečnou tepelnou úpravu – plodnice musí projít důkladným povařením nebo dušením, protože v syrovém stavu mohou způsobit potíže trávicího traktu. Základní podmínkou bezpečné konzumace je střídmost v množství a vyhýbání se opakované konzumaci tohoto druhu v krátkých časových intervalech.
Kultura konzumace tohoto druhu se v jednotlivých zemích výrazně liší. Ve Francii, kde tato houba vystupuje pod tradičním názvem „petit gris“, se těší velké úctě a představuje běžnou obchodní komoditu na místních trzích. Mimořádnému uznání se těší také ve španělském Katalánsku, kde je považována za jednu z nejžádanějších podzimních delikates. V Polsku a dalších zemích střední Evropy je přístup k čirůvce zemní zdrženlivější; sbírá ji jen málo nadšenců a mnoho spotřebitelů se jejího sběru vzdává z opatrnosti a kvůli specifické, zemitě moučné pachuti.
Stanoviště a výskyt
Čirůvka zemní se vyskytuje v mírném klimatickém pásmu na území téměř celé Evropy a také v Asii, severní Africe a Severní Americe. Je to mykorhizní druh silně vázaný na jehličnaté stromy, především na borovici lesní (Pinus sylvestris), a na jihu kontinentu také na jiné druhy borovic, jako je borovice černá nebo borovice halepská. Mnohem vzácněji se s ní setkáme pod smrky či modříny.
Typickým stanovištěm jsou světlé bory, smíšené lesy s převahou jehličnanů a také borové výsadby na dunách a písčitých územích. Tato houba preferuje lehká, propustná, písčitá nebo hlinitopísčitá podloží, často s neutrální nebo vápnitou reakcí. Vyskytuje se jak v nížinách, tak v nižších horských polohách.
Plodnice začínají růst koncem léta a sezóna trvá po celý podzim, obvykle od září do listopadu, při mírném počasí dokonce až do prosince. Ve střední Evropě vrcholí její výskyt v říjnu. Ve Středomoří, kde jsou zimy mírné, se plodnice objevují pozdě na podzim a vyrůstají po celou zimu, nezřídka až do února.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Zdrojová zjištění: jedlost, konzumace a využití
- Jedlost
- Jedlý — zdroj určení
Marek Snowarski — przeglądowa karta Tricholoma terreum, odczytana w Chrome · TRESC-10015:jadalna; zalecenia źródła i dyskusja toksykologiczna pozostają rozdzielone.
- Požadovaná úprava
- Vyžaduje úpravu
DGfM Positivliste21.01.2024 · s.1:lista gatunków jadalnych po dostatecznym ogrzaniu i w odpowiedniej ilości;s.12:T.terreum. To zalecenie towarzystwa, nie wymóg obgotowania w wodzie ani dowód określonej toksyny.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Tricholoma terreum
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Tricholoma terreum(Schaeff.)P.Kumm. według dokładnego zaakceptowanego dopasowania GBIF5241808. Starsze i szersze ujęcia terreum/myomyces/bisporigerum/gausapatum pozostają przy swoich źródłach. Wzmianka o synonimii nie scala odrębnych wpisów rejestru ani nie potwierdza tożsamości molekularnej dawnych kolekcji.
