Jedovatý
Vyžaduje úpravu
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.










Václavka hlíznatá je houba z čeledi špičkovitkovitých (Physalacriaceae). Klobouk má zpočátku polokulovitý, později plochý s tupým hrbolkem, medově žluté nebo okrově hnědé barvy, pokrytý drobnými tmavými šupinkami soustředěnými zejména ve středu. Lupeny jsou krémové, s věkem rezavě skvrnité. Třeň je válcovitý, na bázi charakteristicky kyjovitě nebo cibulovitě ztlustlý, s jemným, vlnatým prstenem. Dužnina je bělavá, mírné chuti a příjemné houbové vůně.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- Tvar klobouku: kuželovitý.
Tvar klobouku: plochý. - Pokryv klobouku
- u mladých plodnic: Pokryv klobouku: šupinatá.
Pokryv klobouku: šupinatá.
Pokryv klobouku: šupinatá (střed klobouku). - Barva klobouku
- za mokra: Barva klobouku: hnědý.
za mokra: Barva klobouku: světle hnědý.
za mokra: Barva klobouku: červený.
Barva klobouku: šedohnědý.
Barva klobouku: okrový.
Barva klobouku: okrově hnědý.
Barva klobouku: červenohnědý. - Postavení okraje
- u mladých plodnic: Postavení okraje: podvinutý.
Postavení okraje: rovný.
Postavení okraje: zahnutý dovnitř.
u starých plodnic: Postavení okraje: ohnutý vzhůru. - Obrys okraje klobouku
- u starých plodnic: Obrys okraje klobouku: zvlněný.
- Reliéf povrchu okraje klobouku
- Reliéf povrchu okraje klobouku: brázditý.
- Pokrytí okraje
- Pokrytí okraje: lysý.
- Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 20–150 mm.
- Střed klobouku
- Střed klobouku: s výrazným hrbolem.
- Hygrofánnost klobouku
- Hygrofánnost klobouku: hygrofánní.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
- Profil hymenoforu u třeně
- Profil hymenoforu u třeně: vykrojený u třeně (lupeny).
- Sbíhavost hymenoforu na třeň
- Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý zoubkem (lupeny).
- Barva hymenoforu
- Barva hymenoforu: krémový.
Barva hymenoforu: bělavá. - Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: blízko u sebe.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
Tvar třeně: zužující se vzhůru. - Báze třeně
- Báze třeně: kyjovitý.
Báze třeně: hlízovitý. - Barva třeně
- na bázi třeně: Barva třeně: žlutý.
nad prstenem: Barva třeně: bělavá.
pod prstenem: Barva třeně: šedohnědý. - Pokryv povrchu třeně
- u mladých plodnic: Pokryv povrchu třeně: vláknitá.
Pokryv povrchu třeně: vločkatá (žlutý pokryv).
Pokryv povrchu třeně: vločkatá (šedohnědý pokryv).
Pokryv povrchu třeně: vláknitá (žlutý pokryv). - Vnitřek třeně
- u mladých plodnic: Vnitřek třeně: plný.
- Konzistence třeně
- Konzistence třeně: vláknitý a odolný proti roztržení.
- Délka třeně
- Délka třeně: do 100 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 3–20 mm.
Prsten
- Přítomnost prstenu
- Přítomnost prstenu: přítomný.
Přítomnost prstenu: přítomný. - Stavba materiálu prstenu
- Stavba materiálu prstenu: vláknitý.
Stavba materiálu prstenu: blanitý.
Stavba materiálu prstenu: vláknitý a blanitý. - Vytrvalost prstenu
- Vytrvalost prstenu: mizející.
- Barva prstenu
- Barva prstenu: bílý (celý prsten).
Barva prstenu: bělavá (celý prsten).
Barva prstenu: bílý (horní povrch prstenu).
Barva prstenu: šedý (spodní strana prstenu). - Popisná tloušťka prstenu
- Popisná tloušťka prstenu: tenký.
Popisná tloušťka prstenu: tenký.
Popisná tloušťka prstenu: tenký.
Hlíza
- Šířka hlízy u báze třeně
- Šířka hlízy u báze třeně: do 30 mm.
Dužnina
- Chuť dužniny
- Chuť dužniny: svíravý, nepříjemný.
Chuť dužniny: slabý. - Vůně dužniny
- Vůně dužniny: houbový.
- Třída tloušťky dužniny
- Třída tloušťky dužniny: tenký.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les.
Stanoviště: jehličnatý les.
Stanoviště: smíšený les. - Substrát
- Substrát: dřevo v zemi.
Substrát: mrtvé dřevo. - Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: jednotlivě.
Způsob růstu plodnic: v malých skupinách.
Způsob růstu plodnic: ve skupinách. - Četnost výskytu
- Četnost výskytu: vzácný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od září do října (vrchol plodnosti).
Plodnice se objevují od července do listopadu. - Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedovatý
- Požadovaná úprava
- Vyžaduje úpravu
Právo
- Ochrana
- V Polsku nepodléhá druhové ochraně.
- Prodej
- V Polsku není povolen k prodeji ani k výrobě houbových výrobků.
Možná záměna

Dan Molter (shroomydan) · CC BY-SA 3.0
Oryginalny plik źródłowy, bez lokalnej zmiany kadru, barw lub treści.
Zdroj fotografie · CC BY-SA 3.0Armillaria gallica
Hlavní rozdíly
Armillaria gallica se liší trvalejším, často vlnatým nebo hvězdicovitě pukajícím prstenem, hojnějšími žlutými zbytky plachetky na třeni, pomalejším mizením šupinek na okraji klobouku a výtrusy častěji elipsoidně mandlovitými.
