Jedlý
Vyžaduje úpravu
Za syrova jedovatý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.










Hřib žlutonohý (Neoboletus xanthopus) je teplomilná stopkovýtrusá houba z čeledi hřibovitých, dříve často nerozlišovaná od blízce příbuzného hřibu kováře. Vyznačuje se žlutavým třeněm s jemnými červenými vločkami a hnědavým až okrovým kloboukem. Dužnina při poranění rychle a intenzivně modrá. Vyskytuje se především v teplejších listnatých lesích pod duby a buky.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
- Barva mycelia na bázi plodnice
- Barva mycelia na bázi plodnice: bělavá.
Barva mycelia na bázi plodnice: krémový nebo žlutavý (po usušení).
Klobouk
- Tvar klobouku
- Tvar klobouku: polokulovitý.
Tvar klobouku: vyklenutý.
Tvar klobouku: vyklenutý (zploštělý profil). - Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: hladký.
- Pokryv klobouku
- u mladých plodnic: Pokryv klobouku: ojíněný.
- Lesk povrchu klobouku
- u zralých plodnic: Lesk povrchu klobouku: lesklý.
- Vzor praskání povrchu
- za sucha, u starých plodnic: Vzor praskání povrchu: popraskaná, vzor neuveden.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: hnědý.
Barva klobouku: kaštanový.
Barva klobouku: okrový.
Barva klobouku: sienový.
Barva klobouku: plavý.
Barva klobouku: terakotově růžová.
Barva klobouku: okrově hnědý.
Barva klobouku: žlutý.
Barva klobouku: žlutohnědý.
Barva klobouku: vínový.
Barva klobouku: fialový.
u mladých plodnic: Barva klobouku: citronově žlutý.
u mladých plodnic: Barva klobouku: slámově žlutý.
u mladých plodnic: Barva klobouku: sírově žlutý.
u mladých plodnic: Barva klobouku: žlutý. - Obrys okraje klobouku
- Obrys okraje klobouku: zvlněný.
- Profil okraje klobouku
- Profil okraje klobouku: tupý.
- Pokrytí okraje
- Pokrytí okraje: sametový.
- Zbytky vela na okraji
- Zbytky vela na okraji: s převislými zbytky vela.
- Barevná reakce klobouku
- Barevná reakce klobouku: modrý.
Barevná reakce klobouku: modrý.
Barevná reakce klobouku: nahnědlý nebo načernalý. - Průměr klobouku
- Průměr klobouku je do 150 mm.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: rourky.
Rourky u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (rourky).
Připojení hymenoforu ke třeni: volný od třeně (rourky).
- Tvar pórů
- Tvar pórů: okrouhlý.
u zralých plodnic: Tvar pórů: hranaté. - Barva pórů po poranění
- Barva pórů po poranění: modrý (začátek reakce).
- Barva rourek po poranění
- Barva rourek po poranění: modrý (začátek reakce).
- Přirozená barva pórů
- Přirozená barva pórů: žlutý.
Přirozená barva pórů: oranžový.
Přirozená barva pórů: červený. - Velikost pórů
- Velikost pórů: malý.
- Přirozená barva rourek
- Přirozená barva rourek: žlutý.
Přirozená barva rourek: žlutozelený.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
Tvar třeně: kyjovitý.
Tvar třeně: válcovitý (téměř).
Tvar třeně: břichatý (mírně, téměř). - Báze třeně
- Báze třeně: kořenující.
- Barva třeně
- Barva třeně: žlutý.
Barva třeně: krémový.
Barva třeně: bělavá.
Barva třeně: červený.
Barva třeně: rezavý. - Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: zrnitá.
Pokryv povrchu třeně: šupinatá. - Vzor povrchu třeně
- Vzor povrchu třeně: skvrnitá.
- Barva ornamentace třeně
- Barva ornamentace třeně: hnědý.
Barva ornamentace třeně: žlutý.
Barva ornamentace třeně: načervenalý.
Barva ornamentace třeně: rezavý.
Barva ornamentace třeně: nahnědlý.
Barva ornamentace třeně: žlutý nebo načervenalý (počáteční stav).
Barva ornamentace třeně: rezavý nebo nahnědlý (následující stav). - Barva povrchu třeně po poranění
- Barva povrchu třeně po poranění: modrý (povrch třeně).
- Délka třeně
- Délka třeně: 45–120 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 20–30 mm.
- Zakřivení třeně
- Zakřivení třeně: ohnutý.
- Průměr zrnek třeně
- Průměr zrnek třeně: < 0,5 mm (uvedená hodnota).
- Hustota zrnek třeně
- Hustota zrnek třeně: řídké.
Hustota zrnek třeně: husté (vzácně).
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: žlutý.
Barva dužniny: červený (dužnina u báze třeně). - Pevnost dužniny
- Pevnost dužniny: pevný.
- Barva dužniny po poranění
- Barva dužniny po poranění: modrý.
poté: Barva dužniny po poranění: žlutý. - Vůně dužniny
- Vůně dužniny: houbový.
Vůně dužniny: nevýrazný (dužnina).
Vůně dužniny: nevýrazný (dužnina). - Charakter chuti dužniny
- Charakter chuti dužniny: mírný.
- Výraznost chuti dužniny
- Výraznost chuti dužniny: nevýrazný.
Výraznost chuti dužniny: nevýrazný.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les.
- Substrát
- Substrát: půda.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: v malých skupinách.
- Četnost výskytu
- Doba růstu
- Plodnice se objevují v srpnu (pozorované období, roky pozorování: 2016, měsíce pozorování: 8).
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedlý
- Nutná úprava
- Vyžaduje úpravu
- Konzumace za syrova
- Za syrova jedovatý
Právo
- Ochrana
- Není uveden v polském seznamu chráněných druhů hub.
- Prodej
- V Polsku není uveden v seznamu hub povolených k prodeji.
Možná záměna
FAQ
Může se Neoboletus xanthopus jíst za syrova?
Ne, v syrovém stavu je mírně jedovatý a vyvolává žaludeční potíže. Vyžaduje důkladnou tepelnou úpravu po dobu nejméně 20 minut.
Proč dužnina tohoto hřibu po naříznutí modrá?
Modrání je přirozená oxidační reakce po kontaktu dužniny se vzdušným kyslíkem a neznamená jedovatost houby.
V jakých lesích Neoboletus xanthopus nejčastěji roste?
Roste především v teplomilných listnatých lesích pod duby a buky na zásaditých či vápnitých půdách.
Kdy začíná a končí růstová sezóna tohoto druhu?
Plodnice vyrůstají od konce května do října, přičemž vrchol výskytu nastává v horkých letních měsících.
Je tento hřib v České republice hojný?
Není hojný, vyskytuje se vzácněji a pouze v nejteplejších oblastech, například na jižní Moravě a v Polabí.
Lze plodnice tohoto hřibu sušit?
Ano, plodnice se dají sušit, ale před konzumací usušených hub je nutné je opět dostatečně tepelně povařit.
Jaké nekulinářské využití tento druh nabízí?
Využívá se k řemeslnému barvení vlny a hedvábí na žlutohnědé až olivové odstíny a k výrobě přírodního inkoustu.
Jaká je chuť tepelně upraveného hřibu žlutonohého?
Má příjemnou a pevnou houbovou chuť s mírně navinulým či kořenitým podtónem.
S jakými stromy tvoří tento hřib mykorhizu?
Tvoří vazbu především s duby a buky, méně často také s habry, lipami a kaštanovníky.
Kdy byl tento taxon vědecky rozlišen?
Jako samostatný druh byl moderní vědou vymezen až v 21. století po oddělení z okruhu hřibu kováře.
Nadšenec
Spodní strana klobouku
- Průměr pórů
- Průměr pórů: 0,1–0,5 mm.
- Délka rourek
- Délka rourek: do 20 mm.
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- krasnoborowik żółtoczerwony
- Platné vědecké jméno
- Neoboletus xanthopus
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: hnědý.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: olivově hnědý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: vřetenovitý. Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: vřetenovitý.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 10–18 µm, šířka 3,8–6 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Testy s činidly
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, výtrusy z výtrusného prachu, hotový 5% roztok KOH, filtrační papír, ochranné brýle a rukavice pro práci s KOH
- Provedení
- Přeneste trochu výtrusů z výtrusného prachu na čisté podložní sklíčko.
- Přidejte kapku hotového 5% roztoku KOH a přikryjte krycím sklíčkem.
- Odstraňte přebytečnou tekutinu u okraje sklíčka filtračním papírem. Prohlédněte si barvu výtrusů pod mikroskopem.
Co hledat
- Barva výtrusů v 5% KOH
- žlutou
Ekologie a rozšíření
- Zrnitost půdy
- Zrnitost půdy: jílovitá (předpoklad autora zdroje).
