Nejedlý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.











Hřib žlučník (Tylopilus felleus) je houba z čeledi hřibovitých, často zaměňovaná s hřibem smrkovým. Vyznačuje se nahnědlým kloboukem, rourkami s růžovým nádechem a třeněm pokrytým tmavou síťkou. Dužnina je bílá a po poškození nemění barvu, avšak kvůli silné hořkosti je nejedlá. Hořkost neustupuje při vaření ani sušení, proto i jedna malá houba zkazí celý pokrm. Roste od léta do podzimu v jehličnatých lesích, často na písčitých půdách.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- u mladých plodnic: Tvar klobouku: polokulovitý.
Tvar klobouku: vyklenutý.
u zralých plodnic: Tvar klobouku: vyklenutý. - Pokryv klobouku
- Pokryv klobouku: sametový.
Pokryv klobouku: plstnatý.
u starých plodnic: Pokryv klobouku: holá. - Lesk povrchu klobouku
- Lesk povrchu klobouku: matný.
za sucha: Lesk povrchu klobouku: matný.
za mokra: Lesk povrchu klobouku: lesklý. - Lepkavost a slizkost klobouku
- za mokra: Lepkavost a slizkost klobouku: slizký.
za mokra: Lepkavost a slizkost klobouku: lepkavý. - Barva klobouku
- Barva klobouku: hnědý.
Barva klobouku: šedohnědý.
Barva klobouku: okrový.
Barva klobouku: žlutý.
Barva klobouku: plavě hnědý.
Barva klobouku: světle hnědý. - Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 40–200 mm.
- Slupitelnost pokožky klobouku
- Slupitelnost pokožky klobouku: slupitelná (obtížně slupitelná).
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: rourky.
Rourky u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (rourky).
- Profil hymenoforu u třeně
- Profil hymenoforu u třeně: vykrojený u třeně (rourky).
- Tvar pórů
- u mladých plodnic: Tvar pórů: okrouhlý.
u zralých plodnic: Tvar pórů: hranaté. - Barva pórů po poranění
- Barva pórů po poranění: rezavý.
- Přirozená barva pórů
- Přirozená barva pórů: narůžovělý.
u mladých plodnic: Přirozená barva pórů: bílý. - Přirozená barva rourek
- u zralých plodnic: Přirozená barva rourek: narůžovělý.
u mladých plodnic: Přirozená barva rourek: bílý.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
Tvar třeně: kyjovitý.
u mladých plodnic: Tvar třeně: soudkovitý.
u zralých plodnic: Tvar třeně: kyjovitý. - Barva třeně
- Barva třeně: olivově žlutý.
Barva třeně: olivově hnědý.
Barva třeně: žlutavý.
Barva třeně: žlutohnědý. - Reliéf povrchu třeně
- Reliéf povrchu třeně: síťovitá.
- Konzistence třeně
- Konzistence třeně: vláknitý.
- Délka třeně
- Délka třeně: 40–150 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 20–60 mm.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bílý.
- Pevnost dužniny
- Pevnost dužniny: pevný.
u zralých plodnic: Pevnost dužniny: měkký. - Chuť dužniny
- Chuť dužniny: hořký, silný.
Chuť dužniny: hořký. - Barva dužniny po poranění
- Barva dužniny po poranění: beze změny barvy.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: slabý.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: jehličnatý les.
Stanoviště: listnatý les. - Substrát
- Substrát: půda.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: jednotlivě.
Způsob růstu plodnic: v malých skupinách. - Doba růstu
- Plodnice se objevují od června do listopadu.
- Oblast výskytu
Jedlost a kuchyně
- Změna chuti při tepelné úpravě
- Změna chuti při tepelné úpravě: Hořká chuť nezmizí při sušení ani vaření.
- Jedlost
- Nejedlý
Právo
- Ochrana
- Tylopilus felleus není uveden v polských seznamech druhově chráněných hub.
