Jedlý
Vyžaduje úpravu
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.










Kotrč kadeřavý (Sparassis crispa) je charakteristická parazitická a saprotrofní houba, připomínající mycí houbu nebo hlávku květáku. Vytváří velké, kulovité plodnice se silně zřasenými, zkadeřenými větévkami v odstínech krémové a okrové barvy. Vyrůstá téměř výhradně na bázi kmenů starých borovic. Je ceněn pro své oříškové aroma, křupavost a vynikající kulinářské vlastnosti.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: větvený.
- Výška plodnice
- Výška plodnice: 100–150 mm.
- Šířka plodnice
- Šířka plodnice: 50–400 mm (měření celé plodnice).
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: hladký.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
- Báze třeně
- Báze třeně: kořenující.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bílý.
Barva dužniny: bělavá. - Typ konzistence dužniny
- Typ konzistence dužniny: voskovitý.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: houbový, příjemný (celá plodnice).
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: jehličnatý les.
- Substrát
- Substrát: dřevo v zemi.
Substrát: mrtvé dřevo. - Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: jednotlivě.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od července do října.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Chuť dužniny
- Chuť dužniny: slabý.
- Chuťové tóny
- Chuťové tóny: ořechový.
- Jedlost
- Jedlý
- Požadovaná úprava
- Vyžaduje úpravu
Právo
- Ochrana
- Není uveden v polském seznamu chráněných druhů hub.
- Prodej
- V Polsku je povolen k prodeji a k výrobě houbových výrobků.
Možná záměna
Sparassis brevipes
Hlavní rozdíly
Kotrč dubový (Sparassis brevipes, syn. S. nemecii) je obvykle světlejší, bělavý až našedlý, s širšími, volněji uspořádanými lístky s méně zkadeřenými, lopatkovitými konci se ztloustlým okrajem. Roste u kořenů jehličnatých a listnatých stromů: ČMS uvádí především jedli, vzácněji buk nebo modřín; Snowarski uvádí duby a jedle a Zarzyński uvádí dub, buk, jedli, modřín a smrk.
FAQ
Je kotrč kadeřavý v Polsku chráněn zákonem?
Ne, kotrč kadeřavý byl v roce 2014 vyškrtnut ze seznamu přísně chráněných druhů a v současnosti jej lze legálně sbírat z přírodních stanovišť.
U jakých stromů tato houba vyrůstá nejčastěji?
Roste téměř výhradně na bázi kmenů a na kořenech starých borovic, velmi vzácně doprovází jiné druhy jehličnatých stromů.
Lze kotrč kadeřavý konzumovat za syrova?
Ne, syrové plodnice mohou vyvolat žaludeční a střevní potíže a před konzumací vyžadují bezpodmínečnou tepelnou úpravu.
Jak dlouho po sběru vydrží čerstvý?
Díky hutné a chrupavčité struktuře je plodnice trvanlivá a na chladném místě si může udržet čerstvost i několik dní.
Jak kotrč kadeřavý chutná?
Vyznačuje se jemnou, nasládle oříškovou chutí, pryskyřičným aroma a příjemnou, pevnou a křupavou konzistencí dužniny.
V jakých měsících se plodnice objevují?
Plodnice vyrůstají hlavně od srpna do října, vzácněji při příznivých povětrnostních podmínkách až do listopadu.
Proč je důkladné omytí této houby klíčové?
Zřasené pásky plodnice uvnitř zachycují jehličí, písek a lesní opad, které bez pečlivého vypláchnutí jídlo znehodnotí.
Hodí se staré plodnice k jídlu?
Ne, starší a tmavnoucí exempláře hořknou, stávají se lýkovitými, tvrdými a ztrácejí žádoucí chuťové vlastnosti.
Pěstuje se kotrč kadeřavý komerčně?
Ano, úspěšně se pěstuje na pilinových substrátech, zejména ve velkém měřítku v zemích východní Asie.
Jakou roli hraje tato houba v lesním porostu?
