Jedovatý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.










Límcovka modrá (Stropharia caerulea) je nápadná stopkovýtrusá houba známá svým zářivě modrozeleným až tyrkysovým zbarvením klobouku, které postupem stárnutí bledne do žlutavých odstínů. Vyskytuje se poměrně hojně v lesích, parcích i zahradách na tlející organické hmotě. Ačkoli přitahuje pozornost neobvyklým vzezřením, je považována za nejedlou houbu bez kulinářského významu.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
- Myceliální provazce na bázi plodnice
- Myceliální provazce na bázi plodnice: přítomný.
- Barva mycelia na bázi plodnice
- Barva mycelia na bázi plodnice: bělavá.
Klobouk
- Tvar klobouku
- u mladých plodnic: Tvar klobouku: vyklenutý.
u zralých plodnic: Tvar klobouku: plochý.
u mladých plodnic: Tvar klobouku: zvoncovitý.
u starých plodnic: Tvar klobouku: vyklenutý.
u mladých plodnic: Tvar klobouku: polokulovitý.
u zralých plodnic: Tvar klobouku: vyklenutý. - Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: hladký.
- Pokryv klobouku
- Pokryv klobouku: vločkatá (na okraji klobouku, bílý povlak, pomíjivý).
- Lepkavost a slizkost klobouku
- Lepkavost a slizkost klobouku: lepkavý.
za mokra: Lepkavost a slizkost klobouku: lepkavý.
u mladých plodnic: Lepkavost a slizkost klobouku: slizký. - Barva klobouku
- u mladých plodnic: Barva klobouku: modrozelený.
u zralých plodnic: Barva klobouku: bledě okrový.
u zralých plodnic: Barva klobouku: bledě žlutý.
u zralých plodnic: Barva klobouku: žlutozelený.
Barva klobouku: modrozelený.
Barva klobouku: modrý.
Barva klobouku: okrový.
za sucha, u starých plodnic: Barva klobouku: bledě hnědý. - Postavení okraje
- Postavení okraje: podvinutý.
- Zbytky vela na okraji
- u mladých plodnic: Zbytky vela na okraji: s převislými zbytky vela.
Zbytky vela na okraji: s převislými zbytky vela. - Průměr klobouku
- u zralých plodnic: Průměr klobouku je 20–80 mm.
Průměr klobouku je 25–120 mm. - Střed klobouku
- Střed klobouku: s výrazným hrbolem.
- Směr změny barvy hlavičky s věkem
- Směr změny barvy hlavičky s věkem: světlá (od mladé po zralou plodnici).
- Slupitelnost pokožky klobouku
- Slupitelnost pokožky klobouku: slupitelná.
- Odolnost pokožky klobouku proti poškození
- Odolnost pokožky klobouku proti poškození: křehká.
- Kvalitativní tloušťka pokožky klobouku
- Kvalitativní tloušťka pokožky klobouku: tenký.
- Přítomnost zbytků plachetky na klobouku
- Přítomnost zbytků plachetky na klobouku: přítomný.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
- Profil hymenoforu u třeně
- Profil hymenoforu u třeně: vykrojený u třeně (lupeny).
- Celkový profil lupenu
- Celkový profil lupenu: břichatý (lupeny).
- Barva hymenoforu
- Barva hymenoforu: šedý.
Barva hymenoforu: purpurově hnědý.
Barva hymenoforu: Modrozelená.
u zralých plodnic: Barva hymenoforu: hnědý. - Makroskopická stavba volného ostří lupenů
- Makroskopická stavba volného ostří lupenů: celokrajné s hladkým obrysem.
- Vztah barvy ostří a plochy lupene
- Vztah barvy ostří a plochy lupene: stejné barvy jako plocha lupenu.
- Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: hustě uspořádané.
- Přítomnost krátkých lupenů
- Přítomnost krátkých lupenů: přítomný.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
- Báze třeně
- Báze třeně: ztlustlá.
- Barva třeně
- Barva třeně: Modrozelená.
nad prstenem: Barva třeně: bělavá.
pod prstenem: Barva třeně: Modrozelená.
nad prstenem: Barva třeně: bělavá.
pod prstenem: Barva třeně: Modrozelená. - Pokryv povrchu třeně
- pod prstenem: Pokryv povrchu třeně: šupinatá (bílý povlak).
pod prstenem: Pokryv povrchu třeně: vločkatá (bělavý povlak). - Lesk povrchu třeně
- Lesk povrchu třeně: lesklý.
- Barva ornamentace třeně
- Barva ornamentace třeně: bělavá.
- Vnitřek třeně
- Vnitřek třeně: plný.
Vnitřek třeně: dutý. - Konzistence třeně
- Konzistence třeně: tuhý.
Konzistence třeně: křehký. - Délka třeně
- Délka třeně: 20–100 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 2–12 mm.
Prsten
- Přítomnost prstenu
- Přítomnost prstenu: přítomný.
Přítomnost prstenu: přítomný.
Přítomnost prstenu: přítomný. - Vytrvalost prstenu
- Vytrvalost prstenu: mizející.
- Odolnost dužniny třeně proti zlomení nebo roztržení
- Odolnost dužniny třeně proti zlomení nebo roztržení: křehký.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bílý.
- Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení
- Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení: křehký.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: houbový.
Vůně dužniny: nevýrazný (dužnina). - Výraznost chuti dužniny
- Výraznost chuti dužniny: nevýrazný.
- Hodnocení příjemnosti chuti dužniny
- Hodnocení příjemnosti chuti dužniny: příjemná.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les.
Stanoviště: smíšený les.
Stanoviště: pastvina.
