Jedlý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.










Pařezník pozdní (Sarcomyxa serotina) je dřevokazná lupenatá houba rostoucí v pozdním podzimu a na začátku zimy na tlejícím dřevě listnáčů, vzácněji jehličnanů. Vyznačuje se vějířovitými klobouky olivově zelených, okrových až hnědavých tónů, hustými žlutavými lupeny a velmi krátkým postranním třeněm. Dužnina je tuhá a v chladném období dlouho přetrvává na substrátu.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- Tvar klobouku: vyklenutý.
Tvar klobouku: plochý.
Tvar klobouku: vmáčklý.
u mladých plodnic: Tvar klobouku: vyklenutý.
u zralých plodnic: Tvar klobouku: plochý. - Pokryv klobouku
- u mladých plodnic: Pokryv klobouku: holá.
za sucha: Pokryv klobouku: plstnatý. - Lesk povrchu klobouku
- za mokra: Lesk povrchu klobouku: lesklý.
- Lepkavost a slizkost klobouku
- za mokra: Lepkavost a slizkost klobouku: lepkavý.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: olivově hnědý.
Barva klobouku: žlutozelený.
u mladých plodnic: Barva klobouku: oranžový.
u zralých plodnic: Barva klobouku: olivový.
Barva klobouku: zelenavý.
Barva klobouku: žlutavý.
u mladých plodnic: Barva klobouku: oranžově žlutá. - Postavení okraje
- u mladých plodnic: Postavení okraje: podvinutý.
u zralých plodnic: Postavení okraje: rovný. - Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 20–130 mm.
- Střed klobouku
- Střed klobouku: Vmáčklý.
- Obrys klobouku
- Obrys klobouku: polokruhovitý nebo lasturovitý.
Obrys klobouku: ledvinovitý nebo vějířovitý. - Slupitelnost pokožky klobouku
- Slupitelnost pokožky klobouku: slupitelná (obtížně slupitelná, do určité míry).
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
- Sbíhavost hymenoforu na třeň
- Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý (lupeny).
Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý (lupeny). - Barva hymenoforu
- u zralých plodnic: Barva hymenoforu: krémový.
u zralých plodnic: Barva hymenoforu: bělavá.
u mladých plodnic: Barva hymenoforu: žlutooranžový. - Větvení lupenů
- Větvení lupenů: vidličnaté (často).
- Přirozená barva ostří lupene
- Přirozená barva ostří lupene: nahnědlý.
- Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: hustě uspořádané.
- Přítomnost krátkých lupenů
- Přítomnost krátkých lupenů: přítomný.
Třeň a báze
- Poloha třeně
- Poloha třeně: boční.
- Tvar třeně
- Tvar třeně: zužující se k bázi.
- Barva třeně
- Barva třeně: zlatožlutá.
Barva třeně: oranžově žlutá.
Barva třeně: bělavá.
Barva třeně: žlutavý.
Barva třeně: oranžový.
Barva třeně: žlutozelený.
Barva třeně: olivově okrový.
Barva třeně: žlutooranžový. - Reliéf povrchu třeně
- v horní části třeně: Reliéf povrchu třeně: s mělkými jamkami.
- Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: šupinatá.
Pokryv povrchu třeně: ochmýřená (bělavý povlak, na bázi třeně). - Vnitřek třeně
- Vnitřek třeně: plný.
- Délka třeně
- Délka třeně: 10–30 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 10–30 mm.
- Přítomnost jamek na třeni
- Přítomnost jamek na třeni: přítomný (malé, červenohnědé, často, pod lupeny).
- Kvalitativní relativní délka třeně
- Kvalitativní relativní délka třeně: krátký.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bělavá.
Barva dužniny: žlutavý. - Chuť dužniny
- Chuť dužniny: slabý.
Chuť dužniny: hořký, slabý.
Chuť dužniny: hořký. - Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení
- Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení: odolný proti zlomení nebo roztržení.
- Typ konzistence dužniny
- Typ konzistence dužniny: masitý.
Typ konzistence dužniny: Gumovitý. - Barva dužniny po poranění
- Barva dužniny po poranění: beze změny barvy.
- Vůně dužniny
- čerstvý exemplář: Vůně dužniny: nevýrazný (dužnina).
- Výraznost chuti dužniny
- Výraznost chuti dužniny: nevýrazný.
- Třída tloušťky dužniny
- Třída tloušťky dužniny: tlustý (dužnina klobouku).
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les, jehličnatý les, smíšený les nebo park.
Stanoviště: smíšený les.
Stanoviště: lužní les. - Substrát
- Substrát: živé dřevo.
Substrát: mrtvé dřevo. - Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: překrývající se.
Způsob růstu plodnic: ve svazcích.
Způsob růstu plodnic: jednotlivě.
Způsob růstu plodnic: roztroušené skupiny.
Způsob růstu plodnic: srostlé plodnice. - Četnost výskytu
- Četnost výskytu: nepříliš častý.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od září do prosince nebo v únoru.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedlý
Právo
- Ochrana
- Není uveden v polském seznamu chráněných druhů hub.
- Prodej
- V Polsku není uveden v seznamu hub povolených k prodeji.
Možná záměna
Pleurotus ostreatus
Hlavní rozdíly
Pařezník pozdní (Sarcomyxa serotina, syn. Panellus serotinus) se liší přítomností olivových odstínů na klobouku, oranžově zbarveným, zakrnělým třeněm pokrytým drobnými hnědými šupinkami a žlutookrovými lupeny, které ostře končí u třeně, místo aby na něj sbíhaly.
Podobná hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) plodí ve stejném období, liší se však většími plodnicemi v odstínech šedé a hnědé barvy, čistě bílými lupeny a absencí žlutoolivových tónů a šupinek na třeni.
FAQ
Je pařezník pozdní jedlý?
Ano, je jedlý, ale vyžaduje delší tepelnou úpravu.
Kdy v roce pařezník pozdní roste?
Roste v pozdním podzimu a v zimě, nejčastěji od října do ledna.
Na jakých stromech se nejčastěji vyskytuje?
Preferuje mrtvé dřevo listnáčů, zejména olší, buků, vrb a bříz.
Lze plodnice sbírat i po přejití mrazem?
Pokud plodnice neroztály a znovu nezmrzly, bývají v dobrém stavu.
Jak chutná pařezník pozdní?
Chuť je jemná, u starších plodnic však může být nepříjemně nahořklá.
Je nutné plodnice před požitím vařit?
Ano, důkladné a delší povaření je nezbytné pro stravitelnost.
V jakých zemích je nejvíce ceněn?
V širším smyslu byl v Japonsku spojován s mukitake. Ceněnou houbou je však druh Sarcomyxa edulis, zatímco Sarcomyxa serotina (osomukitake) je hořká a zdaleka tak oblíbená není.
Roste pařezník pozdní na živých stromech?
Výjimečně může napadnout oslabené stromy jako mírný parazit.
Používá se k barvení textilu?
Ano, v lidovém barvířství poskytuje olivové a žlutohnědé tóny.
Vyskytuje se běžně v jehličnatých lesích?
