Nejedlý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.










Ryzec pravý (Lactarius resimus) je mohutná lupenatá houba z čeledi holubinkovitých. Vyznačuje se masitým, zprvu vyklenutým a posléze hluboce nálevkovitým kloboukem s výrazně podvinutým a chlupatým okrajem. Zraněná pletiva roní bílé palčivé mléko, které na vzduchu žloutne. Tento druh představuje ikonickou houbu boreálních lesů severní Eurasie, kde se po staletí těší mimořádné kulinářské i kulturní oblibě jako ceněná surovina pro mléčné kvašení.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- Tvar klobouku: nálevkovitý.
Tvar klobouku: vyklenutý.
Tvar klobouku: vmáčklý. - Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: hladký.
- Lesk povrchu klobouku
- za sucha: Lesk povrchu klobouku: lesklý.
- Lepkavost a slizkost klobouku
- Lepkavost a slizkost klobouku: lepkavý.
Lepkavost a slizkost klobouku: slizký.
za mokra: Lepkavost a slizkost klobouku: lepkavý. - Barva klobouku
- Barva klobouku: bílý.
Barva klobouku: bělavá.
Barva klobouku: krémový.
Barva klobouku: světle žlutý. - Postavení okraje
- u mladých plodnic: Postavení okraje: podvinutý.
Postavení okraje: podvinutý. - Pokrytí okraje
- u mladých plodnic: Pokrytí okraje: plstnatý.
u mladých plodnic: Pokrytí okraje: chlupatý.
u zralých plodnic: Pokrytí okraje: lysý.
Pokrytí okraje: chlupatý. - Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 70–220 mm.
- Střed klobouku
- Střed klobouku: Vmáčklý (hluboce).
- Barevné zónování klobouku
- Barevné zónování klobouku: soustředný.
Barevné zónování klobouku: bez zónování.
Barevné zónování klobouku: soustředný (nezřetelné zóny).
Barevné zónování klobouku: soustředný.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
- Sbíhavost hymenoforu na třeň
- Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý (lupeny).
Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý zoubkem (lupeny).
Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý (lupeny). - Barva hymenoforu
- Barva hymenoforu: bělavá.
Barva hymenoforu: světle krémový.
Barva hymenoforu: narůžovělý.
Barva hymenoforu: krémový.
Barva hymenoforu: načervenalý. - Větvení lupenů
- Větvení lupenů: vidličnaté (řídké, u třeně).
- Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: blízko u sebe.
Rozestup lupenů: hustě uspořádané. - Přítomnost krátkých lupenů
- Přítomnost krátkých lupenů: přítomný (početné).
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
Tvar třeně: zužující se k bázi. - Barva třeně
- Barva třeně: bílý.
- Reliéf povrchu třeně
- Reliéf povrchu třeně: hladký.
- Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: ojíněný.
Pokryv povrchu třeně: ochmýřená (hrubé chloupky, na bázi třeně). - Vnitřek třeně
- Vnitřek třeně: dutý.
- Barva povrchu třeně po poranění
- Barva povrchu třeně po poranění: nahnědlý (povrch třeně).
- Délka třeně
- Délka třeně: 25–70 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 15–35 mm.
- Odolnost dužniny třeně proti zlomení nebo roztržení
- Odolnost dužniny třeně proti zlomení nebo roztržení: křehký.
- Přítomnost jamek na třeni
- Přítomnost jamek na třeni: nepřítomný.
- Kvalitativní relativní délka třeně
- Kvalitativní relativní délka třeně: krátký.
- Vlhkost povrchu třeně
- Vlhkost povrchu třeně: suchý.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bílý.
- Pevnost dužniny
- Pevnost dužniny: měkký.
Pevnost dužniny: pevný. - Chuť dužniny
- Chuť dužniny: ostrý.
Chuť dužniny: slabý.
Chuť dužniny: hořký. - Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení
- Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení: křehký.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: slabý.
Vůně dužniny: ovocný.
čerstvý exemplář: Vůně dužniny: nevýrazný (dužnina). - Třída tloušťky dužniny
- Třída tloušťky dužniny: tenký (spíše).
- Ronění mléka
- Ronění mléka: roní mléko.
- Hojnost mléka
- Hojnost mléka: skrovné.
- Barva čerstvého mléka
- Barva čerstvého mléka: bílé.
- Změna barvy mléka
- Změna barvy mléka: sírově žlutý.
- Barva zaschlého mléka
- Barva zaschlého mléka: citronově žlutý.
- Chuť mléka
- Chuť mléka: palčivá.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: smíšený les.
Stanoviště: listnatý les. - Substrát
- Substrát: půda.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: roztroušené skupiny nebo v malých skupinách.
- Četnost výskytu
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od července do října.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Nejedlý
Právo
- Ochrana
- Není uveden v polském seznamu chráněných druhů hub.
- Prodej
- V Polsku není uveden v seznamu hub povolených k prodeji.
FAQ
Je ryzec ohrnutý jedlý za syrova?
Nikoli, za syrova je nepoživatelný a mírně jedovatý kvůli silně palčivé a dráždivé tekutině.
Jak se odstraňuje jeho palčivá chuť?
Několikadenním máčením ve studené vodě s opakovanou výměnou nebo varem se slitím vody.
Se kterými stromy tvoří mykorhizu?
Roste téměř výhradně pod břízami, vzácněji také pod borovicemi.
Kde je tento druh nejvíce ceněn?