- Vápenitost půdy
- Vápenitost půdy: vápnitý.
- Úrodnost půdy
- Úrodnost půdy: úrodná (předpoklad autora zdroje).
- Listnaté stromy v okolí
- Listnaté stromy v okolí: dub.
Listnaté stromy v okolí: buk.
Listnaté stromy v okolí: dub cer.
Listnaté stromy v okolí: dub kermesový.
Listnaté stromy v okolí: buk lesní.
Listnaté stromy v okolí: dub balkánský.
Listnaté stromy v okolí: habr východní.
Listnaté stromy v okolí: dub cesmínový okrouhlolistý. - Mykorhizní partneři
- Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: duby (obecný seznam partnerů).
- Způsob výživy
- Způsob výživy: ektomykorhizní.
Mimokulinární využití
Plodnice tohoto druhu nacházejí uplatnění v tradičním a řemeslném barvení přírodních textilií, zejména vlny a hedvábí. Výluhy z čerstvých i sušených plodnic poskytují širokou paletu zemitých odstínů, od žlutookrové přes olivově hnědou až po temně khaki, přičemž výsledný barevný tón závisí na použitém mořidle a pH lázně. V textilním řemesle je ceněna zejména stálost těchto přírodních pigmentů na světle.
V lidovém léčitelství jižní Evropy se sušené a rozemleté části plodnic v minulosti výjimečně používaly jako zásyp na povrchové oděrky k podpoře zástavy drobného krvácení, ačkoli tento zvyk nebyl plošně rozšířen. Dále se plodnice uplatňovaly při přípravě přírodních malířských inkoustů pro kaligrafické a dekorativní účely. V novodobé praxi slouží tento taxon jako významný bioindikátor zachovalosti starých teplomilných lesních ekosystémů a stabilních listnatých hájů při monitoringu chráněných krajinných území.
Historie a kultura
Jako samostatný druh byl Neoboletus xanthopus v mykologické literatuře vymezen a popsán teprve v jednadvacátém století, ačkoli v lidových tradicích byl po staletí vnímán pod souhrnným označením pro barevné modrající hřiby. V evropském folklóru byly houby s rychle modrající dužninou často spojovány s pověrami o jedovatosti a označovány magickými jmény odkazujícími na čarodějnictví či ďábla. Rychlá změna barvy na řezu vyvolávala v lidové představivosti nedůvěru a byla v některých regionech považována za znamení nečistých sil.
V historických herbářích a starší přírodovědné literatuře byl dlouho zaměňován s jinými zástupci sekce Luridi. V mykologické kultuře středoevropských a jihoevropských venkovských komunit se však dochovala ústní tradice rozlišování světlejších a tmavších forem letních modrajících hřibů, které místní obyvatelé navzdory jejich zbarvení bezpečně využívali a tradovali povědomí o jejich specifických vlastnostech.
Jedlost a bezpečnost
V syrovém či nedostatečně tepelně upraveném stavu způsobuje trávicí obtíže a žaludeční nevolnost, proto je nezbytná důkladná a dlouhá tepelná úprava v délce minimálně dvaceti minut. Poctivé provaření či podušení spolehlivě eliminuje termolabilní látky vyvolávající podráždění zažívacího traktu.
Po správném tepelném zpracování je považován za jedlý druh s pevnou dužninou a příjemnou houbovou chutí, která nese jemně nakyslé podtóny. V gastronomických zvyklostech střední Evropy bývá hodnocen pozitivně, i když jeho sběr omezuje jeho relativní vzácnost. V zemích jižní a západní Evropy, jako je Itálie nebo Francie, panují vůči modrajícím hřibům historické předsudky a část konzumentů se jim z opatrnosti vyhýbá, zatímco zkušení mykofágové jej řadí mezi vyhledávané jedlé druhy. Bezpečná konzumace vyžaduje dodržení dostatečného varu a střídmost v porcích, neboť pevná dužnina je pro lidské zažívání těžší na trávení.
Stanoviště a výskyt
Tento druh vyhledává teplé doubravy, teplomilné bučiny a smíšené listnaté porosty nížin a pahorkatin. Vytváří mykorhizní vazby zejména s duby (Quercus robur, Quercus petraea) a bukem lesním, vzácněji také s lipami, habry či kaštanovníkem setým. Preferuje výhřevné lokality s neutrálním až mírně zásaditým podložím, zejména na vápencích či spraších, avšak objevuje se i na minerálně bohatých hlinitých půdách.
V Evropě je rozšířen především v jižních, jihozápadních a středních oblastech, kde jeho výskyt kopíruje areály teplomilných doubrav. Směrem na sever kontinentu je velmi vzácný nebo zcela chybí. V České republice roste pouze v nejteplejších regionech, jako je jižní Morava, Český kras a Polabí.
Růstová sezóna začíná zpravidla koncem května nebo začátkem června a trvá do října, přičemž vrchol plodnosti nastává během letních vln tepla po vydatnějších srážkách v červenci a srpnu. V jižní Evropě a Středomoří se fruktifikace v závislosti na podzimních deštích často protahuje až do pozdního listopadu.
Zdroje
- B. Assyov 2020, Yesca 32:77–118
- Gierczyk & Ślusarczyk 2020 Przegląd Przyrodniczy31(1)
- NDFF Verspreidingsatlas 0193010 (také [32])
- Assyov B. (2020). Neoboletus xanthopus — additional data and iconography of a widespread, but frequently neglected species. Yesca 32:77–118. Opis angielski s.101–115.
- Pilzbuch/Pilzwelten. Gelbfüßiger Hexenröhrling, Neoboletus xanthopus. Własne użycie nazw niemieckich i opis atlasowy autora strony.
- Moreno G., Sánchez-Dueñas G., Alvarado P. (2025). Neoboletus xanthopus, una especie confundida con N.erythropus. Bol.Soc.Micol.Madrid49:85–92; materiał AH58353.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Jedlý — źródło oznaczenia
Pilzbuch/Pilzwelten. Gelbfüßiger Hexenröhrling, Neoboletus xanthopus. Własne użycie nazw niemieckich i opis atlasowy autora strony. · Speisewert: autor společné karty N.xanthopus a N. erythropus hodnotí oba jako jedlé a výslovně vylučuje konzumaci za syrova. Jde o atlasové hodnocení autora, bez druhového toxikologického testu; požadavek tepelné úpravy je zaznamenán samostatně.
- Nutná úprava
- Vyžaduje úpravu
Pilzbuch/Pilzwelten. Gelbfüßiger Hexenröhrling, Neoboletus xanthopus. Własne użycie nazw niemieckich i opis atlasowy autora strony. · Speisewert/Beschreibung: N.xanthopus jako houba vyžadující důkladnou tepelnou úpravu, za syrova silně nesnášená; nebylo stanoveno druhové bezpečné minimum času nebo teploty.
- Konzumace za syrova
- Jedovatý
Materiał: surowy
Pilzbuch/Pilzwelten. Gelbfüßiger Hexenröhrling, Neoboletus xanthopus. Własne użycie nazw niemieckich i opis atlasowy autora strony. · Ponechaná stránka druhu z Pilzbuch/Pilzwelten, L89 a L100: Gelbfüßige Hexenröhrlinge za syrova jedovaté / silně nesnášené. Hodnocení autora atlasu, bez doloženého druhově specifického toxinu nebo bezpečného minima přípravy.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Neoboletus xanthopus
Vědecké názvy a taxonomie
Neoboletus xanthopus (Klofac & A. Urb.) Klofac & A. Urb. patří do čeledi hřibovitých (Boletaceae). Současná kombinace byla publikována v Index Fungorum v roce 2014 (pod registračním číslem 550948). Bazionymem je Boletus xanthopus Klofac & A. Urb., vytvořený v témže roce.
Rozsah taxonu a omezení určování
Fylogenetické studie a morfologické analýzy potvrdily odlišnost N. xanthopus od N. luridiformis a zároveň prokázaly širokou fenotypovou variabilitu znesnadňující jednoznačné rozlišení těchto taxonů pouze na základě jednotlivých makroskopických znaků.