Velmi podobná václavka cibulonohá (Armillaria cepistipes) ztrácí šupinky na okraji klobouku rychleji, má chudší zbytky plachetky na třeni a tvoří častěji široce elipsoidní výtrusy o rozměrech 7–9(10) × 4,5–6,5(7) µm.
FAQ
Čím se václavka hlíznatá liší od václavky obecné?
Tento druh se vyznačuje třeněm zřetelně kyjovitě nebo hlízovitě ztlustlým na bázi, bledším kloboukem s drobnějšími šupinkami a jemnějším, méně trvanlivým a vlnatým prstenem.
Lze václavku hlíznatou konzumovat zasyrova?
Rozhodně ne, syrové plodnice obsahují látky dráždící trávicí trakt a vyvolávají žaludeční a střevní potíže. Houby vyžadují vaření po dobu minimálně 15 minut a vývar je nutné bezpodmínečně vylít.
S jakými jedovatými houbami lze tento druh zaměnit?
Nejnebezpečnějším dvojníkem je jedovatá čepičatka jehličnanová s rezavým výtrusem. Lze ji zaměnit také s třepenitkou svazčitou se sírově žlutým zbarvením a hořkou chutí dužniny.
Jaké stromy václavka hlíznatá nejčastěji osidluje?
Roste převážně na dřevě listnáčů, přičemž si vybírá duby, buky, břízy, olše a jasany. Sporadicky se s ní setkáme na smrcích nebo borovicích, kde kolonizuje odumřelé pařezy nebo vyvrácené kmeny.
Proč se ke kulinářským účelům sbírají hlavně klobouky?
Třeně václavek jsou tuhé, tvrdé a vláknité, takže po usmažení nebo uvaření zůstávají nechutné a těžce stravitelné. Mladé klobouky naopak nabízejí jemnou, při jídle příjemnou texturu.
Vykazuje václavka hlíznatá jev bioluminiscence?
Ano, její podhoubí prorůstající tlejícím dřevem dokáže ve tmě vyzařovat jemné, nazelenalé světlo. Tento jev lze pozorovat v noci na ztrouchnivělých pařezech ve vlhkých částech lesa.
Je václavka hlíznatá nebezpečným parazitem stromů?
Ve srovnání s václavkou obecnou nebo smrkovou je slabším patogenem. Funguje především jako saprotrof na mrtvém dřevě a živé stromy napadá pouze tehdy, když jsou vážně oslabené nebo nemocné.
Jak tento druh nejlépe zakonzervovat na zimu?
Skvělou metodou konzervace je nakládání povařených klobouků do octového nálevu. Tyto houby se výborně hodí také k zamrazení po předchozím blanšírování a důkladném odkapání vody.
Na které měsíce připadá vrchol plodení václavky hlíznaté?
Hlavní růstová vlna plodnic nastává na podzim, nejčastěji od poloviny září do konce října. Při příznivém, teplém a vlhkém počasí lze jednotlivé trsy nalézt ještě v listopadu.
Co jsou černé provazce podhoubí viditelné pod kůrou stromů?
Jsou to rhizomorfy, tedy husté svazky podhoubí sloužící k transportu živin a kolonizaci dalších pařezů. Umožňují václavce efektivně se šířit v lesním substrátu.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- opieńka cebulotrzonowa
- Platné vědecké jméno
- Armillaria cepistipes Velen.
- Další jména
- opieńka drobna, opieńka maczugowata
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách klobouk zvedněte a prohlédněte si otisk.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: široce elipsoidní. Tvar výtrusu: téměř kulovitý. Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: široce elipsoidní. Tvar výtrusu: téměř kulovitý. Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: mandlovitý.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 6,5–10 µm, šířka 4–7 µm.
- Rozměry výtrusu
- Délka 8,3 µm, šířka 5,3 µm.
- Rozměry výtrusu
- Délka 8,5 µm, šířka 5,4 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Způsob výživy
- Způsob výživy: saprotrofní.
Způsob výživy: parazitický.
Mimokulinární využití
Po předběžném povaření představuje václavka hlíznatá cennou kulinářskou surovinu s pevnou strukturou a výrazným aromatem. Třeně bývají tvrdé a vláknité, proto se v kuchyni využívají převážně jen mladé klobouky. Ty se skvěle hodí k nakládání do octového nálevu s přídavkem koření, čímž vzniká klasická chuťovka. Tato houba se výborně uplatní také ve smetanových omáčkách, náplních do pirohů, houbových polévkách a aromatických dušených pokrmech s masem či zeleninou.
Historie a kultura
Po desetiletí nebyla václavka hlíznatá odlišována od běžné václavky obecné a v lidové tradici fungovala jako jeden souhrnný taxon. Masové podzimní sběry václavek představovaly ve střední Evropě klíčový prvek venkovského kalendáře a zajišťovaly domácí zásoby na zimu. Teprve moderní mykologické výzkumy na konci 20. století tento druh vyčlenily. V lesnické kultuře vzbuzují václavky respekt jako mohutná podhoubí a původci bílé hniloby oslabených lesních porostů.
Jedlost a bezpečnost
Tento druh je jedlý, ale výhradně po pečlivé tepelné úpravě. Syrové nebo nedovařené plodnice jsou toxické a vyvolávají silné gastrointestinální potíže. Před další přípravou vyžadují václavky povaření po dobu 15–20 minut a vzniklou vodu je nutné bezpodmínečně vylít. Při sběru tohoto druhu je třeba dávat pozor na jedovatou třepenitku svazčitou a smrtelně nebezpečnou čepičatku jehličnanovou, která se liší hladkým třeněm, jemnějším prstenem a rezavým výtrusem.