Tradičně a nejvíce v Rusku, Bělorusku a dalších zemích východní Evropy a Sibiře.
Roste běžně v České republice?
V České republice a střední Evropě je mimořádně vzácný a prakticky se nevyskytuje.
Kdy začíná jeho hlavní růstová sezóna?
Hlavní vlna růstu nastává od července do října po vydatných srážkách.
Jakou barvu má roněné mléko?
Mléko je zpočátku bílé, ale na vzduchu se během chvíle zbarvuje do sírově žluté.
Jakou má texturu po tradičním zpracování?
Po mléčném kvašení se solí si dužina uchovává velmi pevnou a příjemně chrupavčitou strukturu.
Používá se k barvení textilu?
Ne, houba neobsahuje pigmenty vhodné k barvení látek ani příze.
Jaký má význam v ruské kultuře?
Je považován za carskou houbu a symbol tradičních postních pokrmů a hojnosti.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- mleczaj okazały
- Platné vědecké jméno
- Lactarius resimus
- Další národní jména
- ryzec ohrnutý
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý. Barva výtrusného prachu: žlutý.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: světle krémový. Odstín výtrusného prachu: světle žlutý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: široce elipsoidní.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: ornamentovaný. Povrch výtrusu: ornamentovaný. Povrch výtrusu: ornamentovaný.
- Rozměry výtrusu
- Délka 7,7–10 µm, šířka 5,7–7 µm.
- Rozměry výtrusu
- Délka 7–9,5 µm, šířka 5–7 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Půdní reakce
- Půdní reakce: kyselý.
Půdní reakce: zásaditý. - Vlhkost půdy
- Vlhkost půdy: suchý.
- Listnaté stromy v okolí
- Listnaté stromy v okolí: bříza.
- Jehličnaté stromy v okolí
- Jehličnaté stromy v okolí: borovice.
Jehličnaté stromy v okolí: borovice lesní. - Mykorhizní partneři
- Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: bříza (obecný seznam partnerů).
- Způsob výživy
- Způsob výživy: ektomykorhizní.
Mimokulinární využití
Kromě potravinářství nemá druh široké uplatnění, avšak v lidovém léčitelství severního Ruska a Sibiře se zkvašený solný roztok a výluhy z plodnic tradičně používaly k omývání hnisavých kožních vředů a drobných oděrek pro jejich konzervační a adstringentní vlastnosti. Pálivá čerstvá šťáva se v minulosti ojediněle aplikovala zevně jako dráždidlo a rubefaciens při revmatických bolestech kloubů a namožených svalech. Pro své barvicí schopnosti se druh neužívá, neboť neposkytuje stabilní pigmenty vhodné k barvení textilu.
Historie a kultura
V ruském folklóru a literatuře zaujímá výsadní postavení jako „gruzď nastojaščij“ – car všech lesních hub. Je neodmyslitelně spjat s obdobím pravoslavných postů, kdy kvašené houby tvořily zásadní zdroj obživy rolníků i carského dvora. Historické prameny ze 17. a 18. století dokládají jeho masový výskyt na trzích v Moskvě a Petrohradu i export celých sudů do sousedních zemí. V lidových příslovích a pohádkách vystupuje jako symbol houbařského štěstí, hojnosti a trpělivosti, neboť jeho správné zpracování vyžadovalo zkušenost předávanou mezi generacemi hospodyň.
Jedlost a bezpečnost
V syrovém stavu je houba nejedlá a mírně jedovatá pro silně palčivé mléko, které způsobuje podráždění trávicího traktu a nevolnost. K bezpečné konzumaci je nezbytná zdlouhavá a důkladná úprava, spočívající ve vícedenním máčení ve studené vodě s pravidelnou výměnou nebo v opakovaném povaření a slití hořkého odvaru, po nichž následuje tradiční mléčné kvašení se solí. V západní a střední Evropě bývá druh označován za nejedlý či podezřelý a ke sběru se nedoporučuje. Naopak ve východní Evropě a v Rusku je považován za delikatesu prvotřídní kvality a absolutního krále solených hub. Po správném vykvašení ztrácí ostrost, získává příjemně nakyslou chuť a pevnou, křupavou konzistenci.
Stanoviště a výskyt
Druh je vázán mykorhizní symbiózou především na břízy (Betula pendula, Betula pubescens), vzácněji na borovice. Vyskytuje se v boreálních a mírných lesích severovýchodní Evropy a severní Asie, především v Rusku, Bělorusku a na Sibiři. Ve střední a západní Evropě je výskyt extrémně vzácný nebo zcela chybí. Preferuje kyselé až mírně zásadité písčité či hlinité půdy na prosvětlených okrajích březových hájů, rašelinných loukách a podél lesních cest. Hlavní růstová sezóna začíná v červenci a vrcholí od srpna do října v závislosti na nástupu podzimních dešťů a chladnějších nocí. V kontinentálním klimatu Sibiře a Uralu se objevuje ve výrazných masových vlnách po letních deštích, zatímco v západnějších okrajích areálu se vyskytuje jen ojediněle a v kratším časovém okně pozdního léta.