Ekologie a rozšíření
- Zrnitost půdy
- Zrnitost půdy: jílovitá (předpoklad autora zdroje). [32]
- Četnost výskytu
- Nizozemsko: Četnost výskytu: velmi vzácný. [32]
Bulharsko: Četnost výskytu: hojný. [21]
Řecko: Četnost výskytu: hojný. [21] - Úrodnost půdy
- Úrodnost půdy: úrodná (předpoklad autora zdroje). [32]
- Jehličnaté stromy v okolí
- Jehličnaté stromy v okolí: jedle. [21]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
Kaulocystidy
Hymeniální cystidy
- Přítomnost hymeniálních pseudocystid
- Přítomnost hymeniálních pseudocystid: přítomný. [21]
- Uspořádání cheilocystid
- Uspořádání cheilocystid: pás. [21]
- Přítomnost cystid v hymeniu
- Přítomnost cystid v hymeniu: přítomný. [21]
Přítomnost cystid v hymeniu: přítomný. [30] - Tvar vrcholu hymeniální cystidy
- Tvar vrcholu hymeniální cystidy: s vrcholovým výběžkem. [21]
Tvar vrcholu hymeniální cystidy: s vrcholovým výběžkem (často). [21] - Barva hymeniální cystidy
- Barva hymeniální cystidy: žlutý (medová). [21]
Barva hymeniální cystidy: žlutý (medová). [21] - Zduření cystidy
- Zduření cystidy: břichatý. [21]
- Délka hymeniální cystidy
- Délka hymeniální cystidy: 23,5–47,5 µm. [21]
Délka hymeniální cystidy: 13–23 µm. [21] - Zakřivení krčku cystidy
- Zakřivení krčku cystidy: rovný. [21]
Zakřivení krčku cystidy: zprohýbaná. [21] - Podíl délky krčku cystidy
- Podíl délky krčku cystidy: až třetina celkové délky buňky. [21]
- Přítomnost krčku cystidy
- Přítomnost krčku cystidy: přítomný. [21]
- Šířka krčku cystidy — třída
- Šířka krčku cystidy — třída: úzká. [21]
- Optický vzhled hymeniální cystidy
- Optický vzhled hymeniální cystidy: hyalinní. [21]
Optický vzhled hymeniální cystidy: hyalinní. [21] - Tvar hymeniální cystidy
- Tvar hymeniální cystidy: kyjovitý. [21]
Tvar hymeniální cystidy: Lahvicovitá. [21]
Tvar hymeniální cystidy: vřetenovitý. [21]
Tvar hymeniální cystidy: Lahvicovitá. [21]
Tvar hymeniální cystidy: kyjovitý. [30]
Tvar hymeniální cystidy: Lahvicovitá. [30]
Tvar hymeniální cystidy: Lahvicovitá (velmi zřídka). [21] - Tloušťka stěny uvedené hymeniální cystidy
- Tloušťka stěny uvedené hymeniální cystidy: tenkostěnný. [21]
Tloušťka stěny uvedené hymeniální cystidy: tenkostěnný. [21] - Šířka hymeniální cystidy
- Šířka hymeniální cystidy: 3–6 µm. [21]
Šířka hymeniální cystidy: 6–10,5 µm. [21] - Pravidelnost tvaru pseudocystid
- Pravidelnost tvaru pseudocystid: nepravidelný (ve vysoké míře, často). [21]
- Přítomnost pleurocystid
- Přítomnost pleurocystid: přítomný. [21]
Ostatní laboratorní znaky
- Větvení hyfy kontextu
- Větvení hyfy kontextu: větvený. [21]
- Zakřivení hyfy kontextu
- Zakřivení hyfy kontextu: zprohýbaná. [21]
- Přepážky hyfy kontextu
- Přepážky hyfy kontextu: přehrádkovaný. [21]
- Třída stěny hyfy kontextu
- Třída stěny hyfy kontextu: tenkostěnný. [21]
- Šířka hyf kontextu
- Šířka hyf kontextu: 3,5–7 µm. [21]
- Plodnost ostří hymenoforu
- Plodnost ostří hymenoforu: sterilní. [21]
- Barva obsahu tromboplerních hyf
- Barva obsahu tromboplerních hyf: žlutý (zlatožlutá). [21]
- Přítomnost tromboplerních hyf
- Přítomnost tromboplerních hyf: přítomný. [21]
Pokožka klobouku
- Uspořádání hyf pokožky klobouku
- Uspořádání hyf pokožky klobouku: propletené. [21]
Uspořádání hyf pokožky klobouku: propletené. [30]
Uspořádání hyf pokožky klobouku: propletené. [35] - Délka elementů pokožky klobouku
- Délka elementů pokožky klobouku: 37–80 µm. [30]
- Tvar prvků pokožky klobouku
- Tvar prvků pokožky klobouku: válcovitý. [30]
- Šířka prvků pokožky klobouku
- Šířka prvků pokožky klobouku: do 5 µm. [35]
Šířka prvků pokožky klobouku: 5–8 µm. [30] - Větvení hyfy pokožky
- Větvení hyfy pokožky: větvený. [21]
Větvení hyfy pokožky: větvený (vidličnaté). [30] - Zakřivení hyfy pokožky
- Zakřivení hyfy pokožky: zprohýbaná. [21]
Zakřivení hyfy pokožky: zprohýbaná. [30] - Proporce hyfy pokožky
- Proporce hyfy pokožky: štíhlý. [21]
- Přepážky hyf pokožky
- Přepážky hyf pokožky: přehrádkovaný. [21]
Přepážky hyf pokožky: přehrádkovaný. [30] - Třída stěny hyfy pokožky klobouku
- Třída stěny hyfy pokožky klobouku: tenkostěnný. [21]
- Inkrustace hyf pokožky
- Inkrustace hyf pokožky: přítomný. [21]
Inkrustace hyf pokožky: přítomný. [35]
Inkrustace hyf pokožky: přítomný (někdy, u vrcholu, pryskyřičnaté). [21] - Barva pigmentu pokožky
- Barva pigmentu pokožky: nahnědlý. [30]
Barva pigmentu pokožky: žlutohnědý (umístění pigmentu není uvedeno). [21] - Stavba pokožky klobouku
- Stavba pokožky klobouku: trichoderm. [13]
Stavba pokožky klobouku: trichoderm. [30]
Stavba pokožky klobouku: trichoderm. [35] - Tvar vrcholu koncové buňky pokožky klobouku
- Tvar vrcholu koncové buňky pokožky klobouku: zaoblený. [13]
Tvar vrcholu koncové buňky pokožky klobouku: zužující se. [13]
Tvar vrcholu koncové buňky pokožky klobouku: kulovitý (rozšířený). [21] - Délka koncové buňky pokožky klobouku
- Délka koncové buňky pokožky klobouku: 8,5–39 µm. [13]
- Tvar koncové buňky pokožky klobouku
- Tvar koncové buňky pokožky klobouku: kyjovitý. [13]
Tvar koncové buňky pokožky klobouku: válcovitý (téměř). [21]
Tvar koncové buňky pokožky klobouku: vejčitý (protáhlý). [21]
Tvar koncové buňky pokožky klobouku: cystidioidní. [21]
Tvar koncové buňky pokožky klobouku: ampulovitá. [21]
Tvar koncové buňky pokožky klobouku: kulovitý (příležitostně). [21] - Šířka koncové buňky pokožky klobouku
- Šířka koncové buňky pokožky klobouku: 3–11 µm. [13]
Reakce s činidly
- Reakce na alkalická činidla
- Reakce na alkalická činidla: žlutá. [21]
Výtrusy
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu: 2,8 (průměr). [37]
Průměrný poměr délky a šířky výtrusu: 2,3–2,9 (průměr). [37] - Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: žlutý. [21]
Barva výtrusů pod mikroskopem: zlatožlutá. [21]
Barva výtrusů pod mikroskopem: žlutavý. [30] - Kapky uvnitř výtrusu
- Kapky uvnitř výtrusu: přítomný. [13]
Kapky uvnitř výtrusu: přítomný. [30]
Kapky uvnitř výtrusu: 1–3 (velké kapky). [21] - Délka výtrusu
- Délka výtrusu: 12,3–18 µm. [30]
Délka výtrusu: 10,5–16 µm. [13]
Délka výtrusu: 10–16 µm. [35] - Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 2–3,2. [13]
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní. [13]
Tvar výtrusu: vřetenovitý. [13]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [30]
Tvar výtrusu: vřetenovitý. [30] - Objem výtrusu
- Objem výtrusu: 154–213 µm³ (rozmezí průměrů jednotlivých sběrů). [21]
Trama hymenoforu
- Typ tramy hymenoforu
- Typ tramy hymenoforu: bilaterální (podtyp Boletus). [13]
- Optický vzhled hyf tramy
- Optický vzhled hyf tramy: hyalinní. [21]
- Třída stěny hyf tramy
- Třída stěny hyf tramy: tenkostěnný. [21]
- Tloušťka stěny hyf tramy
- Tloušťka stěny hyf tramy: do 1 µm. [21]
- Šířka hyf tramy
- Šířka hyf tramy: 3,5–10,5 µm. [21]
Materiál a metody výzkumu
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Plodnice N. xanthopus zkoumané autorem z Bulharska a Řecka, řada SOMF.
Rozsah odečtu: Úplný text.
Omezení: Striktní horní hranice není dolní populační hranicí ani zaokrouhlenou hranicí zahrnutou do rozsahu.
