Nejedlý
Vyžaduje úpravu
Za syrova jedovatý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.












Hřib Quéletův (Suillellus queletii) je nápadný teplomilný druh z čeledi hřibovitých. Vyznačuje se sametovým kloboukem v odstínech cihlově červené, oranžové až hnědočervené barvy, oranžově červenými póry a žlutým třeněm bez síťky, který je na bázi vínově až karmínově červený. Dužnina je žlutavá a po poranění rychle modrá, na bázi třeně zůstává červená. Roste vzácně v teplých listnatých lesích pod duby a buky.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- Tvar klobouku: polokulovitý.
Tvar klobouku: vyklenutý.
Tvar klobouku: plochý.
u mladých plodnic: Tvar klobouku: polokulovitý. - Pokryv klobouku
- Pokryv klobouku: sametový.
Pokryv klobouku: holá.
Pokryv klobouku: plstnatý.
u starých plodnic: Pokryv klobouku: holá. - Lesk povrchu klobouku
- Lesk povrchu klobouku: matný.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: hnědý.
Barva klobouku: oranžový.
Barva klobouku: rezavý.
Barva klobouku: žlutohnědý.
Barva klobouku: karmínový.
Barva klobouku: okrově žlutý.
Barva klobouku: červený.
Barva klobouku: meruňková.
Barva klobouku: červenohnědý. - Přesah okraje klobouku přes hymenofor
- Přesah okraje klobouku přes hymenofor: přesahující hymenofor.
- Barevná reakce klobouku
- Barevná reakce klobouku: modrý.
- Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 50–150 mm.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: rourky.
- Barva pórů po poranění
- Barva pórů po poranění: modrý.
- Barva rourek po poranění
- Barva rourek po poranění: modrý.
- Přirozená barva pórů
- Přirozená barva pórů: oranžový.
Přirozená barva pórů: žlutý.
Přirozená barva pórů: žlutooranžový. - Přirozená barva rourek
- Přirozená barva rourek: žlutozelený.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
Tvar třeně: vřetenovitý.
Tvar třeně: zužující se k bázi.
u mladých plodnic: Tvar třeně: břichatý.
Tvar třeně: kyjovitý. - Báze třeně
- Báze třeně: zužující se.
Báze třeně: kořenující. - Barva třeně
- v horní části třeně: Barva třeně: žlutý.
v dolní části třeně: Barva třeně: bledě růžový.
v dolní části třeně: Barva třeně: Modrozelená.
v horní části třeně: Barva třeně: olivově žlutý.
v horní části třeně: Barva třeně: zlatožlutá.
v dolní části třeně: Barva třeně: červený.
v dolní části třeně: Barva třeně: karmínová. - Reliéf povrchu třeně
- Reliéf povrchu třeně: hladký.
- Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: vločkatá.
Pokryv povrchu třeně: s chloupky.
Pokryv povrchu třeně: šupinatá. - Barva ornamentace třeně
- Barva ornamentace třeně: oranžový.
- Barva povrchu třeně po poranění
- Barva povrchu třeně po poranění: modrý (povrch třeně).
- Délka třeně
- Délka třeně: 60–130 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 15–35 mm.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: žlutavý.
v dolní části třeně: Barva dužniny: červený (dužnina třeně).
Barva dužniny: vínová (dužnina u báze třeně).
Barva dužniny: vínově hnědá (dužnina u báze třeně). - Chuť dužniny
- Chuť dužniny: kyselý.
- Barva dužniny po poranění
- Barva dužniny po poranění: modrý.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: houbový.
Vůně dužniny: ovocný.
Vůně dužniny: nevýrazný (dužnina).
Vůně dužniny: slabý.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les.
- Substrát
- Substrát: půda.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: jednotlivě.
Způsob růstu plodnic: ve skupinách.
Způsob růstu plodnic: v kruzích. - Četnost výskytu
- Četnost výskytu: vzácný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od března do listopadu.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Nejedlý
- Nutná úprava
- Vyžaduje úpravu
- Konzumace za syrova
- Za syrova jedovatý
Právo
- Ochrana
- V Polsku nepodléhá druhové ochraně.
- Prodej
- V Polsku není povolen k prodeji ani k výrobě houbových výrobků.
Možná záměna
FAQ
Po kom je hřib Quéletův pojmenován?
Je pojmenován po významném francouzském mykologovi Lucienu Quéletovi, který žil v 19. století a popsal mnoho druhů hub.
Je hřib Quéletův jedlý?
Hodnocení se liší: ČMS jej po delší tepelné úpravě uvádí jako jedlý, polské atlasy jako nejedlý. Za syrova způsobuje otravy a kvůli vzácnosti se jeho sběr k jídlu nedoporučuje.
Jaké stanoviště hřib Quéletův preferuje?
Preferuje teplé listnaté lesy, doubravy a parky na vápencových a jiných zásaditých půdách.
Jak poznáme bázi třeně tohoto druhu?
Báze třeně má charakteristickou vínově červenou až řepovitě karmínovou barvu, a to na povrchu i uvnitř.
Má hřib Quéletův na třeni síťku?
Nemá síťku, jeho třeň je hladký nebo jemně zrnitý, což ho odlišuje od hřibu koloděje.
V jakém období roku plodnice vyrůstají?
Plodnice rostou od června do října, s hlavním vrcholem v horkých letních měsících po deštích.
Proč se nedoporučuje jeho sběr k jídlu v ČR?
V České republice je vzácný a zasluhuje ochranu, navíc za syrova vyvolává nepříjemné otravy.
S jakými stromy tvoří mykorhizu?
Tvoří vazbu především s duby, buky, habry a lípami na teplých stanovištích.
K jakému nekulinářskému účelu se využíval?
Používal se k barvení vlny a hedvábí na teplé okrové a rezavé tóny a k výrobě přírodních malířských pigmentů.