Je nebezpečným patogenem způsobujícím hnědou hnilobu jádrového dřeva kořenů a oddenkové části kmene borovice.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- Siedzuń sosnowy
- Platné vědecké jméno
- Sparassis crispa
- Další národní jména
- Szmaciak gałęzisty, Kozia broda
Pozorování doma
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: kulovitý. Tvar výtrusu: elipsoidní.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 5,3–7,8 µm, šířka 3,2–5,7 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Způsob výživy
- Způsob výživy: parazitický.
Způsob výživy: saprotrofní.
Mimokulinární využití
Kromě kulinářského využití nacházel kotrč kadeřavý po celá staletí praktické uplatnění v domácnostech i v tradičním lidovém léčitelství. V minulosti se vysušené houbovité části plodnic využívaly v lesnictví a venkovských hospodářstvích jako přírodní savý materiál a k ošetření drobných ran a odřenin, kdy se využívala jejich měkkost a čistota po usušení.
- V evropském lidovém řemesle se odvary ze zralých plodnic sporadicky používaly k barvení přírodní vlny a příze, kterým dodávaly jemné, teplé odstíny béžové, pískové a světle hnědé barvy.
- V tradiční východní medicíně, zejména v Japonsku a Koreji, sušené plodnice historicky sloužily k přípravě tonik posilujících organismus, která byla doporučována osobám oslabeným po prodělaných nemocech.
- V současnosti se kotrč kadeřavý stal ceněnou surovinou v kosmetickém průmyslu. Složky z něj získávané se používají při výrobě pokročilých krémů proti stárnutí, masek a hydratačních sér, kde mají za úkol zlepšovat pružnost pokožky, podporovat syntézu kolagenu a regenerovat epidermální bariéru.
- Uplatnění našel také v nutraceutickém průmyslu, kde tvoří základ standardizovaných doplňků stravy ve formě prášku a kapslí.
Historie a kultura
Kotrč kadeřavý se zapsal do evropské i asijské lesní tradice díky svému neobvyklému vzhledu. V polských nářečích a lidové tradici získal barvité metaforické názvy, jako například „kozí brada“, „květák“, „kvočna“ či „lesní houba“. Tyto názvy přímo odrážely asociace venkovských sběračů s chomáči vlny, kozí bradkou nebo opeřenou siluetou slepice sedící na vejcích na úpatí borovice.
První vědecký popis druhu se objevil na konci 18. století zásluhou Jacoba Christiana Schäffera a pod současný rodový název Sparassis jej v 19. století zařadil významný švédský mykolog Elias Fries. Po staletí byl tento houbový druh v mnoha oblastech střední Evropy obklopen úctou sběračů jako vzácná a mimořádně pohledná trofej a v poválečném období se v některých zemích dostal pod druhovou ochranu, což ještě více posílilo jeho postavení lesního pokladu.
V kultuře Dálného východu, a zejména v Japonsku, kde je známý jako „Hanabiratake“ (květinová houba), se jeho zřasený tvar spojoval s okvětními lístky rozvíjejících se květů. V tamním folklóru mu byly připisovány vlastnosti dodávající vitalitu a harmonizující životní síly a jeho nález v horských lesích byl považován za předzvěst prosperity a zdraví.
Jedlost a bezpečnost
Kotrč kadeřavý je považován za prvotřídní, vybranou jedlou houbu, avšak ke kulinářským účelům se hodí výhradně mladé, pružné plodnice bělavé nebo bledě okrové barvy. S věkem dužnina žloutne, hnědne, tvrdne a získává výraznou, nepříjemnou hořkost, která ji kulinářsky diskvalifikuje.
Podmínkou bezpečné konzumace je bezpodmínečná tepelná úprava. Syrový kotrč může vyvolat podráždění trávicího traktu a zažívací potíže. Vzhledem ke složité stavbě plodnice, připomínající květák, je kritickým krokem odstranění minerálních i organických nečistot. Písek, hrabanka a jehličí pronikají hluboko do záhybů, proto je nutné plodnici rozebrat na menší trsy a před vařením či smažením ji důkladně propláchnout pod tekoucí vodou.
