Přejít k obsahu
JakiToGrzyb

Neoboletus luridiformis

Neoboletus luridiformis

Jedlý
JedlýHodnocení autora zdroje.
Vyžaduje úpravu
Vyžaduje úpravu
Za syrova jedovatý
Za syrova jedovatý

Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.

Hřib kovář (Neoboletus luridiformis) je statná houba z čeledi hřibovitých, vyskytující se převážně v jehličnatých a smíšených lesích, zejména pod smrky a buky. Vyznačuje se tmavohnědým, sametovým kloboukem a krvavě červenými až cihlovými póry. Jeho třeň je pokryt drobnými červenými zrníčky bez stopy síťky. Po rozkrojení žlutá dužnina okamžitě silně modrá. Je ceněnou jedlou houbou, před konzumací však vyžaduje bezpodmínečné uvaření.

Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.

Houbař

Stavba plodnice

Typ stavby plodnice
Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.

Klobouk

Tvar klobouku
u mladých plodnic: Tvar klobouku: polokulovitý.
u zralých plodnic: Tvar klobouku: vyklenutý.
u starých plodnic: Tvar klobouku: plochý.
Tvar klobouku: plochý.
Tvar klobouku: vyklenutý.
Tvar klobouku: polokulovitý.
Reliéf povrchu klobouku
za sucha: Reliéf povrchu klobouku: hladký.
Pokryv klobouku
u mladých plodnic: Pokryv klobouku: sametový.
u starých plodnic: Pokryv klobouku: holá.
Pokryv klobouku: sametový.
Lesk povrchu klobouku
u mladých plodnic: Lesk povrchu klobouku: matný.
Lesk povrchu klobouku: matný.
Lepkavost a slizkost klobouku
za mokra: Lepkavost a slizkost klobouku: lepkavý.
Barva klobouku
Barva klobouku: tmavohnědý.
Barva klobouku: kaštanový.
u zralých plodnic: Barva klobouku: olivový.
u zralých plodnic: Barva klobouku: cihlový.
u mladých plodnic: Barva klobouku: žlutý.
Postavení okraje
Postavení okraje: zahnutý dovnitř.
Postavení okraje: zahnutý dolů.
Reliéf povrchu okraje klobouku
Reliéf povrchu okraje klobouku: hladký.
Průměr klobouku
Průměr klobouku je 50–200 mm.
Průměr klobouku je 70–130 mm.
Slupitelnost pokožky klobouku
Slupitelnost pokožky klobouku: neslupitelná.

Spodní strana klobouku

Typ hymenoforu
Typ hymenoforu: rourky.
Typ hymenoforu: rourky.
Barva pórů po poranění
Barva pórů po poranění: modrý.
Barva pórů po poranění: modrý.
Barva rourek po poranění
Barva rourek po poranění: modrý.
Barva rourek po poranění: modrý.
Přirozená barva pórů
u mladých plodnic: Přirozená barva pórů: žlutý.
Přirozená barva pórů: rumělkově červený.
u starých plodnic: Přirozená barva pórů: olivový.
Přirozená barva rourek
Přirozená barva rourek: žlutozelený.
u zralých plodnic: Přirozená barva rourek: olivový.

Třeň a báze

Poloha třeně
Poloha třeně: středový.
Tvar třeně
u mladých plodnic: Tvar třeně: téměř kulovitý nebo soudkovitý.
u zralých plodnic: Tvar třeně: kyjovitý.
u zralých plodnic: Tvar třeně: válcovitý.
Tvar třeně: zužující se k bázi.
Tvar třeně: kyjovitý.
Tvar třeně: válcovitý.
Báze třeně
Báze třeně: zužující se.
Barva třeně
Barva třeně: žlutý.
Barva třeně: načervenalý.
na bázi třeně: Barva třeně: červenohnědý.
Pokryv povrchu třeně
Pokryv povrchu třeně: zrnitá.
Pokryv povrchu třeně: s chloupky nebo zrnitá.
Barva ornamentace třeně
Barva ornamentace třeně: červený.
Vnitřek třeně
Vnitřek třeně: plný.
Barva povrchu třeně po poranění
Barva povrchu třeně po poranění: tmavě námořnicky modrý (povrch třeně).
Délka třeně
Délka třeně: 40–150 mm.
Délka třeně: 70–110 mm.
Průměr třeně
Průměr třeně: 20–60 mm.
Průměr třeně: 20–35 mm.

Dužnina

Barva dužniny
Barva dužniny: žlutý.
Pevnost dužniny
Pevnost dužniny: pevný (dužnina u báze třeně).
Chuť dužniny
Chuť dužniny: slabý.
Barva dužniny po poranění
Barva dužniny po poranění: modrý.
Barva dužniny po poranění: modročerná.
Barva dužniny po poranění: šedookrový.
Vůně dužniny
Vůně dužniny: houbový, slabý.

Kde a kdy roste

Stanoviště
Stanoviště: listnatý les.
Stanoviště: jehličnatý les.
Stanoviště: smíšený les.
Substrát
Substrát: půda.
Způsob růstu plodnic
Způsob růstu plodnic: jednotlivě.
Způsob růstu plodnic: ve skupinách.
Doba růstu
Plodnice se objevují od června do listopadu.

Jedlost a kuchyně

Změna barvy při tepelné úpravě
Změna barvy při tepelné úpravě: ztráta zbarvení (během zahřívání, barva před zahřátím: modrý, dužnina).
Jedlost
Jedlý
Požadovaná úprava
Vyžaduje úpravu
Konzumace za syrova
Za syrova jedovatý

FAQ

Je hřib kovář jedlá houba?

Ano, je to chutná a ceněná jedlá houba, ale ke konzumaci se hodí výhradně po vydatné tepelné úpravě. V syrovém nebo nedovařeném stavu vyvolává silné zažívací potíže.

Proč dužnina této houby po rozkrojení modrá?

Tento jev vyplývá z oxidace fenolických sloučenin (např. kyseliny variegatové) vlivem vzdušného kyslíku. Změna barvy na intenzivně modrou je přirozená a nesvědčí o toxicitě.

Jak ho rozeznat od jedovatého hřibu satana?

Hřib satan má bělavý nebo šedý klobouk a červenou síťku na třeni. Hřib kovář má tmavohnědý klobouk a třeň pokrytý červenými tečkami.

Čím se liší hřib kovář od hřibu koloděje?

Hřib koloděj má výraznou síťku na třeni a červenou linku mezi rourkami a dužninou klobouku. Hřib kovář síťku nemá a jeho třeň zdobí drobná červená zrníčka.

Kde a kdy se hřib kovář nejčastěji vyskytuje?

Roste od května do pozdního podzimu v jehličnatých a smíšených lesích, zejména v podhorských a horských oblastech. Nejčastěji tvoří mykorhizu se smrky, borovicemi, jedlemi a také s buky a duby.

Jaké kulinářské požadavky má tento druh?

Vyžaduje vaření nebo smažení (min. 20–25 minut); za surova je jedovatý. Lze jej sušit, avšak samotné sušení toxiny neeliminuje – pokrmy ze sušených hub rovněž vyžadují důkladné uvaření.

Má tato houba i mimokulinářské využití?

Vzhledem k přítomnosti barviv bývá v minulosti i dnes využíván v řemesle k přírodnímu barvení vlny a látek na odstíny béžové, hnědé a olivově zelené.

Podléhá hřib kovář v Polsku zákonné ochraně?

Ne, tento druh nepodléhá v Polsku druhové ochraně. Je poměrně běžný, zejména v horských lesích, a lze jej legálně sbírat pro vlastní potřebu.