Nejedlý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.












Ryzec šeredný (Lactarius turpis), dříve nazývaný též ryzec hnusný, je robustní lupenatá houba s tmavě olivově hnědým až černavým, za vlhka slizkým kloboukem a bílým, palčivým mlékem. Roste hojně v kyselých jehličnatých a smíšených lesích pod břízami a smrky.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- u mladých plodnic: Tvar klobouku: vyklenutý.
u starých plodnic: Tvar klobouku: nálevkovitý. - Lesk povrchu klobouku
- za sucha: Lesk povrchu klobouku: matný.
- Lepkavost a slizkost klobouku
- za mokra: Lepkavost a slizkost klobouku: slizký.
za mokra: Lepkavost a slizkost klobouku: lepkavý. - Barva klobouku
- u starých plodnic: Barva klobouku: načernalý.
Barva klobouku: olivově hnědý.
Barva klobouku: žlutozelený.
Barva klobouku: tmavě olivově hnědý. - Postavení okraje
- Postavení okraje: podvinutý.
- Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 50–230 mm.
u zralých plodnic: Průměr klobouku je 70–180 mm. - Střed klobouku
- Střed klobouku: Vmáčklý.
u mladých plodnic: Střed klobouku: Vmáčklý.
u zralých plodnic: Střed klobouku: Vmáčklý.
u zralých plodnic: Střed klobouku: Vmáčklý. - Barevné zónování klobouku
- Barevné zónování klobouku: bez zónování.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
- Sbíhavost hymenoforu na třeň
- Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý (lupeny).
Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý (lupeny). - Barva hymenoforu
- Barva hymenoforu: špinavě bělavá.
Barva hymenoforu: krémový. - Barva lupenů po poranění
- Barva lupenů po poranění: sépiově hnědý (lupeny).
- Přirozená barva ostří lupene
- Přirozená barva ostří lupene: hnědý.
- Diferenciace délky lupenů
- Diferenciace délky lupenů: nestejné.
- Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: hustě uspořádané.
- Výška lupenů
- Výška lupenů: do 6 mm.
- Šířková třída lupenů
- Šířková třída lupenů: úzká.
- Přítomnost krátkých lupenů
- Přítomnost krátkých lupenů: přítomný.
- Počet délkových řad lupénků
- Počet délkových řad lupénků: 3–4.
Třeň a báze
- Poloha třeně
- Poloha třeně: středový.
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
- Báze třeně
- Báze třeně: zužující se.
- Barva třeně
- Barva třeně: olivově hnědý.
- Reliéf povrchu třeně
- Reliéf povrchu třeně: s mělkými jamkami.
- Vnitřek třeně
- Vnitřek třeně: plný.
u starých plodnic: Vnitřek třeně: dutý. - Délka třeně
- Délka třeně: do 80 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: do 35 mm.
Prsten
- Přítomnost prstenu
- Přítomnost prstenu: bez prstenu.
- Kvalitativní relativní délka třeně
- Kvalitativní relativní délka třeně: krátký.
- Zavalitost třeně
- Zavalitost třeně: statný.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bílý (dužnina klobouku).
Barva dužniny: bílý (dužnina třeně).
u mladých plodnic: Barva dužniny: bílý. - Pevnost dužniny
- Pevnost dužniny: pevný (dužnina klobouku).
- Chuť dužniny
- Chuť dužniny: ostrý.
- Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení
- Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení: křehký (dužnina klobouku).
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: nevýrazný (dužnina).
Vůně dužniny: nevýrazný (dužnina).
Vůně dužniny: slabý. - Třída tloušťky dužniny
- Třída tloušťky dužniny: tlustý (dužnina klobouku).
- Ronění mléka
- Ronění mléka: roní mléko.
- Hojnost mléka
- Hojnost mléka: hojné.
- Barva čerstvého mléka
- Barva čerstvého mléka: bílé.
Barva čerstvého mléka: krémově bílý. - Změna barvy mléka
- Změna barvy mléka: hnědý.
Změna barvy mléka: beze změny barvy při styku se vzduchem. - Barva zaschlého mléka
- Barva zaschlého mléka: olivový.
- Chuť mléka
- Chuť mléka: palčivá.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les.
Stanoviště: okraj lesa. - Substrát
- Substrát: půda.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: ve skupinách.
- Četnost výskytu
- Četnost výskytu: velmi hojný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od července do října.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Nejedlý
Právo
- Ochrana
- V Polsku nepodléhá druhové ochraně.
- Prodej
- V Polsku není povolen k prodeji ani k výrobě houbových výrobků.
Možná záměna
FAQ
Je ryzec šeredný v Česku doporučován k jídlu?
Ne, v České republice je hodnocen jako nejedlý až jedovatý.
Proč se v severní a východní Evropě jedl?
Po opakovaném vyvaření a naložení do slaného nálevu sloužil jako zimní zásoba.
Jakou barvu má jeho mléko?
Jeho mléko je bílé, neměnné a vyznačuje se velmi palčivou chutí.
S jakými stromy tvoří mykorhizu?
Roste v symbióze především s břízami, občas také se smrky.
Kdy se v přírodě objevuje nejvíce?
Nejhojněji vyrůstá od srpna do konce října na kyselých půdách.
Jaká nebezpečná látka v něm byla nalezena?
Obsahuje nekatorin, což je látka s prokázaným mutagenním účinkem.
Lze mutagenní látky odstranit běžným vařením?
Běžné vaření je neodstraní úplně, proto se konzumace nedoporučuje.
Na jakých stanovištích se nejčastěji vyskytuje?
Typicky roste na okrajích rašelinišť, v kyselých borech a březinách.
K čemu se v minulosti využíval mimo kuchyni?
Sloužil k barvení vlny na fialové, šedé a černé odstíny.
Jak získal svůj druhový název?
Jeho název odkazuje na tmavý, slizký a neatraktivní vzhled klobouku.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- mleczaj oliwkowobrązowy
- Platné vědecké jméno
- Lactarius turpis
- Další jména
- mleczaj paskudnik
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: krémově bílý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: elipsoidní (široký).
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: ornamentovaný. Povrch výtrusu: ornamentovaný.
- Rozměry výtrusu
- Délka 6,5–10 µm, šířka 5–8 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Test s fenolem
- Materiál
- Zkoumaný materiál; pletivo nebylo ve zdroji uvedeno
- Činidlo
- fenol
- Provedení
- V popsaném testu byl na uvedený materiál aplikován fenol.
- Podmínky a nedostatky zdrojů
Ve zdroji není uvedeno: příprava vzorku, koncentrace fenolu, množství činidla, teplota, doba odečtu, podrobný způsob nanesení činidla.
Pozorování / výsledek
- Výsledek ze zdroje
- Ve zkoumaném materiálu (pletivo neuvedeno) bylo po aplikaci fenolu dosaženo purpurově červené barvy. Reakce byla popsána jako pomalá.
Ekologie a rozšíření
- Půdní reakce
- Půdní reakce: kyselý.
- Úrodnost půdy
- Úrodnost půdy: Chudá na živiny.