[18]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
- Přezky
- Přezky: nepřítomný. [9]
Hymeniální cystidy
- Stupeň diferenciace cystid
- Stupeň diferenciace cystid: slabě diferencované. [9]
- Délka hymeniální cystidy
- Délka hymeniální cystidy: 15–30 µm. [9]
- Optický vzhled hymeniální cystidy
- Optický vzhled hymeniální cystidy: hyalinní. [9]
- Tvar hymeniální cystidy
- Tvar hymeniální cystidy: válcovitý. [9]
Tvar hymeniální cystidy: kyjovitý. [9] - Tloušťka stěny uvedené hymeniální cystidy
- Tloušťka stěny uvedené hymeniální cystidy: tenkostěnný. [9]
- Šířka hymeniální cystidy
- Šířka hymeniální cystidy: 3–9 µm. [9]
- Přítomnost pleurocystid
- Přítomnost pleurocystid: nepřítomný. [9]
Ostatní laboratorní znaky
Pokožka klobouku
- Optický vzhled hyf pokožky klobouku
- Optický vzhled hyf pokožky klobouku: hyalinní (ve spodní vrstvě pokožky klobouku). [9]
- Uspořádání hyf pokožky klobouku
- Uspořádání hyf pokožky klobouku: paprsčitý (ve spodní vrstvě pokožky klobouku). [9]
- Délka elementů pokožky klobouku
- Délka elementů pokožky klobouku: 40–80 µm (ve spodní vrstvě pokožky klobouku). [9]
- Tvar prvků pokožky klobouku
- Tvar prvků pokožky klobouku: elipsoidní (nafouklé, ve spodní vrstvě pokožky klobouku). [9]
Tvar prvků pokožky klobouku: elipsoidní (nafouklé, široké, ve spodní vrstvě pokožky klobouku). [9]
Tvar prvků pokožky klobouku: elipsoidní (nafouklé, protáhlý, ve spodní vrstvě pokožky klobouku). [9]
Tvar prvků pokožky klobouku: válcovitý (nafouklé, ve spodní vrstvě pokožky klobouku). [9] - Šířka prvků pokožky klobouku
- Šířka prvků pokožky klobouku: 4–15 µm. [9]
Šířka prvků pokožky klobouku: 10–40 µm (ve spodní vrstvě pokožky klobouku). [9] - Barva hyf pokožky klobouku
- Barva hyf pokožky klobouku: žlutohnědý. [9]
- Třída stěny hyfy pokožky klobouku
- Třída stěny hyfy pokožky klobouku: tenkostěnný (ve spodní vrstvě pokožky klobouku). [9]
Třída stěny hyfy pokožky klobouku: tenkostěnný (obvykle). [9]
Třída stěny hyfy pokožky klobouku: tlustostěnný (někdy). [9] - Stavba pokožky klobouku
- Stavba pokožky klobouku: kutis (místy přechází v pravidelnou trichodermu). [9]
Výtrusy
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu: 1,55 (směrodatná odchylka: 0,12, průměr). [9] [10]
- Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: hyalinní. [7]
- Kapky uvnitř výtrusu
- Kapky uvnitř výtrusu: přítomný. [19]
- Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 1,08–2. [9]
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní. [7]
Tvar výtrusu: široce elipsoidní. [19]
Tvar výtrusu: téměř kulovitý. [19]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [9]
Tvar výtrusu: elipsoidní (protáhlý). [9] - Tloušťka stěny výtrusu
- Tloušťka stěny výtrusu: tenkostěnný. [9]
Trama hymenoforu
Materiál a metody výzkumu
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiał: Źródłowy opis smaku miąższu T. terreum w ČMS; nie własna próba organoleptyczna.
Zakres odczytu: Pełny tekst.
Ograniczenia: Brak liczebności i niezależnego testu smaku; atlasowy opis chuť mírná.
[7]Mikroskopická data — zdroj a omezení
Materiał: Źródłowe podsumowanie Q dla 40 zarodników T. terreum, 2 owocników i 2 kolekcji w chińskim ujęciu Cui i współautorów (2026).
Zakres odczytu: Pełny tekst.
Ograniczenia: Średnia Q nie jest zakresem pojedynczych zarodników i nie jest pomiarem polskiej populacji.
[9]Studie složení a aktivity — materiál a omezení
Materiał: Ekstrakty z kolekcji T. terreum_Bz (Bolzano) i T. terreum_Gr (Grosseto), oznaczenie autorów wsparte ITS PP101944 i PP101945. Protokoły ekstrakcji i analiza TLC/HR-LC-MS/NMR opisane w źródle.
Zakres odczytu: Pełny tekst.
Ograniczenia: Wyniki tych kolekcji i zastosowanych metod, bez uogólniania na wszystkie populacje.
[23]Materiał: Kolekcja T. terreum_Bz: 1,05 kg świeżych owocników, ekstrakcja i izolacja saponaceolidu B z ekstraktu A. 49 mg kryształów; źródłowe przeliczenia 47 mg/kg świeżej masy oraz 9,3 mg/g ekstraktu A.
Zakres odczytu: Pełny tekst.
