Jedovatý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.










Helmovka čistá je drobná až středně velká lupenitá houba vyznačující se proměnlivým růžovým, lila až fialovým zbarvením klobouku a třeně. Její nápadnou vlastností je výrazný ředkvový pach i chuť dužniny. Vyskytuje se hojně po celý podzim v jehličnatých i listnatých lesích. Ačkoliv byla v minulosti někdy považována za jedlou, dnes je klasifikována jako jedovatá houba způsobující nepříjemné otravy trávicího traktu a nervové soustavy.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk.
Typ stavby plodnice: třeň. - Barva mycelia na bázi plodnice
- Barva mycelia na bázi plodnice: bělavá.
Klobouk
- Tvar klobouku
- Tvar klobouku: zvoncovitý.
Tvar klobouku: vyklenutý.
Tvar klobouku: plochý.
Tvar klobouku: kuželovitý.
Tvar klobouku: vyklenutý (zploštělý profil). - Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: hladký.
- Pokryv klobouku
- Pokryv klobouku: holá.
- Lesk povrchu klobouku
- za mokra: Lesk povrchu klobouku: lesklý.
za sucha: Lesk povrchu klobouku: matný. - Barva klobouku
- Barva klobouku: vínový.
Barva klobouku: šedofialová.
u mladých plodnic: Barva klobouku: liliový.
u mladých plodnic: Barva klobouku: purpurový.
Barva klobouku: bělavá.
Barva klobouku: žlutavý.
Barva klobouku: načervenalý.
za sucha: Barva klobouku: bělavá.
Barva klobouku: růžovohnědý.
Barva klobouku: bledě růžový.
Barva klobouku: bílý.
Barva klobouku: žlutý.
Barva klobouku: modrý.
Barva klobouku: šedý.
Barva klobouku: fialový.
Barva klobouku: liliový. - Obrys okraje klobouku
- Obrys okraje klobouku: zvlněný.
- Reliéf povrchu okraje klobouku
- za mokra: Reliéf povrchu okraje klobouku: průsvitně rýhovaný.
- Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 10–60 mm.
- Střed klobouku
- Střed klobouku: s výrazným hrbolem.
Střed klobouku: Vmáčklý. - Hygrofánnost klobouku
- Hygrofánnost klobouku: hygrofánní.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
- Profil hymenoforu u třeně
- Profil hymenoforu u třeně: vykrojený u třeně (lupeny).
- Sbíhavost hymenoforu na třeň
- Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý zoubkem (lupeny).
- Barva hymenoforu
- Barva hymenoforu: bělavá.
Barva hymenoforu: bledě růžový.
Barva hymenoforu: fialový. - Počet celých lupenů
- Počet celých lupenů: 20–40.
- Stupeň anastomóz lupenů
- Stupeň anastomóz lupenů: přítomný.
- Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: řídce uspořádané.
Rozestup lupenů: blízko u sebe.
Rozestup lupenů: dosti řídké. - Šířková třída lupenů
- Šířková třída lupenů: široké.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
Tvar třeně: zploštělý. - Báze třeně
- Báze třeně: válcovitá.
Báze třeně: ztlustlá. - Barva třeně
- Barva třeně: bělavá.
Barva třeně: šedofialová.
Barva třeně: Růžová.
Barva třeně: fialový.
Barva třeně: purpurová. - Reliéf povrchu třeně
- Reliéf povrchu třeně: hladký.
- Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: holá.
Pokryv povrchu třeně: ochmýřená.
v horní části třeně: Pokryv povrchu třeně: ojíněný (bílý povlak).
v horní části třeně: Pokryv povrchu třeně: ojíněný.
v dolní části třeně: Pokryv povrchu třeně: holá.
v dolní části třeně: Pokryv povrchu třeně: ochmýřená (bělavý povlak).
Pokryv povrchu třeně: vláknitá.
u mladých plodnic, v dolní části třeně: Pokryv povrchu třeně: Plstnatá (bílý povlak). - Vnitřek třeně
- Vnitřek třeně: dutý.
- Délka třeně
- Délka třeně: 30–100 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 2–8 mm.
- Odolnost dužniny třeně proti zlomení nebo roztržení
- Odolnost dužniny třeně proti zlomení nebo roztržení: křehký.
Odolnost dužniny třeně proti zlomení nebo roztržení: odolný proti zlomení nebo roztržení. - Zakřivení třeně
- Zakřivení třeně: rovný.
Zakřivení třeně: ohnutý.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: šedavý.
Barva dužniny: bělavá. - Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení
- Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení: křehký.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: ředkvičkový.
Vůně dužniny: ředkvičkový, silný.
Vůně dužniny: nepřítomný. - Třída tloušťky dužniny
- Třída tloušťky dužniny: tenký (dužnina klobouku).
Třída tloušťky dužniny: tenký.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: jehličnatý les.
Stanoviště: listnatý les. - Substrát
- Substrát: opad.
Substrát: půda. - Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: v malých skupinách.
Způsob růstu plodnic: jednotlivě.
Způsob růstu plodnic: ve skupinách.
Způsob růstu plodnic: ve svazcích.
Způsob růstu plodnic: roztroušené skupiny. - Doba růstu
- Plodnice se objevují od července do října.
Plodnice se objevují někdy v květnu. - Oblast výskytu
- Potwierdzono występowanie w Polsce.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedovatý
Právo
- Ochrana
- V Polsku nepodléhá druhové ochraně.
- Prodej
- V Polsku není povolen k prodeji ani k výrobě houbových výrobků.
Možná záměna
Mycena rosea
Hlavní rozdíly
Helmovka narůžovělá (Mycena rosea) se obvykle vyznačuje většími, masitějšími plodnicemi s jednotněji čistě růžovým kloboukem, postrádajícím namodralé a fialové odstíny vyskytující se u Mycena pura. Její třeň bývá na bázi zřetelněji rozšířený. Rozdíly v mikroskopické stavbě mezi těmito taxony jsou nepatrné a nespolehlivé, takže samotné zbarvení neumožňuje vždy jednoznačné určení.
Marasmius oreades
Hlavní rozdíly
Špička obecná (Marasmius oreades) se vyznačuje jinou barvou a stavbou klobouku, podstatně řidšími lupeny s odlišnou strukturou, pružnějším, tuhým třeněm a naprostou absencí ředkvového pachu.
FAQ
Je helmovka čistá jedlá?
Ne, helmovka čistá je jedovatá houba a její konzumace je nebezpečná pro lidské zdraví.
Kde helmovka čistá nejčastěji roste?
Vyskytuje se v listnatých i jehličnatých lesích na tlejícím listí, jehličí a bohatém humusu.
V jakém období se plodnice objevují?
Hlavní růstová vlna probíhá od srpna do listopadu, někdy až do začátku mírné zimy.
Jaký zápach má helmovka čistá?
Má charakteristický, velmi výrazný ředkvový zápach i chuť.
Zničí se jedovaté látky varem?
Nikoliv, toxiny v této houbě jsou teplotně stabilní a var je neodstraní.
Lze helmovku čistou použít k barvení vlny?
Ano, v tradičním řemesle sloužila k barvení na nažloutlé, béžové a šedofialové tóny.
Jaké příznaky vyvolává otrava touto houbou?
Vyvolává zažívací křeče, zvracení, silné pocení, slzení a poruchy vidění.
Vyskytuje se helmovka čistá i v horách?
Ano, roste běžně od nížinných poloh až po horské polohy po celé Evropě.
Byla v minulosti považována za jedlou?
V některých starých publikacích byla mylně uváděna jako jedlá podřadné jakosti.
Proč se houba nesbírá do kuchyně?
Důvodem je její toxicita, nepříjemná štiplavá ředkvová chuť a tenká dužnina.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné vědecké jméno
- Mycena pura
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: protáhle elipsoidní. Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: válcovitý. Tvar výtrusu: protáhle elipsoidní. Tvar výtrusu: válcovitý (téměř).
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 5–10 µm, šířka 2,5–5,2 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Způsob výživy
- Způsob výživy: saprotrofní.
