Jedovatý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.












Muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis) je robustní a nápadná teplomilná houba z čeledi muchomůrkovitých. Vyznačuje se masitým, polokulovitým až plochým kloboukem křídově bílé až stříbřité barvy, který je posetý tlustými pyramidálními bradavicemi připomínajícími šupiny jedlové šišky. Její třeň má mohutnou zašpičatělou hlízu hluboce zapuštěnou v zemi. Patří k vzácnějším, ekologicky chráněným klenotům teplých světlých hájů.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- Tvar klobouku: polokulovitý.
Tvar klobouku: vyklenutý.
Tvar klobouku: plochý.
u mladých plodnic: Tvar klobouku: polokulovitý. - Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: bradavičnatá.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: bělavá.
Barva klobouku: šedožlutý.
Barva klobouku: bílý.
Barva klobouku: šedavý. - Profil okraje klobouku
- Profil okraje klobouku: ostrý.
- Reliéf povrchu okraje klobouku
- Reliéf povrchu okraje klobouku: brázditý.
Reliéf povrchu okraje klobouku: hladký. - Zbytky vela na okraji
- Zbytky vela na okraji: s převislými zbytky vela.
Zbytky vela na okraji: se zbytky vela. - Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 50–250 mm.
- Střed klobouku
- Střed klobouku: plochý.
u zralých plodnic: Střed klobouku: Vmáčklý. - Slupitelnost pokožky klobouku
- Slupitelnost pokožky klobouku: slupitelná.
- Přítomnost zbytků plachetky na klobouku
- Přítomnost zbytků plachetky na klobouku: přítomný.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
u zralých plodnic: Připojení hymenoforu ke třeni: volný od třeně (lupeny).
u zralých plodnic: Připojení hymenoforu ke třeni: volný od třeně (lupeny).
- Barva hymenoforu
- Barva hymenoforu: bílý.
Barva hymenoforu: žlutavý. - Makroskopická stavba volného ostří lupenů
- Makroskopická stavba volného ostří lupenů: vločkovité.
- Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: hustě uspořádané.
Rozestup lupenů: hustě uspořádané.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
- Báze třeně
- Báze třeně: hlízovitý.
Báze třeně: kyjovitý.
Báze třeně: vřetenovitý.
Báze třeně: řepovitá.
Báze třeně: válcovitá.
Báze třeně: kořenující. - Barva třeně
- Barva třeně: bílý.
v dolní části třeně: Barva třeně: šedavý.
v dolní části třeně: Barva třeně: okrově hnědý. - Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: vláknitá.
Pokryv povrchu třeně: vločkatá. - Vnitřek třeně
- Vnitřek třeně: plný.
- Konzistence třeně
- Konzistence třeně: tvrdý.
- Barva povrchu třeně po poranění
- Barva povrchu třeně po poranění: hnědý (povrch třeně).
- Délka třeně
- Délka třeně: 60–250 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 15–40 mm.
- Pochva
- Pochva: nepřítomný (vakovitá pochva).
Prsten
- Přítomnost prstenu
- Přítomnost prstenu: přítomný.
Přítomnost prstenu: přítomný. - Tvar prstenu
- Tvar prstenu: převislý.
- Poloha prstenu
- Poloha prstenu: vrcholový.
- Vytrvalost prstenu
- Vytrvalost prstenu: mizející.
Vytrvalost prstenu: mizející. - Barva prstenu
- Barva prstenu: bílý.
- Reliéf povrchu prstenu
- Reliéf povrchu prstenu: rýhovaná (horní povrch prstenu).
- Popisná tloušťka prstenu
- Popisná tloušťka prstenu: tlustý.
Hlíza
- Délka hlízy na bázi třeně
- Délka hlízy na bázi třeně: do 80 mm.
- Šířka hlízy u báze třeně
- Šířka hlízy u báze třeně: do 50 mm.
- Obrys okraje prstenu
- Obrys okraje prstenu: potrhaný.
- Zavalitost třeně
- Zavalitost třeně: statný.
- Poloha třeně vůči substrátu
- Poloha třeně vůči substrátu: zčásti zanořený.
Plachetka na bázi
- Stavba vela u báze třeně
- Stavba vela u báze třeně: pruhy.
Stavba vela u báze třeně: valy.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bílý.
- Pevnost dužniny
- Pevnost dužniny: tvrdý.
- Chuť dužniny
- Chuť dužniny: slabý.
- Vůně dužniny
- u mladých plodnic: Vůně dužniny: slabý.
Vůně dužniny: nevýrazný (dužnina).
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- na teplých stanovištích: Stanoviště: listnatý les.
na teplých stanovištích: Stanoviště: smíšený les.
na teplých stanovištích: Stanoviště: park.
Stanoviště: park. - Substrát
- Substrát: půda.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: jednotlivě.
Způsob růstu plodnic: v malých skupinách. - Četnost výskytu
- Četnost výskytu: nehojný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od června do srpna.
Plodnice se objevují od června do října. - Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedovatý
Právo
- Ochrana
- V Polsku nepodléhá druhové ochraně.
- Prodej
- V Polsku není povolen k prodeji ani k výrobě houbových výrobků.
