Jedlý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.










Hřib dubový (Boletus reticulatus), nazývaný také hřib síťkovaný, je ceněná jedlá houba z čeledi hřibovitých. Jeho sametový, světle hnědý klobouk za sucha často charakteristicky puká. Rourky jsou zpočátku bílé, později žluté a olivové a po pomačkání nemodrají. Třeň pokrývá výrazná, bělavá síťka, která sbíhá až k jeho bázi. Objevuje se v listnatých lesích pod duby a buky již od května. Bílá, neměnná dužnina má jemnou chuť a příjemnou houbovou vůni.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- u mladých plodnic: Tvar klobouku: polokulovitý.
u zralých plodnic: Tvar klobouku: vyklenutý.
u starých plodnic: Tvar klobouku: plochý. - Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: hladký.
Reliéf povrchu klobouku: svraštělý. - Pokryv klobouku
- Pokryv klobouku: sametový.
Pokryv klobouku: plstnatý.
Pokryv klobouku: vláknitá. - Lesk povrchu klobouku
- Lesk povrchu klobouku: matný.
- Lepkavost a slizkost klobouku
- za mokra: Lepkavost a slizkost klobouku: lepkavý.
- Vzor praskání povrchu
- za sucha: Vzor praskání povrchu: rozpraskaná na nepravidelná políčka.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: skořicový.
Barva klobouku: hnědý.
Barva klobouku: světle hnědý.
Barva klobouku: okrový.
Barva klobouku: bělavá.
Barva klobouku: červenohnědý.
Barva klobouku: žlutohnědý.
Barva klobouku: šedohnědý.
Barva klobouku: okrově hnědý.
Barva klobouku: olivový.
Barva klobouku: rezavý.
za sucha: Barva klobouku: bělavá.
u zralých plodnic: Barva klobouku: šedohnědý.
u zralých plodnic: Barva klobouku: žlutohnědý.
u mladých plodnic: Barva klobouku: v barvě slonovinové kosti.
u mladých plodnic: Barva klobouku: nažloutle bílý. - Průměr klobouku
- u zralých plodnic: Průměr klobouku je 100–200 mm.
Průměr klobouku je do 300 mm.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: rourky.
Rourky u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (rourky).
- Profil hymenoforu u třeně
- Profil hymenoforu u třeně: vykrojený u třeně (rourky).
- Oddělitelnost hymenoforu od klobouku
- Oddělitelnost hymenoforu od klobouku: snadno oddělitelný (rourky).
- Tvar pórů
- Tvar pórů: okrouhlý.
- Barva pórů po poranění
- Barva pórů po poranění: beze změny barvy.
Barva pórů po poranění: beze změny barvy. - Barva rourek po poranění
- Barva rourek po poranění: beze změny barvy.
Barva rourek po poranění: beze změny barvy. - Přirozená barva pórů
- u mladých plodnic: Přirozená barva pórů: bílý.
u zralých plodnic: Přirozená barva pórů: krémový.
u zralých plodnic: Přirozená barva pórů: bledě žlutý.
u zralých plodnic: Přirozená barva pórů: žlutoolivový.
u zralých plodnic: Přirozená barva pórů: žlutozelený. - Přirozená barva rourek
- u mladých plodnic: Přirozená barva rourek: bílý.
u zralých plodnic: Přirozená barva rourek: krémový.
u zralých plodnic: Přirozená barva rourek: bledě žlutý.
u zralých plodnic: Přirozená barva rourek: žlutoolivový.
u zralých plodnic: Přirozená barva rourek: žlutozelený.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- u mladých plodnic: Tvar třeně: soudkovitý.
u zralých plodnic: Tvar třeně: kyjovitý.
u zralých plodnic: Tvar třeně: válcovitý.
Tvar třeně: kyjovitý.
Tvar třeně: válcovitý. - Barva třeně
- Barva třeně: světle hnědý.
Barva třeně: šedý.
Barva třeně: nahnědlý.
Barva třeně: hnědý. - Reliéf povrchu třeně
- Reliéf povrchu třeně: síťovitá.
- Délka třeně
- Délka třeně: do 250 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: do 70 mm.
- Barva síťky na třeni
- u mladých plodnic: Barva síťky na třeni: bílý.
u zralých plodnic: Barva síťky na třeni: hnědý.