- Rašelinnost půdy
- Rašelinnost půdy: rašelinná.
- Listnaté stromy v okolí
- Listnaté stromy v okolí: bříza.
- Jehličnaté stromy v okolí
- Jehličnaté stromy v okolí: smrk.
- Mykorhizní partneři
- Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: bříza (obecný seznam partnerů).
- Způsob výživy
- Způsob výživy: ektomykorhizní.
Mimokulinární využití
V minulosti našel tento druh uplatnění především v tradičním řemeslném barvířství přírodních textilií. Díky tmavým barvivům obsaženým v dužnině plodnic dokáže barvit vlněná vlákna, len a přírodní látky na syté temně fialové, šedohnědé až temně černé odstíny, zvláště za použití vhodných kovových mořidel. V lidovém prostředí se silně palčivé bílé mléko vytékající z poraněných plodnic v minulosti příležitostně používalo také v lidovém veterinářství k potírání kožních bradavic, drobných ekzémů a parazitárních obtíží u hospodářských zvířat.
Historie a kultura
Tento druh má hlubokou a pevnou stopu v ruské, finské a pobaltské lidové kultuře pod tradičními názvy jako černý gruzď. V carském Rusku i během sovětské éry představoval masově sbíranou houbu pro podzimní solení do velkých dřevěných sudů a tvořil naprosto nepostradatelnou součást venkovských zásob na dlouhou zimu. Naopak v anglosaském a středoevropském kulturním prostoru byl pro svůj temný, nevábný vzhled a slizký povrch dlouhodobě opovrhován, což se trvale odrazilo v jeho vědeckém i národním pojmenování vyjadřujícím ošklivost, špínu a odpor.
Jedlost a bezpečnost
Ve střední a západní Evropě je považován za nejedlý až jedovatý druh kvůli silné palčivosti dužniny a přítomnosti mutagenních sloučenin, zejména nekatorinu. Východoevropské a skandinávské národy jej tradičně po složité a zdlouhavé úpravě konzumovaly; lidový proces vyžadoval opakované mnohonásobné vyvařování se sléváním vody nebo dlouhodobé mléčné kvašení v silném solném láku. Současná oficiální zdravotní doporučení však před jakoukoli jeho konzumací důrazně varují, protože ani dlouhým varem nelze mutagenní látky z plodnic spolehlivě a zcela odstranit.
Stanoviště a výskyt
Ryzec šeredný osídluje chudé, kyselé, písčité a rašelinné půdy mírného i chladného boreálního pásma Eurasie. Je obligátním mykorhizním partnerem bříz, zejména břízy bělokoré a břízy pýřité, často se však vyskytuje i ve smrkových, borových a smíšených porostech s vtroušenou břízou. Typickými stanovišti jsou okraje rašelinišť, podmáčené březiny, vlhké příkopy podél lesních cest a mechová rašelinná oka. Fruktifikuje od srpna do listopadu, přičemž hlavní vlna růstu nastává na přelomu léta a podzimu po vydatnějších deštích, v chladnějších severských oblastech o něco dříve.
Zdroje
- First Nature, Lactarius turpis (Weinm.) Fr. – Ugly Milkcap (také [5])
- retained-d5729e30a1418ac8
- Helmut i Renate Grünert, Grzyby. Leksykon przyrodniczy, polskie wydanie 1996 (copyright 1995), s. 178
- Opracowanie wyników: McNabb 1971 — Lactarius turpis, opis autorskiego materiału z Nowej Zelandii w Biota of NZ
- Marek Snowarski — Lactarius turpis, Atlas grzybów Polski
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Nejedlý — źródło oznaczenia
Marek Snowarski — Lactarius turpis, Atlas grzybów Polski · Polská část profilu druhu: Nejedlý kvůli ostré chuti. Může být také škodlivý i po převaření [134]. Hodnocení v atlasu; mutagenita a absence důkazů o rakovině u lidí jsou popsány samostatně v dokumentaci.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Lactarius turpis
Rozsah taxonu a omezení určování
Seznam DGfM z roku 2023 uvádí u Lactarius turpis německojazyčný název „Olivbrauner Milchling“. Zápis dokumentuje použití tohoto názvu, aniž by se z pouhého jazyka vyvozoval region jeho používání.
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Lactarius turpis w odczytanym profilu terenowym; relacja do historycznej nazwy L. necator zachowana bez samowolnego utożsamienia
[6]
Ekologie a rozšíření
- Četnost výskytu
- Polsko: Četnost výskytu: velmi hojný. [23]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
- Přezky
- Přezky: nepřítomný. [33]
Hymeniální cystidy
- Lomivost obsahu cystid
- Lomivost obsahu cystid: světlolomný. [19]
- Přítomnost hymeniálních pseudocystid
- Přítomnost hymeniálních pseudocystid: přítomný. [19]
- Hojnost hymeniálních pseudocystid
- Hojnost hymeniálních pseudocystid: ojedinělé. [19]
- Rozmístění hymeniálních pseudocystid
- Rozmístění hymeniálních pseudocystid: roztroušené. [19]
- Původ hymeniálních pseudocystid
- Původ hymeniálních pseudocystid: mléčné hyfy. [19]
- Vyčnívání pseudocystid nad bazidie
- Vyčnívání pseudocystid nad bazidie: nevyčnívající. [19]
Vyčnívání pseudocystid nad bazidie: vyčnívající (mírně). [19] - Tvar hymeniálních pseudocystid
- Tvar hymeniálních pseudocystid: válcovitý (nepravidelný obrys). [19]
- Šířka hymeniálních pseudocystid
- Šířka hymeniálních pseudocystid: do 6,5 µm. [19]
- Délka vyčnívající části cystidy nad bazidie
- Délka vyčnívající části cystidy nad bazidie: do 30 µm. [19]
- Přítomnost cystid v hymeniu
- Přítomnost cystid v hymeniu: přítomný. [19]
- Optický vzhled hymeniálních cystid
- Optický vzhled hymeniálních cystid: hyalinní. [19]
- Tloušťka stěny společně popsaných hymeniálních cystid
- Tloušťka stěny společně popsaných hymeniálních cystid: tenkostěnný. [19]
- Tvar vrcholu hymeniální cystidy
- Tvar vrcholu hymeniální cystidy: ostrý. [31]
- Vzhled obsahu hymeniální cystidy
- Vzhled obsahu hymeniální cystidy: zrnitá (jemně zrnité). [19]
- Délka hymeniální cystidy
- Délka hymeniální cystidy: 52–87 µm. [19]