Chuťové vlastnosti kotrče kadeřavého jsou mimořádné: má jemnou oříškovou chuť s delikátním lesně-pryskyřičným tónem a křupavou, pevnou konzistenci, která se při vaření příliš nerozvaří. Těší se obrovskému uznání ve střední Evropě (v Polsku, Německu, Česku a na Slovensku). Ve východní Asii, zejména v Japonsku a Koreji, platí za delikatesu ceněnou jak pro své nutriční hodnoty, tak pro jedinečnou texturu.
Stanoviště a výskyt
Kotrč kadeřavý se vyskytuje v lesích Eurasie, se zvláštní koncentrací lokalit ve střední a severní Evropě. Vyskytuje se také v mírných pásmech Asie. V Severní Americe jej nahrazují samostatné, blízce příbuzné druhy podobného vzhledu. V Polsku a v sousedních evropských zemích je široce rozšířen, ačkoli na většině území je považován za vzácnou houbu nebo bývá vídán pouze v jednotlivých exemplářích.
Tento druh je vázán především na borové bory a smíšené lesy s převahou borovic. Vyrůstá téměř výhradně na bázi kmenů, na kořenovém krčku a na tlustých kořenech starých borovic, především borovice lesní (Pinus sylvestris). Vzácněji osidluje pařezy pokácených stromů a ojediněle se může objevit u jiných jehličnatých stromů, jako jsou modříny nebo smrky. Vyžaduje přítomnost vzrostlých porostů a propustných, písčitých půd.
Sezóna tvorby plodnic ve střední Evropě připadá na pozdní léto a podzim, obvykle trvá od srpna do října a při mírném počasí až do začátku listopadu. V teplejších oblastech jižní Evropy se plodnice nacházejí především v pozdějších podzimních měsících. Naopak v severní Evropě a v horských oblastech je období výskytu výrazně kratší a končí s prvními mrazíky.
Zdroje
- grzyby.pl Sparassis crispa browser readout
- Sparassis crispa morphology research report
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Jedlý — źródło oznaczenia
grzyby.pl Sparassis crispa browser readout · TRESC-15287: gatunek jadalny.
- Požadovaná úprava
- Vyžaduje úpravu
DGfM Positivliste der Speisepilze, 21.01.2024 · p.1 założenia listy po dostatecznym ogrzaniu; p.11 wpis Sparassis crispa; bez wymogu obgotowania w wodzie.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Sparassis crispa
- Dřívější vědecká jména
- Clavaria crispa Wulfen
Masseeola crispa (Wulfen)Kuntze
Merisma crispum (Wulfen)Ehrenb.[3]
Species Fungorum uznaje nazwę Sparassis crispa (Wulfen) Fr., opublikowaną w Systema Mycologicum 1:465 w 1821 r. Gatunek należy do rodzaju Sparassis, rodziny Sparassidaceae, rzędu Polyporales, klasy Agaricomycetes, typu Basidiomycota i królestwa Fungi; szczebel między rzędem a klasą oznaczono tam Incertae sedis. Nazwa polska to siedzuń sosnowy; szmaciak gałęzisty jest utrwaloną nazwą historyczną.
[17] [21] [19]Historyczny wykaz synonimów nomenklaturowych obejmuje kombinacje oparte na różnych ujęciach autorów: Clavaria crispa Wulfen (1781), Merisma crispum (Wulfen) Ehrenb. (1818) oraz Masseeola crispa (Wulfen) Kuntze (1891). Odrębny szereg historyczny tworzą Manina crispa Scop. (1772) i Clavaria crispa (Scop.) Sacc. (1910). Wspólny epitet gatunkowy crispa w tych publikacjach nie oznacza tożsamej podstawy typizacyjnej, dlatego w literaturze zachowuje się rozróżnienie autorów i dat diagnoz.
[17]Běžné názvy různých rozsahů
W językach europejskich siedzuń sosnowy funkcjonuje pod wieloma barwnymi nazwami zwyczajowymi. W języku czeskim nosi nazwę kotrč kadeřavý, w niemieckim Krause Glucke. W języku katalońskim funkcjonują określenia manetes arrissades oraz peu de rata reina, w hiszpańskim clavaria rizada i seta coliflor, a w baskijskim azalore belakia. W piśmiennictwie francuskim grzyb określany jest mianem chou-fleur, morille des pins lub clavarie crêpue.
