Jedlý
Vyžaduje úpravu
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.










Bedla zardělá (Leucoagaricus leucothites) je saprotrofní lupenitá houba střední velikosti. Má bělavý až krémový klobouk, který je zprvu polokulovitý, později sklenutý až ploše rozprostřený. Lupeny jsou husté, bílé, ve stáří slabě narůžovělé. Třeň je válcovitý, dole hlízovitě rozšířený, opatřený úzkým posuvným prstenem. Dužnina je bílá s nevýraznou vůní a mírnou chutí. Výtrusný prach je bílý až světle růžový.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- u mladých plodnic: Tvar klobouku: polokulovitý.
u zralých plodnic: Tvar klobouku: vyklenutý.
u starých plodnic: Tvar klobouku: vyklenutý. - Pokryv klobouku
- za sucha: Pokryv klobouku: holá.
za sucha: Pokryv klobouku: šupinatá.
u mladých plodnic: Pokryv klobouku: plstnatý. - Lesk povrchu klobouku
- Lesk povrchu klobouku: matný.
za mokra: Lesk povrchu klobouku: lesklý. - Vzor praskání povrchu
- za sucha: Vzor praskání povrchu: paprskovitě rozpukaná.
- Barva klobouku
- u starých plodnic: Barva klobouku: nahnědlý.
Barva klobouku: krémový.
Barva klobouku: šedý.
Barva klobouku: bílý.
Barva klobouku: plavý.
Barva klobouku: šedavý.
Barva klobouku: bělavá. - Postavení okraje
- u mladých plodnic: Postavení okraje: zahnutý dovnitř.
u zralých plodnic: Postavení okraje: zahnutý dolů. - Profil okraje klobouku
- Profil okraje klobouku: ostrý.
- Zbytky vela na okraji
- Zbytky vela na okraji: s převislými zbytky vela.
- Přesah okraje klobouku přes hymenofor
- Přesah okraje klobouku přes hymenofor: přesahující hymenofor.
- Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 35–150 mm.
- Střed klobouku
- u zralých plodnic: Střed klobouku: plochý.
u zralých plodnic: Střed klobouku: Vmáčklý. - Slupitelnost pokožky klobouku
- Slupitelnost pokožky klobouku: slupitelná.
- Připojení hlavičky ke třeni
- Připojení hlavičky ke třeni: zásuvné spojení.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: volný od třeně (lupeny).
- Barva hymenoforu
- u mladých plodnic: Barva hymenoforu: bílý.
u zralých plodnic: Barva hymenoforu: narůžovělý. - Barva lupenů po poranění
- Barva lupenů po poranění: beze změny barvy (lupeny).
- Makroskopická stavba volného ostří lupenů
- Makroskopická stavba volného ostří lupenů: vločkovité.
Makroskopická stavba volného ostří lupenů: celokrajné s hladkým obrysem. - Přirozená barva ostří lupene
- u zralých plodnic: Přirozená barva ostří lupene: bílý.
- Přirozená barva povrchu lupene
- u mladých plodnic: Přirozená barva povrchu lupene: bílý.
u zralých plodnic: Přirozená barva povrchu lupene: krémový.
u zralých plodnic: Přirozená barva povrchu lupene: Růžová. - Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: blízko u sebe.
- Šířková třída lupenů
- Šířková třída lupenů: široké.
- Přítomnost krátkých lupenů
- Přítomnost krátkých lupenů: přítomný.
Třeň a báze
- Poloha třeně
- Poloha třeně: středový.
- Tvar třeně
- Tvar třeně: zužující se vzhůru.
- Báze třeně
- Báze třeně: ztlustlá.
- Barva třeně
- u mladých plodnic: Barva třeně: bílý.
u zralých plodnic: Barva třeně: nahnědlý. - Reliéf povrchu třeně
- Reliéf povrchu třeně: hladký.
- Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: hedvábná.
- Vnitřek třeně
- u zralých plodnic: Vnitřek třeně: vyplněné volnou dužninou.