Mimokulinární využití
Ačkoliv helmovka čistá nepatří mezi hospodářsky významné plodiny, v historickém kontextu i v tradičních řemeslných postupech našla své dílčí uplatnění. V textilním barvířství byla příležitostně využívána drobnými řemeslníky k barvení přírodních vláken; odvary z plodnic dodávaly vlně a hedvábí jemné béžové, nažloutlé až šedofialové tóny v závislosti na použitých minerálních mořidlech. V lidových tradicích a lokálních rituálech některých středoevropských venkovských komunit se sušené plodnice občas přidávaly do vykuřovadel a ochranných směsí bylin určených k zahánění nežádoucího hmyzu a obtížných parazitů v obydlích. V současné době nachází tento druh uplatnění především ve vzdělávání a osvětě jako názorný materiál při výuce toxikologie a poznávání hub na univerzitách a v přírodovědných muzeích. V zahradní a aranžérské tvorbě bývá někdy využívána pro přírodní fotografii a aranžování lesních dioramat, avšak kvůli rychlému vadnutí a rozkladu křehkých plodnic zůstává jakékoliv praktické materiální využití vždy jen krátkodobé a lokální.
Historie a kultura
V evropské kultuře se helmovka čistá objevuje od konce osmnáctého století, kdy byla poprvé podrobně popsána a vřazena do raných mykologických spisů a herbářů. Její latinské druhové jméno odkazuje k čistotě a jemnosti tvarů, což inspirovalo některé romantické přírodovědce a ilustrátory, kteří její křehké plodnice zachycovali v dobových botanických atlasech jako symbol efemérní lesní krásy. Ve folklóru některých germánských a západoevropských oblastí byly drobné fialové a narůžovělé helmovky spojovány se světem skřítků, víl a lesních bytostí, kterým měly sloužit jako malé deštníčky či pokrývky hlavy. Ačkoliv se k tomuto druhu neváží žádné rozsáhlé mytologické legendy ani starověké obřady, v literatuře devatenáctého a dvacátého století se stala modelovým příkladem houby, která klamala staré autory svou zdánlivou neškodností a půvabem. V modernější literatuře a ilustrované přírodovědné tvorbě bývá helmovka čistá zmiňována jako varovný symbol skrytého nebezpečí v přírodě a jako mezník v proměnách lidského chápání houbových jedů.
Jedlost a bezpečnost
Helmovka čistá je jedovatý druh, jehož konzumace představuje vážné zdravotní riziko a je zcela vyloučena. Po požití způsobuje toxický syndrom projevující se nevolností, zvracením, bolestmi břicha, nadměrným pocením, slzením a poruchami vidění či halucinacemi. Žádná běžná tepelná úprava, sušení, opakované vaření ani máčení neodstraňuje přítomné toxiny, takže bezpečná konzumace není možná za žádných okolností. Chuť dužniny je výrazně ředkvová, zemitá až mírně svíravá, což činí plodnice z kulinářského hlediska zcela neatraktivními. V minulosti byla v některých evropských atlasech mylně označována za jedlou, případně podmínečně jedlou houbu podřadné kvality, avšak novodobé toxikologické poznatky vedly k jejímu celosvětovému zákazu prodeje a zařazení mezi nebezpečné jedovaté druhy. Ve všech státech střední i západní Evropy je dnes její sběr pro konzumaci striktně odmítán a ani v zemích s liberálnějším přístupem k lesním houbám není považována za potravinu.
Stanoviště a výskyt
Helmovka čistá se vyskytuje v mírném pásmu severní polokoule, kde představuje jeden z nejhojnějších zástupců svého rodu v Evropě, Severní Americe i v severních částech Asie. V rámci České republiky i sousedních středoevropských zemí je plošně rozšířena od nížin až do horských poloh. Roste v různorodých lesních společenstvech, přičemž osídluje jak listnaté porosty s buky, duby, habry a břízami, tak jehličnaté lesy tvořené smrky, borovicemi či jedlemi. Významným substrátem je pro ni silná vrstva opadu, tlející listí a jehličí, mechové polštáře nebo humózní lesní půda bohatá na organické zbytky. Plodnice se objevují především v hlavní podzimní vlně od konce srpna do listopadu, v příznivých letech s mírným nástupem zimy až do prosince. V chladnějších podhorských a horských regionech začíná sezóna dříve, často již během července, zatímco v teplých nížinných doubravách vrcholí růst až v pozdním říjnu. V oblastech s mediteránním klimatem se s tímto druhem lze setkat i v průběhu zimních měsíců ve stálezelených doubravách.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Jedovatý — źródło oznaczenia
Česká mykologická společnost. Mycena pura — helmovka ředkvičková. Myko atlas. · Kuchyňské využití: autor zdroje popisuje druh jako mírně jedovatý; nejedná se o vyjádření k určení sebraného vzorku.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Mycena pura
Vědecké názvy a taxonomie
Helmovka tuhonohá (Mycena pura (Pers.) P. Kumm.) je v polské i české mykologické literatuře i v databázi NCBI řazena do čeledi helmovkovitých (Mycenaceae). V databázi NCBI je uveden rok kombinace 1871 a basionym Agaricus purus Pers. 1794. Dřívější zařazení taxonu do čirůvkovitých (Tricholomataceae), přítomné mimo jiné v pojetí Kuo z roku 2010, vyplývalo z odlišného, tradičního členění čeledí řádu pečárkotvarých.
Vědecké názvy a taxonomie
Nomenklatorická kombinace Prunulus purus (Pers.) Murrill 1916 se objevuje v české literatuře a v systematickém stromu Species Fungorum u rodu Prunulus se statusem synonyma. Publikace z roku 2026 používá jméno Prunulus purus s odkazem na přeřazení sekce Calodontes. V atlasovém pojetí se zachovává tradiční jméno Mycena pura, přičemž otázka konečného rodového zařazení zůstává otevřená.
Vědecké názvy a taxonomie
V mykologické literatuře se mezi synonyma helmovky čisté řadí mimo jiné: Agaricus ianthinus Fr. 1821, Agaricus pseudopurus Cooke 1882, Agaricus purpureus Bolton 1788, Agaricus purpureus Pers. 1801, Agaricus purus Pers. 1794, Mycena ianthina (Fr.) P. Kumm. 1871, Mycena pseudopura (Cooke) Sacc. 1887, Mycena pura f. pura (Pers.) P. Kumm. 1871, Mycenula pura (Pers.) P. Karst. 1889, Poromycena pseudopura (Cooke) Singer 1945 a Prunulus purus (Pers.) Murrill 1916.
Rozsah taxonu a omezení určování
Fylogenetické studie Hardera a spolupracovníků z roku 2013 na materiálu Mycena pura z Evropy a Severní Ameriky prokázaly přítomnost 11 samostatných evolučních linií. Spolu se šesti dříve popsanými druhy sekce a třemi liniemi z Ekvádoru bylo vymezeno celkem 20 fylogenetických jednotek. U mnoha z těchto linií nebyly zjištěny zřetelné morfologické, ekologické ani fenologické rozdíly, což způsobuje, že v terénních podmínkách zůstávají plodnice reprezentující tyto linie nerozlišitelné.
Rozsah taxonu a omezení určování
V molekulární revizi z roku 2013 bylo zkoumáno 45 položek vnitřní skupiny za použití sekvenování oblasti ITS a genů kódujících elongační faktor 1α (tEF) a podjednotku RNA polymerázy II (RPB1), s využitím Mycena rubromarginata jako vnější skupiny. Sekvenování klonů potvrdilo vysokou homogenitu sekvencí u jednotlivých izolátů.
Rozsah taxonu a omezení určování
Charakteristika lokusů použitých ve fylogenetické analýze komplexu Mycena pura:
- Lokus ITS: 45 sekvencí vnitřní skupiny, 645 pozic v zarovnání, délka sekvence 593–616 bp, 156 variabilních pozic, 83 parsimonijně informativní pozice.
- Lokus tEF: 45 sekvencí, 423 pozice v zarovnání, délka sekvence 404–412 bp, 150 variabilních pozic, 86 informativních pozic.
- Lokus RPB1: 45 sekvencí, 492 pozic v zarovnání, délka sekvence 475–482 bp, 102 variabilní pozice, 46 informativních pozic.
