Nejedlý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.


Šupinovka zlatá (Pholiota aurivella) je nápadná dřevokazná houba rostoucí v trsech na kmenech a větvích listnáčů. Má slizký, sytě zlatožlutý až rezavě žlutý klobouk posetý tmavšími přitisklými šupinami, husté žlutavé až rezavohnědé lupeny a šupinatý třeň s mizejícím prstenem. Způsobuje bílou hnilobu dřeva a její plodnice poutají pozornost výrazným zbarvením.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- u mladých plodnic: Tvar klobouku: polokulovitý.
u mladých plodnic: Tvar klobouku: kuželovitý.
u zralých plodnic: Tvar klobouku: vyklenutý. - Pokryv klobouku
- Pokryv klobouku: šupinatá, vláknitá a plstnatý.
- Lesk povrchu klobouku
- za sucha: Lesk povrchu klobouku: matný.
- Lepkavost a slizkost klobouku
- za mokra: Lepkavost a slizkost klobouku: lepkavý.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: světle žlutý (na okraji klobouku).
Barva klobouku: žlutý (na okraji klobouku).
u starých plodnic: Barva klobouku: rezavě okrový. - Postavení okraje
- u mladých plodnic: Postavení okraje: podvinutý.
u zralých plodnic: Postavení okraje: zahnutý dovnitř. - Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 30–200 mm.
- Přítomnost zbytků plachetky na klobouku
- Přítomnost zbytků plachetky na klobouku: přítomný.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
- Profil hymenoforu u třeně
- Profil hymenoforu u třeně: vykrojený u třeně (lupeny).
- Sbíhavost hymenoforu na třeň
- Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý zoubkem (lupeny).
- Barva hymenoforu
- u zralých plodnic: Barva hymenoforu: hnědý.
u zralých plodnic: Barva hymenoforu: žlutohnědý. - Makroskopická stavba volného ostří lupenů
- Makroskopická stavba volného ostří lupenů: zvlněný.
Makroskopická stavba volného ostří lupenů: zoubkaté nebo pilovité. - Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: blízko u sebe.
- Výška lupenů
- Výška lupenů: 4–10 mm.
- Přítomnost krátkých lupenů
- Přítomnost krátkých lupenů: přítomný.
- Počet délkových řad lupénků
- Počet délkových řad lupénků: 1–3.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
- Báze třeně
- Báze třeně: zužující se.
- Barva třeně
- v horní části třeně: Barva třeně: světle žlutý.
v dolní části třeně: Barva třeně: žlutý nebo žlutookrový.
v dolní části třeně: Barva třeně: rezavě okrový nebo rezavohnědý. - Pokryv povrchu třeně
- v horní části třeně: Pokryv povrchu třeně: vločkatá.
v dolní části třeně: Pokryv povrchu třeně: šupinatá. - Barva ornamentace třeně
- Barva ornamentace třeně: zlatožlutá.
- Délka třeně
- Délka třeně: 50–180 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 5–20 mm.
Prsten
- Přítomnost prstenu
- u mladých plodnic: Přítomnost prstenu: přítomný.
- Barva prstenu
- u mladých plodnic: Barva prstenu: žlutý (celý prsten).
- Přítomnost prstenovité zóny
- Přítomnost prstenovité zóny: přítomný.
- Zakřivení třeně
- Zakřivení třeně: ohnutý.
- Vlhkost povrchu třeně
- Vlhkost povrchu třeně: suchý.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bělavá, světle žlutý nebo žlutý (dužnina klobouku).
v horní části třeně: Barva dužniny: bělavá, světle žlutý nebo žlutý (dužnina třeně).
v dolní části třeně: Barva dužniny: rezavohnědý (dužnina třeně). - Pevnost dužniny
- Pevnost dužniny: pevný.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: nevýrazný (dužnina).
- Charakter chuti dužniny
- Charakter chuti dužniny: mírný.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les.
Stanoviště: park. - Substrát
- Substrát: živé dřevo.
Substrát: mrtvé dřevo. - Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: ve svazcích.
- Četnost výskytu
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od září do listopadu.
Plodnice se objevují od dubna do května. - Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Nejedlý
Právo
- Ochrana
- V Polsku nepodléhá druhové ochraně.
- Prodej
- V Polsku není povolen k prodeji ani k výrobě houbových výrobků.
FAQ
Je šupinovka zlatá jedlá?
Je považována za podmíněně jedlou podřadnější kvality, vyžaduje var.
Kde a na čem nejčastěji roste?
Roste v trsech na živých i mrtvých listnáčích, často vysoko na kmeni.
Proč bývá některými houbaři odmítána?
Kvůli slizkému povrchu, tuhému třeni a zemité, méně příjemné chuti.
Jaké stromy nejvíce napadá?
Nejčastěji buky, vrby, topoly, olše, jasany a staré jabloně.
Hrozí po jejím požití zažívací potíže?
Ano, při nedostatečném tepelném zpracování vyvolává nevolnost.
V jakém ročním období plodí?
Plodnice vyrůstají na podzim, nejčastěji od září do listopadu.
Sbírá se celá plodnice i s třeněm?
Ke zpracování se berou pouze mladé klobouky, třeň je příliš tuhý.
Je oblíbená v některé národní kuchyni?
Tradičně se po povaření nakládá v Rusku a východní Evropě.
Dá se využít k barvení vlny?
Ano, v lidovém barvířství poskytuje žluté, okrové a bronzové tóny.
Způsobuje poškození živých stromů?
Ano, parazituje na nich a vyvolává intenzivní bílou hnilobu dřeva.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- łuskwiak wierzbolubny
- Platné vědecké jméno
- Pholiota aurivella
- Dřívější národní jména
- łuskwiak złotawy
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: hnědý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: vejčitý. Tvar výtrusu: ledvinovitý. Tvar výtrusu: široce elipsoidní.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 7,5–11,5 µm, šířka 5–7 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Způsob výživy
- Způsob výživy: saprotrofní.