- Prodej
- Tylopilus felleus není v polském seznamu druhů povolených k prodeji nebo výrobě houbových výrobků.
Možná záměna

Boletus edulis
Hlavní rozdíly
Hřib žlučník (Tylopilus felleus) má u mladých exemplářů bělavé póry, kvůli čemuž bývá zaměňován s hřibem smrkovým. Během dozrávání se však jeho póry stávají špinavě růžovými, síťka na třeni je hrubá, tmavá a vystouplá a klobouk zůstává matný a sametový. Dužnina hřibu žlučníku se vyznačuje intenzivní hořkostí, kterou neodstraní vaření ani sušení, takže i jediná plodnice zkazí chuť celého pokrmu.
Hřib smrkový (Boletus edulis) připomíná mladý hřib žlučník habitem a hnědým kloboukem. Liší se však světlejším, zpočátku bílým třeněm pokrytým jemnou světlou síťkou (patrnou hlavně v jeho horní části). Rourky a póry hřibu smrkového navíc s věkem mění barvu z bílé na žlutozelenou a olivově zelenou, zatímco u hřibu žlučníku růžoví.

Jerzy Opioła · CC BY-SA 4.0
Korekta kolorów: Selso, 2020 (wersja źródłowa).
Zdroj fotografie · CC BY-SA 4.0Imleria badia
Hlavní rozdíly
Hřib žlučník (Tylopilus felleus) má póry a rourky zpočátku bílé, stářím růžovějící, výraznou tmavou síťku na třeni a silně hořkou chuť dužniny, což z něj činí nejedlou houbu.
Hřib hnědý (Imleria badia) bývá zaměňován s mladými, tmavšími plodnicemi hřibu žlučníku. Hřib hnědý má však nažloutlé rourky (u hřibu žlučníku jsou bílé až narůžovělé) a třeň postrádá hrubou tmavou síťku s vystouplými oky, která je pro hřib žlučník charakteristická.

George Chernilevsky · Public domain
Bez zmian względem zachowanego oryginału.
Zdroj fotografie · Public domainBoletus reticulatus
Hlavní rozdíly
Hřib žlučník (Tylopilus felleus) je nejedlá houba kvůli silně hořké chuti dužniny. Jeho póry jsou u mladých plodnic bělavé, stářím se stávají masově růžovými a třeň pokrývá vystouplá, hrubá síťka tmavé, hnědé barvy. U hřibu dubového má zralý hymenofor žlutozelenou až olivově zelenou barvu, chuť je mírná a síťka na třeni zůstává většinou zřetelně světlejší než jeho podklad.
Leccinum scabrum
Hlavní rozdíly
Kozák březový (Leccinum scabrum) může připomínat starší, vzrostlé plodnice hřibu žlučového. Liší se bílými rourkami bez růžového odstínu a třeněm pokrytým tmavými šupinkami, bez nažloutlého podkladu a bez síťky.
FAQ
Je hřib žlučník jedlá houba?
Ne, je to nejedlá houba. Ačkoli neobsahuje silné toxiny nebezpečné pro život, má mimořádně hořkou a pálivou chuť, která ji zcela vylučuje z kulinářského využití.
Jak nejsnáze rozeznat hřib žlučník od hřibu smrkového?
Hřib žlučník má u dospělých plodnic narůžovělý hymenofor a tmavou, vystouplou síťku na třeni. U hřibu smrkového rourky žloutnou nebo zelenají a síťka je bílá na tmavším podkladě.
Zmizí hořkost z hřibu žlučníku po uvaření nebo usušení?
Ne, hořkost hřibu žlučníku je trvalá a neustupuje vlivem vaření, smažení, nakládání ani sušení. Dokonce i jeden malý kousek trvale zkazí chuť celého připravovaného pokrmu.
Proč bývá hřib žlučník lidově nazýván satanem?