Ne, na jehličnanech roste pouze zcela výjimečně.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- śluzołycznik późny
- Platné vědecké jméno
- Sarcomyxa serotina (Pers.) V. Papp
- Další národní jména
- łycznik późny, łyczak późny, pařezník pozdní
- Dřívější národní jména
- boczniak późny, bedłka późna
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: válcovitý. Tvar výtrusu: klobásovitý. Tvar výtrusu: válcovitý. Tvar výtrusu: ledvinovitý. Tvar výtrusu: válcovitý.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 3,5–6,5 µm, šířka 0,75–2 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Listnaté stromy v okolí
- Listnaté stromy v okolí: bříza bělokorá, buk lesní a olše lepkavá.
Listnaté stromy v okolí: bříza bělokorá a dub. - Jehličnaté stromy v okolí
- Jehličnaté stromy v okolí: borovice lesní.
Jehličnaté stromy v okolí: borovice lesní a smrk ztepilý. - Keře v okolí
- Keře v okolí: líska obecná.
- Způsob výživy
- Způsob výživy: saprotrofní.
Mimokulinární využití
Mimo sféru stravování nachází pařezník pozdní uplatnění v tradičních řemeslných postupech. V textilním řemesle a lidovém barvířství se sušené i čerstvé plodnice používají k přírodnímu barvení vlny a hedvábí, kterým v závislosti na použitém mořidle dodávají tlumené žlutohnědé, olivové až šedozelené odstíny. Tento postup byl zaznamenán v drobných řemeslných komunitách v severní Evropě a Severní Americe.
V minulosti sloužily vysušené tuhé plodnice v nouzových situacích v lesním hospodářství jako troud pro udržení doutnajícího ohně při práci v mrazivém počasí. Ve východoasijském lidovém léčitelství se sušený pařezník tradičně přikládal na unavené svaly a klouby ve formě teplých obkladů. V moderní mykoremediaci je pařezník zkoušen jako organismus schopný biologického rozkladu lignocelulózových odpadů ze dřevozpracujících provozů.
Historie a kultura
V evropském kulturním prostoru zůstával pařezník pozdní po staletí v pozadí zájmu venkovského obyvatelstva. Lidé si však všímali jeho schopnosti odolávat zámrzu a růst v období, kdy byl les vnímán jako spící a nehostinný. V některých lidových pověrách středoevropského a severského prostoru byly zimní houby na kmenech vnímány jako znamení přicházející tuhé zimy nebo tajemného života ukrytého v mrtvém dřevě.
V Japonsku byl tento druh v historickém širším pojetí (sensu lato) spojován s tradicí sběru mukitake v rámci venkovské kultury satoyama a podzimních darů hor, zaznamenaných v kronikách severního Honšú jako symbol loučení s podzimem. Současná mykologie však prokázala, že tato kulturní obliba a folklorní význam náleží žluté formě popsané jako Sarcomyxa edulis (vlastní mukitake). Zelená forma, odpovídající druhu Sarcomyxa serotina, byla vyčleněna pod názvem osomukitake a kvůli své hořkosti stála spíše na okraji tradičního zájmu.
Jedlost a bezpečnost
V evropské mykologii je pařezník pozdní tradičně považován za jedlý druh nižší jakosti, v některých zemích dokonce za nejedlý kvůli tuhé konzistenci a hořknoucí chuti starších plodnic. Konzumovat se doporučuje pouze po důkladném a dlouhém tepelném zpracování, které změkčí pevnou dužninu a odstraní případnou palčivost. Nedostatečně povařené plodnice mohou vyvolat trávicí obtíže nebo žaludeční nevolnost. V západní literatuře se objevily debaty ohledně snášenlivosti při nadměrné konzumaci, proto je na místě střídmost.
V minulosti byl pařezník pozdní v širším pojetí spojován s vysoce ceněnou japonskou houbou mukitake. Moderní mykologické výzkumy však ukázaly, že tradičně vyhledávaný a pěstovaný mukitake s jemnou chutí a kluzkou texturou představuje samostatný druh Sarcomyxa edulis. Samotný pařezník pozdní (Sarcomyxa serotina), v Japonsku nově označovaný jako osomukitake, představuje zelenou formu, která je pro svou výraznou hořkost kulinářsky hodnocena podstatně hůře. V České republice i ve zbytku střední Evropy panují spíše zdrženlivé postoje a bývá sbírán jen okrajově v chladném zimním období při nedostatku jiných hub.
Stanoviště a výskyt
Pařezník pozdní se vyskytuje především v mírném a boreálním pásu severní polokoule, hojně v Evropě, Severní Americe i východní Asii. Typickým stanovištěm jsou vlhké lužní lesy, břehové porosty podél potoků a řek, podmáčené olšiny a stinná údolí. Roste na odumřelých kmenech, větvích i pařezech listnatých stromů, přičemž nejčastěji osídluje olše, vrby, buky, břízy, javory a jasany. Jen zřídka se objevuje na dřevě jehličnanů, například jedlí nebo smrků.
Plodnice se objevují v pozdní fázi vegetačního roku, obvykle od října do prosince, v příznivých mírných zimách však přetrvávají až do ledna či února. Druh snáší mírné mrazy a často plodí v obdobích, kdy většina ostatních hub již neroste. V horských polohách se nástup růstu posouvá blíže k začátku podzimu, zatímco v nížinách a teplejších oblastech vrcholí až s příchodem prvních trvalejších chladných dnů na konci listopadu a v prosinci.
Zdroje
- Karel Tejkal, Vladimír Sojka, Česká mykologická společnost: Sarcomyxa serotina
- MichaelKuo 2024, Panellusserotinus, owncollectionsHMK11131601/10292301
- OlariagaI., HuhtinenS., LæssøeT., PetersenJ.H., HansenK. 2020, StudiesinMycology96:155–184, DOI 10.1016/j.simyco.2020.05.003
- Gorczak et al. 2023. Obserwacje mykologiczne członków Sekcji Różnorodność i Ochrona Grzybów PTMyk. Część III. Przegląd Przyrodniczy XXXIV,3.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Jedlý — źródło oznaczenia
Wojewoda W. 2003. Checklist of Polish larger Basidiomycetes. · Druk489/PDF491: NOTES, Edible. Tuzemský přehled a hodnocení autora, nikoli toxikologický experiment.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Sarcomyxa serotina (Pers.) V. Papp
Vědecké názvy a taxonomie
Sarcomyxa serotina je dřevokazná houba s postranním, lasturovitým kloboukem, v literatuře známá pod jménem Panellus serotinus. Tento druh popsal v roce 1793 Christiaan Hendrik Persoon jako Agaricus serotinus. Ve starších taxonomických pojetích byl řazen mimo jiné do rodů Pleurotus, Panus, Hohenbuehelia a Panellus.
Vědecké názvy a taxonomie
Ve fylogenetické revizi z roku 2020 byl rod Sarcomyxa vyčleněn do samostatné, monotypické čeledi Sarcomyxaceae (MycoBank MB831375). Tato čeleď zahrnuje houby s postranními, pleurotoidními plodnicemi, želatinizovanými vrstvami pletiva, hustými, někdy vidlenými lupeny, bílým výtrusným prachem a drobnými, válcovitými nebo mírně prohnutými výtrusy.