Způsob výživy: parazitický.
Mimokulinární využití
Hlavní praktické uplatnění šupinovky zlaté mimo kuchyni spočívá v tradičním řemeslném barvení přírodních vláken. Zlatavé a rezavé pigmenty obsažené v plodnicích se po usušení extrahují ve vodní lázni a používají k barvení ovčí vlny. V závislosti na přidaných minerálních ustalovačích vytváří trvanlivé odstíny od teplé medově žluté přes okrovou až po sytě bronzovou barvu. Tuto techniku dlouhodobě udržují textilní nadšenci v severní Evropě.
V lidové sféře se dříve velké trsy využívaly k sezónní podzimní dekoraci obydlí, venkovských slavností a oltářů při dožínkových slavnostech, ačkoli jejich slizký povrch omezoval trvanlivost. V tradičních venkovských hospodářstvích se vysušená dužnina starých přerostlých plodnic někdy přidávala do směsí pro vykuřování včelstev při podzimním odebírání medu, protože vytvářela hustý, mírný dým bez prudkého zápachu.
Historie a kultura
Díky svému zlatavému zbarvení a nápadnému růstu ve velkých trsech vysoko na stromech si šupinovka zlatá vysloužila pozornost v evropském i asijském folklóru. V lidových vyprávěních střední a severní Evropy byla někdy nazývána zlatým věncem stromů nebo lesním zlatem a lidé věřili, že její zářivá barva poukazuje na přítomnost skrytých lesních duchů chránících staré háje.
V historických lesnických záznamech z devatenáctého století byla vnímána jako varovné znamení pro lesníky, neboť její přítomnost na živém stromě značila nezvratné vnitřní poškození a pokročilou hnilobu kmene. V ruské vesnické tradici byla šupinovka spojována s pozdním podzimem a přípravou lesa na zimu. V literatuře se její zářivé trsy často objevují v poetických popisech podzimního chřadnutí přírody, kde symbolizují pomíjivost krásy a postupný zánik letního života stromů.
Jedlost a bezpečnost
Šupinovka zlatá je v některých zemích považována za jedlou houbu podřadnější jakosti, avšak v mnoha evropských mykologických publikacích bývá označována za nejedlou. Důvodem je slizký povrch klobouku, tuhá a vláknitá dužnina třeně a specifická, mírně svíravá či zemitá chuť. K požívání se hodí výhradně velmi mladé kloboučky. Naprostou nutností je dlouhá a důkladná tepelná úprava bez jakéhokoli zkracování času; nedostatečné povaření způsobuje žaludeční nevolnost a zažívací potíže.
Konzumační preference se výrazně liší podle regionu. Zatímco ve střední a západní Evropě se k jídlu téměř nesbírá a houbaři ji obvykle míjejí, v Rusku a některých částech východní Evropy bývá po předvaření nakládána do octa či soli. V Japonsku a Číně se příbuzné a podobné druhy běžně konzumují, avšak samotná šupinovka zlatá vyžaduje obezřetnost kvůli individuální nesnášenlivosti, která se může projevit křečemi v břiše.
Stanoviště a výskyt
Šupinovka zlatá je široce rozšířená v mírném pásmu Evropy, Asie a Severní Ameriky. Vyskytuje se v listnatých i smíšených lesích, zámeckých parcích, starých alejích, ovocných sadech a břehových porostech. Roste na živých i odumřelých listnatých stromech, přičemž plody vyrůstají často vysoko na kmenech v místech poranění, v dutinách nebo na pahýlech větví. Nejčastěji osídluje buky, vrby, topoly, olše, jasany, lípy a jabloně, vzácněji proniká i na dřevo jehličnanů, například jedlí.
Hlavní období růstu plodnic spadá do podzimních měsíců, obvykle od září do listopadu, v příznivých letech se může objevit již v srpnu nebo přetrvat do začátku prosince. V horských oblastech s drsnějším klimatem se objevuje dříve a její výskyt končí s prvními silnějšími mrazy, zatímco v nížinách a chráněných údolích plodí stabilně až do pozdního podzimu.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Nejedlý — źródło oznaczenia
Österreichische Mykologische Gesellschaft, Speisewert · Pholiota aurivellus / cerifera row / ungenießbar
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Pholiota aurivella
Vědecké názvy a taxonomie
Správné vědecké jméno taxonu je Pholiota aurivella (Batsch) P. Kumm., publikované Paulem Kummerem v roce 1871 a evidované v Index Fungorum pod číslem 223664 v čeledi límcovkovitých (Strophariaceae). Basionymem je Agaricus aurivellus Batsch, původně popsaný koncem 18. století.
Vědecké názvy a taxonomie
V moderní revizi rodu Pholiota z roku 1998 od Jana Holece se název P. aurivella vztahuje striktně k houbě vázané na vrby, vyznačující se tlustými šupinami, převážně kyjovitými cheilocystidami a širokým klíčním pórem. V tomto pojetí byla Pholiota cerifera uznána za synonymum P. aurivella, zatímco šupinovka slizká (Pholiota adiposa) představuje samostatný druh vázaný především na buky.
Rozsah taxonu a omezení určování
V mikroskopických strukturách jsou bazidie čtyřvýtrusé, válcovité nebo úzce kyjovité, o rozměrech 25–32 × 7,5–9,5 µm. Cheilocystidy tvoří souvislý lem na ostří lupenů, měří 19–45 × 7,5–20 µm, mají kyjovitý, elipsoidní nebo kulovitý tvar na stopce a jsou převážně průsvitné.