Zdroje
- Kytövuori I. (1984). Lactarius subsectio Scrobiculati in NW Europe. Karstenia24:41–72. DOI 10.29203/ka.1984.228
- Latvijas Daba: Lactarius resimus, saldūksne
- Česká mykologická společnost, Lactarius resimus
- https://ojs.utlib.ee/index.php/FCE/article/download/13709/8756/11795
- Lietuvos saugomų rūšių informacinė sistema (SRIS), Gelsvasis piengrybis / Lactarius resimus
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Nejedlý — źródło oznaczenia
Źródło bez opisu bibliograficznego · Kuchyňské využití: Je nejedlý; vlastní hodnocení atlasu ČMS. Dokumentace Badatele zachovává odlišné hodnocení lotyšského atlasu a původní rozhovory o konzumaci. Není zapsáno toxic ani deadly.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Lactarius resimus
Vědecké názvy a taxonomie
Platným vědeckým jménem je Lactarius resimus (Fr.) Fr., řazený do čeledi holubinkovitých (Russulaceae). Toto jméno bylo publikováno v díle Epicrisis systematis mycologici (1838). Bazionymem druhu je Agaricus resimus Fr. z roku 1821. V historické literatuře se objevovaly také kombinace Lactifluus resimus (Fr.) Kuntze (1891) a Agaricus intermedius var. expallens Fr. (1815).
Historický rozsah názvů a materiálů
Revize Kytövuoriho (1984) vymezuje evropský L. resimus v úzkém pojetí (sensu stricto) a odlišuje jej od dřívějších sběrů později přiřazených k L. aquizonatus a L. citriolens. V Severní Americe byly popsány samostatné formy a variety (mj. var. insipidus a var. regalis), jejichž totožnost s evropským taxonem zůstává nejistá.
Rozsah taxonu a omezení určování
Herbářové položky vykazují variabilitu v podobě tenčích a bílých plodnic, nebo tlustších, žlutých s hustšími lupeny. V evropské fenologii vykazuje houba citlivost na silnější podzimní mrazíky.
Ekologie a rozšíření
- Četnost výskytu
- Litva: Četnost výskytu: nehojný. [35]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
Hymeniální cystidy
- Přítomnost hymeniálních pseudocystid
- Přítomnost hymeniálních pseudocystid: přítomný. [16]
- Šířka hymeniálních pseudocystid
- Šířka hymeniálních pseudocystid: 3–6 µm. [16]
- Délka vyčnívající části cystidy nad bazidie
- Délka vyčnívající části cystidy nad bazidie: 15–50 µm (vzhledem k povrchu bazidiol). [16]
- Přítomnost cystid v hymeniu
- Přítomnost cystid v hymeniu: přítomný. [16]
- Hojnost cystid v uvedené poloze
- Hojnost cystid v uvedené poloze: roztroušené. [16]
- Přítomnost zaškrcení cystidy
- Přítomnost zaškrcení cystidy: nepřítomný (často, těsně pod vrcholem). [16]
- Rozmístění hymeniálních cystid
- Rozmístění hymeniálních cystid: soustředěné (poněkud, mezi lupeny). [16]
- Délka hymeniální cystidy
- Délka hymeniální cystidy: 45–90 µm. [16]
- Tvar hymeniální cystidy
- Tvar hymeniální cystidy: jehlicovitá (makrocystida). [16]
Tvar hymeniální cystidy: šídlovitá (makrocystida). [16] - Šířka hymeniální cystidy
- Šířka hymeniální cystidy: 5–8 µm. [16]
Reakce s činidly
Výtrusy
- Přítomnost apikulu bazidiospory
- Přítomnost apikulu bazidiospory: přítomný (zřetelná struktura). [16]
- Přítomnost pole nad hilem bazidiospory
- Přítomnost pole nad hilem bazidiospory: přítomný (zřetelná struktura). [16]
- Délka výtrusu
- Délka výtrusu: 7,7–10 µm. [16]
Délka výtrusu: 7–9,5 µm. [17]
Délka výtrusu: 7–9,5 µm. [18] - Forma ornamentace výtrusů
- Forma ornamentace výtrusů: žebrovaná. [16]
Forma ornamentace výtrusů: bradavičnatá. [16]
Forma ornamentace výtrusů: bradavičnatá. [17] - Výška ornamentiky výtrusu
- Výška ornamentiky výtrusu: do 0,8 µm. [16]
- Spojení prvků ornamentiky
- Spojení prvků ornamentiky: neúplná síťka. [16]
Spojení prvků ornamentiky: neúplná síťka. [18] - Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 1,29–1,45. [16]
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: široce elipsoidní. [16]
Materiál a metody výzkumu
Výzkum složení a aktivity — Nowak R
Materiál: Polysacharidová frakce z plodnic L. resimus z lesů u Włodawy, ze září 2014; identifikace Zofie Flisińské a uložení na Katedře farmaceutické botaniky UM v Lublinu. Plodnice byly lyofilizovány a mlety a po extrakci byla odstraněna bílkovina a frakce vysrážena ethanolem. Test in vitro L. acidophilus ATCC 4356 v Rogosově půdě bez glukózy; měření při 600 nm, porovnání po 48 h. Nejedná se o jedinou přečištěnou sloučeninu ani o klinickou studii.
Rozsah čtení: Úplný text.
Omezení: Pomlčky u dvou kmenů L. rhamnosus označují neuvedené výsledky; nebyla zaznamenána nula ani negativní výsledek. K L. resimus nebyly přiřazeny výsledky odolnosti vůči žaludeční kyselině, které nebylo možné interpretovat jako jeho vlastní výsledky. Zdroj uvádí 1,5% bez upřesnění procentuálního základu; nebylo doplněno w/v ani v/v. Kontrola byla zachována jako samostatná skupina bez přiřazení zkoumaného materiálu.