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Nezávislý atlasový popis Neoboletus xanthopus; chybí uvedený dokladový exemplář nebo experimentální vzorek.
Rozsah odečtu: Fragmenty zdrojů.
Přečten fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Omezení: Popis autora atlasu, bez původního kontrolovaného experimentu. Zaznamenán pouze mírný charakter chuti; nebyl převzat návod k ochutnávání.
Mikroskopická data — zdroj a omezení
Materiál: AH58353, Španělsko, n=30 výtrusů.
Rozsah odečtu: Fragmenty zdrojů.
Přečten fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Omezení: Není specifikován počet N bazidií nebo cystid ani konkrétní médium každého měření.
Mikroskopická data — zdroj a omezení
Materiál: Původně zkoumané sběry N.xanthopus z Bulharska a Řecka; n=50 výtrusů na položku; měření ve vodě.
Rozsah odečtu: Úplný text.
Omezení: Rozsah průměrů zkoumaných sběrů, nikoli rozsah jednotlivých poměrů Q ani jeden společný poměr.
Archiwalny opis siedliska
W Europie Południowej gatunek rośnie w ciepłolubnych dąbrowach i lasach dębowo-grabowych na glebach wapiennych oraz krzemianowych, wchodząc w mikoryzę głównie z dębami (Quercus cerris, Q. frainetto, Q. coccifera), rzadziej pod bukami.
Archiwalny opis siedliska
W Holandii grzyb uchodzi za ektomikoryzowy gatunek skrajnie rzadki, związany z dębami, notowany na pojedynczych stanowiskach.
Archiwalny opis siedliska
Znaleziska w Bułgarii i Grecji notowano od maja do października, natomiast jedyny potwierdzony zbiór w Polsce pochodzi z sierpnia.
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka sterigmatu bazidie
- Materiał badania: Hiszpania, Madrid, Paredes de Buitrago, humus pod Quercus ilex subsp.ballota,10.10.2024, leg.G.Sánchez-Dueñas, AH58353. Sekwencje ITS PV583767, LSU PV583908, RPB2 PV592032, TEF1 PV592033. 5–6 µm [30]
Materiał badania: Materiały N.xanthopus z Bułgarii i Grecji w SOMF, autorskie zbiory i okazy dostarczone przez korespondentów; wykaz druk114–115. Metody i pomiary druk102–104. Materiał suszony, ponownie nawodniony (przygotowanie opisano w Metodach): do 4 µm [21] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Počet výtrusů na bazidii
- Liczba zarodników na jednej podstawce wynosi 4. [21] [30]
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka bazidie
- 27–34 µm [16]
21,5–31,5 µm [13]
Materiał badania: Hiszpania, Madrid, Paredes de Buitrago, humus pod Quercus ilex subsp.ballota,10.10.2024, leg.G.Sánchez-Dueñas, AH58353. Sekwencje ITS PV583767, LSU PV583908, RPB2 PV592032, TEF1 PV592033. 45–55 µm [30] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka bazidie
- 9–12,5 µm [13]
Materiał badania: Hiszpania, Madrid, Paredes de Buitrago, humus pod Quercus ilex subsp.ballota,10.10.2024, leg.G.Sánchez-Dueñas, AH58353. Sekwencje ITS PV583767, LSU PV583908, RPB2 PV592032, TEF1 PV592033. 9–11 µm [30] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka prvků pokožky klobouku
- Materiał badania: Holotyp Boletus xanthopus, WU31411; oryginalny protolog2014, sekwencja GenBankKM027387. do 5 µm [35]
Materiał badania: Hiszpania, Madrid, Paredes de Buitrago, humus pod Quercus ilex subsp.ballota,10.10.2024, leg.G.Sánchez-Dueñas, AH58353. Sekwencje ITS PV583767, LSU PV583908, RPB2 PV592032, TEF1 PV592033. 5–8 µm [30] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- Materiał badania: Holotyp Boletus xanthopus, WU31411; oryginalny protolog2014, sekwencja GenBankKM027387. 13,5–15 µm (skrajnie 10–16 µm) [35]
10,5–16 µm [13]
Materiał badania: Hiszpania, Madrid, Paredes de Buitrago, humus pod Quercus ilex subsp.ballota,10.10.2024, leg.G.Sánchez-Dueñas, AH58353. Sekwencje ITS PV583767, LSU PV583908, RPB2 PV592032, TEF1 PV592033. 12,3–17,1 µm (skrajnie do 18 µm) [30] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- Materiał badania: Holotyp Boletus xanthopus, WU31411; oryginalny protolog2014, sekwencja GenBankKM027387. 4–5 µm (skrajnie 3,8–5,5 µm) [35]
Materiał badania: Hiszpania, Madrid, Paredes de Buitrago, humus pod Quercus ilex subsp.ballota,10.10.2024, leg.G.Sánchez-Dueñas, AH58353. Sekwencje ITS PV583767, LSU PV583908, RPB2 PV592032, TEF1 PV592033. 4,5–5,9 µm (skrajnie do 6 µm) [30]
4–6 µm [13]
Metody i zapisy źródłowe — Materiały N.xanthopus z Bułgarii i Grecji w SOMF, autorskie zbiory i okazy dostarczone przez korespondentów; wykaz druk114–115. Metody i pomiary druk102–104.
Stan materiału: suszony.
Pochodzenie materiału: Bulgaria and Greece.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: KOH. Stężenie: 5%; podstawa procentowa niepodana. Opis metody w źródle: Rehydratowane suszone okazy; preparaty w5%KOH, fakultatywnie czerwień Kongo w amoniaku dla kontrastu. AmScopeT360B/MU900, pomiary skalibrowanych fotografii, Carnoy2.0 i Piximetre5.10. Zarodniki mierzono osobno w wodzie; to medium dotyczy ich wymiarów, nie barwy w KOH.
Wygląd optyczny podstawki — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: basidia hyaline. Hialinowość oddzielono od żółtego zabarwienia wKOH.” [21]
Układ strzępek skórki — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: trichodermium of strongly interwoven ... hyphae; układ strzępek oddzielony od kształtu ich końcowych komórek.” [21]
Długość sterygmy podstawki — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: sterigmata up to4µm; nie podano dolnej granicy.” [21]
Obecność pseudocystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: pseudocystidia present at pores edges; osobny rodzaj komórek i położenie, bez wymyślonej liczebności.” [21]
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: basidia four-spored;4zarodniki na jednej podstawce, nie liczba zbadanych podstawek.” [21]
Barwa podstawki — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: podstawki prawie bezbarwne do miodowożółtych, okazjonalnie jaskrawożółte w5%KOH. Zapisano żółtą barwę podstawową, odrębną od hialinowości; dokładny odcień i częstość zachowano w źródle.” [21]
Wygląd optyczny cystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: cheilocystidia i pleurocystidia jawnie hialinowe; wspólny wynik grupy obu struktur w tej samej serii i metodzie.” [21]
Obecność cystyd w hymenium — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: cheilocystydy i pleurocystydy opisane w hymenium badanego materiału. Sama obecność oddzielona od ich typu i kształtu.” [21]
Kształt szczytu cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: cheilocystidia often with mucronate apex; obecność wyrostka. Częstość often zachowana w źródle, nie przypisana innym kształtom.” [21]
Długość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: cheilo-cell, jawny zakres 13–23µm; cheilo i pleuro są odrębnymi celami tego samego badania.” [21]
Długość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: pleuro-cell, jawny zakres 23.5–47.5µm; cheilo i pleuro są odrębnymi celami tego samego badania.” [21]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: cheilocystidia clavate or lageniform; dokładny brzeg porów, nie pleurocystydy.” [21]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: pleurocystidia fusiform-ventricose; podstawowy kształt wrzecionowaty, brzuszkowate rozdęcie i szyjka pozostają odrębnie udokumentowane, oczekując dokładnych atrybutów.” [21]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: pleurocystidia very rarely lageniform; możliwość butelkowatego kształtu, bardzo rzadka częstość nie zostaje zastąpiona kodem often.” [21]
Grubość ściany dokładnie określonej cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: thin-walled cheilo- i pleurocystidia, zachowane w oddzielnych celach.” [21]
Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: cheilo-cell, jawny zakres 3–6µm; cheilo i pleuro są odrębnymi celami tego samego badania.” [21]
Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: pleuro-cell, jawny zakres 6–10.5µm; cheilo i pleuro są odrębnymi celami tego samego badania.” [21]
Inkrustacja strzępek skórki — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: terminal elements ... sometimes apically encrusted with resinous substance; obecność osadu na szczytach, bez utożsamienia żywicznej substancji z pigmentem.” [21]
Obecność pleurocystyd — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: własny opis i pomiary pleurocystyd potwierdzają ich obecność w badanym hymenium.” [21]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Druk103/PDF105: basidiospores yellow to golden yellow in5%KOH; barwa preparatu, nie wysypu.” [21]
Metody i zapisy źródłowe — Hiszpania, Madrid, Paredes de Buitrago, humus pod Quercus ilex subsp.ballota,10.10.2024, leg.G.Sánchez-Dueñas, AH58353. Sekwencje ITS PV583767, LSU PV583908, RPB2 PV592032, TEF1 PV592033.