Modrá dužnina tohoto druhu?
Ano, žlutá dužnina na řezu rychle modrá, avšak v samotné bázi třeně zůstává vínově červená.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- modroborowik gładkotrzonowy
- Platné vědecké jméno
- Suillellus queletii
- Další národní jména
- borowik Queleta
- Dřívější národní jména
- borowik gładkotrzonowy
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: hnědý. Barva výtrusného prachu: zelený.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: olivově hnědý. Odstín výtrusného prachu: olivový.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: vřetenovitý. Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: elipsoidní (téměř). Tvar výtrusu: Válcovitě elipsoidní.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 8–16 µm, šířka 4,5–8 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Půdní reakce
- Půdní reakce: zásaditý.
- Vápenitost půdy
- Vápenitost půdy: vápnitý.
- Listnaté stromy v okolí
- Listnaté stromy v okolí: dub.
Listnaté stromy v okolí: habr.
Listnaté stromy v okolí: buk.
Listnaté stromy v okolí: lípa. - Jehličnaté stromy v okolí
- Jehličnaté stromy v okolí: smrk.
Jehličnaté stromy v okolí: jedle. - Keře v okolí
- Keře v okolí: líska.
- Mykorhizní partneři
- Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: duby (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: habry (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: líska (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: buky (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: bříza (obecný seznam partnerů). - Způsob výživy
- Způsob výživy: ektomykorhizní.
Mimokulinární využití
Plodnice hřibu Quéletova nacházejí tradiční uplatnění v přírodním barvení živočišných vláken, především ovčí vlny a surového hedvábí. Extrakty získané z klobouku a třeně s použitím různých kovových mořidel, jako je síran hlinitý či síran železnatý, barví textilie do sytých žlutookrových, rezavých až olivově šedých tónů s dobrou barevnou stálostí.
V historickém lidovém řemesle byla dužnina po vysušení a rozdrcení na prášek někdy využívána k míchání přírodních pigmentů pro malbu na dřevo a plátno. V moderní ochranářské a ekologické praxi slouží tento druh jako klíčový bioindikátor zachovalosti původních teplomilných doubrav a vápnomilných bučin. Přítomnost jeho plodnic na lokalitě indikuje dlouhodobou stabilitu podzemního mykorhizního systému a minimální narušení půdních horizontů lidskou činností, což má velký význam pro hodnocení chráněných území.
Historie a kultura
Druh nese jméno významného francouzského mykologa a naturalisty Luciena Quéleta, zakladatele Francouzské mykologické společnosti. Quélet však nebyl autorem původního popisu, nýbrž osobností, na jejíž počest byl taxon pojmenován; v devatenáctém století druh vědecky popsal Stephan Schulzer. Quéletova práce znamenala milník v taxonomii evropských hřibovitých hub a pojmenování tohoto druhu odráží hluboké uznání jeho přínosu mykologii.
V lidových tradicích a venkovském folklóru jižní a západní Evropy byl hřib Quéletův pro svůj červenavý klobouk a karmínovou bázi třeně často označován jako vlčí hřib nebo kováříček. Tyto lidové názvy odkazovaly na jeho divoký, zlověstný vzhled, který v dobách raného novověku budil u venkovského obyvatelstva obavy z otravy. V evropském výtvarném umění a botanických ilustracích devatenáctého a počátku dvacátého století se stal oblíbeným námětem díky svému dramatickému barevnému kontrastu mezi žlutým třeněm a vínově červeným spodkem.
Jedlost a bezpečnost
Podobně jako další barevné modrající hřiby je i hřib Quéletův v syrovém či polosyrovém stavu mírně jedovatý a vyvolává žaludeční a střevní potíže provázené nevolností a zvracením. K eliminaci termolabilních dráždivých látek je nutná důkladná tepelná úprava varem nebo dušením v délce nejméně dvacet až pětadvacet minut.
Hodnocení jedlosti se v pramenech různí: zatímco polské atlasy jej označují za nejedlý, Česká mykologická společnost jej uvádí jako jedlý a chutný po delší tepelné přípravě. V některých jihoevropských regionech patří k tradičně sbíraným druhům, kdežto jinde panuje vůči červenopórým hřibům větší opatrnost. Rozdílná atlasová hodnocení však nelze považovat za důkaz univerzální bezpečnosti či absolutní toxicity. Vzhledem k jeho vzácnosti a ohrožení se sběr pro kuchyňské účely z hlediska ochrany přírody nedoporučuje. Bezpečná konzumace vyžaduje naprosté dodržení dostatečného varu a střídmost v požitém množství.
Stanoviště a výskyt
Hřib Quéletův roste ve světlých teplomilných listnatých lesích, xerotermních doubravách, smíšených hájích a starých zámeckých parcích. Vytváří mykorhizní symbiózu zejména s duby (Quercus robur, Quercus petraea, Quercus cerris), bukem lesním, habrem obecným a lípou, v jižní Evropě rovněž s kaštanovníkem setým. Je to vápnomilný až kalcifytný druh, který preferuje zásadité až neutrální půdy na vápencích, dolomitech a spraších, vyžaduje dostatečně teplé a osluněné polohy.
Rozšířen je v jižní a střední Evropě, lokálně zasahuje do západní Evropy, zatímco v severních oblastech kontinentu je mimořádně vzácný. V České republice se vyskytuje vzácně a pouze v nejteplejších oblastech, jako jsou České středohoří, Český kras a teplé pahorkatiny jižní a střední Moravy.
Sezóna růstu plodnic trvá od června do října, přičemž nejhojnější výskyt nastává během teplého léta v červenci a srpnu po intenzivnějších bouřkách. V mediteránní oblasti se fruktifikace v závislosti na podzimním dešťovém režimu pravidelně protahuje až do listopadu.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Nejedlý — źródło oznaczenia
Marek Snowarski — Atlas grzybów Polski, modroborowik gładkotrzonowy · Polski atlas, jadalne czy trujące?: Niejadalny / Inedible. Atlasové hodnocení v Polsku; nikoli výsledek toxikologické studie a nikoli vyřešení českého hodnocení.