Stanoviště a výskyt
Václavka hlíznatá je saprotrof nebo slabý parazit listnatých, vzácněji jehličnatých stromů. Vyskytuje se v listnatých a smíšených lesích, parcích a zahradách, kde osidluje pařezy, mrtvé kmeny, kořeny a spadané větve. Preferuje buk, dub, habr, břízu a jasan. Na rozdíl od jiných václavek roste častěji na silně rozloženém dřevě. Plodnice se objevují od srpna do listopadu a po vydatných podzimních deštích vyrůstají ve výstavních trsech.
Výzkumník
Kde a kdy roste
Doba růstu
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Požadovaná úprava
- Vyžaduje vaření
Gobarsko društvo Lisička — Armillaria cepistipes, čebulasta mraznica. · Sekcja zastosowań, wiersz 25: wymagane gotowanie i odlanie wody.
Grzegorz Chodacki — Opieńki: rodzaje, sezon i rozpoznawanie. Grzyby.edu.pl. · Wiersze 42 i 103–111: zalecenie dla grupy opieniek w Polsce — gotowanie przez 15–20 minut i odlanie wody.
- Konzumace za syrova
- Jedovatý
Materiál: syrový
Österreichische Mykologische Gesellschaft, Speisewert · Wiersz Armillaria cepistipes: Zusatz roh stark giftig; dotyczy surowych owocników.
- Jedlost
- Jedlý
Grzyby.pl — opieńka cebulotrzonowa, opis gatunku i wybrane obserwacje. · Ocena jadalności w wierszu 60; polski atlas, oznaczenie gatunku w nagłówku i ścieżce strony (wiersze 23–28).
- Jedlost
- Jedlý
Materiál: po úplném zpracování
Grzegorz Chodacki — Opieńki: rodzaje, sezon i rozpoznawanie. Grzyby.edu.pl. · Wiersze 33, 36–42 i 103–111: grupa opieniek w Polsce obejmuje A. cepistipes; warunkowa jadalność grupy, wymagane gotowanie i odlanie wody.
Gobarsko društvo Lisička — Armillaria cepistipes, čebulasta mraznica. · Sekcja zastosowań, wiersz 25: warunkowa jadalność, dokładne gotowanie i odlanie wody.
- Jedlost
- Jedovatý — źródło oznaczenia
Österreichische Mykologische Gesellschaft, Speisewert · Wiersz Armillaria cepistipes w tabeli: „giftig” — trujący; „roh stark giftig” — surowy silnie trujący. Zachowano wcześniejszy odczyt tabeli i fragment z indeksu; bieżące bezpośrednie otwarcie strony przekroczyło czas oczekiwania.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Armillaria cepistipes Velen.
Armillaria cepistipes Velen. należy do rodziny obrzękowcowatych (Physalacriaceae), rzędu pieczarkowców (Agaricales) i klasy pieczarniaków (Agaricomycetes). Gatunek został opisany przez Josefa Velenovskiego w 1920 roku w drugim tomie dzieła České Houby pod pierwotną pisownią Armillaria cepaestipes. Miejsce publikacji materiału typowego to Czechy. W międzynarodowych bazach taksonomicznych takson rejestrowany jest pod kodem EPPO ARMLCE oraz identyfikatorem NCBI Taxonomy ID 47426.
Historický rozsah názvů a pojetí druhu
W źródłach niemieckojęzycznych takson nosi zwyczajową nazwę Zwiebelfüßiger Hallimasch (zapisywaną w wykazach także jako zwiebelfüssiger Hallimasch).
Rozsah taxonu a omezení určování
Morfologiczne odróżnienie starych okazów A. cepistipes i A. gallica w terenie bywa niemożliwe z powodu nakładania się cech pokroju i barw. Pewne rozgraniczenie obu gatunków zapewniają analizy sekwencji genu tef1-α.
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Armillaria cepistipes Velen., 1920 (Index Fungorum 260244), w zakresie europejskiego materiału Antonína i współautorów (2009) oraz niezależnego atlasu polskiego. Materiał o pośrednim obrazie ITS PCR-RFLP opisano oddzielnie. Sekwencje tefα trzech takich okazów wspierają oznaczenie A. cepistipes; nie dowodzą hybrydowego pochodzenia ani zsekwencjonowania wszystkich opisanych okazów. Oryginalną pisownię cepaestipes i niepewną nazwę inflata zachowano w dokumentacji źródłowej. Nie przypisano niepotwierdzonych dawnych kombinacji ani synonimów.
[5] [3] [15] [8]
Ekologie a rozšíření
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
Kaulocystidy
- Přezky
- Přezky: přítomný. [1]
Hymeniální cystidy
Ostatní laboratorní znaky
- Přítomnost rhizomorf
- Přítomnost rhizomorf: přítomný. [3]
Pokožka klobouku
- Uspořádání hyf pokožky klobouku
- Uspořádání hyf pokožky klobouku: paprsčitý. [1]
- Délka elementů pokožky klobouku
- Délka elementů pokožky klobouku: 25–140 µm. [1]
- Šířka prvků pokožky klobouku
- Šířka prvků pokožky klobouku: 7,5–30 µm. [1]
- Stavba pokožky klobouku
- Stavba pokožky klobouku: kutis. [1]
- Délka koncové buňky pokožky klobouku
- Délka koncové buňky pokožky klobouku: 15–125 µm. [1]
- Tvar koncové buňky pokožky klobouku
- Tvar koncové buňky pokožky klobouku: kuželovitý. [1]
Tvar koncové buňky pokožky klobouku: válcovitý. [1] - Šířka koncové buňky pokožky klobouku
- Šířka koncové buňky pokožky klobouku: 5–25 µm. [1]
Výtrusy
- Délka výtrusu
- Délka výtrusu: 8,3 µm (průměr). [1]
Délka výtrusu: 7–8 µm. [3]
Délka výtrusu: 8,5 µm (průměr). [1]
Délka výtrusu: 7–10 µm. [1]
Délka výtrusu: 6,5–10 µm. [1] - Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 1,3–1,9 (rozmezí průměrů jednotlivých sběrů). [1]
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: široce elipsoidní. [1]
Tvar výtrusu: téměř kulovitý. [1]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [1]
Tvar výtrusu: široce elipsoidní. [1]
Tvar výtrusu: téměř kulovitý. [1]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [1]
Tvar výtrusu: mandlovitý. [1] - Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. [3]
Materiál a metody výzkumu
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiał: Polskie obserwacje martwego drewna opisane dla A. cepistipes; opis dyskusji, druk s. 18. Szczegółowych prób gospodarzy nie utożsamiono z konkretną kategorią materiału.