Numer okazu: AH58353.
Pochodzenie materiału: Paredes de Buitrago, Madrid, Spain.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Opis metody w źródle: Opis makroskopowy na świeżym materiale. Mikroskopia przy użyciu wody destylowanej,10%wodorotlenku amonu i odczynnika Melzera. Autorzy nie przypisują wprost pojedynczego medium każdemu wymiarowi; zachowano to ograniczenie, bez utożsamienia z5%KOH serii Assyova.
Układ strzępek skórki — zapis źródłowy: „Druk88: źródłowy opis pileipellis_hypha_arrangement AH58353; pigment wakuolarny osobno od barwy, nie przyścienny.” [30]
Długość sterygmy podstawki — zapis źródłowy: „Druk88, AH58353: jawny wynik basidium_sterigma_length; dokładna anatomia i skrajne granice zachowane, bez domysłu medium.” [30]
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „Druk88, AH58353: jawny wynik basidia_spore_count; dokładna anatomia i skrajne granice zachowane, bez domysłu medium.” [30]
Długość podstawki — zapis źródłowy: „Druk88, AH58353: jawny wynik basidium_length; dokładna anatomia i skrajne granice zachowane, bez domysłu medium.” [30]
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „Druk88: źródłowy opis basidium_shape AH58353; pigment wakuolarny osobno od barwy, nie przyścienny.” [30]
Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „Druk88, AH58353: jawny wynik basidium_width; dokładna anatomia i skrajne granice zachowane, bez domysłu medium.” [30]
Długość kaulocystyd — zapis źródłowy: „Druk88, AH58353: jawny wynik caulocystidia_length; dokładna anatomia i skrajne granice zachowane, bez domysłu medium.” [30]
Szerokość kaulocystyd — zapis źródłowy: „Druk88, AH58353: jawny wynik caulocystidia_width; dokładna anatomia i skrajne granice zachowane, bez domysłu medium.” [30]
Obecność cystyd w hymenium — zapis źródłowy: „Druk88: Cistidios presentes en cara del tubo; obecność dotyczy badanego hymenium AH58353.” [30]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk88: źródłowy opis hymenial_cystidium_shape AH58353; pigment wakuolarny osobno od barwy, nie przyścienny.” [30]
Długość elementów skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Druk88, AH58353: jawny wynik pileipellis_element_length; dokładna anatomia i skrajne granice zachowane, bez domysłu medium.” [30]
Kształt elementów skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Druk88: źródłowy opis pileipellis_element_shape AH58353; pigment wakuolarny osobno od barwy, nie przyścienny.” [30]
Szerokość elementów skórki — zapis źródłowy: „Druk88, AH58353: jawny wynik pileipellis_element_width; dokładna anatomia i skrajne granice zachowane, bez domysłu medium.” [30]
Barwa pigmentu skórki — zapis źródłowy: „Druk88: źródłowy opis pileipellis_pigment_colour AH58353; pigment wakuolarny osobno od barwy, nie przyścienny.” [30]
Organizacja skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Druk88: źródłowy opis pileipellis_structure AH58353; pigment wakuolarny osobno od barwy, nie przyścienny.” [30]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Druk88: źródłowy opis spore_colour_microscopy AH58353; pigment wakuolarny osobno od barwy, nie przyścienny.” [30]
Krople wewnątrz zarodnika — zapis źródłowy: „Druk88: źródłowy opis spore_guttules AH58353; pigment wakuolarny osobno od barwy, nie przyścienny.” [30]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Druk88, AH58353: jawny wynik spore_length; dokładna anatomia i skrajne granice zachowane, bez domysłu medium.” [30]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Druk88: źródłowy opis spore_shape AH58353; pigment wakuolarny osobno od barwy, nie przyścienny.” [30]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Druk88: źródłowy opis spore_surface AH58353; pigment wakuolarny osobno od barwy, nie przyścienny.” [30]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Druk88, AH58353: jawny wynik spore_width; dokładna anatomia i skrajne granice zachowane, bez domysłu medium.” [30]
Metody i zapisy źródłowe — Holotyp Boletus xanthopus, WU31411; oryginalny protolog2014, sekwencja GenBankKM027387.
Numer okazu: WU31411.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Układ strzępek skórki — zapis źródłowy: „IndexFungorum184:1: trichoderm consisting of interwoven hyphae.” [35]
Szerokość elementów skórki — zapis źródłowy: „IndexFungorum184:1: interwoven hyphae up to5µm broad; cała strzępka, nie komórka końcowa.” [35]
Inkrustacja strzępek skórki — zapis źródłowy: „IndexFungorum184:1: hyphae more or less heavily incrusted with brownish pigment; inkrustacja pigmentowa, źródłowy zmienny stopień zachowany w badaniu.” [35]
Organizacja skórki kapelusza — zapis źródłowy: „IndexFungorum184:1: pileipellis a trichoderm.” [35]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „IndexFungorum184:1: (10–)13.5–15(–16)µm; zwykłe i skrajne granice zachowane.” [35]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „IndexFungorum184:1: (3.8–)4–5(–5.5)µm; dokładne granice, bez obliczaniaQ ze skrajności.” [35]
Metody i zapisy źródłowe — B. Assyov 2020, Yesca 32:77–118
Długość podstawki; Kształt podstawki; Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „Maczugowate podstawki 21,5–31,5 × 9–12,5 µm; cztery sterygmy długości do 4 µm. Średni iloraz długości/szerokości 2,5; hialinowe, w 5% KOH bezbarwne lub miodowożółte, czasem jaskrawożółte.” [13]
Typ tramy hymenoforu — zapis źródłowy: „Trama bilateralna typu Boletus; strzępki 3,5–10,5 µm szerokości, hialinowe, niemal bezbarwne w 5% KOH; cienkościenne albo miejscami ze ścianą do 1 µm.” [13]
Organizacja skórki kapelusza; Kształt wierzchołka komórki końcowej skórki kapelusza; Długość komórki końcowej skórki kapelusza; Kształt komórki końcowej skórki kapelusza; Szerokość komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Skórka: trichoderm silnie splątanych, smukłych, falistych, septowanych, rozgałęzionych, czasem rozwidlonych i cienkościennych strzępek z żółtobrązowym pigmentem w 5% KOH. Końce 8,5–39 × 3–11 µm: subcylindryczne, z okrągłym, zwężającym się albo kulisto poszerzonym końcem; wydłużone jajowate, cystydopodobne, ampułkowate, maczugowate, czasem kuliste. Niekiedy na końcu inkrustowane substancją żywiczną.” [13]
Krople wewnątrz zarodnika; Kształt zarodnika; Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki elipsoidalne do wrzecionowatych, gładkie, z 1–3 dużymi gutulami; żółte do złotożółtych w 5% KOH. Barwa preparatu nie jest barwą wysypu.” [13]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „10,5–16×4–6µm; średnie kolekcji12–14,3×4,8–5,5µm.” [13]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Iloraz długości i szerokości Q 2–3,2; średnie dla kolekcji 2,3–2,9. Objętość ma osobną obserwację spore_volume, z jednostką µm³.” [13]
Metody i zapisy źródłowe — Gierczyk & Ślusarczyk 2020 Przegląd Przyrodniczy31(1)
Metody i zapisy źródłowe — Materiały N.xanthopus z Bułgarii i Grecji w SOMF, autorskie zbiory i okazy dostarczone przez korespondentów; wykaz druk114–115. Metody i pomiary druk102–104.
Stan materiału: suszony.
Pochodzenie materiału: Bulgaria and Greece.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: KOH. Stężenie: 5%; podstawa procentowa niepodana. Opis metody w źródle: Rehydratowane suszone okazy; preparaty w5%KOH, fakultatywnie czerwień Kongo w amoniaku dla kontrastu. AmScopeT360B/MU900, pomiary skalibrowanych fotografii, Carnoy2.0 i Piximetre5.10. Zarodniki mierzono osobno w wodzie; to medium dotyczy ich wymiarów, nie barwy w KOH.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: water. Opis metody w źródle: Assyov2020, druk102: spores measured in water,50 normally developed spores per specimen. Collection means reported in the source, not calculated from pooled extreme bounds.