Tento název pramení z běžného omylu houbařů. Skutečný hřib satan je vzácná, prudce jedovatá houba s červeným třeněm a póry, rostoucí především na vápnitých půdách.
Hrozí při požití hřibu žlučníku otrava?
Houba neobsahuje smrtelné toxiny, avšak snězení pokrmu s jejím obsahem může vyvolat podráždění trávicího traktu, nevolnost nebo zvracení způsobené silnými hořkými látkami.
V jakých lesích a na jakém podloží hřib žlučník nejčastěji roste?
Vyskytuje se především v jehličnatých a smíšených lesích, zejména pod borovicemi a smrky. Preferuje kyselé, chudé a písčité půdy; často roste také u tlejících pařezů.
V jakých měsících lze narazit na plodnice hřibu žlučníku?
Plodnice se obvykle objevují od června do října a vrchol jejich růstu spadá do letních měsíců a časného podzimu, souběžně s obdobím sběru hřibů smrkových.
Umožňuje ochutnání syrové dužniny rozpoznat tento druh?
Ano, dotyk špičkou jazyka na kousek dužniny umožní okamžitě ucítit intenzivní hořkost. Tento test houbaři běžně používají v případě pochybností v terénu.
Nadšenec
Spodní strana klobouku
- Délka rourek
- Délka rourek: 15–20 mm.
Názvy a historie
- Platné vědecké jméno
- Tylopilus felleus (Bull.) P. Karst.
- Další jména
- goryczak żółciowy, goryczak, hřib žlučník
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách klobouk zvedněte a prohlédněte si otisk.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: růžový. Barva výtrusného prachu: hnědý.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: masově růžový. Odstín výtrusného prachu: růžovohnědý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: vřetenovitý. Tvar výtrusu: vřetenovitý. Tvar výtrusu: elipsoidní.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 10–16 µm, šířka 3,5–5 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Půdní reakce
- Půdní reakce: kyselý.
- Zrnitost půdy
- Zrnitost půdy: písčitý.
Zrnitost půdy: hlinitá. - Úrodnost půdy
- Úrodnost půdy: Chudá na živiny.
- Jehličnaté stromy v okolí
- Jehličnaté stromy v okolí: borovice.
Jehličnaté stromy v okolí: smrk.
Historie a kultura
Historie poznání a vědecké dokumentace tohoto druhu přímo souvisí s vývojem systematiky hřibovitých hub. Druh byl původně popsán v roce 1788 francouzským mykologem Jeanem-Baptistem Bulliardem pod jménem Boletus felleus. V roce 1881 jej finský badatel Petter Adolf Karsten přeřadil do rodu Tylopilus, což představuje klíčový bod v historii jeho nomenklatury evidovaný v taxonomických databázích, jako je Index Fungorum. Druhové jméno felleus je odvozeno z latinského slova fel (žluč), což přímo odkazuje k extrémní, pronikavé hořkosti dužniny popisované v mykologické literatuře (mj. v pracích Irmgard Krisai-Greilhuber) spolu se znakem růžovění rourek. Taxonomické databáze, včetně EPPO Global Database, dokládají propojení vědeckého názvu s četnými ekvivalenty v evropských jazycích (např. polský goryczak żółciowy nebo německý Gallenröhrling), v nichž se důsledně upevnil motiv žluči či hořkosti jako trvalé svědectví kulturní percepce této houby v nomenklatuře.
Jedlost a bezpečnost
Hřib žlučník je nejedlá houba z důvodu mimořádně silné a pálivé hořkosti dužniny. Tato hořkost je trvalá a nemizí vlivem žádných kulinářských úprav, jako je povaření, smažení, nakládání či sušení – dokonce i nepatrný kousek plodnice zcela zkazí chuť celého pokrmu. Ačkoli tento druh neobsahuje smrtelné toxiny poškozující orgány, jeho konzumace může vést ke gastrointestinálním potížím, nevolnosti a zvracení vyvolaným účinkem dráždivých hořkých látek. Kvůli podobnosti bývá často zaměňován s hřibem smrkovým.
