Jedlý
Nekombinovat s alkoholem
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.










Strmělka kyjonohá se vyznačuje kyjovitým třeněm, který je zřetelně houbovitý a na bázi silně ztlustlý. Klobouk má průměr 3 až 8 cm, zpočátku je sklenutý, postupně se stává plochým a nakonec mělce vmáčklým. Mívá šedohnědé, olivově hnědé nebo kouřové zbarvení s tmavším středem. Lupeny jsou husté, sbíhavé na třeň, bělavé až krémově žluté. Dužina je měkká, vatovitá a vodnatá, mírné chuti a slabé, příjemné vůně.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk.
Typ stavby plodnice: třeň.
Klobouk
- Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: hladký.
Reliéf povrchu klobouku: svraštělý. - Pokryv klobouku
- Pokryv klobouku: holá.
Pokryv klobouku: plstnatý. - Barva klobouku
- za sucha: Barva klobouku: bledě okrový (barva podkladu).
Barva klobouku: šedý (barva podkladu).
Barva klobouku: šedohnědý (barva podkladu).
Barva klobouku: olivový (barva podkladu).
Barva klobouku: hnědý (barva podkladu). - Profil okraje klobouku
- Profil okraje klobouku: ostrý.
- Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 20–100 mm.
- Střed klobouku
- Střed klobouku: s výrazným hrbolem.
- Hygrofánnost klobouku
- Hygrofánnost klobouku: hygrofánní.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
- Sbíhavost hymenoforu na třeň
- Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý (lupeny).
Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý (lupeny). - Barva hymenoforu
- Barva hymenoforu: bělavá.
Barva hymenoforu: krémový.
Barva hymenoforu: žlutavý.
Barva hymenoforu: bílý.
Barva hymenoforu: krémový.
u starých plodnic: Barva hymenoforu: nahnědlý. - Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: blízko u sebe.
Rozestup lupenů: dosti řídké. - Tloušťka lupenů
- Tloušťka lupenů: tlustý.
- Výška lupenů
- Výška lupenů: 2–6 mm.
- Přítomnost krátkých lupenů
- Přítomnost krátkých lupenů: přítomný.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
Tvar třeně: kyjovitý. - Báze třeně
- Báze třeně: kyjovitý.
Báze třeně: hlízovitý.
Báze třeně: hlízovitý (často).
u mladých plodnic: Báze třeně: hlízovitý (výrazná). - Barva třeně
- Barva třeně: bělavá nebo krémový.
Barva třeně: šedý nebo šedohnědý.
Barva třeně: plavý nebo světle hnědý. - Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: vláknitá.
Pokryv povrchu třeně: holá nebo ochmýřená. - Vnitřek třeně
- u zralých plodnic: Vnitřek třeně: Komůrkovitý.
- Konzistence třeně
- Konzistence třeně: houbovitý.
- Délka třeně
- Délka třeně: 25–100 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 5–20 mm.
Prsten
- Přítomnost prstenu
- Přítomnost prstenu: bez prstenu.
Hlíza
- Šířka hlízy u báze třeně
- Šířka hlízy u báze třeně: do 40 mm.
- Vlhkost povrchu třeně
- Vlhkost povrchu třeně: suchý.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bílý.
za sucha: Barva dužniny: bělavá.
za mokra: Barva dužniny: hnědavě šedý. - Pevnost dužniny
- Pevnost dužniny: měkký.
- Chuť dužniny
- Chuť dužniny: slabý.
- Barva dužniny po poranění
- Barva dužniny po poranění: beze změny barvy.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: nasládlý.
Vůně dužniny: ovocný.
Vůně dužniny: chemický.
Vůně dužniny: nevýrazný.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: jehličnatý les, listnatý les nebo okraj lesa.
Stanoviště: jehličnatý les nebo listnatý les. - Substrát
- Substrát: opad.
Substrát: půda nebo opad. - Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: ve skupinách nebo v kruzích.
Způsob růstu plodnic: jednotlivě, roztroušené skupiny nebo ve skupinách. - Četnost výskytu
- Četnost výskytu: hojný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od srpna do listopadu.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Interakce s dalšími látkami
- Interakce s dalšími látkami: ethylalkohol (jedna uvedená látka, plodnice, taxon ve zdroji: Ampulloclitocybe clavipes, nepřímé důkazy, zdroj doporučuje vyhnout se kombinaci).
- Jedlost
- Jedlý
- Alkohol
- Nekombinovat s alkoholem
Právo
- Ochrana
- V Polsku nepodléhá druhové ochraně.
- Prodej
- V Polsku není povolen k prodeji ani k výrobě houbových výrobků.
Možná záměna
Clitocybe nebularis
Hlavní rozdíly
Mladé plodnice bývají zaměňovány se strmělkou mlženkou (Clitocybe nebularis). Clitocybe nebularis se liší tvrdší, pevnou dužinou, nakyslým pachem a lupeny, které se při tření snadno oddělují od dužiny klobouku. U druhu Ampulloclitocybe clavipes jsou diagnostickými znaky měkká, houbovitá báze třeně kyjovitého tvaru a měkká dužina; u starších plodnic však bývá ztloustnutí třeně méně patrné.
FAQ
Je strmělka kyjonohá jedlá houba?