Barva síťky na třeni: světle hnědý.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bílý.
Barva dužniny: krémový.
Barva dužniny: hnědý (dužnina klobouku, pod pokožkou).
Barva dužniny: červenohnědý (dužnina klobouku, pod pokožkou).
Barva dužniny: bílý (dužnina klobouku, pod pokožkou). - Pevnost dužniny
- u mladých plodnic: Pevnost dužniny: pevný.
Pevnost dužniny: měkký. - Chuť dužniny
- Chuť dužniny: slabý.
Chuť dužniny: sladký. - Struktura dužniny
- u starých plodnic: Struktura dužniny: houbovitý.
- Barva dužniny po poranění
- Barva dužniny po poranění: beze změny barvy.
Barva dužniny po poranění: beze změny barvy.
Barva dužniny po poranění: beze změny barvy. - Vůně dužniny
- Vůně dužniny: houbový.
Vůně dužniny: ořechový.
Vůně dužniny: zemitý.
Vůně dužniny: silný. - Chuťový tón dužniny
- Chuťový tón dužniny: ořechový.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les.
Stanoviště: smíšený les.
Stanoviště: park.
Stanoviště: okraj silnice. - Substrát
- Substrát: půda.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: jednotlivě.
Způsob růstu plodnic: ve skupinách. - Doba růstu
- Plodnice se objevují od května do srpna.
- Oblast výskytu
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedlý
Možná záměna

Tylopilus felleus
Hlavní rozdíly
Hřib žlučník (Tylopilus felleus) je nejedlá houba kvůli silně hořké chuti dužniny. Jeho póry jsou u mladých plodnic bělavé, stářím se stávají masově růžovými a třeň pokrývá vystouplá, hrubá síťka tmavé, hnědé barvy. U hřibu dubového má zralý hymenofor žlutozelenou až olivově zelenou barvu, chuť je mírná a síťka na třeni zůstává většinou zřetelně světlejší než jeho podklad.

Boletus edulis
Hlavní rozdíly
Hřib dubový (Boletus reticulatus) se vyznačuje kloboukem s matným, sametovým nebo dlouho ojíněným povrchem, který během sucha často políčkovitě puká, a výraznou síťkou pokrývající často téměř celý třeň. Vyskytuje se hlavně pod buky a duby a objevuje se v sezóně obvykle dříve než hřib smrkový. Vzhledem k proměnlivosti vlastností povrchu a rozsahu síťky u obou druhů samotný rozsah oček na třeni ne vždy dovoluje jejich jednoznačné rozlišení.
Hřib smrkový (Boletus edulis) má obvykle hladší povrch klobouku, který se za vlhkého počasí stává lepkavým a mazlavým, a na jeho okraji bývá často patrný úzký, světlejší lem. Síťka na třeni hřibu smrkového bývá zpravidla jemnější a omezená především na jeho horní část. U hřibu dubového je klobouk obvykle suchý, plstnatý a náchylný k pukání a síťka na třeni světlejší a výraznější, ačkoli samotná rozlehlost síťky nepředstavuje spolehlivé rozhodující kritérium.

Boletus pinophilus
Hlavní rozdíly
Hřib dubový (Boletus reticulatus) se vyznačuje suchým, sametovým kloboukem středně žlutohnědé až červenohnědé barvy, který u starších plodnic často charakteristicky puká. Po celé délce jeho třeně je patrná výrazná, vystouplá síťka. V mikroskopickém obraze dosahují koncové elementy pokožky šířky až 20 µm a obsahují drobná zrna vnitrobuněčného barviva. Tento druh roste převážně pod duby, na hlinitých nebo písčito-hlinitých půdách, mimo jiné v parcích a podél okrajů cest.
Hřib borový (Boletus pinophilus) se od hřibu dubového liší podstatně tmavším kloboukem s výrazným, hlubokým červenohnědým nebo mahagonovým odstínem.

Boletus aereus
Hlavní rozdíly
Hřib bronzový (Boletus aereus) se liší od hřibu dubového tmavší barvou klobouku a třeněm v hnědoměděném tónu.
FAQ
Proč bývá klobouk hřibu dubového popraskaný?