Organizacja cheilocystyd; Kształt szczytu cystydy hymenialnej; Rozdęcie cystydy; Krzywizna szyjki cystydy; Obecność szyjki cystydy; Szerokość szyjki cystydy — klasa; Kształt cystydy hymenialnej; Regularność kształtu pseudocystyd; Płodność krawędzi hymenoforu — zapis źródłowy: „Druk103–104/PDF105–106: exact source cheilocystidium, pleurocystidium or pseudocystidium description; neck belongs to pleurocystidium, mucronate apex to cheilocystidium.” [21]
Rozgałęzienie strzępki kontekstu; Krzywizna strzępki kontekstu; Przegrody strzępki kontekstu; Klasa ściany strzępki kontekstu; Wygląd optyczny strzępek tramy; Klasa ściany strzępek tramy; Rozgałęzienie strzępki skórki; Krzywizna strzępki skórki; Proporcje strzępki skórki; Przegrody strzępki skórki; Klasa ściany strzępki skórki; Obecność strzępek tromboplerowych — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: source pileipellis, hymenophoral trama or fruitbody context hyphae; tissue targets kept separate.” [21]
Szerokość strzępek kontekstu; Grubość ściany strzępek tramy; Szerokość strzępek tramy — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: context hyphae3.5–7µm; trama hyphae3.5–10.5µm, thin walled or wall up to1µm. No lower wall bound inferred.” [21]
Barwa cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk103–104/PDF105–106: cheilo/pleuro almostcolourless to honeyyellow in5%KOH. Stored honey yellow does not replace the retained colourless lower end in source documentation.” [21]
Udział długości szyjki cystydy — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: narrow neck up to1/3of the whole pleurocystidium length; exact fraction retained.” [21]
Wygląd optyczny cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk103–104/PDF105–106: exact cells described as hyaline; nearly colourless to honey yellow in5%KOH is a separate preparation colour range.” [21]
Inkrustacja strzępek skórki — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: terminal apices sometimes with resinous encrustation; composition, anatomical position and frequency separate.” [21]
Kształt wierzchołka komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: apex sometimes spherically enlarged; globose form and enlargement recorded separately.” [21]
Kształt komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: subcylindrical, elongateovoid, cystidioid, ampulliform, clavate or occasionallyspherical; modifiers belong only to their own shape.” [21]
Krople wewnątrz zarodnika — zapis źródłowy: „Druk103/PDF105: with1–3largeguttules; chemical identity unresolved.” [21]
Objętość zarodnika — zapis źródłowy: „Druk103/PDF105: averageVm154–213µm³; range of collection means, not individual volumes.” [21]
Barwa zawartości strzępek tromboplerowych — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: tromboplerous hyphae golden yellow in5%KOH; medium-bound contents colour, not a chemical change.” [21]
Metody i zapisy źródłowe — Hiszpania, Madrid, Paredes de Buitrago, humus pod Quercus ilex subsp.ballota,10.10.2024, leg.G.Sánchez-Dueñas, AH58353. Sekwencje ITS PV583767, LSU PV583908, RPB2 PV592032, TEF1 PV592033.
Numer okazu: AH58353.
Pochodzenie materiału: Paredes de Buitrago, Madrid, Spain.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Opis metody w źródle: Opis makroskopowy na świeżym materiale. Mikroskopia przy użyciu wody destylowanej,10%wodorotlenku amonu i odczynnika Melzera. Autorzy nie przypisują wprost pojedynczego medium każdemu wymiarowi; zachowano to ograniczenie, bez utożsamienia z5%KOH serii Assyova.
Rozgałęzienie strzępki skórki; Krzywizna strzępki skórki; Przegrody strzępki skórki — zapis źródłowy: „Druk88: source pileipellis elements cylindrical, flexuous, septate and bifurcately branched, AH58353.” [30]
Metody i zapisy źródłowe — Materiały N.xanthopus z Bułgarii i Grecji w SOMF, autorskie zbiory i okazy dostarczone przez korespondentów; wykaz druk114–115. Metody i pomiary druk102–104.
Stan materiału: suszony.
Pochodzenie materiału: Bulgaria and Greece.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: KOH. Stężenie: 5%; podstawa procentowa niepodana. Opis metody w źródle: Rehydratowane suszone okazy; preparaty w5%KOH, fakultatywnie czerwień Kongo w amoniaku dla kontrastu. AmScopeT360B/MU900, pomiary skalibrowanych fotografii, Carnoy2.0 i Piximetre5.10. Zarodniki mierzono osobno w wodzie; to medium dotyczy ich wymiarów, nie barwy w KOH.
Barwa pigmentu skórki — zapis źródłowy: „Druk104/PDF106: pigment yellow brown in5%KOH; location unreported, not inferred as parietal, vacuolar or encrusting.” [21]
Názvy a identita druhu
Polský název: Polská mykologická společnost v doporučení č. 1/2021 uvádí název „krasnoborowik żółtoczerwony“. Ve sloupci předchozího názvu je „brak“; dokument nepotvrzuje, že „żółtonogi“ byl dřívějším oficiálním názvem. V prověřených nezávislých zdrojích nebyl nalezen podklad pro povýšení dřívějších polských záznamů webu na alternativní názvy. Dřívější záznamy a dřívější hodnocení zůstávají v historii.
Nomenklatura a typ: Původní název je Boletus xanthopus Klofac & A. Urb., publikovaný 23. srpna 2014 v Index Fungorum 184:1, IF550676. Holotypem je WU31411, se sekvencí KM027387. Kombinace Neoboletus xanthopus byla publikována v Index Fungorum 206:1, IF550948. Tento druh nebyl automaticky ztotožněn s historicky různě chápanými jmény discolor, junquilleus ani se všemi dřívějšími sběry popsanými jako N. erythropus.
Cizojazyčné názvy: Nizozemské Fijnschubbige heksenboleet pochází z atlasu NDFF. Nezávislá karta Pilzwelten používá názvy Gelbfüßiger Hexenröhrling, Gelbfüßiger Flockenstieliger Hexenröhrling, Laubwaldform des Flockenstieligen Hexenröhrlings, Eichen-Flocki a Laubwald-Flocki. Jde o dokumentaci použití tímto autorem, bez přiznání statusu oficiální německé normy těmto názvům. Seznam latinských „synonym“ na této stránce sám o sobě nepotvrzuje platnost kombinace Sutorius nebo Tubiporus.
Protolog a meze typových údajů
Původní popis: Jednostránkový protolog popisuje klobouk do 120 mm, nažloutlý třeň s drobnými vločkami, červené nebo oranžové póry se stářím žloutnoucí, modrání poraněných pletiv a neamyloidní hyfy. Pro výtrusy uvádí délku (10–)13,5–15(–16) µm a šířku (3,8–)4–5(–5,5) µm. Běžné i krajní meze byly zachovány. Nebylo uvedeno médium měření výtrusů ani velikost vzorku; 3% KOH se týká odděleného popisu uvolňování pigmentu pokožky.
Pigment: Pokožka je popsána jako trichoderm z propletených hyf o šířce do 5 µm. Hyfy jsou v různé míře inkrustovány hnědavým pigmentem, který se odděluje v 3% KOH. Tato koncentrace nebyla přenesena na výsledky Assyova v 5% KOH ani na vakuolární pigment španělského materiálu. Pigmentový nános a pryskyřičný nános na vrcholech buněk v pozdějším popisu představují odlišná původní zjištění.
Materiál a metody: bulharská a řecká série
Materiál a identifikace: Assyov zkoumal materiály N. xanthopus z Bulharska a Řecka uložené v SOMF, zahrnující vlastní sběry i materiál korespondentů. Seznam položek se nachází na tištěných stranách 114–115. Výsledky mají rozsah této série ve smyslu autora; nebyly uvedeny sekvence potvrzující identitu každé položky. Shoda makroznaků s jinými zástupci rodu Neoboletus zůstává limitem určování.
Světelná mikroskopie: Sušené položky byly rehydratovány a preparáty pozorovány v 5% KOH, fakultativně s kongo červení v čpavku pro kontrast. Výtrusy byly pozorovány také ve vodě a Melzerově činidle, ale měřeny byly vždy ve vodě. Měřeno bylo 50 náhodně vybraných, správně vyvinutých výtrusů na položku. Byl použit AmScope T360B s kamerou MU900; kalibrované snímky byly zpracovány v Carnoy 2.0 a Piximetre 5.10. Počet 50 nebyl přenesen na bazidie, cystidy ani na všechny položky souhrnně.
Elektronová mikroskopie: Práce zahrnuje také SEM na JEOL JSM 5510 s napařováním zlatem. Jde o samostatnou techniku a přípravu materiálu. Výsledky získané výhradně v SEM nebyly použity jako znaky viditelné pod běžným mikroskopem v amatérské části; žádné nové rozměry nebyly odečítány z měřítka vyobrazení.