Vnitřek třeně: dutý. - Konzistence třeně
- Konzistence třeně: křehký.
- Barva povrchu třeně po poranění
- Barva povrchu třeně po poranění: žlutavý (povrch třeně).
Barva povrchu třeně po poranění: nahnědlý (povrch třeně). - Délka třeně
- Délka třeně: 40–110 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 5–15 mm.
Prsten
- Přítomnost prstenu
- Přítomnost prstenu: přítomný.
Přítomnost prstenu: přítomný.
Přítomnost prstenu: přítomný. - Tvar prstenu
- Tvar prstenu: manžetovitý.
- Stavba materiálu prstenu
- Stavba materiálu prstenu: blanitý.
- Poloha prstenu
- Poloha prstenu: v horní části třeně.
- Vytrvalost prstenu
- Vytrvalost prstenu: vytrvalý.
Vytrvalost prstenu: vytrvalý. - Barva prstenu
- Barva prstenu: bílý.
- Okraj prstenu
- Okraj prstenu: s dvojitým okrajem.
- Pohyblivost prstenu
- Pohyblivost prstenu: posuvný.
- Popisná tloušťka prstenu
- Popisná tloušťka prstenu: tlustý.
- Odolnost dužniny třeně proti zlomení nebo roztržení
- Odolnost dužniny třeně proti zlomení nebo roztržení: křehký.
- Oddělitelnost třeně od klobouku
- Oddělitelnost třeně od klobouku: snadno se odděluje.
- Příčný průřez třeně
- Příčný průřez třeně: okrouhlý.
- Pochva
- Pochva: nepřítomný.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bílý (dužnina klobouku).
- Pevnost dužniny
- Pevnost dužniny: měkký (dužnina klobouku).
- Chuť dužniny
- Chuť dužniny: slabý.
Chuť dužniny: sladký. - Barva dužniny po poranění
- Barva dužniny po poranění: beze změny barvy (dužnina klobouku).
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: slabý.
Vůně dužniny: houbový.
Vůně dužniny: anýzový.
Vůně dužniny: trpký pach.
Vůně dužniny: nevýrazný (dužnina). - Výraznost chuti dužniny
- Výraznost chuti dužniny: nevýrazný.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: louka.
Stanoviště: park.
Stanoviště: zahrada. - Substrát
- Substrát: půda.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: jednotlivě.
Způsob růstu plodnic: roztroušené skupiny.
Způsob růstu plodnic: ve skupinách. - Četnost výskytu
- Četnost výskytu: hojný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od července do listopadu.
- Oblast výskytu
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedlý
- Nutná úprava
- Vyžaduje úpravu
Právo
- Ochrana
- V Polsku nepodléhá druhové ochraně.
- Prodej
- V Polsku není uveden v seznamu hub povolených k prodeji.
Možná záměna
FAQ
Má bedla zardělá česká synonyma?
Ano, v české literatuře se dříve běžně označovala jako bedla bělavá nebo bedla dívčí.
V jakém období v roce nejčastěji roste?
Plodnice vyrůstají převážně od července do listopadu s maximem výskytu na přelomu léta a podzimu.
Na jakých stanovištích se nejčastěji vyskytuje?
Roste v městských parcích, zahradách, na travnatých hřištích, pastvinách a podél cest.
Vyžaduje ke svému růstu přítomnost konkrétních stromů?
Nikoli, je to saprotrofní houba, která netvoří mykorhizu a není vázána na žádný konkrétní strom.
Lze bedlu zardělou konzumovat za syrova?
Ne, v syrovém stavu je nestravitelná; vyžaduje důkladnou tepelnou úpravu po dobu nejméně 20 minut.
Jakou chuť má tepelně upravená dužnina?
Dužnina má jemnou, nenápadnou houbovou chuť s mírně oříškovým podtónem a příjemnou vůni.
Proč bývá konzumace z městských lokalit riziková?
Plodnice rostoucí v parcích či u cest mohou akumulovat prach, těžké kovy a zbytky chemických postřiků.