Studie složení a aktivity — materiál a omezení
Materiál: autory určený jako L. resimus, ze severního Kazachstánu, ze srpna–září 2020. Na vzduchu sušený prášek z plodnic byl extrahován 70% vodným ethanolem. Měření UV–Vis při 420 nm. Autoři v prověřeném popisu neuvedli číslo referenčního vzorku, sekvenci DNA ani kalibrační standard.
Rozsah rešerše: Celý text.
Omezení: Bylo zachováno zdrojové mg% s neujasněným základem; nebylo přepočteno na mg/100 g materiálu ani extraktu. Typ nejistoty za znaménkem ± není uveden; nebyla označena jako SD. Spektrofotometrický souhrn nazvaný autory flavonoidy nepotvrzuje strukturu konkrétních molekul. Návrhy budoucího medicínského využití nebyly považovány za výsledek léčby nebo potvrzenou aplikaci v praxi.
Archiwalny opis siedliska
W Europie Północnej gatunek rośnie w lasach mieszanych z udziałem brzozy i drzew iglastych (przede wszystkim sosny zwyczajnej), na siedliskach umiarkowanie świeżych po suchawe, na podłożu kwaśnym, jak i zasobniejszym w węglan wapnia.
W Fennoskandii owocnikowanie rozpoczyna się z początkiem sierpnia i trwa do końca września lub pierwszych dni października; w lasach brzozy górskiej gatunku nie stwierdzono.
Częstość występowania jest zmienna regionalnie; gatunek jest częstszy w północno-wschodniej Europie. Owocnikuje od lipca lub sierpnia do października pod brzozami i sosnami, w Europie Środkowej zwłaszcza na obszarach wyżej położonych. W Wielkiej Brytanii notowano go historycznie w lasach mieszanych do 300 m n.p.m.
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- 7–9,5 µm [17] [18]
7,7–10 µm; zakres pomiaru: korpus [16] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- 5–7 µm [17]
5,5–7 µm [18]
5,7–7 µm; zakres pomiaru: korpus [16]
Metody i zapisy źródłowe — Europejski L.resimus s.str.; autorskie zbiory1979–1983 i zrewidowane kolekcje zielnikowe, lista druk60. Nie objęto amerykańskich odmian o nieustalonej tożsamości.
Stan materiału: suszony.
Pochodzenie materiału: Fennoscandia and European herbarium material.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: Melzer reagent; source protocol for microscopic sections. Opis metody w źródle: Kytövuori1984, druk41: Leitz Laborlux12, około625× i1560×; preparaty suszonych blaszek. Cystydy: zwilżanie94%etanolem, woda, skrawki w odczynniku Melzera. Dokładny stopień rehydratacji i czas barwienia niepodane.
Obecność pseudocystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „Druk57: pseudocystidia3–6µm thick. Obecność pseudocystyd nie jest obecnością gleocystyd ani cheilocystyd.” [16]
Szerokość pseudocystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „Druk57: pseudocystidia3–6µm thick; średnica/szerokość3–6µm, nie grubość ściany.” [16]
Obecność cystyd w hymenium — zapis źródłowy: „Druk57: macrocystidia scattered,45–90×5–8µm; jawna obecność w hymenium, bez przypisywania konkretnej powierzchni blaszki.” [16]
Metody i zapisy źródłowe — Europejski L.resimus s.str.; autorskie zbiory1979–1983 i zrewidowane kolekcje zielnikowe, lista druk60. Nie objęto amerykańskich odmian o nieustalonej tożsamości.
Stan materiału: suszony.
Pochodzenie materiału: Fennoskandia oraz europejskie kolekcje zielnikowe.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: Odczynnik Melzera; źródłowy protokół preparatów mikroskopowych. Opis metody w źródle: Kytövuori (1984), s. 41: mikroskop Leitz Laborlux 12, powiększenia około 625× i 1560×; rysunki wykonywano przy powiększeniu 2000×. Zarodniki i wierzchołki cystyd obserwowano w preparatach z suszonych blaszek w odczynniku Melzera. Do przekrojów cystyd suszony materiał zwilżano 94% etanolem, moczono w wodzie i osuszano papierem, a cienkie skrawki obserwowano w Melzerze. Wystającą część cystydy mierzono ponad w przybliżeniu ciągłą płaszczyzną zewnętrznych końców bazydiol. Źródło nie podaje czasu przygotowania i obserwacji.