Považuje se za nejedlou nebo podmíněně jedlou, protože v kombinaci s alkoholem vyvolává nebezpečnou otravu. Vzhledem k riziku zdravotních komplikací se její sběr pro kulinářské účely nedoporučuje.
Proč se tato houba nesmí kombinovat s alkoholem?
Houba obsahuje látky blokující enzym odbourávající alkohol, což vede ke hromadění acetaldehydu. To má za následek kolaps, prudké zvýšení tepu, dušnost a úporné zvracení.
Jak dlouho po požití této houby je nutné se vyhýbat alkoholu?
Alkohol se nesmí pít nejméně 3 až 5 dní po jídle a rovněž před ním. Toxiny přetrvávají v těle dlouho a vyvolávají nepříjemné příznaky i po požití malého množství alkoholu.
Podle čeho lze strmělku kyjonohou nejsnadněji poznat?
Nejcharakterističtější je její kyjovitý třeň s měkkou, hlízovitě zduřelou bází s houbovitou dužinou. Vyznačuje se také sbíhavými, světlými lupeny a šedohnědým, vmáčklým kloboukem.
S jakými houbami lze tento druh zaměnit?
Lze jej zaměnit se strmělkou mlženkou nebo strmělkou rýhovanou. Jiné podobné druhy strmělek však nemají tak výrazně zduřelou, měkkou bázi třeně se zřetelnou plstnatou strukturou ve spodní části.
V jakých lesích a na jakém podkladu nejčastěji roste?
Roste převážně v borových borech a smrkových lesích, vzácněji ve smíšených. Vybírá si kyselé, písčité půdy, hojně pokryté mechem a silnou vrstvou tlejícího borového či smrkového jehličí.
Na které měsíce připadá vrchol růstu?
Největší růst plodnic připadá na období od září do konce října. První exempláře lze nalézt již v srpnu a při mírném podzimu se jednotlivé kusy objevují ještě v listopadu.
Jaké příznaky vyvolává otrava po požití alkoholu?
Projevuje se zarudnutím obličeje, návaly horka, zrychleným tepem a poklesem krevního tlaku. Objevují se také silné bolesti hlavy, závratě, nevolnost a úporné zvracení.
Neutralizuje tepelná úprava toxiny v něm obsažené?
Ne, vaření, smažení ani sušení neničí látky reagující s alkoholem. Dokonce i po pečlivém spaření nebo opakovaném povaření si houba své toxické vlastnosti zachovává.
Odkud pochází latinský název Ampulloclitocybe?
Rodové jméno pochází z latinského slova ampulla, což znamená láhev nebo baňka. Odkazuje přímo k baňatému, kyjovitému třeni, který svým tvarem připomíná malou lahvičku.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- Białolejkówka buławotrzonowa
- Platné vědecké jméno
- Ampulloclitocybe clavipes
- Dřívější národní jména
- Lejkówka buławotrzonowa
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách klobouk zvedněte a prohlédněte si otisk.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: kulovitý (téměř). Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: vejčitý. Tvar výtrusu: protáhle elipsoidní.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 5–10 µm, šířka 3–5 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Mimokulinární využití
V kuchyni nemá tato houba dnes žádné využití kvůli riziku otravy a měkké, vodnaté dužině se zanedbatelnou chuťovou hodnotou. Dříve ji nevědomí houbaři občas vařili nebo marinovali. V současnosti představuje především cenný předmět toxikologických a biochemických výzkumů zaměřených na mechanismy inhibice acetaldehyddehydrogenázy. V přírodě plní funkci saprotrofa, přičemž rozkládá jehličnatý opad a obohacuje lesní půdu o cenné živiny.
Historie a kultura
Druh popsal v roce 1801 Christiaan Hendrik Persoon pod názvem Agaricus clavipes. Po dvě století byla houba řazena do rodu strmělka (Clitocybe), dokud ji mykologové v roce 2002 nepřeřadili do samostatného rodu Ampulloclitocybe, což odkazuje na lahvovitý třeň. V houbařské kultuře se zapsala jako medicínská záhada: po celá desetiletí platila za bezpečnou, dokud ve 20. století nebyla spojena s otravami po požití alkoholu, což trvale změnilo přístup k jejímu sběru.
Jedlost a bezpečnost
Tento druh platí za podmíněně jedlý, avšak v kombinaci s alkoholem vykazuje silnou toxicitu. Obsahuje látky blokující odbourávání alkoholu v těle, čímž vyvolává disulfiramovou reakci. Požití alkoholu před jídlem, během něj nebo až několik dní po něm vede k silnému zarudnutí obličeje, bušení srdce, zvracení a prudkému poklesu krevního tlaku. Kvůli tomuto riziku považují moderní mykologové tuto houbu za nejedlou a její sběr rozhodně nedoporučují.