Rozsah taxonu a omezení určování
Fylogenetické stromy byly konstruovány pomocí metody maximální věrohodnosti v programu RAxML s evolučním modelem GTRGAMMA a bootstrapovým testem (1000 opakování). K vymezení hranic druhů bylo použito genealogické rozpoznávání fylogenetických druhů (GCPSR), přičemž byla prokázána shoda topologie stromů pro markery kódující proteiny (tEF a RPB1).
Rozsah taxonu a omezení určování
Test ILD prokázal významnou neshodu mezi stromem ITS a stromy proteinových genů (p = 0,001), při plné shodě mezi tEF a RPB1 (p = 0,49). Variabilita ITS v rámci jednotlivých linií činila 0–3,7 % a mezi liniemi 0,4–8,8 %. Standardní práh 3% rozdílu v sekvenci ITS spojoval evolučně odlišné linie do jediné OTU, což naznačuje, že samotný marker ITS je pro spolehlivé rozlišení druhů v rámci této skupiny nedostatečný.
Rozsah taxonu a omezení určování
Environmentální výzkum kořenové DNA byl založen na amplifikaci oblasti ITS2 za použití primerů ITS7A a ITS4 a sekvenování technologií 454 GS FLX Titanium na vzorcích izolovaných z ektomykorhizních špiček čištěných pod stereomikroskopem.
Rozsah taxonu a omezení určování
Bioinformatické zpracování hrubých odečtů probíhalo v balíčcích QIIME a VSEARCH s použitím kvalitativního filtrování Phred 25, shlukování OTU při 97% podobnosti sekvencí a vytváření amplikonových sekvenčních variant (ASV) pomocí algoritmu UNOISE s prahem spolehlivosti taxonomického zařazení ≥ 0,95.
Rozsah taxonu a omezení určování
Referenční soubor sekvencí pro rod Mycena zahrnoval 576 sekvencí reprezentujících 136 druhů, včetně referenční sekvence Mycena pura EU517504 o délce 628 bp. Analýza potvrdila, že určování příslušnosti environmentálních kořenových vzorků ke konkrétním liniím komplexu naráží na omezení vyplývající z nízkého rozlišení standardního čárového kódu ITS.
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Wpis Mycena pura (Pers.) P.Kumm. zgodny z dokładnym zaakceptowanym dopasowaniem GBIF2527219 i Index Fungorum188082. Zachowano osobno zakresy atlasów i badań kompleksu. Mycena rosea pozostaje odrębnym wpisem; wyników rodzaju Mycena nie przeniesiono na ten gatunek, a historycznej kombinacji Prunulus purus nie uznano za aktualną bez potwierdzenia.
[5] [19]
Prunulus purus — kombinace a pojetí v registrech
Datum a podklad jména: Prunulus purus (Pers.) Murrill je kombinace publikovaná v roce 1916, založená na Agaricus purus Pers. (1794). Wang et al. (2026) ji používají v tabulce 2, klíči a diskusi; nepublikují pro ni nový nomenklatorický akt, identifikátor ani stanovení typu.
Registry: Species Fungorum a související zobrazení Index Fungorum 503491 uvádějí jako platné jméno Mycena pura (Pers.) P. Kumm. MycoBank 503491 uvádí Prunulus purus a Mycena pura jako homotypické synonymum. V MycoBank se příznak Unchecked týká kontroly záznamu a samostatný nomenklatorický status zní Legitimate. Nejedná se o tři nezávislá taxonomická rozhodnutí.
Srovnávací materiál a typ: V tabulce 2 Wang figurují P. cf. purus VIII (CBH402, Dánsko) a P. purus (IS10/11/2000, USA). Žádný řádek není označen jako typ. Záznam basionyma 144144 uvádí typifikaci jako neuvedenou. Nové čínské sběry jiných druhů a jejich metody nebyly k těmto řádkům ani rozsahům klíče P. purus přiřazeny.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Dochovaný záznam ČMS používá název Mycena pura (Pers.) P. Kumm. 1871 a čeleď Mycenaceae. Jde o zápis nomenklatury použité atlasem. Nepředstavuje samostatné posouzení protologu ani typu a neznamená přijetí nových hranic druhu v komplexu.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Aronsen uvádí osm forem rozlišovaných Maasem Geesteranusem a Harderovu studii z roku 2010, v níž barevné variety M. pura nezískaly podporu jako samostatné druhy, ačkoli byly zjištěny různé klády. M. diosma a M. rosea byly v této analýze samostatné. Jde o zprávu atlasu o studii z roku 2010; nenahrazuje pozdější fylogenetiku tří lokusů z roku 2013 ani nepřiznává nový status všem barevným formám.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Poznámka ČMS používá Mycena pura (Pers.) P. Kumm. 1871, čeleď Mycenaceae a český název helmovka ředkvičková. Synonyma přijatá atlasem zůstávají původním přehledem, bez nezávislého ověření protologů a typů.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Harder a spoluautoři (2013) porovnali ITS, tEF a RPB1. Materiál zahrnoval 46 plodnic včetně outgroup a tabulka alignmentu 45 sekvencí ingroup. Bylo rozpoznáno 11 linií komplexu M. pura v Evropě a Severní Americe a tři ekvádorské; 20 linií celé analýzy zahrnuje také šest dalších pojmenovaných druhů. ITS dokázal jak spojovat různé linie, tak rozdělovat jednu, proto nebyly polské položky přiřazeny k liniím I–XI na základě barvy nebo samotného atlasového názvu.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: V Harderově analýze 2023 byly porovnávány referenční sekvence Mycena z GenBank a UNITE; část veřejných určení byla označena za chybná. Odkaz M. pura EU517504 umožňoval mapovat ITS1 a ITS2. Výsledky se týkají materiálu určeného autory a použité referenční databáze, bez automatické revize jmen všech atlasových plodnic.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Kuo v prosinci roku 2010 popisoval severoamerické široké pojetí Mycena pura a předpovídal jeho rozdělení pomocí studií DNA. Růžové exempláře bývaly označovány jako M. rosea. Historické záhlaví Tricholomataceae a široké použití jména zůstávají rysem tohoto zdroje; nemění současnou čeleď na kartě ani nepotvrzují identitu všech růžových exemplářů.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Poznámka z Kuo 2010 zachovává široké použití jména Mycena pura pro severoamerický materiál a dřívější růžové formy označované jako M. rosea. Taxonomický rozsah této karty je historický; nebyl použit jako důkaz současné synonymie nebo identifikace všech forem v komplexu.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: NCBI Taxonomy v dochovaném záznamu taxid 153505 uvádí Mycena pura, basionym Agaricus purus Pers.1794, čeleď Mycenaceae a anglický název lilac bonnet. NCBI upozorňuje, že není nomenklatorickou autoritou. Záznam dokumentuje použití jména registrem sekvencí; nejedná se o čtení protologu ani typového materiálu.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Německé hodnocení Rote-Liste-Zentrum se týká přesně Mycena pura var. pura a používá název Rettich-Helmling. Rozsah variety byl zachován; nebyl rozšířen na všechny taxony vyčleňované z komplexu pura ani na libovolný německý obecný název.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Polský atlas Snowarského používá název Mycena pura, grzybówka fioletowawa nebo grzybówka czysta, a čeleď Mycenaceae. Bílé jedince popisuje jako f. alba s nejistou systematickou hodnotou. Přehled názvů a bibliografie představuje stanovisko atlasu, bez nového přijetí taxonomické kategorie pro každou barevnou formu.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Úplný dochovaný HTML atlasu používá Mycena pura, grzybówka fioletowawa a grzybówka czysta; u bílé f. alba uvádí nejistou systematickou hodnotu. Karta odlišuje vlastní popis od hodnocení citovaných v bibliografii. Upravené datum stránky a datum vygenerování HTML nebyly použity jako datum sběru.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: V načteném stromu Species Fungorum pro rod Prunulus má řádek Prunulus purus (Pers.) Murrill 1916 status Synonym a čeleď Mycenaceae, zatímco část nových taxonů z let 2025–2026 má status Accepted. Cílový záznam 503491 nebyl otevřen. Samotný řádek stromu nerozhoduje o accepted name tohoto záznamu ani o sporu se současnou publikací.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: V dostupných fragmentech Wanga a spoluautorů (2026), Journal of Fungi 12(3):172, byl použit název Prunulus purus a byla uvedena změna týkající se Calodontes z roku 2025. Nebyla přečtena celá publikace ani citovaná práce z roku 2025. Název byl zachován jako zdrojové užití vyžadující kontrolu nomenklatury; metody nových čínských taxonů nebyly přiřazeny M. pura a nebylo automaticky změněno aktivní ID druhu.