Možná záměna
FAQ
Je muchomůrka šiškovitá jedlá houba?
Bývá uváděna jako jedlá, ale konzumovat se nesmí kvůli ochraně i riziku otravy.
Je její sběr v České republice zakázán zákonem?
Není. V České republice nepatří mezi zvláště chráněné druhy podle vyhlášky, přestože je v Červeném seznamu hub ČR. Zákonem chráněna není ani na Slovensku.
Jaké stromy preferuje jako mykorhizní partnery?
Vytváří symbiózu převážně s duby, lípami, habry a buky.
V jakém prostředí se nejčastěji vyskytuje?
Roste na teplých, vápnitých půdách v nížinných listnatých hájích a parcích.
V kterých měsících vyrůstají její plodnice?
Plodnice vyrůstají od konce června do října během teplých vln po deštích.
Obsahuje nějaké jedovaté sloučeniny?
Může obsahovat stopová množství látek působících na nervovou soustavu.
S jakými smrtelně jedovatými houbami hrozí záměna?
Hrozí záměna se smrtelně jedovatou muchomůrkou jízlivou a muchomůrkou jarní.
Proč se v minulosti objevovala v zámeckých parcích?
Byla ceněna pro svůj impozantní, dekorativní a ušlechtilý vzhled pod stromy.
Lze ji použít pro barvení přírodních tkanin?
Nelze, plodnice neposkytují žádná trvanlivá barviva vhodná k barvení.
Jak vznikl její druhový název šiškovitá?
Podle mohutných šupin na klobouku, které připomínají šupiny jehličnatých šišek.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- Muchomor szyszkowaty
- Platné vědecké jméno
- Amanita strobiliformis
- Další národní jména
- muchomůrka šiškovitá
- Dřívější národní jména
- katmanka šiškovitá
- Další jména
- bedłka muchomor biały, muchomor samotny, bedłka samotna
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: široce elipsoidní. Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: protáhle elipsoidní. Tvar výtrusu: obvejčitý. Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: protáhle elipsoidní.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 8–16 µm, šířka 4,4–10,8 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Půdní reakce
- Půdní reakce: zásaditý.
- Celková těžkost půdy
- Celková těžkost půdy: těžká.
- Vápenitost půdy
- Vápenitost půdy: vápnitý.
- Úrodnost půdy
- Úrodnost půdy: úrodná.
- Vlhkost půdy
- Vlhkost půdy: Vlhká.
- Listnaté stromy v okolí
- Listnaté stromy v okolí: buk.
Listnaté stromy v okolí: dub.
Listnaté stromy v okolí: lípa.
Listnaté stromy v okolí: bříza.
Listnaté stromy v okolí: buk lesní.
Listnaté stromy v okolí: dub letní.
Listnaté stromy v okolí: lípa srdčitá.
Listnaté stromy v okolí: jasan ztepilý.
Listnaté stromy v okolí: jabloň. - Jehličnaté stromy v okolí
- Jehličnaté stromy v okolí: douglaska tisolistá.
- Keře v okolí
- Keře v okolí: líska obecná.
Keře v okolí: borovice kleč. - Rostliny bylinného patra v okolí
- Rostliny bylinného patra v okolí: bršlice kozí noha.
Rostliny bylinného patra v okolí: česnáček lékařský.
Rostliny bylinného patra v okolí: kakost smrdutý.
Rostliny bylinného patra v okolí: kuklík městský.
Rostliny bylinného patra v okolí: srha laločnatá.
Rostliny bylinného patra v okolí: rozrazil rezekvítek. - Mykorhizní partneři
- Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: buky (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: duby (obecný seznam partnerů). - Způsob výživy
- Způsob výživy: ektomykorhizní.
Mimokulinární využití
Kromě doloženého historického vysazování a pěstební péče v zámeckých parcích a arboretech pro estetické obohacení krajiny nemá tento druh žádné praktické hospodářské uplatnění. V lidovém řemesle se v minulosti někdy suché zbytky bradavičnaté pokožky zkoušely použít k sezónním dekorativním účelům či aranžmá, avšak křehkost a rozpadavost sušeného materiálu takovému využití bránila. K barvení vlny či textilu ani k rituálním obřadům se v evropském kulturním prostoru nikdy nepoužívala a pro svou vzácnost a přísnou zákonnou ochranu zůstává v současnosti výhradně předmětem biologického zájmu, ochrany přírody a vědeckého monitoringu mykologů.
Historie a kultura
Díky svému monumentálnímu a neobvyklému vzhledu fascinovala muchomůrka šiškovitá evropské botaniky a mykology již od konce 18. století. V historických herbářích a malbách byla ceněna pro architektonickou symetrii a bělostný zjev. Bývala vysazována v zámeckých oborách a historických parcích jako okrasný prvek podél lipových alejí. V renesanční a barokní symbolice představovala čistotu a divotvornou rozmanitost přírody, ačkoliv se k ní pojila i bázeň z její domnělé prudké jedovatosti plynoucí z příslušnosti k rodu muchomůrek.