Zakres odczytu: Pełny tekst.
[9]Archiwalny opis siedliska
Gatunek rozwija się na martwym drewnie korzeni, pniaków, pni i gałęzi, w tym na szczątkach zagrzebanych w ściółce, powodując białą zgniliznę drewna. Na osłabionych drzewach może funkcjonować jako słaby patogen nekrotroficzny korzeni i odziomka.
Zasiedla szerokie spektrum drzew liściastych (buk, dąb, grab, olsza, jesion, brzoza, wierzba) oraz iglastych (świerk, jodła, sosna), występując od nizin po regiel górski (w Europie Środkowej głównie na wysokościach 500–900 m n.p.m.).
W Europie Środkowej owocniki pojawiają się od września do pierwszych silniejszych mrozów w listopadzie, rosnąc pojedynczo lub w małych grupach.
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka hymeniální cystidy
- na ostrzu blaszki: 14–35 µm [1]
na ostrzu blaszki: 20–50 µm [1] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka hymeniální cystidy
- na ostrzu blaszki: 6–11 µm [1]
na ostrzu blaszki: 7–15 µm [1] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- Średnia długość zarodnika w badanym materiale wynosi 8,5 mikrometra. [1]
Średnia długość zarodnika w badanym materiale wynosi 8,3 mikrometra. [1]
6,5–10 µm [1]
Materiał badania: Materiał atlasowy: strona gatunkowa atlasu grzyby.pl dla A. cepistipes, z atlasowym pomiarem zarodników 7–8 × 5–6 µm. Strona nie podaje vouchera, pojedynczej kolekcji, metody mikroskopowej ani liczebności pomiarów; nie przypisuj tych zakresów do badania Antonína. 7–8 µm [3]
7–9 µm (skrajnie do 10 µm) [1] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- Materiał badania: Materiał atlasowy: strona gatunkowa atlasu grzyby.pl dla A. cepistipes, z atlasowym pomiarem zarodników 7–8 × 5–6 µm. Strona nie podaje vouchera, pojedynczej kolekcji, metody mikroskopowej ani liczebności pomiarów; nie przypisuj tych zakresów do badania Antonína. 5–6 µm [3]
Średnia szerokość zarodnika w badanym materiale wynosi 5,3 mikrometra. [1]
Średnia szerokość zarodnika w badanym materiale wynosi 5,4 mikrometra. [1]
4–6,5 µm [1]
4,5–6,5 µm (skrajnie do 7 µm) [1]
Metody i zapisy źródłowe — Materiał publikowanego gatunkowego opisu A. cepistipes u Antonín et al. 2009, opartego na własnych obserwacjach pierwszego autora. Badanie obejmowało 51 okazów łącznie dla kilku taksonów; źródło nie mapuje gatunkowych wymiarów mikroskopowych do konkretnych voucherów ani N dla każdej cechy.
Pochodzenie materiału: Badanie obejmuje materiał z Czech i Słowacji (zakres artykułu/Table 1); źródło nie przypisuje każdej cechy gatunkowej lub średniej do pojedynczego stanowiska..
Układ strzępek skórki — zapis źródłowy: „Pileipellis hyphae radially arranged.” [1]
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „Podstawki czterozarodnikowe.” [1]
Długość podstawki; Kształt podstawki — zapis źródłowy: „Podstawki 29–45 × 8,5–11 µm, dość wąsko maczugowate; długość jest pierwszą osią pomiaru.” [1]
Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „Podstawki 29–45 × 8,5–11 µm, dość wąsko maczugowate; szerokość jest drugą osią pomiaru.” [1]
Długość kaulocystyd; Kształt kaulocystyd — zapis źródłowy: „Caulocystydy 15–60 × 10–20(30) µm, maczugowate, pęcherzykowate lub szydłowate, cienko- lub nieco grubościenne, pojedyncze albo w łańcuchach.” [1]
Szerokość kaulocystyd — zapis źródłowy: „Caulocystidia 15–60×10–20 (30) µm.” [1]
Długość elementów skórki kapelusza; Szerokość elementów skórki — zapis źródłowy: „Pileus-scale cells 25–125 (140)×7.5–30 µm.” [1]
Organizacja skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Skórka typu cutis: promieniście ułożone cylindryczne, zasadniczo cienkościenne strzępki bez sprzążek; komórki końcowe nieregularnie cylindryczne do koralowatych.” [1]
Długość komórki końcowej skórki kapelusza; Szerokość komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Terminal cells 15–90 (125)×5–25 µm.” [1]
Kształt komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Terminal cells subulate, conical, ellipsoid to cylindrical.” [1]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki 7–9(10) × 4,5–6,5(7) µm, średnio 8,3 × 5,3 µm; długość jest pierwszą osią pomiaru.” [1]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „mean=8.3×5.3 µm.” [1]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Przeważnie szeroko elipsoidalne do niemal kulistych, wymieszane z rzadziej lub dość często występującymi elipsoidalnymi.” [1]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki cienko- i grubościenne w tym samym opisie.” [1]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki 7–9(10) × 4,5–6,5(7) µm, średnio 8,3 × 5,3 µm; szerokość jest drugą osią pomiaru.” [1]
Metody i zapisy źródłowe — Materiał publikowanego gatunkowego opisu A. cepistipes u Antonín et al. 2009, opartego na własnych obserwacjach pierwszego autora. Badanie obejmowało 51 okazów łącznie dla kilku taksonów; źródło nie mapuje gatunkowych wymiarów mikroskopowych do konkretnych voucherów ani N dla każdej cechy.