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
Kaulocystidy
Hymeniální cystidy
- Povrch hymeniální cystidy
- Povrch hymeniální cystidy: hladký. [17]
- Uspořádání cheilocystid
- Uspořádání cheilocystid: pás. [17]
- Délka společně popsaných hymeniálních cystid
- Délka společně popsaných hymeniálních cystid: 40–70 µm. [24]
- Šířka společně popsaných hymeniálních cystid
- Šířka společně popsaných hymeniálních cystid: 10–20 µm. [24]
- Tvar vrcholu hymeniální cystidy
- Tvar vrcholu hymeniální cystidy: zaoblený. [17]
- Délka hymeniální cystidy
- Délka hymeniální cystidy: 25–75 µm. [17]
- Tvar hymeniální cystidy
- Tvar hymeniální cystidy: vřetenovitý. [17]
Tvar hymeniální cystidy: kyjovitý. [17]
Tvar hymeniální cystidy: válcovitý (téměř). [17] - Šířka hymeniální cystidy
- Šířka hymeniální cystidy: 11–18 µm. [17]
Ostatní laboratorní znaky
- Šířka hyf kůry třeně
- Šířka hyf kůry třeně: 2–4 µm. [17]
Pokožka klobouku
- Šířka prvků pokožky klobouku
- Šířka prvků pokožky klobouku: 2–5 µm. [17]
Výtrusy
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu: 1,7 (přibližná hodnota, průměr). [17]
- Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: hyalinní. [27]
- Délka výtrusu
- Délka výtrusu: 6–9,5 µm. [9]
Délka výtrusu: 5–8,5 µm. [27]
Délka výtrusu: 6–9,5 µm. [17]
Délka výtrusu: 6–10 µm. [24]
Délka výtrusu: 6–8 µm. [19] - Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 1,4–2,1. [17]
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: protáhle elipsoidní. [27]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [19]
Tvar výtrusu: válcovitý. [19]
Tvar výtrusu: protáhle elipsoidní. [24]
Tvar výtrusu: válcovitý (téměř). [24]
Materiál a metody výzkumu
Mikroskopická data — zdroj a omezení
Materiál: Ve zdroji popsané výtrusy Mycena pura; vedle průměrného Q není uveden rozsah vzorku ani dokladový exemplář.
Rozsah odečtu: Celý text.
Omezení: Přibližný průměr uvedený autorem zdroje; nebyl vypočten z nezávisle popsaných mezí intervalu.
Izotopová analýza — metoda
Izotopové analýzy houbového materiálu byly prováděny na vzorcích sušených při 70°C po dobu 12–36 hodin, homogenizovaných a analyzovaných v cínových kapslích na elementárním analyzátoru Costech ECS4010 spojeném s hmotnostním spektrometrem DELTAplusXP. Měření zahrnovala izotopové poměry δ¹³C a δ¹⁵N a procentuální obsah uhlíku a dusíku kalibrované podle mezinárodních standardů VPDB a AIR.
Srovnání izotopových zdrojů — omezení
V ekologické literatuře týkající se kořenových vazeb rodu Mycena byly zaznamenány nesrovnalosti v označení zkoumaných bříz (Betula pendula v tabulkových přehledech oproti Betula pubescens v metodickém popisu) a v jednotkách izotopových hodnot (označení % v textu oproti promile ‰ v grafech), což plyne z odlišností zápisu v primárních zdrojích.
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Počet výtrusů na bazidii
- Liczba zarodników na jednej podstawce wynosi 4. [24] [19] [17]
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- 6–9,5 µm [17]
5–8,5 µm [27]
6–10 µm [24]
Materiał badania: Klucz Wang i in. (2026), terminalny wynik P. purus w punkcie 12; M. pura według powiązania homotypicznego. Wiersz P. roseus kończy się oddzielnie w punkcie 10. 6–9,5 µm [9]
6–8 µm [19] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- Materiał badania: Klucz Wang i in. (2026), terminalny wynik P. purus w punkcie 12; M. pura według powiązania homotypicznego. Wiersz P. roseus kończy się oddzielnie w punkcie 10. 4–5,2 µm [9]
2,5–4 µm [27]
4–5,2 µm [17]
3,5–5 µm [19]
3–4 µm [24]
Metody i zapisy źródłowe — Opis zarodników w atlasie specjalistycznym dla północnej Europy; źródło nie wskazuje mierzonej kolekcji ani okazu.
Powierzchnia cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Cheilocystidia smooth.” [17]
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „Basidia 4-spored.” [17]
Długość podstawki; Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „Basidia 27–30 × 6–8 µm.” [17]
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „Basidia clavate.” [17]
Długość kaulocystyd; Obecność kaulocystyd; Szerokość kaulocystyd — zapis źródłowy: „Caulocystidia 25–72 × 9–15 µm.” [17]
Kształt kaulocystyd — zapis źródłowy: „Caulocystidia fusiform, clavate to subcylindrical.” [17]
Organizacja cheilocystyd — zapis źródłowy: „Cheilocystidia forming a sterile band.” [17]
Kształt szczytu cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Cheilocystidia apically broadly rounded.” [17]
Długość cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Cheilocystidia 25–75 × 11–18 µm.” [17]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Cheilocystidia fusiform, clavate, subcylindrical.” [17]
Szerokość elementów skórki — zapis źródłowy: „Hyphae of the pileipellis 2–5 µm wide.” [17]
Obecność pleurocystyd — zapis źródłowy: „Pleurocystidia similar.” [17]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Spores 6–9.5 x 4–5.2 µm.” [17]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Q 1.4–2.1.” [17]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Spores smooth.” [17]
Szerokość strzępek kory trzonu — zapis źródłowy: „Hyphae of the cortical layer of the stipe 2–4 µm wide.” [17]
Metody i zapisy źródłowe — Mikroskopowy opis atlasowy; określonego okazu ani kolekcji nie wskazano.
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „Bazidie jsou 4výtrusé.” [19]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Spory 6–8 × 3,5–5 µm.” [19]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Výtrusy jsou elipsoidní až válcovité. ” [19]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Výtrusy hladké.” [19]
Metody i zapisy źródłowe — Północnoamerykański atlasowy opis zarodników; pięć identyfikatorów okazów Herb. Kuo wymieniono na stronie, ale nie powiązano ich z tymi wymiarami.
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „Basidia 4-spored.” [24]
Długość wspólnie opisanych cystyd hymenialnych; Szerokość wspólnie opisanych cystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „Cheilo- and pleurocystidia 40–70 × 10–20 µm; joint source range.” [24]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Spores 6–10 x 3–4 µ.” [24]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Spores long-elliptical or nearly cylindrical.” [24]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Spores smooth.” [24]
Metody i zapisy źródłowe — Klucz Wang i in. (2026), terminalny wynik P. purus w punkcie 12; M. pura według powiązania homotypicznego. Wiersz P. roseus kończy się oddzielnie w punkcie 10.
Pochodzenie materiału: Lokalizacji dwóch porównawczych sekwencji z tabeli 2 nie przypisano pomiarom klucza.
Obecność pleurocystyd — zapis źródłowy: „Pleurocystidia present.” [9]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „basidiospores 6–9.5 × 4–5.2 μm.” [9]
Metody i zapisy źródłowe — Mikroskopowy opis atlasowy grzybówki czystej; konkretny okaz/kolekcja niepowiązane z podanym zakresem zarodników.