Molekulárně potvrzený materiál ze Španělska
Kolekce: Moreno, Sánchez-Dueñas a Alvarado popsali AH58353, sebraný 10. října 2024 v Paredes de Buitrago v provincii Madrid, na humusu pod Quercus ilex subsp. ballota. Byly uvedeny sekvence ITS PV583767, LSU PV583908, RPB2 PV592032 a TEF1 PV592033. Fylogenetická analýza řadí tento materiál do kladu holotypu WU31411. Je to doklad pro určenou kolekci; nepotvrzuje automaticky všechna evropská fotografická pozorování.
Odečet a metody: Byl prostudován plný text zpřístupněný autorem ve webové čtečce. Stažení původního PDF nebylo dostupné; tato úroveň odečtu byla zachována. Autoři popisují čerstvé makroskopické znaky a preparáty v destilované vodě, 10% hydroxidu amonném a Melzerově činidle. Nepřiřazují přímo jedno médium každému výsledku měření. n=30 se vztahuje k výtrusům. Vyobrazení a srovnávací materiál jiných druhů se nestaly zdrojem nových měření tohoto záznamu.
Rozměry a srovnatelnost měření
Výtrusy: Protolog uvádí (10–)13,5–15(–16) × (3,8–)4–5(–5,5) µm. V sérii Assyova měří výtrusy 10,5–16 × 4–6 µm; rozmezí průměrných délek a šířek činí po řadě 12–14,3 a 4,8–5,5 µm. Španělský AH58353 má 12,3–17,1(–18) × 4,5–5,9(–6) µm, s průměrem 14,7 × 5,2 µm při n=30. Hranice 18 a 6 jsou extrémní, nikoli středním rozsahem. Všechny výsledky si zachovávají vlastní materiál a konvenci; nezávislé hranice délky a šířky nebyly párovány pro výpočet Q.
Bazidie a sterigmata: Assyov uvádí bazidie 21,5–31,5 × 9–12,5 µm a sterigmata do 4 µm. V polském materiálu je popsána délka bazidií 27–34 µm. Španělský AH58353 má bazidie 45–55 × 9–11 µm a sterigmata 5–6 µm. Rozdíl nebyl odstraněn výběrem jedné práce ani nebyl bez důkazu připsán pouhé populační variabilitě: popisy zahrnují různý materiál a ne zcela shodné konvence. Hodnoty 45–60 µm ze srovnání polského popisu se týkají N. luridiformis, nikoli N. xanthopus.
Q a objem: Pro sérii Assyova činí jednotlivá Q 2,0–3,2, zatímco průměrná Q jednotlivých kolekcí 2,3–2,9. Pro AH58353 autoři uvádějí Qm=2,8. Rozmezí 154–213 µm³ v Assyovově popisu je rozsahem průměrných objemů, nikoli jednotlivých výtrusů. Tyto údaje zůstávají v dokumentaci se správným druhem statistiky; nebyly nahrazeny podílem extrémních rozměrů ani nebyl průměrný objem zapsán do pole rozsahu jednotlivých objemů.
Cystidy: typ, umístění a podmínky
Cheilocystidy a pseudocystidy: Assyov popisuje cheilocystidy tvořící sterilní pás na ostří pórů: 13–23 × 3–6 µm, průměrné Q=4, tenkostěnné, hyalinní, kyjovité nebo lahvovité, často s výběžkem na vrcholu. V 5% KOH jsou téměř bezbarvé až medově žluté. Na ostřích pórů se vyskytují také tenkostěnné pseudocystidy, často silně nepravidelného tvaru, se zlatožlutým obsahem v 5% KOH. Nepravidelnost nebyla nahrazena nedoloženým válcovitým tvarem.
Pleurocystidy: V sérii Assyova jsou pleurocystidy hojné až vzácné a měří 23,5–47,5 × 6–10,5 µm, průměrné Q=4,5. Jsou hyalinní, tenkostěnné, vřetenovité s břichatým rozšířením a úzkým krkem do jedné třetiny celkové délky. Krk může být rovný nebo zprohýbaný; velmi vzácně byl popsán tvar lahvovitý. Jde o složky a vymezení jednoho znaku, nikoli o bezpodmínečný výčet čtyř zaměnitelných tvarů. V AH58353 autoři popisují pleurocystidy hyalinní, kyjovité nebo lahvovité; rozměry pro ně nebyly uvedeny.
Kaulocystidy: Ve španělské kolekci měří kaulocystidy 42–70 × 11–12 µm a mají nahnědlý obsah. Tento popis se týká cystid na povrchu třeně. Nebyl jim přiřazen tvar vedle popsaných pleurocystid ani početnost n=30 vztahující se k výtrusům.
Pokožka, trama a ostatní hyfy
Pokožka klobouku: Assyov popisuje trichoderm silně propletených, tenkostěnných, zprohýbaných, přehrádkovaných a větvených hyf. Koncové buňky měří 8,5–39 × 3–11 µm; mohou být téměř válcovité, protáhle vejčité, cystidovité, lahvovité, kyjovité nebo vzácně kulovité. Vrchol bývá zaoblený, zúžený nebo kulovitě rozšířený, někdy s pryskyřičným inkrustem. Celkový tvar, přiblížení, proporce, četnost a vrchol vyžadují oddělené položky.
Další elementy a pigment: Španělský popis uvádí válcovité, zprohýbané, přehrádkované, větvené a propletené elementy pokožky 37–80 × 5–8 µm s nahnědlým vakuolárním pigmentem. Autoři neoznačují tyto rozměry za měření koncových buněk, proto byly zachovány jako elementy a hyfy pokožky. Naproti tomu žlutohnědý pigment série Assyova byl popsán v 5% KOH bez určení jeho umístění. Nebylo mu automaticky přiřazeno vakuolární ani parietální umístění, ani charakter inkrustace.
Trama a dužnina: Trama hymenoforu v sérii Assyova je bilaterální typu Boletus; hyfy mají šířku 3,5–10,5 µm, jsou hyalinní, téměř bezbarvé v 5% KOH, tenkostěnné nebo místy se stěnou do 1 µm. Hyfy dužniny měří 3,5–7 µm a jsou zprohýbané, přehrádkované, větvené a tenkostěnné. Vyskytují se také tromboplerické hyfy se zlatožlutým zbarvením v 5% KOH. Tyto znaky nebyly přiřazeny čisté kultuře mycelia ani excipulu vřeckovýtrusých hub.
Přezky: V sérii Assyova nebyly ve zkoumaných pletivech přezky pozorovány; také autoři popisu AH58353 uvádějí absenci pozorovaných přezek. Byly zachovány dva nezávislé materiály a jejich metody. Jedná se o výsledky pozorování uváděné ve zdrojích, bez vyvozování biologické nemožnosti výskytu přezek u každého exempláře a v každé fázi vývoje.
Barvy preparátů a reakce pletiv
Pozorování v KOH: Výtrusy v sérii Assyova mají žlutou až zlatožlutou barvu v 5% KOH. Jde o stav v preparátu, nikoli o důkaz změny barvy oproti kontrole. Žlutá barva preparátu nebyla ztotožněna s barvou výtrusného prachu. Stejný test a materiál tvoří přesný kontext mikroskopického odkazu. Pro nažloutlé výtrusy AH58353 konkrétní médium pozorování uvedeno nebylo.
Melzerovo činidlo: Assyov označuje hyfy dužniny jako neamyloidní v Melzerově činidle; autoři španělské práce uvádějí negativní amyloidní reakci dužniny. Negativní výsledek neznamená absenci jakékoli změny barvy. Červený pigment hyf je ve formálním Assyovově popisu v Melzerově činidle červený, v diskusi je však popsáno jeho hnědnutí. Tento vnitřní rozpor byl zachován; nebyl z něj vytvořen jediný bezpodmínečný chemický výsledek.
Mechanické poškození: Povrch klobouku série Assyova po doteku modrá, později se stává nahnědlým až černavým. Povrch třeně rovněž modrá a tmavne; dužnina po vystavení vzduchu rychle intenzivně modrá, následně během několika minut bledne do citronově žluté. Póry modrají po poškození a rourky po rozkrojení. Jedná se o oddělené části a průběhy; nebyl jim přiřazen společný číselný čas ani intenzita reakce pouze na základě slova rychle.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: BGF0002505, Kałek 1 kmNE, gm.Lubsko, VIII 2016, skraj lasu pod dębami; ziemia. Gierczyk i Ślusarczyk 2020, s.50.
Rozsah rešerše: Celý text.
Datum přezkumu: 18.10.2026.
Omezení: Morfologické a mikroskopické určení; u tohoto sběru nebyla uvedena DNA. Jedno srpnové pozorování nestanovuje plodonosnou sezónu v Polsku.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Gierczyk i Ślusarczyk 2020: okolice Kałka w gminie Lubsko, sierpień 2016. Jedna data nie ustala sezonu.