Stanoviště a výskyt
Strmělka kyjonohá roste v jehličnatých i smíšených lesích, nejčastěji v borových a smrkových borech, vzácněji pod břízami či duby. Upřednostňuje písčité, chudé a výrazně kyselé půdy. Plodnice vyrůstají jednotlivě nebo ve skupinách v mechu a silné vrstvě opadaného jehličí, ve vlhkých zákoutích lesa. Růstová sezóna začíná koncem léta, v srpnu, a trvá po celý podzim až do listopadu, kdy ustupuje teprve prvním silnějším mrazíkům.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Jedlý — źródło oznaczenia
ČMS — Ampulloclitocybe clavipes · Kuchyňské využití: reported edible; recommendation against consumption; warning about simultaneous alcohol
- Alkohol
- Nekombinovat s alkoholem
ČMS — Ampulloclitocybe clavipes · Kuchyňské využití: reported edible; recommendation against consumption; warning about simultaneous alcohol
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Ampulloclitocybe clavipes
Ampulloclitocybe clavipes (Pers.) Redhead, Lutzoni, Moncalvo & Vilgalys został pierwotnie opisany w 1801 r. przez Christiaana Hendrika Persoona jako Agaricus clavipes, a w 1871 r. Paul Kummer przeniósł go do rodzaju lejkówka jako Clitocybe clavipes. Nowy rodzaj Ampulloclitocybe utworzyli w 2002 r. Scott Alan Redhead, François Lutzoni, Jean-Marc Moncalvo i Rytas Vilgalys, wyznaczając Agaricus clavipes na gatunek typowy. Wcześniejsza kombinacja i epitet gatunkowy odnosiły się bezpośrednio do tego samego taksonu.
[24] [11] [8] [14] [21] [17] [20]Rozsah taxonu a omezení určování
W analizie filogenetycznej Alfreda Vizziniego i współpracowników z 2024 r. rodzaj Ampulloclitocybe zaliczono do rodziny wodolubkowatych (Cuphophyllaceae), obok rodzajów Cantharocybe, Cuphophyllus, Hygrophorocybe oraz Spodocybe. Rodzinę tę opisano formalnie jako Cuphophyllaceae (Z.M. He & Zhu L. Yang) Vizzini, Consiglio & P. Alvarado, stat. nov. & comb. nov. (MB851145), podnosząc do rangi rodziny podrodzinę Cuphophylloideae z 2021 r. W starszych ujęciach oraz w części baz, takich jak Index Fungorum, takson bywa nadal klasyfikowany w rodzinie wodnichowatych (Hygrophoraceae) lub w tradycyjnie szeroko ujmowanych gąskowatych (Tricholomataceae).
[24] [11] [8] [14] [21] [17] [20]- Zakres ujęcia taksonomicznego
Źródłowy zakres Ampulloclitocybe clavipes (Pers.) Redhead, Lutzoni, Moncalvo & Vilgalys. Historyczna kombinacja Clitocybe clavipes zachowana w źródłach. Nie utożsamiono automatycznie odrębnego materiału oznaczonego Clitocybe squamulosoides; synonimia baz nie zastępuje weryfikacji granic materiału. Rodzinę przyjęto według Vizzini i in. 2024, zachowując Hygrophoraceae w oryginalnym wyniku GBIF oraz starsze przypisania w archiwum.
[4] [21]
Podklad pro zařazení do čeledi a pozdější užívání názvů
Vizzini i in. (2024): Pełny artykuł podnosi Cuphophylloideae do rangi rodziny Cuphophyllaceae, MycoBank MB 851145. Wśród jej rodzajów wymieniono Ampulloclitocybe. Zakres rodziny obejmuje także Cantharocybe, Cuphophyllus, Hygrophorocybe i Spodocybe.
Merino i in. (2019): W opisie Infundibulicybe meridionalis autorzy porównują ten gatunek z A. clavipes, używając C. squamulosoides jako synonimu. Okaz JA-CUSSTA 9275 należy do I. meridionalis; nie jest materiałem C. squamulosoides poddanym w tej pracy odrębnej analizie. Użycie nazwy w porównaniu pozostaje czym innym niż rozstrzygnięcie kwestii molekularnej wskazanej przez Lodge i współautorów.
[24] [18] [16]Ekologie a rozšíření
- Četnost výskytu
- Polsko: Četnost výskytu: hojný. [21]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
Hymeniální cystidy
- Přítomnost cystid v hymeniu
- Přítomnost cystid v hymeniu: nepřítomný. [8]
Pokožka klobouku
Výtrusy
Materiál a metody výzkumu
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- 5–6 µm (skrajnie do 7 µm) [21]
6–9 µm [8]
6–10 µm [14] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- 3–4 µm (skrajnie do 5 µm) [21]
3–3,5 µm [14]
4–5 µm [8]
Metody i zapisy źródłowe — Materiał opisany przez Kuo; wzmianki Herb. Kuo 09130405 i 09220406 nie przypisują poszczególnych wyników konkretnemu okazowi.
Liczba sterygm jednej podstawki; Długość podstawki; Kształt podstawki; Szerokość podstawki; Szerokość elementów skórki; Klasa ściany strzępki skórki; Organizacja skórki kapelusza; Długość zarodnika; Kształt zarodnika; Powierzchnia zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Spores 6–10 x 3–3.5 µm; ellipsoid to egg-shaped or elongated-ellipsoid, occasionally with a narrowed end; smooth; hyaline in KOH; inamyloid. Basidia 27–36 x 6–7 µm; subclavate; 4-sterigmate. Pseudo cystidia scattered as “marginal cells” in some specimens; 22–26 x 10–15 µm; clavate to sphaeropedunculate; smooth; hyaline in KOH. Pileipellis a cutis of elements 5–12 µm wide, smooth, thin-walled, hyaline in KOH; clamp connections present.” [14]
Metody i zapisy źródłowe — Materiał opisu atlasowego ČMS; tożsamość materiału niepodana.