Pokožka klobouku má suchou, plstnatou strukturu. Během teplého a suchého letního počasí ztrácí pružnost, což vede ke vzniku charakteristické sítě prasklin.
Modrá dužnina nebo rourky hřibu dubového po poškození?
Ne. Dužnina hřibu dubového je bílá a po rozkrojení nemění barvu. Rourky ani póry po stlačení rovněž nemodrají ani netmavnou.
Čím se liší hřib dubový od hřibu smrkového?
Hřib dubový má matný, sametový klobouk se sklonem k praskání a síťku po celém třeni. Smrkový má klobouk hladký a síťku převážně v horní části třeně.
Jak rozeznat hřib dubový od hřibu žlučníku?
Hřib žlučník má třeň s tmavší, hrubší, nahnědlou síťkou, jeho póry se s věkem stávají špinavě růžovými a dužnina je v chuti nesnesitelně hořká.
Je hřib dubový jedlá houba?
Ano, je to vynikající jedlá houba s ceněnou chutí. Hodí se k vaření, smažení, sušení i nakládání a její aroma je velmi výrazné.
V jakých lesích a pod jakými stromy roste hřib dubový?
Roste v teplomilných listnatých a smíšených lesích. Tvoří mykorhizu s listnatými stromy, především s duby a buky, vzácněji s habry nebo lipami.
Kdy se objevuje hřib dubový?
Je to jeden z nejranějších hřibů v Polsku. První plodnice vyrůstají už v květnu a sezóna trvá obvykle do října, s přestávkami při nedostatku vláhy.
Jak poznat síťku na třeni hřibu dubového?
Třeň je pokryt vystouplou, bělavou nebo světle béžovou síťkou s drobnými oky, která na rozdíl od hřibu smrkového sbíhá často až k bázi třeně.
Nadšenec
Spodní strana klobouku
- Délka rourek
- Délka rourek: 10–35 mm.
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- borowik usiatkowany
- Platné vědecké jméno
- Boletus reticulatus
- Další národní jména
- usiatek, prawdziwek wiosenny
- Dřívější národní jména
- borowik prawdziwy podgat. siateczkowany, borowik szlachetny odmiana usiatkowana
- Další jména
- grzyb, grzyb prawdziwy, grzyb prawdziwny, prawik, prawus, prawusek, prawiak, prawek, poprawny grzyb, sprawiedliwy grzyb, prawdziak, prawdzik, borowik, kamieniak, kamienny grzyb, biały grzyb, biały grzybek, hřib dubový
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si usazeninu.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: hnědý.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: olivově hnědý. Odstín výtrusného prachu: tmavě olivově hnědý. Odstín výtrusného prachu: Olivově tabákově hnědý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: protáhle elipsoidní. Tvar výtrusu: vřetenovitý. Tvar výtrusu: vřetenovitý. Tvar výtrusu: téměř vřetenovitý. Tvar výtrusu: vřetenovitý.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 11,5–20 µm, šířka 3,5–6 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Listnaté stromy v okolí
- Listnaté stromy v okolí: dub.
Listnaté stromy v okolí: buk.
Listnaté stromy v okolí: lípa.
Listnaté stromy v okolí: habr.
Listnaté stromy v okolí: kaštanovník jedlý. - Mykorhizní partneři
- Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: duby (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: buky (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: kaštanovníky (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: líska (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: habry (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: lípa (obecný seznam partnerů).
Historie a kultura
Historie popisu tohoto druhu odráží dlouholeté diskuse v evropské mykologické literatuře týkající se jeho identity a správného názvosloví. Druh byl formálně popsán v roce 1774 Jacobem Christianem Schaefferem pod jménem Boletus reticulatus. Souběžně v mykologických publikacích po celá desetiletí fungovalo jméno Boletus aestivalis (připisované mj. Jeanu-Jacquesovi Pauletovi), které se v povědomí autorů a sběratelů upevnilo jako synonymum nebo samostatné pojetí. V historii nomenklatury byl zaznamenán také vznik homonyma Boletus reticulatus Hoffm. (1789), což po léta vyvolávalo spory a taxonomické komplikace, dodnes interpretované různě v závislosti na přijatých nomenklatorických konvencích. Ve starší přírodovědné literatuře a jazykové tradici střední Evropy byl tento druh označován jmény odkazujícími na fenologii, jako hřib letní nebo májový, což přímo odráželo časnou dobu výskytu jeho plodnic.