Stanoviště a výskyt
Tylopilus felleus je druh široce rozšířený v mírném pásmu severní polokoule, běžně se vyskytující v Evropě, a také v Asii a Severní Americe. Osidluje především jehličnaté a smíšené lesy, podstatně vzácněji čistě listnaté porosty. Z trofického hlediska jde o ektomykorhizní houbu, která tvoří vazby především s borovicemi (Pinus) a smrky (Picea), ačkoli bývá nalézána i v sousedství buků a dubů. V terénních pozorováních jsou plodnice zaznamenávány na kyselých, písčitých, chudých lesních půdách a také přímo na silně rozloženém dřevě, včetně trouchnivějících pařezů jehličnanů a v opadu; přítomnost plodnic na takovém podkladu je mikrostanovištním znakem a nedokazuje výživu samotným dřevem. Ve střední Evropě se podle zdokumentovaného rozsahu v tabulkách pro Polsko plodnice objevují v období od června do listopadu (VI–XI).
Zdroje
- src-cms-felleus
- src-naturalis-felleus
- src-snowarski-felleus
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Nejedlý — źródło oznaczenia
Źródło bez opisu bibliograficznego · Own Tylopilus felleus account: Kapelusz / Trzon / zarodniki / występowanie / jadalne; compared species excluded.
Źródło bez opisu bibliograficznego · Popis / Výskyt / Kuchyňské využití; only the focal species paragraph, excluding compared species and var. alutarius.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Tylopilus felleus (Bull.) P. Karst.
- Dřívější vědecká jména
- 1788 [1787–88] — Boletus felleus Bull.
1815 — Boletus alutarius Fr.
1825 — Boletus felleus var. roseus Pers.
1844 — Boletus alutarius Rostk.
1882 — Tylopilus felleus var. alutarius (Fr.) P. Karst.
1882 — Tylopilus felleus var. fuscescens P. Karst.
1886 — Dictyopus felleus (Bull.) Quél.
1889 — Boletus felleus var. obesus Peck
1898 — Suillus alutarius (Fr.) Kuntze
1898 — Suillus felleus (Bull.) Kuntze
1898 [1900] — Tylopilus alutarius (Fr.) Henn.
1936 — Boletus felleus f. plumbeoviolaceus Snell
1965 [1964] — Boletus felleus var. alutarius (Fr.) J. Blum
1971 — Tylopilus felleus var. uliginosus A.H. Sm. & Thiers
1986 — Boletus felleus f. albiceps Kauffman & Snell
1986 — Boletus felleus f. rubrobrunneus Snell[6]
Goryczak żółciowy nosi nazwę naukową Tylopilus felleus (Bull.) P. Karst. Należy do rodziny borowikowatych (Boletaceae) i rzędu Boletales w obrębie podklasy Agaricomycetidae, klasy Agaricomycetes, typu Basidiomycota oraz królestwa Fungi. W bazie Species Fungorum nazwa ta jest zarejestrowana jako aktualna pod numerem rekordu 122480.
[6]Kombinację Tylopilus felleus opublikował Petter Adolf Karsten w 1881 r. na łamach „Revue Mycologique, Toulouse” (t. 3, nr 9, s. 16). Jej bazonimem jest Boletus felleus Bull., opisany przez Jeana Baptiste’a Bulliarda w „Herbier de la France” (t. 8, tabl. 379), gdzie rejestr wskazuje datę 1788 z adnotacją [1787–88]. Są to daty dwóch odrębnych aktów nomenklatorycznych.