Wystawanie cystydy ponad powierzchnię bazydiol — zapis źródłowy: „Druk57: projecting15–50µm; metoda druk41/PDF1: ponad ciągłą płaszczyzną końców bazydiol.” [16]
Obecność wyrostka wnęki bazydiospory — zapis źródłowy: „Druk57: apiculus distinct.” [16]
Obecność pola nad wnęką bazydiospory — zapis źródłowy: „Druk57: plage distinct; nie utożsamiono z zagłębieniem nad wnęką.” [16]
Obfitość cystyd — zapis źródłowy: „Druk57: macrocystidia scattered.” [16]
Obecność przewężeń cystydy — zapis źródłowy: „Druk57: often without any subapical constrictions.” [16]
Rozmieszczenie cystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „Druk57: somewhat concentrated between the gills.” [16]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk57: macrocystidia ... aculeate to subulate.” [16]
Metody i zapisy źródłowe — Kytövuori I. (1984). Lactarius subsectio Scrobiculati in NW Europe. Karstenia24:41–72. DOI 10.29203/ka.1984.228
Długość cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Makrocystydy45–90×5–8µm, igłowate/szydłowate, zwykle brak podszczytowego przewężenia, najszersze w hymenium lub poza nim; rozproszone/skupione między blaszkami, wystają15–50µm. Pseudocystydy3–6µm grubości.” [16]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „7,7–10×5,7–7µm; wymiar nie obejmuje ornamentacji.” [16]
Forma ornamentacji zarodnika; Połączenie elementów ornamentacji; Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Długie/krótkie grzbiety i osobne brodawki, niepełna przerywana siatka, wysokość≤0,8µm.” [16]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Q1,29–1,45, długość i szerokość tej samej spory.” [16]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Szeroko elipsoidalne z wyraźnym apiculus i plage.” [16]
Metody i zapisy źródłowe — Česká mykologická společnost, Lactarius resimus
Metody i zapisy źródłowe — Latvijas Daba: Lactarius resimus, saldūksne
Metody i zapisy źródłowe — Kytövuori I. (1984). Lactarius subsectio Scrobiculati in NW Europe. Karstenia24:41–72. DOI 10.29203/ka.1984.228
Názvy a hranice určení
Polský a vědecký název: Wojewoda uvádí polský název „mleczaj okazały“ s odkazem na Gumińskou a Wojewodu (1983). Index Fungorum uvádí platné jméno Lactarius resimus (Fr.) Fr., 1838, s bazionymem Agaricus resimus Fr., 1821. Název „mleczaj wełniasty“ v polském indexu se vztahuje k L. torminosus. Pro označení „mleczaj wełnisty (gruzd)“ a „gruzd prawdziwy“ nebylo nalezeno nezávislé potvrzení jakožto polských názvů L. resimus.
Místní názvy: ČMS používá český název ryzec ohrnutý. Při dotazníkovém výzkumu na Ukrajině bylo zaznamenáno Груздь a v ruském Kortkerosu Груздь настоящий a груздь. Jde o doložené místní názvy přiřazené autory ke zkoumanému druhu; rozhovory neposkytují záruku, že každý, kdo takový název používá, odlišuje L. resimus od všech podobných ryzců.
Historická ztotožnění: Revize 1984 odděluje běloplodé L. resimus, L. aquizonatus a L. citriolens. Kalamees po prověření estonských dokladů TAA 74628 a 76216 potvrzuje, že starší záznamy pod jedním jménem často zahrnovaly jiné druhy. Americké variety resimus, intermedius, regalis a insipidus nebyly bezpodmínečně připojeny k evropským rozsahům znaků.
Stavba: zdrojový materiál a rozsah nových dat
Revize evropského materiálu: Kytövuori zpracoval vlastní sběry z let 1979–1983 a materiál mnoha herbářů. Popisuje prohloubený střed klobouku, dutý a krátký třeň, snadné lámání jeho dužniny, přítomnost lupénků, nevýrazný pach a růst jednotlivě nebo po několika plodnicích. Bílý povrch třeně po poranění hnědne; jedná se o reakci, nikoli o jeho přirozenou základní barvu.
Samostatně zachovaná označení: Zdroj popisuje hluboké prohloubení středu klobouku, dosti tenkou dužninu, nečetné vidlení lupenů blízko třeně a četné lupénky. Báze třeně je hrubě ochlupená. Suchý povrch a absence jamek jsou samostatnými znaky: nedokazují, že celý povrch třeně postrádá ochlupení nebo jiné prvky pokryvu.
Rozdíly v popisech: Lotyšský atlas popisuje jamky na třeni, zatímco revize z roku 1984 uvádí jejich absenci. Zdroje mohou zahrnovat odlišně pojímaný druh. Nejednotnost sušených položek ponechává Kytövuori nerozhodnutou: část rozdílů v barvě a tvrdosti může záviset na sušení, což nedokazuje stejnou variabilitu čerstvých plodnic s věkem.
Mikroskopie: preparát, rozměry a nová pozorování
Materiál a metoda: Kytövuori zkoumal sušené lupeny mikroskopem Leitz Laborlux 12 při přibližně 625× a 1560×; kresby zhotovoval při 2000×. Výtrusy byly měřeny v Melzerově činidle s výběrem vodorovně ležících a vynecháním mladých, anomálních a atypicky malých nebo obřích. Měření nezahrnují ornamentiku a Q vychází z délky a šířky téhož výtrusu. Řezy pro cystidy byly navlhčeny 94% ethanolem, poté vodou a pozorovány v Melzeru.
Zachované výsledky: Původní série má výtrusy 7,7–10 × 5,7–7 mikrometrů a Q 1,29–1,45; bazidie 32–45 × 7–10 mikrometrů, čtyřvýtrusé; makrocystidy 45–90 × 5–8 mikrometrů. Autor uvádí zřetelný apikulus a plage, cystidy v hymeniu a pseudocystidy o šířce 3–6 mikrometrů. Poslední rozsah neznamená tloušťku stěny pseudocystidy. Rozměry jednotlivých sérií zůstávají vázány na vlastní materiál a metodu.
Tvar a poloha struktur: Makrocystidy mají tvar jehlicovitý až šídlovitý (ve zdroji: aculeate to subulate), jsou rozptýlené, s jistým nahloučením mezi lupeny. Často nemají zaškrcení pod vrcholem. Vyčnívání 15–50 mikrometrů bylo měřeno nad souvislým povrchem bazidiol, nikoli zralých bazidií. Plage je samostatná oblast výtrusu; její zřetelnost neznamená přítomnost prohlubně nad apikulem. Přesnou polohu cheilo- nebo pleurocystid autor při těchto měřeních nerozhoduje.