Pochodzenie materiału: Badanie obejmuje materiał z Czech i Słowacji (zakres artykułu/Table 1); źródło nie przypisuje każdej cechy gatunkowej lub średniej do pojedynczego stanowiska..
Organizacja cheilocystyd — zapis źródłowy: „Cheilocystidia: mostly single, sometimes in fascicles. The schema has no source-frequency attribute for this field; wording remains literal.” [1]
Długość cystydy hymenialnej; Kształt cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Cheilocystydy 14–35 × 6–11 µm, maczugowate lub prawie cylindryczne, regularne do często nieregularnych; pojedyncze albo w wiązkach, dwukomórkowe lub z łańcuchami komórek u dołu, cienko- lub nieco grubościenne.” [1]
Metody i zapisy źródłowe — Cztery kolekcje BRNM 706834, 706877, 695717 i 706816 z pośrednimi profilami PCR-RFLP, opisane oddzielnie od głównego gatunkowego morfu A. cepistipes. Średnie spory źródło podaje dla tej czterokolekcyjnej grupy; tylko trzy z czterech mają w Table 2 wiersz sekwencji tefa grupujący się z A. cepistipes. To nie ustala sekwencji dla BRNM 706877 ani każdej zmierzonej spory.
Pochodzenie materiału: Badanie obejmuje materiał z Czech i Słowacji (zakres artykułu/Table 1); źródło nie przypisuje każdej cechy gatunkowej lub średniej do pojedynczego stanowiska..
Długość cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Okazy o pośrednim PCR-RFLP 20–50×7–15 µm; odrębne od podstawowego opisu 14–35×6–11.” [1]
Metody i zapisy źródłowe — Atlasowy opis ryzomorf opieńki cebulotrzonowej, czasem obecnych u podstawy trzonu. Nie wskazano konkretnej kolekcji ani protokołu badania.
Pochodzenie materiału: Atlas grzybów Polski; nie wskazano lokalizacji ocenionego materiału..
Obecność ryzomorf — zapis źródłowy: „Ryzomorfy czasem obecne u podstawy trzonu.” [3]
Metody i zapisy źródłowe — Materiał atlasowy: strona gatunkowa atlasu grzyby.pl dla A. cepistipes, z atlasowym pomiarem zarodników 7–8 × 5–6 µm. Strona nie podaje vouchera, pojedynczej kolekcji, metody mikroskopowej ani liczebności pomiarów; nie przypisuj tych zakresów do badania Antonína.
Pochodzenie materiału: Polski atlas / polski zakres profilu; brak wskazanej kolekcji materiału..
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Atlas Polski: zarodniki 7–8 × 5–6 µm. Długość jest pierwszą osią; metoda i liczba pomiarów niepodane.” [3]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki gładkie według atlasu; protokół mikroskopii niepodany.” [3]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Atlas Polski: zarodniki 7–8 × 5–6 µm. Szerokość jest drugą osią; metoda i liczba pomiarów niepodane.” [3]
Metody i zapisy źródłowe — Cztery kolekcje BRNM 706834, 706877, 695717 i 706816 z pośrednimi profilami PCR-RFLP, opisane oddzielnie od głównego gatunkowego morfu A. cepistipes. Średnie spory źródło podaje dla tej czterokolekcyjnej grupy; tylko trzy z czterech mają w Table 2 wiersz sekwencji tefa grupujący się z A. cepistipes. To nie ustala sekwencji dla BRNM 706877 ani każdej zmierzonej spory.
Pochodzenie materiału: Badanie obejmuje materiał z Czech i Słowacji (zakres artykułu/Table 1); źródło nie przypisuje każdej cechy gatunkowej lub średniej do pojedynczego stanowiska..
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Okazy o pośrednim PCR-RFLP: zarodniki 6,5–10 × 4–6,5 µm, średnio 8,5 × 5,4 µm. Długość jest pierwszą osią. Trzy analizowane sekwencje tefa przypisano do A. cepistipes.” [1]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „average 8.5×5.4 µm.” [1]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Q=1.3–(1.8)–1.9.” [1]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Okazy o pośrednim PCR-RFLP: zarodniki szeroko elipsoidalne do niemal kulistych oraz elipsoidalne do lekko migdałowatych.” [1]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Okazy o pośrednim PCR-RFLP: zarodniki 6,5–10 × 4–6,5 µm, średnio 8,5 × 5,4 µm. Szerokość jest drugą osią. Trzy analizowane sekwencje tefa przypisano do A. cepistipes.” [1]
Żółciak 2003: rozsah a určení materiálu
Materiał i identyfikacja: W latach 1988–1998 z 433 stanowisk w Polsce pozyskano 1700 prób: owocniki, drewno przerośnięte grzybnią i ryzomorfy. W 710 przypadkach zastosowano testy intersterylności, a 990 owocników oznaczono na podstawie cech makro- i mikroskopowych oraz fenologii. Nie podano powiązania rodzaju materiału z każdym gospodarzem.
[9]Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiał: Występowanie opieńki cebulotrzonowej w Polsce: polski atlas i datowane obserwacje oznaczone tym gatunkiem.
Zakres odczytu: Fragmenty źródeł.
Odczytano fragment źródła; pełny tekst i metody nie zostały zweryfikowane.
Data przeglądu: 29.10.2026.