Stanoviště: park.
Stanoviště: louka. - Substrát
- Substrát: půda.
Substrát: opad. - Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: v malých skupinách.
- Četnost výskytu
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od září do listopadu.
- Oblast výskytu
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedovatý
Právo
- Prodej
- V Polsku není uveden v seznamu hub povolených k prodeji.
- Ochrana
- V Polsku nepodléhá druhové ochraně.
Možná záměna
FAQ
Roste límcovka modrá v jehličnatých lesích?
V jehličnatých lesích se objevuje zřídka, preferuje listnaté a smíšené porosty, parky a humózní půdu.
Je límcovka modrá jedlá?
Houba je považována za nejedlou a nemá kulinářskou hodnotu; může způsobit trávicí obtíže.
Kdy v roce se límcovka modrá nejčastěji vyskytuje?
Plodnice vyrůstají převážně na podzim, od srpna do listopadu, někdy až do začátku zimy.
Lze límcovku modrou využít k barvení látek?
Ano, v řemeslném barvířství se používá k obarvení vlny a hedvábí na olivové či zemité tóny.
Způsobuje požití límcovky modré vážnou otravu?
Smrtelné otravy nezpůsobuje, ale po požití hrozí nepříjemné podráždění žaludku a střev.
Roste tento druh na dřevě, nebo ze země?
Vyrůstá ze země bohaté na humus a rozložený rostlinný opad, případně z drobných zbytků dřeva.
Mění se barva klobouku se stářím houby?
Ano, zářivě modrozelené zbarvení klobouku během stárnutí bledne a přechází do žlutavých tónů.
Byla límcovka modrá v minulosti spojována s pověrami?
Kvůli své neobvyklé tyrkysové barvě byla v lidové kultuře občas spojována s čarodějnictvím.
Je nutné plodnice před případnou konzumací vařit?
Konzumace se nedoporučuje; syrové plodnice obsahují látky vyvolávající trávicí nevolnost.
Vyskytuje se límcovka modrá také v městském prostředí?
Ano, hojně se objevuje v parcích, zahradách, na hřbitovech i na mulčovaných záhonech.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- pierścieniak niebieskawy
- Platné vědecké jméno
- Stropharia caerulea
- Další národní jména
- pierścieniak modry
- Dřívější národní jména
- łysiczka niebieskawa
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: hnědý. Barva výtrusného prachu: černý.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: purpurově černý. Odstín výtrusného prachu: purpurově hnědý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: protáhle vejčitý. Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: vejčitý.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 6,8–12,5 µm, šířka 4,1–6 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Půdní reakce
- Půdní reakce: zásaditý.
- Úrodnost půdy
- Úrodnost půdy: úrodná.
- Obsah humusu
- Obsah humusu: humózní.
- Listnaté stromy v okolí
- Listnaté stromy v okolí: buk.
- Jehličnaté stromy v okolí
- Jehličnaté stromy v okolí: borovice.
- Rostliny bylinného patra v okolí
- Rostliny bylinného patra v okolí: kopřiva dvoudomá.
- Způsob výživy
- Způsob výživy: saprotrofní.
Mimokulinární využití
Ačkoliv límcovka modrá nepatří mezi hospodářsky významné druhy, její výrazný pigment nachází uplatnění v experimentálním přírodním barvení přízí a textilií. Zralé i čerstvé plodnice poskytují při specifickém moření vlněných a hedvábných vláken tlumené zelenavé, olivové až šedohnědé tóny, což oceňují řemeslníci a nadšenci věnující se historickým i udržitelným barvířským technikám. Modrá barva se sice v samotném textilu neudrží a mění se na zemité tóny, přesto se houba v mykologickém barvířství tradičně zkouší.
V minulosti se sušené a drcené klobouky v některých regionech příležitostně přidávaly do směsí k rituálnímu vykuřování nebo jako přírodní dekorativní prvek při podzimních slavnostech sklizně, kde vynikala jejich neobvyklá barevnost. Jiné praktické nekulinářské využití, jako je ošetřování ran nebo výroba užitkových předmětů, není u tohoto křehkého druhu doloženo.
Historie a kultura
Zvláštní tyrkysově modré zbarvení límcovky modré poutalo pozornost přírodovědců již v raných fázích moderní taxonomie. V evropských mykologických spisech z devatenáctého a počátku dvacátého století byla často zobrazována v kolorovaných atlasech jako kuriozita houbové říše, jelikož modré odstíny jsou u hub poměrně neobvyklé. V lidovém povědomí a venkovském folklóru byly houby s nepřirozeným modrozeleným odstínem nezřídka spojovány s tajemnými lesními bytostmi, čarodějnictvím nebo považovány za jedovatá znamení, jež varují poutníka před nečistými místy.
V písemnictví byla často zaměňována či spojována se svou příbuznou límcovkou měděnkovou, s níž sdílela společné lidové názvy odkazující na barvu měděnky či jedovatých skalic. V moderní mykologické literatuře byl druh přesněji vymezen až ve druhé polovině dvacátého století, kdy došlo k detailnímu rozlišení v rámci rodu Stropharia, což z něj učinilo zajímavý příklad pozdního systematického vyjasnění v evropské mykologii.
Jedlost a bezpečnost
Límcovka modrá je v naprosté většině odborných i mykologických publikací hodnocena jako nejedlá houba, která nemá pro sběrače žádnou gastronomickou hodnotu. Její dužnina mívá nevýraznou až mírně nepříjemnou trávovou chuť i pach, což odrazuje od jakéhokoliv kuchyňského zpracování. Ačkoliv neobsahuje smrtelně nebezpečné toxiny způsobující fatální otravy, konzumace syrových nebo nedostatečně tepelně zpracovaných plodnic může u vnímavých jedinců vyvolat mírné zažívací potíže, nevolnost či žaludeční křeče.