Délka hymeniální cystidy: 34–54 µm. [19] - Tvar hymeniální cystidy
- Tvar hymeniální cystidy: vřetenovitý. [19]
Tvar hymeniální cystidy: vřetenovitý. [19]
Tvar hymeniální cystidy: kopinatá. [19] - Šířka hymeniální cystidy
- Šířka hymeniální cystidy: 6,5–10 µm. [19]
Šířka hymeniální cystidy: 4–8 µm. [19] - Přítomnost pleurocystid
- Přítomnost pleurocystid: přítomný. [19]
Pokožka klobouku
- Optický vzhled hyf pokožky klobouku
- Optický vzhled hyf pokožky klobouku: hyalinní. [19]
- Orientace hyf pokožky
- Orientace hyf pokožky: poléhavé (více či méně). [19]
- Uspořádání hyf pokožky klobouku
- Uspořádání hyf pokožky klobouku: propletené. [19]
- Šířka prvků pokožky klobouku
- Šířka prvků pokožky klobouku: 2–6,5 µm. [19]
- Přepážky hyf pokožky
- Přepážky hyf pokožky: přehrádkovaný. [19]
- Uložení hyf pokožky v želatinózní substanci
- Uložení hyf pokožky v želatinózní substanci: přítomný. [19]
Reakce s činidly
- Reakce na alkalická činidla
- Reakce na alkalická činidla: purpurová. [5]
Sekvence DNA
- Sekvence
Lactarius turpis; ITS; MZ519806; MEL2257814
- Sekvence
Lactarius turpis; ITS; MZ519805; MEL2118493
- Sekvence
Lactarius turpis; ITS; MZ519807; MEL2369979
- Sekvence
Lactarius turpis; ITS; MW683715; PDD79875
- Sekvence
Lactarius turpis; ITS; MW683866; PDD113074
Výtrusy
- Přítomnost apikulu bazidiospory
- Přítomnost apikulu bazidiospory: přítomný. [19]
- Směr apikálního výběžku bazidiospory
- Směr apikálního výběžku bazidiospory: šikmý. [19]
- Délka apikálního výběžku bazidiospory
- Délka apikálního výběžku bazidiospory: do 1,5 µm. [19]
- Délka výtrusu
- Délka výtrusu: 6,5–7,5 µm. [5]
Délka výtrusu: 7–10 µm. [33]
Délka výtrusu: 6,5–9,5 µm. [19]
Délka výtrusu: 7 µm. [1] - Forma ornamentace výtrusů
- Forma ornamentace výtrusů: bradavičnatá a žebrovaná. [5]
Forma ornamentace výtrusů: žebrovaná. [1]
Forma ornamentace výtrusů: žebrovaná. [19] - Výška ornamentiky výtrusu
- Výška ornamentiky výtrusu: do 0,7 µm. [19]
- Spojení prvků ornamentiky
- Spojení prvků ornamentiky: úplná síťka. [5]
Materiál a metody výzkumu
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Plodnice popsané Ingeborg Dittrichovou jako Lactarius turpis v atlasovém zpracování z roku 2019. Není uvedena sbírka, počet položek ani DNA.
Rozsah rešerše: Úplný text.
Omezení: Atlasový podklad bez doložené série měření a bibliografické návaznosti. Názor autora není nezávislým výsledkem experimentu. Intenzita pachu nerozhoduje o jeho příjemnosti, typu ani jedlosti druhu.
Test s chemickým činidlem – materiál a omezení
Materiál: L.turpis popsaný McNabbem z Nového Zélandu. Pro fenolovou reakci nebyla uvedena část plodnice, číslo položky ani stáří.
Rozsah rešerše: Výňatky ze zdrojů.
Přečten výňatek ze zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Omezení: Fenolová reakce není reakcí s guajakem ani s guajakolem. Část klobouku uvedená pouze u KOH a NH4OH nebyla přenesena.
Studie složení a aktivity — materiál a omezení
Materiál: Čerstvé plodnice označené jako Lactarius necator v Suortti 1984. Dostupný abstrakt neuvádí přesnou sbírku, N ani ověření DNA.
Rozsah čtení: Abstrakt.
Omezení: Identifikace sloučeniny historicky uváděna; korekce nekatorin/nekatoron sledována prostřednictvím Nordic 2014, bez plného Hilger 1985. Nebylo odvozeno bezpečné zpracování ze zbytku přibližně 25 %.
Studie složení a aktivity — NCBI PubMed — abstrakty prací von Wright a Suortti 1983
Materiál: Izolovaný nekatorin z materiálu označeného autory jako Lactarius necator; historické označení bez dostupné identifikace DNA a bez přečtení plného textu práce.
Rozsah čtení: Abstrakt.
Omezení: Izolovaná sloučenina není celou plodnicí. Bakteriální výsledek neprokazuje karcinogenitu u lidí. Dřívější název sloučeniny a taxonu zachovává historický rozsah.
Studie složení a aktivity — materiál a omezení
Materiál: Pasterizovaný vodný extrakt rozmrazených plodnic označených L. turpis. Tabulka 2; nejedná se o methanolové extrakty prachů z jiné části studie.
Rozsah čtení: Plný text.
Omezení: Negativní výsledek v konkrétních testech nepotvrzuje bezpečnost konzumace. Z pouhého řádku studie nebyla vyvozena rakovina ani mutagenita. Označení finských kulinářských doporučení nebylo přeneseno na Polsko.
Studie získávání výtrusů — Ali 1986—doba zdrojové fáze získávání výtrusů
Materiál: Klobouk plodnice L. turpis použitý jako zdroj výtrusů v experimentu iniciace mykorhizy v práci Ali z roku 1986. Britský materiál; bez přiřazení herbářového čísla nebo DNA.
Rozsah čtení: Fragmenty zdrojů.
Přečten fragment zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Omezení: Doba 24 hodin se týká této fáze postupu. Není dobou klíčení výtrusů ani časem získání výtrusného prachu platným pro celý druh. Z počtu klobouků nebyl vypočten počet výtrusů.
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- 7 µm [1]
7–10 µm [33]
6,5–8,5 µm (skrajnie do 9,5 µm) [19]
6,5–7,5 µm [5]
Metody i zapisy źródłowe — Autorski opis Lactarius turpis z kolekcji z Wyspy Południowej Nowej Zelandii, 1966–1970, m.in. spod Betula pendula. Odczytano pełne konto gatunku reprodukowane przez Biota of New Zealand (Manaaki Whenua). Nie uzyskano pełnego artykułu czasopisma. Nie podano liczebności pomiarów, indywidualnych numerów okazów dla każdej komórki ani identyfikacji DNA. Nie przypisano szczegółów metody, których reprodukowany opis nie podaje.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: KOH. Opis metody w źródle: Źródłowy opis wyglądu zawartości pleurocystyd w KOH. Nie podano stężenia ani aparatu i sposobu oświetlenia; nie dopowiedziano ich.