Jedlost a bezpečnost
Ačkoli je v literatuře někdy uváděna jako jedlá houba mírné chuti, její konzumace je přísně nežádoucí a nebezpečná. Může obsahovat stopová množství neurotoxických látek příbuzných toxinům muchomůrky panterové. Zásadním bezpečnostním rizikem je snadná záměna se smrtelně jedovatými bílými druhy muchomůrek (např. muchomůrkou jízlivou či jarní) v raných stadiích vývoje. V České republice tento druh nepatří mezi zvláště chráněné druhy podle vyhlášky, ačkoliv je zařazen v Červeném seznamu hub ČR; zákonná druhová ochrana se na něj nevztahuje. Zákonem chráněným druhem není ani na Slovensku, kde v platném seznamu chráněných hub rovněž nefiguruje.
Stanoviště a výskyt
Tento termofilní druh vyhledává teplé světlé listnaté lesy, parky, zámecké zahrady a stromořadí. Je vázán mykorhizou především na duby (Quercus), lípy (Tilia), buky a habry. Preferuje zásadité až neutrální, těžší vápnité a jílovité půdy v nížinách a pahorkatinách. Vyskytuje se v jižní a střední Evropě, přičemž ve středoevropských státech dosahuje severní hranice svého areálu a je chráněna zákonem nebo vedena v červených seznamech. Sezóna růstu začíná v teplejších letech koncem června a pokračuje do října. Masověji fruktifikuje po letních bouřkách a v teplých vlnách pozdního léta, zatímco za chladného počasí se plodnice vůbec nevytvářejí.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Jedovatý — źródło oznaczenia
Oceny źródeł są rozbieżne: polski atlas przywołuje ocenę „trujący”, austriackie towarzystwo mykologiczne podaje „jadalny”.
GRej: Amanita strobiliformis · Jedlost / polský atlas uvádí Wojewodovo hodnocení 2003: jedovatý; ostatní zdroje se rozcházejí
- Jedlost
- Jedlý
essbar
Źródło bez opisu bibliograficznego · Amanita strobiliformis řádek
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Amanita strobiliformis
- Dřívější vědecká jména
- Agaricus strobiliformis Paulet ex Vittad.
Amanita solitaria f.strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Cetto
Amanita solitaria var.strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Costantin et L.M.Dufour
Armillaria strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Locq.
Hypophyllum strobiliforme (Paulet ex Vittad.) Paulet
Lepidella strobiliformis (Paulet ex Vittad.) E.J.Gilbert & Kühner[20] [24] [33]
Vědecké názvy a taxonomie
Muchomůrka šiškovitá patří do čeledi muchomůrkovitých (Amanitaceae). V Index Fungorum figuruje pod jménem Amanita strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Bertill., publikovaným v roce 1866. Bazionymem druhu je Agaricus strobiliformis Paulet ex Vittad. z roku 1835.
Vědecké názvy a taxonomie
V starší mykologické literatuře byl tento taxon klasifikován jako Amanita solitaria f. strobiliformis, Amanita solitaria var. strobiliformis, Armillaria strobiliformis a Hypophyllum strobiliforme. V části dřívějších evropských prací se používalo jméno Amanita solitaria, pod nímž se však v novějších výzkumech rozumí samostatný taxon, ztotožňovaný s muchomůrkou ježatou (Amanita echinocephala).
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Amanita strobiliformis sensu rekordu IF153038
[24]
Ekologie a rozšíření
- Četnost výskytu
- Polsko: Četnost výskytu: nehojný. [23]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
Ostatní laboratorní znaky
- Tvar ostatních buněk ostří lupene
- Tvar ostatních buněk ostří lupene: kyjovitý. [34]
Pokožka klobouku
Výtrusy
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu: 1,53 (průměr). [45]
- Přítomnost apikulu bazidiospory
- Přítomnost apikulu bazidiospory: přítomný. [45]
- Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: hyalinní. [23]
Barva výtrusů pod mikroskopem: hyalinní. [34]
Barva výtrusů pod mikroskopem: žlutavý. [34]
Barva výtrusů pod mikroskopem: hyalinní. [45] - Obsah výtrusu
- Obsah výtrusu: zrnitá. [45]
- Délka výtrusu
- Délka výtrusu: 10–14,5 µm. [20]
Délka výtrusu: 10–14,5 µm. [34]
Délka výtrusu: 10–13 µm. [28]
Délka výtrusu: 9–14 µm. [25]
Délka výtrusu: 8–16 µm. [45]
Délka výtrusu: 10–12 µm. [23] - Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 1,25–2,07. [45]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1,34–1,63 (rozmezí průměrů jednotlivých sběrů). [45]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1,4–1,6 (rozmezí průměrů jednotlivých sběrů). [34]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1,3–1,8. [34] - Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní. [23]
Tvar výtrusu: široce elipsoidní. [23]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [34]
Tvar výtrusu: protáhle elipsoidní. [34]
Tvar výtrusu: obvejčitý. [34]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [45]
Tvar výtrusu: protáhle elipsoidní. [45]
Trama hymenoforu
- Typ tramy hymenoforu
- Typ tramy hymenoforu: bilaterální. [34]
Materiál a metody výzkumu
Mikroskopická data — zdroj a omezení
Materiál: RET&CRC, vlastní pozorování bazidiospor, zdrojový composite[50/3/3].
Rozsah odečtu: Úplný text.