Obecność cystyd w hymenium; Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Výtrusy jsou oválné, 6–9 x 4–5 µm. Cystidy na lupenech chybí.” [8]
Metody i zapisy źródłowe — Zarodniki opisane w atlasie Snowarskiego; tożsamość materiału niepodana.
Barwa zarodnika w mikroskopie; Długość zarodnika; Kształt zarodnika; Powierzchnia zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki elipsoidalne (prawie kuliste), gładkie, bezbarwne, 5-6(7) x 3-4(5) µm.” [21]
Materiál ve fylogenetické analýze z roku 2024
Tabela 3: Analiza czterech markerów ITS, LSU, RPB2 i TEF1 obejmuje materiały A. clavipes oznaczone KUN-HKAS: 54426, TENN: DJL06TN40 oraz WTU: PBM 2474 / AFTOL-ID 542. Odpowiadające im numery GenBank są podane w tabeli źródłowej. Wiersze te nie są wyróżnione jako sekwencje wygenerowane w tej pracy. Tabela nie podaje krajów zbioru tych materiałów.
[24]Popisy dužniny v atlasech
Lyon 1 i Nahuby: Karta Uniwersytetu Lyon 1 określa miąższ jako biały, miękki i higrofaniczny. Odrębny opis Nahuby wskazuje miąższ wodnisty i miękki, białawy w stanie suchym oraz brązowawoszary w stanie wilgotnym. To opisy atlasowe tkanki; Lyon nie podaje osobnych gatunkowych barw mokrego i suchego miąższu. Atlas Nahuby oznacza gatunek jako niejadalny, co zachowano jako ocenę tego źródła.
[17] [19]Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiał: Źródłowo oznaczona fotografia; jawna lokalizacja Kamionna, Beskid Wyspowy, woj. małopolskie. Oznaczenia nie potwierdzano niezależnie.
Zakres odczytu: Fragmenty źródeł.
Odczytano fragment źródła; pełny tekst i metody nie zostały zweryfikowane.
Data przeglądu: 27.10.2026.
[3]Rozsah zpracování
Záznam vyžaduje doplnění před dokončením.
- Zaznamenané údaje ze zdrojů čekají na posouzení.
- Nové zdroje vyžadují prověřit informace zjištěné při kontrole.
Informace čekající na ověření: 11
Právní základ a rozsah hodnocení
Předpisy pro lokalitu: Polsko
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Z owocników wyizolowano pięć pochodnych kwasów tłuszczowych wykazujących właściwości inhibitorów dehydrogenazy aldehydowej (ALDH) w testach in vitro (Kawagishi i in., 2002). Trzy z nich stanowiły dotąd nieznane związki naturalne. Ich obecność wyjaśnia mechanizm biochemiczny zatruć po spożyciu grzyba z alkoholem, polegający na gwałtownym nagromadzeniu aldehydu octowego w organizmie.
[21] [13] [6] [7] [22] [23]Z hodowli grzybni wyizolowano meroterpenoidowe związki nazwane klawilaktonami A, B i C (Arnone i in., 1994). W testach laboratoryjnych metabolity te wykazały aktywność przeciwgrzybiczą i przeciwbakteryjną, a także właściwości hamujące kiełkowanie i wzrost siewek rzeżuchy (Lepidium sativum).
[21] [13] [6] [7] [22] [23]Badania nad klawilaktonami A, B i D oraz ich półsyntetycznymi pochodnymi wykazały zdolność do hamowania kinaz tyrozynowych (Cassinelli i in., 2000). Dla klawilaktonu D wyznaczono wartości IC₅₀ równe 2,8 µM wobec kinazy onkogennej Ret/ptc1, 5,5 µM wobec receptora naskórkowego czynnika wzrostu (EGFR), 81,3 µM wobec kinazy v-Abl oraz 128 µM wobec kompleksu kinazy p34cdc2.
[21] [13] [6] [7] [22] [23]Z 0,6 kg wysuszonych owocników pochodzących z chińskiego zbioru w Hotan wyekstrahowano octanem etylu 45 g surowego ekstraktu, z którego po chromatografii na żelu krzemionkowym (200–300 mesh) w układach gradientowych eter naftowy/EtOAc (30:1, 10:1, 5:1, 1:1) i CH₂Cl₂/MeOH (20:1, 10:1, 5:1, 1:1) wyodrębniono osiem frakcji. Z frakcji tych wyizolowano dwa nowe meroterpenoidy – klawipole A i B – oraz trzy klawilaktony: G, H i I (Sun i in., 2019).
[21] [13] [6] [7] [22] [23]Rozdział frakcji F3 prowadzono metodą HPLC w układzie CH₃CN/H₂O przy stosunku 60:49 (v/v). Frakcje F4–5 rozdzielono na złożu RP-C18 gradientem MeOH/H₂O (od 30:70 do 100:0) na pięć podfrakcji (a–e), z których podfrakcję d oczyszczano za pomocą HPLC w układzie CH₃CN/H₂O 45:55.
[21] [13] [6] [7] [22] [23]Z ekstraktu wyizolowano następujące ilości poszczególnych metabolitów o podanych czasach retencji:
- clavipol A (związek 1): 3 mg, czas retencji 15,5 min,
- clavipol B (związek 2): 2 mg, czas retencji 17,1 min,
- clavilactone G (związek 3): 2 mg, czas retencji 12,4 min,
- clavilactone H (związek 4): 2 mg, czas retencji 20 min,
- clavilactone I (związek 5): 3 mg, czas retencji 22,1 min.