Rozsah taxonu a omezení určování
Na ploše lupenů se nacházejí četné chryzocystidy o rozměrech 40–60 × 8,5–13 µm, vřetenovité nebo úzce kyjovité se zašpičatělým vrcholem, obsahující světlolomnou inkluzi žloutnoucí vlivem hydroxidu draselného (KOH) a amoniaku.
Rozsah taxonu a omezení určování
Trama lupenů je pravidelná, tvořená paralelními hyfami o šířce 3,5–24 µm, s výrazně gelatinizovaným subhymeniem. Pokožka klobouku má stavbu dvouvrstvé cutis z hyf o šířce 3–13 µm se stěnovým a inkrustujícím pigmentem. Přezky se vyskytují ve všech zkoumaných pletivech plodnice.
Rozsah taxonu a omezení určování
Analýza typového materiálu Pholiota cerifera z Finska potvrdila shodu mikrostrukturních znaků, včetně široce elipsoidních výtrusů o rozměrech 8,3–9,2 × 5,8–6,1 µm s širokým klíčním pórem (1,5–1,8 µm), což odůvodňuje zařazení tohoto jména do synonymiky P. aurivella.
Rozsah taxonu a omezení určování
V holotypu P. cerifera byla prokázána přítomnost kyjovitých cheilocystid (26–29 × 14–15 µm) a chryzocystid se žloutnoucím obsahem, odpovídajících anatomické stavbě P. aurivella.
Rozsah taxonu a omezení určování
Přesné rozlišení P. aurivella a P. adiposa se opírá o korelaci hostitelského stromu s šířkou klíčního póru a tvarem cheilocystid, a podpůrně o tloušťku šupin a míru gelatinizace klobouku.
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Rejestrowana nazwa to Pholiota aurivella (IF223664). Źródłowe obserwacje cech dotyczą wyłącznie P. aurivella w ujęciu Holeca z 1998 r., nazwanego wprost P. cerifera przez Holeca w 2001 r. Opis świeżych kolekcji i opis zbiorczy oraz typ H, Karsten 2935 zachowują odrębność. Historycznych oznaczeń P. aurivella sensu auctorum, P. adiposa, P. limonella, P. jahnii ani doniesień o spożyciu amerykańskich grzybów z grupy aurivella nie przypisuje się bez zastrzeżeń do tego wąsko rozumianego taksonu.
[3] [6] [2] [1] [4] [8]
Ekologie a rozšíření
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
Hymeniální cystidy
Ostatní laboratorní znaky
Pokožka klobouku
- Uspořádání hyf pokožky klobouku
- Uspořádání hyf pokožky klobouku: Rovnoběžné (horní vrstva pokožky klobouku). [21]
Uspořádání hyf pokožky klobouku: Rovnoběžné (ve spodní vrstvě pokožky klobouku). [21] - Šířka prvků pokožky klobouku
- Šířka prvků pokožky klobouku: 3–13 µm (horní vrstva pokožky klobouku). [21]
Šířka prvků pokožky klobouku: 4–11 µm (ve spodní vrstvě pokožky klobouku). [21] - Uložení hyf pokožky v želatinózní substanci
- Uložení hyf pokožky v želatinózní substanci: přítomný (mírně gelatinizované, horní vrstva pokožky klobouku). [21]
Výtrusy
- Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: hnědý. [21]
- Přítomnost klíčního póru
- Přítomnost klíčního póru: přítomný. [2]
Přítomnost klíčního póru: přítomný. [2] - Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní. [2]
Tvar výtrusu: vejčitý. [2]
Tvar výtrusu: ledvinovitý. [2]
Tvar výtrusu: široce elipsoidní. [2] - Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. [2]
Pokožka třeně
- Šířka hyf pokožky třeně
- Šířka hyf pokožky třeně: 3–5 µm. [21]
Trama hymenoforu
Materiál a metody výzkumu
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Čerstvé sběry Pholiota aurivella v pojetí Holece (1998), souhrnný popis autora.
Rozsah rešerše: Úplný text.
Omezení: Mírný charakter chuti neznamená slabou intenzitu ani jedlost.
Studie složení a aktivity — Regeda (2021)
Materiál: Methanolový extrakt biomasy mycelia kmene P. aurivella IBK 2605, pocházejícího podle tabulky z Vasylkiva na Ukrajině, přijatého do sbírky v roce 2018.
Rozsah čtení: Úplný text.
Omezení: Jedná se o biomasu kultury, nikoli o plodnici. Výsledek nebyl uznán za léčivý účinek ani hodnocení jedlosti. Chybí vlastní revize kmene v mezích Holecova taxonu. Vyobrazení plodnic v práci pocházejí z internetu a nejsou důkazem identity zkoumaného kmene. Tomuto kmeni nebylo přiřazeno 82,37% — původní text uvádí toto číslo pro P. adiposa.
Výzkum složení a aktivity — W11 nr34 — zdrojový materiál
Materiál: Ethanolový extrakt sušených plodnic určených autory jako Pholiota aurivella, dokladový vzorek MA 0015, Yomra v oblasti Trabzonu, Turecko.
Rozsah rešerše: Úplný text.
Omezení: Nebyla potvrzena shoda položky MA 0015 s úzkým evropským pojetím druhu. Autoři popisují EC50 jako odhad; největší pozorovaný účinek činil přibližně 20 %. Zápis v práci p větší než 1 je nesprávný a nepotvrzuje statistickou významnost. Výsledek chemického testu nepředstavuje klinickou účinnost ani hodnocení jedlosti.
Archiwalny opis siedliska
Gatunek rozwija się jako pasożyt osłabionych wierzb, a następnie jako saprotrof na ich martwym drewnie. Owocniki wyrastają na pniach i konarach, często wysoko nad ziemią, w gęstych wiązkach, zasiedlając głównie wierzbę kruchą (Salix fragilis) oraz wierzbę pięciopręcikową (Salix pentandra).