Využívala se bedla zardělá v tradičním barvířství?
Ano, s použitím kovových mořidel lze z plodnic získat jemné béžové, šedavé a žlutavé tóny na vlně.
Jaké nekulinářské využití měla v lidovém léčitelství?
Sušená drcená dužnina a výtrusy se v minulosti lokálně používaly k mechanickému krytí drobných oděrek.
V jakých částech světa se přirozeně vyskytuje?
Je široce rozšířena v mírném pásmu Evropy, Severní Ameriky a Asie, zavlečena byla i do Austrálie.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- czubnik pospolity
- Platné vědecké jméno
- Leucocoprinus leucothites
- Další národní jména
- pieczareczka różowoblaszkowa, pieczareczka pospolita, czubówka biała, czubajka drobna, czubówka biaława
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý. Barva výtrusného prachu: růžový.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: bílý. Odstín výtrusného prachu: bledě růžový.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: široce elipsoidní. Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: mandlovitý. Tvar výtrusu: mandlovitý.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 6–11 µm, šířka 4–7 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Úrodnost půdy
- Úrodnost půdy: úrodná.
- Obsah humusu
- Obsah humusu: humózní.
- Způsob výživy
- Způsob výživy: saprotrofní.
Mimokulinární využití
V oblasti tradičních řemesel a textilního barvířství byl tento druh pokusně využíván k barvení přírodních vláken. Sušené a drcené starší plodnice poskytují ve spojení s různými minerálními mořidly, jako je kamenec nebo železité soli, jemné žlutavé, šedavé až béžové odstíny vlny a hedvábí.
V historickém lidovém léčitelství se výtrusný prach a sušená jemná dužnina v některých oblastech nouzově přikládaly na drobná povrchová poranění či odřeniny k mechanickému zastavení mírného krvácení a ochraně rány před nečistotami. Plodnice nacházely uplatnění také při sušení pro dekorativní účely a tvorbu suchých floristických aranžmá, ačkoli křehkost dospělých hub omezovala trvanlivost takových vazeb. V zahradní architektuře a krajinářství bývá přítomnost tohoto druhu někdy vnímána jako estetický prvek obohacující vzhled rozsáhlých parkových trávníků během podzimního období.
Historie a kultura
V historických mykologických publikacích 19. a počátku 20. století byl tento druh často označován a zobrazován pod různými vědeckými synonymy v pracích autorů jako Carlo Vittadini či Elias Magnus Fries. Jeho nápadný bělavý zjev na kultivovaných plochách a v zámeckých parcích přitahoval pozornost tehdejších přírodovědců a ilustrátorů botanických atlasů, kde symbolizoval proměnu divoké flóry v urbanizované krajině.
V lidovém folklóru a venkovské kultuře byl tento druh občas spojován s představami o čistotě či pomíjivosti, což odráželo jeho zářivě bílé zbarvení a rychlý rozpad zralých plodnic. V některých lokálních tradicích byl náhlý výskyt početných bílých kruhů v trávnících vnímán jako projev nočních nadpřirozených sil či znamení změn počasí. V moderní literatuře a populárně-naučné tvorbě se objevuje jako typický reprezentant druhů osidlujících lidská sídla a městskou zeleň.
Jedlost a bezpečnost
Bedla zardělá je obecně považována za jedlou houbu, avšak její konzumace s sebou nese specifická rizika. U některých citlivějších jedinců může vyvolat individuální žaludeční a střevní potíže, nevolnost nebo alergické reakce. Zásadním požadavkem pro bezpečnou konzumaci je důkladná tepelná úprava trvající nejméně dvacet minut; požívání v syrovém či polosyrovém stavu je zcela nevhodné. Vzhledem k častému růstu v urbanizovaném prostředí a na hnojených plochách existuje zvýšené nebezpečí kumulace těžkých kovů, dusičnanů a residuí pesticidů v pletivech plodnic.