[6]W rejestrach mykologicznych odnotowano 16 synonimów tego gatunku, obejmujących różne rangi systematyczne oraz datowania:
- Boletus felleus Bull., Herb. Fr. (Paris) 8: pl. 379 (1788) [1787-88]
- Dictyopus felleus (Bull.) Quél., Enchiridion Fungorum in Europa media et praesertim in Gallia Vigentium: 159 (1886)
- Suillus felleus (Bull.) Kuntze, Revis. gen. pl. (Leipzig) 3(3): 535 (1898)
- Boletus alutarius Fr., Observ. mycol. (Havniae) 1: 115 (1815)
- Tylopilus felleus var. alutarius (Fr.) P. Karst., Bidr. Känn. Finl. Nat. Folk 37: 3 (1882)
- Tylopilus alutarius (Fr.) Henn., in Engler & Prantl, Nat. Pflanzenfam., Teil. I (Leipzig) 1(1**): 190 (1898) [1900]
- Suillus alutarius (Fr.) Kuntze, Revis. gen. pl. (Leipzig) 3(3): 535 (1898)
- Boletus felleus var. alutarius (Fr.) J. Blum, Bull. Soc. Mycol. France 80(3): 297 (1965) [1964]
- Boletus felleus var. roseus Pers., Mycologia Europaea (Erlanga) 2: 136 (1825)
- Boletus alutarius Rostk., in Sturm, Deutschl. Fl., 3 Abt. (Pilze Deutschl.) [5](23/24): 131 (1844)
- Tylopilus felleus var. fuscescens P. Karst., Bidr. Känn. Finl. Nat. Folk 37: 2 (1882)
- Boletus felleus var. obesus Peck, Bull. N.Y. St. Mus. 2(no. 8): 154 (1889)
- Boletus felleus f. plumbeoviolaceus Snell, Mycologia 28(5): 465 (1936)
- Tylopilus felleus var. uliginosus A.H. Sm. & Thiers, Boletes of Michigan (Ann Arbor): 114 (1971)
- Boletus felleus f. albiceps Kauffman & Snell, in Wolfe, Mycologia 78(1): 24 (1986)
- Boletus felleus f. rubrobrunneus Snell, in Wolfe, Mycologia 78(1): 24 (1986)
W wykazie tym nazwa Boletus alutarius została użyta dwukrotnie przez różnych autorów (Friesa w 1815 r. oraz Rostkoviusa w 1844 r.).
[6]Laboratorní diagnostika
Materiál a metody výzkumu
Metody i zapisy źródłowe — Named focal-species atlas spore account; collection identity and material preparation are not reported.
Pochodzenie materiału: nieokreślona w źródle.
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „10–16 × 3.5–5 µm; separate length and width axes, no N inferred.” [2]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „úzce vřetenovité až téměř válcovité; fusiform core retained, near-cylindrical qualifier separately documented.” [2]
Metody i zapisy źródłowe — Named focal-species atlas spore account; collection identity and material preparation are not reported.
Pochodzenie materiału: nieokreślona w źródle.
Kształt zarodnika; Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „wrzecionowate lub elipsoidalne; gładkie” [7]
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiał: Pierwotna polska kolekcja autora atlasu.
Zakres odczytu: Fragmenty źródeł.
Odczytano fragment źródła; pełny tekst i metody nie zostały zweryfikowane.
Data przeglądu: 21.10.2026.
Ograniczenia: Źródłowe oznaczenie i zakres pojęcia zachowano. Nie zadeklarowano nowego badania okazów ani odczytu wszystkich publikacji cytowanych przez źródło.
[7]Rozsah zpracování
Záznam vyžaduje doplnění před dokončením.
- Hledání regionů výskytu vyžaduje dořešení.
- Vazby dřívějších zjištění vyžadují opětovnou kontrolu.
- Nové zdroje vyžadují vypořádání informací zjištěných během rešerše.