- Nutná úprava
- Vyžaduje úpravu
Česká mykologická společnost — Vavřinec Klener, Suillellus queletii · Kuchyňské využití: žádoucí delší tepelná příprava. Požadavek na úpravu bez deklarace ověřeného bezpečného času, teploty nebo přípustnosti prodeje v Polsku.
- Konzumace za syrova
- Jedovatý
Materiał: surowy
Źródło bez opisu bibliograficznego · Comestibilidad: tóxica en crudo / Venenosa en crudo. Atlasové hodnocení na úrovni druhu; stávající primární rozhodnutí o nejedlosti a rozporuplná hodnocení jedlosti byla zachována.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Suillellus queletii
Vědecké názvy a taxonomie
Suillellus queletii (Schulzer) Vizzini, Simonini & Gelardi patří do čeledi hřibovitých (Boletaceae). Současná nomenklatorická kombinace byla publikována v roce 2014 v Index Fungorum. Bazionymem druhu je Boletus queletii Schulzer z roku 1885.
Ekologie a rozšíření
- Četnost výskytu
- Polsko: Četnost výskytu: vzácný. [34]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
- Přezky
- Přezky: nepřítomný. [46]
Hymeniální cystidy
- Přítomnost cystid v hymeniu
- Přítomnost cystid v hymeniu: přítomný. [46]
- Optický vzhled hymeniálních cystid
- Optický vzhled hymeniálních cystid: hyalinní. [46]
- Délka společně popsaných hymeniálních cystid
- Délka společně popsaných hymeniálních cystid: 30–45 µm. [46]
- Tvar společně popsaných hymeniálních cystid
- Tvar společně popsaných hymeniálních cystid: vřetenovitý. [46]
- Šířka společně popsaných hymeniálních cystid
- Šířka společně popsaných hymeniálních cystid: 8–11 µm. [46]
Pokožka klobouku
- Uspořádání hyf pokožky klobouku
- Uspořádání hyf pokožky klobouku: propletené. [48]
- Tvar prvků pokožky klobouku
- Tvar prvků pokožky klobouku: válcovitý. [28]
- Šířka prvků pokožky klobouku
- Šířka prvků pokožky klobouku: 4–8 µm. [46]
- Přepážky hyf pokožky
- Přepážky hyf pokožky: přehrádkovaný. [46]
- Stavba pokožky klobouku
- Stavba pokožky klobouku: trichoderm. [28]
Stavba pokožky klobouku: trichoderm. [48] - Tvar vrcholu koncové buňky pokožky klobouku
- Tvar vrcholu koncové buňky pokožky klobouku: zaoblený. [46]
Reakce s činidly
- Amyloidní reakce
- Amyloidní reakce: pozitivní. [28]
Výtrusy
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu: 2,1 (průměr). [48]
- Přítomnost apikulu bazidiospory
- Přítomnost apikulu bazidiospory: přítomný. [46]
- Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: medová. [44]
Barva výtrusů pod mikroskopem: žlutohnědý. [46] - Kapky uvnitř výtrusu
- Kapky uvnitř výtrusu: přítomný. [27]
- Délka výtrusu
- Délka výtrusu: 10–14 µm. [44]
Délka výtrusu: 9–14 µm. [28]
Délka výtrusu: 10–15 µm. [27]
Délka výtrusu: 9,5–14,5 µm. [11]
Délka výtrusu: 10,11–11,9 µm. [46]
Délka výtrusu: 8–15 µm. [7]
Délka výtrusu: 10–14,3 µm. [7]
Délka výtrusu: 13–16 µm. [44] - Přítomnost lipidových tělísek
- Přítomnost lipidových tělísek: přítomný. [46]
- Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 1,5–2,6. [28]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1,9–2,6. [7]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1,77–2,27. [46] - Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: vřetenovitý. [7]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [27]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [44]
Tvar výtrusu: elipsoidní (téměř). [44]
Tvar výtrusu: Válcovitě elipsoidní. [46] - Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. [7]
Povrch výtrusu: hladký. [27]
Povrch výtrusu: hladký. [44]
Povrch výtrusu: hladký. [46] - Tloušťka stěny výtrusu
- Tloušťka stěny výtrusu: tlustostěnný. [46]
Materiál a metody výzkumu
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Dužnina popsaná v autorském účtu Aranzadi; bez N a bez popsaného senzorického postupu.
Rozsah odečtu: Úplný text.
Omezení: Atlasový zdroj, nikoli kvantitativní senzorický test.
Mikroskopická data — zdroj a omezení
Materiál: S.queletii;12 sběrů(c=12), vlastní pozorování autorů ve srovnávacím odstavci. Ne 12 výtrusů.
Rozsah odečtu: Úplný text.
Omezení: Rozměr 12×5.7 µm a Q(1.8–)1.9–2.3(–2.4) pocházejí z citace Muñoz 2005, nikoli z téhož nezávislého experimentu.
Studie složení a aktivity — materiál a omezení
Materiál: Plodnice Boletus queletii, Lisar High Plateau, Maçka, Trabzon, Turecko, srpen–září 2004. Morfologické určení s mikroskopií Nikon, materiál v herbáři Fatih Faculty of Education; neuvedena čísla položek ani DNA.
Rozsah odečtu: Úplný text.