[2]Występuje w lasach łęgowych, w nadrzecznych zaroślach wierzbowych, nad brzegami stawów i rowów oraz w wilgotnych parkach od nizin po piętro podgórskie.
[2]Owocniki pojawiają się w czerwcu oraz w okresie od sierpnia do listopada, z wyraźnym nasileniem przypada na wrzesień i październik.
[2]Archiwalny opis siedliska
W Europie Wschodniej i Północnej owocnikowanie notowano w analogicznym okresie letnio-jesiennym (lipiec–październik).
[5]Archiwalny opis siedliska
W badaniach z regionu Morza Czarnego potwierdzono obecność taksonu w Azji Mniejszej.
[9]- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka hymeniální cystidy
- na ostrzu blaszki: 19–45 µm [2]
na ostrzu blaszki: 26–29 µm [2] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka hymeniální cystidy
- na ostrzu blaszki: 14–15 µm [2]
na ostrzu blaszki: 7,5–20 µm [2] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Průměr klíčního póru
- 1,2–1,5 µm (skrajnie 1–1,8 µm) [2]
1,5–1,8 µm [2] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- 8,3–9,2 µm (skrajnie 8–9,8 µm) [2]
7,5–10,5 µm (skrajnie do 11,5 µm) [2] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- 5–6,5 µm (skrajnie do 7 µm) [2]
5,8–6,1 µm (skrajnie do 6,4 µm) [2]
Metody i zapisy źródłowe — Świeże i zielnikowe kolekcje Pholiota aurivella w ujęciu Holeca (1998), opis zbiorczy, s. 209–210. Materiał odrębny od holotypu P. cerifera; jego pomiarów nie uśredniano z tym opisem.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Opis metody w źródle: Metody podane w publikacji, s. 202: roztwór KOH 5% i wodny roztwór czerwieni Kongo. Źródło nie przypisuje każdemu poniższemu pomiarowi wyłącznie jednego medium.
Refrakcyjność zawartości cystydy — zapis źródłowy: „Holec1998,druk210: Chrysocystidia wholly filled with a refractive inclusion.” [2]
Układ strzępek skórki — zapis źródłowy: „Holec1998,druk210: Upper layer:parallel hyphae,slight flexuosity is separately described.” [2]
Układ strzępek skórki — zapis źródłowy: „Holec1998,druk210: Lower layer:densely arranged parallel hyphae.” [2]
Długość sterygmy podstawki — zapis źródłowy: „Holec1998,druk210: Sterigmata4–5µm long.” [2]
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „Holec1998,druk210: Basidia cylindrical; narrowly clavate is a separate source alternative whose width qualifier needs model support.” [2]
Organizacja cheilocystyd — zapis źródłowy: „Holec1998,druk210: Cheilocystidia forming a sterile band on lamella edge.” [2]
Płodność ostrza blaszek — zapis źródłowy: „Holec1998,druk210: Cheilocystidia forming a sterile band on the edge.” [2]
Liczebność chryzocystyd — zapis źródłowy: „Holec1998,druk210: Chrysocystidia numerous on lamella surface; rare edge cells remain a separate source statement.” [2]
Obecność chryzocystyd — zapis źródłowy: „Holec1998,druk210: Chrysocystidia present on lamella surface; exact target is the lamella-face cystidium.” [2]
Szerokość strzępek tramy — zapis źródłowy: „Holec1998,druk210: Regular trama,parallel hyphae3.5–24µm wide.” [2]
Szerokość elementów skórki — zapis źródłowy: „Holec1998,druk210: Upper layer:hyphae3–13µm wide.” [2]
Szerokość elementów skórki — zapis źródłowy: „Holec1998,druk210: Lower layer:hyphae4–11µm wide.” [2]
Osadzenie strzępek skórki w substancji żelowej — zapis źródłowy: „Holec1998,druk210: Upper layer hyphae slightly gelatinising; degree and layer are separate attributes.” [2]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Holec 1998, s. 210: spores with thick brown wall; source microscopy, exact medium unreported for this observation.” [2]
Szerokość strzępek skórki trzonu — zapis źródłowy: „Holec1998,druk210: Stipe cuticle:a cutis of parallel hyphae3–5µm wide.” [2]
Zżelatynizowanie podhymenium — zapis źródłowy: „Holec1998,druk210: Subhymenium gelatinous.” [2]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["P.aurivella sensu Holec1998, fresh/aggregate European material, explicitly linked by author to P.cerifera2001; not all historical aurivella", {}, null, null]
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „4-zarodnikowe; sterygmy4–5µm.” [2]
Długość podstawki — zapis źródłowy: „Pełny źródłowy pomiar długość × szerokość; pierwsza oś: 25–32×7.5–9.5µm; cylindryczne/wąskomaczugowate, środek często węższy.” [2]
Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „Pełny źródłowy pomiar długość × szerokość; druga oś: 25–32×7.5–9.5µm; cylindryczne/wąskomaczugowate, środek często węższy.” [2]
Typ tramy hymenoforu — zapis źródłowy: „Regularna, równoległe strzępki3.5–24µm; subhymenium żelatynowate.” [2]
Organizacja skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Dwuwarstwowa cutis: góra3–13µm lekko żelatynizuje, pigment wakuolarny/ścienny/inkrustacje; dół4–11µm gęste równoległe/faliste strzępki.” [2]