Chuť tepelně opracované dužniny je jemná, mírně oříšková až houbová, s příjemnou vůní. Kulinářské preference se mezinárodně liší. Zatímco v některých regionech střední a východní Evropy bývá příležitostně vyhledávána a ceněna, v západoevropských a severoamerických mykologických příručkách je její konzumace často nedoporučována kvůli možným trávicím intolerancím.
Stanoviště a výskyt
Bedla zardělá se vyskytuje na antropogenních a travnatých stanovištích, jako jsou městské parky, udržované trávníky, zahrady, pastviny, okraje cest, komposty či pole. Jedná se o saprotrofní druh, který získává živiny rozkladem humózní půdy a organických zbytků; netvoří mykorhizní vazby s dřevinami a není vázán na konkrétní druhy stromů, ačkoli se často objevuje v blízkosti solitérních dřevin či keřových výsadeb.
Rozšíření zahrnuje mírné pásmo severní polokoule s hojným výskytem v Evropě, Severní Americe a částech Asie, zavlečena byla také do Austrálie a na Nový Zéland.
Hlavní plodnice vyrůstají od července do listopadu, s vrcholem fruktifikace na sklonku léta a počátkem podzimu. V teplých oblastech jižní Evropy a subtropických pásmech se plodnice objevují až do pozdního prosince nebo v předjaří, zatímco v chladnějších severských regionech a horských polohách je růstová sezóna výrazně zkrácena a omezena výhradně na pozdní léto.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Jedlý — źródło oznaczenia
Źródło bez opisu bibliograficznego · Edibility: Edible, but caution is advised because of possible confusion with poisonous Amanitas. Some allergic reactions have also been reported. Klasifikace jedlosti neodstraňuje výhrady a nezakládá povolení k uvádění na trh.
- Nutná úprava
- Vyžaduje úpravu
Źródło bez opisu bibliograficznego · Toxicity — recommendation to try only well-cooked mushrooms
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Leucocoprinus leucothites
Vědecké názvy a taxonomie
Nomenklatorickým základem druhu je diagnóza publikovaná v roce 1835 Carlem Vittadinim pod názvem Agaricus leucothites (basionym). V roce 1977 publikoval Salomon Wasser přeřazení taxonu do rodu Leucoagaricus, čímž vytvořil kombinaci Leucoagaricus leucothites (Vittad.) Wasser.
Vědecké názvy a taxonomie
Současné taxonomické výzkumy vedly k dalším revizím. V roce 2023 publikoval Scott A. Redhead v Index Fungorum no. 551 (položka IF 900881, záznam v registru IF 355733) novou kombinaci Leucocoprinus leucothites (Vittad.) Redhead, přičemž označil rod Leucocoprinus za vhodnější pro tento taxon, zatímco Leucoagaricus leucothites představuje jeho dřívější kombinaci.
Vědecké názvy a taxonomie
Leucoagaricus leucothites je starší homotypickou kombinací jména tohoto druhu. Redhead v roce 2023 publikoval kombinaci Leucocoprinus leucothites; toto jméno bylo přijato v aktuálním registru se zachováním starších jmen a jejich zdrojů.
Ekologie a rozšíření
- Četnost výskytu
- Polsko: Četnost výskytu: hojný. [3]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
- Tvar bazidie
- Tvar bazidie: kyjovitý. [23]
- Přezky
- Přezky: nepřítomný. [24]
Hymeniální cystidy
Pokožka klobouku
- Šířka prvků pokožky klobouku
- Šířka prvků pokožky klobouku: 5–10 µm. [15]
- Stavba pokožky klobouku
- Stavba pokožky klobouku: trichoderm. [15]
- Délka koncové buňky pokožky klobouku
- Délka koncové buňky pokožky klobouku: 40–100 µm. [23]
- Tvar koncové buňky pokožky klobouku
- Tvar koncové buňky pokožky klobouku: válcovitý. [23]
Tvar koncové buňky pokožky klobouku: vřetenovitý. [23] - Šířka koncové buňky pokožky klobouku
- Šířka koncové buňky pokožky klobouku: 10–15 µm. [23]
Reakce s činidly
- Reakce na alkalická činidla
- Reakce na alkalická činidla: beze změny barvy.