Wygląd optyczny podstawki — zapis źródłowy: „McNabb 1971, basidia hyaline.” [19]
Wygląd optyczny strzępek skórki — zapis źródłowy: „McNabb 1971, cuticle: hyaline hyphae.” [19]
Refrakcyjność zawartości cystydy — zapis źródłowy: „McNabb 1971, pleurocystidia: contents refractive in KOH. Osobna cecha i dokładnie ten kontekst odczynnika.” [19]
Orientacja strzępek skórki — zapis źródłowy: „McNabb 1971: cuticle composed of ± repent hyphae. Położenie i określenie ± osobno.” [19]
Układ strzępek skórki — zapis źródłowy: „McNabb 1971, cuticle: interwoven hyphae.” [19]
Długość wyrostka wnęki bazydiospory — zapis źródłowy: „McNabb 1971: apiculus to 1.5 µm long.” [19]
Kierunek wyrostka wnęki bazydiospory — zapis źródłowy: „McNabb 1971: obliquely apiculate.” [19]
Długość sterygmy podstawki — zapis źródłowy: „McNabb 1971: sterigmata to 7 µm long.” [19]
Obecność pseudocystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „McNabb 1971, pseudo-cystidia: pseudo-cystidia.” [19]
Pochodzenie pseudocystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „McNabb 1971, pseudo-cystidia: originating from lactiferous hyphae.” [19]
Kształt pseudocystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „McNabb 1971, pseudo-cystidia irregularly cylindrical.” [19]
Rozmieszczenie pseudocystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „McNabb 1971, pseudo-cystidia: scattered.” [19]
Obfitość pseudocystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „McNabb 1971, pseudo-cystidia: sparse.” [19]
Szerokość pseudocystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „McNabb 1971, pseudo-cystidia to 6.5 µm diam.” [19]
Wystawanie pseudocystyd ponad podstawki — zapis źródłowy: „McNabb 1971, pseudo-cystidia not or only slightly projecting beyond basidia; wariant niewystający.” [19]
Wystawanie pseudocystyd ponad podstawki — zapis źródłowy: „McNabb 1971, pseudo-cystidia not or only slightly projecting beyond basidia; stopień dotyczy tylko wystawania.” [19]
Długość odcinka cystydy ponad podstawki — zapis źródłowy: „McNabb 1971, pleurocystidia projecting to 30 µm beyond basidia.” [19]
Liczba zarodników na jednej podstawce; Długość podstawki; Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „McNabb 1971, basidia: 35–51 × 6.5–10.5 µm, 4-spored.” [19]
Obecność wyrostka wnęki bazydiospory — zapis źródłowy: „McNabb 1971: oblique apiculus, up to 1.5 µm long. Obecność oddzielona od wymiaru i kierunku oczekujących na model.” [19]
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „McNabb 1971, basidia: subclavate to clavate — wariant maczugowaty.” [19]
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „McNabb 1971, basidia: subclavate to clavate — przybliżenie dotyczy tylko własnego kształtu.” [19]
Wygląd optyczny cystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „McNabb 1971: zarówno pleurocystidia, jak i cheilocystidia są hyaline; jeden wspólny wynik dla jawnej pary elementów.” [19]
Grubość ściany wspólnie opisanych cystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „McNabb 1971: zarówno pleurocystidia, jak i cheilocystidia są thin-walled; bez kopii na członkach grupy.” [19]
Wygląd zawartości cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „McNabb 1971, pleurocystidia: contents finely granular and refractive in KOH.” [19]
Długość cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „McNabb 1971, pleurocystidia: 52–87 × 6.5–10 µm.” [19]
Długość cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „McNabb 1971, cheilocystidia: 34–54 × 4–8 µm.” [19]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „McNabb 1971, pleurocystidia: fusiform. Lanceolate podane wyłącznie dla pleurocystyd pozostaje oczekującą odrębną alternatywą.” [19]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „McNabb 1971, cheilocystidia: fusiform. Lanceolate podane wyłącznie dla pleurocystyd pozostaje oczekującą odrębną alternatywą.” [19]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „McNabb 1971, wyłącznie pleurocystidia: fusiform to lanceolate. Alternatywa lancetowata nie dotyczy cheilocystyd.” [19]
Szerokość elementów skórki — zapis źródłowy: „McNabb 1971, cuticle: gelatinised hyphae 2–6.5 µm diam.” [19]
Osadzenie strzępek skórki w substancji żelowej — zapis źródłowy: „McNabb 1971, cuticle gelatinised. Nie dopowiedziano nazwy ixocutis ani stopnia zżelatynizowania.” [19]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „McNabb 1971, basidiospores: 6.5–8.5(–9.5) × 5–7 µm; bez dopowiedzianego N i zakresu pomiaru ornamentacji.” [19]
Forma ornamentacji zarodnika — zapis źródłowy: „McNabb 1971: amyloid ridges, 0.7 µm high, forming an almost complete reticulum.” [19]
Wysokość ornamentacji zarodnika — zapis źródłowy: „McNabb 1971: ridges up to 0.7 µm high; tylko maksymalna wysokość.” [19]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „McNabb 1971: broadly elliptical. Kształt elipsoidalny i szerokość obrysu są osobno.” [19]
Metody i zapisy źródłowe — Źródłowy opis atlasowy L.plumbeus z jawnym L.turpis. Odczytano pełne hasło,s.259–260,a nie pozostałe gatunki atlasu. Nie podano numeru kolekcji,N,DNA lub metody przypisanej do tych wymiarów.
Długość podstawki; Szerokość podstawki; Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Hubregtse2019,s.259: zarodniki 7–10×6–8µm; podstawki39–58×7–11µm. Zakres atlasowy,bez podanegoN,metody i przypisania konkretnej wartości do cytowanej pracy.” [33]
Metody i zapisy źródłowe — Autorski opis Lactarius turpis z kolekcji z Wyspy Południowej Nowej Zelandii, 1966–1970, m.in. spod Betula pendula. Odczytano pełne konto gatunku reprodukowane przez Biota of New Zealand (Manaaki Whenua). Nie uzyskano pełnego artykułu czasopisma. Nie podano liczebności pomiarów, indywidualnych numerów okazów dla każdej komórki ani identyfikacji DNA. Nie przypisano szczegółów metody, których reprodukowany opis nie podaje.
Obecność cystyd w hymenium — zapis źródłowy: „McNabb1971: Hymenium: pleurocystidia numerous; cheilocystidia numerous. Jawna obecność cystyd w opisanym hymenium, bez dopowiadania częstości.” [19]
Przegrody strzępki skórki — zapis źródłowy: „McNabb1971: Cuticle: septate hyphae. Przegrody strzępek skórki kapelusza; bez domyślnej liczby przegród.” [19]
Obecność pleurocystyd — zapis źródłowy: „McNabb1971: Pleurocystidia numerous, scattered. Jawna obecność pleurocystyd; liczebność i rozproszenie pozostają osobnymi cechami.” [19]
Metody i zapisy źródłowe — Cystydy ostrza blaszki opisane dla Lactarius turpis w atlasowym opracowaniu Dittrich2019. Nie podano numeru kolekcji,liczebności,przygotowania preparatu lub potwierdzenia DNA.
