Jedlý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.











Plodnice se skládá z masitého klobouku a třeně, přičemž spodní stranu klobouku tvoří rourkatý hymenofor zakončený póry. V českém atlase má klobouk průměr 50–200 mm, třeň délku 50–100 mm a tloušťku 20–40 mm. Italská příručka uvádí klobouk 5–25 cm a třeň 7–15 × 3–6 cm. DGfM uvádí klobouk do 25 cm a třeň do 15 cm výšky a do 5 cm tloušťky. Klobouk je zpočátku polokulovitý, poté klenutý nebo poduškovitý a podle italského popisu nakonec rozprostřený. Může mít nerovnosti v podobě hrbolků a prohlubní. Je pevný a tuhý. U mladých plodnic bývá pokožka téměř černá a sametová; s věkem se může stávat hladší a lesklejší. Povrch je suchý, jemně plstnatý, s často poprášenou nebo ojíněnou zónou při okraji. Barva klobouku se pohybuje v odstínech hnědé a černohnědých barvách, někdy téměř černých. Český atlas uvádí také olivové a měděnohnědé tóny; ISPRA popisuje oříškové, plavé, měděné, sépiové a olivově hnědé odstíny; polský atlas uvádí tmavě červenohnědou až černohnědou. Rourky pod kloboukem mají podle českého atlasu délku 5–30 mm. Zpočátku jsou bílé a póry s věkem žloutnou a získávají olivový odstín. DGfM popisuje přechod od bílé přes krémovou k zelenožluté, zatímco katalánská regionální studie zmiňuje bílé nebo našedlé rourky s drobnými bílými póry. Italská příručka spojuje hnědnutí hymenoforu se stářím nebo rozpadem plodnice. Příručka ISPRA popisuje rourky jako hustě uspořádané, volné a barevně neměnné, a jejich vrstvu jako snadno oddělitelnou od bílé dužniny klobouku. Póry jsou malé, válcovité a barevně shodné s rourkami. Třeň je u mladých plodnic soudkovitý nebo břichatý, s věkem se stává kyjovitým, válcovitým nebo štíhlejším. Dolní polovina třeně bývá výrazně ztlustlá a podle katalánského popisu může být u mladých plodnic širší než klobouk. Jeho barva je obvykle hnědá a světlejší než klobouk; ISPRA popisuje přechod od světle okrové k hnědé během zrání a stárnutí. Třeň je pevný a tuhý. Na jeho povrchu se nachází jemná síťka, v německém popisu světlá na hnědavém podkladu. Rozsah síťky vykazuje variabilitu: ISPRA ji umisťuje na vrchol třeně, někdy do poloviny jeho délky, zatímco tabulka v práci Beugelsdijka a spoluautorů popisuje síťku na celém třeni. Dužnina je bílá, pevná a tuhá; v katalánském regionálním popisu byla označena jako tvrdá. ISPRA zdůrazňuje bělost přímo pod pokožkou klobouku. Na řezu dužnina nemění barvu. Čerstvá plodnice má mírnou houbovou vůni, která podle českého atlasu po usušení výrazně zesiluje. ISPRA označuje vůni jako příjemnou a chuť jako příjemnou a nasládlou. Výtrusný prach je olivový. Výtrusy v českém atlase mají 12–18 × 4–6 µm, jsou hladké a podlouhle elipsoidní až vřetenovité. ISPRA uvádí 12–16 × 4–5 µm a vřetenovitý tvar při pozorování v KOH. V mikroskopickém přehledu Beugelsdijka a spoluautorů dosahují elementy pokožky klobouku šířky až 11 µm a obsahují drobné vnitrobuněčné granulace.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- u mladých plodnic: Tvar klobouku: polokulovitý.
u zralých plodnic: Tvar klobouku: vyklenutý.
Tvar klobouku: polokulovitý.
Tvar klobouku: vyklenutý.
Tvar klobouku: plochý.
Tvar klobouku: vmáčklý. - Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: hrbolkatá.
u zralých plodnic: Reliéf povrchu klobouku: hladký. - Pokryv klobouku
- u mladých plodnic: Pokryv klobouku: sametový.
Pokryv klobouku: ojíněný (na okraji klobouku).
Pokryv klobouku: holá. - Lesk povrchu klobouku
- u zralých plodnic: Lesk povrchu klobouku: lesklý.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: černohnědý.
Barva klobouku: hnědý.
Barva klobouku: tmavohnědý.
Barva klobouku: měděný.
Barva klobouku: oříškově hnědý.
Barva klobouku: olivově hnědý.
Barva klobouku: sépiově hnědý.
Barva klobouku: plavý.
Barva klobouku: načernalý.
Barva klobouku: tmavě červenohnědý.