V některých východoevropských regionech se objevují ojedinělé záznamy o konzumaci po důkladném povaření a slití vody, avšak v zemích střední a západní Evropy se její požívání zásadně nedoporučuje a druh je považován za bezcenný. V případě experimentální konzumace by bylo naprostou nutností dlouhé povaření při vysoké teplotě k eliminaci termolabilních dráždivých látek, přesto je bezpečným a rozumným přístupem se konzumaci tohoto druhu zcela vyhnout.
Stanoviště a výskyt
Límcovka modrá se v přírodě vyskytuje především jako saprotrof na rozkládajícím se rostlinném opadu, tlejícím listí, humózní půdě a zbytcích dřeva bohatých na živiny. Často vyrůstá podél lesních cest, v příkopech, na okrajích listnatých a smíšených lesů, v městských parcích, křovinách, ruderálních stanovištích a zahradních mulčích. Nemá pevnou vazbu na konkrétní druh stromu, ačkoliv se v lesním prostředí častěji objevuje pod buky, duby či břízami, kde je dostatek tlejícího humusu. V jehličnatých porostech bývá méně častá.
Z geografického hlediska je druh široce rozšířen v mírném pásmu Evropy a částech Severní Ameriky, přičemž v kontinentální i západní Evropě patří k běžným zástupcům svého rodu. Hlavní růstová sezóna začíná koncem léta a trvá po celý podzim, nejčastěji od srpna do listopadu, v mírnějších přímořských oblastech nebo během teplých zim se jednotlivé plodnice mohou objevovat až do prosince. V horských polohách s drsnějším klimatem nástup plodnic vrcholí v časnějším podzimu a bývá zkrácen prvními nočními mrazy.
Zdroje
- atlas_stropharia_caerulea
- fn_stropharia_caerulea
- kreisel 1979
- retained-33133310d3cdf9dd
- Marek Snowarski, Stropharia caerulea — ocena atlasowa i bibliografia [134]
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Jedovatý — źródło oznaczenia
Oceny źródeł są rozbieżne: polski atlas podaje jadalność po usunięciu skórki, austriackie towarzystwo mykologiczne klasyfikuje gatunek jako trujący.
Źródło bez opisu bibliograficznego · Stropharia caerulea řádek / jedovatý
- Jedlost
- Jedlý
jadalny po usunięciu śluzowatej skórki; skórka może drażnić przewód pokarmowy
Marek Snowarski, Stropharia caerulea — ocena atlasowa i bibliografia [134] · jedlé nebo jedovaté?
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Stropharia caerulea
Vědecké názvy a taxonomie
Taxonomické postavení druhu v mykologické systematice se opírá o diagnózu Hannse Kreisela publikovanou v roce 1979 (Beihefte zur Sydowia 8: 229), kde byl druh formálně popsán jako Stropharia caerulea Kreisel. Holotyp byl sebrán 17. září roku 1972 na území Německa. V databázi Index Fungorum (záznam 324292) figuruje toto jméno jako platné (current name) a druh byl zařazen do čeledi límcovkovitých (Strophariaceae).
Vědecké názvy a taxonomie
Etymologie rodového a druhového jména, uváděná v literatuře portálem First Nature, vychází z klasické řečtiny a latiny: složka strophos znamená pás nebo pásek a odkazuje na přítomnost prstenu na třeni, zatímco druhové epiteton caerulea znamená blankytně modrou nebo modrou barvu, což odkazuje k charakteristickému zbarvení mladých plodnic.
Vědecké názvy a taxonomie
Rakouský soupis mykologické společnosti uvádí u tohoto taxonu jména Psilocybe caerulea a Stropharia cyanea. Zápis Stropharia cyanea sensu Tuomikoski et al., non Bolton byl zachován jako kontext chybného použití jména, bez vynucené taxonomické identity. Blauer Träuschling a Graublauer Träuschling jsou zapsány jako běžná německojazyčná jména s doloženým místem užití, bez přiznání oficiálního či regionálního statusu.