Omezení: Tabulka 3 má záhlaví suché hmotnosti, ale obsahuje také vodu; řádek vlhkosti a nekonzistence popisu vzorce sacharidů byly ponechány v úplné dokumentaci. Hodnota 65.30 je uváděný výsledek výpočtu autora, nikoli vlastní přepočet. Bezpečnost potravin nebo léčebná účinnost nebyla z analýz složení vyvozována. Bílkoviny byly vypočteny s dusíkovým faktorem 6.25; nebyl nahrazen schváleným 4.38. Kovy uváděné jako mg/kg suché hmotnosti nejsou mg/kg čerstvé hmotnosti.
Archiwalny opis siedliska
W Europie Środkowej grzyb występuje w ciepłych lasach liściastych, zwłaszcza w dąbrowach na glebach zasadowych. Owocnikuje w okresie od czerwca do października.
[11]Archiwalny opis siedliska
W Europie Zachodniej notowany jest jako grzyb ektomikoryzowy związany z dębem lub bukiem, rosnący na żyznych glinach, gliniastym piasku w lasach, alejach i na przydrożach.
[12]W starszych opracowaniach holenderskich opisywano go jako symbionta buka, rzadziej dębu lub lipy, rosnącego na wapiennych piaskach wydmowych i glinach rzecznych, ze wskazaniem na spadek liczebności stanowisk w drugiej połowie XX wieku.
[12]- Výsledky zaznamenané v pramenech — Počet výtrusů na bazidii
- Liczba zarodników na jednej podstawce wynosi 4. [46] [9]
Liczba zarodników na jednej podstawce wynosi 2. [46] [9] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- 8–15 µm [7]
10,11–11,9 µm [46]
10,0–14,0 µm [44]
10–15 µm [27]
10–14,3 µm [7]
9,5–14,5 µm [11]
13,0–13,7 µm (skrajnie do 16 µm) [44]
9–14 µm [28] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- 4,5–6,5 µm [11]
6,5–6,8 µm (skrajnie do 8 µm) [44]
6–8 µm [27]
4,7–6,1 µm [7]
5–7 µm [7]
4,93–5,91 µm [46]
4,8–6,5 µm [44]
4,5–7 µm [28]
Metody i zapisy źródłowe — Vizzini i in., omówienie B.queletii na s.14PDF: pileipellis confused trichodermium, Muñoz2005 i pers.obs.; nie przejęto opisu B.mendax z s.7.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Układ strzępek skórki — zapis źródłowy: „S.14PDF: confused trichodermium, poplątany układ strzępek jako odrębna cecha.” [48]
Organizacja skórki kapelusza — zapis źródłowy: „S.14PDF: pileipellis consisting of a confused trichodermium.” [48]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: [{"material_scope": "secondary-literature-BreitenbachKraenzlin-via-LakkireddyKues2017", "taxon": "Suillellus queletii"}, {}, null, null]
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „Podstawki dwu- i czterozarodnikowe; informacja wtórna u Lakkireddy i Kües (2017), za Breitenbach i Kränzlin (1991, 1995). Nie jest wynikiem ich własnego liczenia podstawek.” [9]
Metody i zapisy źródłowe — Josep Torres, Fungipedia, autorska karta mikroskopii1751 opublikowana24.09.2026. Tabela20 zarodników z datą pomiaru23.09.2026,13 mikrofotografii i9 zdjęć makroskopowych. Brak numeru eksykatu, miejsca i daty zbioru oraz informacji o recenzji lub weryfikacji DNA.
Identyfikacja kropli: lipidowa (potwierdzona).
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „Basidios con dos o cuatro esterigmas(bi o tetraspóricos); dwie odrębne możliwości2 lub4, bez domniemanego wariantu3.” [46]
Obecność wyrostka wnęki bazydiospory — zapis źródłowy: „Opis: diminuto apículo excéntrico en un extremo. Obecność wyrostka wnęki; wielkość i mimośrodowość nie zostały zastąpione domyślną długością lub ukośnością.” [46]
Długość podstawki; Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „Basidios:20–35×10–12µm.” [46]
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „Basidios claviformes.” [46]
Wygląd optyczny cystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „Queilocistidios y pleurocistidios hialinos o con ligero pigmento amarillento en su interior. Bezbarwna optycznie alternatywa; wewnętrzny żółtawy pigment nie jest utożsamiony z barwą całej ściany.” [46]
Długość wspólnie opisanych cystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „Queilocistidios y pleurocistidios30–45×8–11µm. Jeden wspólny wynik, bez jego kopii dla członków grupy.” [46]
Obecność cystyd w hymenium — zapis źródłowy: „Autor opisuje cheilocystidia i pleurocystidia; potwierdzone cystydy w hymenium.” [46]
Kształt wspólnie opisanych cystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „Queilocistidios y pleurocistidios claviformes a fusiformes. Wrzecionowata alternatywa jest zatwierdzona; wspólna maczugowata alternatywa pozostaje do rozszerzenia modelu.” [46]
Szerokość wspólnie opisanych cystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „Queilocistidios y pleurocistidios30–45×8–11µm.” [46]
Szerokość elementów skórki — zapis źródłowy: „Cutícula: hifas filamentosas, grosor4–8micras. Szerokość strzępki, nie grubość skórki.” [46]
Przegrody strzępki skórki — zapis źródłowy: „Cutícula: hifas septadas y con septos simples. Obecność przegród oddzielona od braku sprzążek.” [46]
Kształt wierzchołka komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Terminaciones... con los extremos redondeados. Zaokrąglony szczyt komórki końcowej, niezależnie od kształtu całej komórki.” [46]
Kształt komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Abundantes terminaciones emergentes cilíndricas a fusiformes. Kształty komórek końcowych jako odrębne możliwości; obfitość i wystawanie nie stały się częścią kodu kształtu.” [46]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Opis: de color pardo amarillento al microscopio. Barwa żółtobrązowa w mikroskopie; medium tej obserwacji niepodane.” [46]
Długość zarodnika; Iloraz długości i szerokości zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Medidas del estudio, esporas N20: długość10.11–11.90µm, szerokość4.93–5.91µm, Q1.77–2.27. Zachowano20 surowych par i datę pomiaru, bez utożsamiania jej z datą zbioru.” [46]