Jedlost a bezpečnost
Hřib dubový je všeobecně považován za vynikající jedlou houbu. Vyznačuje se příjemným, výrazně houbovým aromatem a jemnou, lehce oříškovou, nasládlou chutí dužniny. Před konzumací bezpodmínečně vyžaduje odpovídající tepelnou úpravu, jako je důkladné vaření, dušení nebo smažení; konzumace syrových plodnic může vést k zažívacím obtížím. Podmínkou bezpečné konzumace je používat ke kulinářským účelům pouze zdravé, čerstvé a pevné exempláře a vyhýbat se plodnicím starým nebo vykazujícím jakékoli známky zkázy. V mnoha zemích střední a jižní Evropy, mimo jiné v Polsku, Česku, Německu a Itálii, je hojně sbírán pro své chuťové kvality a časné období výskytu v lesích.
Stanoviště a výskyt
Hřib dubový se vyskytuje především v listnatých a smíšených lesích mírného pásma Eurasie, se zvláštním důrazem na teplejší oblasti střední a jižní Evropy. Tento druh tvoří mykorhizní vazby především s listnatými stromy, zejména s duby (Quercus), což potvrzují evropské ekologické výzkumy, a kromě toho bývá zaznamenáván pod buky a habry, zatímco podstatně vzácněji v sousedství jehličnanů. Preferuje teplá stanoviště s hlinitým nebo písčitohlinitým podkladem, často s neutrální nebo mírně zásaditou reakcí. Ve střední Evropě, včetně přehledů pro Polsko, zahrnuje zdokumentované období výskytu plodnic měsíce od května do srpna (V–VIII). Plodnice mohou vyrůstat již koncem května a představují časný prvek houbařské sezóny v listnatých lesích.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Jedlý — źródło oznaczenia
Źródło bez opisu bibliograficznego · Kuchyňské využití / Ceniony grzyb jadalny
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Boletus reticulatus
- Dřívější vědecká jména
- 1783 — Boletus mutabilis Batsch
1805 — Boletus reticulatus var. minor Alb. & Schwein.
1808 — Tubiporus aestivalis Paulet
1838 [1836–1838] — Boletus aestivalis (Paulet) Fr.
1886 — Versipellis aestivalis (Paulet) Quél.
1888 — Dictyopus aestivalis (Paulet) Quél.
1898 — Suillus aestivalis (Paulet) Kuntze
1898 — Suillus reticulatus (Schaeff.) Kuntze
1926 — Boletus edulis subsp. reticulatus (Schaeff.) Konrad & Maubl.
1931 — Boletus reticulatus var. rubiginosus Pelt. ex E.-J. Gilbert
1940 [1939] — Boletus carpinaceus Velen.
1966 — Boletus edulis f. reticulatus (Schaeff.) Vassilkov
1994 — Boletus reticulatus subsp. carpinaceus (Velen.) Hlaváček[24]
Borowik usiatkowany należy do rodziny Boletaceae w rzędzie Boletales. Baza Species Fungorum jako nazwę zaakceptowaną wskazuje Boletus reticulatus Schaeff., opublikowaną w 1774 roku w dziele Fung. bavar. palat. nasc. (tom 4, s. 78). W tym samym ujęciu taksonomicznym Boletus aestivalis (Paulet) Fr. stanowi synonim tego gatunku.