Výtrusy
- Přítomnost apikulu bazidiospory
- Přítomnost apikulu bazidiospory: přítomný. [23]
- Tvar vrcholu výtrusu
- Tvar vrcholu výtrusu: zaoblený. [12]
- Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: hyalinní. [6]
Barva výtrusů pod mikroskopem: červenohnědý. [6]
Barva výtrusů pod mikroskopem: hyalinní. [15]
Barva výtrusů pod mikroskopem: žlutavý. [15] - Přítomnost klíčního póru
- Přítomnost klíčního póru: přítomný. [30]
Přítomnost klíčního póru: přítomný. [6] - Poloha klíčního póru
- Poloha klíčního póru: vrcholové. [30]
- Kvalitativní velikost klíčního póru
- Kvalitativní velikost klíčního póru: malý. [6]
- Délka výtrusu
- Délka výtrusu: 6,5–8 µm. [30]
Délka výtrusu: 6,9–10,71 µm. [23]
Délka výtrusu: 7,2–10,4 µm. [10]
Délka výtrusu: 8–11 µm. [15]
Délka výtrusu: 6–8 µm. [13]
Délka výtrusu: 7–10 µm. [6] - Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 1,39–1,88. [23]
- Dextrinoidní reakce výtrusů
- Dextrinoidní reakce výtrusů: dextrinoidní. [30]
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: široce elipsoidní. [30]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [23]
Tvar výtrusu: mandlovitý. [15]
Tvar výtrusu: mandlovitý. [13]
Trama hymenoforu
- Typ tramy hymenoforu
- Typ tramy hymenoforu: nepravidelný. [12]
Materiál a metody výzkumu
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Počet výtrusů na bazidii
- Liczba zarodników na jednej podstawce wynosi 4. [23] [12]
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- 8–11 µm [15]
7–10 µm [6]
6,9–10,71 µm [23]
6,5–8 µm [30]
7,2–10,4 µm [10]
6–8 µm [13] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- 4,74–6,05 µm [23]
5–6,5 µm [15]
4–4,75 µm [13]
4,5–5,5 µm [30]
5–7 µm [6]
4,9–6 µm [10]
Metody i zapisy źródłowe — Josep Torres, własna mikroskopia. Tabela pomiarów zarodników N=30, L 6,90–10,71 µm, W 4,74–6,05 µm, Q 1,39–1,88; średnie odpowiednio 8,30; 5,26; 1,60. Proza osobno podaje 7–10 × 4,5–6 µm. Wyniki tabeli nie zastępują oryginalnej prozy ani nie stają się obliczeniem z niezależnych skrajności.
Liczba zarodników na jednej podstawce; Długość podstawki; Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „Basidios claviformes, 30–36 × 9–11 µm, tetraspóricos.” [23]
Obecność wyrostka wnęki bazydiospory — zapis źródłowy: „con un muy discreto apículo excéntrico en un extremo” [23]
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „Basidios claviformes” [23]
Długość cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Queilocistidios cilíndricos a claviformes, ligeramente sinuosos, hialinos, 35–60 × 7–15 µm. Dokładny rodzic cheilocystidia zachowuje położenie.” [23]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Queilocistidios cilíndricos a claviformes” [23]
Długość komórki końcowej skórki kapelusza; Szerokość komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „elementos terminales cilíndricos a ligeramente fusiformes, 40–100 × 10–15 µm” [23]
Kształt komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „elementos terminales cilíndricos a ligeramente fusiformes; lekka wrzecionowatość pozostaje w opisie badania” [23]
Długość zarodnika; Iloraz długości i szerokości zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Medidas del estudio, esporas N=30; L 6.90–10.71; W 4.74–6.05; Q 1.39–1.88. Zakres tabeli, bez dzielenia niezależnych skrajności.” [23]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Esporas elipsoidales” [23]
Metody i zapisy źródłowe — Buchalo i współautorzy (2009), Microstructures of vegetative mycelium of macromycetes in pure cultures, s. 65–66, gatunek nr 57. Wyniki TELEOMORPH zachowano odrębnie od hodowli wegetatywnej.