[3]Materiał: Występowanie opieńki cebulotrzonowej w południowej i środkowej Norwegii: 54 izolaty z 20 gmin, opisane w sekcji 3.4 wyników. Izolaty nie są datowanymi obserwacjami owocników.
Zakres odczytu: Fragmenty źródeł.
Odczytano fragment źródła; pełny tekst i metody nie zostały zweryfikowane.
Data przeglądu: 29.10.2026.
[6]Materiał: Owocniki opieńki cebulotrzonowej zebrane 25 września 2020 roku w lesie na granicy obwodów nowogrodzkiego i leningradzkiego w Rosji; oznaczenie V. Volobueva, publikacja Bakanova i współautorów (2022). Kapelusze i trzony stanowią części tego materiału, a nie dwie niezależne obserwacje występowania.
Zakres odczytu: Fragmenty źródeł.
Odczytano fragment źródła; pełny tekst i metody nie zostały zweryfikowane.
Data przeglądu: 29.10.2026.
[12]Rozsah zpracování
Záznam vyžaduje doplnění před dokončením.
- Zaznamenané údaje ze zdrojů čekají na posouzení.
- Nové zdroje vyžadují prověřit informace zjištěné při kontrole.
Informace čekající na ověření: 14
Právní základ a rozsah hodnocení
Předpisy pro lokalitu: Polsko
Nejdůležitější látky a jejich účinek
W badaniach taksonomicznych nad kompleksem A. cepistipes–A. gallica zastosowano metodę PCR-RFLP regionu ITS z użyciem enzymu restrykcyjnego HinfI, co pozwoliło wyodrębnić profile prążkowe charakterystyczne dla poszczególnych gatunków.
Profil trawienia enzymem HinfI dla A. cepistipes daje prążki o długości 294, 227, 132 oraz 43 par zasad, podczas gdy u form o profilu pośrednim widoczne są dodatkowe pasma wynikające z polimorfizmu kopii genu.
Sekwencjonowanie fragmentu genu tef1-α wykazało dystans genetyczny rzędu 0,0526–0,0571 między A. cepistipes a A. gallica, potwierdzając przynależność okazów o nietypowym profilu restrykcyjnym do A. cepistipes.
Analizy molekularne europejskich kolekcji zielnikowych powiązały potwierdzone profile sekwencyjne A. cepistipes m.in. ze zbiorem z Czech na drewnie buka oraz ze Słowacji na świerku i olszy.
Drzewa filogenetyczne oparte na genie tef1-α wskazują na bliższe pokrewieństwo europejskich populacji A. cepistipes z kladem A. ostoyae–A. borealis niż z A. gallica.
W analizach fitochemicznych wysuszonych owocników badano zawartość frakcji lipidowych i cukrowych w tkankach kapelusza i trzonu.
Ekstrakcja frakcyjna rozpuszczalnikami organicznymi (eter naftowy, MTBE, izopropanol, woda) pozwoliła na rozdział lipidów obojętnych, wolnych kwasów tłuszczowych oraz węglowodanów.
Wydajność ekstrakcji wodnej wynosiła 28,8% dla trzonu i 35,1% dla kapelusza w przeliczeniu na suchą masę.
W profilu kwasów tłuszczowych dominują kwas linolowy (34,5% w kapeluszu i 40,7% w trzonie), kwas oleinowy oraz kwas palmitynowy.
Wśród steroli zidentyfikowano obecność ergosterolu i jego pochodnych w tkankach owocników.
Trójglicerydy stanowią około 1,1% suchej masy kapelusza i poniżej 0,1% suchej masy trzonu.
Wśród rozpuszczalnych węglowodanów główną frakcję stanowi mannitol (76,8% frakcji cukrowej w kapeluszu i 52,5% w trzonie) oraz treitol.
W wysuszonych tkankach oznaczano śladowe zawartości metali, w tym żelaza (210–221 mg/kg), kadmu (0,25–0,67 mg/kg) oraz rtęci (0,04 mg/kg).
Badania laboratoryjne potwierdzają dużą zmienność ilościową metabolitów podstawowych między trzonem a kapeluszem owocnika.
Właściwości biochemiczne wykazane w testach laboratoryjnych nie stanowią podstawy do przypisywania owocnikom działania terapeutycznego w diecie człowieka.
Rozdílné popisy chuti a hodnocení jedlosti
Smak miąższu: Antonín i in. opisują miąższ jako cierpki i nieprzyjemny w smaku. Gobarsko društvo Lisička (Gobe.si) określa smak jako łagodny, a przy dłuższym żuciu odnotowuje drażniące odczucie w gardle. To różne sformułowania źródłowe; nie dowodzą wspólnego materiału ani tej samej metody oceny.
Oceny jadalności: GRej klasyfikuje gatunek jako jadalny bez podanego warunku przygotowania. Gobarsko društvo Lisička (Gobe.si) podaje jadalność warunkową po dokładnym gotowaniu i odlaniu wody. Chodacki omawia wspólne zasady polskiego kompleksu opieniek i podaje 15–20 minut gotowania z odlaniem wody; A. cepistipes jest w tym kompleksie wymieniona. Tabela ÖMG ocenia gatunek jako trujący, a w uwadze wyróżnia materiał surowy jako silnie trujący.
Zakres twierdzeń o przygotowaniu: Dokładny czas 15–20 minut pochodzi z wtórnego poradnika dla polskiego kompleksu, nie z Gobarsko društvo Lisička (Gobe.si) ani z pierwotnego porównania bezpieczeństwa. Gobarsko društvo Lisička (Gobe.si) wskazuje gotowanie i odlanie wody bez czasu. Wpis ÖMG jest oceną tabelaryczną; podany w nim zwrot o materiale surowym pozostaje odrębnym zakresem przygotowania.