Ekologie a rozšíření
- Četnost výskytu
- Nizozemsko: Četnost výskytu: hojný. [11]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
- Přezky
- Přezky: přítomný. [9]
Hymeniální cystidy
- Tvar vrcholu hymeniální cystidy
- Tvar vrcholu hymeniální cystidy: s vrcholovým výběžkem. [9]
- Vzhled obsahu hymeniální cystidy
- Vzhled obsahu hymeniální cystidy: olejovitý. [10]
- Barva obsahu hymeniální cystidy
- Barva obsahu hymeniální cystidy: zelenavý. [10]
- Délka hymeniální cystidy
- Délka hymeniální cystidy: 37,2–55,5 µm. [27]
- Tvar hymeniální cystidy
- Tvar hymeniální cystidy: vřetenovitý. [9]
Tvar hymeniální cystidy: vřetenovitý. [9]
Tvar hymeniální cystidy: vakovitá. [10] - Šířka hymeniální cystidy
- Šířka hymeniální cystidy: 10,7–15,3 µm. [27]
Ostatní laboratorní znaky
Pokožka klobouku
Výtrusy
- Přítomnost apikulu bazidiospory
- Přítomnost apikulu bazidiospory: přítomný. [27]
- Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: světle hnědý. [9]
Barva výtrusů pod mikroskopem: šedožlutý. [2] - Přítomnost klíčního póru
- Přítomnost klíčního póru: nepřítomný. [7]
Přítomnost klíčního póru: přítomný. [10]
Přítomnost klíčního póru: přítomný. [27] - Kapky uvnitř výtrusu
- Kapky uvnitř výtrusu: přítomný. [27]
- Délka výtrusu
- Délka výtrusu: 7,3–10,5 µm. [27]
Délka výtrusu: 7–9,5 µm. [7]
Délka výtrusu: 6,8–12,5 µm. [9]
Délka výtrusu: 7–9 µm. [2]
Délka výtrusu: 7–8,1 µm. [10] - Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 1,58–1,83. [10]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1,4–2,3. [27] - Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: protáhle vejčitý. [9]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [7]
Tvar výtrusu: vejčitý. [7] - Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. [9]
- Tloušťka stěny výtrusu
- Tloušťka stěny výtrusu: tlustostěnný. [2]
Materiál a metody výzkumu
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Počet výtrusů na bazidii
- Liczba zarodników na jednej podstawce wynosi 4. [27] [9]
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- Materiał badania: Demetrio Merino Alcántara, Pirineos 2014-3, Micobotánica-Jaén X(3), 2015, PDF s. 218–221. Materiał JA-CUSSTA 8453, Francja, Akwitania, Urdós, Sansanet, 1236 m, na ziemi wśród mchów w buczynie, 8.10.2014; podpis zdjęć ma 20141007 i nie został użyty do zmiany daty kolekcji. Basidia N=7; zarodniki N=90; chryzocystydy N=11. Typowe zakresy zarodników 8,1–9,4 × 4,7–5,5 µm, skrajne 7,3–10,5 × 4,4–6,0 µm; Q typowo 1,5–1,9, skrajnie 1,4–2,3. Średnie 8,6 × 5,1 µm i Qe=1,7. Podstawki 27,2–28,7 × 7,41–8,0 µm, średnio 28,1 × 7,8 µm. Chryzocystydy typowo 37,9–43,5 × 10,74–14,1 µm, skrajnie 37,2–55,5 × 10,7–15,3 µm. Osobne liczebności nie stają się liczbą sterygm. 7,3–10,5 µm [27]
Materiał badania: Independent source report, not a merged collection or population. 7–9,5 µm [7]
Materiał badania: Independent source report, not a merged collection or population. 7–8,1 µm [10]
Materiał badania: Independent source report, not a merged collection or population. 6,8–11 µm (skrajnie do 12,5 µm) [9]
Materiał badania: Independent source report, not a merged collection or population. 7–9 µm [2] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Poměr délky a šířky výtrusu
- Materiał badania: Independent source report, not a merged collection or population. 1,58–1,83 [10]
Materiał badania: Demetrio Merino Alcántara, Pirineos 2014-3, Micobotánica-Jaén X(3), 2015, PDF s. 218–221. Materiał JA-CUSSTA 8453, Francja, Akwitania, Urdós, Sansanet, 1236 m, na ziemi wśród mchów w buczynie, 8.10.2014; podpis zdjęć ma 20141007 i nie został użyty do zmiany daty kolekcji. Basidia N=7; zarodniki N=90; chryzocystydy N=11. Typowe zakresy zarodników 8,1–9,4 × 4,7–5,5 µm, skrajne 7,3–10,5 × 4,4–6,0 µm; Q typowo 1,5–1,9, skrajnie 1,4–2,3. Średnie 8,6 × 5,1 µm i Qe=1,7. Podstawki 27,2–28,7 × 7,41–8,0 µm, średnio 28,1 × 7,8 µm. Chryzocystydy typowo 37,9–43,5 × 10,74–14,1 µm, skrajnie 37,2–55,5 × 10,7–15,3 µm. Osobne liczebności nie stają się liczbą sterygm. 1,4–2,3 [27] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- Materiał badania: Demetrio Merino Alcántara, Pirineos 2014-3, Micobotánica-Jaén X(3), 2015, PDF s. 218–221. Materiał JA-CUSSTA 8453, Francja, Akwitania, Urdós, Sansanet, 1236 m, na ziemi wśród mchów w buczynie, 8.10.2014; podpis zdjęć ma 20141007 i nie został użyty do zmiany daty kolekcji. Basidia N=7; zarodniki N=90; chryzocystydy N=11. Typowe zakresy zarodników 8,1–9,4 × 4,7–5,5 µm, skrajne 7,3–10,5 × 4,4–6,0 µm; Q typowo 1,5–1,9, skrajnie 1,4–2,3. Średnie 8,6 × 5,1 µm i Qe=1,7. Podstawki 27,2–28,7 × 7,41–8,0 µm, średnio 28,1 × 7,8 µm. Chryzocystydy typowo 37,9–43,5 × 10,74–14,1 µm, skrajnie 37,2–55,5 × 10,7–15,3 µm. Osobne liczebności nie stają się liczbą sterygm. 4,4–6 µm [27]
Materiał badania: Independent source report, not a merged collection or population. 4,5–6 µm [2] [7]
Materiał badania: Independent source report, not a merged collection or population. 4,4–5,5 µm [9]
Materiał badania: Independent source report, not a merged collection or population. 4,1–4,8 µm [10]
Metody i zapisy źródłowe — Independent source report, not a merged collection or population.