Chemické reakce: samostatné cíle výzkumu
Mléko a KOH: V revizi byl použit 30% KOH. Mléko L. resimus v něm získává oranžovou barvu; to je odlišný výsledek od přirozeného žloutnutí mléka po kontaktu se vzduchem. Zdroj neuvádí dávku, čas, teplotu ani základ procentuální koncentrace.
Ornamentika výtrusů: Ornamentika je amyloidní v kontextu preparátů v Melzerově činidle. Tento pozitivní výsledek se týká ornamentiky; popis neřeší reakci všech vrstev stěny výtrusu ani dužniny plodnice.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Polskie stanowiska zestawione przez Wojewodę (2003) oraz L. resimus z lasów koło Włodawy, z września 2014 r. Materiał oznaczyła Zofia Flisińska; okazy złożono w Zakładzie Botaniki Farmaceutycznej Uniwersytetu Medycznego w Lublinie. Nowak i współautorzy (2018).
Rozsah čtení: Úplný text.
Datum revize: 18.10.2026.
Omezení: Nebyla uvedena sekvence DNA ani individuální číslo položky. Sběr z jednoho měsíce neurčuje sezónu. Přehled 2003 odkazuje na dřívější autory, zachované ve zdrojovém řetězci.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Udokumentowany zbiór z województwa łódzkiego.
Rozsah rešerše: Fragmenty zdrojů.
Přečten byl fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum revize: 21.10.2026.
Omezení: Původní určení a rozsah pojmu byly zachovány. Nebylo deklarováno nové zkoumání položek ani prostudování všech publikací citovaných zdrojem.
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Analytické výsledky
Složení a laboratorní aktivita
- Aktivita zkoumaného extraktu
- Aktivita zkoumaného extraktu: stimulace růstu bakterií in vitro (měření optické hustoty, bakteriální kmen ATCC 4356, extrakt, aktivita zjištěna, polysacharidová frakce, polysacharidová frakce (Nowak a kol., 2018), koncentrace uvedená ve zkoušce: 1,5 %). [31]
- Koncentrace uváděná v konkrétním biologickém testu
- Koncentrace uváděná v konkrétním biologickém testu: 1,5 % (měření optické hustoty, bakteriální kmen ATCC 4356, extrakt, polysacharidová frakce, základ koncentrace ve zdroji neuveden, polysacharidová frakce (Nowak a kol., 2018), uvedená hodnota). [31]
- Obsah flavonoidů v souhrnném stanovení
- Obsah flavonoidů v souhrnném stanovení: 7,229 mg% (UV–Vis spektrofotometrie, vztažná hmotnost nebyla určena, v publikaci není uveden dokladový exemplář, blíže neurčená míra variability zapsaná jako ±, základ stanovení se nepodařilo určit, kalibrační standard neuveden, uvedená hodnota za znaménkem ±: 0,123, průměr, určení podle autorů studie, molekulární určení nebylo uvedeno). [20]
- Optická hustota ve studii růstu bakterií
- Optická hustota ve studii růstu bakterií: 0,185 (měření optické hustoty, kontrolní skupina, bakteriální kmen ATCC 4356, směrodatná odchylka: 0,018, průměr). [31]
Optická hustota ve studii růstu bakterií: 0,212 (měření optické hustoty, testovaná skupina, bakteriální kmen ATCC 4356, extrakt, polysacharidová frakce, směrodatná odchylka: 0,004, polysacharidová frakce (Nowak a kol., 2018), průměr, koncentrace uvedená ve zkoušce: 1,5 %). [31] - Hodnota p ve srovnání vzorků
- Hodnota p ve srovnání vzorků: 0,012015 (měření optické hustoty, bakteriální kmen ATCC 4356, uvedená hodnota, srovnání testované a kontrolní skupiny). [31]
Polský extrakt: předběžný výsledek týkající se růstu bakterií
Materiál: Nowak a spoluautoři zkoumali polysacharidové frakce 53 druhů z lesů u Włodawy, sebraných v září 2014 a určených Zofií Flisińskou. Plodnice byly lyofilizovány a rozemlety. Po odstranění malých molekul ethanolem byl připraven vodný extrakt, deproteinován a frakce byla vysrážena ethanolem. Výsledek se týká laboratorní frakce; nikoli čerstvé houby, pokrmu ani jediné izolované látky.
Metoda a čísla: Byly zkoumány L. acidophilus ATCC 4356 a dva kmeny L. rhamnosus v Rogosově médiu. Do média bez glukózy byla přidána frakce 1,5%; absorbance byla odečítána při 600 nanometrech a porovnání po 48 hodinách bylo provedeno Studentovým t-testem. Suplement pro L. resimus a L. acidophilus uvádí 0,212 ± 0,004 oproti kontrolnímu sloupci 0,185 ± 0,018 a p = 0,012015. Pro oba kmeny L. rhamnosus jsou uvedeny pomlčky, které nelze ztotožňovat s prokázanou absencí účinku.
Co výsledek dokládá: Jde o primární, statisticky významné pozorování růstu jednoho kmene v podmínkách in vitro. Neprokazuje léčebný účinek u člověka, bezpečnost konzumace ani účinnost hotového prebiotika. Odolnost vůči umělé žaludeční šťávě byla stanovena pouze pro vybrané frakce; výsledky jiných druhů nelze připisovat L. resimus. Přesná citovaná čísla pocházejí z tabulky v suplementu, nikoli z odhadu výšky sloupců.