Ograniczenia: Uzysk izolacji, nie całkowite stężenie, średnia gatunkowa ani bezpieczna dawka. Źródło podaje masy ekstraktu A 5,4 g i frakcjonowanego materiału 5,25 g; nie odtwarzano niepodanego mianownika.
[23]Metody i zapisy źródłowe — Mikroskopowy opis T. terreum z sekcji 77 Cui i in. 2026, ujęcie chińskie. Próba 40 zarodników / 2 owocniki / 2 kolekcje dotyczy zarodników; nie przypisano jej pozostałym strukturom.
Wygląd optyczny podstawki — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: basidium_optical_appearance” [9]
Wygląd optyczny strzępek skórki — zapis źródłowy: „Cui 2026, sekcja 77, Pileipellis/Cheilocystidia: pileipellis_hypha_optical_appearance” [9]
Układ strzępek skórki — zapis źródłowy: „Cui 2026, sekcja 77, Pileipellis/Cheilocystidia: pileipellis_hypha_arrangement” [9]
Długość sterygmy podstawki — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: basidium_sterigma_length” [9]
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: basidia_spore_count” [9]
Długość podstawki — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: basidium_length” [9]
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: basidium_shape” [9]
Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: basidium_width” [9]
Stopień zróżnicowania cystyd — zapis źródłowy: „Cui 2026, sekcja 77, Pileipellis/Cheilocystidia: hymenial_cystidium_differentiation” [9]
Długość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: hymenial_cystidium_length” [9]
Wygląd optyczny cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: hymenial_cystidium_optical_appearance” [9]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: hymenial_cystidium_shape” [9]
Grubość ściany dokładnie określonej cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: hymenial_cystidium_wall_thickness” [9]
Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: hymenial_cystidium_width” [9]
Typ tramy hymenoforu — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: hymenophoral_trama” [9]
Klasa ściany strzępek tramy — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: hymenophoral_trama_hypha_wall_class” [9]
Szerokość strzępek tramy — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: hymenophoral_trama_hypha_width” [9]
Grubość ściany — zapis źródłowy: „Cui 2026, sekcja 77, Pileipellis/Cheilocystidia: microscopic_cell_wall_thickness” [9]
Szerokość — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: microscopic_cell_width” [9]
Długość elementów skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Cui 2026, sekcja 77, Pileipellis/Cheilocystidia: pileipellis_element_length” [9]
Kształt elementów skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Cui 2026, sekcja 77, Pileipellis/Cheilocystidia: pileipellis_element_shape” [9]
Szerokość elementów skórki — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: pileipellis_element_width” [9]
Szerokość elementów skórki — zapis źródłowy: „Cui 2026, sekcja 77, Pileipellis/Cheilocystidia: pileipellis_element_width” [9]
Barwa strzępek skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: pileipellis_hypha_colour” [9]
Klasa ściany strzępki skórki — zapis źródłowy: „Cui 2026, sekcja 77, Pileipellis/Cheilocystidia: pileipellis_hypha_wall_class” [9]
Organizacja skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Cui 2026, sekcja 77, Pileipellis/Cheilocystidia: pileipellis_structure” [9]
Obecność pleurocystyd — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: pleurocystidia_presence” [9]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: spore_shape” [9]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „Cui 2026, taxon 77, Description: spore_wall_thickness” [9]
Metody i zapisy źródłowe — Źródłowy gatunkowy opis zarodników T. terreum.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Barwa zarodnika w mikroskopie; Długość zarodnika; Kształt zarodnika; Powierzchnia zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Popis:5–7×4–5µm,elipsoidní,průsvitné,hladké.” [7]
Metody i zapisy źródłowe — Źródłowy gatunkowy opis zarodników T. terreum.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Krople wewnątrz zarodnika; Długość zarodnika; Kształt zarodnika; Powierzchnia zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „TRESC-10013:5–7×4–5µm,szeroko elipsoidalne do prawie kulistych,gładkie,z kroplami.” [19]
Metody i zapisy źródłowe — T. terreum w chińskim ujęciu Cui i współautorów (2026): 40 zarodników, 2 owocniki, 2 kolekcje. Fig. 96 cytuje Ding i współautorów (2023) i kolekcje KUN-HKAS69401/69914; nie przyjęto, że jest to dokładnie cały materiał próby 40 zarodników.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Cui2026,T.terreum,Description(s04-sub-279):[40/2/2](5–)6–7×3.5–5µm; długość5–7 ze skrajnością.” [9]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Cui2026,T.terreum,Description:Q=(1.08–)1.3–1.8(–2); pełne min–max1.08–2, nie Qm.” [9]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Cui2026,T.terreum,Description:3.5–5µm szerokości.” [9]
Rozsah taxonu a historické názvy
Dwa polskie określenia: Wojewoda 2003 zestawia nazwę gąska ziemistoblaszkowa (Wojewoda 1999) i gąska ziemista (Chełchowski 1898) przy T. terreum sensu lato. Obie nazwy zachowano. Zestawienie nazw w dawnym ujęciu nie jest nowym potwierdzeniem, że każda opisana nim kolekcja należy do identycznie ograniczonego współczesnego taksonu.