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „Podstawki czterozarodnikowe.” [9]
Kształt innych komórek ostrza blaszki — zapis źródłowy: „Inne maczugowate włoski/komórki ostrza bywają zmieszane z cheilochryzocystydami.” [9]
Liczebność chryzocystyd — zapis źródłowy: „Liczne pleurochryzocystydy, bez N lub przeniesienia na inne populacje.” [9]
Obecność chryzocystyd — zapis źródłowy: „Źródłowo nazwane cheilochryzocystydy.” [9]
Obecność chryzocystyd — zapis źródłowy: „Źródłowo nazwane pleurochryzocystydy.” [9]
Kształt szczytu cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Pleurochryzocystydy z wyrostkiem.” [9]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Wrzecionowate cheilochryzocystydy.” [9]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Wrzecionowate pleurochryzocystydy.” [9]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Jasnobrązowe w mikroskopie; nie utożsamiać z barwą wysypu.” [9]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Długość 6.8–11 µm, sporadycznie do 12.5 µm.” [9]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Podłużnie jajowate zarodniki.” [9]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki gładkie.” [9]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „spore_width: 4.4–5.5 µm.” [9]
Rozdęcie strzępek tramy — zapis źródłowy: „Strzępki tramy mniej lub bardziej rozdęte; bez średnicy lub progu.” [9]
Metody i zapisy źródłowe — Demetrio Merino Alcántara, Pirineos 2014-3, Micobotánica-Jaén X(3), 2015, PDF s. 218–221. Materiał JA-CUSSTA 8453, Francja, Akwitania, Urdós, Sansanet, 1236 m, na ziemi wśród mchów w buczynie, 8.10.2014; podpis zdjęć ma 20141007 i nie został użyty do zmiany daty kolekcji. Basidia N=7; zarodniki N=90; chryzocystydy N=11. Typowe zakresy zarodników 8,1–9,4 × 4,7–5,5 µm, skrajne 7,3–10,5 × 4,4–6,0 µm; Q typowo 1,5–1,9, skrajnie 1,4–2,3. Średnie 8,6 × 5,1 µm i Qe=1,7. Podstawki 27,2–28,7 × 7,41–8,0 µm, średnio 28,1 × 7,8 µm. Chryzocystydy typowo 37,9–43,5 × 10,74–14,1 µm, skrajnie 37,2–55,5 × 10,7–15,3 µm. Osobne liczebności nie stają się liczbą sterygm.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: rojo congo SDS. Opis metody w źródle: Podpisy fotografii podstawek i zarodników na s. 219: rojo congo SDS, 600×; nie przypisano automatycznie medium i powiększenia pozostałym elementom.
Liczba zarodników na jednej podstawce; Długość podstawki; Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „PDF s. 219, JA-CUSSTA 8453: Basidios ... tetraspóricos ... 27,2–28,7 × 7,41–8,0 µm; N=7.” [27]
Obecność wyrostka wnęki bazydiospory — zapis źródłowy: „PDF s. 219: apiculadas; bez dopowiadania położenia wyrostka.” [27]
Długość cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „PDF s. 219: Crisocistidios (37,2–)37,9–43,5(–55,5) × (10,7–)10,74–14,1(–15,3) µm; N=11. Pełny min–max z zachowaniem typowego zakresu i nieustalonego położenia.” [27]
Obecność pory rostkowej — zapis źródłowy: „PDF s. 219: con poro germinativo apical.” [27]
Krople wewnątrz zarodnika — zapis źródłowy: „PDF s. 219: gutuladas; skład kropli niepodany.” [27]
Długość zarodnika; Iloraz długości i szerokości zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „PDF s. 219: (7,3–)8,1–9,4(–10,5) × (4,4–)4,7–5,5(–6,0) µm; Q=(1,4–)1,5–1,9(–2,3), N=90. Pełny źródłowy min–max; typowe granice i średnie pozostają osobno.” [27]
Metody i zapisy źródłowe — La Valle del Metauro, karta Stropharia caerulea opracowana 16.05.2019, miejsce występowania: Monti del Furlo. Własny gatunkowy opis mikroskopowy w karcie; materiał bez numeru okazu, liczebności i podanego powiększenia. Clavati odnosi się do podstawek, nie do cystyd.
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „Microscopia: Basidi clavati, tetrasporici.” [28]
Metody i zapisy źródłowe — Independent source report, not a merged collection or population.
Wygląd zawartości cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Oleisty wygląd zawartości, nie chemiczna identyfikacja lipidów.” [10]
Barwa zawartości cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Źródłowo zielonkawa zawartość, bez podanego medium.” [10]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Flaschenförmig, utriform — źródłowo utriformiczne cheilocystydy; nie dopisano długiej szyjki.” [10]
Obecność pory rostkowej — zapis źródłowy: „T.Flammer, Mycopedia12202: wyraźny por kiełkowy w jego obserwacji; strona dostępna wyłącznie jako indeksowany tekst.” [10]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Mycopedia:7,0–8,1µm, średnia7,6µm,22zarodniki z jednej obserwacji.” [10]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Mycopedia:Q1,58–1,83, średnieQ1,7,22zarodniki; nie obliczano nowej średniej z ilorazu średnich osi.” [10]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Mycopedia:4,1–4,8µm, średnia4,5µm,22zarodniki.” [10]
Metody i zapisy źródłowe — Françoise Féréol, karta Stropharia caerulea, listopad 2020, PDF s. 2–5. Własne fotografie mikroskopowe autora; numer kolekcji i miejsce pobrania niepodane. S. caerulea rozpoznano na podstawie zgodnej barwy ostrza, obfitych chryzocystyd i nietrwałego pierścienia. Nie wykorzystano obok opisanego S. aeruginosa jako badanego gatunku.
Inkrustacja strzępek skórki — zapis źródłowy: „PDF s. 5: partiellement incrustées par un pigment pariétal ... pigment épipariétal incrusté sous forme de granules.” [29]
Osadzenie strzępek skórki w substancji żelowej — zapis źródłowy: „PDF s. 5: hyphes ... noyées dans la viscosité.” [29]
Kształt komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „PDF s. 5: avec extrémités clavées; komórki końcowe strzępek skórki kapelusza.” [29]
Metody i zapisy źródłowe — Independent source report, not a merged collection or population.