[24] [23]W bazie Species Fungorum w synonimii Boletus reticulatus wymienione są następujące nazwy:
- Suillus reticulatus (Schaeff.) Kuntze, Revis. gen. pl. (Leipzig) 3(3): 535 (1898)
- Boletus edulis subsp. reticulatus (Schaeff.) Konrad & Maubl., Icon. Select. Fung. 4(2): pl. 398 (1926)
- Boletus edulis f. reticulatus (Schaeff.) Vassilkov, Bekyi Grib: 18 (1966)
- Boletus mutabilis Batsch, Elench. fung. (Halle): 99 (1783)
- Boletus reticulatus var. minor Alb. & Schwein., Consp. fung. (Leipzig): 240 (1805)
- Tubiporus aestivalis Paulet, Traité des champignons (Paris) 2: 371 (1808)
- Boletus aestivalis (Paulet) Fr., Epicrisis Systematis Mycologici: 422 (1838) [1836-1838]
- Versipellis aestivalis (Paulet) Quél., Enchiridion Fungorum in Europa media et praesertim in Gallia Vigentium: 158 (1886)
- Dictyopus aestivalis (Paulet) Quél., Fl. mycol. France (Paris): 421 (1888)
- Suillus aestivalis (Paulet) Kuntze, Revis. gen. pl. (Leipzig) 3(3): 535 (1898)
- Boletus reticulatus var. rubiginosus Pelt. ex E.-J. Gilbert, Les Livres du Mycologue Tome I-IV, Tom. III: Les Bolets: 117 (1931)
- Boletus carpinaceus Velen., Novitates Mycologicae Novissimae: 158 (1940) [1939]
- Boletus reticulatus subsp. carpinaceus (Velen.) Hlaváček, Mykologický Sborník 71(2): 54 (1994)
Łaciński epitet reticulatus nawiązuje do siatkowatego rysunku na trzonie, natomiast aestivalis odnosi się do letniej pory owocnikowania. W literaturze mykologicznej występują rozbieżności w datowaniu dawnych nazw: Species Fungorum podaje dla Tubiporus aestivalis rok 1808, podczas gdy część atlasów przypisuje tę nazwę Pauletowi z rokiem 1793. W czeskim atlasie przy nazwie reticulatus widnieje również data 1763, natomiast rejestr Kew łączy ważną diagnozę Schaeffera z rokiem 1774.
[18] [24] [16]W różnych językach europejskich funkcjonują zwyczajowe nazwy tego gatunku:
- czeski: hřib dubový
- angielski: Summer Cep, Summer Bolete
- niemiecki: Sommer-Steinpilz
- kataloński: Cep, Sureny
- hiszpański: Boleto reticulado, Boleto reticulado de verano, Boleto rubio, Hongo de primavera
- baskijski: Onddo zuri, Onto, Onto-zuri, Udako onddozuria
- francuski: Cèpe d'été, Cèpe d'été réticulé
- galisyjski: Madeirudo de verán
- włoski: Porcino d'estate
Badania filogenetyczne Beugelsdijka i współpracowników z 2008 roku, oparte na analizie sekwencji markerów ITS oraz GAPDH, potwierdziły odrębność europejskich linii genetycznych Boletus reticulatus, Boletus edulis, Boletus aereus i Boletus pinophilus. W pracy tej gatunek B. reticulatus reprezentowany był przez kolekcję SvdL79 z Holandii, zebraną pod Quercus, której przypisano numery sekwencji w GenBank: EU417871 oraz EU417878.
[21]Rozsah taxonu a omezení určování
W zestawieniu taksonomicznym pracy Beugelsdijka i współpracowników z 2008 roku (opartym w tej części na analizie van der Lindego z 2004 r.) wykazano, że strzępki skórki kapelusza Boletus reticulatus osiągają do 20 µm szerokości i zawierają wewnątrzkomórkowy, drobnoziarnisty pigment.
[21]Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
Kaulocystidy
Pokožka klobouku
Výtrusy
- Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: žlutohnědý. [19]
- Kapky uvnitř výtrusu
- Kapky uvnitř výtrusu: přítomný. [12]
- Délka výtrusu
- Délka výtrusu: 13–20 µm. [25]
Délka výtrusu: 12–17 µm. [12]
Délka výtrusu: 11,5–19,5 µm. [15]
Délka výtrusu: 13,5–16 µm. [19]
Délka výtrusu: 12–20 µm. [16]
Délka výtrusu: 13–15 µm. [18] - Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 2,7–3,6. [19]
Poměr délky a šířky výtrusu: 2,6–4,2. [15] - Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: protáhle elipsoidní. [16]
Tvar výtrusu: vřetenovitý. [16]
Tvar výtrusu: vřetenovitý. [25]
Tvar výtrusu: téměř vřetenovitý. [18]
Tvar výtrusu: vřetenovitý. [19]
Tvar výtrusu: vřetenovitý. [12] - Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. [25]
Povrch výtrusu: hladký. [18]
Povrch výtrusu: hladký. [19]
Povrch výtrusu: hladký. [12] - Tloušťka stěny výtrusu
- Tloušťka stěny výtrusu: tlustostěnný. [19]
Materiál a metody výzkumu
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka koncové buňky pokožky klobouku
- Materiał badania: Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate. Materiał suszony (przygotowanie opisano w Metodach): 3,5–5 µm [19]
Materiał badania: Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate. do 20 µm [21] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- Materiał badania: Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate. 12–17 µm (skrajnie do 20 µm) [16]
Materiał badania: Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate. 12–17 µm [12]
Materiał badania: Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate. 11,5–19,5 µm [15]
Materiał badania: Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate. 13–20 µm [25]
Materiał badania: Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate. Materiał suszony (przygotowanie opisano w Metodach): 13,5–16 µm [19]
Materiał badania: Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate. 13–15 µm [18] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- Materiał badania: Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate. Materiał suszony (przygotowanie opisano w Metodach): 4,5–5,5 µm [19]
Materiał badania: Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate. 4–5,5 µm [16]
Materiał badania: Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate. 3,5–6 µm [25]
Materiał badania: Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate. 4,5–5,5 µm [18]
Materiał badania: Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate. 3,5–5,5 µm [15]
Materiał badania: Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate. 4–6 µm [12]
Metody i zapisy źródłowe — Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate.