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Zarodniki bezbarwne.” [27]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki 5–8,5 × 2,5–4 µm.” [27]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki wydłużone, elipsoidalne.” [27]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki gładkie.” [27]
Úplný odečet výzkumů komplexu M. pura
Materiál a markery: Harder a kol. (2013) porovnali ITS, tEF a RPB1. Úplný článek a tři oficiální přílohy zahrnují genové stromy, data 46 položek, jejich znaky a shluky OTU. Linie I–XI zahrnují 26 řádků položek; seznam neobsahuje polský materiál.
Údaje z tabulky 3: Na straně 770 jsou zapsány indexy homoplazie se znaménkem ±. Pro ITS1 je hodnota 0,304744 ± 0,064488 a pro ITS2 0,723595 ± 0,234375. Zbývající tři řádky a vyobrazení původní tabulky jsou zachovány u zdroje. Tabulka neuvádí druhé číslo jako SD ani SE; takový význam mu nebyl přiřazen.
Rozsah přiřazení: Jde o linie komplexu definované ve studii, nikoli o hotové protějšky současného nominálního záznamu. Linie V byla pojata jako M. luteovariegata. Vlastnosti jednotlivých exemplářů, zemí a shluků OTU byly zachovány u jejich zdrojových označení; nebyly převedeny do obecných znaků M. pura.
Hodnoty klíče Wang: Výtrusy a přítomnost pleurocystid jsou popsány v terminálním bodě 12 klíče P. purus. Nejedná se o řádek P. cf. purus VIII z tabulky sekvencí. Klíč k těmto hodnotám nepřiřazuje konkrétní exemplář ani preparát; metody nových čínských sběrů na ně nebyly přeneseny.
Atlasové srovnání Aronsena
Pozorování autora atlasu: Aronsen ve srovnání založeném na vlastní zkušenosti popisuje Mycena rosea jako masivnější, s víceméně jednotně růžovými barvami a rozšířenou bází třeně v porovnání s M. pura. Přiřazení tohoto pozorování autorovi bylo zachováno; nejedná se o nové rozhodnutí o hranicích druhů.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Polský záznam atlasu Mycena pura popisuje dvě vybrané kolekce: barevnou z Lodžského vojvodství, okresu Radomsko, a f. alba z Kačavského podhůří. Podrobnosti o lokalitách a osobách v tomto záznamu nebyly zachovány. M. rosea byla porovnána jako masivnější, obvykle světle růžová a s výraznějším hrbolkem a M. pelianthina byla odlišena tmavším ostřím lupenů. Forma alba má nejistou systematickou hodnotu. Klobouk byl popsán jako obvykle bez hrbolku nebo se slabým hrbolkem; toto označení se netýká třeně.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Záznam ČMS z 28. října 2026 zaznamenává častý tupý hrbolek uprostřed klobouku a možnost záměny jedovatých zástupců skupiny Mycena pura s Laccaria amethystea. Jde o pojetí českého atlasu, oddělené od polského popisu obvykle slabého hrbolku nebo jeho nepřítomnosti. Nejde o identifikaci konkrétní fotografie ani o přenesení znaku klobouku na třeň.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Aronsen popisuje třeň Mycena pura jako tuhý, zatímco polský a český atlas jej označují jako křehký. V mikroskopické poznámce byly zachovány výtrusy 6–9,5 × 4–5,2 µm, Q 1,4–2,1, v průměru kolem 1,7; bazidie 27–30 × 6–8 µm, cheilocystidy 25–75 × 11–18 µm a kaulocystidy 25–72 × 9–15 µm. Chybí početnost i určení jediného vzorku. Rozměry zůstávají údaji severoevropského atlasu, nikoli jedním novým terénním vzorkem.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Aronsen odlišuje M. diosma tmavšími, hnědofialovými až fialovými lupeny a nasládlým pachem s tónem dřevěné krabice od doutníků, který po poranění přechází v ředkvový. M. dura popisuje jako hustě trsnatou, s tmavým mladým kloboukem, bílým tuhým třeněm a nejednotným ostřím lupenů. U M. sororia uvádí barevné odlišnosti a větší výtrusy, ale považuje toto jméno za nomen dubium pro další výzkum. Porovnání zůstávají připsána autorovi atlasu.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Poznámka ČMS uvádí klobouk 20–60 mm, třeň 30–80 × 3–8 mm a výtrusy 6–8 × 3,5–5 µm. Lupeny jsou popsány jako řídké, široké, vykrojené nebo se zoubkem. Jde o samostatné atlasové rozsahy, bez uvedeného počtu měření a média; nebyly sloučeny s rozsahy Aronsena ani polského atlasu.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Karta ČMS uvádí tři záhlaví nálezů Mycena pura: 0066-2020-0227 a 0066-2020-0228 z 25. října 2020 ve Středočeském kraji a 0066-2020-0194 z 17. října 2020 v Ústeckém kraji. Jde o záhlaví s číslem, datem a regionem, bez úplných metrik jednotlivých položek. Karta rozebírá záměny ve skupině M. pura, včetně lakovky; záznamy nepředstavují molekulární revizi určení.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Tento dochovaný kontejner spojuje fragmenty Harderovy práce o kořenech z roku 2023, záznamy vyhledávání zdrojů a fragmenty fylogenetiky z roku 2013. Není jedním uceleným článkem z roku 2013. Uvedené kódy, stromy, izotopy a vzorky byly zachovány u příslušné práce, bez slučování materiálu obou studií nebo připisování metod jednoho článku druhému.
Rozsah smíšeného archivu
Zjištění zdroje: Ilustrace a popisky v dochovaných výsledcích vyhledávání pocházejí z různých publikací. Izotopové rodové grafy nejsou měřeními všech druhů rodu Mycena a fragmenty stromu komplexu pura nejsou novým polským pozorováním. Záznam zachovává přesný kontejner a autorství jednotlivých prací, místo aby jej popisoval jako původní PDF.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: V načtených fragmentech Hardera byly zachovány kódy analyzovaných materiálů, mj. CBH367, CBH371, CBH166 a CBH358, a rozdíl mezi shodnými stromy tEF/RPB1 a neshodnými výsledky ITS. Ve starém extraktu tabulky 3 byl znak mezi hodnotami poškozen. Současné čtení plného PDF vizuálně potvrdilo ±; typ nejistoty nebyl domýšlen. M. luteovariegata a její typový materiál zůstávají srovnávacím taxonem, nikoli měřením M. pura. Fragmenty i nalezený úplný PDF byly zachovány jako různé artefakty téže práce, nikoli nezávislé studie.