Rozsah rešerše: Fragmenty zdrojů.
Přečten fragment zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Datum přezkumu: 21.10.2026.
Omezení: Nebyla stanovena pravidelná polská sezóna. Data konkrétních polských sběrů neurčují kalendář pro celou zemi. Nebyly přeneseny sezóny z jiných zemí ani souborných druhů. Byl prostudován národní atlas a dochované zdroje specifické pro daný taxon; podrobnosti prověřených zdrojů a hranice rešerše jsou zaznamenány ve zprávě o přezkumu P0. Požadavek TARGET_SEASON_REQUIRED zůstává aktivní. Původní určení a rozsah pojmu byly zachovány. Nebylo deklarováno nové zkoumání položek ani prostudování všech publikací citovaných zdrojem.
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Základ pro hodnocení jedlosti a omezení důkazů
Hodnocení autorů: Łuczaj a Wilde v roce 2026 hodnotí plodnice N. xanthopus jako velmi podobné a jedlé stejným způsobem jako N. erythropus; navrhují společný sběr. Dotazníkový průzkum a jeho početnosti se však týkají N. erythropus, nikoli odděleného vzorku N. xanthopus. Na tento druh nebyl přenesen počet respondentů, četnost otrav, seznam tradičních pokrmů ani parametry úpravy z dotazníkových tabulek.
Dostupné atlasové poznatky: Německý autor karty Pilzwelten považuje N. xanthopus za jedlý po důkladné tepelné úpravě a za syrova silně nesnášený. Na tomto základě bylo odděleně zaznamenáno hodnocení jedlosti a požadavek tepelné úpravy. Jde o autorovy atlasové poznatky; nebyl zde identifikován druhově specifický toxin, mechanismus otravy ani bezpečný minimální čas či teplota. Barva olivově hnědého výtrusného prachu rovněž pochází z tohoto atlasového popisu, aniž by v něm byl doložen pokus s výtrusným prachem.
Rozsah rešerše: Byly prozkoumány taxonomické publikace, etnomykologická práce, zpráva projektu a toxikologická vyhledávání pod třemi rodovými jmény s druhovým přívlastkem xanthopus. Ve vyhledávání PubMed nebyly pro tato přesná jména žádné nálezy. V prověřeném materiálu nebyla nalezena druhově specifická klinická studie ani analýza vysvětlující předpokládanou termolabilní toxicitu. To je hranice tohoto přehledu, bez důkazu o neexistenci takových prací nebo důkazu bezpečnosti jakéhokoli způsobu konzumace.
Mimokulinární využití a skutečná fáze výzkumu
Dokumentovaná fáze: Závěrečná zpráva projektu OTKA134467, podepsaná Dánielem Krüzselyim v Budapešti 27. září 2024, uvádí N. xanthopus mezi druhy sebranými v roce 2023. Byla zahájena lyofilizace a extrakce těchto vzorků pro účely chromatografických experimentů. To dokládá použití materiálu ve výzkumném projektu, ale nepředstavuje samostatný výsledek aktivity pro N. xanthopus.
Omezení přenositelnosti výsledků: Výsledky izolace, chromatografie a antifungálního působení popsané v jiných odstavcích zprávy se týkají mj. Pleurotus, Leccinum duriusculum a Rubroboletus satanas. Nebyly připsány N. xanthopus. V prověřených zdrojích nebylo potvrzeno léčebné, bylinkářské, barvířské, technické, kořenicí ani pěstitelské využití tohoto konkrétního druhu. Práce o Microporus xanthopus nebyly uznány jako údaje o Neoboletus xanthopus.
Ekologické výzkumy
Výskyt v Polsku a rozsah údajů o sezóně
Doložený sběr: Gierczyk a Ślusarczyk uvádějí sběr BGF0002505 ze srpna 2016, z Kałku, 1 km severovýchodně od obce, gmina Lubsko, čtverec ATPOL AD55. Plodnice vyrostla na zemi na okraji lesa pod duby. V této publikaci byl uveden jako nový druh pro Polsko. Určení vychází z morfologického a mikroskopického popisu; pro tento záznam nebyla uvedena sekvence DNA.
Fruktifikace: Srpnová kolekce potvrzuje fruktifikaci v datu sběru, ale nevymezuje celou sezónu ani její maximum v Polsku. Zahraniční data sběrů, německé tvrzení „již od května“ ani sezóna z populárních publikací nepřipsaná přímo Polsku nebyly zapsány jako polský rozsah měsíců. Přehled neprokázal dostatečný podklad pro úplný polský rozsah; zůstává to zjevnou mezerou v údajích, nikoli absencí výskytu druhu v zemi.
Stanoviště, půda a doprovodné rostliny
Jihovýchodní Evropa: Assyov uvádí teplomilné doubravy a dubohabřiny s Carpinus orientalis. Zmiňuje Quercus cerris a Q. frainetto, po jednom bulharském a řeckém sběru v blízkosti Q. coccifera a jeden bulharský sběr u Fagus sylvatica. Výskyt v blízkosti stromu není sám o sobě experimentálním potvrzením identity mykorhizního partnera; tyto stromy byly zachovány jako okolí lokality.
Půdy a výjimky: Mnoho položek pocházelo z oblastí vápencových půd, ale byla popsána také stanoviště na silikátovém podloží. Silikátové podloží nebylo automaticky ztotožněno s kyselou reakcí půdy. Jihoevropské sběry pocházely převážně z nadmořských výšek pod 1000 m, nejde však o univerzální výškovou hranici. Assyov odkazuje na turecké položky u Abies a Fagus popsané Bozokem a spoluautory. Pro tuto informaci byl prostudován zprostředkovaný zdroj; plný text turecké práce nebyl získán.
Nizozemský atlas: Noordeloos v NDFF označuje N. xanthopus jako ektomykorhizní houbu vázanou na duby a předpokládá preferenci bohatších jílovitých půd. Jde o hypotézu autora atlasu; karta uvádí jeden materiál potvrzený DNA kódem a potřebu dalšího výzkumu. Hypotéza nebyla přeměněna v jistou polskou preferenci úrodnosti, těžkosti nebo reakce půdy.
Stanoviště a výskyt
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Bulharsko | Oblasti nebyly určeny | IV–IX — minimalny zakres obserwacji |
|
| Řecko | Oblasti nebyly určeny | X — minimalny zakres obserwacji |
|
| Polsko | okolí obce Kałek, gmina Lubsko | VIII — minimalny zakres obserwacji |
|
Zdroje
- B. Assyov 2020, Yesca 32:77–118
- Rozporządzenie Ministra Środowiska 9.10.2014, Dz.U. 2014 poz. 1408.
- Dz.U. 2026 poz. 258, tekst jednolity rozporządzenia grzybów dopuszczonych do obrotu.
- Gierczyk & Ślusarczyk 2020 Przegląd Przyrodniczy31(1) (také [25])
- Index Fungorum record 550948 (také [27])
- PTMyk Rekomendacja 1/2021 (také [36])
- Assyov B. (2020). Neoboletus xanthopus — additional data and iconography of a widespread, but frequently neglected species. Yesca 32:77–118. Opis angielski s.101–115.
- Krasnoborowik żółtoczerwony — źródłowy zakres wyniku i materiału badania.
- Pilzbuch/Pilzwelten. Gelbfüßiger Hexenröhrling, Neoboletus xanthopus. Własne użycie nazw niemieckich i opis atlasowy autora strony.
- Urban A., Klofac W. (2014). Nomenclatural novelties. Index Fungorum206:1.
- Łuczaj Ł., Wilde M. (2026). Scarletina bolete (Neoboletus erythropus) — an overlooked edible mycorrhizal mushroom in Poland. Dendrobiology95:15–29. DOI 10.12657/denbio.095.002; N.xanthopus s.21–22.
- Moreno G., Sánchez-Dueñas G., Alvarado P. (2025). Neoboletus xanthopus, una especie confundida con N.erythropus. Bol.Soc.Micol.Madrid49:85–92; materiał AH58353.
- Krasnoborowik żółtoczerwony — źródłowy zakres wyniku i materiału badania.
- Noordeloos M. (2022). Neoboletus xanthopus, Fijnschubbige heksenboleet. NDFF Verspreidingsatlas0193010.
- Krüzselyi D. (2024). Project closing report OTKA134467, Budapest 27.09.2024; s.3–4.
- ELI — aktualna metryka Dz.U. 2014 poz. 1408, sprawdzona 18.10.2026.
- Urban A., Klofac W. (2014). Boletus xanthopus sp.nov. Index Fungorum184:1,23.08.2014; holotyp WU31411, GenBankKM027387.
- Krasnoborowik żółtoczerwony — źródłowy zakres wyniku i materiału badania.
- ELI — aktualna metryka Dz.U. 2026 poz. 258, sprawdzona 18.10.2026.