Kształt szczytu cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Ostry szczyt cystyd na ostrzu blaszki według Dittrich2019; bez przenoszenia tej cechy na całą komórkę albo cystydy powierzchni blaszki.” [31]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["Ca\u0142y opis terenowy oraz w\u0142asne fotografie reakcji KOH; bez przejmowania twierdze\u0144 o rakotw\u00f3rczo\u015bci lub medycznego u\u017cycia.", {}, null, null]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „spore_length: 6.5–7.5 µm.” [5]
Forma ornamentacji zarodnika; Połączenie elementów ornamentacji; Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Warty ridges forming a well-developed network in author field-guide material; no measurement of height or N.” [5]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki elipsoidalne.” [5]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „spore_width: 5.5–6 µm.” [5]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["Lactarius turpis sensu Cooper et al.2022; Australasian introduced material", {}, null, null]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Cooper2022 spores7×6µm; a source point, not a population range.” [1]
Forma ornamentacji zarodnika; Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Ridges on the described Australasian spores; no reticulum, warts or ornamentation-height measurement inferred.” [1]
Polský název a hranice identifikace
Doporučený název: KPNG PTMyk v doporučení 5/2025 uvádí „mleczaj oliwkowobrązowy“ pro Lactarius turpis. „Mleczaj paskudnik“ je doložený starší název. Byl ponechán jako alternativní. Název „mleczaj ciemny“ nebyl přidán: v načteném Lexikonu označuje Lactarius picinus.
Vymezení druhu: Cooper, Nuytinck a Lebel v roce 2022 potvrdili sekvenováním materiál L. turpis z Austrálie a Nového Zélandu. V druhovém účtu odlišují evropský L. sordidus a diskutují spor o dřívější užití L. necator a L. plumbeus. Dřívější studie pod názvem L. necator nebyly uznány za nová určení DNA ani za spolehlivou identifikaci všech dnešních úzce vymezených taxonů.
Historie jména a shoda registrů
Jméno a nová kombinace: Index Fungorum uvádí Lactarius turpis (Weinm.) Fr. jako aktuální jméno v čeledi Russulaceae. Záznam kombinace vytvořené Friesem odkazuje na Epicrisis Systematis Mycologici z roku 1838, stranu 335. Basionymum je připsáno Weinmannovi: Agaricus turpis, Sylloge Plantarum Novarum, svazek 2, strana 85. Jedná se o nomenklatorické údaje registru, nikoli o nové určení všech historických sběrů.
Datum basionyma a rozsah čtení: Index Fungorum uvádí u Agaricus turpis rok 1828, zatímco Biota of New Zealand uvádí 1826. Tato neshoda registrů byla zachována. Byla přečtena indexovaná pole záznamů; nebyl přečten protolog ani ucelená práce o typifikaci. Nebylo samostatně rozhodnuto o datu vydání a nebyla ztotožněna všechna dřívější užití L. necator a L. plumbeus s jedním současným vymezením druhu.
Atlas Hubregtseho a citační cesta
Rozsah čtení a identita hesla: Bylo přečteno celé heslo s bibliografií na stranách 259–260 části 4 Fungi in Australia, revize 2.2 z roku 2019, staženo od vydavatele FNCV. Autor používá jméno Lactarius plumbeus a uvádí L. necator a L. turpis. To je rozsah tohoto konkrétního popisu; nepředstavuje nové určení všech dřívějších sběrů pod těmito jmény. Atlas neuvádí sběry, početnost ani metodu pro zaznamenané rozměry a obecné konstatování o přezkách.
Pět odkazů a jejich omezení: Bibliografie hesla uvádí Fuhrera (2009), s. 105; Grgurinovic (1997), s. 54; Læssøeho (1998), s. 47; McNabba (1971), s. 46–66; Phillipse (2006), s. 57. Dříve byl přečten reprodukovaný autorský popis McNabba v Biota of New Zealand. Zbývající čtyři položky zde zůstávají bibliografickými odkazy bez deklarace přečtení jejich obsahu. Atlas nespojuje jednotlivé rozměry s konkrétní položkou. Opakované hodnoty a stejná citační cesta nejsou nezávislými sériemi měření.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: First Nature upozorňuje, že povrch klobouku Lactarius turpis se leskne, když na něj dopadá sluneční světlo. Jde o popis vzhledu za daných světelných podmínek, aniž by se vyvozovalo, že každý exemplář je trvale lesklý nebo že se jedná o přítomnost slizu.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Etykieta okazu krajowego wskazuje Puszczę Kampinoską. Odczytano metadane instytucji; data okazu nie ustala sezonu.
Rozsah rešerše: Fragmenty zdrojů.
Přečten byl fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum revize: 21.10.2026.
Omezení: Původní určení a rozsah pojmu byly zachovány. Nebylo deklarováno nové zkoumání položek ani prostudování všech publikací citovaných zdrojem.
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Analytické výsledky
Složení a laboratorní aktivita
- Detekované fenolické sloučeniny
- Detekované fenolické sloučeniny: kyselina gallová. [28]
Detekované fenolické sloučeniny: kyselina 4-hydroxybenzoová. [28] - Aktivita zkoumaného extraktu
- Aktivita zkoumaného extraktu: antioxidační aktivita. [28]
Aktivita zkoumaného extraktu: cytotoxicita vůči buňkám (test SRB na buňkách PLP2, primární buněčná kultura PLP2, za podmínek testu nebyla zjištěna aktivita). [28]
Aktivita zkoumaného extraktu: inhibice pohyblivosti spermií (test BSMI, kančí spermie, negativní výsledek podle zdroje). [15]
Aktivita zkoumaného extraktu: inhibice buněčné proliferace (test ICP, buněčná linie PK15, negativní výsledek podle zdroje). [15] - Kvantitativní obsah složky v materiálu
- Kvantitativní obsah složky v materiálu: 45,84 µg/100g (α-tokoferol, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 5,61, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 0,1 g/100g (kyselina šťavelová, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0,01, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 0,08 mg/100g (kyselina gallová, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 132,94 µg/100g (celkový obsah tokoferolů, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 11,5, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 3,3 g/100g (celkový obsah organických kyselin, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0,19, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 0,12 mg/100g (kyselina 4-hydroxybenzoová, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 13,06 g/100g (bílkoviny, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0,29, průměr, přepočtový faktor dusíku na bílkoviny: 4,38). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 77,68 g/100g (sacharidy, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0,35, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 2,06 g/100g (tuk, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0,27, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 0,2 mg/100g (celkový obsah fenolových kyselin, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0,01, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 7,21 g/100g (popel, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0,12, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 14,79 µg/100g (β-tokoferol, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 1,54, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 19,54 g/100g (celkový obsah cukrů, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0,47, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 0,24 g/100g (kyselina fumarová, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 0,33 g/100g (trehalóza, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0,03, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 19,21 g/100g (mannitol, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0,45, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 2,96 g/100g (kyselina jablečná, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0,19, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 3–20 mg/kg (nekatorin podle identifikace ve zdroji, určení podle historického zdroje, vztaženo na čerstvou hmotnost, uvedená hodnota). [24]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 0,12 mg/100g (kyselina skořicová, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 0, průměr). [28]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 72,32 µg/100g (γ-tokoferol, vztaženo na sušinu, směrodatná odchylka: 7,44, průměr). [28] - Podíl složky v profilu mastných kyselin
- Podíl složky v profilu mastných kyselin: 48,55 % (C18:2 n-6, v profilu mastných kyselin, směrodatná odchylka: 0,14, průměr). [28]
Podíl složky v profilu mastných kyselin: 23,73 % (SFA, v profilu mastných kyselin, směrodatná odchylka: 1, průměr). [28]
Podíl složky v profilu mastných kyselin: 27,18 % (MUFA, v profilu mastných kyselin, směrodatná odchylka: 0,98, průměr). [28]
Podíl složky v profilu mastných kyselin: 49,09 % (PUFA, v profilu mastných kyselin, směrodatná odchylka: 0,01, průměr). [28]
Podíl složky v profilu mastných kyselin: 26,29 % (C18:1 n-9, v profilu mastných kyselin, směrodatná odchylka: 0,98, průměr). [28]
Podíl složky v profilu mastných kyselin: 8,02 % (C16:0, v profilu mastných kyselin, směrodatná odchylka: 0,09, průměr). [28]
Podíl složky v profilu mastných kyselin: 12,6 % (C18:0, v profilu mastných kyselin, směrodatná odchylka: 0,83, průměr). [28] - Energetická hodnota zkoumaného materiálu
- Energetická hodnota zkoumaného materiálu: 381,47 kcal/100g (vztaženo na sušinu, vypočteno ve zdroji, směrodatná odchylka: 1,29, průměr). [28]
- Výsledek detekce složky v materiálu
- Výsledek detekce složky v materiálu: nezjištěno (δ-tokoferol, preparát z plodnic, určený ve zdroji). [28]
Výsledek detekce složky v materiálu: nezjištěno (kyselina chinová, preparát z plodnic, určený ve zdroji). [28] - Koncentrace EC50 v uvedeném antioxidačním testu
- Koncentrace EC50 v uvedeném antioxidačním testu: 4,18 mg/ml (EC50, test DPPH, směrodatná odchylka: 0,04, průměr). [28]
Koncentrace EC50 v uvedeném antioxidačním testu: 4,92 mg/ml (EC50, test s β-karotenem a linolátem, směrodatná odchylka: 0,27, průměr). [28]
Koncentrace EC50 v uvedeném antioxidačním testu: 0,57 mg/ml (EC50, test TBARS, směrodatná odchylka: 0,02, průměr). [28] - Redukční kapacita při stanovení podle Folina–Ciocalteua
- Redukční kapacita při stanovení podle Folina–Ciocalteua: 22,02 mgGAE/g (metoda Folin–Ciocalteu, vztaženo na hmotnost extraktu, směrodatná odchylka: 0,09, kalibrační standard: kyselina gallová, průměr). [28]
- Výsledek testu mutagenity nebo genotoxicity
- Výsledek testu mutagenity nebo genotoxicity: pozitivní (Amesův test, test mutagenity na bakteriích, nekatorin podle původního určení autorů). [24]
Výsledek testu mutagenity nebo genotoxicity: negativní (test zprostředkovaný hostitelem, mutagenita v testu zprostředkovaném hostitelem, nekatorin podle původního určení autorů). [24]
Výsledek testu mutagenity nebo genotoxicity: negativní (mikrojaderný test, genotoxicita v mikrojaderném testu, nekatorin podle původního určení autorů). [24]
- Změna obsahu látky při tepelném zpracování
- Změna obsahu látky při tepelném zpracování: po blanšírování plodnic určených jako Lactarius necator činila koncentrace nekatorinu přibližně 25 % výchozí hodnoty v témže pokusu. [24]
- Doba získávání výtrusů
- Doba získávání výtrusů: 24 h (preparát z plodnic, klobouk uvolňující výtrusy v pokusu 3.13 (Ali, 1986), uvedená hodnota). [30]
Výsledky testů – redukce ferikyanidu
Různé testy extraktů neznamenají bezpečnost konzumace
Methanolový extrakt: Vieira a spoluautoři (2014) popsali antioxidační aktivitu extraktu z portugalských plodnic a žádnou zjištěnou hepatotoxicitu v primární kultuře prasečích jaterních buněk PLP2. Autoři sami označují L. turpis za nejedlý. Výsledek PLP2 nepředstavuje krmný test ani potvrzení neškodnosti celé houby.
Vodný extrakt: Hintikka a spoluautoři (2024) uvedli pro L. turpis negativní klasifikace BSMI a ICP podle vlastního kritéria. Byly zkoumány pasterizované vodné extrakty z rozmrazených plodnic; BSMI se týkal motility kancích spermií, ICP proliferace buněk prasečích ledvin PK15. Autorské negativní označení a uváděná koncentrace jsou samostatnými informacemi; neznamenají absenci jakéhokoli účinku při jakékoli dávce. Nejedná se o testy genotoxicity ani o úplné posouzení jedlosti.
Materiál pro extrakci: Vieira a spoluautoři připravovali methanolový extrakt z 1 gramu každého lyofilizovaného vzorku. Složení plodnic a výsledek zkoumání extraktu zůstávají odlišnými rozsahy materiálu.
Složení zkoumaného materiálu a kvantitativní výsledky
Materiál a statistika: Práce Vieiry a spoluautorů se týká plodnic z Bragançy v Portugalsku z listopadu 2012, určených v IPB a uložených v tamním herbáři bez uvedených čísel položek. Nebyl uveden individuální určovatel. Analyzován byl lyofilizovaný a práškovaný materiál. Uvedeny jsou průměry a směrodatné odchylky z příprav a analytických opakování; nejde o min–max populace.
Základ stanovení: Obsahy se vztahují k sušině plodnice, podíly mastných kyselin k celkovému profilu těchto kyselin a Folinův test k hmotnosti extraktu. Jedná se o různé základy měření. Součet cukrů v tabulce zahrnuje stanovené volné cukry; sacharidy a energie byly vypočteny. Kyselina skořicová je příbuzná sloučenina a nebyla započítána mezi fenoly. Absence detekce nebyla převedena na nulu.
Koncové body: EC50 testů DPPH, β-karotenu/linolátu a TBARS není veličinou CA50. Při stanovení ferikyanidem odpovídá koncový bod absorbanci 0,5. Folinův výsledek v ekvivalentech kyseliny gallové je měřítkem redukční odezvy, nikoli součtem koncentrací konkrétních fenolů. Jednotlivé hodnoty, jednotky a SD zůstávají u příslušných polí výsledků.
Doplňující pozorování zdrojového materiálu
Rozsah buněk: McNabb popisuje četné pleurocystidy a cheilocystidy; roztroušenost uvádí pouze u pleurocystid. Trama je homiomerní, z proplétajících se mléčných hyf a krátkobuněčných spojovacích hyf. Homiomernost nebyla ztotožněna s pravidelným nebo nepravidelným průběhem hyf.
Stupeň a stav: Mladý okraj klobouku byl popsán jako silně podvinutý a tlustě plstnatý, dospělý jako nepatrně podvinutý a plstnatý. Lupeny byly označeny jako středně tenké a nevětvené a síťka ornamentiky jako téměř úplná. Jedná se o označení vlastních znaků; stupeň nebyl přenesen na ostatní alternativy.
Změny dužniny: Bílá dužnina v tomto popisu po delším kontaktu se vzduchem mírně hnědne. Zdroj neuvádí čas v sekundách. Samotná expozice vzduchu nebyla ztotožněna s pokusem o otlačení nebo jinou povrchovou reakcí.