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Atlas: zarodniki szarożółte w mikroskopii.” [2]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Atlas: długość7–9µm.” [2]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „Atlas i oryginalna obserwacja Mycopedia: grube ściany zarodników.” [2]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Atlas: szerokość4,5–6µm.” [2]
Metody i zapisy źródłowe — Independent source report, not a merged collection or population.
Obecność pory rostkowej — zapis źródłowy: „FN i atlas opisują brak poru kiełkowego; to źródłowy wariant, a nie rozstrzygnięcie biologicznej sprzeczności.” [7]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „FN: długość7–9,5µm.” [7]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „FN: elipsoidalne do jajowatych; atlas: elipsoidalne.” [7]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „FN: szerokość4,5–6µm.” [7]
Jedlost — atlasová hodnocení a cesta ke zdrojům
Snowarski a Gerhardt: Snowarski při hodnocení jedlosti po sloupnutí slizovité pokožky odkazuje poznámkou [134] na Gerhardta (2006). V obou ověřených vydáních Gerhardta — z roku 2006 a 2023, na s. 326 — je u Stropharia caerulea uvedeno „Jedlý; viz nahoře“. Odkaz vede k výše uvedenému doporučení sloupnout pokožku. U tohoto hodnocení chybí odkaz na chemickou analýzu, pokus s konzumací i popis otravy. Ověřené úvody, vysvětlivky a dodatky neukázaly na konkrétní studii odůvodňující toto hodnocení.
Odlišná hodnocení: Markus Flück v Jaki to grzyb?, s. 303, popisuje límcovku modrou (S. caerulea) jako nejedlou, bez uvedení toxinu nebo pokusu. Rakouská mykologická společnost označuje druh jako jedovatý; v původním archu jsou pole druhu toxinu a dodatečného odůvodnění prázdná. Jde o hodnocení autorů publikací, nikoli zde předložené výsledky studií bezpečnosti konzumace.
Taxonomický rozsah: Lexikon Grünertových na s. 129 hodnotí jedlost Stropharia aeruginosa; S. caerulea (= cyanea) uvádí u možných záměn. Hodnocení jedlosti prvního druhu nebylo přeneseno na druhý. Pouhá podobnost nebo historické spojování názvů nenahrazuje důkaz pro konkrétní druh.
Jedlost — přehledy a omezení jejich podkladů
Přehled Li a spoluautorů: Soupis doprovázející přehled Li a spoluautorů (2021), řádek 2434, řadí S. caerulea do kategorie E1 na základě jediného zdroje: Gerhardt (2001), Der grosse BLV Pilzführer für unterwegs. Jde o skutečné kladné hodnocení jedlosti, založené na atlase. Ověřená polská vydání tohoto autora rovněž hodnotí druh jako jedlý, ale u záznamu neobsahují odkaz na studii. Nebylo zjištěno, že by přehled a Snowarski představovaly nezávislé zkušenosti.
First Nature a severská zpráva: First Nature odrazuje od kulinářského využití s odvoláním na zprávy o psychoaktivních látkách a obtíže způsobené některými druhy rodu Stropharia. Citovaná zpráva Anderssona, Kristinssona a Grye obsahuje analýzy jiných druhů tohoto rodu; v jejím soupisu S. caerulea chybí. Nejedná se tedy o chemickou analýzu tohoto druhu ani o popis konkrétní otravy jím způsobené.
Ostatní publikace: La Valle del Metauro uvádí hodnocení nejedlý. Atlas AUSL Bologna poukazuje na možný gastrointestinální nebo psychotropní syndrom. V těchto úryvcích nebyl představen spolehlivě určený klinický případ ani izolace toxinu. Možnost uvedená autory nebyla přeměněna v potvrzený účinek druhu.
Starší chemické zprávy — nerozhodnutý rozsah
Bibliografická stopa: Pod dřívějším názvem Stropharia cyanea uvádí přehled Samoriniho z roku 1989 ojedinělý pozitivní výsledek psilocybinu a další výsledky, které jej nepotvrdily, s odkazem na Margota a Watlinga (1981), DOI 10.1016/S 0007-1536(81)80077-0. Dostupný abstrakt této původní práce neumožňuje ověřit tabulku, identitu materiálu ani metodu pro tento záznam. Úplný originál nebyl získán. Zmínka nebyla zaznamenána jako potvrzení přítomnosti psilocybinu v S. caerulea.
Rozřešení: Ověřené atlasy neukázaly na další studii rozhodující o jedlosti či toxicitě. Dostupné chemické analýzy rovněž nejsou zkouškami bezpečnosti konzumace. Otázka zůstává nejednoznačná; výsledky i protichůdná hodnocení byly zachovány i se zdroji.
Mikroskopie — dochované materiály a neshody zdrojů
Merino (2015): Popis a fotografie se týkají položky JA-CUSSTA 8453 ze Sansanetu ve Francii. Jsou uvedena samostatná měření 90 výtrusů, 7 bazidií a 11 chryzocystid. Autor popisuje apikální klíční pór, zatímco jiné publikace uvádějí jeho absenci nebo absenci zřetelného póru. Výsledky jednotlivých položek zůstávají oddělené.
Féréol (2020) a La Valle del Metauro (2019): Féréol popisuje světelnou mikroskopii včetně preparátů v amoniakální kongové červeni a ve vodě, bez čísla položky; uvádí tenkou stěnu výtrusu, odlišně od dřívějších publikací. La Valle del Metauro popisuje kyjovitá, čtyřvýtrusá bazidia, bez uvedeného počtu měření. Tyto rozdíly nebyly automaticky připsány stáří nebo vlhkosti.