Vědecké názvy a taxonomie
V mykologické literatuře fungují dvě varianty zápisu autorství kombinace: Sarcomyxa serotina (Pers.) P. Karst. z roku 1891 a Sarcomyxa serotina (Pers.) V. Papp z roku 2019, což vyplývá z různé interpretace dřívějších nomenklatorických pravidel.
Rozsah taxonu a omezení určování
Molekulární a kultivační studie ukázaly, že východoasijské houby dříve označované jako Panellus serotinus se dělí na dva samostatné druhy: žlutý typ Sarcomyxa edulis (známý v Japonsku pod názvem Mukitake) a nazelenalý Sarcomyxa serotina (nazývaný Osomukitake). Z tohoto důvodu nelze starší asijské zprávy o houbě Mukitake vztahovat přímo na evropského pařezníka pozdního.
Rozsah taxonu a omezení určování
Fytochemické studie z let 2002–2022 byly prováděny na materiálech označovaných starými názvy (Panellus serotinus, Hohenbuehelia serotina), které mohly částečně zahrnovat příbuzné východoasijské druhy.
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Profil obejmuje niezależne doniesienia pod nazwami Sarcomyxa serotina i Panellus serotinus. Bieżąca kombinacja nomenklatoryczna to Sarcomyxa serotina (Pers.) V. Papp, 2019 (IF556853). Europejskie opisy atlasowe oraz materiał opisany przez Kuo w 2024 roku z Kentucky i Pensylwanii zachowują osobny zakres. Japońskie S. edulis, historyczna nazwa mukitake, doświadczenia molekularne i krzyżowania kultur, a także materiały z upraw i badań klinicznych pozostają przypisane do swoich źródłowych taksonów i ograniczeń.
[28] [29] [30] [23] [24] [5]
Ekologie a rozšíření
- Četnost výskytu
- Polsko: Četnost výskytu: nepříliš častý. [49]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
Kaulocystidy
- Přítomnost kaulocystid
- Přítomnost kaulocystid: přítomný. [35]
- Přezky
- Přezky: přítomný. [17]
Hymeniální cystidy
- Přítomnost cystid v hymeniu
- Přítomnost cystid v hymeniu: přítomný. [45]
- Inkrustace na povrchu cystidy
- Inkrustace na povrchu cystidy: přítomný (často, u vrcholu). [34]
- Rozpustnost inkrustace cystidy
- v KOH, koncentrace 5 %: Rozpustnost inkrustace cystidy: rozpustný (u vrcholu). [34]
- Délka hymeniální cystidy
- Délka hymeniální cystidy: 35–60 µm. [25]
Délka hymeniální cystidy: 25–33 µm. [45]
Délka hymeniální cystidy: 25–40 µm. [25]
Délka hymeniální cystidy: 30–38 µm. [45] - Optický vzhled hymeniální cystidy
- Optický vzhled hymeniální cystidy: hyalinní. [38]
Optický vzhled hymeniální cystidy: hyalinní. [38] - Tvar hymeniální cystidy
- Tvar hymeniální cystidy: válcovitý. [25]
Tvar hymeniální cystidy: vřetenovitý. [25]
Tvar hymeniální cystidy: Lahvicovitá. [25]
Tvar hymeniální cystidy: vřetenovitý. [25]
Tvar hymeniální cystidy: Lahvicovitá. [25]
Tvar hymeniální cystidy: válcovitý. [25]
Tvar hymeniální cystidy: vakovitá. [25]
Tvar hymeniální cystidy: válcovitý (široké). [38]
Tvar hymeniální cystidy: vakovitá (téměř). [38] - Tloušťka stěny uvedené hymeniální cystidy
- Tloušťka stěny uvedené hymeniální cystidy: tenkostěnný. [38]
Tloušťka stěny uvedené hymeniální cystidy: tenkostěnný. [38]
Tloušťka stěny uvedené hymeniální cystidy: tenkostěnný. [45]
Tloušťka stěny uvedené hymeniální cystidy: tlustostěnný. [45]
Tloušťka stěny uvedené hymeniální cystidy: tenkostěnný. [45]
Tloušťka stěny uvedené hymeniální cystidy: tlustostěnný. [45]
Ostatní laboratorní znaky
- Želatinizace vrstvy dužniny pod pokožkou
- Želatinizace vrstvy dužniny pod pokožkou: gelatinizovaná (pod pokožkou klobouku). [45]
- Tloušťka vrstvy dužniny pod pokožkou
- Tloušťka vrstvy dužniny pod pokožkou: 250–300 µm (pod pokožkou klobouku). [45]
- Vývoj vzdušného mycelia
- Vývoj vzdušného mycelia: střední. [18]
- Rychlost růstu kultury
- Rychlost růstu kultury: 6–6,5 mm/day (uvedená hodnota). [18]
- Šířka hyf kultury
- Šířka hyf kultury: 2–6 µm (uvedená hodnota). [18]
Pokožka klobouku
- Orientace hyf pokožky
- Orientace hyf pokožky: svislá (více či méně). [34]
- Šířka prvků pokožky klobouku
- Šířka prvků pokožky klobouku: 2,5–10 µm. [25]
- Uložení hyf pokožky v želatinózní substanci
- Uložení hyf pokožky v želatinózní substanci: přítomný (hypokutis). [38]
- Stavba pokožky klobouku
- Stavba pokožky klobouku: kutis. [25]
Stavba pokožky klobouku: ixotrichoderm. [34] - Tvar vrcholu koncové buňky pokožky klobouku
- Tvar vrcholu koncové buňky pokožky klobouku: zaoblený. [25]
Tvar vrcholu koncové buňky pokožky klobouku: kyjovitý (téměř). [38] - Délka koncové buňky pokožky klobouku
- Délka koncové buňky pokožky klobouku: 40–130 µm. [34]
- Tvar koncové buňky pokožky klobouku
- Tvar koncové buňky pokožky klobouku: válcovitý (téměř). [34]
Tvar koncové buňky pokožky klobouku: kyjovitý (úzké). [34] - Šířka koncové buňky pokožky klobouku
- Šířka koncové buňky pokožky klobouku: 5–12 µm. [34]
- Tloušťka pokožky klobouku
- Tloušťka pokožky klobouku: 150–200 µm. [45]
Reakce s činidly
Výtrusy
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu: 4,2 (průměr). [47]
- Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: hyalinní. [38]
- Délka výtrusu
- Délka výtrusu: 3,5–5,5 µm. [25]
Délka výtrusu: 4,5–5,5 µm. [22]
Délka výtrusu: 4–6,5 µm. [19]
Délka výtrusu: 5,1–6,2 µm. [45] - Přítomnost lipidových tělísek
- Přítomnost lipidových tělísek: přítomný. [38]
Přítomnost lipidových tělísek: přítomný. [45] - Počet lipidových kapek ve výtrusu
- Počet lipidových kapek ve výtrusu: 2 (přibližný počet). [45]
Počet lipidových kapek ve výtrusu: 1–4. [38] - Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 3,7–4,8. [45]
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: válcovitý. [25]
Tvar výtrusu: klobásovitý. [25]
Tvar výtrusu: válcovitý. [19]
Tvar výtrusu: ledvinovitý. [19]
Tvar výtrusu: válcovitý. [22] - Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. [25]
Materiál a metody výzkumu
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: HUS2: padlý kmen Alnus hirsuta, Towada, Aomori,9 XI 2012, Tabulka 1 tisk 21/PDF3.