Terreum i myomyces: Heilmann-Clausen i współautorzy (2017) nie znaleźli zgodności typowo stosowanych różnic osłony i skórki dla nazw myomyces/gausapatum z odrębnymi liniami ITS w obrębie T. terreum. Zachowano to ujęcie jako stanowisko autorów. Nie scala ono automatycznie wpisów katalogu; T. scalpturatum, T. equestre i T. pardinum są tu odrębnymi taksonami.
[30] [26]Chemické studie a diskuse o jedlosti
Doświadczenie z 2014 roku: Abstrakt Yin i współautorów (2014) opisuje 15 wyizolowanych triterpenoidów oraz doświadczenia doustne na myszach z izolowanymi saponaceolidami B i M. Podaje LD50 odpowiednio 88,3 i 63,7 mg/kg i wzrost aktywności kinazy kreatynowej. To wynik dla związków i modelu zwierzęcego; nie jest opisem zatrucia człowieka po zjedzeniu oznaczonej gąski. Pełnego pierwotnego artykułu nie odczytano w tym przeglądzie.
Komentarz z 2016 roku: Davoli i współautorzy (2016) zakwestionowali przejście od takich doświadczeń do oceny toksyczności całego gatunku dla ludzi. Oddzielili doniesienia dotyczące T. equestre i opowiedzieli się za pozostawieniem T. terreum wśród gatunków jadalnych. Jest to komentarz krytyczny, a nie nowe badanie spożycia u ludzi.
Dwie kolekcje z Włoch: Clericuzio, Serra i Vidari (2024) badali kolekcje z Collalbo/Bolzano (3 sierpnia 2021, voucher TT 2022/1) i Castell’Azzara/Grosseto (23 grudnia 2022, AGMT13648). Identyfikację wsparto ITS, PP101944 i PP101945. Zastosowano kilka protokołów ekstrakcji, TLC z odczynnikiem sulfowanilinowym, HR-LC-MS i NMR. W tych próbkach wykryto saponaceolid B; nie wykryto terreolidów, terreumoli ani saponaceolidów H–S. Nie oznacza to wyniku dla każdej populacji ani próby klinicznej.
Uzysk izolacji, nie typowe stężenie: Dla kolekcji Bz z 1,05 kg świeżych owocników otrzymano 5,4 g ekstraktu A, a po oczyszczeniu 49 mg kryształów saponaceolidu B. Autorzy przeliczyli ten uzysk na 47 mg/kg świeżego materiału. Jest to uzysk izolacji z jednej kolekcji, nie bezpośredni pomiar typowego stężenia ani średnia gatunkowa. Osobny źródłowy zapis 9,3 mg/g ekstraktu A (0,93%) ma inny mianownik. Nie wyprowadzono z tych liczb progu spożycia dla człowieka.
[28] [24] [23]Zdrojová mikroskopie a rozsah materiálu
Pomiary źródłowe: ČMS podaje zarodniki 5–7×4–5 µm. W chińskim ujęciu Cui i współautorów (2026) zapisano (5–)6–7×3,5–5 µm oraz Q=(1,08–)1,3–1,8(–2). Qm 1,55±0,12 jest osobną średnią z odchyleniem standardowym próby. Zapis [40/2/2] oznacza 40 zarodników z 2 owocników i 2 kolekcji. Nie uśredniono różnych zakresów i nie przedstawiono tych pomiarów jako polskiego materiału.