Struktury cząsteczek ustalono na podstawie spektroskopii NMR (¹H 600 MHz, ¹³C 150 MHz w obecności TMS), HRESIMS, spektrometrii UV, FTIR oraz widm dichroizmu kołowego (CD). Klawipole zawierają dwunastoczłonowy makrocykliczny pierścień eterowy, natomiast klawilaktony charakteryzują się dziesięcioczłonowym szkieletem węglowym sprzężonym z ugrupowaniem hydrochinonowym i laktonowym. Konfigurację absolutną potwierdzono obliczeniami kwantowomechanicznymi widm ECD przy użyciu poziomów teorii MMFF94s, HF/6-31G(d), B3LYP/6-311+g(d, p) oraz APFD/6-311+g(2d, p) w metanolu.
[21] [13] [6] [7] [22] [23]Dane masowe i wyznaczone konfiguracje stereochemiczne związków:
- clavipol A (1): wzór sumaryczny C₁₆H₂₀O₃, jon [M−H]⁻ o m/z zmierzonym 259,1329 (obliczonym 259,1340), konfiguracja 10S wyznaczona na podstawie widma ECD,
- clavipol B (2): wzór sumaryczny C₁₇H₂₂O₃, jon [M−H]⁻ o m/z zmierzonym 273,1487 (obliczonym 273,1496), konfiguracja zgodna ze związkiem 1 na podstawie porównania ECD,
- clavilactone G (3): wzór sumaryczny C₁₆H₁₆O₆, jon [M−H]⁻ o m/z zmierzonym 303,0885 (obliczonym 303,0874), konfiguracja 6R, 7R, 8R, 9S,
- clavilactone H (4): wzór sumaryczny C₁₇H₁₈O₄, jon [M−H]⁻ o m/z zmierzonym 285,1132 (obliczonym 285,1132), konfiguracja 6S,
- clavilactone I (5): wzór sumaryczny C₁₇H₁₈O₅, jon [M−H]⁻ o m/z zmierzonym 301,1070 (obliczonym 301,1081), konfiguracja przypisana przez porównanie z klawilaktonem A.
Przypisanie sygnałów NMR dla związków 1 (clavipol A) i 2 (clavipol B) w CDCl₃:
- C-1: δC 151,6 (1); δC 151,6 (2),
- C-2: δH 6,56 dd (J = 3; 8,4 Hz), δC 115,3 (1); δH 6,64 dd (J = 3; 8,4 Hz), δC 114,7 (2),
- C-3: δH 6,60 d (J = 8,4 Hz), δC 115,8 (1); δH 6,69 d (J = 8,4 Hz), δC 111,3 (2),
- C-4: δC 147,1 (1); δC 151,4 (2),
- C-5: δC 127,4 (1); δC 129,9 (2),
- C-6: δH 3,04 dd (J = 8,4; 16,8 Hz; proton b) i 3,34 dd (J = 7,2; 16,8 Hz; proton a), δC 25,7 (1); δH 3,03 dd (J = 8,4; 16,8 Hz; proton b) i 3,39 dd (J = 7,2; 16,8 Hz; proton a), δC 25,9 (2),
- C-7: δH 5,74 t (J = 7,2 Hz), δC 126,6 (1); δH 5,73 t (J = 7,2 Hz), δC 127,2 (2),
- C-8: δC 135,7 (1); δC 135,3 (2),
- C-9: δH 2,36 t (J = 12 Hz; proton b) i 2,71 dd (J = 4,2; 12 Hz; proton a), δC 48,6 (1); δH 2,35 t (J = 12 Hz; proton b) i 2,71 dd (J = 4,2; 11,4 Hz; proton a), δC 48,7 (2),
- C-10: δH 4,68 m, δC 66,0 (1); δH 4,68 m, δC 66,0 (2),
- C-11: δH 5,56 d (J = 10,2 Hz), δC 135,4 (1); δH 5,57 d (J = 10,2 Hz), δC 135,3 (2),
- C-12: δC 136,5 (1); δC 136,6 (2),
- C-13: δH 4,46 d (J = 12,6 Hz; proton b) i 4,64 d (J = 12,6 Hz; proton a), δC 76,2 (1); δH 4,47 d (J = 12,6 Hz; proton b) i 4,66 d (J = 12,6 Hz; proton a), δC 76,2 (2),
- C-14: δH 7,23 d (J = 3 Hz), δC 117,8 (1); δH 7,30 d (J = 3 Hz), δC 118,0 (2),
- C-15: δH 1,56 s, δC 13,4 (1); δH 1,56 s, δC 13,4 (2),
- C-16: δH 1,24 s, δC 16,1 (1); δH 1,23 s, δC 16,1 (2),
- Grupa metoksylowa OCH₃: brak w związku 1; δH 3,78 s, δC 56,1 w związku 2.