[1] [2] [3] [4] [16]Analytické výsledky
Samostatné zdrojové analytické výsledky
- analyt podle označení ve zdroji: Petroleum ether extract
- 1,3 %; klobouk; v přepočtu na suchou hmotnost; extrakce rozpouštědlem, gravimetrické stanovení výtěžku.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: MTBE extract
- 6,3 %; klobouk; v přepočtu na suchou hmotnost; extrakce rozpouštědlem, gravimetrické stanovení výtěžku.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Isopropanol-soluble substances (IPS)
- 10,4 %; klobouk; v přepočtu na suchou hmotnost; extrakce rozpouštědlem, gravimetrické stanovení výtěžku.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Hot-water-soluble substances
- 35,1 %; klobouk; v přepočtu na suchou hmotnost; extrakce rozpouštědlem, gravimetrické stanovení výtěžku.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Neutral substances in MTBE extract
- 68 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; extrakce MTBE, oddělení kyselin a neutrálních složek 1% vodným NaOH.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Acids in MTBE extract
- 32 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; extrakce MTBE, oddělení kyselin a neutrálních složek 1% vodným NaOH.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: 9-Oxo-nonanoic acid
- 0,3 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Lauric acid
- 0,4 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Azelaic acid
- 0,4 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Myristic acid
- 0,4 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Pentadecylic acid
- 0,4 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Palmitoleic acid
- 5,9 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Palmitic acid
- 22,8 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Linoleic acid
- 34,5 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Oleic acid
- 26,9 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: 11-octadecenenoic acid
- 4,7 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Stearic acid
- 1,8 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Monoglyceride
- 51,8 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Unidentified peak(s), retention time 30.6–30.9 and 35.4
- 2,4 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Anthraergostatetraenol
- 1,6 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Unidentified peak(s), retention time 34.0–35.8
- 2,3 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Ergosterol
- 1,5 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Ergosta-5,8,22-trien-3-ol
- 17,8 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Unidentified peak(s), retention time 37.4
- 1,0 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Ergosta-7-en-3β-ol
- 3,0 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Unidentified peak(s), retention time 39.2–41.4
- 1,5 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Stigmast-5,22-dien-3-ol
- 6,3 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Unidentified peak(s), retention time 42.3
- 10,2 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Triglycerides recovered from petroleum extract
- 83 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–FID na vysokoteplotní koloně DB-HT SimDis po oddělení neutrálních glyceridů acetonem při −20 °C po 16 hodin.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Glycerol
- 1,8 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Threitol
- 16,6 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Erythritol
- 0,6 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Ribitol
- 0,1 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Arabitol
- 1,2 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: α-Glucose
- 0,2 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Mannitol
- 76,8 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Trehalose
- 2,5 %; klobouk; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Hg
- 0,04 mg/kg; klobouk; hmotnostní základ ve zdroji neuveden; stanovení kovů po extrakci isopropanolem, metoda podle odkazu 9 v původním zdroji.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Cd
- 0,67 mg/kg; klobouk; hmotnostní základ ve zdroji neuveden; stanovení kovů po extrakci isopropanolem, metoda podle odkazu 9 v původním zdroji.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Fe
- 221,3 mg/kg; klobouk; hmotnostní základ ve zdroji neuveden; stanovení kovů po extrakci isopropanolem, metoda podle odkazu 9 v původním zdroji.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Petroleum ether extract
- 0,2 %; třeň; v přepočtu na suchou hmotnost; extrakce rozpouštědlem, gravimetrické stanovení výtěžku.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: MTBE extract
- 0,7 %; třeň; v přepočtu na suchou hmotnost; extrakce rozpouštědlem, gravimetrické stanovení výtěžku.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Isopropanol-soluble substances (IPS)
- 21,2 %; třeň; v přepočtu na suchou hmotnost; extrakce rozpouštědlem, gravimetrické stanovení výtěžku.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Hot-water-soluble substances
- 28,8 %; třeň; v přepočtu na suchou hmotnost; extrakce rozpouštědlem, gravimetrické stanovení výtěžku.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Neutral substances in MTBE extract
- 24 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; extrakce MTBE, oddělení kyselin a neutrálních složek 1% vodným NaOH.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Acids in MTBE extract
- 76 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; extrakce MTBE, oddělení kyselin a neutrálních složek 1% vodným NaOH.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: 9-Oxo-nonanoic acid
- 9,0 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Azelaic acid
- 1,3 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Palmitic acid
- 32,5 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Linoleic acid
- 40,7 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Oleic acid
- 14,4 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Stearic acid
- 1,0 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS methylesterů po derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Monoglyceride
- 3,3 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Unidentified peak(s), retention time 30.6–30.9 and 35.4
- 7,4 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Anthraergostatetraenol
- 1,7 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Unidentified peak(s), retention time 34.0–35.8
- 2,1 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Ergosta-5,7,9(11),22-tetraen-3β-ol
- 2,1 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Unidentified peak, retention time 36.3
- 2,1 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Ergosterol
- 5,8 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Ergosta-7,22-dien-3β-ol
- 4,6 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Unidentified peak(s), retention time 37.4
- 4,7 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Ergosta-14,22-dien-3-ol
- 5,8 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Ergosta-7-en-3β-ol
- 19,5 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Stigmasterol
- 3,4 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Unidentified peak(s), retention time 39.2–41.4
- 23,7 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Stigmast-5,22-dien-3-ol
- 11,9 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Unidentified peak(s), retention time 42.3
- 4,7 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–MS těkavé neutrální frakce MTBE.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Triglycerides recovered from petroleum extract
- 20 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; GC–FID na vysokoteplotní koloně DB-HT SimDis po oddělení neutrálních glyceridů acetonem při −20 °C po 16 hodin.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Glycerol
- 1,2 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Threitol
- 37,1 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Erythritol
- 0,6 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Arabitol
- 0,8 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: α-Glucose
- 0,4 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Mannitol
- 52,5 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: β-Glucose
- 0,3 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Trehalose
- 7,0 %; třeň; vztaženo na hmotnost zkoumaného extraktu; analýza po předběžné derivatizaci.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Hg
- 0,04 mg/kg; třeň; hmotnostní základ ve zdroji neuveden; stanovení kovů po extrakci isopropanolem, metoda podle odkazu 9 v původním zdroji.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Cd
- 0,25 mg/kg; třeň; hmotnostní základ ve zdroji neuveden; stanovení kovů po extrakci isopropanolem, metoda podle odkazu 9 v původním zdroji.[12]
- analyt podle označení ve zdroji: Fe
- 210,8 mg/kg; třeň; hmotnostní základ ve zdroji neuveden; stanovení kovů po extrakci isopropanolem, metoda podle odkazu 9 v původním zdroji.[12]
Ekologické výzkumy
Żółciak 2003: hostitelé a dřevo v polském materiálu
Zestawienie próbek: Tabela 2 przypisuje opieńce cebulotrzonowej 278 prób: 194 związane z 18 nazwanymi gospodarzami oraz 84 oznaczone jako pochodzące z gleby, bez oznaczenia gospodarza. Są to wyniki celowo dobranej próby, a nie ogólnopolska częstość występowania.