Stan materiału: suszony.
Pochodzenie materiału: Six B.reticulatus collections in the Fennoscandian study; B.aff.reticulatus excluded..
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: pure water without softening or colouring media. Opis metody w źródle: Leitz Dialux, Pl Apo Oel100/1.32 oil objective, drawing tube2000×, measurements corrected to1/2µm. Mature spores from pore hymenium, stipe spores excluded. Mature caulocystidia from stem net. Pileipellis scalps at1/3radius from cap edge.
Liczba zarodników na jednej podstawce; Długość podstawki; Kształt podstawki; Szerokość podstawki; Długość kaulocystyd; Kształt kaulocystyd; Szerokość kaulocystyd; Długość komórki końcowej skórki kapelusza; Kształt komórki końcowej skórki kapelusza; Szerokość komórki końcowej skórki kapelusza; Barwa zarodnika w mikroskopie; Długość zarodnika; Iloraz długości i szerokości zarodnika; Kształt zarodnika; Powierzchnia zarodnika; Grubość ściany zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Karstenia49:49 species5 Boletus reticulatus; methods p42, own rows Tables1–3 pp54–55. B.aff.reticulatus excluded.” [19]
Metody i zapisy źródłowe — Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate.
Inkrustacja strzępek skórki; Organizacja skórki kapelusza; Długość zarodnika; Iloraz długości i szerokości zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Species Description after the generic Boletus introduction; generic ring/solid-stem claims excluded.” [15]
Metody i zapisy źródłowe — Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate.
Szerokość komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Beugelsdijk2008 Table2, B.reticulatus terminal elements, citing Van der Linde2004; not another Boletus row.” [21]
Metody i zapisy źródłowe — Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Krople wewnątrz zarodnika; Długość zarodnika; Kształt zarodnika; Powierzchnia zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Exact Aranzadi species account; method, N and individual material unreported. Guttules chemically unidentified.” [12]
Metody i zapisy źródłowe — Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate.
Długość zarodnika; Kształt zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Named Boletus reticulatus: Popis and Výskyt; compared species excluded.” [16]
Metody i zapisy źródłowe — Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate.
Długość zarodnika; Kształt zarodnika; Powierzchnia zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Named species account: Kapelusz / Cap, Rurki, Trzon, Miąższ, Wysyp, Zarodniki; PL and EN wording kept separate.” [25]
Metody i zapisy źródłowe — Named Boletus reticulatus account; original source material remains separate.
Długość zarodnika; Kształt zarodnika; Powierzchnia zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Identification guide, named Summer Bolete, excluding compared taxa.” [18]
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiał: Pierwotne kolekcje autora atlasu na Dolnym Śląsku.
Zakres odczytu: Fragmenty źródeł.
Odczytano fragment źródła; pełny tekst i metody nie zostały zweryfikowane.
Data przeglądu: 21.10.2026.
Ograniczenia: Źródłowe oznaczenie i zakres pojęcia zachowano. Nie zadeklarowano nowego badania okazów ani odczytu wszystkich publikacji cytowanych przez źródło.