Barva klobouku: bronzový.
Barva klobouku: kaštanový.
Barva klobouku: oranžově hnědý.
u mladých plodnic: Barva klobouku: načernalý. - Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 50–250 mm.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: rourky.
Rourky u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: volný od třeně (rourky).
Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (rourky).
- Oddělitelnost hymenoforu od klobouku
- Oddělitelnost hymenoforu od klobouku: snadno oddělitelný (rourky).
- Barva hymenoforu
- u starých plodnic: Barva hymenoforu: hnědý.
u zralých plodnic: Barva hymenoforu: olivový.
u mladých plodnic: Barva hymenoforu: bělavá. - Tvar pórů
- Tvar pórů: okrouhlý.
- Přirozená barva pórů
- Přirozená barva pórů: bílý.
u zralých plodnic: Přirozená barva pórů: olivový.
u mladých plodnic: Přirozená barva pórů: bílý.
u zralých plodnic: Přirozená barva pórů: žlutý. - Velikost pórů
- Velikost pórů: malý.
- Přirozená barva rourek
- Přirozená barva rourek: šedavý.
Přirozená barva rourek: bílý.
Přirozená barva rourek: krémový.
Přirozená barva rourek: zelenožlutý.
u zralých plodnic: Přirozená barva rourek: sírově žlutá. - Hustota uspořádání rourek
- Hustota uspořádání rourek: husté.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- u mladých plodnic: Tvar třeně: soudkovitý.
u zralých plodnic: Tvar třeně: kyjovitý.
u zralých plodnic: Tvar třeně: válcovitý.
u mladých plodnic: Tvar třeně: břichatý. - Báze třeně
- Báze třeně: ztlustlá.
- Barva třeně
- Barva třeně: hnědý.
Barva třeně: béžová.
Barva třeně: oranžově hnědý.
Barva třeně: kaštanově hnědá.
Barva třeně: bílý.
Barva třeně: bělavá.
u mladých plodnic: Barva třeně: světle okrový.
u zralých plodnic: Barva třeně: hnědý.
u starých plodnic: Barva třeně: hnědý. - Reliéf povrchu třeně
- Reliéf povrchu třeně: síťovitá (pouze na vrcholu třeně).
Reliéf povrchu třeně: síťovitá (horní polovina třeně).
Reliéf povrchu třeně: síťovitá (horní dvě třetiny třeně). - Vnitřek třeně
- Vnitřek třeně: plný.
- Konzistence třeně
- Konzistence třeně: pevný.
- Délka třeně
- Délka třeně: 50–150 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 20–100 mm.
Prsten
- Přítomnost prstenu
- Přítomnost prstenu: bez prstenu.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bílý.
Barva dužniny: bílý (dužnina klobouku, pod pokožkou).
Barva dužniny: špinavě růžový (dužnina klobouku, pod pokožkou).
Barva dužniny: bledě hnědý (dužnina klobouku, pod pokožkou). - Pevnost dužniny
- Pevnost dužniny: pevný.
Pevnost dužniny: tvrdý.
Pevnost dužniny: pevný (dužnina klobouku). - Chuť dužniny
- Chuť dužniny: sladký.
Chuť dužniny: slabý. - Typ konzistence dužniny
- Typ konzistence dužniny: masitý (dužnina klobouku).
- Barva dužniny po poranění
- Barva dužniny po poranění: beze změny barvy.
Barva dužniny po poranění: beze změny barvy. - Vůně dužniny
- Vůně dužniny: houbový, slabý.
Vůně dužniny: zemitý.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les.
Stanoviště: smíšený les.
Stanoviště: jehličnatý les. - Substrát
- Substrát: půda.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: jednotlivě.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od července do října.
- Oblast výskytu
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedlý
Možná záměna

Boletus edulis
Hlavní rozdíly
Hřib smrkový (Boletus edulis) se liší hladkou, za vlhkých podmínek na dotek mastnou pokožkou klobouku, širší paletou světlejších a tmavších odstínů hnědé a bělavou síťkou přítomnou obvykle v horní polovině třeně (vzácněji sestupující níže). Mikroskopicky mají koncové elementy pokožky klobouku u B. edulis šířku 4–19 µm, zatímco u B. aereus je klobouk suchý, jemně plstnatý a velmi tmavý, ačkoli jednotlivé znaky zbarvení se mohou překrývat.
Hřib bronzový (Boletus aereus) se vyskytuje v teplých listnatých lesích, převážně dubových, také na vápencových půdách, vzácněji pod kaštanovníky. Má velmi tmavý, suchý, jemně plstnatý klobouk. Pod mikroskopem dosahují koncové elementy jeho pokožky šířky až 11 µm a obsahují jemnozrnný vnitrobuněčný pigment.