Omezení: L'=11.4 µm a W'=7.5 µm zůstávají průměry, bez předstírání krajních rozmezí os.
Archiwalny opis siedliska
Na Łotwie grzyb występuje rzadko w parkach i alejach na siedliskach antropogenicznych, głównie w rejonie Siguldy i w Semigalii.
[25]W monitorowanych populacjach w Siguldzie owocniki pojawiały się w przedziale od lipca do października.
[27]- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- 10–12 µm [23]
10–14,5 µm [20]
10–13 µm [28]
9–14 µm [25]
10–13,5 µm (skrajnie do 14,5 µm) [34]
8,8–14,3 µm (skrajnie 8–16 µm) [45] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Poměr délky a šířky výtrusu
- 1,3–1,8 [34]
Średnie ilorazy długości i szerokości zarodników z badanych kolekcji mogą wynosić od 1,4 do 1,6. [34]
Średnie ilorazy długości i szerokości zarodników z badanych kolekcji mogą wynosić od 1,34 do 1,63. [45]
1,28–1,87 (skrajnie 1,25–2,07) [45] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- 8–9 µm [28]
7–9,5 µm [20]
7–8,5 µm (skrajnie do 9,5 µm) [34]
6,4–8,9 µm (skrajnie 4,4–10,8 µm) [45]
7–9 µm [25]
7,5–9 µm [23]
Metody i zapisy źródłowe — Bas1969 s.519–522: europejskie kolekcje A.strobiliformis wymienione na s.520, opis i ryc.303–305. Źródłowy zapis pomiarowy[110/13]; nie dopisano liczebności innych komórek, medium ani krajuPL. Około20 dalszych zbiorów porównano z opisem, co nie oznacza20 nowych prób pomiarowych.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Układ strzępek skórki — zapis źródłowy: „Bas1969 s.520: interwoven hyphae; brak nazwy cutis w tym źródle.” [34]
Liczba zarodników na jednej podstawce; Długość podstawki; Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „Bas1969 s.520: basidia50–65×10–14µm,4-spored,clampless.” [34]
Kształt innych komórek ostrza blaszki — zapis źródłowy: „Bas1969 s.520: marginal tissue made up of ellipsoid,piriform,and clavate cells. Zapisana maczugowata możliwość; pozostałe kształty i wymiary są w dokumentacji. Nie utożsamiono tych komórek z cheilocystydami.” [34]
Typ tramy hymenoforu — zapis źródłowy: „Bas1969 s.520: trama of gills bilateral.” [34]
Szerokość elementów skórki — zapis źródłowy: „Bas1969 s.520: pileipellis interwoven hyphae2–7µm wide.” [34]
Osadzenie strzępek skórki w substancji żelowej — zapis źródłowy: „Bas1969 s.520: distinctly gelatinized near surface; cel to wyłącznie strzępki przy powierzchni.” [34]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Bas1969 s.520: colourless or somewhat yellowish. Barwa w mikroskopie, nie barwa wysypu.” [34]
Krople wewnątrz zarodnika — zapis źródłowy: „Bas1969 s.520: refractive-guttulate contents; obecność kropel, bez identyfikacji chemicznej oleju.” [34]
Długość zarodnika; Iloraz długości i szerokości zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Bas1969 s.520: spores10–13.5(–14.5)×7–8.5(–9.5)µm; Q1.3–1.8; nie wyznaczono Q z nieparowanych granic.” [34]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Bas1969 s.520: averages1.4–1.6. Zakres średnich, nie min–max wszystkich zarodników.” [34]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Bas1969 s.520: ellipsoid to elongate,sometimes obovoid. Częstotliwość ostatniej formy pozostaje przy źródle, nie rozszerza pozostałych kształtów.” [34]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „Bas1969 s.520: thin-walled.” [34]
Metody i zapisy źródłowe — RET iCRC: wyłącznie composite of data from all material revised byRET&CRC,[50/3/3]. To autorskie obserwacje udostępnione w koncie taksonu, odrębne od cytowanej monografii Basa. Źródło nie wskazujeN dla innych komórek ani medium. BORE41 iBORE42 to niedojrzały materiał, co autorzy wyraźnie zastrzegają.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Obecność wyrostka wnęki bazydiospory — zapis źródłowy: „RET&CRC: apiculus sublateral,cylindric; obecność wyrostka, bez nadania niepodanej długości.” [45]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „RET&CRC: hyaline,colorless.” [45]
Zawartość zarodnika — zapis źródłowy: „RET&CRC: contents multiguttulate to granular; ziarnista możliwość, nie ornamentacja powierzchni.” [45]
Krople wewnątrz zarodnika — zapis źródłowy: „RET&CRC: contents multiguttulate to granular; liczne krople bez potwierdzenia ich składu.” [45]
Długość zarodnika; Iloraz długości i szerokości zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „RET&CRC composite[50/3/3]: (8–)8.8–14.3(–16)×(4.4–)6.4–8.9(–10.8)µm; Q(1.25–)1.28–1.87(–2.07).” [45]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „RET&CRC: zakres średnich Q1.34–1.63; odrębny od zakresu obserwowanychQ.” [45]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „RET&CRC: ellipsoid to occasionally elongate. Kwalifikator occasionally dotyczy tylko wydłużonej możliwości i pozostaje w opisie źródła.” [45]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „RET&CRC: smooth.” [45]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „RET&CRC: thin-walled.” [45]
Metody i zapisy źródłowe — GRej / Atlas grzybów Polski: Amanita strobiliformis
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Pełny źródłowy pomiar długość × szerokość; pierwsza oś: 10–12×7,5–9µm.” [23]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Szerokoelipsoidalne/eliptyczne.” [23]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Gładkie.” [23]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Pełny źródłowy pomiar długość × szerokość; druga oś: 10–12×7,5–9µm.” [23]
Metody i zapisy źródłowe — Věra Svobodová, BOTANY.cz: A.strobiliformis
Metody i zapisy źródłowe — Inita Dāniele, Diāna Meiere, Edgars Mūkins: Latvijas Sarkanā grāmata, ocena 2023
Jména a identita taxonu
Polský název: Wojewoda (2003) dokumentuje název „muchomor szyszkowaty“ a historické „bedłka muchomor biały“, „muchomor samotny“ a „bedłka samotna“, s odkazem na Jundziłła (1830), Błońského (1890) a Chełchowského (1898). Byl excerpován záznam v checklistu; původní staré tisky nebyly získány. Historické názvy mají tudíž potvrzení použití ve zpracování nomenklatury, nikoli deklaraci vlastního studia z 19. století.