Kazachstán: zpráva o spektrofotometrickém stanovení
Vlastní výsledek autorů: Roiko a Dryuk (2021) popisují materiál označený jako L. resimus ze severního Kazachstánu, sebraný v srpnu–září 2020. Byl použit na vzduchu suchý, rozdrcený materiál a 70% vodný ethanol; odečet UV–Vis byl proveden při 420 nanometrech. Tabulka 2 uvádí v průměru 7,229 ± 0,123 mg% a text zaokrouhluje na 7,23 ± 0,123 mg%. Hmotnostní základ tohoto zápisu není v popsané metodě dostatečně vysvětlen.
Omezení důkazu: V tomto popisu nebyl uveden voucher, sekvence DNA, referenční standard ani úplný důkaz identifikace konkrétních molekul. Spektrofotometrický výsledek přiřazený autory flavonoidům není samostatným potvrzením struktury sloučeniny. Tabulka 1 cituje studie jiných druhů; nebyly přepsány L. resimus. Návrh budoucího medicínského využití nepředstavuje výsledek léčby ani potvrzenou aplikaci v praxi.
Kontaminace: prověřený řetězec a jeho hranice
Od přehledu k původní studii: Článek Nalbandyan-Schwarz a spoluautorů 2024 uvádí jeden ruský vzorek L. resimus. Odkazuje na Hansena a spoluautory 2017; načtená tabulka 1 této práce potvrzuje jeden ruský bod a jeden vzorek. Vzorky hub byly odebírány v letech 2013–2014 v příhraniční oblasti spojené s hutí na nikl a měď. Část vzorků byla směsná, proto jeden vzorek neznamená jednu plodnici.
Bez připisování cizích koncentrací: Tabulka A2 z roku 2024 shrnuje skupinu hub zahrnující mnoho druhů. Její minimum, maximum a průměr nejsou druhovým složením L. resimus. Byl nalezen doplněk původní práce z roku 2017 s tabulkou S1, avšak úplná druhová data se v tomto přehledu nepodařilo vyčíst. Výsledky environmentálního znečištění nerozhodují o vrozené toxicitě druhu.
Ostatní použití: výsledek vyhledávání
Rozsah vyhledávání: Přehled zahrnoval publikace o Lactarius resimus a historických kombinacích jména v kontextu léčiv, bylinkářské tradice, koření, barvení, enzymů, pěstování a bioremediace. Byl potvrzen předběžný experiment s polysacharidovou frakcí a spektrofotometrická zpráva. V prověřených zdrojích nebylo potvrzeno samostatné léčebné, barvířské nebo technické využití zavedené pro tento určený evropský druh.
Vyloučení a omezení: Výsledky L. necator, L. torminosus, L. deliciosus, L. piperatus ani jiných ryzců nebyly přeneseny na L. resimus. Část severoamerických kořenových výsledků má označení cf.resimus nebo nejistý převod na evropské pojetí; nebyly použity pro polská mykorhizní pole. Absence potvrzeného využití v tomto přehledu nedokazuje, že by takové využití nikdy neexistovalo.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V analýzách vzorků ze skandinávsko-ruského pohraničí byl stanovován obsah třinácti stopových kovů (mimo jiné olova, kadmia, rtuti, mědi a arsenu) v plodnicích lesních hub, včetně Lactarius resimus.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V radiochemické literatuře byla zaznamenána schopnost tohoto druhu akumulovat radioaktivní izotop cesia (Cs-137).
Jedlost: tradice, hodnocení v atlasech a síla důkazů
Původní terénní data: Stryamets a spoluautoři provedli v letech 2010–2013 celkem 205 rozhovorů:60 ve Švédsku,90 na Ukrajině a 55 v Rusku. Tabulky 2 a 3 uvádějí L. resimus jako potravu na Ukrajině a v Kortkerosu. Tabulka 1 uvádí pro Kortkeros v průměru 15 a maximálně 200 kilogramů na rodinu ročně. Materiál dokumentuje deklarovaný sběr a tradici, nikoli počet bezpečných jídel nebo toxikologický test.
Určení a příprava: V dotazníkovém šetření nebyly sebrány herbářové položky. Identifikace byla založena na prohlídce v terénu, dotazech a ilustracích; v Kortkerosu byli lidé dotazováni pozdě na podzim. Solení, nakládání a fermentace byly popsány na úrovni Lactarius spp. , nikoli jako prověřený bezpečnostní protokol pro tento jediný druh. Výhrada revize 1984 o historickém směšování jmen zůstává aktuálním omezením tohoto typu důkazu.
Rozdílná hodnocení: ČMS hodnotí druh jako nejedlý a Latvijas Daba jako jedlý a vhodný k solení. Jde o atlasová hodnocení bez související klinické studie pro daný druh. Příručka Food Hygiene (2018) uvádí L. resimus mezi podmíněně jedlými houbami způsobujícími otravy při nesprávné přípravě. Tabulka neuvádí případy pacientů, stanovený toxin, dávku ani ověřený způsob jeho odstranění. Nestanovuje tedy standard bezpečné úpravy.
Původ dřívějších tvrzení: Kytövuori uvádí potravinářský význam v SSSR podle Zueva 1961, Daryrusskogolesa,gribyi yagody,256 stran. Byla prověřena citace a bibliografie revize, nikoli však plný text Zuevovy knihy. Tato větev nebyla považována za primární pokus prokazující jedlost; nezávislé rozhovory 2015 mají samostatný, popsaný rozsah. V provedených rešerších nebyla nalezena žádná primární klinická studie pro daný druh, která by stanovila bezpečnou přípravu.