Rozsah rešerše: Úplný text.
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: HUS1,HUS3,HUS4: padlé kmeny Quercus crispula, Aomori, tabulka 1 tisk 21/PDF3.
Rozsah čtení: Úplný text.
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Polský přehled Wojewody 2003, tisk 489; mrtvé kmeny a pařezy listnáčů, také autorovy vlastní sběry.
Rozsah čtení: Úplný text.
Omezení: Vlastní sběry a citovaná pozorování nejsou zcela rozděleny podle druhů dřeva. Přesné názvy Fagus sylvatica,Alnus incana,A.glutinosa,Betula,Populus tremula byly v materiálu zachovány; dostupné kódy nového pole se týkají rodů.
Mikroskopická data — zdroj a omezení
Materiál: 50 přirozeně vymrštěných výtrusů zelené linie S.serotina, Aomori.
Rozsah odečtu: Úplný text.
Omezení: Průměrný Q4.2 není rozsahem všech individuálních Q ani podílem zaokrouhlených průměrů.
Čistá kultura mycelia
- Fáze experimentálního pěstování
- Fáze experimentálního pěstování: tvorba plodnic (dosaženo u 1 z 1 testovaných kmenů). [47]
Archiwalny opis siedliska
Śluzołycznik późny to saprotrof rozwijający się na martwym drewnie drzew liściastych (pniach, kłodach i grubych gałęziach olch, brzóz, buków, dębów, wierzb, jesionów i drzew owocowych), rzadziej na osłabionych drzewach żywych lub drewnie iglastym, wywołujący białą zgniliznę drewna.
[25] [22] [19]- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka hymeniální cystidy
- Materiał badania: Exact source material and scope: ["Kuo2024 Kentucky/Pennsylvania HMK aggregate source description; exact anatomical target cheilocystidia", {}, null, null]. na ostrzu blaszki: 35–60 µm [25]
Materiał badania: Zielony S.serotina, wzorzec OB002 z27XI2012; tkanki utrwalone FAA. Opis mikroskopowy druk23. Materiał utrwalony (przygotowanie opisano w Metodach): na ostrzu blaszki: 25–33 µm [45]
Materiał badania: Zielony S.serotina, wzorzec OB002 z27XI2012; tkanki utrwalone FAA. Opis mikroskopowy druk23. Materiał utrwalony (przygotowanie opisano w Metodach): na powierzchni blaszki: 30–38 µm [45]
Materiał badania: Exact source material and scope: ["Kuo2024 Kentucky/Pennsylvania HMK aggregate source description; exact anatomical target pleurocystidia", {}, null, null]. na powierzchni blaszki: 25–40 µm [25] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka hymeniální cystidy
- Materiał badania: Exact source material and scope: ["Kuo2024 Kentucky/Pennsylvania HMK aggregate source description; exact anatomical target pleurocystidia", {}, null, null]. na powierzchni blaszki: 4–15 µm [25]
Materiał badania: Zielony S.serotina, wzorzec OB002 z27XI2012; tkanki utrwalone FAA. Opis mikroskopowy druk23. Materiał utrwalony (przygotowanie opisano w Metodach): na ostrzu blaszki: 5–10 µm [45]
Materiał badania: Zielony S.serotina, wzorzec OB002 z27XI2012; tkanki utrwalone FAA. Opis mikroskopowy druk23. Materiał utrwalony (przygotowanie opisano w Metodach): na powierzchni blaszki: 8–11 µm [45]
Materiał badania: Exact source material and scope: ["Kuo2024 Kentucky/Pennsylvania HMK aggregate source description; exact anatomical target cheilocystidia", {}, null, null]. na ostrzu blaszki: 7,5–15 µm [25] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- Materiał badania: Zielony S.serotina, materiał Aomori; autorzy mierzyli50 naturalnie wyrzuconych zarodników w1000×. Nie żółty S.edulis. Materiał świeży (przygotowanie opisano w Metodach): 5,1–6,2 µm [45]
4–6,5 µm [19]
3,5–5,5 µm [25]
4,5–5,5 µm [22] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Počet lipidových kapek ve výtrusu
- Materiał badania: Zielony S.serotina, naturalnie wyrzucone bazydiospory, Aomori; druk23: 油球は2つ程度. Liczba kropli lipidowych w zarodniku wynosi około 2. [45]
Materiał badania: Opis autora Kuo2024, HMK11131601/HMK10292301; rozpoznane krople olejowe w bazydiosporach. Liczba kropli lipidowych w zarodniku może wynosić od 1 do 4. [38] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Přítomnost lipidových tělísek
- W zbiorach z Kentucky i Pensylwanii: stwierdzono obecność ciał lipidowych. [38]
W zielonym typie z Aomori: stwierdzono obecność ciał lipidowych. [45] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- 1–2 µm [19] [22]
Materiał badania: Zielony S.serotina, materiał Aomori; autorzy mierzyli50 naturalnie wyrzuconych zarodników w1000×. Nie żółty S.edulis. Materiał świeży (przygotowanie opisano w Metodach): 1,2–1,5 µm [45]
0,75–1,5 µm [25]
Metody i zapisy źródłowe — Diagnostyczne porównanie S.serotina, str4; opis uwzględnia materiał własny i wcześniejsze opisy, których wkładu nie rozdzielono ilościowo.
Pochodzenie materiału: Germany and cited earlier descriptions.
Orientacja strzępek skórki — zapis źródłowy: „Str4: more-or-less vertical; orientacja pionowa i osobny kwalifikator przybliżenia.” [34]
Kształt komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Str4: narrowly clavate; kształt maczugowaty i osobna wąska proporcja.” [34]
Metody i zapisy źródłowe — Dokumentowany opis zbiorów autora HMK11131601,HMK10292301; Kentucky/Pennsylvania. Nie utożsamiono ich z badaniem japońskim.
Pochodzenie materiału: USA, Kentucky/Pennsylvania.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: KOH. Opis metody w źródle: Microscopic Features: jawnie KOH przy bezbarwności zarodników i cystyd; stężenie oraz przygotowanie części pomiarowych niepodane.