Jedlost a bezpečnost
Jedlost límcovky modré zůstává nerozhodnutá. Dostupné studie nerozhodují o bezpečnosti její konzumace. Autoři publikací uvádějí rozporuplná hodnocení: od jedlé po sloupnutí pokožky po nejedlou nebo jedovatou.
Řetězec citací a nezávislost důkazů
Ověřený řetězec: Snowarski → poznámka pod čarou [134] → Gerhardt (2006), s. 326 → u hodnocení jedlosti chybí uvedená studie nebo popis pokusu.
Status teze: Nebylo dospěno k primárnímu důkazu. Jedlost po sloupnutí pokožky zůstává v ověřeném zdrojovém řetězci nepotvrzena výzkumem. Bylo však potvrzeno, že Gerhardt skutečně takové hodnocení uvádí. Nebylo zjištěno, že by hodnocení bylo nepravdivé, ani že by autor neměl vlastní zkušenosti.
Nezávislost: Hodnocení převzaté Snowarským od Gerhardta nepředstavuje druhé nezávislé potvrzení. Závislé citace byly zachovány jako jeden řetězec. Závěr se vztahuje k této tezi a ověřeným pasážím, nikoli k věrohodnosti všech informací v knize.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Polskie kolekcje autora atlasu; nie przypisano obcego sezonu Polsce.
Rozsah rešerše: Fragmenty zdrojů.
Přečten byl fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum revize: 21.10.2026.
Omezení: Původní určení a rozsah pojmu byly zachovány. Nebylo deklarováno nové zkoumání položek ani prostudování všech publikací citovaných zdrojem.
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V biochemické a chemotaxonomické literatuře byl druh Stropharia caerulea předmětem zkoumání z hlediska možné přítomnosti indolových alkaloidů. V práci výzkumného týmu: Borovička, Oborník, Stříbrný, Noordeloos, Parra Sánchez, Gryndler (2015), publikované v časopise Persoonia (34: 1–9, DOI: 10.3767/003158515X685283, článek s názvem Phylogenetic and chemical studies in the potential psychotropic species complex of Psilocybe atrobrunnea with taxonomic and nomenclatural notes), byl do analýzy jako negativní kontrola zahrnut jediný exemplář Stropharia caerulea (herbářový doklad PRM 921876) (Table 2).
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Analytický postup zahrnoval očištěné, lyofilizované plodnice. Vzorek 10 mg práškové suché biomasy byl extrahován v 0,5 ml methanolu v ultrazvukové lázni po dobu 30 minut, načež byl získaný extrakt analyzován metodou plynové chromatografie s hmotnostní spektrometrií (GC-MS). Ve zkoumaném kontrolním vzorku PRM 921876 nebyla zjištěna přítomnost psilocinu ani psilocybinu. Autoři publikace současně poznamenali, že nebylo možné provést kvantitativní stanovení obsahu psilocinu a psilocybinu v biomase vzhledem k tomu, že měli k dispozici pouhých několik mikrogramů standardních látek. Toto omezení se týkalo dostupnosti analytických standardů a není totožné s absencí stanovení meze detekce metody.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Tento výsledek se vztahuje výhradně k jedinému zkoumanému herbářovému exempláři a neopravňuje k vyvozování zobecněných závěrů o naprosté absenci účinných látek v populacích tohoto druhu, zárukách toxikologické bezpečnosti ani k přiřazování jakýchkoli rekreačních označení. Kultivační studie popsané v téže práci (růst při teplotě 25°C po dobu 4 týdnů v 8 baňkách) se týkaly druhů Psilocybe atrobrunnea a Psilocybe serbica, nikoli Stropharia caerulea.
Psilocybin a psilocin — Borovička a spoluautoři (2015)
Materiál: Byla zkoumána položka Stropharia caerulea PRM 921876, použitá jako negativní kontrola. Plodnice byly očištěny, po sběru zmrazeny a lyofilizovány.
Metoda a výsledek: Vzorek 10 miligramů suchého práškového materiálu byl extrahován v 0,5 mililitru methanolu po dobu 30 minut v ultrazvukové lázni. Po derivatizaci byla provedena plynová chromatografie s hmotnostní spektrometrií. V negativních kontrolách, včetně této položky, nebyl detekován psilocybin ani psilocin; v pozitivních kontrolách byly sloučeniny detekovány.
Omezení: Výsledek se týká uvedeného materiálu a dvou sloučenin. Nejedná se o studii bezpečnosti konzumace, nevylučuje jiné toxiny a nepotvrzuje absenci všech psychoaktivních látek v celém druhu. Autoři nestanovili sloučeniny kvantitativně z důvodu omezeného množství standardů. Kultivace jiných Psilocybe z této práce se netýkají S. caerulea.
Analytické výsledky
Prvkové složení — Atasoy a Yıldız (2022)
Materiál a metoda: Materiál AKATA 7397 byl sebrán 25. října 2020 v Azdavay v Turecku a určen na Ankarské univerzitě. Vzorky byly sušeny při 105 stupních Celsia po dobu 24 hodin, mineralizovány kyselinou dusičnou a peroxidem vodíku a prvky byly stanoveny atomovou absorpcí. Tři opakování se vztahují k analytickému stanovení vzorku.
Výsledky: V miligramech na kilogram suché hmotnosti, jako průměr ± směrodatná odchylka, bylo uvedeno: železo 50,2 ± 0,3; chrom 13,1 ± 2,5; zinek 138,6 ± 1,2; olovo 20,4 ± 4,8; selen 1,08 ± 0,01.