George Chernilevsky · Public domain
Bez zmian względem zachowanego oryginału.
Zdroj fotografie · Public domainBoletus reticulatus
Hlavní rozdíly
Hřib bronzový (Boletus aereus) se liší od hřibu dubového tmavší barvou klobouku a třeněm v hnědoměděném tónu.

Boletus pinophilus
Hlavní rozdíly
Hřib borový (Boletus pinophilus) se vyznačuje červenohnědou, kaštanovou až mahagonovou barvou klobouku s povrchem často vrásčitým a želatinizovaným, hrubší síťkou na vrcholu třeně a širšími elementy pokožky klobouku (do 27 µm šířky), jejichž hnědý pigment se rozpouští v hydroxidu draselném (KOH).
Hřib bronzový (Boletus aereus) se vyznačuje kloboukem bez načervenalých odstínů, o barvě velmi tmavě hnědé až téměř černohnědé, se suchým, jemně ochmýřeným povrchem a ojíněným okrajem. Na třeni se vyskytuje tmavohnědá síťka pokrývající téměř celou jeho délku. Koncové elementy hyf pokožky jsou užší (do 11 µm šířky) a obsahují drobná vnitrobuněčná zrnka pigmentu.
FAQ
Je hřib bronzový v Polsku jedlý?
Je to jedlá houba, v Polsku je však velmi vzácná a na národním červeném seznamu vedená jako vymírající, proto by se neměla sbírat z přírodních stanovišť.
Proč se hřib bronzový nachází na červeném seznamu?
V Polsku je velmi vzácnou a vymírající houbou. Červený seznam dokumentuje míru ohrožení druhu, není však totožný se zákonnou druhovou ochranou.
Pod jakými stromy roste Boletus aereus nejčastěji?
Roste v mykorhize s listnatými stromy, především s duby a buky, a na jihu Evropy je jeho typickým partnerem také kaštanovník jedlý.
V jakých měsících lze plodnice tohoto druhu nalézt?
V atlasu Státních lesů jsou pro Polsko uvedeny měsíce od května do září. V jiných oblastech Evropy závisí doba výskytu na místním klimatu.
Jak odlišit hřib bronzový od hřibu smrkového?
Vyznačuje se výrazně tmavším, téměř hnědočerným kloboukem a zálibou v teplých doubravách; hřib smrkový má světlejší klobouk a širší areál rozšíření.
Mění hřib bronzový barvu dužniny po rozkrojení?
Ne, jeho dužnina je bílá, pevná a po poškození nebo rozkrojení nemodrá ani netmavne, což jej odlišuje od mnoha modřínových hub či krasnoborovíků.
Lze tento druh zaměnit s jedovatou houbou?
Bývá zaměňován s nejedlým hřibem žlučníkem a dalšími hřibovitými. Správné rozlišení vyžaduje pečlivé posouzení celého souboru znaků plodnice.
Kde v Evropě se Boletus aereus sbírá nejraději?
Tradičně se sbírá ve středomořské pánvi – mimo jiné v Itálii, Španělsku a jižní Francii, kde je ceněnou jedlou houbou.
Jakou strukturu má povrch klobouku hřibu bronzového?
Povrch klobouku je matný, suchý, sametový nebo jemně vrásčitý, v odstínech tmavě hnědé, bronzově hnědé a někdy s rezavými skvrnami.
Jaký význam má Boletus aereus v genetických výzkumech?
Vzorky tohoto druhu slouží ve výzkumech DNA k přesnému rozlišení evolučních linií a příbuzenských vztahů mezi evropskými hřiby.
Nadšenec
Spodní strana klobouku
- Délka rourek
- Délka rourek: 5–30 mm.
Názvy a historie
- Platné vědecké jméno
- Boletus aereus
- Další jména
- hřib bronzový, borowik ciemnobrązowy
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách klobouk zvedněte a prohlédněte si otisk.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: zelený. Barva výtrusného prachu: hnědý.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: olivový. Odstín výtrusného prachu: olivově hnědý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: protáhle elipsoidní. Tvar výtrusu: vřetenovitý. Tvar výtrusu: vřetenovitý. Tvar výtrusu: téměř vřetenovitý.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 10,5–19 µm, šířka 3,5–7 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Listnaté stromy v okolí
- Listnaté stromy v okolí: dub.
Listnaté stromy v okolí: buk.
Listnaté stromy v okolí: kaštanovník jedlý. - Jehličnaté stromy v okolí
- Jehličnaté stromy v okolí: jedle.
- Mykorhizní partneři
- Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: duby (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: buky (obecný seznam partnerů). - Houby v okolí
- Houby v okolí: Boletus reticulatus.