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „Microscopic Features: basidia4-sterigmate.” [38]
Wygląd optyczny cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Microscopic Features: cheilo-cell hyaline in KOH.” [38]
Wygląd optyczny cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Microscopic Features: pleuro-cell hyaline in KOH.” [38]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Pleurocystidia broadly cylindric: kształt cylindryczny i odrębna proporcja broad.” [38]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Pleurocystidia subutriform: bukłakowaty z osobnym kwalifikatorem przybliżenia.” [38]
Grubość ściany dokładnie określonej cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Microscopic Features: cheilo-cell thin-walled; jakościowa grubość ściany, nie średnica komórki.” [38]
Grubość ściany dokładnie określonej cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Microscopic Features: pleuro-cell thin-walled; jakościowa grubość ściany, nie średnica komórki.” [38]
Osadzenie strzępek skórki w substancji żelowej — zapis źródłowy: „Microscopic Features: subcutis a gelatinized layer in which the hyphae are difficult to isolate. Wyłącznie dolna warstwa, nie epikutis.” [38]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Microscopic Features: hyaline in KOH. Medium jawnie źródłowe, nie potwierdzona próba chemiczna zmiany barwy.” [38]
Metody i zapisy źródłowe — MichaelKuo 2024, Panellusserotinus, owncollectionsHMK11131601/10292301
Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „Podstawki lekko maczugowate; szerokość 3 µm; pełny wymiar: 25–28 × 3 µm.” [25]
Szerokość elementów skórki; Organizacja skórki kapelusza; Kształt wierzchołka komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Skórka typu cutis z miejscami skupionymi, wzniesionymi elementami przypominającymi trichodermę. Elementy szerokie na 2,5–10 µm, gładkie, bezbarwne do żółtawych w KOH; komórki końcowe z zaokrąglonym lub lekko maczugowatym szczytem. Warstwa pod skórką zżelatynizowana i słabo odgraniczona.” [25]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Długość 3,5–5,5 µm; pełny pomiar długość × szerokość: 3,5–5,5 × 0,75–1,5 µm.” [25]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki cylindryczne do lekko kiełbaskowatych.” [25]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Gładka.” [25]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Szerokość 0,75–1,5 µm; pełny pomiar długość × szerokość: 3,5–5,5 × 0,75–1,5 µm.” [25]
Metody i zapisy źródłowe — Zielony S.serotina OB-002, 27XI2012; opis druk23, tkanki utrwalone FAA według metod druk20.
Stan materiału: utrwalony.
Pochodzenie materiału: Japan, Aomori.
Zżelatynizowanie warstwy miąższu pod skórką — zapis źródłowy: „Druk23/PDF5: górna warstwa miąższu pod skórką — strzępki w zżelatynizowanej warstwie.” [45]
Grubość warstwy miąższu pod skórką — zapis źródłowy: „Druk23/PDF5: górna warstwa miąższu pod skórką 250–300µm, zżelatynizowane strzępki; nie grubość skórki.” [45]
Grubość ściany dokładnie określonej cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk23/PDF5: cheilo-cell; 厚壁と薄壁が混在, komórki grubościenne i cienkościenne w tym materiale.” [45]
Grubość ściany dokładnie określonej cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk23/PDF5: pleuro-cell; 厚壁と薄壁が混在, komórki grubościenne i cienkościenne w tym materiale.” [45]
Metody i zapisy źródłowe — Materiał opisowy atlasu Česká mykologická společnost, Sarcomyxa serotina; okaz i przygotowanie niepodane.
Pochodzenie materiału: Czech expert atlas; specimen geography unreported.
Obecność kaulocystyd — zapis źródłowy: „Popis: Cheilocystidy, pleurocystidy i kaulocystidy jsou přítomny; potwierdzona obecność kaulocystyd bez wymiarów.” [35]
Metody i zapisy źródłowe — Zielony S.serotina, wzorzec OB002 z27XI2012; tkanki utrwalone FAA. Opis mikroskopowy druk23.
Stan materiału: utrwalony.
Pochodzenie materiału: Japan, Aomori.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Opis metody w źródle: Druk20: tkanki wzorcowe utrwalone FAA; skrawki, światło; w zestawie metod woda,3%KOH,1%PhloxineB i cotton blue. Nie przypisano arbitralnie jednego medium do wszystkich pomiarów.
Obecność cystyd w hymenium — zapis źródłowy: „Druk23: jawnie opisane cheilocystydy i pleurocystydy.” [45]
Długość cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk23/PDF5: cheilocystydy25–33×5–10µm.” [45]
Długość cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Druk23/PDF5: pleurocystydy30–38×8–11µm.” [45]
Grubość skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Druk23/PDF5: warstwa skórki150–200µm.” [45]
Metody i zapisy źródłowe — Niemiecki okaz HKAS56513, Hessen/Vogelberg, 19X2007, Z.L.Yang5015; Fig4 i opis str7.
Stan materiału: suszony.
Pochodzenie materiału: Germany.
Osad na powierzchni cystydy — zapis źródłowy: „Str7/Fig4: na szczytach cheilocystyd często inkrustacja.” [34]
Rozpuszczalność osadu cystydy — zapis źródłowy: „Str7/Fig4: osad na szczytach cheilocystyd rozpuszcza się w5%KOH.” [34]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["Kuo2024 Kentucky/Pennsylvania HMK aggregate source description; exact anatomical target cheilocystidia", {}, null, null]
Długość cystydy hymenialnej; Kształt cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Cheilocystydy 35–60 × 7,5–15 µm, cylindryczne, wrzecionowate lub butelkowate, gładkie albo z inkrustacją, cienkościenne, bezbarwne w KOH.” [25]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["Kuo2024 Kentucky/Pennsylvania HMK aggregate source description; exact anatomical target pleurocystidia", {}, null, null]
Długość cystydy hymenialnej; Kształt cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Pleurocystydy 25–40 × 4–15 µm, wrzecionowate, butelkowate, szeroko cylindryczne lub lekko workowate, gładkie, cienkościenne i bezbarwne w KOH.” [25]
Metody i zapisy źródłowe — Diagnostyczne porównanie S.serotina i własny materiał niemiecki HKAS56513; zakresy komórek nie zostały w publikacji rozdzielone jednoznacznie według wszystkich cytowanych kolekcji.
Stan materiału: suszony.
Pochodzenie materiału: Germany; diagnostic comparison also cites earlier European descriptions.
Organizacja skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Str4: S.serotina ixotrichoderm; nie cutis i nie opis nowego gatunku.” [34]
Długość komórki końcowej skórki kapelusza; Szerokość komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Str4: terminal cells40–130×5–12µm; zakres diagnostycznego porównania.” [34]
Kształt komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Str4: subcylindrical; cylindryczne z osobnym określeniem nearly. Drugi wariant narrowly clavate czeka na proporcję narrow dla tego pola.” [34]
Metody i zapisy źródłowe — Kuo2024: opis i zbiory autora HMK11131601, HMK10292301 z Kentucky/Pennsylvania.
Pochodzenie materiału: USA, Kentucky/Pennsylvania.
Kształt wierzchołka komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Microscopic Features: terminal cells with rounded or subclavate apices. Zapis dotyczy szczytu komórki, niemal maczugowaty.” [38]
Metody i zapisy źródłowe — Karel Tejkal, Vladimír Sojka, Česká mykologická společnost: Sarcomyxa serotina
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki cylindryczne lub wąsko nerkowato wygięte.” [19]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Szerokość 1–2 µm; pełny pomiar długość × szerokość: 4–6,5 × 1–2 µm.” [19]
Metody i zapisy źródłowe — Marek Snowarski, Panellus serotinus Tx570
Metody i zapisy źródłowe — Zielony S.serotina, materiał Aomori; autorzy mierzyli50 naturalnie wyrzuconych zarodników w1000×. Nie żółty S.edulis.