Przypisanie sygnałów NMR dla klawilaktonów G (3, w CD₃OD), H (4, w CDCl₃) i I (5, w CDCl₃):
- C-1: δC 151,0 (3); δC 149,1 (4); δC 148,9 (5),
- C-2: δH 6,77 d (J = 8,4 Hz), δC 118,9 (3); δH 6,79 d (J = 8,4 Hz), δC 117,2 (4); δH 6,83 d (J = 9 Hz), δC 117,5 (5),
- C-3: δH 6,66 d (J = 8,4 Hz), δC 115,7 (3); δH 6,75 d (J = 8,4 Hz), δC 111,1 (4); δH 6,75 d (J = 9 Hz), δC 110,8 (5),
- C-4: δC 151,0 (3); δC 153,1 (4); δC 153,1 (5),
- C-5: δC 120,8 (3); δC 120,5 (4); δC 122,4 (5),
- C-6: δH 6,30 s, δC 77,1 (3); δH 6,84 s, δC 76,1 (4); δH 6,37 s, δC 74,6 (5),
- C-7: δH 4,02 s, δC 64,7 (3); δH 6,80 s, δC 149,7 (4); δH 4,01 s, δC 63,8 (5),
- C-8: δC 62,8 (3); δC 129,2 (4); δC 61,8 (5),
- C-9: δH 3,47 dd (J = 3; 12 Hz), m, δC 71,3 (3); δH 1,87 m (b) i 2,74 m (a), δC 25,6 (4); δH 1,27 m (b) i 2,73 m (a), δC 25,3 (5),
- C-10: δH 2,27 m (b) i 2,85 m (a), δC 33,4 (3); δH 1,97 m (b) i 2,23 m (a), δC 24,9 (4); δH 2,18 m (b) i 2,48 m (a), δC 22,7 (5),
- C-11: δH 5,27 t (J = 7,8 Hz), δC 119,8 (3); δH 5,12 t (J = 7,8 Hz), δC 121,4 (4); δH 5,27 t (J = 8,4 Hz), δC 122,4 (5),
- C-12: δC 141,7 (3); δC 140,1 (4); δC 137,8 (5),
- C-13: δH 3,02 d (J = 15,6 Hz; b) i 3,69 d (J = 15,6 Hz; a), δC 28,5 (3); δH 2,58 d (J = 15 Hz; b) i 3,32 d (J = 15 Hz; a), δC 27,0 (4); δH 3,09 d (J = 15,6 Hz; b) i 3,693 d (J = 15,6 Hz; a), δC 27,9 (5),
- C-14: δC 128,1 (3); δC 128,0 (4); δC 128,4 (5),
- C-15: δH 1,56 s, δC 22,1 (3); δH 1,59 s, δC 22,1 (4); δH 1,56 s, δC 21,6 (5),
- C-16: δC 172,8 (3); δC 175,2 (4); δC 172,8 (5),
- Grupa metoksylowa OCH₃: brak w związku 3; δH 3,83 s, δC 57,1 w związku 4; δH 3,80 s, δC 56,8 w związku 5.
Właściwości fizykochemiczne wyizolowanych metabolitów obejmują skręcalność właściwą [α]²⁵D wyznaczoną w metanolu, maksima absorpcji UV w metanolu (wartości λmax w nm oraz log ε) oraz pasma absorpcji w podczerwieni FTIR mierzone w pastylkach KBr (cm⁻¹). W opisie metod związek 5 scharakteryzowano jako żółty proszek, natomiast w tekście artykułu jako żółtą substancję amorficzną.
[21] [13] [6] [7] [22] [23]Parametry fizykochemiczne wyizolowanych związków:
- Związek 1 (clavipol A): bezbarwny proszek; [α]²⁵D = +18,6 (c = 0,11, MeOH); UV λmax (log ε): 204 (3,54), 291 (3,2) nm; IR (KBr): 3417, 2917, 2851, 1596, 1385, 1118, 768, 544 cm⁻¹;
- Związek 2 (clavipol B): bezbarwny proszek; [α]²⁵D = +18,0 (c = 0,10, MeOH); UV λmax (log ε): 203 (3,3), 290 (3,1) nm; IR (KBr): 3418, 2914, 2849, 1593, 1383, 1115, 763, 546 cm⁻¹;
- Związek 3 (clavilactone G): żółty proszek; [α]²⁵D = +50,8 (c = 0,10, MeOH); UV λmax (log ε): 235 (3,91), 310 (3,52) nm; IR (KBr): 3440, 2944, 1776, 1487, 1419, 1233, 1210, 802 cm⁻¹;
- Związek 4 (clavilactone H): żółty proszek; [α]²⁵D = -21,8 (c = 0,06, MeOH); UV λmax (log ε): 209 (3,91), 281 (3,52) nm; IR (KBr): 3370, 2925, 2853, 1743, 1599, 1453, 1267, 1076, 807 cm⁻¹;
- Związek 5 (clavilactone I): żółty proszek; [α]²⁵D = +90,5 (c = 0,12, MeOH); UV λmax (log ε): 236 (3,7), 310 (3,56) nm; IR (KBr): 3435, 2930, 1749, 1487, 1260, 1152, 1021, 800 cm⁻¹.
Aktywność cytotoksyczną wyizolowanych związków zbadano testem MTT wobec ludzkich linii nowotworowych HeLa (rak szyjki macicy), SGC7901 (rak żołądka) oraz SHG44 (glejak) w podłożu DMEM na płytkach 96-dołkowych przy gęstości 6×10⁴ komórek/ml. Związki rozpuszczano w DMSO i inkubowano przez 48 godzin w 37 °C w atmosferze 5% CO₂, wykonując pomiary w trzech powtórzeniach dla każdego stężenia. Następnie dodawano 10 µl roztworu MTT na 4 godziny, kryształy formazanu rozpuszczano w DMSO, a absorbancję mierzono przy 570 nm. Substancją referencyjną była cisplatyna.