Historie a kultura
Hřib bronzový byl poprvé vědecky popsán v roce 1789 francouzským botanikem a mykologem Pierrem Bulliardem v díle „Herbier de la France“ (tabule 385). Druhové jméno bylo následně sankcionováno v roce 1821 Eliasem Friesem. V historii taxonomie byl status této houby interpretován různě – ve starších mykologických přehledech byl někdy uváděn jako varieta hřibu smrkového (Boletus edulis), na což poukazuje mimo jiné Władysław Wojewoda (2003).
Latinský druhový přívlastek „aereus“ pochází ze slova znamenajícího „spižový“ nebo „z bronzu“, což přímo odkazuje na charakteristické tmavé zbarvení klobouku. Z tohoto označení pochází tradiční historický polský název „borowik spiżowy“, stejně jako francouzský lidový název „cèpe bronzé“. V zemích středomořské pánve, a zejména v Itálii, tato houba v místní tradici již dlouho funguje pod běžně používaným názvem „porcino nero“ (černý hřib), který ji odlišuje od světleji zbarvených forem.
Jedlost a bezpečnost
Hřib bronzový je jedlá houba, ceněná pro svou pevnou, pružnou dužninu a příjemné aroma i chuť. Podobně jako jiné hřiby vyžaduje před konzumací odpovídající tepelnou úpravu, jako je vaření, dušení nebo smažení. Je také třeba se vyvarovat starých, přezrálých nebo zaplísněných plodnic.
Tento druh se těší velké oblibě v jižní Evropě, zejména v Itálii (kde je tradičně známý jako „porcino nero“) a ve Španělsku. V Polsku však situace vypadá zcela jinak – tato houba je extrémně vzácná a tradičně zařazována do kategorie E (vymírající) na červeném seznamu velkých hub. Je třeba přímo uvést na pravou míru častý omyl: Boletus aereus nefiguruje v národních seznamech hub podléhajících zákonné druhové ochraně – ani přísné, ani částečné (nařízení ministra životního prostředí, Dz.U. 2014 poz. 1408, přílohy 1 a 2). I přes absenci formálního zákazu vyplývajícího z tohoto nařízení velká vzácnost tohoto druhu a vysoká kategorie ohrožení plně odůvodňují jednoznačné doporučení ponechat veškeré nalezené plodnice na přírodním stanovišti, bez jejich sběru pro kulinářské účely.
Stanoviště a výskyt
Hřib bronzový je teplomilný druh, rostoucí především v listnatých lesích mírného a středomořského pásma. Vstupuje do mykorhizních vztahů převážně s listnatými stromy, zejména s duby (Quercus), vzácněji s buky nebo kaštanovníky. Jak ukazují výzkumy Beugelsdijka a kol. (tabulka 2), pro stanoviště tohoto druhu je charakteristické těžké, jílovité a často mírně vápnité podloží. Ačkoli je typicky spojován s teplými doubravami, polský regionální katalog dokumentuje také dva příklady srpnových nálezů plodnic ve smíšených borech.
Doba výskytu plodnic bývá v literatuře uváděna různě v závislosti na zdroji. Tabulka na kartě uvádí rozmezí od července do října (VII–X), zatímco atlas Státních lesů poukazuje na měsíce od května do září (V–IX). V teplejších oblastech jižní Evropy mohou příznivé teplotní podmínky umožňovat časný začátek tvorby plodnic a její přetrvávání až do pozdního podzimu, zatímco v Polsku je každý zdokumentovaný výskyt velkou vzácností.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Jedlý — źródło oznaczenia
Źródło bez opisu bibliograficznego · jadalne czy trujące? / Jadalny
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Boletus aereus
- Dřívější vědecká jména
- Boletus aereus f. citrinus Camello & De la Peña
Boletus aereus var. cepa (Thore) DC.
Boletus aereus var. cravetta (Bellardi) DC.
Boletus aereus var. leucoporus Pers.
Boletus cepa Thore
Boletus cravetta Bellardi
Boletus edulis f. aereus (Bull.) Vassilkov
Dictyopus aereus (Bull.) Quél.
Suillus aereus (Bull.) Kuntze
Tubiporus aereus (Bull.) P. Karst.
Tubiporus edulis subsp. aereus (Bull.) Maire[10]
Borowik ciemnobrązowy nosi ważną nazwę naukową Boletus aereus Bull. Według Species Fungorum bazuje ona na rycinie 385 w 9. tomie Herbier de la France, opublikowanej w 1789 r. Pod względem pozycji systematycznej rodzaj Boletus należy do rodziny borowikowatych (Boletaceae), rzędu borowikowców (Boletales), podklasy pieczarkopodobnych (Agaricomycetidae), klasy pieczarniaków (Agaricomycetes), gromady podstawczaków (Basidiomycota) i królestwa grzybów (Fungi).