Obecność ciał lipidowych — zapis źródłowy: „Opis: contenido de gotas de aceite(gútulas) en su interior. Olejowy charakter przypisany przez autora, bez dopisania testu barwnego lub ilości kropli.” [46]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Opis: esporas cilíndrico-elipsoidales. Jedna forma pośrednia, bez rozbijania na dwie alternatywy.” [46]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Opis: esporas lisas.” [46]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „Opis: de pared gruesa. Jakościowa gruba ściana, bez liczby mikrometrów.” [46]
Metody i zapisy źródłowe — Boris Assyov, własne konto B.queletii, fotografia zarodników ze skalą10µm oraz bibliografia. Wyniki opisu zachowują poziom autorskiego opracowania, bez domniemania liczby pomiarów lub medium.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Kształt elementów skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Trichoderm composed of hyphae of cylindrical cells; komórki cylindryczne, bez zawężania do komórek końcowych.” [28]
Organizacja skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Pileipellis a trichoderm.” [28]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Spores9–14×4.5–7µm; granice długości bez obliczania Q z nieparowanych skrajnych osi.” [28]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Description: ratio1.5–2.6; iloraz podany wprost przez autora.” [28]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Spores9–14×4.5–7µm; granice szerokości.” [28]
Metody i zapisy źródłowe — S.80: europejski B.queletii, zwykle około13–13,7×6,5–6,8µm, niektóre do16×8µm.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „S.80: melleous. Barwa miodowa widziana w mikroskopie; nie barwa wysypu.” [44]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „S.80: europejski B.queletii, zwykle około13–13,7×6,5–6,8µm, niektóre do16×8µm.” [44]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „S.80: ellipsoid in frontal view.” [44]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „S.80: subellipsoid in lateral view. Kształt i przybliżenie osobno.” [44]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „S.80: smooth.” [44]
Metody i zapisy źródłowe — Aranzadi, pełne konto Suillellus queletii: esporas elípticas, lisas, gutuladas,10–15×6–8µm. Materiał zbiorczy opisu, bez powiązania z pojedynczym zdjęciem lub datą zbioru.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Krople wewnątrz zarodnika — zapis źródłowy: „Microscopía: esporas gutuladas; skład kropli niepodany.” [27]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Microscopía:10–15×6–8µm.” [27]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Microscopía: esporas elípticas.” [27]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Microscopía: esporas lisas.” [27]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: [{"material_scope": "CZ-atlas", "taxon": "Suillellus queletii"}, {}, null, null]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „9,5–14,5 × 4,5–6,5 µm — zakres atlasu ČMS.” [11]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: [{"material_scope": "PL-atlas", "taxon": "Suillellus queletii"}, {}, null, null]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „8–15 × 5–7 µm — zakres atlasu GRej.” [7]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: [{"material_scope": "GRej365479", "taxon": "Suillellus queletii"}, {}, null, null]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „10–14,3 × 4,7–6,1 µm; średnio 12,1 × 5,3 µm — zbiór 365479 z 17.08.2007.” [7]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Q 1,9–2,6, średnio 2,3; tylko zbiór 365479.” [7]
Metody i zapisy źródłowe — S.80: odrębna mniejszość zarodników węższych10–14×4,8–6,5µm.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „S.80: odrębna mniejszość zarodników węższych10–14×4,8–6,5µm.” [44]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: [{"material_scope": "suillellus_queletii.spore_shape.1.pl", "taxon": "Suillellus queletii"}, {}, null, null]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Wrzecionowate (atlas GRej).” [7]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: [{"material_scope": "suillellus_queletii.spore_surface.1", "taxon": "Suillellus queletii"}, {}, null, null]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Gładkie zarodniki według GRej; procedura oceny powierzchni niepodana.” [7]
Názvy a rozsah taxonu
Doporučené jméno: Doporučení Komise pro polské názvosloví hub PTMyk z 20. února 2021 doporučuje název „modroborowik gładkotrzonowy“. Dřívější polské názvy „borowik gładkotrzonowy“ a „borowik Queleta“ jsou doloženy nezávisle na servisu. Název „krasnoborowik gładkotrzonowy“ nebyl přidán jako potvrzené synonymum.
Vědecké kombinace: Vizzini, Simonini a Gelardi publikovali kombinaci Suillellus queletii v Index Fungorum 188, s.1, v roce 2014. Uvedené bazionymum je Boletus queletii Schulzer z roku 1885. Historické kombinace Versipellis queletii, Suillus queletii a Tubiporus queletii byly zapsány na úrovni načteného nomenklatorického registru. Úplný původní tisk Schulzera z roku 1885 nebyl získán; jeho prostudování se nedeklaruje.
Nepřenášená jména: Jméno Boletus erythropus bylo používáno v různých významech. Nebylo přidáno jako bezpodmínečné synonymum tohoto záznamu. Vizzini a spoluautoři v prostudované práci řadí zkoumané sběry označované jako B. queletii var.pseudoluridus do variability B. luridus; jejich znaky nebyly přeneseny k modroborowiku gładkotrzonowému.
Mikroskopie: autorská dokumentace a surová měření
Materiál a metoda: Josep Torres poskytuje autorský účet Suillellus queletii, mikroskopický popis, 13 mikrofotografií a 9 makroskopických fotografií. Tabulka obsahuje 20 surových párů rozměrů výtrusů s datem měření 23. září 2026. Stránka byla publikována následující den. Datum měření nebylo zaměněno za datum sběru. Není uvedeno číslo položky (exsikátu), místo sběru ani DNA identifikace; jedná se o pozorovací dokumentaci bez potvrzení vědeckou recenzí. Fotografie pokožky, bazidií a výtrusů byly prohlédnuty a číselné výsledky nebyly z fotografií znovu určovány.