Gospodarze z liczbowym wynikiem w tabeli 2: Quercus robur, Picea abies, Fagus silvatica, Abies alba, Carpinus betulus, Betula pendula, Larix decidua, Fraxinus excelsior, Corylus avellana, Acer pseudoplatanus, Prunus avium, Sorbus aucuparia, Alnus glutinosa, Salix caprea, Salix fragilis, Alnus incana, Tilia cordata, Ulmus glabra. Pisownię Fagus silvatica zachowano za publikacją. Lista dotyczy gospodarzy i kolonizacji; nie określa partnerów mikoryzowych.
Rozbieżność 18 i 19: Akapit wyników podaje 18 gospodarzy, natomiast abstrakt, tabela 3 i podsumowanie — 19. Tabela 3 dodatkowo wymienia Robinia pseudoacacia, której nie przypisano liczby w kolumnie A. cepistipes tabeli 2.
Martwe drewno: Autorka opisuje silnie rozłożone pniaki dębowe, bukowe i świerkowe, gałęzie bukowe oraz leżaninę bukową, wierzbową, świerkową i jodłową. Wskazuje wilgotne podłoże, często blisko wody.
[9]Kosonen: finské srovnávací pozorování
Względny termin owocnikowania: Kosonen w tekście z Suomen Luonto 7/2011, opublikowanym na stronie wydawcy w 2018 r., opisuje pojawianie się Armillaria cepistipes tydzień lub dwa po szczycie pojawu A. borealis. Nie określa miesiąca dla tego gatunku. Wzmianka o połowie września dotyczy opieniek zbiorczo.
[7]Keča a Solheim: rozsah norského materiálu
Materiał a kalendarz: Keča i Solheim (2011) uwzględnili 54 norweskie rekordy A. cepistipes, w tym 16 w kategorii owocników. Tabela materiału podaje rodzaj tkanki i etykiety zawierające lata. Nie podaje miesięcy ani zwykłego sezonu owocnikowania tego gatunku; nie można go odtworzyć z datowania kultur lub ryzomorf.
[6]Stanoviště a výskyt
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Česko | Oblasti nebyly určeny | IX–XI |
|
| Norsko | Oblasti nebyly určeny | Neurčeno |
|
| Polsko | Lodžské vojvodství; Západopomořanské vojvodství | VII–XI — minimalny zakres obserwacji |
|
| Rusko | Oblasti nebyly určeny | IX — minimalny zakres obserwacji |
|
| Slovensko | Oblasti nebyly určeny | IX–XI |
|
Zdroje
- Antonín i in. (2009). Kompleks Armillaria cepistipes–A. gallica w Czechach i na Słowacji. Mycological Progress 8: 259–271. DOI: 10.1007/s11557-009-0597-1.
- Gobarsko društvo Lisička — Armillaria cepistipes, čebulasta mraznica.
- Grzyby.pl — opieńka cebulotrzonowa, opis gatunku i wybrane obserwacje.
- Grzegorz Chodacki — Opieńki: rodzaje, sezon i rozpoznawanie. Grzyby.edu.pl.
- Index Fungorum, Name Record260244
- N. Keča and H. Solheim, Ecology and distribution of Armillaria species in Norway (2011), Forest Pathology 41: 120–132.
- Kosonen (2011), Sienikimppuja lahopuulla, Suomen Luonto — źródłowa wzmianka o Armillaria cepistipes w Finlandii.
- Przegląd źródłowy Armillaria cepistipes — morfologia, zakres materiału i oznaczenie.
- Żółciak 2003. Rozmieszczenie grzybów z rodzaju Armillaria w Polsce oraz ich rośliny żywicielskie. Leśne Prace Badawcze; publisher abstract.
- Przegląd urzędowych wykazów ochrony i obrotu — opieńka cebulotrzonowa, 29.10.2026.
- Bakanov et al. 2022. Extractive substances of saprotrophic mushrooms: Flammulina velutipes, Hypholoma capnoides, Armillaria borealis, Armillaria cepistipes. Heavy metal content. Khimiya Rastitelnogo Syrya 3:257–262. DOI 10.14258/jcprm.20220310984
- Rozporządzenie — ochrona gatunkowa grzybów, Dz.U. 2014 poz. 1408.
- Rozporządzenie — wykaz grzybów dopuszczonych do obrotu, Dz.U. 2026 poz. 258.
- EPPO Global Database, ARMLCE
- Österreichische Mykologische Gesellschaft, Speisewert