[10] [2]W literaturze mykologicznej odnotowano następujące historyczne kombinacje oraz synonimy taksonomiczne (dwa identycznie brzmiące zapisy Boletus edulis f. aereus odnoszą się do odrębnych pozycji bibliograficznych):
| Zapis nazwy | Publikacja |
|---|---|
| Tubiporus aereus (Bull.) P. Karst. | Bidr. Känn. Finl. Nat. Folk 37:5 (1882) |
| Dictyopus aereus (Bull.) Quél. | Enchiridion Fungorum:159 (1886) |
| Suillus aereus (Bull.) Kuntze | Revis. gen. pl. 3(3):535 (1898) |
| Tubiporus edulis subsp. aereus (Bull.) Maire | Mém. Soc. Sci. Nat. Maroc 45:87 (1937) |
| Boletus edulis f. aereus (Bull.) Vassilkov | Compl. Fl. Champ. Supér. Maroc:32 (1955) |
| Boletus edulis f. aereus (Bull.) Vassilkov | Belyi Grib:19 (1966) |
| Boletus cravetta Bellardi | Append. Flor. Pedemont.:73 (1792) |
| Boletus aereus var. cravetta (Bellardi) DC. | Fl. franç. 5/6:42 (1815) |
| Boletus cepa Thore | Essai Chloris Dép. Landes:482 (1803) |
| Boletus aereus var. cepa (Thore) DC. | Fl. franç. 5/6:42 (1815) |
| Boletus aereus var. leucoporus Pers. | Mycologia Europaea 2:138 (1825) |
| Boletus aereus f. citrinus Camello & De la Peña | Tarrelos 19:35 (2017) |
Rozsah taxonu a omezení určování
Badania molekularne Beugelsdijka i współpracowników z 2008 r. wykazały odrębność czterech europejskich linii ewolucyjnych odpowiadających gatunkom Boletus aereus, Boletus edulis, Boletus pinophilus oraz Boletus reticulatus na podstawie sekwencji regionu ITS1–5.8S–ITS2 oraz genu dehydrogenazy aldehydu 3-fosfoglicerynowego (GAPDH). Dwie próby Boletus aereus z Holandii oznaczono symbolami SvdL49 i SvdL94; zarejestrowano dla nich sekwencje ITS (odpowiednio EU417844 i EU417845) oraz GAPDH (EU417876 i EU417877), przy czym domniemanym partnerem mikoryzowym w obu stanowiskach był dąb (Quercus). Analiza filogenetyczna objęła 31 taksonów, 1356 pozycji sekwencji i 96 pozycji informatywnych dla parsymonii. Wyniki te potwierdzają status europejskiego materiału badawczego, nie rozstrzygają jednak granic zmienności taksonu w skali globalnej ani relacji z Boletus mamorensis.
[4]Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Pokožka klobouku
Výtrusy
Materiál a metody výzkumu
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- Materiał badania: Source-described Boletus aereus spores. 13–16 µm [15]
Materiał badania: Source-described Boletus aereus spores. 14–17 µm [17]
Materiał badania: Source-described Boletus aereus spores. 12–18 µm [1]
Materiał badania: Source-described Boletus aereus spores. 10,5–19 µm [13]
Materiał badania: Source-described Boletus aereus spores. 12–16 µm [3] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- Materiał badania: Source-described Boletus aereus spores. 4–5,5 µm [15]
Materiał badania: Source-described Boletus aereus spores. 4–6 µm [1]
Materiał badania: Source-described Boletus aereus spores. 4–5 µm [3]
Materiał badania: Source-described Boletus aereus spores. 3,5–7 µm [13]
Materiał badania: Source-described Boletus aereus spores. 4,5–6 µm [17]
Metody i zapisy źródłowe — Boletus aereus pileipellis elements in Beugelsdijk2008 Table2
Szerokość elementów skórki; Ziarnistości wewnątrz elementów skórki — zapis źródłowy: „Pileipellis elements up to11µm wide, with fine intracellular grains; exact aereus Table2 row.” [4]
Metody i zapisy źródłowe — Source-described Boletus aereus cap cuticle
Metody i zapisy źródłowe — Source-described Boletus aereus spores
Długość zarodnika; Kształt zarodnika; Powierzchnia zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „S01 describes dimensions, elongate-ellipsoid to fusiform shape and smooth surface; technique, preparation, N and measurement extent unreported.” [1]
Metody i zapisy źródłowe — Source-described Boletus aereus spores
Długość zarodnika; Kształt zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „S03 PDF69 recommends observation in KOH (da osservare con KOH); it does not document an actually performed preparation or measurement protocol.” [3]
Metody i zapisy źródłowe — Source-described Boletus aereus spores
Długość zarodnika; Iloraz długości i szerokości zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Source species description, collection, preparation, technique, N and measurement extent unreported.” [13]
Metody i zapisy źródłowe — Source-described Boletus aereus spores
Długość zarodnika; Kształt zarodnika; Powierzchnia zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Source identification guide; photographed spores do not establish specimen linkage, full method or N.” [15]
Metody i zapisy źródłowe — Source-described Boletus aereus spores
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Species key result; method, preparation, specimen linkage, N and measurement extent unreported.” [17]
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiał: Udokumentowany polski zbiór z województwa lubelskiego.