Obecność pory rostkowej; Średnica pory rostkowej — zapis źródłowy: „Bardzo wyraźny, (1)1.2–1.5(1.8)µm; krótkie characteristics1–1.5(1.8), dokładny opis zachowano.” [2]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Pełny źródłowy pomiar długość × szerokość; pierwsza oś: 7.5–10.5(11.5)×5–6.5(7)µm.” [2]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Elipsoidalne do nieco jajowatych, czasem w widoku bocznym lekko fasolkowate.” [2]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Gładkie.” [2]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „Gruba, brązowa.” [2]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Pełny źródłowy pomiar długość × szerokość; druga oś: 7.5–10.5(11.5)×5–6.5(7)µm.” [2]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["P.aurivella sensu Holec1998, fresh/aggregate European material, explicitly linked by author to P.cerifera2001; not all historical aurivella; exact cheilocystidia at gill edge", {}, null, null]
Długość cystydy hymenialnej; Kształt cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „19–45×7.5–20µm, sterylne pasmo; maczugowate/szerokomaczugowate/elipsoidalne/odwrotniejajowate/prawie kuliste/kuliste na trzonku, zwykle hialinowe, rzadko żółta inkluzja.” [2]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["Holotype P.cerifera H,Karsten2935, Mustiala Finland, Salix pentandra, one very young dried and compressed fruitbody; interpretation Holec1998, separate from fresh/aggregate account; type tissue examination, N20 is spore measurements only; exact cheilocystidia at gill edge", {}, null, null]
Długość cystydy hymenialnej; Kształt cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Podstawek nie znaleziono. Podstawczaki 23–31 × 6 µm. Cheilocystydy trudno widoczne, 26–29 × 14–15 µm, maczugowate lub szerokomaczugowate, hialinowe. Chryzocystydy liczne, wąskomaczugowate do maczugowatych, czasem z wyrostkiem, inkluzja żółknie w KOH/NH4OH; część całkowicie hialinowa. Strzępki osłony 6–15 µm, cylindryczne do wąskowrzecionowatych, hialinowe. Dwuwarstwowa, lekko zżelatynizowana cutis: górne strzępki 3–4,5 µm z żółtobrązowymi inkrustacjami, dolne 3–5 µm hialinowe. Miąższ kapelusza: splecione strzępki 3–9 µm, hialinowe lub lekko żółtobrązowo inkrustowane. Skórka trzonu: równoległe hialinowe strzępki 3–6 µm; miąższ trzonu: równoległe hialinowe strzępki 4,5–9 µm. Sprzążki we wszystkich badanych tkankach.” [2]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["Holotype P.cerifera H,Karsten2935, Mustiala Finland, Salix pentandra, one very young dried and compressed fruitbody; interpretation Holec1998, separate from fresh/aggregate account; type tissue examination, N20 is spore measurements only", {}, null, null]
Organizacja skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Podstawek nie znaleziono. Podstawczaki 23–31 × 6 µm. Cheilocystydy trudno widoczne, 26–29 × 14–15 µm, maczugowate lub szerokomaczugowate, hialinowe. Chryzocystydy liczne, wąskomaczugowate do maczugowatych, czasem z wyrostkiem, inkluzja żółknie w KOH/NH4OH; część całkowicie hialinowa. Strzępki osłony 6–15 µm, cylindryczne do wąskowrzecionowatych, hialinowe. Dwuwarstwowa, lekko zżelatynizowana cutis: górne strzępki 3–4,5 µm z żółtobrązowymi inkrustacjami, dolne 3–5 µm hialinowe. Miąższ kapelusza: splecione strzępki 3–9 µm, hialinowe lub lekko żółtobrązowo inkrustowane. Skórka trzonu: równoległe hialinowe strzępki 3–6 µm; miąższ trzonu: równoległe hialinowe strzępki 4,5–9 µm. Sprzążki we wszystkich badanych tkankach.” [2]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["Holotype P.cerifera H,Karsten2935, Mustiala Finland, Salix pentandra, one very young dried and compressed fruitbody; interpretation Holec1998, separate from fresh/aggregate account", {}, null, null]
Obecność pory rostkowej; Średnica pory rostkowej; Kształt zarodnika; Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „(8–)8,3–9,2(–9,8) × 5,8–6,1(–6,4) µm; 20 zmierzonych zarodników. Szerokoelipsoidalne, gruba brązowa ściana, wyraźny por 1,5–1,8 µm.” [2]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["Holotype P.cerifera H,Karsten2935, Mustiala Finland, Salix pentandra, one very young dried and compressed fruitbody; interpretation Holec1998, separate from fresh/aggregate account", {}, 1, 20]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „(8–)8,3–9,2(–9,8) × 5,8–6,1(–6,4) µm; 20 zmierzonych zarodników. Szerokoelipsoidalne, gruba brązowa ściana, wyraźny por 1,5–1,8 µm.” [2]
Názvy a vymezení druhu
Polský hlavní název: Doporučení KPNG 6/2025 uvádí název łuskwiak wierzbolubny pro Pholiota cerifera s odkazem na Karasińského a spoluautory (2015). Dřívější název łuskwiak złotawy zůstává v historii a alternativních názvech. Přečten byl příslušný řádek doporučení, nikoli vyvozován název z vlastní dřívější stránky.
Vědecký název: Species Fungorum přijímá Pholiota aurivella (Batsch) P. Kumm. a odkazuje na něj ze záznamu P. cerifera. Holec (1998) prozkoumal holotyp P. cerifera a uznal jej za shodný s vlastním úzkým pojetím P. aurivella. Zde přijaté údaje se týkají tohoto taxonu; dřívější souhrnná označení P. aurivella s ním nebyla automaticky ztotožněna.
Łuskwiak tłusty představuje samostatný rozsah: Holecova revize odděluje vrbovou P. aurivella od převážně bukové P. adiposa. Autor rovněž poukazuje na dřívější chybná použití obou jmen. Samotné latinské jméno ve starší práci, na fotografii nebo u kultivovaného kmene nerozhoduje o shodě materiálu s úzkým pojetím.