Vědecké názvy: Bas (1969) na základě zkoumaných evropských položek přijímá Amanita strobiliformis a považuje Amanita pellita za tentýž druh. Dokumentuje kombinace Lepidella strobiliformis a Armillaria strobiliformis. Jméno Amanita solitaria bylo používáno v různých významech: jeho použití částí evropských autorů pro tento druh je chybně aplikovaným jménem, nikoli univerzálním synonymem. S tímto záznamem nebyla spojena muchomůrka ježatá ani japonský A. ibotengutake.
Mikroskopie: evropská monografie Basa
Materiál: Byl prostudován záznam A. strobiliformis na stranách 519–522 monografie z roku 1969 a vyobrazení 303–305. Popis se opírá o uvedené evropské položky; autor porovnal také přibližně 20 dalších sběrů. Záznam [110/13] u výtrusů byl v dokumentaci zachován. Tyto počty nebyly přiřazeny k bazidiím ani k buňkám ostří a nebyl převzat popis sousedního A. cinereopannosa.
Výsledky: Výtrusy mají 10–13,5(–14,5) × 7–8,5(–9,5) µm; Q činí 1,3–1,8 a uvedený rozsah průměrů je 1,4–1,6. Jsou elipsoidní až protáhlé, někdy obvejčité, tenkostěnné a amyloidní; obsah má refrakční kapky. Bazidie mají 50–65 × 10–14 µm a čtyři výtrusy. Tkáň ostří obsahuje buňky elipsoidní, hruškovité a kyjovité, přibližně 15–40 × 12–20 µm, které snadno kolabují; autor je nenazývá cheilocystidami.
Tkáně a podmínky: Trama lupenů je bilaterální. Obsahuje roztroušené nafouklé koncové buňky, u dospělých plodnic do 100 × 50 µm. Hyfy pokožky mají šířku 2–7 µm a propletené uspořádání; u povrchu jsou zřetelně zanořené v gelu. Jejich špinavě nažloutlá barva se vztahuje k alkalickému roztoku, který nebyl pojmenován. Zbytky plachetky na klobouku obsahují větvené hyfy 3–10 µm a četné nafouklé buňky. Trama třeně má velké podlouhlé koncové buňky do 350 × 35 µm a ojedinělé oleoférní hyfy. Absence přezek u bazidií a jejich nepozorování ve zkoumaných tkáních mají oddělené rozsahy.
Mikroskopie: vlastní pozorování Tullosse a Rodríguez Caycedo
Samostatné výsledky: Profil Amanitaceae rozlišuje citovaný Basův popis od vlastní série RET a CRC. Pro vlastní soubor [50/3/3] uvádí (8–)8,8–14,3(–16) × (4,4–)6,4–8,9(–10,8) µm a Q (1,25–)1,28–1,87(–2,07). Rozsah průměrů Q činí 1,34–1,63 a celkový průměr Q′ 1,53. Průměry L′ 11,4 µm a W′ 7,5 µm zůstávají průměry; nebyly přeměněny na mezní hodnoty os. Autoři popisují zploštění nebo vpadnutí adaxiální strany, někdy zúžení k vrcholu a válcovitý, sublaterální apikulární výběžek.
Omezení: Stránka poskytuje autorská pozorování a seznam položek, ale neuvádí úplnou metodiku pro každý znak. Autoři výslovně upozorňují na nezralost sběrů BORE 41 a BORE 42; ve druhém nenašli zralé bazidie a v prvním našli deset výtrusů. Nezralost materiálu nebyla převedena v podmínku pro každý popsaný výtrus, ani nebyly citované Basovy údaje zkopírovány jako druhá nezávislá studie.