Zakres odczytu: Fragmenty źródeł.
Odczytano fragment źródła; pełny tekst i metody nie zostały zweryfikowane.
Data przeglądu: 21.10.2026.
Ograniczenia: Źródłowe oznaczenie i zakres pojęcia zachowano. Nie zadeklarowano nowego badania okazów ani odczytu wszystkich publikacji cytowanych przez źródło.
[2]Rozsah zpracování
Záznam vyžaduje doplnění před dokončením.
- Hledání regionů výskytu vyžaduje dořešení.
- Vazby dřívějších zjištění vyžadují opětovnou kontrolu.
- Nové zdroje vyžadují vypořádání informací zjištěných během rešerše.
Nejdůležitější látky a jejich účinek
W badaniach składu chemicznego prowadzonych w 2020 r. przez Zhanga i współpracowników wykorzystano owocniki pozyskane od Teng Hui Agriculture w Kunming (prowincja Junnan, Chiny), oznaczone taksonomicznie przez prof. Li Yu z Rolniczego Uniwersytetu w Jilin. Próbki wysuszono w temperaturze 60 ± 2 °C i rozdrobniono do frakcji przechodzącej przez sito o gęstości 60 mesh.
[6]W analizach biochemicznych zawartość cukrów ogółem wyznaczono metodą fenolowo-siarkową, cukry redukujące oznaczono odczynnikiem kwasu 3,5-dinitrosalicylowego (DNS), białko ogólne metodą Kjeldahla, a tłuszcz surowy ekstrakcją Soxhleta. Profil aminokwasowy zbadano na analizatorze L8900 po 22-godzinnej hydrolizie w 6 M HCl w 110 ± 1 °C. Pierwiastki mineralne analizowano metodą optycznej spektrometrii emisyjnej ze wzbudzeniem w plazmie indukcyjnie sprzężonej (ICP-OES), a profil kwasów tłuszczowych techniką chromatografii gazowej sprzężonej ze spektrometrią mas (GC-MS QP2010). Flawonoidy i triterpeny oznaczano kolorymetrycznie, mannitol jodometrycznie, witaminy i nukleotydy metodą HPLC, sterole spektrofotometrycznie w UV, a polifenole metodą Folina–Ciocalteu.
[6]Główne składniki odżywcze i witaminy w wysuszonych owocnikach (Main components, %):
| Składnik | Zawartość (%) |
|---|---|
| Cukry ogółem (Total sugar) | 30,60 |
| Mannitol | 17,90 |
| Popiół ogólny (Total ash) | 5,60 |
| Białko (Protein) | 24,30 |
| Triterpeny ogółem (Total triterpenes) | 1,44 |
| Flawonoidy ogółem (Total flavonoids) | 0,23 |
| Cukry redukujące (Reducing sugar) | 4,80 |
| Nukleotydy (Nucleotide) | nie wykryto (ND) |
| Tłuszcz surowy (Crude fat) | 12,20 |
| Sterole (Sterols) | 1,40 |
| Polifenole (Polyphenols) | 2,03 |
| Witamina A | nie wykryto (ND) |
| Witamina B1 | nie wykryto (ND) |
| Witamina B2 (×10⁻³) | 1,71 |
| Witamina B3 (×10⁻²) | 4,16 |
| Witamina B6 | nie wykryto (ND) |
| Witamina C | nie wykryto (ND) |
| Witamina D2 | nie wykryto (ND) |
| Witamina D3 | nie wykryto (ND) |
| Witamina E | nie wykryto (ND) |
Profil aminokwasowy suszu (Amino acid, %):
| Aminokwas | Zawartość (%) |
|---|---|
| Kwas asparaginowy (Asp) | 0,32 |
| Izoleucyna (Iso) | 0,18 |
| L-Treonina (Thr) | 0,21 |
| Leucyna (Leu) | 0,30 |
| Seryna (Ser) | 0,19 |
| Tyrozyna (Tyr) | 0,16 |
| Kwas glutaminowy (Glu) | 0,39 |