Materiál a metody popisu znaků
Základ zpracování: Holec porovnal čerstvé sběry a herbářové materiály. Makroskopický a mikroskopický popis P. aurivella se nachází na stranách 209–210 a soupis zkoumaných položek na 212–213. Mikroskopické metody zahrnovaly KOH a vodný roztok kongo červeně; ke konkrétnímu výsledku nebylo doplňováno konkrétní médium, pokud je zdroj nerozlišuje.
Rozsahy a oddělené části: Byly zachovány krajní potvrzené hranice rozměrů, včetně výtrusů do 11,5 × 7 mikrometru. Stáří plodnice, část třeně, poloha cystidy a vrstva pokožky zůstávají oddělenými podmínkami. Hnědnutí povrchu po dotyku nebylo zaměněno za přirozenou barvu třeně a mírný charakter chuti nebyl ztotožněn se slabou intenzitou.
Holotyp P. cerifera a souhrnný popis
Stav položky: Holotyp H, herbář P. A. Karstena č. 2935, pochází z Mustialy a byl sebrán na Salix pentandra. Podle revize zahrnuje jednu velmi mladou, přesušenou a nadměrně slisovanou plodnici. Autor změřil 20 výtrusů. Nenalezení bazidií v této položce neznamená nepřítomnost bazidií u druhu.
Oddělení měření: Výtrusy holotypu: (8–)8,3–9,2(–9,8) × 5,8–6,1(–6,4) mikrometru; cheilocystidy 26–29 × 14–15 mikrometrů. Souhrnný popis zahrnuje odpovídajícím způsobem 7,5–10,5(–11,5) × 5–6,5(–7) a 19–45 × 7,5–20 mikrometrů. Výsledky zůstávají přiřazeny k příslušnému materiálu; bazidioly nebyly zaznamenány jako zralé bazidie.
Polsko: nálezy a období plodnění
Původní terénní nález: Kujawa a spoluautoři (2012) uvádějí P. cerifera na Salix u stezky Wydmy v Biebrzańském národním parku, 30. srpna 2012 r.; sběr Grażyny Domian určil Błażej Gierczyk. Příslušný záznam na seznamu byl přečten přímo. Potvrzuje publikovaný výskyt v Polsku, bez nové vlastní revize položky.
Druhá lokalita a společný odkaz: Registr Gierczyka a Kujawy (2023) uvádí Ogrodniczki u jezera Komosa, 15. září 2012 r., kmen vrby, položku BGF/BF/MG/120915/0003 a GRej ID230910. Záznam odkazuje na Kujawu a spoluautory (2019). Stejné číslo v atlasovém portálu a v článku představuje jeden zdokumentovaný nález, nikoli dvě nezávislá potvrzení.
Sezóna není součtem dat: Polské nálezy ze srpna, září a října nevymezují celou sezónu. GRej uvádí také jaro a převážně říjen–listopad, avšak jeho popis zahrnuje široký seznam dřevin a zdrojový rozsah vyžaduje další rozlišení. Souhrnné období zahraničních sběrů Holece nebylo dosazeno za polské rozmezí měsíců.
Jedlost: co skutečně dokumentují zdroje
Záznam v registru NAMA: Beug, Shaw a Cochran (2006) uvádějí v tabulce 11 hlášení z Oregonu pod jménem P. aurivella: jedna dospělá osoba, začátek příznaků po zhruba třech hodinách, gastrointestinální potíže a celkové i neurologické příznaky. Byla přečtena původní zpráva a příslušný řádek tabulky. Hlášení není kontrolovaným pokusem o konzumaci ani důkazem identity úzkého evropského taxonu.
Omezení registru: Zpráva zahrnuje dobrovolná, neúplná hlášení do konce roku 2005. Autoři vysvětlují rozdílnou spolehlivost určení a zachování jmen z původních hlášení. Řádek neuvádí konkrétní toxin ani ověřenou položku odpovídající Holecovu pojetí. Rozdílná atlasová hodnocení nebyla uznána jako studie toxicity nebo bezpečného požívání.
Testování extraktu na zvířatech
Druh experimentu: Doğan a spoluautoři (2018) zkoumali lyofilizovaný extrakt označený jako P. aurivella v modelu oxidačního stresu u potkanů. Hodnotili biochemické parametry krve a křehkost erytrocytů. Přečten byl abstrakt z původní práce; parametry experimentu nebyly přeneseny do návodu k použití houby.
Limity závěru: Autoři upozorňují také na možnost podílu hemolytických změn na interpretaci výsledků. Jedná se o preklinický experiment na konkrétním preparátu. Nepotvrzuje léčbu lidí, nestanovuje bezpečnost pokrmů a nerozhoduje o identifikaci materiálu jako úzké P. cerifera.
Extrakt MA 0015: výsledky a omezení
Zdrojový materiál: Yaman a spoluautoři (2025) uvádějí sběr v oblasti Yomra u Trabzonu a voucher MA 0015 ve FAMER Univerzity Dokuz Eylül. Zkoumali extrakt ze sušených plodnic určených jako P. aurivella. Byl přečten původní plný PDF; v této práci nebyl doklad ověřen vůči úzkému vrbovému pojetí.
Test DPPH: Uváděné EC50 činí 1,8160 ± 2,0329 mg/ml. Autoři je označují za odhad, neboť nejvyšší pozorovaný účinek činil přibližně 20 %. Nejistota nebyla převedena na biologický interval. Zápis p = 1,094 × 10² představuje nesprávnou hodnotu pravděpodobnosti; nepředstavuje důkaz významnosti ani ekvivalence vzorků.