Metoda i sprzążki: Ogólna metodyka Cui 2026 obejmuje preparaty w 5% KOH, Congo red w razie potrzeby, odczynnik Melzera do amyloidalności i mikroskopię fazowo-kontrastową 1000×. Są to informacje o metodzie, nie cechy kształtu grzyba. Brak sprzążek zapisano wyłącznie dla wszystkich tkanek owocników badanych w tym źródłowym ujęciu. Fig. 96 cytuje Ding 2023 i okazy KUN-HKAS69401/69914; sam podpis nie utożsamia całej próby 40 zarodników z tymi fotografiami.
Rozbieżne opisy zapachu: Atlas Snowarskiego podaje zapach mąki. ČMS opisuje zapach niewyróżniający się lub lekko ziemisty, a Zarzyński na drukowanej stronie 140 zaznacza brak mącznego zapachu. Zachowano te różnice ze źródłami. Braku jednej nazwanej nuty nie zamieniono na całkowitą bezwonność.
[7] [9] [19] [5]Regionální názvy v katalánských zdrojích
Zapis historyczny: Notatka ICHN z 1931 roku na drukowanej stronie 192 podaje dla tego grzyba nazwę fredolic w Prades i brunet w Camp de Tarragona. Są to konkretne nazwy regionalne z dawnego źródła, a nie nazwy wszystkich gąsek ani nowy dowód tożsamości każdej historycznej kolekcji.
[27]Polská pozorování a rozlišení sezón
Dolny Śląsk: Z podpisów atlasu Snowarskiego zachowano dwa znaleziska: lasy milickie 30 lipca 2000 (ID000730-24) i okolice Twardogóry 19 lipca 1998 (ID980719-12). Dwa zdjęcia drugiej kolekcji nie są dwiema niezależnymi obserwacjami. Daty pochodzą z podpisów, a nie z samego numeru pliku.
Bory Tucholskie: Grzesiak i współautorzy (2024) badali 25 powierzchni PN Bory Tucholskie dwa razy w miesiącu od maja do listopada 2021. T. terreum odnotowano na powierzchniach 2,10,11,14,15,16,17,18,22 i 25, łącznie we wrześniu–listopadzie, na glebie wśród piasku, porostów i pod sosnami. Jest to zakres zaobserwowany w tym badaniu. Nie przypisano tym miejscom identyfikatorów z odrębnego badania 2020 ani rejonów Saba 2016.
Sezon regularny i daty okazów: Opis Snowarskiego podaje VIII–XI, Zarzyński 137 podaje IX–XI, a historyczny wykaz Wojewody 438–439: VIII–IX w ujęciu sensu lato. Lipcowe okazy z Dolnego Śląska zachowano jako obserwacje, bez rozszerzania nimi regularnego sezonu. Czeski zakres IX–XII z ČMS pozostaje przy źródle czeskim i nie zastępuje polskiego kalendarza.
[20] [25] [19] [30] [7]Upřesnění znaků a plného rozsahu mikroskopie
Charakter smaku i ocena przyjemności: Czeskie chuť mírná oznacza łagodny charakter smaku. Ocena Snowarskiego jadalna, ale niesmaczna dotyczy przyjemności spożycia. Nie zamieniono jej na gorycz, ostrość ani intensywność. Są to różne osie opisu.
Pozostałe szczegóły opisu Cui: W sekcji 77 zarodniki opisano jako nieamyloidalne, gładkie i cienkościenne, ze stosunkowo dużym apikulusem. Podano osobne średnie osi 6,2 i 4 µm. Cheilocystydy są słabo zróżnicowane; pleurocystyd nie stwierdzono. Podhymenium tworzą strzępki szerokości 2–5 µm — nie jest to grubość całej warstwy. Skórka jest kutis z miejscowymi przejściami do trichodermy. Jej strzępki mają 4–15 µm szerokości, przeważnie cienkie ściany, czasem pogrubione do około 1 µm. Subpellis składa się z promieniście ułożonych, rozdętych, cienkościennych i bezbarwnych komórek: elipsoidalnych, szeroko elipsoidalnych, wydłużonych do walcowatych, 40–80 × 10–40 µm. Każdy zakres dotyczy wskazanej struktury; nie przeniesiono go na komórki końcowe.