Načtená tabulka indexů homoplazie
Zjištění zdroje: V plném PDF Hardera 2013 tabulka 3 na straně 770 obsahuje indexy homoplazie: ITS1 0,304744 ± 0,064488; ITS2 0,723595 ± 0,234375; introny tEF 0,290758 ± 0,0463272; exony tEF 0,410317 ± 0,0993787; první intron RPB1 0,054876 ± 0,0083381. Znaménko ± bylo potvrzeno na vyobrazení tabulky, aniž by byl druhý parametr označen jako SD nebo SE, což tabulka nespecifikuje. Tato data popisují analýzu markerů, nikoli rozměry výtrusů.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Harder 2013 ukazuje limity identifikace komplexu Mycena pura pouze barvou a markerem ITS. Popis nového M. luteovariegata, jeho žluté barvy a měření není popisem M. pura. Rozměry uvedené pro jiný taxon nebyly doplněny k vlastnostem druhu na této kartě.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Harder 2023 spojuje analýzu sekvencí z kořenů s izotopovými měřeními odděleně sebraných plodnic. Plodnice, listy a vzorky půdy byly sušeny 12–36 hodin při 70°C a analyzovány systémem Costech ECS 4010/DELTAplusXP vůči VPDB a AIR. Materiál zahrnoval norské lokality, včetně Finse a Vettakollåsen, a Gribskov v Dánsku. Dva sběry označené M. pura z Finse měly profily blízké mykorhizním houbám; samotné izotopy neprokazují konkrétního partnera ani vzájemnou výměnu látek.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Harderova poznámka 2023 uchovává odděleně vzorky kořenů a plodnic použité pro izotopovou analýzu z let 2015–2016. Detekce M. pura přesahující 10% se týkala jednoho jedince Bistorta vivipara, zatímco dva sběry plodnic z Finse měly izotopový profil blízký mykorhizním houbám. Jedná se o dva druhy materiálu; nebyly spojeny do jednoho prokázaného symbiotického páru.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Kuo uvádí herbářové sběry 08170306, 10300401, 11050402, 10120903 a 09241101, bez jejich přesných lokalit v textu stránky. Pro široký komplex uvádí výtrusy slabě nebo mírně amyloidní, někdy v dospělosti neamyloidní, a KOH negativní nebo zelenožlutou reakci na klobouku. Neuvádí koncentraci KOH ani jednoznačné činidlo pro stanovení amyloidnosti. Rozpor s amyloidními výtrusy podle Aronsena zůstává připsán zdrojům.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Poznámka Kuo uvádí pět herbářových sběrů diskutovaných na stránce, ale bez přesných lokalit a počtu měření. Pro komplex jsou zachovány výtrusy 6–10 × 3–4 µm, slabá nebo mírná amyloidnost či absence amyloidnosti v dospělosti a reakce KOH negativní nebo zelenožlutá na klobouku. Koncentrace KOH a činidlo amyloidní zkoušky zůstávají neuvedeny; výsledky nebyly sloučeny se severoevropskou mikroskopií podle Aronsena.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Poznámka atlasu zachovává dva vybrané sběry Mycena pura a rozmezí klobouku 10–50(60) mm, třeně 30–70 × 2–5 mm a výtrusů 5–8,5 × 2,5–4 µm. Počet měření a mikrometrické médium nebyly uvedeny a skrytý registr GRej nebyl načten. Rozměry a vybraná určení se nestávají nezávislou revizí položek ani úplným přehledem lokalit.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Dva vybrané sběry v úplném atlasu jsou janow.190929-JN-19-09-128, barevná forma z gminy Radomsko v okrese radomszczańském, a jsb.161019-19102016-8JS, f. alba z Pogórza Kaczawskiego. Atlas porovnává M. rosea jako větší a růžovější, M. pelianthina podle tmavšího ostří lupenů a poukazuje na možnost záměny s lakovkami a vybledlými špičkami. Byla zachována původní určení a lokality, bez nezávislé taxonomické revize těchto sběrů.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Aronsen popisuje lupeny někdy sbíhavé krátkým zoubkem a u starších plodnic příčně pospojované na hřbetě; jejich ostří je vyklenuté a stejnobarevné. Výtrusy označuje jako pip-shaped, hladké a amyloidní. Trama lupenů v Melzerově činidle získává vínově hnědé zbarvení; nejedná se o popis reakce výtrusů nebo cystid. Přezky uvádí ve všech pletivech. Jde o profil atlasového popisu, bez přiřazení vzorku ke konkrétní zemi.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Kuo popisuje cheilocystidy a pleurocystidy společně: od vzácných a roztroušených po četné, o rozměrech 40–70 × 10–20 µm, vřetenovitě břichaté, široce vřetenovité nebo vakovité. Jde o společný popis obou typů cystid v širokém atlasovém pojetí; nebyl rozdělen na dvě nezávislé série měření ani na národní profily materiálu.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: ČMS popisuje dužninu jako tenkou, vodnatou a křehkou. V tomtéž popisu jsou vůně i chuť výrazně ředkvičkové. Vodnatost nebyla ztotožněna s rosolovitostí a chuť nebyla přesunuta do pole vůně.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Polský popis uvádí, že vlhký klobouk je prosvítavě rýhovaný od okraje do 1/3. Jedná se o rozsah optického jevu při určité vlhkosti, nikoli o hloubku nebo délku fyzických rýh.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Ogólny opis występowania gatunku i sezonu w Czechach oraz trzy datowane znaleziska w atlasie ČMS. Dat pojedynczych zbiorów nie uznano za zwykły sezon.
Rozsah čtení: Úplný text.
Datum revize: 28.10.2026.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Dwa znaleziska atlasu ČMS z kraju środkowoczeskiego z 25 października 2020 roku; identyfikatory 0066-2020-0227 i 0066-2020-0228.
Rozsah čtení: Úplný text.
Datum revize: 28.10.2026.
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Předpisy pro lokalitu: Polsko
Podklad pro informace o ochraně
Ověřené názvy se nevyskytují v seznamech druhové ochrany hub z tohoto předpisu.
Podklad pro informace o obchodu
Ověřované názvy druhu a jeho kombinace nebyly nalezeny v příloze 1 seznamu povolujícího houby pro uvádění na trh nebo výrobu produktů. Závěr je omezen na tento seznam.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Druh ani ověřené kombinace: Mycena pura, Prunulus purus, Agaricus purus, grzybówka czysta, grzybówka fioletowawa, nebyly nalezeny v úplných seznamech makromycetů přísně i částečně chráněných. To nestanoví obecné právo sběru. Červený seznam a druhová ochrana jsou oddělené. Nebyly ověřovány podmínky konkrétního území ani zákony jiných zemí. Dochovaná poznámka ze čtení odkazuje na tentýž předpis, jehož původní PDF zůstává v databázi; nepředstavuje nezávislý právní základ.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Druh ani prověřované kombinace nebyly nalezeny v celých 72 položkách přílohy č. 1. Jedlost ani zápis jiného druhu netvoří pozitivní základ pro uvádění tohoto taxonu do oběhu. Jde o věcný základ a obecné požadavky předpisu, bez dokladu atestu dané šarže, oprávnění prodejce nebo splnění všech podmínek. Dochovaná poznámka z výpisu se vztahuje ke stejnému předpisu, jehož původní PDF zůstává v databázi; nepředstavuje nezávislý právní základ.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Karta Rote-Liste-Zentrum uvádí hodnocení Dämmricha a spoluautorů z roku 2016: Mycena pura var. pura je v Německu neohrožená a velmi hojná, přičemž oba trendy jsou stabilní; národní odpovědnost nebyla hodnocena. Červený seznam je hodnocením ohrožení, nikoli předpisem o ochraně druhů, povolením ke sběru ani novým monitoringem z roku 2026.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Ve výzkumu Stadelmanna, Müllera a Eugstera z roku 1976 byla Mycena pura zařazena do skupiny hub obsahujících malá množství stereoizomerů muskarinu, v množství do 2 mg na 100 g suché hmotnosti. V tehdy zkoumaném vzorku nebyla zaznamenána přítomnost epi-allo-muskarinu.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V roce 1997 Becker, Erkel, Anke a Sterner izolovali z myceliální kultury Mycena pura kyselinu purachinonovou (kyselinu norilludalanoseskviterpenovou). Tato sloučenina v koncentraci 380 µM indukovala diferenciaci 30–40 % buněk lidské leukemické linie HL-60 a v menší míře také buněk linie U-937. Z mycelia byl izolován také strobilurin D.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Becker a spoluautoři (1997) v prostudovaném abstraktu popisují kyselinu purachinonovou izolovanou z kultury mycelia Mycena pura. Při 380 µM bylo dosaženo diferenciace 30–40% buněk HL-60 a účinek na U-937 byl menší. Byla izolována také strobilurinová látka D. V dochovaném abstraktu nebyl uveden kmen, doba expozice, početnost ani kompletní metody; jde o výsledek pro sloučeninu a buněčné linie, bez přisuzování klinické účinnosti plodnicím.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Abstrakt Stadelmanna a spoluautorů (1976) uvádí Mycena pura mezi taxony s malým množstvím stereomerních muskarinů. Hranice ≤2 mg/100 g suché hmotnosti byla uvedena pro skupinu zkoumaných hub, nikoli jako výsledek jednotlivého vzorku M. pura; nebyla tedy druhu přiřazena jako koncentrace ani bezpečná dávka. Absence detekce epi-allo má rovněž rozsah zkoumané skupiny. Úplné metody, voucher ani početnost v dochovaném abstraktu nejsou.