Ekologické výzkumy
Polsko: výskyt a tvorba plodnic
Potvrzený výskyt: Polský soupis Wojewody uvádí lokality z Pomořanska, Sudet, Tater, Pienin, Bělověže a Polesí s odkazem na konkrétní dřívější publikace. Novější experimentální studie uvádí L. resimus mezi plodnicemi sebranými v září 2014 v lesích u Włodawy. Zofia Flisińska materiál určila a položky byly uloženy v Ústavu farmaceutické botaniky Lékařské univerzity v Lublinu. Nebylo uvedeno individuální číslo voucheru ani sekvence DNA.
Rozsah měsíců pro Polsko: Národní soupis Wojewody uvádí pro Polsko červenec–říjen. GRej tento rozsah opakuje a cituje Wojewodu, jedná se tedy o závislé atlasové potvrzení. Srpen–září, s koncem sezóny na začátku října, se vztahuje k fennoskandskému materiálu Kytövuoriho. Samotný jednotlivý polský sběr ze září plnou sezónu nestanovuje.
Půda a stromy: Polský soupis popisuje růst na zemi v listnatých a smíšených lesích pod břízami a borovicí lesní. Kytövuori pozoroval ve Fennoskandii jak kyselá a chudá stanoviště, tak úrodná nebo vápnitá, vždy s břízami a jehličnany, nejčastěji borovicí. Tato zahraniční pozorování nebyla převedena na měření pH polské půdy. Přítomnost stromů v okolí není experimentálním potvrzením konkrétního kořenového partnera.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Litevský SRIS uvádí 19 lokalit Lactarius resimus, převážně ve východní, jihovýchodní a jižní Litvě, s nečetnými lokalitami na západě. Jde o směrově popsané části země, nikoli o 19 identifikovaných bodů se samostatnými souřadnicemi. Popis uvádí břízy, někdy borovice, vzrostlé smíšené lesy a sušší stanoviště. Počet lokalit nebyl převeden na hojnost druhu ani na identifikátory míst, které zdroj neuvádí.
Stanoviště a výskyt
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Polsko | Lodžské vojvodství | VII–X |
|
Zdroje
- Rozporządzenie Ministra Środowiska 9.10.2014, Dz.U. 2014 poz. 1408.
- Dz.U. 2026 poz. 258, tekst jednolity rozporządzenia grzybów dopuszczonych do obrotu.
- GRej Lactarius resimus i rekordy196212/349346/361988
- Index Fungorum 168431 (také [24])
- Kytövuori I. (1984). Lactarius subsectio Scrobiculati in NW Europe. Karstenia24:41–72. DOI 10.29203/ka.1984.228
- Latvijas Daba: Lactarius resimus, saldūksne (také [26])
- Česká mykologická společnost, Lactarius resimus (také [28])
- Stryamets, Elbakidze, Ceuterick, Angelstam i Axelsson 2015, J Ethnobiol Ethnomed11:53 DOI 10.1186/s13002-015-0036-0
- Mleczaj okazały — źródłowe dane zapisane po zatwierdzonym rozszerzeniu modelu.
- Roiko M. Yu., Dryuk O. V. (2021). Количественное определение флавоноидов в Lactarius resimus Fr. Молодой ученый 14(356): 45–47.
- Snowarski M. — GRej: Lactarius resimus, ecology, July–October, checklist and observation references.
- Hansen iin. 2017. The Impact of a Nickel-Copper Smelter on Concentrations of Toxic Elements in Local Wild Food from the Norwegian, Finnish, and Russian Border Regions. IJERPH 14:694. DOI 10.3390/ijerph14070694.
- https://ojs.utlib.ee/index.php/FCE/article/download/13709/8756/11795
- Nalbandyan-Schwarz iin. 2024. Combined Contaminant Levels from Local Harvested Food Items in the Norwegian–Finnish–Russian Border Region. Resources13:54. DOI 10.3390/resources13040054.
- Nowak R., Nowacka-Jechalke N., Juda M., Malm A. (2018; online 2017). The preliminary study of prebiotic potential of Polish wild mushroom polysaccharides: the stimulation effect on Lactobacillus strains growth. Eur J Nutr57:1511–1521.
- Mleczaj okazały — źródłowe dane zapisane po zatwierdzonym rozszerzeniu modelu.
- Nowak R., Nowacka-Jechalke N., Juda M., Malm A. (2018; online 2017). Materiał uzupełniający do The preliminary study of prebiotic potential of Polish wild mushroom polysaccharides: the stimulation effect on Lactobacillus strains growth. Tabela absorbancji, kontroli i wartości p; wiersz Lactarius resimus.
- ELI current status of Dz.U. 2014 poz. 1408.
- Lietuvos saugomų rūšių informacinė sistema (SRIS), Gelsvasis piengrybis / Lactarius resimus
- https://elar.ssmu.ru/bitstream/20.500.12701/3267/1/tut_ssmu-2018-43.pdf
- Stryamets iin. 2015, tabela1, DOI 10.1186/s13002-015-0036-0.
- Stryamets iin. 2015, tabela2, DOI 10.1186/s13002-015-0036-0.
- Stryamets iin. 2015, tabela3, DOI 10.1186/s13002-015-0036-0.
- ELI current status of Dz.U. 2026 poz. 258.
- Wojewoda W. (2003). Checklist of Polish larger Basidiomycetes. Biodiversity of Poland7.