Profil GC–MS: Tabulka 7 uvádí relativní plochy píků: mj. 59,20 % pro kyselinu linolovou, 17,13 % pro její ethylester a 8,14 % pro kyselinu palmitovou. Jedná se o podíly chromatografického signálu v konkrétním extraktu, nikoli procenta hmotnosti plodnice. Popisy aktivity čistých sloučenin v posledním sloupci tabulky pocházejí z jiných prací a nejsou klinickými výsledky této houby.
Kultura mycelia a ověřené další citace
Původní studie Regedy: Regeda, Bisko a Gurinovych (2021) zkoumali extrakty z biomasy mycelia a odděleně z kultivační tekutiny. Tabulka uvádí čtyři kmeny P. aurivella ve sbírce IBK: 2334, 2371, 2538 a 2605; obrázek 3 označuje výsledek P. aurivella číslem 2605. Tyto kultury nebyly ztotožněny s plodnicí MA 0015 ani s materiálem z Polska.
Chybně přenesené číslo: Yaman (2025) uvádí 82,37 % jako výsledek P. aurivella z práce Regedy. V původním textu na straně 51 se však hodnota 82,37 ± 1,54 % týká biomasy P. adiposa. Proto nebyla zapsána jako výsledek šupinovky vrbové. Pro P. aurivella byl zachován potvrzený typ aktivity DPPH, bez odvozování čísla z výšky sloupce grafu.
Lektin PAA — základní výsledek
Materiál a zjištění: Kawagishi a spoluautoři (1991) popsali lektin PAA z plodnic sebraných v Kushiro na Hokkaidó. Byla přečtena původní publikace J-STAGE, její abstrakt, popis materiálu i vlastní výsledky. Protein má vícejednotkovou strukturu: podjednotka o velikosti přibližně 18 kDa není totéž co celý polymer o hmotnosti přesahující několik set kDa.
Význam studie: Práce dokumentuje interakci izolovaného proteinu s erytrocyty v laboratorním uspořádání. Není důkazem účinku po požití houby ani potvrzením léčebného využití. Zkoumaný japonský materiál předchází Holecově revizi; nebyla potvrzena jeho shoda s přijatým evropským pojetím.
Technická a řemeslná využití
Barvení vláken: Seznam NAMA uvádí P. aurivella jako zdroj béžových, žlutých a světle hnědých odstínů pro bílkovinná vlákna. Webová stránka výslovně uvádí, že seznam byl převzat z knihy Arleen a Alana Bessetteových The Rainbow Beneath My Feet (2001). Byl rešeršován seznam a tento odkaz; samotná kniha rešeršována nebyla. Nejedná se o nezávislou replikaci ani výzkum úzce vymezeného taxonu.
Enzymy rozkladu dřeva: Oficiální abstrakty PubMed 838410 a 10395989 popisují enzymatické studie dřevokazných hub zahrnující P. aurivella; v druhém je uveden kmen IBR437. Jde o rešerši abstraktů bez deklarace znalosti úplných metod a tabulek. Tomuto druhu nebyly přiřazeny podrobné výsledky jiných organismů z těchto vícedruhových prací.
Odbarvování nepotvrzeno pro konkrétní kmen: Abstrakt práce z roku 2020 o ligninolytických enzymech a odbarvování barviv zahrnuje 150 kmenů, avšak neidentifikuje v samotném textu výsledek P. aurivella. Plný text PMC byl při pokusu o stažení nedostupný. Celkový výsledek celé skupiny nebyl zaznamenán jako schopnost tohoto druhu.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Opublikowane polskie notowania Pholiota cerifera na drewnie wierzby; nazwa odpowiada przyjętej koncepcji P. aurivella.
Rozsah čtení: Úplný text.
Datum revize: 20.10.2026.
Omezení: Publikace uvádí konkrétní určené nálezy. Nebyla provedena vlastní revize položek ani identifikace DNA. Data jednotlivých sběrů nevymezují sezónu.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Polskie stanowisko pod nazwą P.cerifera, zgodną z zachowanym źródłowym ujęciem P.aurivella sensu Holec 1998.
Rozsah čtení: Fragmenty zdrojů.
Přečten byl fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum revize: 21.10.2026.
Omezení: Byl použit atlasový popis P.cerifera, odpovídající zachovanému pojetí sensu Holec 1998. Nebylo použito P.aurivella s.auct. ani široké rozmezí duben–říjen z checklistu 2003. Atlasový popis obsahuje staré, širší údaje o hostitelích. Ty nebyly přeneseny do tagů hostitelů. Výraz „hlavně v říjnu a listopadu“ zůstává kvalifikací zdroje, bez doplněné úplné sezóny od dubna do listopadu. Zdrojové označení a rozsah pojmu byly zachovány. Nebylo deklarováno nové zkoumání položek ani přečtení všech publikací citovaných zdrojem.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Potwierdzony zbiór P.cerifera z zachodniopomorskiego; nie przeniesiono zbiorów P.aurivella s.auct.
Rozsah čtení: Fragmenty zdrojů.
Přečten byl fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum revize: 21.10.2026.
Omezení: Byl použit atlasový popis P.cerifera, odpovídající zachovanému pojetí sensu Holec 1998. Nebylo použito P.aurivella s.auct. ani široké rozmezí duben–říjen z checklistu 2003. Atlasový popis obsahuje staré, širší údaje o hostitelích. Ty nebyly přeneseny do tagů hostitelů. Výraz „hlavně v říjnu a listopadu“ zůstává kvalifikací zdroje, bez doplněné úplné sezóny od dubna do listopadu. Zdrojové označení a rozsah pojmu byly zachovány. Nebylo deklarováno nové zkoumání položek ani přečtení všech publikací citovaných zdrojem.