Právní základ a rozsah hodnocení
Předpisy pro lokalitu: Polsko
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Badania nad właściwościami biologicznymi ekstraktów z owocników Tylopilus felleus i Suillellus rubrosanguineus opublikowali I. Šušaníková, M. Kvasnicová, A. Brzková, O. Ďuriška oraz P. Mučaji w czasopiśmie „Interdisciplinary Toxicology” (2018, t. 11, nr 3, s. 204–208, DOI: 10.2478/intox-2018-0018). Praca obejmowała testy na liniach komórkowych oraz jakościową analizę fitochemiczną.
[8]W procedurze laboratoryjnej wysuszone owocniki sproszkowano i poddano dwutygodniowej ekstrakcji w 96% etanolu lub stężonym chloroformie z okresowym wstrząsaniem. Następnie rozpuszczalniki odparowano pod zmniejszonym ciśnieniem, a suche ekstrakty rozpuszczono w DMSO i zamrożono w −20 °C. Osobno traktowano rurki hymenoforu oraz kapelusze z trzonami.
[8]W doświadczeniu przygotowano cztery frakcje ekstraktów Tylopilus felleus:
- TylEtCap – ekstrakt etanolowy (96% etanol) z kapeluszy i trzonów łącznie,
- TylEtTub – ekstrakt etanolowy (96% etanol) z rurek hymenoforu,
- TylChCap – ekstrakt chloroformowy (stężony chloroform) z kapeluszy i trzonów łącznie,
- TylChTub – ekstrakt chloroformowy (stężony chloroform) z rurek hymenoforu.
Testy prowadzono na mysich fibroblastach zarodkowych NIH-3T3 oraz ludzkich komórkach gruczolakoraka piersi MCF-7. Linie hodowano w pożywce DMEM z dodatkiem 10% surowicy płodowej bydła (FBS), penicyliny (100 IU/ml) i streptomycyny (100 µg/ml) w temperaturze 37 °C, w wilgotnej atmosferze z zawartością 5% CO₂, pasażując komórki dwa razy w tygodniu.
[8]Komórki wysiewano na płytki 96-dołkowe w gęstości 10 000 komórek na dołek w 100 µl medium. Po 24 godzinach inkubacji dodawano ekstrakty w stężeniach od 6,25 do 100 µg/ml (końcowe stężenie DMSO nie przekraczało 0,1%), stosując kwercetynę (6,25–50 µg/ml) jako substancję referencyjną. Po dobie dodawano odczynnik MTT (0,4 mg/ml), inkubowano przez 4 godziny, po czym rozpuszczano powstalcy formazan w czystym DMSO i mierzono absorbancję przy 570 nm czytnikiem Tecan Infinite M200.
[8]Test MTT opierał się na redukcji soli tetrazoliowej do barwnego formazanu, co stanowi wskaźnik aktywności metabolicznej i żywotności komórek. Wyniki opracowano jako średnie z błędem standardowym (SEM) dla trzech powtórzeń analitycznych, porównując je testem t-Studenta.
[8]W wyższych stężeniach wszystkie cztery ekstrakty goryczaka powodowały statystycznie istotny spadek redukcji MTT w linii MCF-7 (p<0,05 lub p<0,01), co autorzy określili jako łagodną cytotoksyczność. Z kolei w linii mysiej NIH-3T3 wyższe stężenia ekstraktów z rurek (zarówno etanolowego, jak i chloroformowego) powodowały wzrost wskaźnika żywotności, a ekstrakty z kapeluszy i trzonów nieznacznie stymulowały metabolizm komórek.
[8]Zależność odpowiedzi od stężenia przedstawiono graficznie na rycinie 2 w pracy, zestawiając słupki dla linii nowotworowej MCF-7 oraz kontrolnej NIH-3T3 z poziomami istotności statystycznej (* p<0,05, p<0,01, * p<0,001). Autorzy nie wyznaczyli dla badanych frakcji wartości IC₅₀.