[16] [15]Naukowa nazwa rodzajowa Sparassis wywodzi się z języka greckiego od słowa oznaczającego rozdzieranie lub darcie na strzępy, co odnosi się do głęboko porozcinanych płatów owocnika. Epitet gatunkowy crispa pochodzi z łaciny i oznacza kędzierzawy lub kędzierzawioną, trafnie opisując silnie pofałdowane krawędzie listków.
[18]Rozsah taxonu a omezení určování
Dawne ujęcia rodzaju nie pokrywają się całkowicie z obecnym rejestrem. Aranzadi przytacza m.in. Sparassis radicata Weir (1917), Calodon floriforme Quélet oraz Helvella ramosa Schaeff. (1774) w swojej liście synonimów, natomiast aktualny wykaz Species Fungorum rozdziela S. crispa, S. radicata, S. latifolia, S. americana, S. brevipes i S. laminosa. S. nemecii wskazuje jako synonim S. brevipes, a S. crispa var. laminosa jako synonim S. laminosa. Historyczne powiązania laminosa/nemecii z brevipes w checkliście z 2003 r. zachowują datę i zakres tego opracowania.
[15] [17] [21]Analiza Wanga, Bindera, Daia i Hibbetta z 2004 r. obejmowała 32 kolekcje z 11 krajów: Australii, Kanady, Chin, Finlandii, Francji, Niemiec, Japonii, Szwajcarii, Tajlandii, Wielkiej Brytanii i USA. Porównano morfologię, jądrowe i mitochondrialne rDNA oraz RPB2, stosując analizy parsymonii o równych wagach i analizy bayesowskie, osobno i łącznie. Wyróżniono co najmniej siedem linii rozwojowych, w tym spathulata, brevipes, crispa, radicata oraz trzy wówczas nieopisane, wskazując budowę owocników, sprzążki, cystydy i wielkość zarodników jako główne cechy różnicujące.
[20]W przeglądzie Sharmy i in. (2022), obejmującym Sparassis crispa sensu lato (w tym materiały azjatyckie wiązane z S. latifolia), zarodniki opisano jako owalne, gładkie, cienkościenne, bezbarwne, nieamyloidalne, z centralną kroplą, o wymiarach 6–7,5 × 4–5 µm (wysyp białokremowy). Strzępki są monomityczne, rozgałęzione, cienkościenne, septowane, hialinowe, o szerokości 4–6 µm, ze sprzążkami. Podstawki są maczugowate, 4-zarodnikowe, ze sterygmatami o długości 2–5 µm. W hodowli na agarze dekstrozowo-ziemniaczanym (PDA, 25 °C, 15 dni) kolonia osiąga 75 mm, ma watowaty, biały do bladego spód, koncentryczne strefy gęste i luźne oraz gładki brzeg.
[18]- Zakres ujęcia taksonomicznego
Sparassis crispa (Wulfen)Fr. w europejskim ujęciu gatunku. Dawne szerokie oznaczenia i badania materiału pozaeuropejskiego pozostają przy własnych źródłach; nie stanowią automatycznego potwierdzenia tego gatunku sensu stricto. Okaz JA-CUSSTA9442 ma oznaczenie morfologiczne, bez podanego potwierdzenia DNA.
[13]
Rozsah jmen v komplexu Sparassis crispa
Europejskiego Sparassis crispa w wąskim ujęciu nie utożsamiono z północnoamerykańskimi S. americana i S. radicata. Część dawnych oznaczeń i badań azjatyckich dotyczy szerokiego kompleksu lub S. latifolia. Tożsamość materiału konkretnych prac o uprawie i aktywności biologicznej wymaga sprawdzenia szczepu i zastosowanego ujęcia; danych innego gatunku nie przeniesiono do tabel tego wpisu.