Liczba zarodników na jednej podstawce; Długość podstawki; Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „s. 66 nr 57: Basidia 4-sterigmate, 25–40 × 9–10 µm, clavate” [12]
Typ tramy hymenoforu — zapis źródłowy: „s. 66 TELEOMORPH nr 57: Hymenophoral trama irregular” [12]
Kształt szczytu zarodnika — zapis źródłowy: „s. 65 nr 57: Basidiospores ... with rounded apex” [12]
Metody i zapisy źródłowe — Michael Kuo (2015). Opis i ilustracje z kolekcji Illinois, Michigan i Québec; Herb. Kuo 09129401, 09150720, 09201402. Brak ścisłego przypisania każdego pojedynczego pomiaru do jednego numeru okazu.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: KOH. Opis metody w źródle: Autor podaje medium KOH; stężenie, czas i przygotowanie nie są określone.
Szerokość elementów skórki — zapis źródłowy: „cylindric, occasionally septate elements 5–10 µm wide” [15]
Organizacja skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Pileipellis a collapsing trichoderm” [15]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „hyaline to yellowish in KOH” [15]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Spores 8–11 × 5–6.5 µm” [15]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „amygdaliform to subellipsoid; nie utożsamiono subellipsoid z osobnym nowym elipsoidalnym etapem” [15]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „thick-walled” [15]
Metody i zapisy źródłowe — Independent source report; no merged specimens or geographic inference.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: an iodine solution. Opis metody w źródle: Source reports spores in transmitted light and red-brown in an iodine solution; concentration and preparation are unreported.
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Beaty: zarodniki bezbarwne w świetle przechodzącym; barwa wysypu jest odrębną obserwacją.” [6]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „red-brown in an iodine solution” [6]
Obecność pory rostkowej — zapis źródłowy: „Beaty: mały por kiełkowy.” [6]
Jakościowa wielkość pory rostkowej — zapis źródłowy: „with a small germ pore” [6]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Beaty: zarodniki długości7–10µm.” [6]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Beaty, Spores: smooth; independent source report.” [6]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Beaty: zarodniki szerokości5–7µm.” [6]
Metody i zapisy źródłowe — Independent source report; no merged specimens or geographic inference.
Obecność pory rostkowej; Położenie pory rostkowej — zapis źródłowy: „Apikalny por kiełkowy.” [30]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „spore_length: 6.5–8 µm.” [30]
Reakcja dekstrynoidalna zarodników — zapis źródłowy: „dextrinoid” [30]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki szeroko elipsoidalne.” [30]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki gładkie.” [30]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki cienkościenne.” [30]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „spore_width: 4.5–5.5 µm.” [30]
Metody i zapisy źródłowe — One source-reported Polish collection BGF0017126; dimensions and means remain in the original source. No invented number of measured spores.
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „GRej364317:7,2–10,4µm, średnia długości8,5µm, jedna kolekcja.” [10]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „GRej364317:4,9–6,0µm, średnia szerokości5,5µm, jedna kolekcja.” [10]
Metody i zapisy źródłowe — Dizkırıcı, Kalmer i Acar (2019), Mantar Dergisi 10(2):143–150, DOI 10.30708/mantar.590274. Leucoagaricus leucothites: Bingöl, Turcja; materiał przechowywany w VANF, sekwencja ITS MN134033. Tabela 2, wyłącznie kolumna tego gatunku.
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „s. 147 tabela 2: L. leucothites, Spores 6–8 × 4–4.75 µm” [13]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „s. 147 tabela 2, L. leucothites: amygdaliform” [13]
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Zbiór pod historyczną nazwą używaną w atlasie; nie zmieniono istniejącego ujęcia gatunku ani nie rozstrzygnięto typów synonimów.
Rozsah rešerše: Fragmenty zdrojů.
Přečten byl fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum revize: 21.10.2026.