[21] [13] [6] [7] [22] [23]Wartości IC₅₀ (średnia ± odchylenie standardowe w µM) w teście cytotoksyczności MTT:
- Clavipol A (1): HeLa 63,2 ± 0,43; SGC7901 44,1 ± 0,5; SHG44 >100;
- Clavipol B (2): HeLa 38,6 ± 1,3; SGC7901 51,2 ± 0,7; SHG44 >100;
- Clavilactone G (3): HeLa >100; SGC7901 62,2 ± 0,4; SHG44 >100;
- Clavilactone H (4): HeLa 23,5 ± 0,4; SGC7901 14,5 ± 1,2; SHG44 53,9 ± 2,4;
- Clavilactone I (5): HeLa >100; SGC7901 84,2 ± 3,1; SHG44 >100;
- Kontrola (cisplatyna): HeLa 2,7 ± 0,04; SGC7901 1,1 ± 0,05; SHG44 1,8 ± 0,03.
Spośród zbadanych metabolitów najsilniejszą aktywnością cytotoksyczną odznaczał się klawilakton H (związek 4), uzyskując w teście in vitro IC₅₀ równe 14,5 ± 1,2 µM wobec komórek raka żołądka SGC7901 oraz 23,5 ± 0,4 µM wobec linii HeLa. Wartości oznaczone jako >100 µM określają górną granicę zakresu pomiarowego testu.
[21] [13] [6] [7] [22] [23]W publikacji Sun i in. (2019) występują następujące rozbieżności w danych liczbowych i opisowych:
- Dla związku 1 podano wzór sumaryczny C₁₆H₂₀O₃ i 16 pozycji w tabeli, natomiast w tekście artykułu wspomniano o 20 sygnałach węglowych, choć łączna liczba opisanych typów atomów węgla wynosi 16;
- Dla protonu H-6 związku 1 tekst artykułu podaje stałą sprzężenia J = 7,2 Hz przy δ 3,04 ppm oraz J = 8,4 Hz przy δ 3,34 ppm, podczas gdy w tabeli 1 wartości te przypisano odwrotnie (odpowiednio 8,4 Hz i 7,2 Hz); sprzężenie geminalne 16,8 Hz jest zgodne w obu miejscach;
- Dla grupy metoksylowej związku 2 tekst podaje przesunięcie δH 3,83 ppm, a tabela 1 wartość 3,78 ppm;
- Dla grupy metoksylowej związku 4 tekst podaje δC 53,1 ppm, a tabela 2 wartość 57,1 ppm;
- Dla związku 5 tekst podaje sygnały metoksylowe δH 3,83 ppm i δC 57,1 ppm, natomiast tabela 2 podaje δH 3,80 ppm i δC 56,8 ppm;
- Dla związku 4 w tekście podano jon ujemny [M−H]⁻ o m/z 285,1132, natomiast w rozdziale metodologicznym wskazano tryb (+)HRESIMS;
- Pasmo drgań grupy karbonylowej w widmie IR związku 4 wynosi 1714 cm⁻¹ według tekstu artykułu oraz 1743 cm⁻¹ według rozdziału metodycznego;
- Pasmo drgań grupy hydroksylowej w widmie IR związku 5 podano jako 3436 cm⁻¹ w tekście oraz 3435 cm⁻¹ w rozdziale metodologicznym;
- W tabeli 2 przy pozycji 13 związku 5 wydrukowano wartość δH 3,693 ppm;
- W metodyce rozdziału chromatograficznego skład eluentu CH₃CN/H₂O wydrukowano w proporcji 60:49 (v/v).
W 2026 r. zespół pod kierunkiem Suna opisał kolejne meroterpenoidy o układzie pierścieni 6/10/5/3: nowe klawilaktony R i S oraz znany wcześniej klawilakton E, których struktury ustalono za pomocą HR-ESI-MS, jedno- i dwuwymiarowego NMR oraz ECD. W testach in vitro klawilakton S wykazał wartości IC₅₀ równe 19,2 µM wobec linii HGC-27 oraz 24,8 µM wobec linii A549. Klawilakton R określono jako słabo aktywny, a dla klawilaktonu E odnotowano IC₅₀ >50 µM wobec obu linii komórkowych.
[21] [13] [6] [7] [22] [23]Ekologické výzkumy
Fenologie v regionálních přehledech — středozápad USA
Midwest: Kuo i Methven w Mushrooms of the Midwest (2014, s. 101) opisują owocnikowanie pod koniec lata i jesienią. Jest to zakres regionalnego opracowania Midwest, a nie odrębna ocena dla całych Stanów Zjednoczonych.
[15]Fenologie v regionálních přehledech — Slovensko
Słowacja: Atlas Nahuby podaje kalendarz sierpień–listopad. W opisie słownym wskazuje zarazem okres od końca września do pierwszych większych mrozów; ta fraza nie wyznacza osobnego końcowego miesiąca.