[11]Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
- Přezky
- Přezky: přítomný. [2]
Ostatní laboratorní znaky
- Hyfový systém
- Hyfový systém: monomitický. [2]
Výtrusy
- Přítomnost apikulu bazidiospory
- Přítomnost apikulu bazidiospory: přítomný. [2]
- Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: hyalinní. [2]
- Kapky uvnitř výtrusu
- Kapky uvnitř výtrusu: přítomný. [2]
- Délka výtrusu
- Délka výtrusu: 5,3–7,8 µm. [2]
- Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 1,1–2,1. [2]
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. [2]
- Objem výtrusu
- Objem výtrusu: 38–119 µm³. [2]
- Šířka výtrusu
- Šířka výtrusu: 3,2–5,7 µm. [2]
Materiál a metody výzkumu
- Hmotnost plodnice
- Hmotnost plodnice: do 6000 g. [4]
Metody i zapisy źródłowe — Spain, Galicia, Pontevedra, Vilaboa, Chanciñas–Lago Castiñeira, 29TNG2690, 405 m; Pinus canariensis stump; collected 2019-10-21; collectors Dianora Estrada, Mariano Merino and Demetrio Merino.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
System strzępkowy — zapis źródłowy: „Sistema hifal monomítico.” [2]
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „tetraspóricos; one unconditioned min–max interval 4–4.” [2]
Obecność wyrostka wnęki bazydiospory — zapis źródłowy: „Basidiosporas [...] apiculadas.” [2]
Długość podstawki — zapis źródłowy: „(35,4 -)36,5-46,4(-50,0) µm; N = 21; extrema retained.” [2]
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „Basidios cilíndricos a claviformes; source-reported span endpoint: cilíndricos.” [2]
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „Basidios cilíndricos a claviformes; source-reported span endpoint: claviformes.” [2]
Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „(4,6-)5,6-7,0(-7,9) µm; N = 21; extrema retained.” [2]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „hialinas.” [2]
Krople wewnątrz zarodnika — zapis źródłowy: „gutuladas.” [2]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „(5,3 -)5,7-6,9(-7,8) µm; N = 96; outer extrema retained.” [2]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Q = (1,1 -)1,3-1,6(-2,1); N = 96; source-reported range, no extra statistic assigned.” [2]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „de globosas a elipsoidales; source-reported span endpoint: globosas.” [2]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „de globosas a elipsoidales; source-reported span endpoint: elipsoidales.” [2]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „lisas.” [2]
Objętość zarodnika — zapis źródłowy: „V = (38 -)49-86(-119) µm3; outer extrema retained.” [2]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „(3,2-)3,9-4,9(-5,7) µm; N = 96; outer extrema retained.” [2]
Položka a rozsah mikroskopických měření
Opis dotyczy okazu JA-CUSSTA 9442 zebranego 21 października 2019 r. na pniaku Pinus canariensis w Galicji, na wysokości 405 m. Zmierzono 21 podstawek i 96 zarodników; są to liczebności pomiarów komórek, a nie liczba badanych owocników. Podano oznaczenie morfologiczne. W przytoczonym opisie okazu nie podano medium preparatu ani potwierdzenia DNA. „Cystyd nie zaobserwowano” nie jest stwierdzeniem ich nieobecności u gatunku.
[10]Ověření výskytu — rozsah a omezení
Rozsah zpracování
Záznam vyžaduje doplnění před dokončením.
- Zaznamenané údaje ze zdrojů čekají na rozhodnutí.
Informace čekající na ověření: 8
Právní základ a rozsah hodnocení
Předpisy pro lokalitu: Polsko
Podklad pro informace o ochraně
Nieujęty w krajowych wykazach ochrony gatunkowej grzybów rozporządzenia 2014/1408. Wykaz częściowo chronionych obejmuje odrębny gatunek Sparassis brevipes; ograniczenia terenowe pozostają odrębne.
[6]Podklad pro informace o obchodu
Sparassis crispa jest dopuszczony do obrotu i produkcji przetworów w Polsce, załącznik1 lp.54 aktualnego tekstu 2026/258; obowiązują warunki tego rozporządzenia, w tym atest dla świeżych grzybów dziko rosnących w handlu.