Výtrusy: V tabulce je délka 10,11–11,90 µm, šířka 4,93–5,91 µm a Q 1,77–2,27. Popis uvádí zaokrouhlených 10–12 × 5–6 µm; nebyl z toho vytvořen druhý vzorek. Výtrusy jsou válcovitě elipsoidní, hladké, tlustostěnné a v mikroskopu žlutohnědé, s drobným mimostředným hilárním výběžkem. Autor označuje vnitřní kapky jako olejové; neuvádí test jejich chemického složení. Centrální hodnota Q(Me) 2,00, zapsaná také jako q_medio, neodpovídá průměru kolem 2,043 ani mediánu kolem 2,061 z 20 poskytnutých párů. Druh a přesnost této centrální hodnoty zůstávají nejednoznačné.
Bazidie a cystidy: Bazidie jsou kyjovité, 20–35 × 10–12 µm, dvou- nebo čtyřvýtrusé. Číslo 20 z tabulky výtrusů neznamená 20 změřených bazidií. Cheilocystidy a pleurocystidy mají společně uvedeno 30–45 × 8–11 µm a kyjovitý až vřetenovitý tvar; společné měření nebylo zkopírováno jako dva nezávislé výsledky. Popis rozlišuje opticky bezbarvé buňky a buňky s nevelkým nažloutlým pigmentem uvnitř.
Pokožka a přezky: Hyfy pokožky mají šířku 4–8 µm a jednoduché přehrádky. Koncové buňky mohou být válcovité nebo vřetenovité, se zaoblenými konci. Popis dále uvádí uspořádání rovnoběžné až mírně spletité, nevelký hnědý intracelulární pigment a hojná vyčnívající zakončení. Jednoduché přehrádky dokládají nepřítomnost přezek ve zkoumaných hyfách pokožky. Autor zvlášť konstatuje nepřítomnost přezek na bázi bazidií; oba výsledky mají vlastní anatomický rozsah.
Mikroskopie: samostatné zdroje, pohledy a rozsahy
Dřívější evropský materiál: Singer v roce 1947 popsal evropský B. queletii v části o druzích mimo Floridu. Uvádí obvykle kolem 13–13,7 × 6,5–6,8 µm, některé do 16 × 8 µm, a samostatnou menšinu užších výtrusů 10–14 × 4,8–6,5 µm. Při pohledu zepředu jsou elipsoidní, z profilu téměř elipsoidní, hladké, medové barvy, bez prohloubení nad hilem, avšak se zploštěním této oblasti. Pohledy a skupiny rozměrů zůstávají oddělené. Historické určení není novou molekulární verifikací.
Ostatní popisy: Assyov uvádí 9–14 × 4,5–7 µm a Q1,5–2,6, trichoderm z válcovitých buněk a vlastní fotografii výtrusů. Aranzadi uvádí eliptické, hladké, gutulované výtrusy 10–15 × 6–8 µm. Český atlas má 9,5–14,5 × 4,5–6,5 µm a polský atlas 8–15 × 5–7 µm a samostatný výsledek polského položkového nálezu ze Wzgórz Bukowych. Jde o různé materiály a zpracování; obecné min–max obou os neznamená jejich spojení do jednoho vzorku.
Vlastní a citované výsledky: Vizzini a spoluautoři uvádějí pro S. queletii vlastní Qm 2,1 z 12 položek; c=12 označuje počet položek. Rozměry 12 × 5,7 µm a Q(1,8–)1,9–2,3(–2,4) pocházejí naopak z citace Muñoze 2005. Tyto dvě úrovně důkazů nejsou nezávislými opakováními téhož měření. Pileipellis byl popsán jako spletitý trichoderm. Nebyly převzaty rozměry bazidií, cystid nebo pokožky z vlastního popisu B. mendax.
Amyloidní reakce: příslušná tkáň
Rozsah vzorku: Assyov popisuje pozitivní reakci hyf dužniny báze třeně v Melzerově činidle. Tento výsledek byl zaznamenán s přesným materiálem; netýká se výtrusů, celé pokožky ani celé plodnice. Nebyla domyšlena koncentrace, dávka ani doba odečtu. Práce Vizziniho a spoluautorů rovněž rozebírá pozitivní reakci báze třeně v této skupině; cituje postup Imlera 1950 a Singera 1965, jejichž úplné protokoly nebyly prostudovány.
Stavba třeně: Šutara 1989 zahrnuje B. queletii z Veverské Bítýšky, 8. srpna 1954, K. Kříž, BRNM265835 v materiálu o typu pokryvu třeně Boletus. Obecné rozsahy tloušťky vrstev pro více druhů v tomto zpracování nebyly přepsány jako individuální rozměry tohoto dokladu.
Molekulární výzkum: identita konkrétního dokladu
Sekvenovaný doklad: V tabulce 1 práce Vizziniho a spoluautorů figuruje B. queletii AMB12641, sebraný 26. září 2010 v Intermesoli poblíž Pietra Camela v Itálii G. Simoninim; uvedeny jsou Quercus sp., Ostrya carpinifolia a Castanea sativa. Sekvence ITS má číslo KC734546. To představuje identifikaci a kontext tohoto nálezu; přítomnost stromů nepředstavuje experiment potvrzující mykorhizu s každým z nich.
Hranice analýzy: V analýze byly porovnány také další sekvence B. queletii. Hodnota 98,4 pro čtyři sekvence je autorským indexem podobnosti v rámci analyzovaného souboru. Není univerzální shodou DNA druhu, měřením celé populace ani výsledkem polského materiálu. Údaje nových druhů a dalších hřibovitých zůstávají u vlastních taxonů.