Stan materiału: świeży.
Pochodzenie materiału: Japan, Aomori.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Opis metody w źródle: Druk20: naturalnie wyrzucone zarodniki; woda lub odczynnik Melzera;50 zarodników,1000×. Źródło nie przypisuje każdego wymiaru do osobnego medium.
Długość zarodnika; Iloraz długości i szerokości zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Druk23/PDF5: zielony S.serotina,50 naturalnie wyrzuconych zarodników; dokładny podany zakres.” [45]
Metody i zapisy źródłowe — Opis autora Kuo2024, HMK11131601/HMK10292301; rozpoznane krople olejowe w bazydiosporach.
Pochodzenie materiału: USA, Kentucky/Pennsylvania.
Identyfikacja kropli: lipidowa (potwierdzona).
Liczba kropli lipidowych w zarodniku — zapis źródłowy: „Microscopic Features: spores with1–4 oil droplets.” [38]
Obecność ciał lipidowych — zapis źródłowy: „Microscopic Features: spores with1–4 oil droplets, źródłowo rozpoznany olej.” [38]
Metody i zapisy źródłowe — Zielony S.serotina, naturalnie wyrzucone bazydiospory, Aomori; druk23: 油球は2つ程度.
Pochodzenie materiału: Japan, Aomori.
Identyfikacja kropli: lipidowa (potwierdzona).
Liczba kropli lipidowych w zarodniku — zapis źródłowy: „Druk23/PDF5: 油球は2つ程度, około2 krople oleju.” [45]
Obecność ciał lipidowych — zapis źródłowy: „Druk23/PDF5: rozpoznane olejowe ciała lipidowe.” [45]
Jména a hranice vymezení druhu
Názvosloví: Název doporučený polskou Komisí pro polské názvosloví hub je „śluzołycznik późny“. V doporučení z 31. prosince 2025 bylo zmíněno použití tohoto názvu Karasińskim a spoluautory v roce 2015. Wojewoda uvádí „łycznik późny“ a historicky také „bedłka późna“ a „boczniak późny“. Současná vědecká kombinace je Sarcomyxa serotina (Pers.) V. Papp, publikovaná v roce 2019, IF556853; dřívější kombinace zůstávají historickými názvy tohoto záznamu.
Dva druhy pod dřívějším názvem: Saito a spoluautoři porovnali sběry z Aomori: žlutý typ HUP odpovídal S. edulis, zelený HUS — S. serotina. Mikroskopická pozorování, sekvence a testy kompatibility kultur odůvodňují jejich oddělení. Proto se dřívější asijský „Panellus serotinus“ ani kulinářský název „mukitake“ nepovažují automaticky za potvrzení znaků nebo jedlosti dnešního evropského S. serotina. Zároveň práce potvrzuje přítomnost pravého S. serotina i v Japonsku.
Evropský materiál: Cai a spoluautoři zahrnuli do studie německý vzorek HKAS56513, sebraný 19. října 2007 v Hessen, Vogelberg, v nadmořské výšce 500 m, Z. L. Yangem. Sekvence tohoto vzorku tvoří linii S. serotina. Popisy dvou nových čínských druhů ze stejné publikace nebyly přeneseny na pařezník pozdní. Vlastní srovnávací znaky autorů a citované dřívější popisy zůstávají rozlišeny.
Materiál a mikroskopická měření
Americké sběry: Kuo popisuje vlastní sběry HMK11131601 a HMK10292301 z Kentucky a Pensylvánie. Výtrusy mají v tomto popisu 3,5–5,5×0,75–1,5 mikrometru, bazidie 25–28×3 mikrometry a čtyři sterigmata. Cheilocystidy 35–60×7,5–15 mikrometrů a pleurocystidy 25–40×4–15 mikrometrů si zachovávají oddělenou anatomickou polohu. Autorem uvedený KOH je médiem pro pozorování bezbarvosti; jeho koncentrace nebyla stanovena.
Zelená japonská linie: Saito a spoluautoři měřili 50 přirozeně vymrštěných výtrusů při zvětšení 1000×. Pro zelený S. serotina uvedli 5,1–6,2×1,2–1,5 mikrometru, průměrnou délku 5,7 a šířku 1,4 mikrometru, Q 3,7–4,8 a průměrné Q 4,2. Rozměry byly ověřeny na snímku stránky, protože extrakce textu zkreslovala číslice. Tkáně referenčního vzorku OB 002 byly fixovány FAA; tento preparát nebyl ztotožněn s čerstvě vymrštěnými výtrusy.
Cystidy a vrstvy klobouku: V japonském materiálu měly cheilocystidy 25–33×5–10 mikrometrů a pleurocystidy 30–38×8–11 mikrometrů. V obou skupinách autoři popsali tenkostěnné a tlustostěnné buňky. Pokožka měla tloušťku 150–200 mikrometrů, níže ležící želatinózní vrstva 250–300 mikrometrů. Jde o různé vrstvy a různá měření. Srovnání Cai a spoluautorů popisuje u S. serotina ixotrichoderm a koncové buňky 40–130×5–12 mikrometrů, úzce kyjovité až téměř válcovité; jejich průběh je víceméně svislý.
Chování stěn a usazenin: Vlastní vyobrazení Cai a spoluautorů zachycuje cheilocystidy německého HKAS56513 s častými usazeninami na vrcholech, rozpustnými v 5%KOH. Kuo uvádí přezky, ale neurčuje jednoznačně jejich přesné umístění v každé tkáni. V jeho popisu amyloidnost stěn výtrusů závisí na tom, zda zůstávají u bazidie nebo se nedávno oddělily. Nejedná se o stáří celé plodnice ani o důkaz, že všechny výtrusy jsou vždy neamyloidní.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Dwa polskie okazy S.serotina: Bolechowo 11XI 2022 WA0000162883, Goleniów 28XI 2020 WA0000162882; krajowa lista Wojewody zawiera też jego własne kolekcje KRAM.
Rozsah čtení: Úplný text.
Datum revize: 19.10.2026.
Omezení: Morfologická určení, bez deklarace sekvence DNA polských položek. Datum sběru nepředstavuje rozmezí tvorby plodnic.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Wojewoda 2003 relacjonuje stwierdzenia ze Szczecina pod źródłową nazwą Panellus serotinus.
Rozsah rešerše: Fragmenty zdrojů.
Přečten byl fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum revize: 21.10.2026.
Omezení: Původní určení a rozsah pojmu byly zachovány. Nebylo deklarováno nové zkoumání položek ani prostudování všech publikací citovaných zdrojem.
Čistá kultura mycelia — materiál a omezení
Materiál: Zelené linie S.serotina HUS1,HUS4, PDA23°C, tma; metody tisk 20, výsledky tisk 23.
Rozsah čtení: Úplný text.
Omezení: Nebyly přeneseny parametry žluté linie HUP/S.edulis. Vatovitost odpovídá jednomu označení 綿毛状; synonyma nebyla množena jako samostatné výsledky. やや発達する je kvalitativní určení vývoje vzdušného mycelia, bez kvantitativního prahu.