[7]Historie ochrany a aktuální seznam uvádění na trh
Rozporządzenie z 2004 r. obejmowało ochroną ścisłą wszystkie gatunki rodzaju Sparassis. W obowiązujących wykazach z 2014 r. S. crispa nie figuruje, natomiast odrębny S. brevipes jest objęty ochroną częściową. Kategoria R przytaczana z czerwonej listy z 2006 r. ma charakter historycznej oceny zagrożenia i nie ustanawia obecnego zakazu zbioru. Dopuszczenie S. crispa do obrotu nie znosi wymogów atestu ani ograniczeń terenowych.
[12]Nejdůležitější látky a jejich účinek
Przegląd Sharmy i in. (2022) nad Sparassis crispa sensu lato omawia ponad 30 wyizolowanych związków, białka, lipidy, witaminy (w tym C i E), minerały (z przewagą potasu oraz zawartością fosforu i sodu), aminokwasy (z przewagą glutaminy nad asparaginą), fenole, związki indolowe (tryptaminę i melatoninę) oraz ergosterol. Zawartość rozpuszczalnego w zasadach β-glukanu (sparannu) przekracza 40% suchej masy owocnika. Wśród kwasów fenolowych wykazano m.in. kwas gentyzynowy, galusowy, protokatechowy, kawowy, o-kumarowy, syryngowy oraz kwas p-hydroksybenzoesowy w ilości 43,92 mg/100 g suchej masy.
[18]Wśród charakterystycznych metabolitów wtórnych S. crispa s. lat. wymienia się sparassol (2-hydroksy-4-metoksy-6-metylobenzoesan metylu), xanthoangelol, 4-hydroxyderricin, ubichinon-9, hanabiratakelidy A, B i C, sparalide A oraz Sparoside A. Za aromat odpowiadają m.in. 3-oktanon, DL-3-oktanol i 1-okten-3-ol. Z grzybni wyizolowano również termostabilną, alkalifilną esterazę oraz enzym fibrynolityczny wulfazę (wulfase). W badaniach proteomicznych, z użyciem elektroforezy 1D/2D-PAGE, LC-MS i sekwencjonowania N-końca, zidentyfikowano 115 białek.
[18]Frakcje β-glukanów z Sparassis (SCG, SBG, CA1, niskocząsteczkowy FHL) badano w modelach nowotworowych i immunologicznych: u myszy z mięsakiem Sarcoma 180 hamowały wzrost guza i przerzuty do płuc, a u myszy z leukopenią po cyklofosfamidzie stymulowały odnowę leukocytów. W hodowlach krwi pełnej oraz komórek PMN i PBMC indukowały produkcję cytokin (IL-6, IFN-γ, C5a, IL-8), odpowiedź Th1, aktywację komórek NK i dojrzewanie komórek dendrytycznych poprzez szlaki NF-κB i MAPK oraz hamowały angiogenezę. W testach in vitro polisacharydy wykazywały aktywność wobec ludzkich linii raka jelita (HT-29, LS180, Caco-2). W badaniu obserwacyjnym u 14 pacjentów z nowotworami, przyjmujących 300 mg proszku dziennie po immunoterapii transferem limfocytów, odnotowano poprawę jakości życia (QOL) u 9 osób w kilkumiesięcznej obserwacji.
[18]W modelach przeciwzapalnych u myszy NC/Nga z atopowym zapaleniem skóry oraz w alergicznym nieżycie nosa wodny ekstrakt zawierający 39,6% β-glukanu redukował świąd i reakcje zależne od mastocytów. W komórkach RAW264.7 stymulowanych LPS frakcja metanolowa SCF4 hamowała wydzielanie mediatorów zapalnych (Han 2019), a wyizolowany Sparoside A hamował wytwarzanie NO z wartością IC50 = 5,06 ± 0,60 µM (Wang 2019). W modelach metabolicznych: u myszy KK-Ay dieta z >0,5% proszku przez 3–6 tygodni obniżała poziom glukozy; u szczurów z cukrzycą STZ dawka 1 mg/kg m.c./dobę przez 4 tygodnie obniżała hiperglikemię, a miejscowe podanie SBG dawało 37% obkurczenia rany po 9 dniach. U szczurów SHRSP dodatek 1,5% proszku z grzyba obniżał ciśnienie tętnicze i ryzyko udaru poprzez szlak Akt/eNOS.