Polsko: výskyt a plodení
Dlouhodobý výzkum: Friedrich (2013) uvádí pozorování z Dendrologické zahrady ve Štětíně prováděná v letech 1997–2012. Celkem bylo napočítáno 347 plodnic na dvanácti místech jedné rozsáhlé lokality. Nejdřívější pozorování připadlo na 13. června a nejpozdější na 7. října. Pro polské lokality autor uvádí rozmezí červen–říjen; to je základ měsíců na kartě, bez jejich nahrazování zahraničními termíny.
Místní výsledky: V červenci bylo zaznamenáno 53 % a v srpnu 30 % plodnic. Od vývoje primordia do začátku zasychání nebo odumírání uplynulo obvykle sedm dní, v uvedeném rozmezí šest až devět; v suchém období byl pozorován také vývoj trvající až dvanáct dní. Přibližně 16 % plodnic rostlo v párech. Slimáci poškodili 56 a lidé 52 plodnice. Jedná se o výsledky z této lokality a tohoto období, bez zobecňování na celé Polsko.
Rozšíření: Práce popisuje pět nových lokalit z let 2007–2011 a shrnuje 22 tehdy známých lokalit ve 19 čtvercích ATPOL. Tato čísla představují stav publikace z roku 2013, nikoli současný úplný registr. Autor odlišuje historický nález z Elblągu, jehož položka není k dispozici, od vlastních pozorování. Výskyt druhu v Polsku má doložený terénní podklad.
Stanoviště a rostliny: rozsah pozorování
Dřevinné patro a bylinné patro: Friedrich zaznamenal lokality v parcích, dendrologických zahradách a bučinách. Zmiňuje mimo jiné buk lesní, dub letní, lípu srdčitou, jasan ztepilý a douglasku tisolistou. První lokalita měla rozmanité bylinné patro zahrnující bršlici kozí nohu, česnáček lékařský, kakost smrdutý, kuklík městský, srhu laločnatou a rozrazil rezekvítek. Uvedeny jsou i další přesně pojmenované rostliny. Jejich přítomnost v porostu dřevin nebo bylinném patře není samostatným důkazem mykorhizy s každým z těchto taxonů.
Půda a vlivy: Štětínské lokality leží na antropogenních půdách bohatých na vápník. Uvedený rozsah pH KCl 7,0–7,3 odkazuje na samostatný půdní průzkum, nikoli na nové stanovení v této práci. Nebyl zaměněn za nové vlastní měření. Samostatný Basův záznam uvádí těžké vápnité půdy. Polský atlas popisuje také vlhká, úrodná místa a zásadité půdy; jedná se o atlasová hodnocení, nikoli o společný půdní experiment. Sekání a ničení plodnic bylo skutečně pozorováno.
Stříbro a selen: původní stanovení
Materiál a metoda: Borovička a spoluautoři (2007) zkoumali 26 současných vzorků A. strobiliformis z devíti lokalit a jeden herbářový materiál, odděleně od ostatních muchomůrek. Použili instrumentální neutronovou aktivační analýzu a vybrané vzorky ověřili metodou ICP-MS. Výsledky se vztahují k sušině; nebyly přepsány jako čerstvá hmotnost ani výživová doporučení.
Výsledky a omezení: V tabulce 1 mají vzorky A. strobiliformis 8,50–1253 mg Ag/kg sušiny a 6,52–36,8 mg Se/kg sušiny. Rozsah byl stanoven výhradně z 27 řádků tohoto druhu se zachováním jednotlivých vzorků, dat a lokalit. Souhrnná informace o typických 200–700 mg Ag/kg zahrnuje dva druhy a nepředstavuje úplný rozsah tohoto záznamu. Rozpor mezi částí výsledků ICP-MS a neutronové analýzy autoři připisovali srážení chloridu stříbrného. Vysoká akumulace není důkazem praktického získávání stříbra, účinné remediace ani bezpečnosti konzumace.
Stříbro: závislost výsledku na analytické metodě
Srovnání metod: Synková a Borovička (2025) porovnali stanovení jednoho archivního vzorku A. strobiliformis B-1513. U deseti opakování krátkodobé neutronové analýzy získali 736 ± 6 mg Ag/kg sušiny a u dlouhodobé 714 ± 9 mg/kg. Po mineralizaci kyselinou dusičnou činil výsledek HR-ICP-MS 26,2 ± 8 mg/kg; po mineralizaci směsí kyseliny chlorovodíkové a dusičné 9,42 ± 19 mg/kg. Jde o různé postupy pro tentýž vzorek, nikoli o min–max obsah stříbra u daného druhu.
Význam: Vylučování těžce rozpustného AgCl může výsledek stanovení výrazně podhodnotit. Jeho přítomnost byla potvrzena elektronovou mikroskopií a rentgenovou difrakcí. Správný odečet referenčního materiálu sám o sobě nezaručoval přesnost pro tuto houbovou matrici. Počet analytických opakování, druh nejistoty a postupy byly zachovány odděleně od počtu plodnic. Práce rozvíjí metodu měření, bez potvrzení léčebného využití.