[8]W badaniu porównawczym trzy ekstrakty krwistoborowika (Suillellus rubrosanguineus – SuiEtCap, SuiEtTub i SuiChTub) silniej obniżały aktywność metaboliczną obu linii komórkowych bez istotnego zróżnicowania między nimi, natomiast kontrolna kwercetyna działała wyraźniej na fibroblasty NIH-3T3 niż na komórki MCF-7.
[8]W celu wykrycia obecności alkaloidów przeprowadzono próbę Dragendorffa. Frakcje chloroformowe po rozpuszczeniu w chloroformie wytrząsano z 0,5 M kwasem siarkowym i poddawano reakcji z odczynnikiem w fazie wodnej. Frakcje etanolowe rozpuszczano w eterze z dodatkiem 15% amoniaku, ekstrahowano 0,1 M kwasem solnym i traktowano kilkoma kroplami odczynnika Dragendorffa. Jako kontrole pozytywne posłużyły wyciągi z pokrzyku wilczej jagody (Atropa bella-donna) oraz chinowca (Cinchona succirubra).
[8]Reakcja z odczynnikiem Dragendorffa dała we wszystkich badanych ekstraktach wynik dodatni w postaci pomarańczowoczerwonego osadu. W przypadku frakcji etanolowych goryczaka (TylEtCap i TylEtTub) reakcja była silna (*), natomiast we frakcjach chloroformowych (TylChCap i TylChTub) umiarkowana (). Podobne nasilenie wykazano dla ekstraktów Suillellus rubrosanguineus (SuiEtCap i SuiEtTub – silna, SuiChTub – umiarkowana).
[8]Dodatni wynik próby Dragendorffa wskazuje na jakościową obecność związków o charakterze alkaloidowym w owocnikach goryczaka. W pracy nie prowadzono jednak izolacji ani identyfikacji konkretnych cząsteczek, nie określono ich zawartości ilościowej ani nie powiązano ich bezpośrednio ze spadkiem żywotności komórek w teście MTT.
[8]W dyskusji naukowej autorzy odnieśli się do wcześniejszych doniesień o tylopilanie – polisacharydzie z grupy β-glukanów wyizolowanym z Tylopilus felleus, który w badaniach Grzybka i współpracowników z 1994 r. testowano na komórkach mięsaka Crockera 180-TG w zakresie stężeń 37,5–300 µg/ml.
[8]Autorzy wspomnieli także o innych grzybowych β-glukanach, takich jak lentinan z twardnika japońskiego (Lentinus edodes), sugerując celowość dalszych badań nad oczyszczonymi frakcjami goryczaka w modelach wspomagających terapię nowotworową. Praca miała jednak charakter wstępnych badań laboratoryjnych in vitro i nie obejmowała testów klinicznych ani schematów leczniczych.
[8]Stanoviště a výskyt
Stanoviště, oblast a sezóna
W Czechach gatunek występuje obficie od czerwca do października, na obszarach od nizin po tereny górskie. Rośnie w lasach iglastych i liściastych na podłożu kwaśnym, wykazując stosunkowo dużą odporność na suchszą aurę.
[2]Okazy badane przez zespół Šušaníkovej zebrano 19 czerwca 2016 r. w miejscowości Holubičky na Nizinie Zahorskiej na Słowacji. Grzyby rosły w trawie pod sosnami w lesie iglastym; zbiór przeprowadził Drahomír Ďuriška, a oznaczenia dokonał Ondrej Ďuriška.
[8]Goryczak żółciowy jest szeroko rozprzestrzeniony na półkuli północnej, a na Słowacji należy do pospolitych grzybów leśnych, spotykanych w drzewostanach iglastych.
[8]Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Polsko | Lasowice u Milicze | VI–XI |
|
Zdroje
- src-cms-felleus
- src-eli-protection-2014
- src-eli-trade-2026
- src-sf-felleus
- src-snowarski-felleus
- src-susanikova 2018
- tylopilus_felleus.archived-profile
- tylopilus_felleus.legal-status-verification.20261015