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Analytické výsledky
Složení a laboratorní aktivita
- Aktivita zkoumaného extraktu
- Aktivita zkoumaného extraktu: antioxidační aktivita (DPPH, extrakt, aktivita zjištěna, mycelium IBK 2605). [29]
- Koncentrace EC50 v uvedeném antioxidačním testu
- Koncentrace EC50 v uvedeném antioxidačním testu: 1,816 mg/ml (EC50, test DPPH, extrakt, blíže neurčená míra variability zapsaná jako ±, etanolový extrakt z plodnic určených jako P. aurivella, doklad MA 0015, uvedená hodnota za znaménkem ±: 2,0329, uvedená hodnota). [30]
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Při výzkumu ethanolových výtažků z plodnic byl profil organických sloučenin, včetně mastných kyselin, analyzován metodou plynové chromatografie s hmotnostní spektrometrií (GC-MS). Biologická aktivita výtažků byla hodnocena v samostatných laboratorních testech.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Chromatografická analýza extraktu prokázala přítomnost esterů a volných mastných kyselin, které tvořily dominantní podíl na ploše píků chromatogramu.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Hlavní složkou prokázanou v profilu byla nenasycená kyselina linolová (59,20% plochy píků), kterou doprovázely ethyllinoleát (17,13%) a kyselina palmitová (8,14%).
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V diskových difuzních testech na agaru byla hodnocena antibakteriální aktivita extraktů vůči referenčním kmenům, klinickým izolátům a bakteriím rezistentním na antibiotika.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Extrakty vykazovaly mírnou inhibici růstu grampozitivních bakterií, včetně listerií (Listeria monocytogenes, L. innocua), stafylokoků (Staphylococcus aureus, S. epidermidis) a enterokoků, se zónami inhibice od 7 do 11 mm při dávce 200 µl.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Antibakteriální účinek byl prokázán v laboratorních podmínkách pro koncentrované extrakty a nepředstavuje ukazatel účinnosti v lidském organismu.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V mikrodilučních testech činila minimální inhibiční koncentrace (MIC) vůči Listeria innocua 0,442 mg/ml a vůči Listeria monocytogenes a Enterococcus faecalis 1,767 mg/ml.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Inhibiční hodnoty vůči Staphylococcus aureus a Escherichia coli byly stanoveny na úrovni 3,533 mg/ml.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V testu neutralizace volných radikálů DPPH vykazoval výtažek z plodnic na koncentraci závislou antioxidační aktivitu, dosahující 20,80 ± 1,66% zhášení radikálu při koncentraci 1000 µg/ml.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Korelační koeficient mezi dávkou extraktu a účinkem neutralizace volných radikálů činil r = 0,8833.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Ve studiích tvorby bakteriálního biofilmu extrakt v koncentraci 0,220 mg/ml omezoval tvorbu biofilmu u Listeria innocua o 52,75 % a u Listeria monocytogenes o 50,65 %.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Vliv výtažků na biofilm závisel na druhu bakterie a týkal se výhradně modelových laboratorních systémů in vitro.
Stanoviště a výskyt
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Polsko | Podleské vojvodství; Západopomořanské vojvodství | IV–V, IX–XI |
|
Zdroje
- Atlas grzybów Polski, P. aurivella s. auct., BG 2025-12-15
- Holec J. 1998. The taxonomy of Pholiota aurivella and Pholiota adiposa — a return to Batsch and Fries. Czech Mycology 50(3): 201–222. DOI 10.33585/cmy.50306
- Index Fungorum, Name Record 223664
- KPNG, PTMyk, Rekomendacja 6/2025
- Latvijas daba, zeltainā zvīnene
- NCBI Taxonomy 13206
- SPECIES-FUNGORUM-PHOLIOTA
- W2-AURIVELLA-VERIFICATION
- Yaman C. et al. 2025. Chemical composition and biological activity of Pholiota aurivella. J.Fac.Pharm.Ankara49(2): 349–364. DOI 10.33483/jfpau.1607129
- Rozporządzenie Ministra Środowiska 9.10.2014; Dz.U. 2014 poz. 1408
- Tekst jednolity rozporządzenia Ministra Zdrowia; Dz.U. 2026 poz. 258
- PubMed 33228232 — oficjalny abstrakt, nie pełny tekst
- ELI:akt ochrony gatunkowej grzybów, aktualne metadane
- ELI:tekst jednolity 2026, aktualne metadane
- ELI:akt bazowy i odesłania do tekstów jednolitych
- PubMed:PMID838410 i10395989; pierwotne abstrakty publikacji enzymologicznych
- Species Fungorum:Pholiota aurivella, record223664
- Species Fungorum:Pholiota cerifera, record231121
- Snowarski:Pholiota cerifera; literatura stanowisk polskich i zakres nazwy
- Holec 1998 — materiał, metody i dokładne źródłowe wyniki uzupełnieniaW11.
- Kawagishi i in. 1991 — A Lectin from the Mushroom Pholiota aurivella, DOI 10.1271/bbb1961.55.2485
- Polskie wykazy i status prawny, 20 X 2026
- NAMA:Mushrooms to Dye For; gatunkowo opisana praktyka barwierska
- Beug, Shaw, Cochran — Thirty-Plus Years of Mushroom Poisoning
- Preliminary studies of fungi in the Biebrza National Park. II. Macromycetes
- Gierczyk i Kujawa 2023 — Rejestr, część XI; dane przyjęte w 2015
- Doğan i in. 2018.Mantar Dergisi9(1); doświadczenie na szczurach, ekstraktP.aurivella
- Regeda, Bisko, Gurinovych 2021 — The antioxidant activity of extracts of the mycelium and the culture fluid of medicinal macromycetes of Pholiota; DOI 10.24959/ophcj.21.247038
- W11 nr34 — źródłowy materiał, wynik i warunki