Omezení: Původní určení a rozsah pojmu byly zachovány. Nebylo deklarováno nové zkoumání položek ani prostudování všech publikací citovaných zdrojem.
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V biochemických a analytických studiích poskytnutých v balíčku byly stanoveny parametry pro vzorky Leucoagaricus leucothites:
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Nutriční hodnoty a základní složky (vzorky ze severovýchodního Portugalska, Pereira et al. 2012)
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Při analýze čerstvých plodnic byla stanovena vlhkost na úrovni 85,29 ± 1,00 g/100 g čerstvé hmotnosti. V přepočtu na sušinu bylo zjištěno: popel 26,46 ± 0,01 g/100 g suš., celkový protein 20,51 ± 0,47 g/100 g suš., surový tuk 1,10 ± 0,15 g/100 g suš. a celkové sacharidy (vypočtené z rozdílu, zahrnující vlákninu) 51,93 ± 0,53 g/100 g suš. V profilu volných cukrů představoval hlavní frakci mannitol v množství 13,33 ± 2,77 g/100 g suš., který doprovázela trehalóza v množství 3,21 ± 0,70 g/100 g suš.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Antioxidační aktivita extraktů in vitro (Aslim & Öztürk 2011)
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Ve zkumavkových testech s použitím ethanolového extraktu z plodnic byla prokázána schopnost vychytávání volných radikálů DPPH na úrovni 71% při koncentraci 10 mg/mL a schopnost vázat ionty železa(II) Fe²⁺ na úrovni 82% při koncentraci 15 mg/mL. V měřeném roztoku zkoumané fenolické frakce činila koncentrace katechinu 288 mg/L. Tato hodnota se vztahuje k testovacímu roztoku, nikoli k čerstvé plodnici; laboratorní testy nepředstavují důkaz zdraví prospěšného účinku u lidí po konzumaci houby.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Akumulace kadmia v městské oblasti (Ankara, 2020)
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V práci analyzující obsah kovů u 15 druhů hub nasbíraných v areálu Ankarské univerzity s hustým silničním provozem bylo prokázáno, že plodnice Leucoagaricus leucothites akumulují kadmium. Publikovaný abstrakt neuvádí absolutní číselnou hodnotu koncentrace kadmia pro tento druh a otázka akumulace kobaltu zmiňovaná ve studii se týkala jiného druhu (Armillaria mellea). Tento výsledek poukazuje na schopnost absorbovat těžké kovy ze znečištěné půdy v dopravních zónách a nepředstavuje důkaz obecné toxicity samotného druhu.
Stanoviště a výskyt
Stanoviště, oblast a roční období
Bedla zarděnková je pozemní saprotrofní houba, která osidluje úrodné substráty bohaté na humus a organickou hmotu. Typickými prostředími růstu jsou antropogenní a polopřirozené travnaté plochy: sídlištní trávníky, městská zeleň, parky, ovocné sady, okraje cest, polní meze, pastviny a spásané trávníky, stejně jako prosvětlené okraje lesů.
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Velká Británie | Oblasti nebyly určeny | VI–X |
|
| Irsko | Oblasti nebyly určeny | VI–X |
|
| Polsko | Lodžské vojvodství | VII–XI |
|
Zdroje
- archive-leucoagaricus-leucothites-profile
- kpng3
- Pierwotny zapis źródłowy — P0: leucoagaricus_leucothites
- redhead 2023
- src-beaty-ubc
- src-eli-protection-2014
- src-eli-trade-2026
- src-gis-trade
- src-grej-364317
- w10-nr6-buhalo 2009
- w10-nr6-dizkirici 2019
- w10-nr6-kuo 2015
- w10-nr6-legal-verification-20261017
- w10-nr6-ncbi
- w10-nr6-protection-eli
- w10-nr6-protection-pl 2014
- w10-nr6-torres
- w10-nr6-torres-clamps
- w10-nr6-trade-base-eli
- w10-nr6-trade-eli 2026
- w10-nr6-trade-pl 2026
- wood_stevens