Mechanismy vazby a transportu kovů
Metalothioneiny: Osobová a spoluautoři (2011) zkoumali mladé plodnice z Prahy-Klíčova, uchovávanou položku PRM 857486 a kultury mycelia. Plodnice obsahovaly 500–550 mg Ag/kg sušiny. Chromatografické analýzy a hmotnostní spektrometrie prokázaly metalothioneiny; tři izoformy AsMT1 a, AsMT1 b a AsMT1 c mají po 34 aminokyselinových zbytcích. V plodnici byl detekován komplex Ag–AsMT1 a. Přímý záznam v HTML nebyl dostupný; materiál, metody a výsledky byly vyčteny z plného textu pomocí webového nástroje a byla zachována označená poznámka o vyčtení.
Transportéry: Beneš a spoluautoři (2018) charakterizovali AsCRD1 a AsCCC2, s 1097 a 978 aminokyselinovými zbytky. Funkci zkoumali také po expresi v kvasinkách Saccharomyces cerevisiae: výsledek získaný u kvasinek nebyl připsán celé plodnici. V myceliu A. strobiliformis byla expozice 5 µM mědi nebo stříbra spojena se zvýšením množství transkriptů AsCRD1, a to 8,7násobným, resp. 4,5násobným. Při 50 µM stříbra byl radiální růst omezen přibližně o 70 %. Hnědé zóny kolonií byly pozorovány, avšak vysvětlení jejich zbarvení melaninem zůstává interpretací autorů. Jde o buněčné a kultivační výsledky, bez klinického či terénního uplatnění.
Polysacharidové extrakty: excerpce abstraktu studie
Výsledky in vitro: Karaman a spoluautoři: internetová publikace 2018, svazek časopisu z roku 2019. V abstraktu je uvedena přítomnost α- a β-glukanů v extraktu PSH. Pro vychytávání hydroxylových radikálů bylo uváděno IC50 11,86 ± 0,59 µg/ml a po přečištění 7,27 ± 0,31 µg/ml. Výsledek redukce iontů železa činil 174,11 ± 8,70, resp. 197,68 ± 9,47 mg ekvivalentu kyseliny askorbové/g sušiny. Aktivita vůči acetylcholinesteráze byla zkoumána in solid; uvedené hmotnosti 10 a 0,1 µg nepředstavují procento inhibice enzymu.
Úroveň excerpce: Byl přečten abstrakt a metadata, bez kompletní metodiky, údajů o vzorku a suplementu. Hodnota ± nebyla označena jako směrodatná odchylka bez vysvětlení autora. Dostupný popis disertační práce Janjušević z roku 2017 poukazuje na dřívější širší program výzkumu extraktů, úplný soubor práce však nebyl k dispozici. Tyto publikace nebyly považovány za nezávislé opakování téhož výsledku. Aktivita extraktu nedokazuje léčivý účinek, účinnost u lidí ani bezpečnost konzumace plodnice.
Jedlost, hlášení otravy a staré názvy
Různé podklady hodnocení: Wojewoda (2003) označuje druh jako jedovatý; polský atlas toto hodnocení cituje a upozorňuje na rozcházející se informace o jedlosti. Jde o hodnocení přehledových prací, bez konkrétní toxikologické studie uvedené u tohoto tvrzení. Zpráva BfR za rok 2010 zaznamenává přijetí hlášení zahrnujícího A. strobiliformis. Úryvek neuvádí příznaky, množství, úpravu, určený exemplář ani potvrzený mechanismus. Jednotlivé hlášení nebylo rozšiřováno na charakteristiku syndromu otravy.
Japonské použití názvu: Takemoto a spoluautoři (1964) popsali izolaci kyseliny ibotenové z houby nazývané v Japonsku ibotengutake a zapsané jako A. strobiliformis. Oda a spoluautoři (2002) vyčlenili A. ibotengutake; prostudovaný abstrakt spojuje tento lidový název s novým, jedovatým druhem. Samotná shoda historického názvu nebyla použita k přiřazení chemických výsledků z Japonska evropskému druhu A. strobiliformis. Nebyl získán úplný text Odovy práce ani revize určení materiálu z roku 1964. Jde o omezení přiřazení, nikoli o tvrzení o analytické nepřítomnosti toxinů.
Využití: výzkum, patent a skutečná praxe
Rozsah rešerše: Bylo prohledáno technické, bylinářské, léčebné, kořenářské, barvířské a tradiční využití. Byly potvrzeny výzkumy akumulace kovů a aktivity extraktů, bez důkazu o schváleném léčivém přípravku nebo terénním zavedení remediace. Nebyla nalezena doložená, specifická dokumentace bylinářské nebo barvířské praxe pro evropský druh. Výsledek rešerše nebyl prezentován jako důkaz, že taková praxe nikdy neexistovala.
Patent na dochucovadlo: Patent US3466175A z roku 1969 uvádí historické A. strobiliformis jako zdroj kyseliny ibotenové a odkazuje na japonské Takemotovy práce. Jde o dokument patentové přihlášky týkající se chuťových přísad, nikoli o důkaz prodeje, schválení nebo bezpečnosti potravin. Vzhledem k problému s identitou japonského materiálu to nebylo připsáno jako potvrzené kulinářské využití evropského druhu a nebyl uveden návod k použití.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Polska; Szczecin 1997–2012 oraz 5 nowych stanowisk 2007–2011.
Rozsah excerpce: Plný text.