[19]Stanoviště a výskyt
Stanoviště, oblast a sezóna
Gatunek rośnie na ziemi i na opadłej ściółce, preferując lasy iglaste (przede wszystkim pod sosnami i świerkami), rzadziej pojawia się w lasach liściastych lub na ich obrzeżach. Bywa również spotykany na suchych, kamienistych stanowiskach leśnych.
[21] [8] [14] [17] [12] [22]Sposób odżywiania nie został jednoznacznie ustalony – w literaturze takson bywa klasyfikowany jako saprotrof rozkładający ściółkę leśną lub jako potencjalny grzyb mikoryzowy związany z drzewami iglastymi. Gatunek udaje się również utrzymywać w sztucznej hodowli laboratoryjnej.
[21] [8] [14] [17] [12] [24]Ampulloclitocybe clavipes występuje w strefie umiarkowanej Europy, Azji, Ameryki Północnej oraz w Australii. W Europie Środkowej, w tym w Polsce i Czechach, uchodzi za grzyb częsty lub dość pospolity. W Ameryce Północnej bywa rzadszy lub nieobecny w niższych partiach Gór Skalistych oraz w południowo-zachodnich stanach USA.
[21] [8] [14] [17] [12] [22]Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Čína | Oblasti nebyly určeny | Neurčeno |
|
| Česko | Oblasti nebyly určeny | Neurčeno |
|
| Polsko | Malopolské vojvodství | VIII–XI |
|
| Slovensko | Oblasti nebyly určeny | VIII–XI |
|
| Spojené státy | Oblasti nebyly určeny | Neurčeno |
|
Zdroje
- Commons ImageInfo — źródłowe metadane fotografii
- Dokładne dopasowanie Ampulloclitocybe clavipes
- nr46.legal.verification.20261027
- Arnone A., Cardillo R., Meille S.V., Nasini G., Tolazzi M. 1994. Secondary mould metabolites. Part 47. Isolation and structure elucidation of clavilactones A–C, new metabolites from the fungus Clitocybe clavipes. Journal of the Chemical Society, Perkin Transactions 1:2165–2168. DOI 10.1039/P19940002165
- Cassinelli G., Lanzi C., Pensa T. i in. 2000. Clavilactones, a novel class of tyrosine kinase inhibitors of fungal origin. Biochemical Pharmacology 59(12): 1539–1547. DOI 10.1016/S0006-2952(00)00278-1
- Karel Tejkal, Česká mykologická společnost: Ampulloclitocybe clavipes / strmělka kyjonohá
- Rozporządzenie Ministra Środowiska 9.10.2014; Dz.U. 2014 poz. 1408
- Tekst jednolity rozporządzenia Ministra Zdrowia; Dz.U. 2026 poz. 258
- Index Fungorum, Record 374059: Ampulloclitocybe clavipes
- Izabela Kałucka 2009. Macrofungi in the secondary succession on the abandoned farmland near the Białowieża old-growth forest. Monographiae Botanicae 99:1–156. DOI 10.5586/mb.2009.001
- Kawagishi H., Miyazawa T., Kume H., Arimoto Y., Inakuma T. 2002. Aldehyde dehydrogenase inhibitors from the mushroom Clitocybe clavipes. Journal of Natural Products 65(11): 1712–1714. DOI 10.1021/np020200j
- Michael Kuo, April 2021 species account
- Kuo, Michael, and Andrew S. Methven. 2014. Mushrooms of the Midwest. University of Illinois Press. Ampulloclitocybe clavipes, p. 101, Ecology.
- Lodge i in. (2014). Molecular phylogeny, morphology, pigment chemistry and ecology in Hygrophoraceae. DOI 10.1007/s13225-013-0259-0.
- Université Claude Bernard Lyon 1, Base de données de champignons: Ampulloclitocybe clavipes
- Merino, Sánchez i Bouziane (2019). Estudio de la micobiota del suroeste de España I. Micobotánica-Jaén XIV(4).
- Nahuby.sk, Atlas húb, Ampulloclitocybe clavipes (Pers.) Redhead, Lutzoni, Moncalvo & Vilgalys, entry ID660.
- Redhead, Lutzoni, Moncalvo & Vilgalys 2002. Phylogeny of agarics: Partial systematics solutions for core omphalinoid genera in the Agaricales (Euagarics). Mycotaxon 83:19–57
- Marek Snowarski atlas species page
- Sun Z., Xu X., Liang H., Xia X., Ma G., Shi L. 2019. Five New Meroterpenoids from the Fruiting Bodies of the Basidiomycete Clitocybe clavipes with Cytotoxic Activity. Molecules 24:4015. DOI 10.3390/molecules24224015
- Sun Z., Wu Q., Liu M., Lei Q., Sun Z., Wu H., Ma G., Hu X., Shi L., Xu X. 2026. Two new meroterpenoids with 6/10/5/3 tetracyclic skeleton from the fungus Ampulloclitocybe clavipes. Natural Product Research, 27 June 2026, online ahead of print, pp.1–8. DOI 10.1080/14786419.2026.2692569
- Vizzini A., Alvarado P., Consiglio G., Marchetti M., Xu J. 2024. Family matters inside the order Agaricales: systematic reorganization and classification of incertae sedis clitocyboid, pleurotoid and tricholomatoid taxa based on an updated 6-gene phylogeny. Studies in Mycology 107:67–148. DOI 10.3114/sim.2024.107.02