Omezení: Výsledky popisují tuto položku a akumulaci kovů spojenou s životním prostředím. Neidentifikují vlastní toxin druhu ani bezpečnost po sloupnutí pokožky. Označení nejedlý v tabulce 1 pochází z atlasu Phillipse (2013), nikoli z tohoto pokusu. V textu deklarované RSD pod 10 procent se neshoduje se všemi průměry a odchylkami v tabulce; původní hodnoty byly zachovány.
Ekologické výzkumy
Zdokumentovaná výzkumná využití a technické návrhy
Rozklad hmoty — Donnelly a Boddy (1997): Izolát S. caerulea z plodnice nalezené mezi kopřivami ve Velké Británii byl využit k pokusům na bukovém dřevě a oddencích kopřivy. Byl zkoumán vývoj sítě mycelia a získávání zdrojů. Jde o využití druhu jako experimentálního modelu, bez prokázaného uplatnění při čištění kontaminované půdy.
Růst na vedlejších produktech z mrkve — Juhrich a spoluautoři (2025): Druh byl zahrnut do screeningu růstu mycelia na substrátech z oranžové a černé mrkve. Po 14 dnech bylo zaznamenáno 1,5 ± 0,5 a 1,2 ± 0,5 centimetru. Další optimalizace bílkovin a produktů probíhala pro Pleurotus djamor; tyto výsledky nebyly připsány límcovce. Samotný růst nepotvrzuje bezpečnost potravin.
Patent Stametse (2004): Přihláška US20040211721A1 uvádí S. caerulea mezi navrhovanými houbami pro mykofiltraci a mykoremediaci. V ověřené části nebyl představen pokus potvrzující účinnost tohoto druhu ani zavedení do praxe. Bylo to zachováno jako technický návrh, odlišný od potvrzeného použití.
Stanoviště a výskyt
Biotop, oblast a roční období
Britské zdroje (First Nature) naproti tomu druh vymezují jako saprotrofa vyvíjejícího se na travních zbytcích a listovém opadu na pastvinách a okrajích lesů. V klimatických podmínkách Velké Británie a Irska připadá pravidelná tvorba plodnic na období od července do října (měsíce 7–10), zatímco v jižní Evropě se může protáhnout až o tři měsíce déle.
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Velká Británie | Oblasti nebyly určeny | VII–X |
|
| Irsko | Oblasti nebyly určeny | VII–X |
|
| Polsko | Dolní Slezsko — rozsah uvedený zdrojem | IX–XI |
|
Zdroje
- archive-stropharia-caerulea-profile
- atlas_stropharia_caerulea
- Ewald Gerhardt (2006), Grzyby. Wielki ilustrowany przewodnik, Klub dla Ciebie, s. 326; ISBN 83-7404-513-2
- Ewald Gerhardt (2023), Grzyby. Wielki ilustrowany przewodnik, Molpharma, s. 326
- Markus Flück, Jaki to grzyb?, Delta W-Z, przekład H. Terpińskiej-Ostrowskiej; oryginał 1995, s. 303
- Helmut i Renate Grünert, Grzyby. Leksykon przyrodniczy, Świat Książki, przekład i adaptacja J. Kozłowskiej, s. 129
- fn_stropharia_caerulea
- kpng6
- kreisel 1979
- mycopedia_stropharia_caerulea
- NDFF Verspreidingsatlas — Stropharia caerulea
- src-eli-protection-2014
- src-eli-trade-2026
- Muhammet Atasoy, Dilek Yıldız (2022), Evaluation of Trace Metal Contents in Mushroom Samples from Azdavay District, Kastamonu, Turkey, Mugla Journal of Science and Technology 8(1): 76–80
- Österreichische Mykologische Gesellschaft, Speisewert von Pilzen
- AUSL Bologna, Atlante dei funghi velenosi, s. 304
- Borovička i in. (2015), Persoonia 34:1–9, DOI 10.3767/003158515X685283
- Juhrich i in. (2025), Journal of Agricultural and Food Chemistry 73:33156–33166, DOI 10.1021/acs.jafc.5c11223
- Donnelly, Boddy (1997), Resource acquisition by the mycelial-cord-former Stropharia caerulea: effect of resource quantity and quality, FEMS Microbiology Ecology 23:195–205
- Pat O’Reilly, First Nature, Stropharia caerulea
- w10-nr7-legal-verification
- Li i in. (2021), zestawienie jadalności, wiersz 2434; DOI 10.1111/1541-4337.12708
- Demetrio Merino Alcántara (2015), Micobotánica-Jaén X(3), s. 218–221
- La Valle del Metauro (2019), Stropharia caerulea
- Françoise Féréol (2020), Stropharia caerulea, Mycocharentes
- Christer Andersson, Jakob Kristinsson, Jørn Gry, TemaNord 2008:606, wyd. 2009; ISBN 978-92-893-1836-5
- ÖMG, oryginalna tabela Speisewert, 29.07.2020, wiersz 1670
- Paul Stamets, zgłoszenie patentowe US20040211721A1 (2004)
- w10-nr7-protection-eli
- w10-nr7-protection-pl 2014
- Marek Snowarski, Stropharia caerulea — ocena atlasowa i bibliografia [134] (také [37])
- Marek Snowarski, bibliografia atlasu, pozycja [134], PBL984
- Przegląd dowodów jadalności i toksyczności, 17.10.2026
- w10-nr7-trade-eli 2026
- w10-nr7-trade-pl 2026
- w2-culture7-name-readback