Subhymenium a stěny hyf: Subhymenium bylo popsáno jako složené z hustě propletených, krátkobuněčných hyf, které na průřezu působí dojmem buněčné stavby. Nejde o tvrzení o jednobuněčnosti cystid. Stěny hyf pokožky byly označeny jako tenké nebo středně tenké; určení stupně náleží k vlastní variantě. Slabě viditelná ploška nad hilovým přívěskem výtrusu nebyla ztotožněna s její absencí.
Dodatečná činidla v historickém popisu
Autorovy výsledky: McNabb uvádí pro formalín pomalou bledě lososovou reakci a pro síran železnatý bledě lososovou. Guajakol dává pomalu bledě lososovou reakci, která časem tmavne. Guajakol není guajak; reakce nebyly přeneseny do pole guajaku ani zapsány jako alkalické.
Povrch a dužnina: V tomtéž zdroji KOH na klobouku rychle vyvolává sytě purpurovou reakci, zatímco na dužnině slabě purpurovou. NH4OH dává na klobouku rychle sytě purpurovou reakci se světlejším purpurovým zbarvením a na dužnině slabě purpurovou. Jde o samostatné části a intenzity; bez uvedené koncentrace a přesného času. Nebyly sloučeny do jednoho průběhu.
Aktivita cesia 137 ve vzorcích z Ukrajiny
Materiál a metoda: Gabriel a spoluautoři (2023) sestavili výsledky gama spektrometrie plodnic a vzorků půdy z Kyjevské oblasti. Řádky L. turpis zahrnují sběry z let 1996, 1998, 1999, 2000 a 2018; jednotlivé vzorky obsahují od 2 do 4 plodnic. Zkoumán byl suchý, drcený materiál. Nebyla uvedena referenční čísla ani DNA identifikace každého vzorku.
Výsledky a rozsah: V přečtených řádcích činí aktivita cesia 137 v plodnicích od 0,507 do 106,2 kilobequerelů na kilogram sušiny. Pro vzorek z roku 2018 z oddělení 17 lesní správy Zelenopoljany bylo uvedeno 0,507 kilobequerelů na kilogram a BAF 6,418. BAF je poměr aktivity v plodnici k aktivitě v souvisejícím vzorku půdy. Samostatné výsledky a jejich roky byly zachovány u zdroje.
Ograniczenia a cesta citace: Jde o výsledky konkrétních vzorků z Ukrajiny po černobylské havárii; nepopisují celé Polsko ani trvalou úroveň kontaminace druhu. Publikace shrnuje údaje z různých let a u výsledku z roku 1999 odkazuje na práci Grodzinskaya et al. (2003); starší práce nebyla prostudována. Zmínka o podmíněné jedlosti v tabulce 2 pochází z internetového atlasu World of Mushrooms of Ukraine, nikoli z krmného experimentu autorů. Nebyla započítána jako nový důkaz bezpečnosti.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Důkazy o škodlivosti a jejich omezení
Pozitivní výsledek a negativní výsledky: Von Wright a Suortti (1983) zkoumali izolovaný nekatorin z materiálu označeného jako L. necator. Abstrakt uvádí jednoznačně pozitivní Amesův test a žádnou zjištěnou mutagenitu v testu zprostředkovaném hostitelem a v mikrojaderném testu. Jde o různé experimentální uspořádání; žádný z těchto výsledků nepředstavuje samostatnou studii karcinogenity u lidí.
Stabilita sloučeniny: Suortti (1984) uvedl v abstraktu 3–20 miligramů nekatorinu na kilogram čerstvých plodnic L. necator. Po blanšírování činila koncentrace v houbách přibližně 25 % původní hodnoty. Samostatné experimenty s čistou sloučeninou prokázaly závislost rozpadu na světle a pH. Nebyla z toho vyvozena bezpečná doba vaření ani důkaz ukládání sloučeniny v těle.
Kontrola interference testu: Abstrakt Grütera a spoluautorů (1991) popisuje interferenci části Amesových testů volným histidinem a použití uspořádání TM677 nezávislého na této aminokyselině. Ve výsledcích neuvádí jmenovitě L. turpis. Druhový závěr o L. necator je dostupný v prostudovaném severském přehledu; bez plného článku nebyl prezentován jako vlastní vyhodnocení původní tabulky.
Názvy sloučeniny: Severský přehled popisuje opravu struktury a ztotožnění nekatorinu s nekatoronem pomocí chromatografického a spektroskopického porovnání v práci Hilger et al. (1985). Plný text této práce nebyl získán. Byla proto zaznamenána cesta citace a úroveň čtení, aniž by byly oba názvy prezentovány jako dva nezávisle zjištěné toxiny. V abstraktu práce Suortti (1984) zní historický název struktury 7-hydroxykumaro[5,6-c]cinolin. Jde o citaci původního autorova označení, nikoli o nezávislé potvrzení této struktury po popsané opravě.
Dokumentovaná mimokulinární využití
Barvení příze: Autorka blogu Bewitched fingers, podepisující se jako A-L, v květnu 2014 popsala a ukázala přízi obarvenou na šedobéžovo houbami určenými jako Lactarius turpis. Jde o přímou řemeslnou zprávu s nízkou úrovní nezávislého ověření: bez referenčního dokladu, zkoušky stálosti a potvrzení DNA identity. Zlatavá barva z další části příspěvku pochází z lišejníku a nebyla připsána ryzci.
Protiplísňový výzkum: Abstrakt původní práce Florianowicz (2000) uvádí L. turpis mezi druhy, jejichž vodné extrakty z plodnic omezovaly růst mycelia a sporulaci Penicillium expansum in vitro. Byl prostudován indexovaný abstrakt vydavatele; plné PDF nebylo získáno. Tomuto výsledku nebyla připsána registrace přípravku na ochranu rostlin ani léčebné využití.
Pokusy s kovy: Fomina a spoluautoři (2005) zkoumali kulturu L. turpis č. 11, pocházející z neznečištěné lokality ve Velké Británii, s hostitelem Betula sp. Hodnotili růst a interakci s minerály kovů na agarovém médiu. Kmen vykazoval inhibici růstu u části sloučenin Cd, Zn a Cu a pyromorfitu, a stimulaci u některých sloučenin Pb. To neznamená univerzální toleranci kovů ani ověřenou technologii sanace území.
Ekologické výzkumy
Polská sezóna a ekologický rozsah zdrojů
Měsíce: V Polsku plodí od července do října. Jde o atlasovou informaci; zdroj nepopisuje fenologický výzkum.
Závislost zdrojů: Snowarski odkazuje mj. na Grünerta (polské vydání 1995), s. 178. Tato strana byla přečtena z dodaného vydání nakladatelství Świat Książki z roku 1996, s copyrightem polské edice 1995. Společné údaje nebyly započítány jako dva nezávislé výzkumy. V této řadě chybí druhově přiřazená původní série měření sezóny.