[18]Aktywność przeciwutleniającą ekstraktów wykazano testami DPPH, peroksydacji lipidów, siły redukującej, SOD i TAS; zawartość fenoli wynosiła 5,5 mg/g w ekstrakcie wodnym i 1,7 mg/g w metanolowym, przy czym ekstrakcja w 95 °C była wydajniejsza niż w 60 °C, a fermentacja bakteriami mlekowymi lub Meyerozyma guilliermondii podnosiła parametry testów. W testach in vitro gorący wyciąg wodny w stężeniu 1 mg/ml hamował odwrotną transkryptazę HIV-1 o 70,3%. Ekstrakt etanolowy wykazał strefę hamowania wzrostu Escherichia coli o wielkości 19,66 ± 0,88 mm; w innych próbach stwierdzono także działanie ekstraktów wobec MRSA i Candida albicans.
[18]Z kultur wgłębnych w 2% brzeczce słodowej oraz ze zbutwiałego drewna wyizolowano metabolity przeciwgrzybowe: sparassol, methyl-dihydroxy-methoxy-methylbenzoate i orselinian metylu. W modelu otyłości danio pręgowanego preparat fermentowany bakteriami mlekowymi (20 µg/g m.c./dzień przez 4 tygodnie) obniżał poziom lipidów ustrojowych i wątrobowych (p < 0,01). Genom jądrowy S. crispa s. lat. liczy 39,0 Mb i zawiera 13 157 genów (rozbieżność z Postia placenta datowana na 94 mln lat temu), a kolisty genom mitochondrialny ma 139 253 pz (26,47% GC, 73,53% AT) i koduje 47 genów (27 tRNA, 5 rRNA i 15 białkowych; gen atp6 wykazuje bliskie pokrewieństwo z S. radicata).
[18]Stanoviště a výskyt
Stanoviště, oblast a roční období
Siedzuń sosnowy jest pasożytem korzeni i odziomka oraz saprotrofem na martwym drewnie, przede wszystkim sosnowym. Wyrasta przy podstawach pni, z korzeni żywych sosen, przy pniakach, na ich powierzchni lub na zagrzebanym w glebie drewnie. Pozorny wzrost z ziemi wynika z obecności ukrytych korzeni lub drewna. Grzyb powoduje brunatną, kostkową zgniliznę korzeni i pnia; Zarzyński opisuje rozkład drewna sięgający do 3 m wysokości oraz żywiczny, terpentynowy zapach porażonego drewna.
[19] [16] [21] [22]Snowarski podaje sezon owocnikowania od lipca do października; Wojewoda od lipca do listopada, wyjątkowo grudnia; Zarzyński na schemacie fenologicznym od lipca do października. Czeskie ČMS podaje okres od lipca do listopada, a baskijskie Aranzadi lato i jesień. Z czeskich baz pochodzą pojedyncze rekordy z 6 stycznia 2024 r. i 7 stycznia 2023 r., a ze zbiorów Aranzadi kolekcja z Oiartzun z 10 grudnia 2008 r.
[19] [21] [22] [16] [15]Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Polsko | Dolní Slezsko — rozsah uvedený zdrojem; Bělověžský prales | VII–X |
|
Zdroje
- grzyby.pl Sparassis crispa browser readout
- sparassis_crispa.micobotanica.JA-CUSSTA9442.clamps
- Micobotánica-Jaén, Sparassis crispa, Año XV Nº 2 (2020), p. 49
- Sparassis crispa morphology research report
- D20141408.pdf
- D20260258.pdf
- Okaz i zakres pomiarów mikroskopowych
- Zakres nazw w kompleksie Sparassis crispa
- Historia ochrony i aktualny wykaz obrotu
- sparassis_crispa.gbif.exact
- src-aranzadi-crispa
- src-cms-crispa
- src-sf-crispa
- src-sharma 2022
- src-snowarski-crispa
- src-wang 2004-abstract
- src-wojewoda 2003
- src-zarzynski 2021