Čistá kultura mycelia — protokol výsledků
Kultivační podmínky: Na médiu PDA, při teplotě 23 stupňů Celsia, ve tmě. Výsledky za těchto podmínek:
Vzdušné podhoubí je mírně vyvinuté.
Rychlost růstu kultury může činit od 6 do 6,5 milimetru za den.
Šířka hyf kultury může činit od 2 do 6 mikrometrů.
Kultivační podmínky: Na médiu PDA, zpočátku. Výsledky za těchto podmínek:
Druk23/PDF5: reverz zpočátku nažloutle bílý 3A2.
Kultivační podmínky: Na médiu PDA. Výsledky za těchto podmínek:
Druk23/PDF5: horní bílý povrch místy bledě žlutý 3A3; rozmístění a bledost zvlášť.
Růst kolonie je nepravidelný.
Kultivační podmínky: Na médiu PDA, ve stárnoucí kultuře. Výsledky za těchto podmínek:
Druk23/PDF5: reverz pak někdy bledě žlutý 3A3; frekvence se netýká bílého horního povrchu.
Čistá kultura mycelia — materiál a omezení
Materiál: Potvrzená linie zeleného S. serotina HUS1 a HUS4, PDA, 23°C ve tmě; oddělené pěstování na pilinovém substrátu HUS1, výsledky tisk 24 a obr. 3B.
Rozsah odečtu: Úplný text.
Omezení: Nejde o důkaz polského pěstování ani kulinářské použitelnosti.
Čistá kultura mycelia — protokol výsledků
Kultivační podmínky: Na médiu PDA. Výsledky za těchto podmínek:
Horní povrch kolonie bílý; místy světle žlutý je samostatným výsledkem vyžadujícím určení rozmístění.
- Příprava materiálu pro mikroskopii
- Materiał utrwalony. [45]
Protokół dla opisanych obserwacji: Druk20: tkanki wzorcowe utrwalone FAA; skrawki, światło; w zestawie metod woda,3%KOH,1%PhloxineB i cotton blue. Nie przypisano arbitralnie jednego medium do wszystkich pomiarów. [45]
Materiał świeży. Druk20: naturalnie wyrzucone zarodniki; woda lub odczynnik Melzera;50 zarodników,1000×. Źródło nie przypisuje każdego wymiaru do osobnego medium. [45]
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V chemických studiích byly z houby izolovány ceramidy se sfingoidní strukturou.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Z plodnic byl izolován větvený polysacharid (NTHSP-A1) o molekulové hmotnosti 8,09 kDa, složený ze zbytků glukózy, mannózy, galaktózy a arabinózy.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Ze sušených pěstovaných plodnic byly izolovány ve vodě rozpustné polysacharidové frakce (NHSP) s tepelnou stabilitou dosahující 250°C.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V laboratorních testech na zvířecích modelech vykazovaly polysacharidové frakce z této houby podávané v dávkách 100–400 mg/kg tělesné hmotnosti účinek snižující hladinu glukózy v krvi.
Jedlost a původ názorů o toxicitě
Co bylo skutečně potvrzeno: Wojewoda označuje druh za jedlý a atlas ČMS zachovává hodnocení jedlosti nižší kvality. Jde o zdokumentovaná hodnocení autorů, nikoli o kontrolované studie bezpečnosti dlouhodobé konzumace. Rozpory v hodnocení chuti se rovněž týkají konkrétních materiálů a osob. V prověřeném materiálu nebyl nalezen jednoznačný experiment prokazující karcinogenitu evropského S. serotina; absence takového důkazu není důkazem naprosté bezpečnosti.
Ověřený řetězec citací: Kunze, Neubauer a Förster dohledali Gminderovo stanovisko až k Hahnovu záznamu z roku 2002. Hahn referoval o rozhovoru Anderssona se Steglichem, u něhož sám nebyl přítomen. Autoři článku popisují kontakt s Flammerem a toxikologem Siegmarem Berndtem; Steglichovu odpověď neobdrželi. V tomto prověřeném řetězci nebyl uveden původní test karcinogenity dotyčného druhu. Jedná se o zjišťování podkladů tohoto stanoviska a přímá pozorování autorů, nikoli o náhradní toxikologický experiment.
Hranice vyvozování závěrů: Místní atlas opakuje domněnku o stopových karcinogenních látkách a současně popisuje vlastní dřívější konzumaci. Opakování tohoto názoru nepřidává do zdrojového řetězce žádný nový experiment. Ani historické asijské využití „mukitake“, výzkumy extraktů a patenty nerozhodují o klinické bezpečnosti dnešního polského taxonu. Nebyly proměněny ani v důkaz otravy, ani v důkaz bezpečnosti.
Analytické výsledky
Dřívější asijské biochemické studie
Polysacharidy a preklinické modely: V práci z roku 2012 byly zkoumány plodnice z Deogyusanu v Koreji a kultura IUM-3346, historicky označené jako Panellus serotinus. Byly porovnány tři extrakční frakce, stanovení β-glukanu a buněčné studie i myší model nádoru. Frakce obsahovaly postupně 28,52; 22,92 a 27,03 gramu β-glukanu na 100 gramů frakce; nejedná se o obsah v 100 gramech čerstvé houby. Výsledek nepředstavuje studii léčby lidí ani test jedlosti. V práci nebylo vyřešeno pozdější přiřazení kultury k S. serotina nebo S. edulis.
Inhibice enzymu: Studie z roku 2015 zahrnuje 55 extraktů kultur mycelia společně se substrátem. Pro materiál PSE pod dřívějším názvem Panellus serotinus bylo uvedeno 6,3 ± 3,2 % inhibice tyrosinázy při 10 miligramech extraktu na mililitr. Látka odpovědná za tento účinek nebyla zjištěna. Jde o laboratorní výsledek extraktu korejské kultury; nikoli o důkaz zesvětlování kůže, lékového využití nebo složení plodnice. Identita v současném členění S. edulis/S. serotina zůstává nevyřešena.
Sterol z japonského materiálu: Yaoita a spoluautoři v roce 2002 izolovali z historického japonského P. serotinus sloučeninu číslo 1 a určili její strukturu spektroskopickými metodami. Zbývajících sedm sloučenin popsaných v téže práci nelze automaticky připisovat této houbě: týkají se Pleurotus eryngii. Článek neobsahuje druhový test karcinogenity a japonský materiál označený jako „mukitake“ vyžaduje opětovné ověření moderní identity.
Kultury a ověřené výsledky technických aplikací
Růst a barva kolonie: U potvrzené zelené linie S. serotina byly zkoumány kultury HUS-1 a HUS-4 na PDA při 23 °C ve tmě. Byl uveden přírůstek 6–6,5 milimetru za den; hyfy měly šířku 2–3 mikrometrů, vzácně až 6 mikrometrů, a přezky. Kolonie byla vatovitá nebo vločkovitá, nepravidelná, bílá s jasně žlutými místy. Reverz zpočátku nažloutle bílý mohl později světle žloutnout. Tyto znaky nebyly připsány dužnině ani povrchu plodnice.