Doložené výzkumné využití: získávání výtrusů
Výsledek experimentu: Lakkireddy a Kües v roce 2017 zkoumali elektrostatické získávání bazidiospor volně rostoucích hub. Materiál byl sbírán v Göttingenu v Německu v letech 2011–2014 a určován morfologicky. V tabulce 2 pro Suillellus queletii je uvedena jedna plodnice s kloboukem 12 cm, použití její čtvrtiny, jeden vzorek a výtěžek 1,0×10⁴ výtrusů po 20 hodinách. Jedná se o počet výtrusů získaných konkrétní metodou, nikoli o celkovou produkci plodnice nebo přirozenou rychlost sporulace.
Měření a kontaminace: V tomto vzorku měly výtrusy uváděnou délku 12,6±0,5 µm a šířku 6,4±0,4 µm. Zápis ± popisuje statistiku měření, nikoli pozorované mezní rozměry. Autoři popsali chodbičky larev ve zkoumané plodnici a v příslušném kultivačním testu 2128 kolonií bakterií představujících 3 typy. Z toho nebyly určeny druhy bakterií, jejich patogenita ani trvalý znak všech plodnic této houby. Studie dokládá použití materiálu v laboratorní metodě, bez důkazu komerčního využití nebo léčebného uplatnění.
Informační řetězec: Zmínka o dvou- a čtyřvýtrusých bazidiích v této práci odkazuje na Breitenbacha a Kränzlina 1991/1995. Nejedná se o nové počítání bazidií v elektrostatickém experimentu. Samostatný popis Torrese rovněž uvádí 2 nebo 4 sterigmat, jeho úroveň verifikace založená na pozorování však byla zachována. V prověřeném materiálu nebylo nalezeno specifické potvrzení bylinářského, kořenicího, barvířského ani produkčního pěstebního využití pro tento druh; výsledek rešerše nepředstavuje důkaz, že takové využití neexistuje.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Zweryfikowany polski okaz: Gdańsk, Lasy Oliwskie, DA80,20 lipca 2008; leg. i det.W.Chojnacki, eksykat 2/WCH/2.08.08 w Stacji ZBŚRiL PAN.
Rozsah čtení: Úplný text.
Datum kontroly: 18.10.2026.
Omezení: Morfologické určení z registru, bez vlastního ověření exsikátu a bez DNA. Jedno datum nestanovuje celou sezónu.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Opublikowany polski zbiór z Lasów Oliwskich pod źródłową nazwą Boletus queletii.
Rozsah rešerše: Fragmenty zdrojů.
Přečten byl fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum revize: 21.10.2026.
Omezení: Původní určení a rozsah pojmu byly zachovány. Nebylo deklarováno nové zkoumání položek ani prostudování všech publikací citovaných zdrojem.
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Analytické výsledky
Složení a laboratorní aktivita
- Kvantitativní obsah složky v materiálu
- Kvantitativní obsah složky v materiálu: 5,2 g/100g (tuk, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0,2, průměr). [29]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 65,3 g/100g (sacharidy, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 7, průměr). [29]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 2,7 g/100g (popel, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0,06, průměr). [29] - Energetická hodnota zkoumaného materiálu
- Energetická hodnota zkoumaného materiálu: 417,2 kcal/100g (vztaženo na sušinu, vypočteno ve zdroji, směrodatná odchylka: 14, průměr). [29]
Složení plodnic: studie tureckého materiálu
Materiál a metody: Çolak, Kolcuoğlu, Sesli a Dalman v roce 2007 publikovali výsledky pro plodnice označené jako Boletus queletii, sebrané na Lisar High Plateau v oblasti Maçka, Trabzon, v srpnu–září 2004, pod buky. Určení bylo morfologické s použitím mikroskopu Nikon; materiál byl uložen v herbáři Fatih Faculty of Education bez uvedených čísel. Tuk byl stanoven Soxhletovou extrakcí, bílkoviny z dusíku Kjeldahlovou metodou s koeficientem 6,25, popel metodou AOAC. Sacharidy a energie byly vypočteny. Jedná se o údaje z konkrétního materiálu, bez ověření DNA a bez nezávislých populačních studií.
Základní složení: Tabulka 3 pro B. queletii uvádí: dusík 4,36±0,100; hrubý protein 27,30±2,100; tuk 5,20±0,200; sacharidy 65,30±7,000; vitamin C 0,01±0,001; popel 2,70±0,060 g/100 g suché hmotnosti a energii 417,20±14,000 kcal/100 g suché hmotnosti. Autoři uvádějí průměry a směrodatné odchylky tří paralelních stanovení. Hodnoty ±SD nebyly převedeny na rozpětí min–max. Při interpretaci bílkovin je třeba zachovat koeficient dusíku 6,25 použitý autory.
Prvky: Tabulka 2 uvádí v mg/kg suché hmotnosti: Zn 44,6±2,90; Mn 43,0±2,90; Fe 21,9±1,40; Cu 11,8±0,90; Pb 0,3±0,02; Cd 1,2±0,10. Stanovení byla provedena atomovou absorpční spektrometrií po mineralizaci vzorku. U kobaltu je uvedeno ND, rozepsáno jako „nebylo možné stanovit“; nikl rovněž nebyl stanoven. Nejedná se o nulový výsledek ani potvrzení analytické nedetekovatelnosti. Autoři spekulují o obsahu K a P na základě popela, tyto prvky však netestovali — nebyly přidány jako stanovené složky.
Nekonzistence báze: Řádek vlhkosti 78,59±4,000% se nachází pod společným záhlavím suché hmotnosti, zatímco metody vztahují stanovení vody k čerstvému materiálu. Popis vzorce pro sacharidy rovněž přímo neodpovídá součtu složek v tabulce. Bylo zachováno znění a hodnoty zdroje, voda nebyla přepočítána na výchozí bázi ani nebyly upravovány údaje autora. Hodnocení poživatelnosti v tabulce 1 není výsledkem testování toxinů, humánních studií ani validace tepelné úpravy.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Ve výzkumech bioakumulace kovů hřibovitými houbami prováděných na jihu Evropy nebyla vykázána jednotlivá analytická data pro hřib Quéletův.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Laboratorní výzkumy chemických profilů zástupců řádu hřibotvarých tento druh nezahrnovaly, a proto neexistují potvrzené informace o unikátních účinných látkách u S. queletii.