| Fenyloalanina (Phe) | 0,18 |
| Glicyna (Gly) | 0,30 |
| Lizyna (Lys) | 0,16 |
| Alanina (Ala) | 0,26 |
| Histydyna (His) | 0,16 |
| Cystyna (Cys) | 0,03 |
| Arginina (Arg) | 0,17 |
| Walina (Val) | 0,15 |
| Prolina (Pro) | 0,15 |
| Metionina (Met) | 0,60 |
Zawartość pierwiastków mineralnych w badanym materiale (Minerals, %):
| Pierwiastek | Zawartość (%) |
|---|---|
| Rtęć (Hg) (×10⁻⁵) | 8,76 |
| Mangan (Mn) (×10⁻³) | 2,38 |
| Ołów (Pb) (×10⁻⁵) | 2,32 |
| Chrom (Cr) (×10⁻⁴) | 2,27 |
| Selen (Se) (×10⁻⁴) | 6,81 |
| Wapń (Ca) (×10⁻²) | 1,83 |
| Arsen (As) (×10⁻⁵) | 6,58 |
| Miedź (Cu) (×10⁻³) | 2,70 |
| Kadm (Cd) (×10⁻⁵) | 8,32 |
| Sód (Na) (×10⁻²) | 2,56 |
| Cynk (Zn) (×10⁻²) | 1,02 |
| Potas (K) | 1,74 |
| Żelazo (Fe) (×10⁻²) | 3,78 |
Profil kwasów tłuszczowych w badanym suszu (Fatty acid, %):
| Kwas tłuszczowy | Zawartość (%) |
|---|---|
| Kwas kaprynowy (C10:0) | nie wykryto (ND) |
| Kwas γ-linolenowy (C18:3n6) | nie wykryto (ND) |
| Kwas undekanowy (C11:0) | nie wykryto (ND) |
| Kwas arachidowy (C20:0) (×10⁻³) | 5,44 |
| Kwas laurynowy (C12:0) (×10⁻⁴) | 3,60 |
| Kwas paullinowy (C20:1) (×10⁻³) | 7,34 |
| Kwas tridekanowy (C13:0) | nie wykryto (ND) |
| Kwas eikozadienowy (C20:2) (×10⁻³) | 3,62 |
| Kwas mirystynowy (C14:0) (×10⁻³) | 6,63 |
| Kwas eikozatrienowy (C20:3n3) (×10⁻⁴) | 9,78 |
| Kwas mirystoleinowy (C14:1n5) | nie wykryto (ND) |
| Kwas dihomo-γ-linolenowy (C20:3n6) | nie wykryto (ND) |
| Kwas pentadekanowy (C15:0) (×10⁻²) | 1,73 |
| Kwas arachidonowy (C20:4n6) (×10⁻³) | 2,71 |
| Kwas cis-10-pentadecenowy (C15:1n5) | nie wykryto (ND) |
| Kwas eikozapentaenowy (C20:5n3) | nie wykryto (ND) |
| Kwas heksadekanowy / palmitynowy (C16:0) | 0,96 |
| Kwas heneikozanowy (C21:0) (×10⁻³) | 1,58 |
| Kwas palmitooleinowy (C16:1n7) | 0,03 |
| Kwas dokozanowy / behenowy (C22:0) (×10⁻²) | 1,53 |
| Kwas heptadekanowy (C17:0) | 0,01 |
| Kwas erukowy (C22:1n9) (×10⁻³) | 1,87 |
| Kwas heptadecenowy (C17:1n7) | 0,01 |
| Ester metylowy kwasu cis-13,16-dokozadienowego (C22:2) | nie wykryto (ND) |
| Kwas stearynowy (C18:0) | 0,18 |
| Kwas dokozaheksaenowy (C22:6n3) | nie wykryto (ND) |
| Kwas oleinowy (C18:1n9) | 1,23 |
| Kwas trikozanowy (C23:0) (×10⁻³) | 1,72 |
| Kwas elaidynowy (C18:1n9t) | nie wykryto (ND) |
| Kwas lignocerynowy / tetrakozanowy (C24:0) (×10⁻²) | 1,85 |
| Kwas linolowy (C18:2n6c) | 2,66 |
| Kwas nerwonowy (C24:1n9) (×10⁻³) | 6,74 |
| Kwas translinolowy (C18:2n6t) | nie wykryto (ND) |
| Kwas kaprylowy / oktanowy (C8:0) | nie wykryto (ND) |
| Kwas α-linolenowy (C18:3n3) | nie wykryto (ND) |
W publikacji Zhanga i współpracowników odnotowano rozbieżność w podawanych stężeniach witamin B2 i B3: tabela 1 wymienia witaminę B2 z wartością 1,71 przy mnożniku ×10⁻³ w kategorii procentowej oraz witaminę B3 z wartością 4,16 przy mnożniku ×10⁻², podczas gdy w tekście wyników podano odpowiednio 0,02% i 0,42%.