[25]- Příprava materiálu pro mikroskopii
- Materiał suszony. Mikroskop Leitz Dialux, obiektyw olejowy Pl Apo Oel 100/1,32 i tubus rysunkowy przy 2000×; pomiary korygowano do 0,5 µm. Dojrzałe zarodniki pobierano z hymenium porów, z wyłączeniem zarodników z trzonu. Dojrzałe kaulocystydy pobierano z siateczki trzonu, a skórkę kapelusza w odległości 1/3 promienia od brzegu. [19]
Rozsah zpracování
Záznam vyžaduje doplnění před dokončením.
- Hledání regionů výskytu vyžaduje dořešení.
- Vazby dřívějších zjištění vyžadují opětovnou kontrolu.
- Nové zdroje vyžadují vypořádání informací zjištěných během rešerše.
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Ergönül i współpracownicy w 2013 roku zbadali profil kwasów tłuszczowych owocników Boletus reticulatus pochodzących z pasma Ilgaz w Turcji (stanowisko N41°03′ E33°41′, okaz zielnikowy fungarium nr 1091). Badanie przeprowadzono na wysuszonych owocnikach metodą chromatografii gazowej z detektorem płomieniowo-jonizacyjnym (GC-FID). Uzyskane wartości reprezentują udział procentowy poszczególnych kwasów w oznaczonym profilu kwasów tłuszczowych, a nie zawartość w świeżej masie grzyba.
[17]Analiza chromatograficzna profilu kwasów tłuszczowych suszonych owocników Boletus reticulatus (okaz 1091) wykazała następujący skład (ND – nie oznaczono):
- kwas masłowy (C4:0): 0,06%
- kwas kapronowy (C6:0): 0,17%
- kwas kaprylowy (C8:0): 0,18%
- kwas kaprynowy (C10:0): 0,20%
- kwas undekanowy (C11:0): 0,87%
- kwas laurynowy (C12:0): 0,06%
- kwas tridekanowy (C13:0): 0,02%
- kwas mirystynowy (C14:0): 0,37%
- kwas mirystoleinowy (C14:1): 0,11%
- kwas pentadekanowy (C15:0): 0,37%
- kwas pentadecenowy (C15:1): ND
- kwas palmitynowy (C16:0): 11,26%
- kwas palmitoleinowy (C16:1): 0,75%
- kwas margarynowy (C17:0): 0,28%
- kwas heptadecenowy (C17:1): 0,99%
- kwas stearynowy (C18:0): 5,84%
- kwas oleinowy trans (C18:1): 0,12%
- kwas oleinowy cis (C18:1): 37,61%
- kwas linolowy trans (C18:2): 0,02%
- kwas linolowy cis (C18:2): 36,60%
- kwas linolenowy (C18:3): ND
- kwas gamma-linolenowy (C18:3): 0,31%
- kwas arachidowy (C20:0): 0,58%
- kwas eikozenowy (C20:1): 0,50%
- kwas eikozadienowy (C20:2): 0,34%
- kwas heneikozanowy (C21:0): 0,30%
- kwas cis-11,14,17-eikozatrienowy n-3 (C20:3): 0,04%
- kwas arachidonowy (C20:4): 0,11%
- kwas cis-8,11,14-eikozatrienowy n-6 (C20:3): ND
- kwas behenowy (C22:0): 0,08%
- kwas eikozapentaenowy (C20:5): 0,45%
- kwas erukowy (C22:1): 0,27%
- kwas dokozadienowy (C22:2): 0,23%
- kwas trikozanowy (C23:0): 0,03%
- kwas lignocerynowy (C24:0): 0,51%
- kwas nerwonowy (C24:1): ND
- kwas dokozaheksaenowy (C22:6): 0,32%
W badanym materiale dominował kwas oleinowy w konfiguracji cis (37,61%), a kolejnym pod względem ilości był kwas linolowy cis (36,60%). Udział kwasu palmitynowego wyniósł 11,26%, a kwasu stearynowego 5,84%. Łączne udziały frakcji wynosiły: nasycone kwasy tłuszczowe 21,14%, jednonienasycone 40,34% oraz wielonienasycone 38,40%. W próbie Boletus reticulatus odnotowano zatem przewagę kwasu oleinowego nad linolowym, co stanowi wyjątek od ogólnego wniosku abstraktu, w którym autorzy przypisali dominację kwasu linolowego wszystkim sześciu badanym gatunkom.