[7] [19] [9]Doplnění z plné karty atlasu Snowarského
Źródło i zakres ponownego odczytu: Po zalogowaniu odczytano pełną kartę Marka Snowarskiego pod adresem /pelna/gatunki/Tricholoma_terreum.htm. Zachowany odczyt zawiera wybrane dosłowne fragmenty i szczegółowe omówienie, a nie kopię całego oryginalnego HTML. Wcześniejsza karta przeglądowa i wszystkie jej dane pozostają zachowane.
Blaszki: Pełna karta podaje szerokość 7–13 mm. ČMS podaje do 10 mm bez dolnej granicy; jego zapis pozostał w oryginale i historii, a pole obejmuje granice 7–13 mm podane w źródłach. Ostrze opisano jako drobno piłkowane. Wzmianki o często porozrywanych dojrzałych blaszkach nie zamieniono na wyszczerbione ostrze: cel tego określenia nie został tak dopowiedziany. Międzyblaszki są obecne. Początkowa biel przechodzi w barwy szarawe, wodnistobiałe i jasnopopielate; źródło podaje ciemniejszą barwę ku brzegowi kapelusza. Nie utożsamiono tej lokalizacji z barwą samego ostrza. Średnia gęstość i połączenie z trzonem ząbkiem potwierdzają istniejące zapisy; nie utworzono ich kopii.
Miąższ, smak i zapach: Pełny odczyt atlasu podaje słaby mączny zapach lub jego brak. Oba wyniki zapisano w jednym polu Zapach; brak mącznej nuty z książki pozostaje osobnym wynikiem, bez utożsamiania go z bezwonnością. Oryginalne brzmienia i wcześniejsze wydania dokumentacji zachowano.
[21]Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiał: Krajowy wykaz Polski i źródłowe kolekcje atlasowe.
Zakres odczytu: Fragmenty źródeł.
Odczytano fragment źródła; pełny tekst i metody nie zostały zweryfikowane.
Data przeglądu: 04.11.2026.
Ograniczenia: Oznaczenia autorów źródeł, bez własnego przeoznaczenia; bez niepodanych współrzędnych.
[30] [20]Materiał: Dolny Śląsk: lasy milickie 30.07.2000 i okolice Twardogóry 19.07.1998.
Zakres odczytu: Fragmenty źródeł.
Odczytano fragment źródła; pełny tekst i metody nie zostały zweryfikowane.
Data przeglądu: 04.11.2026.
Ograniczenia: Oznaczenia autorów źródeł, bez własnego przeoznaczenia; bez niepodanych współrzędnych.
[20]Materiał: Lista A.1, 10 powierzchni z T. terreum wśród 25 monitorowanych powierzchni PN Bory Tucholskie, maj–listopad 2021, dwa razy miesięcznie.
Zakres odczytu: Pełny tekst.
Data przeglądu: 04.11.2026.
Ograniczenia: Powierzchnie tego badania; brak niepodanych współrzędnych; brak wnioskowania o identyczności z badaniami z innych lat.
[25] [29]Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Předpisy pro lokalitu: Polsko
Podklad pro informace o ochraně
Tricholoma terreum nie figuruje w załącznikach ochrony gatunkowej grzybów rozporządzenia2014/1408. Nie jest to zniesienie ograniczeń terenowych ani prawa własności.
[1]Podklad pro informace o obchodu
Tricholoma terreum nie figuruje w załączniku1 wykazu grzybów dopuszczonych do obrotu lub produkcji przetworów w tekście jednolitym2026/258. Wpis Tricholoma equestre dotyczy odrębnego gatunku.