Jedlost a právo: druh důkazu a omezení
Hodnocení autorů: Polský atlas označuje druh jako nejedlý; český atlas jako jedlý po delší úpravě, s varováním před potížemi po syrových plodnicích. Aranzadi uvádí toxicitu v syrovém stavu a absenci kulinářské hodnoty. Turecká chemická práce jej klasifikuje jako jedlý po uvaření, ale netestuje bezpečnost konzumace. Byla zachována odlišnost hodnocení autorů a výsledků výzkumů; na tomto základě nebyl stanoven ověřený bezpečný čas ani teplota přípravy.
Ochrana a obchod: Byly prověřeny úplné příslušné seznamy platné vyhlášky o druhové ochraně hub z roku 2014 a úplného znění seznamu pro trh vyhlášeného 3. března 2026. Druh nepodléhá druhové ochraně v Polsku a nenachází se na seznamu hub povolených k prodeji. Kategorie E na Červeném seznamu 2006 nepředstavuje stanovení právní ochrany. Absence druhové ochrany neznamená povolení ke sběru na jakémkoli místě.
Nepotvrzená zobecnění: Didaktický list Univerzity v Lyonu 1 připisuje druhu hemolyziny a teplotu 70°C bez uvedení původního pokusu specifického pro tento druh, dávky nebo času v přečteném záznamu. Tento záznam nebyl využit k potvrzení složení toxinů ani bezpečné úpravy. Chemické studie jiných hřibovitých a výsledky pro B. mendax nenahrazují chybějící testy S. queletii.
Ekologické výzkumy
Polský výskyt, sezóna a rozsah ekologie
Výskyt v Polsku: GRej 107659 má ověřený status a herbářovou dokumentaci 2/WCH/2.08.08. Włodzimierz Chojnacki sebral a určil položku 20. července 2008 v Oliwských lesích v Gdaňsku, v bukovém lese s příměsí smrku, na zemi mezi spadaným listím. Záznam uvádí publikaci Kujawy a Gierczyka 2011. Přečtený registr potvrzuje výskyt v Polsku; nebyla provedena nová revize herbáře ani DNA.
Tvorba plodnic: Polský atlas popisuje sezónu slovy „od jara do podzimu“. Převod tohoto popisu podle meteorologického kalendáře dává rozmezí březen–listopad. Jde o široký atlasový popis, nikoli o vědecky stanovené datum začátku a konce sezóny. Český červen–říjen, nizozemský červenec–říjen a data jednotlivých nálezů nenahradily údaje z Polska.
Vazby a půda: Obecný seznam mykorhizních partnerů ve studii Assyova zahrnuje duby, vzácněji habr, lísku, buk nebo břízu. Jde o zdrojové vazby, odlišné od samotných stromů zaznamenaných u položky. Polský atlas uvádí zásadité a vápnité půdy; NDFF popisuje odlišné nizozemské podmínky, mj. vlhkou, úrodnou jílovitou půdu nebo písek s příměsí jílu. Nizozemské stanoviště nebylo přepsáno jako polské měření půdy. Úroveň atlasového zpracování a regionální omezení zůstávají v dokumentaci patrné.
Stanoviště a výskyt
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Polsko | Lasy Oliwskie v Gdaňsku | III–XI |
|
Zdroje
- GBIF-20260930
- Rozporządzenie Ministra Środowiska 9.10.2014, Dz.U. 2014 poz. 1408. (také [42])
- Dz.U. 2026 poz. 258, tekst jednolity rozporządzenia grzybów dopuszczonych do obrotu. (také [47])
- GRej: Suillellus queletii, strona gatunku i siedem rekordów (také [34])
- Index Fungorum 550748
- Kiran Lakkireddy i Ursula Kües 2017 AMB Express7:28 DOI 10.1186/s13568-017-0326-0
- Linking soil properties to elemental uptake patterns, DOI 10.1007/s10653-025-02546-1
- Vavřinec Klener, ČMS Suillellus queletii (také [40])
- Machiel Noordeloos 2021/2017, NDFF oraz Overzicht 1995 (také [41])
- PTMyk K.Lipiński, 11.02.2025, KPNG 1/2021
- Venturella et al. 2014 JAOAC97(2): 612–623 DOI 10.5740/jaoacint.12-260
- Aranzadi — konto Suillellus queletii
- Boris Assyov — konto B.queletii i własne fotografie mikroskopowe
- Çolak i in. 2007 — Biochemical Composition of Some Turkish Fungi
- eli-protection
- eli-trade
- eli-trade-base
- GRej107659 — potwierdzony polski okaz z Lasów Oliwskich
- Vizzini 2014 — Index Fungorum188, nowa kombinacja Suillellus queletii
- Lakkireddy i Kües 2017 — tabela2, wynik Suillellus queletii
- Nr 19 — aktualne polskie wykazy prawne 18.10.2026
- Université Lyon1 — karta dydaktyczna B.queletii, zakres i ograniczenia
- Mycopedia 2023 — kombinacje homotypowe S.queletii
- PTMyk 2021 — rekomendacja polskiego nazewnictwa1/2021
- Singer 1947 — The Boletoideae of Florida III, europejski B.queletii, s.79–80
- Šutara 1989 — delimited Boletus stipe type, materiał BRNM265835
- Josep Torres — autorska dokumentacja mikroskopowa Suillellus queletii, Fungipedia
- Vizzini i in. 2013/2014 — Boletus mendax i odrębne dane B.queletii