Analytické výsledky
Samostatné zdrojové analytické výsledky
Rozsah izotopových a kořenových výsledků
Zjištění zdroje: Kořenový výsledek M. pura přesahující 10% se týkal jednoho jedince Bistorta vivipara. Práce přímo nestanovovala, zda každá plodnice zkoumaná izotopově byla volně žijící, nebo vázaná na rostlinu. Nesoulad mezi názvem Betula pendula v tabulkách a B. pubescens v textu zůstává zjevný. Absence přímého pozorování konkrétní mykorhizy nebyla zaměněna za důkaz její nepřítomnosti.
Omezení měření a identifikace
Zjištění zdroje: Poznámka zachovává nesoulad mezi znakem % v izotopovém textu a ‰ na ose obrázku 4 a také rozdíl v názvech břízy v tabulkách a metodice. Chybějící odečet doplňků a absence přímého pozorování konkrétního kořenového partnera nebyly nahrazeny domněnkami. Údaje o vzorcích a kvalitativní porovnání izotopů jsou zachovány v rozsahu této práce.
Ekologické výzkumy
Izotopové profily rodu Mycena
Ve statistických modelech analyzujících izotopové složení makromycetů vysvětlovaly rod Mycena a geografická lokalita 48 % a 8,1 % variability pro δ¹⁵N (R² = 0,56) a 51,4 % a 11,7 % variability pro δ¹³C (R² = 0,66). Tyto modely odrážejí variabilitu trofických profilů v rámci populací opadových hub.
Detekce v kořenech ve studii Hardera
Rozsah výsledku a omezení: Harder a spoluautoři uvedli pro materiál označený v práci jako Mycena pura detekci ve vzorcích kořenů jednoho jedince Bistorta vivipara s podílem přesahujícím 10%. V této studii to nebyl častý výsledek ve vzorcích kořenů. Autoři nemohli přímo určit, zda každá plodnice použitá v izotopové analýze žila volně, nebo byla vázána na rostlinu. Výsledek nebyl zaznamenán jako potvrzená mykorhiza ani obecný seznam hostitelů M. pura.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Polský atlas uvádí pro Mycena pura opad listnatých a jehličnatých lesů i místa mimo les, obvykle po několika plodnicích pohromadě. Období je zapsáno „od (května) července do října“, s častějším výskytem od pozdního léta do pozdního podzimu. Květen je ve zdroji vyznačen závorkou a kvalitativní „častěji“ netvoří samostatný číselný vrchol hojnosti. Dvě vybrané kolekce neurčují sezónu ani početnost populace.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Aronsen popisuje Mycena pura jako roztroušenou v listovém humusu a na jehličí, v listnatých i jehličnatých lesích a na otevřenějších vřesovištích. Uvádí léto–podzim a hojný výskyt v oblasti pokryté atlasem. Jde o rozsah severoevropského zpracování; nebyl převeden na polské měsíce ani nebyl vřes považován za prokázaného mykorhizního partnera.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: ČMS v dochovaném záznamu uvádí pro Českou republiku sezónu červenec–listopad a velmi hojný výskyt Mycena pura. Jde o atlasové hodnocení pro Česko; nemění sezónu Polska a nepředstavuje počet identifikovaných lokalit. Tři samostatná hlášení nálezů nebyla v této poznámce vyhodnocena.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Fragment týkající se Hardera 2023 ukazuje materiály z míst jako Finse a odděluje izotopový profil plodnic od detekce sekvencí v kořenech. Tato data nepotvrzují, že každý uvedený hostitel obsahoval Mycena pura nebo že vybraná plodnice rostla v mykorhize. Fragmenty o komplexu z roku 2013 zůstávají samostatným taxonomickým a geografickým rozsahem.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Rozsah Harderovy studie zahrnuje materiál komplexu Mycena pura z Evropy a Severní Ameriky a samostatné ekvádorské linie. Jedná se o původně určené a sekvenované sběry širokého komplexu. Nebyly všechny ztotožněny s evropským druhem v úzkém pojetí a ekologie žluté, trávinné M. luteovariegata nebyla přenesena na M. pura.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Izotopové vzorky Hardera 2023 pocházejí z několika odlišných lokalit v Norsku a Dánsku, se samostatnými vzorky rostlin a půdy. M. pura v Gribskovu a Finse neměla jednotný profil. V textu byly hodnoty izotopů zapsány znakem %, zatímco osy grafu byly označeny ‰; tento nesoulad nebyl v číselných údajích sjednocen. Nebyla z něj vyvozena nová obecná stanovištní preference druhu.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Harderova studie 2023 zahrnuje sekvence rodu Mycena v kořenech deseti zkoumaných rostlin, ale rodový výsledek nebyl v plném rozsahu připsán M. pura. Pro M. pura byl zaznamenán jeden zřetelný výsledek u Bistorta vivipara. Izotopový materiál z Norska a Dánska automaticky nepotvrzuje přítomnost M. pura ve všech kořenech, lokalitách nebo mykorhizní vztah s každým uvedeným stromem.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Severoamerická karta Kuo z roku 2010 popisuje rozklad opadu, především pod jehličnany, ale i listnáči, a výskyt od jara do podzimu, v Kalifornii také v zimě. Informace zůstávají vztaženy k širokému komplexu používanému autorem. Nenahrazují polskou sezónu ani nedokazují, že všechny tyto sběry patří k současnému evropskému M. pura sensu stricto.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Německé hodnocení z roku 2016 označuje Mycena pura var. pura jako velmi hojnou a zachovává stabilní trendy. Jde o kvalitativní národní hodnocení pro uvedený taxon, bez seznamu souřadnic nebo počtu lokalit. Nebylo přeneseno na četnost v Polsku ani považováno za nové pozorování ze dne načtení stránky.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Polský atlas označuje Mycena pura jako hojnou, rostoucí na opadu a obvykle po několika pospolu, v listnatých i jehličnatých lesích i mimo les. Dochované dva vybrané sběry jsou příklady použitými autorem; nevymezují areál celého druhu ani početnost populace. Jedná se o atlasový údaj, oddělený od národních hodnocení jiných států.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: V záhlavích nálezů atlasu ČMS je uveden Středočeský kraj a Ústecký kraj v Česku. Dochovaná čísla a data těchto sběrů jsou uvedena v samostatné dokumentaci materiálu. Regiony nebyly nahrazeny jinými geografickými identifikátory; jednotlivé nálezy neurčují celou sezónu v Česku.
Stanoviště a výskyt
Biotop, oblast a roční období
Druh roste na opadlém listí, jehličí a humusu v listnatých, jehličnatých a smíšených lesích. Plodnice vyrůstají jednotlivě, roztroušeně, ve skupinách nebo v malých trsech. Vyskytuje se také na okrajích lesů, v křovinách a v severoevropských podmínkách i na otevřených vřesovištích. Jako saprotrof rozkládá rostlinné zbytky v lesním opadu, aniž by vykazoval úzkou mykorhizní vazbu na jeden druh stromu.
Biotop, oblast a roční období
Ve středoevropských podmínkách je helmovka čistá hojným druhem. V Polsku hlavní období plodnění trvá od července do října (s ojedinělými nálezy zaznamenanými od května), s nejhojnějším výskytem od pozdního léta do pozdního podzimu. V Česku se plodnice nacházejí od července do listopadu. V severní Evropě se objevuje v létě a na podzim, zatímco v Severní Americe se vyskytuje od jara do podzimu a v oblastech s mírnějším klimatem, jako je Kalifornie, také v zimních měsících.
Biotop, oblast a roční období
Polské herbářové sběry dokumentují výskyt druhu mimo jiné v oblasti Kudłate Wsi v okrese Radomsko (sběr Jacka Nowického z roku 2019) a v okolí Przeździedzy v Kačavském podhůří (sběr Jacka Sobońa, určený Błažejem Gierczykem jako bílá forma f. alba). Z území Česka jsou doloženy mimo jiné lokality z října 2020 ve Středočeském a Ústeckém kraji.
Biotop, oblast a roční období
Ve výzkumu mykobiomu kořenů arktických a boreálních rostlin z roku 2023 byly sekvence hub rodu Mycena detekovány v kořenech devíti z deseti analyzovaných druhů rostlin. Sekvence odpovídající Mycena pura tvořily více než 10 % odečtů v jediném vzorku kořenů rdesna živorodého (Bistorta vivipara). Přesné objasnění endofytických vztahů a míry kolonizace vnitřních pletiv kořenů vyžaduje další přímé mikroskopické zkoumání a vnitrobuněčnou vizualizaci.