[6]W badaniach Alaimo i współpracowników z 2018 r. przeanalizowano zawartość 28 pierwiastków w owocnikach Boletus aereus i Clitopilus prunulus zebranych na 11 niezanieczyszczonych stanowiskach na Sycylii. U borowika ciemnobrązowego mediany stężeń wynosiły: dla potasu 31 290 µg/g w kapeluszach i 24 009 µg/g w trzonach, a dla cynku odpowiednio 107 µg/g i 57 µg/g. Szereg malejący najobficiej występujących pierwiastków określono jako K > Na > Ca > Mg > Fe > Al > Rb > Zn.
[12]W materiale z Sycylii większość analizowanych pierwiastków kumulowała się silniej w kapeluszach niż w trzonach. Skład mineralny grzybów rosnących na podłożu wulkanicznym różnił się od próbek zebranych na podłożu osadowym, natomiast odczyn gleby (pH) nie wykazał istotnego statystycznie wpływu w badanym zbiorze. W porównaniu międzygatunkowym rosnący na tych samych stanowiskach Clitopilus prunulus akumulował 2–4 razy więcej Co, Cr, Fe, Mg, Mo, Pb, U i V, podczas gdy Boletus aereus zawierał wyższe stężenia Cu, Se i Tl.
[12]Stanoviště a výskyt
Stanoviště, oblast a sezóna
Borowik ciemnobrązowy jest gatunkiem ciepłolubnym. W Czechach rośnie w ciepłych lasach liściastych oraz na groblach stawów, najczęściej pod dębami, rzadziej pod bukami, wykazując preferencję do podłoży o charakterze wapiennym. W Polsce opisywany jest w ciepłych lasach liściastych, mieszanych, a także w świerczynach, na glebach gliniastych i wapiennych; tworzy związki mikoryzowe przede wszystkim z dębami oraz jodłami, a w cieplejszych rejonach południowej Europy także z kasztanem jadalnym.
[1] [2]We Włoszech podręcznik ISPRA wiąże występowanie gatunku wyłącznie z lasami liściastymi: przede wszystkim dąbrowami, w dalszej kolejności drzewostanami z kasztanem jadalnym (Castanea sativa), a znacznie rzadziej buczynami. W strefie śródziemnomorskiej mikoryzę tworzy także z dębem ostrolistnym (Quercus ilex), dębem korkowym (Quercus suber) oraz krzewami z rodzaju Cistus i gatunkami Erica arborea oraz Arbutus unedo. Stanowiska koncentrują się głównie w piętrze podgórskim.
[3]W materiale europejskim analizowanym przez Beugelsdijka i współpracowników owocniki zbierano w sąsiedztwie dębów, na ciężkich, gliniastych i często umiarkowanie wapiennych glebach, m.in. na przydrożach i w parkach. W Niemczech DGfM podaje występowanie w suchych do świeżych lasach liściastych, parkach i na cmentarzach, na podłożu gliniastym, marglistym lub wapiennym. Gatunek uznawany jest tam za rzadki, spotykany częściej w południowej części kraju.
[4] [11]W Katalonii borowik ciemnobrązowy notowany jest w odmiennym typie siedliska – pod dębami korkowymi na podłożach krzemianowych, a także pod dębami ostrolistnymi i innymi gatunkami dębów. Regionalne opracowanie wskazuje występowanie przede wszystkim w nadmorskiej części prowincji Girona, natomiast w środkowej Katalonii gatunek należy do rzadkości.
[7]Pora owocnikowania różni się w zależności od szerokości geograficznej i strefy klimatycznej. W Polsce owocniki pojawiają się od lipca do października, w Czechach od maja do października, a w Niemczech od lipca do września. W cieplejszym klimacie śródziemnomorskim (ISPRA) sezon trwa od maja do grudnia, a na Sycylii tradycyjny zbiór dokumentowano od wiosny do jesieni.
[2] [1] [3] [11] [5]W Czechach odnotowano trzy datowane stanowiska w kraju środkowoczeskim (Středočeský kraj): 8 lipca 2022 r. (nr wpisu 0087-2022-0102), 14 lipca 2022 r. (0087-2022-0096) oraz 13 września 2022 r. (0066-2022-0167).
[1]Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Česko | Oblasti nebyly určeny | V–X | |
| Německo | Oblasti nebyly určeny | VII–IX | |
| Velká Británie | Oblasti nebyly určeny | VIII–X |
|
| Irsko | Oblasti nebyly určeny | VIII–X |
|
| Itálie | Oblasti nebyly určeny | V–XII |
|
| Polsko | Lublinské vojvodství | VII–X |
|