Datum revize: 18.10.2026.
Omezení: 22 je počet známý v roce 2013, nikoli aktuální kompletní soupis; absence DNA se nevydává za molekulární potvrzení.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Pierwotna obserwacja autora atlasu w Kotlinie Kłodzkiej.
Rozsah rešerše: Fragmenty zdrojů.
Přečten byl fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum revize: 21.10.2026.
Omezení: Původní určení a rozsah pojmu byly zachovány. Nebylo deklarováno nové zkoumání položek ani prostudování všech publikací citovaných zdrojem.
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Druh se vyznačuje mimořádnou schopností bioakumulace stříbra (Ag). V analytických studiích byly v plodnicích stanoveny koncentrace řádu 200–700 mg Ag/kg suché hmotnosti a maximální hodnoty dosahovaly 1253 mg/kg na půdách obsahujících pouhých 1 mg Ag/kg.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
U tohoto druhu byly identifikovány specifické izoformy metalothioneinů (proteinů vázajících kovy) označené jako AsMT1a, AsMT1b a AsMT1c, skládající se z 34 aminokyselin, které jsou zodpovědné za vazbu stříbra v tkáních houby.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V laboratorních testech na kvasinkových kulturách exprese proteinu AsMT1 zajišťovala ochranu před toxickým účinkem kadmia a mědi a kultivované mycelium A. strobiliformis vystavené působení iontů stříbra vykazovalo 17násobný vzestup hladiny mRNA tohoto peptidu.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V metodických studiích na vzorcích tohoto druhu bylo prokázáno, že různé techniky mineralizace a spektrometrie (INAA, ICP-OES, HR-ICP-MS) poskytují odlišné výsledky stanovení stříbra kvůli chemickým jevům probíhajícím během rozkladu vzorků.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Během mineralizace kyselinou dusičnou dochází k částečnému vysrážení stříbra obsaženého v plodnicích ve formě nerozpustného chloridu stříbrného (AgCl), což může snižovat výsledky analýz u metod vyžadujících rozklad.
Ekologické výzkumy
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Mykoweb uvádí Amanita strobiliformis jako nehojně se vyskytující a jako mykorizního symbionta listnatých stromů, především buků a dubů. Dochovaný fragment neuvádí zemi ani přesnější oblast tohoto hodnocení. Určení hojnosti tak zůstává vztaženo k rozsahu tohoto zdroje; z jazyka stránky nebylo vyvozeno Česko a nehojný výskyt nebyl ztotožněn se zákonnou ochranou.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Polský atlasový popis Amanita strobiliformis uvádí teplá, vlhká a úrodná stanoviště v listnatých a smíšených lesích a parcích na zásaditých půdách. Obvykle uvádí buky, ale zaznamenává i plodnice pod pěstovanou klečí. Informace o pěstování se týká doprovodné rostliny, nikoli pěstování houby ani potvrzení mykorizního hostitele. Sezóna „v létě“ byla zapsána odděleně s výslovným přepočtem schváleného kalendáře na VI–VIII.
Stanoviště a výskyt
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Polsko | Kladská kotlina | VI–X |
|
Zdroje
- AG-METHOD-2025
- FRIEDRICH-2013
- MT-2011
- Mykoweb.cz: Amanita strobiliformis
- BfR, Cases of Poisoning Reported by Physicians 2010
- Borovička J., Řanda Z., Jelínek E., Kotrba P., Dunn C.E. 2007; Mycological Research111:1339–1344; DOI 10.1016/j.mycres.2007.08.015 (také [30])
- Věra Svobodová, BOTANY.cz: A.strobiliformis
- Minister Środowiska, Dz.U. 2014 poz. 1408, rozporządzenie w sprawie ochrony gatunkowej grzybów
- Minister Zdrowia, Dz.U. 2026 poz. 258, tekst jednolity rozporządzenia dotyczącego grzybów dopuszczonych do obrotu
- GRej / Atlas grzybów Polski: Amanita strobiliformis
- Index Fungorum record153038
- Inita Dāniele, Diāna Meiere, Edgars Mūkins: Latvijas Sarkanā grāmata, ocena 2023
- E.Mūkins i obserwatorzy, senes.lv: datowane stanowiska A.strobiliformis
- src-stuttgart 2020
- Nr 22 — aktualne polskie wykazy prawne 18.10.2026
- Synková and Borovička 2025, silver determination methods comparison
- Karaman etal 2019 primary abstract and bibliographic metadata via EuropePMC
- Bas 1969, Morphology and subdivision of Amanita; account A.strobiliformis pp519–523 (také [34])
- Official API current protection status
- Official API current consolidated trade status
- Official API parent regulation with current consolidated version link
- Snowarski, Polish atlas and GRej observations
- Oda etal 2002, A.ibotengutake distinct species, abstract
- US3466175A, historical seasoning patent, not evidence of safe European species use
- Janjušević 2017, primary thesis repository record
- Takemoto etal 1964, historical name use in Japan; do not equate with European taxon
- Two P1B-1-ATPases of Amanita strobiliformis 2018, primary paper
- Tulloss, Amanitaceae taxonomic account: original observations distinguished from Bas 1969
- Wojewoda 2003, Polish checklist and historical Polish names