Biotop, oblast a roční období
Přehled environmentálního sekvenování kořenů rostlin ze studií ekologie hub rodu Mycena:
- Region ITS1: Bistorta vivipara (519 vzorků, 803 649 čtení OTU, 908 621 čtení ASV); Dryas octopetala (22 vzorky, 39 880 čtení OTU, 43 286 čtení ASV); Salix polaris (20 vzorků, 30 069 čtení OTU, 33 141 čtení ASV).
- Region ITS2: Arctostaphylos alpina (10 vzorků, 59 829 čtení OTU, 61 703 čtení ASV); Arctostaphylos uva-ursi (76 vzorků, 241 418 čtení OTU, 247 091 čtení ASV); Betula nana (8 vzorků, 49 927 čtení OTU, 51 182 čtení ASV); Betula pendula / pubescens (81 vzorků, 90 214 čtení OTU, 93 429 čtení ASV); Pinus sylvestris (41 vzorků, 212 577 čtení OTU, 219 124 čtení ASV); Salix herbacea (7 vzorků, 25 298 čtení OTU, 25 497 čtení ASV); Cassiope tetragona (15 vzorků, 313 627 čtení OTU, 385 763 čtení ASV).
Biotop, oblast a roční období
V environmentálních analýzách bylo zjištěno celkem 1193 OTU a 2272 ASV v oblasti ITS1 a 1032 OTU a 1559 ASV v oblasti ITS2 pro všechny zastoupené houby. Samotný rod Mycena byl zastoupen 20 OTU v ITS1 a 21 OTU v ITS2. Podíl sekvencí těchto hub u jednotlivých hostitelských rostlin byl vysoce variabilní – u borovice lesní (Pinus sylvestris) byl minimální, což potvrzuje absenci úzké hostitelské specializace.
Biotop, oblast a roční období
Analyzovaný kořenový materiál pro region ITS1 zahrnoval mimo jiné vzorky Bistorta vivipara z náhorní plošiny Finse v Norsku (59 vzorků z července 2008 a 51 z července 2011), 146 vzorků ze Špicberků (Svalbard) ze srpna 2009–2010, vzorky B. vivipara, Dryas octopetala a Salix polaris z Blomsterdalenu z července 2011, a také sběry ze Skotska, Rakouska, Islandu a ostrova Jan Mayen z let 2008–2014.
Biotop, oblast a roční období
Sběry kořenů analyzované z hlediska oblasti ITS2 zahrnovaly vzorky borovice lesní ze Skotska (červenec–září roku 2011), Cassiope tetragona z údolí Endalen na Špicberkách (srpen roku 2013), a také vzorky medvědic, břízy trpasličí, vrby bylinné a břízy ze Skotska (v dokumentaci označované jako Betula pendula nebo Betula pubescens) odebírané v letech 2008–2012.
Biotop, oblast a roční období
Analýza signatur stabilních izotopů u Mycena pura prokázala variabilitu v závislosti na původu vzorků. Plodnice z oblasti Finse se vyznačovaly významně vyššími hodnotami δ¹⁵N ve srovnání s jinými helmovkami (p < 0,0001) a mírně vyššími hodnotami δ¹³C (p = 0,02), zatímco materiály ze Špicberků a Vettakollenu vykazovaly typický saprotrofní profil. Vzorky z lesa Gribskov v Dánsku se pak svým izotopovým složením blížily ektomykorhizním houbám. Hodnoty δ¹⁵N pro M. pura kolísaly od 1,7 do 12,6 (v publikaci uváděno v % nebo ‰), což poukazuje na trofickou flexibilitu druhu.
Biotop, oblast a roční období
Laboratorní experimenty s myceliální kulturou Mycena pura (kmen Finse1) prokázaly možnost obousměrné výměny prvků s kořenovými strukturami – včetně transferu radioizotopu ³²P do rostlinných pletiv a zpětného příjmu uhlíku ¹⁴C. Tento jev je interpretován jako projev schopnosti saprotrofních helmovek fakultativně osidlovat stárnoucí kořenové zóny v podmínkách narušení nebo chudých stanovišť.
Biotop, oblast a roční období
Fenologie plodnění Mycena pura podle jednotlivých geografických regionů:
- Polsko: ojediněle v květnu, pravidelně od července do října (nejhojněji od pozdního léta do pozdního podzimu).
- Česko: od července do listopadu.
- Severní Evropa: letní a podzimní měsíce.
- Severní Amerika: od jara do podzimu a v teplejších klimatických pásmech (např. Kalifornie) také v zimě.
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Česko | Středočeský kraj | VII–XI |
|
| Polsko | Lodžské vojvodství | V, VII–X |
|
Zdroje
- mycena_pura.close58.46.exact-results
- Harder et al. 2013, Fungal Biology117:764–775, DOI 10.1016/j.funbio.2013.09.004
- Rozporządzenie Ministra Środowiska z 9 października 2014 r. w sprawie ochrony gatunkowej grzybów. Dz.U. 2014 poz. 1408.
- Wykaz grzybów dopuszczonych do obrotu lub produkcji przetworów — tekst jednolity. Dz.U. 2026 poz. 258.
- GBIF Backbone Taxonomy — dokładne dopasowanie Mycena pura, identyfikator 2527219.
- Marek Snowarski — Mycena pura. Odczyt atlasu grzyby.pl z 28 października 2026 r.
- Przegląd polskich wykazów prawnych pod kątem Mycena pura i jej nazw.
- Česká mykologická společnost — zachowany odczyt strony Mycena pura.
- Opracowanie pełnych źródeł Harder 2013 i Wang 2026 oraz rejestrów nazw.
- Harder (2013) — pełny odczyt artykułu, tabel i dodatków.
- Harder i in. (2013), oficjalny dodatek mmc1.
- Harder i in. (2013), oficjalny dodatek mmc2.
- Harder i in. (2013), oficjalny dodatek mmc3.
- Index Fungorum i MycoBank503491 — rzeczywisty odczyt Chrome 30.10.2026.
- Species Fungorum, Agaricus purus Pers., rekord 144144.
- Species Fungorum, rekord 503491 — Prunulus purus (Pers.) Murrill (1916), Current name Mycena pura.
- Arne Aronsen. Mycena pura. The Mycenas of Northern Europe.
- U. Becker, G. Erkel, T. Anke, O. Sterner 1997. Puraquinonic acid, a new inducer of differentiation of mammalian cells from Mycena pura (Pers. ex Fr.) Kumm. Natural Product Letters 9(3): 229–236. DOI 10.1080/10575639708048319
- Česká mykologická společnost. Mycena pura — helmovka ředkvičková. Myko atlas.
- Rozporządzenie Ministra Środowiska 9.10.2014; Dz.U. 2014 poz. 1408
- Tekst jednolity rozporządzenia Ministra Zdrowia; Dz.U. 2026 poz. 258
- Christoffer Bugge Harder et al. 2023. Mycena species can be opportunist-generalist plant root invaders. Environmental Microbiology 25:1875–1893. DOI 10.1111/1462-2920.16398
- Michael Kuo (2010). Mycena pura. MushroomExpert.Com.
- NCBI Taxonomy, Mycena pura (Pers.) P. Kumm. 1871, taxid 153505
- Rote-Liste-Zentrum, Mycena pura var. pura, Rettich-Helmling, ocena Dämmrich et al. 2016
- Marek Snowarski. Mycena pura — grzybówka fioletowawa. Atlas grzybów Polski, grzyby.pl.
- Species Fungorum, Prunulus, TreeOfLife, GenusRecordID 18371, odczyt 06.10.2026
- René J. Stadelmann, E. Müller, C. H. Eugster 1976. Über die Verbreitung der stereomeren Muscarine innerhalb der Ordnung der Agaricales. Helvetica Chimica Acta 59(7): 2432–2436, 03.11.1976. DOI 10.1002/hlca.19760590718
- Rui Wang et al. 2026, Journal of Fungi 12(3): 172, DOI 10.3390/jof12030172, opracowanie Prunulus