[2]Analytické výsledky
Složení a laboratorní aktivita
- Výsledek detekce složky v materiálu
- Výsledek detekce složky v materiálu: zjištěno (saponaceolid B, extrakt, určený ve zdroji). [23] [6]
Výsledek detekce složky v materiálu: nezjištěno (terreolidy, extrakt, určený ve zdroji). [23] [6]
Výsledek detekce složky v materiálu: nezjištěno (terreumoly, extrakt, určený ve zdroji). [23] [6]
Výsledek detekce složky v materiálu: nezjištěno (saponaceolidy H–S, extrakt, určený ve zdroji). [23] [6]
- Výtěžek izolace sloučeniny
- Výtěžek izolace sloučeniny: 9,3 mg/g (saponaceolid B, vztaženo na hmotnost extraktu, extrakt A ve studii Clericuzia a kol., uvedená hodnota). [23] [6]
Výtěžek izolace sloučeniny: 49 mg (saponaceolid B, hmotnost izolované látky, čerstvé plodnice, studie Clericuzia a kol., uvedená hodnota). [23] [6]
Výtěžek izolace sloučeniny: 47 mg/kg (saponaceolid B, vztaženo na čerstvou hmotnost, čerstvé plodnice, studie Clericuzia a kol., uvedená hodnota). [23] [6]
Stanoviště a výskyt
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Polsko | Dolní Slezsko — rozsah uvedený zdrojem (VII); PN Bory Tucholskie — plocha 2 (studie 2021, Grzesiak 2024) (XI); PN Bory Tucholskie — plocha 10 (studie 2021, Grzesiak 2024) (X–XI); PN Bory Tucholskie — plocha 11 (studie 2021, Grzesiak 2024) (X); PN Bory Tucholskie — plocha 14 (studie 2021, Grzesiak 2024) (X); PN Bory Tucholskie — plocha 15 (studie 2021, Grzesiak 2024) (IX–XI); PN Bory Tucholskie — plocha 16 (studie 2021, Grzesiak 2024) (X); PN Bory Tucholskie — plocha 17 (studie 2021, Grzesiak 2024) (X–XI); PN Bory Tucholskie — plocha 18 (studie 2021, Grzesiak 2024) (X); PN Bory Tucholskie — plocha 22 (studie 2021, Grzesiak 2024) (X–XI); PN Bory Tucholskie — plocha 25 (studie 2021, Grzesiak 2024) (X–XI) | VIII–XI |
|
Zdroje
- 2014/1408
- 2026/258
- Zarzyński 2021, Grzyby polskich lasów, druk137 i140
- Clericuzio 2024 i Grzesiak 2024 — rozdzielone źródłowe wyniki
- ČMS — Tricholoma terreum
- Y.-Y. Cui et al. (2026), An updated molecular phylogeny and Chinese species diversity of Tricholomataceae (Agaricales), Fungal Diversity, DOI 10.65390/fdiv.2026.136010
- tricholoma_terreum.cui 2026.Qm.normalization
- GBIF exact Tricholoma terreum
- Marek Snowarski — przeglądowa karta Tricholoma terreum, odczytana w Chrome (také [20])
- Marek Snowarski — pełna karta Tricholoma terreum, odczyt Chrome
- M. Clericuzio, S. Serra & G. Vidari (2024), No Evidence Was Found for the Presence of Terreolides, Terreumols or Saponaceolides H–S in the Fruiting Bodies of Tricholoma terreum, Molecules 29(8): 1794, DOI 10.3390/molecules29081794
- P. Davoli, M. Floriani, F. Assisi, K. Kob & N. Sitta (2016), Comment on Yin et al., Chemistry—A European Journal 22:5786–5788, DOI 10.1002/chem.201406655
- B. Grzesiak et al. (2024), Macrofungal sporocarp community in the lichen Scots pine forests, Open Life Sciences 19:20220973, DOI 10.1515/biol-2022-0973
- J. Heilmann-Clausen, M. Christensen, T.G. Frøslev & R. Kjøller (2017), Taxonomy of Tricholoma in northern Europe based on ITS sequence data and morphological characters, Persoonia 38:38–57, DOI 10.3767/003158517X693174
- Institució Catalana d’Història Natural, Butlletí de la ICHN, vol. XXXI, nos. 7–9 (1931), p. 192
- X. Yin et al. (2014), Chemical and Toxicological Investigations of a Previously Unknown Poisonous European Mushroom Tricholoma terreum, Chemistry—A European Journal 20:7001–7009, DOI 10.1002/chem.201400226
- Ponowny odczyt Grzesiak 2024, Cadí 2019 i abstraktu Yin 2014
- W. Wojewoda, Checklist of Polish Larger Basidiomycetes, Biodiversity of Poland 7, W. Szafer Institute of Botany PAN, Kraków, 2003