Ekologie: Polský atlas uvádí chudé, kyselé půdy a rašelinná místa. Zmiňuje smrky, břízy a vzácněji borovice. Jde o pozorování prostředí v historickém pojetí druhu, nikoli o důkaz vazby konkrétního kořene s houbou. Seznam stromů nebyl automaticky přenesen na mykorhizu úzkého L. turpis.
Konzumace zaznamenaná v etnografickém výzkumu
Litva: Motiejūnaitė a spoluautoři (2024) provedli v letech 2022–2023 rozhovory s 106 osobami ve čtyřech litevských etnografických regionech. Rozhovory podporoval soubor fotografií. L. turpis sbíralo 70 % respondentů v severní Aukštaitiji, zatímco v Dzūkiji jej nesbíral žádný respondent; autoři popsali pokles popularity. Jde o dokumentaci praxe a prohlášení, bez testu potvrzujícího bezpečnost konzumace a bez DNA identifikace každé sebrané houby.
Polský katalogový záznam — KRAM 34071
Metadata položky: Výpis z katalogu RCIN/IB PAN uvádí Lactarius turpis, položka KRAM 34071, kód KRAM0007966-F. Sběr pochází z 23. září 1972, z vlhkého borového lesa ve východní části Kampinoského pralesa poblíž rezervace Sieraków. Jako sběratele a určovatele katalog uvádí Z. Heinricha. Jedná se o metadata historické položky bez vlastní revize její identity.
Úroveň čtení a omezení: Přehled byl proveden 20. října 2026. Přečten byl indexovaný výpis metadat původního katalogu; přímá odpověď stránky nezpřístupnila obsah záznamu. Související název souboru L. subdulcis nebyl ztotožněn s fotografií L. turpis. Jedno datum neurčuje celopolskou sezónu, aktuální hojnost ani molekulární potvrzení.
Klíčení výtrusů a pokusy o tvorbu mykorhizy
Materiál a úroveň čtení: V doktorské práci Nahii A. Ali (1986), University of Surrey, byly zkoumány výtrusy L. turpis mezi sedmi ektomykorhizními druhy. Materiál byl sbírán ve Velké Británii; popsaná určení nezahrnují moderní DNA verifikaci. Přečteny byly části obsahující výsledky pro ryzec a metody a diskusi těchto pokusů, nikoli celá disertační práce.
Výsledky: V laboratorním uspořádání s kořeny břízy autorka zaznamenala slabou stimulaci klíčení výtrusů L. turpis. Výsledek 30 procent v sousedním popisu se týká jiného druhu, Hebeloma crustuliniforme. V odděleném květináčovém pokusu výtrusy L. turpis nevytvořily mykorhizy se zkoumanými semenáčky břízy, smrku ani borovice. Tento výsledek nebyl přenesen na přirozené vazby dospělých stromů s podhoubím.
Význam pokusu: Pokus se týkal iniciace mykorhizy výtrusy za stanovených podmínek. Nedokazuje neschopnost druhu tvořit mykorhizu ani účinnost hotového lesnického přípravku. Příčiny neúspěchu zvažované autorkou zůstávají hypotézami; nebyly prezentovány jako prokázaný mechanismus. Britské fenologické údaje nebyly připsány do polského kalendáře.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: First Nature uvádí Lactarius turpis jako dosti hojný na značné části území Velké Británie a Irska a zmiňuje severní a střední Evropu. Hodnocení neznamená každé místo v těchto zemích. Zdroj jej spojuje s břízami na vlhkých, kyselých okrajích lesů. Tento atlasový rozsah byl zachován namísto jeho přenášení na Polsko.
Stanoviště a výskyt
Biotop, oblast a roční období
FirstNature popisuje ektomykorhizní houbu vyskytující se pod břízami, na kyselé půdě ve vlhkých lesích. Publikace Lasów Państwowych (2021), v pojetí L. necator, popisuje jehličnaté a smíšené lesy a břízy a smrky. Tyto rozsahy nebyly automaticky ztotožněny.
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Velká Británie | Oblasti nebyly určeny | VIII–XI |
|
| Irsko | Oblasti nebyly určeny | VIII–XI |
|
| Polsko | Kampinoský prales | VII–X |
|
Zdroje
- Cooper-Nuytinck-Lebel 2022
- First Nature, Lactarius turpis (Weinm.) Fr. – Ugly Milkcap (také [5])
- archive-lactarius-turpis-profile
- Opracowanie wyników: Vieira i in. 2014 — Expanding Current Knowledge on the Chemical Composition and Antioxidant Activity of the Genus Lactarius — uporządkowane wyniki tego samego badania (také [28])
- KPNG PTMyk, Rekomendacja 5/2025 (také [16])
- retained-d5729e30a1418ac8
- src-eli-protection-2014
- src-eli-trade-2026
- RCIN/IB PAN, KRAM34071; wyciąg metadanych, ograniczony poziom odczytu (také [34])
- A-L, Bewitched fingers, maj 2014 — From my dye pot / Väripadasta nousseet
- Fomina i in. 2005 — Solubilization of toxic metal minerals and metal tolerance of mycorrhizal fungi
- Helmut i Renate Grünert, Grzyby. Leksykon przyrodniczy, polskie wydanie 1996 (copyright 1995), s. 178
- Hintikka i in. 2024 — Toxicity Screening of Fungal Extracts and Metabolites, Xenobiotic Chemicals, and Indoor Dusts with In Vitro and Ex Vivo Bioassay Methods
- Mleczaj oliwkowobrązowy — polskie wykazy prawne, 18.10.2026
- Motiejūnaitė i in. 2024 — Diversity of ethnomycological knowledge and mushroom foraging culture in Lithuania
- Opracowanie wyników: McNabb 1971 — Lactarius turpis, opis autorskiego materiału z Nowej Zelandii w Biota of NZ
- Nordic Council of Ministers 2014 — Mushrooms traded as food, Vol. II section 2
- protection-status
- Dz.U. 2014 poz. 1408 — ochrona gatunkowa grzybów
- Marek Snowarski — Lactarius turpis, Atlas grzybów Polski
- NCBI PubMed — abstrakty prac von Wright i Suortti 1983, Suortti 1984 oraz Grüter i in. 1991
- trade-base-status
- trade-status
- Dz.U. 2026 poz. 258 — tekst jednolity wykazu grzybów dopuszczonych do obrotu
- Odczyt indeksowanego fragmentu pierwotnej pracy Florianowicz 2000 — abstrakt i metadane wydawcy
- NahiaA.Ali 1986, Spore germination and the pre-infection phase in ectomycorrhizal fungi, University of Surrey, PhD
- Ingeborg Dittrich 2019, Olivbrauner Milchling, Verein der Pilzfreunde Stuttgart
- Gabriel, Grodzynska, Nebesnyi, Landin 2023, Czech Mycology75(2): 117–137, DOI 10.33585/cmy.75202
- J.Hubregtse 2019, Fungi in Australia, Part4, Rev2.2, FNCV, drukowane s.259–260
- IndexFungorum201186,461713 iBiotaNZ—indeksowane pola;przegląd 20.10.2026
- w4-dgfm 2023-name