Úspěšná tvorba plodnic: V téže práci byly získány plodnice pravého zeleného S. serotina, kmen HUS-1, na pilinovém substrátu. Výsledek potvrzuje text a fotografie 3 B, nikoli pouhý záměr provést kultivaci. Žlutý kmen zobrazený samostatně na fotografii 3 A je S. edulis. Experimentální možnost tvorby plodnic neznamená potvrzené polské komerční pěstování ani prokázání bezpečnosti konzumace.
Technologický screening s negativním výsledkem: Liaud a spoluautoři v roce 2014 zahrnuli do screeningu 66 kmenů. Panellus serotinus BRFM 1284 nerostl dostatečně a neokyselil zkoumané tekuté glukózové médium; byl vyřazen z další části experimentu. Tento výsledek nebyl prezentován jako potvrzení efektivní produkce organických kyselin nebo ethanolu. Neúspěch v jednom experimentálním uspořádání nedokazuje nemožnost růstu za všech podmínek.
Enzymy a patent: Jeon a Ka v roce 2014 zkoumali růst a extracelulární enzymatickou aktivitu kultur z korejských lesů. Jedná se o práci o celuláze a lakáze, nikoli o produkci ethanolu; staré asijské vymezení determinace vyžaduje opatrnost. Byl také nalezen patent EP 0413053 A 1, avšak patentová publikace není potvrzením zavedení do praxe, klinické účinnosti ani bezpečnosti potravin. V prověřených zdrojích nebylo potvrzeno samostatné bylinkářské, kořenářské ani barvířské využití současně určeného polského S. serotina.
Ekologické výzkumy
Polské lokality a tvorba plodnic
Lokality s položkami: V přehledu Gorczaka a spoluautorů z roku 2023 se nacházejí dvě lokality v oblasti Równina Goleniowska: Bolechowo, 11. listopadu 2022, kmen olše lepkavé, položka WA 0000162883; a Goleniów, 28. listopadu 2020, kmen břízy bělokoré, položka WA 0000162882. Sbíral a určil Marcin Lożek. Autoři popsali smíšený les; stromy a keře v jeho skladbě představují okolí lokality, nikoli automaticky mykorhizní hostitele.
Tuzemská sezóna: Wojewoda uvádí pro Polsko září–prosinec a únor. Únor byl zachován jako samostatný měsíc, bez doplňování ledna a bez odvozování sezóny výhradně z dat jednotlivých položek. Místní studie z Knyszynského pralesa (Puszcza Knyszyńska) uvádí hlavní období v září a říjnu; to není důkazem, že se plodnice nevyskytují později. České a japonské termíny nenahrazují polské údaje.
Substrát a hojnost: Druh je doložen na dřevě listnáčů, zejména bukovém, a také olšovém, březovém a osikovém. Wojewoda zmiňuje i jehličnaté a smíšené lesy, což nedokazuje využívání každého stromu těchto lesů jako substrátu; údaj o borových pařezech sám označuje za pravděpodobnou chybu. Jeho tuzemské hodnocení „ne příliš hojný“ pochází z roku 2003 a nepředstavuje moderní měření početnosti populace. Výsledky dosud nebyly podrobeny revizní DNA identifikaci všech tuzemských položek.
Stanoviště a výskyt
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Polsko | Štětín | II, IX–XII |
|
Zdroje
- E-Flora BC Atlas
- Wood-decaying strains study (také [36])
- Pacific Forestry Centre herbarium record
- UkrBIN record 314923
- W2-SEROTINA-NAMES
- Kuo 2024 — obecność sprzążek, ogólny źródłowy zakres tkanek owocnika.
- Śluzołycznik późny — uzupełnienie źródłowych cech, własnych określeń i warunków nr29.
- Karel Tejkal, Vladimír Sojka, Česká mykologická společnost: Sarcomyxa serotina (také [35])
- Minister Środowiska, Dz.U. 2014 poz. 1408, rozporządzenie w sprawie ochrony gatunkowej grzybów
- Minister Zdrowia, Dz.U. 2026 poz. 258, tekst jednolity rozporządzenia dotyczącego grzybów dopuszczonych do obrotu
- Marek Snowarski, Panellus serotinus Tx570
- PTMyk, KPNGRekomendacja6(2025)
- KunzeA., NeubauerC., FoersterH. 2012, DieMärvomgiftigenMuschelseitlingundeineFragedesgutenGeschmacks, DerTintling1:41–48
- MichaelKuo 2024, Panellusserotinus, owncollectionsHMK11131601/10292301
- LiX., WangL., WangZ. 2017, IJBiolMacromol98:59–66, DOI 10.1016/j.ijbiomac.2016.12.089/PMID28069348
- LiuQ., WuJ., WangP., LuY., BanX. 2022, FrontPharmacol13:883653, DOI 10.3389/fphar.2022.883653
- NCBITaxonomy40488
- OlariagaI., HuhtinenS., LæssøeT., PetersenJ.H., HansenK. 2020, StudiesinMycology96:155–184, DOI 10.1016/j.simyco.2020.05.003
- SaitoT., TonouchiA., HaradaY. 2014, JJMycology55(2), DOI 10.18962/jjom.jjom.H25-13
- YaoitaY., KohataR., KakudaR., MachidaK., KikuchiM. 2002, CPB50(5): 681–684, DOI 10.1248/cpb.50.681
- Evaluation of the Antioxidant Activities and Tyrosinase Inhibitory Property from Mycelium Culture Extracts. 2015.
- Immunomodulating and Antitumor Activities of Panellus serotinus Polysaccharides. 2012.
- Cai Q., Lin W.F., Liu J.W., Zhou Y., Yang Z.L. 2023. Two new species of Sarcomyxa (Agaricales) from China. Mycological Progress22:38. DOI 10.1007/s11557-023-01883-8.
- Grzyby Puszczy Knyszyńskiej — Panellus serotinus; local observations.
- Kuo M. 2024 (June). Panellus serotinus. Original documented HMK collections.
- Liaud et al. 2014. Exploring fungal biodiversity: organic acid production by 66 strains of filamentous fungi. Fungal Biology and Biotechnology 1:1.
- Papp V. 2019. Index Fungorum419:1; IF556853.
- EP0413053A1. Process for producing useful substance from edible basidiomycete mycelium. Patent publication,1991.
- Gorczak et al. 2023. Obserwacje mykologiczne członków Sekcji Różnorodność i Ochrona Grzybów PTMyk. Część III. Przegląd Przyrodniczy XXXIV,3.
- ELI status act DU/2014/1408.
- Saito T., Tonouchi A., Harada Y. 2014. Biological characteristics and molecular phylogenetic analysis of Sarcomyxa edulis comb. nov. and S. serotina. doi:10.18962/jjom.jjom.H25-13.
- Śluzołycznik późny — źródłowo rozdzielony materiał i warunki wyniku.
- ELI status act DU/2026/258.
- Wojewoda W. 2003. Checklist of Polish larger Basidiomycetes.
- Yaoita et al. 2002. New Sterols from Two Edible Mushrooms, Pleurotus eryngii and Panellus serotinus. Chemical and Pharmaceutical Bulletin 50:551–553.