[17]Pomiary chromatograficzne wykonano w trzech powtórzeniach analitycznych, uzyskując błąd standardowy (SE) poniżej 5%. W publikacji nie podano liczby niezależnych prób biologicznych ani daty zebrania okazu 1091. Wyniki te obrazują skład chemiczny badanej partii suszu i nie były przedmiotem badań klinicznych pod kątem wpływu na organizm człowieka.
[17]Stanoviště a výskyt
Stanoviště, oblast a roční období
Borowik usiatkowany rośnie na ziemi, pojedynczo lub w grupach. Występuje przede wszystkim w ciepłych lasach liściastych i mieszanych. W Czechach spotykany jest również w zadrzewieniach przydrożnych oraz na groblach stawów rybnych, natomiast Beugelsdijk i współpracownicy odnotowali występowanie na dość suchych poboczach dróg i w parkach z dębami.
[16] [25] [20] [21] [18]Gatunek tworzy ektomikoryzę z drzewami. W atlasach grzybów jako partnerów wymienia się dęby i buki, a także lipy, graby oraz kasztany z rodzaju Castanea. First Nature wspomina ponadto o sporadycznym notowaniu pod świerkami. W Puszczy Knyszyńskiej Gryc obserwował owocniki głównie w dojrzałych drzewostanach dębowo-grabowych, a także w płatach świerkowych z domieszką drzew liściastych. Obecność owocnika w sąsiedztwie danego drzewa opisuje warunki stanowiska, nie stanowi jednak bezpośredniego dowodu laboratoryjnego potwierdzającego strukturę mikoryzy na korzeniach.
[18] [16] [25] [12] [22] [20]Zakres drzew mikoryzowych bywa różnie ujmowany: w publikacji filogenetycznej z 2008 roku autorzy ograniczyli gospodarzy Boletus reticulatus wyłącznie do dębów (Quercus), wiążąc holenderski okaz SvdL79 z dębem. Inne publikacje wskazują również buka (Fagus). Stanowiska udokumentowane w zbiorach Aranzadi obejmują: okaz ARAN08027 zebrany 5 sierpnia 2017 roku w Leitza-Leitzalarrea-Insusu w Nawarze pod Quercus rubra na kwaśnym podłożu (UTM 30TWN8874, 43.1144409° N, 1.9097333° W) oraz okaz A3043040 z 3 lipca 2004 roku w Ataun-Intxusburu w prowincji Gipuzkoa, zebrany na glebie pod Fagus sylvatica (UTM 30TWN6854).
[21] [13] [14]Wymagania glebowe borowika usiatkowanego różnią się w doniesieniach z poszczególnych regionów: Snowarski podaje gleby o odczynie zbliżonym do obojętnego, Aranzadi notuje suche podłoża krzemionkowe, a publikacja z 2008 roku wskazuje glinę lub piasek z domieszką gliny. Gryc przytacza obiegową opinię atlasową o unikaniu podłoży wapiennych. Dane te pochodzą z różnych stanowisk i nie pozwalają na wyznaczenie jednej uniwersalnej wartości pH dla całego gatunku.
[25] [12] [21] [22]Według atlasu Lasów Państwowych borowik usiatkowany występuje na obszarze Europy oraz w Japonii.
[20]W Wielkiej Brytanii i Irlandii First Nature określa borowika usiatkowanego jako grzyb rzadki, wskazując jednocześnie na jego częstsze pojawianie się na południu Europy, zwłaszcza w południowo-zachodniej Francji oraz w rejonach Portugalii. Czeski atlas odnotowuje wyższą liczebność stanowisk w cieplejszych rejonach Czech.
[18] [16]W ujęciu europejskim ramy sezonu owocnikowania są zróżnicowane: czeski atlas notuje zbiory od maja do listopada. Na Wyspach Brytyjskich First Nature wskazuje okres od czerwca do października, wspominając zarazem, że w południowej Europie owocniki mogą pojawiać się aż do lutego. Z kolei hiszpańskie opracowania Aranzadi określają porę występowania ogólnie jako wiosnę i lato.
[16] [18] [12]Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Polsko | Dolní Slezsko — rozsah uvedený zdrojem | V–VIII |
|