Jedlý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.




Třepenitka maková (Hypholoma capnoides) je jedlá lupenatá houba z čeledi Strophariaceae, rostoucí v trsech na tlejícím dřevě jehličnanů. Vyznačuje se žlutooranžovým až skořicovým kloboukem a nápadnými lupeny, které mají v dospělosti kouřově šedou barvu připomínající zrnka máku. Její dužnina má mírnou, příjemně nasládlou chuť bez stop hořkosti. Vyskytuje se hojně od pozdního léta do začátku zimy a je oblíbenou houbou chladnějších oblastí severní polokoule.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk.
Typ stavby plodnice: třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- u mladých plodnic: Tvar klobouku: polokulovitý.
u zralých plodnic: Tvar klobouku: vyklenutý nebo plochý.
Tvar klobouku: zploštělý. - Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: hladký.
- Pokryv klobouku
- Pokryv klobouku: hedvábná.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: žlutý.
Barva klobouku: žlutohnědý.
Barva klobouku: oranžově hnědý (střed klobouku).
Barva klobouku: oranžovookrový.
Barva klobouku: žlutý (na okraji klobouku).
u starých plodnic: Barva klobouku: rezavý. - Postavení okraje
- u mladých plodnic: Postavení okraje: zahnutý dovnitř.
Postavení okraje: rovný. - Obrys okraje klobouku
- Obrys okraje klobouku: zvlněný.
- Reliéf povrchu okraje klobouku
- Reliéf povrchu okraje klobouku: hladký.
- Pokrytí okraje
- Pokrytí okraje: lysý.
- Zbytky vela na okraji
- u mladých plodnic: Zbytky vela na okraji: se zbytky vela.
Zbytky vela na okraji: bez zbytků vela. - Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 15–80 mm.
- Střed klobouku
- Střed klobouku: s výrazným hrbolem.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
- Šířka přirostnutí hymenoforu
- Šířka přirostnutí hymenoforu: široce přirostlý (lupeny).
- Přirozená barva ostří lupene
- Přirozená barva ostří lupene: bělavá.
- Přirozená barva povrchu lupene
- u mladých plodnic: Přirozená barva povrchu lupene: bělavá.
Přirozená barva povrchu lupene: šedý.
Přirozená barva povrchu lupene: šedofialová.
Přirozená barva povrchu lupene: purpurově hnědý. - Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: středně husté.
Rozestup lupenů: hustě uspořádané. - Přítomnost krátkých lupenů
- Přítomnost krátkých lupenů: přítomný (početné).
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
- Barva třeně
- v horní části třeně: Barva třeně: bělavá.
v horní části třeně: Barva třeně: světle žlutý.
v horní části třeně: Barva třeně: krémový.
v dolní části třeně: Barva třeně: rezavohnědý.
u zralých plodnic, v dolní části třeně: Barva třeně: rezavohnědý.
u zralých plodnic, v dolní části třeně: Barva třeně: oranžově hnědý. - Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: vláknitá.
- Vnitřek třeně
- Vnitřek třeně: dutý.
- Konzistence třeně
- Konzistence třeně: vláknitý a odolný proti roztržení.
- Délka třeně
- Délka třeně: 40–100 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 4–15 mm.
- Zakřivení třeně
- Zakřivení třeně: ohnutý.
- Zavalitost třeně
- Zavalitost třeně: štíhlý.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: žlutookrový (dužnina klobouku).
Barva dužniny: rezavohnědý (dužnina třeně).
Barva dužniny: žlutavý (dužnina klobouku).
Barva dužniny: tmavohnědý (dužnina třeně). - Vůně dužniny
- Vůně dužniny: nevýrazný (dužnina).
Vůně dužniny: příjemný (dužnina). - Výraznost chuti dužniny
- Výraznost chuti dužniny: nevýrazný.
Kde a kdy roste
- Substrát
- Substrát: mrtvé dřevo.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: ve svazcích.
- Četnost výskytu
- Četnost výskytu: hojný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od září do listopadu.
Plodnice se objevují od prosince do února.
Plodnice se objevují v březnu. - Oblast výskytu
- Stupeň rozkladu dřeva substrátu
- Stupeň rozkladu dřeva substrátu: rozkládající se.
Stupeň rozkladu dřeva substrátu: silně rozložené. - Forma dřeva substrátu
- Forma dřeva substrátu: pařez.
Forma dřeva substrátu: kláda.
Forma dřeva substrátu: větev. - Skupina dřeva substrátu
- Skupina dřeva substrátu: dřevo jehličnanů.
Skupina dřeva substrátu: dřevo listnáčů.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedlý
Právo
- Ochrana
- Není uveden v polském seznamu chráněných druhů hub.
- Prodej
- V Polsku není uveden v seznamu hub povolených k prodeji.
Možná záměna
Hypholoma fasciculare
Hlavní rozdíly
Jedovatá třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) se liší sírově žlutými až olivově hnědými lupeny, sírově žlutou horní částí třeně, přítomností zelených či olivových tónů na klobouku a silně hořkou chutí dužniny. U třepenitky makové jsou lupeny makově šedé bez zelených odstínů a dužnina je mírná.
Galerina marginata
Hlavní rozdíly
Smrtelně jedovatá čepičatka jehličnanová (Galerina marginata) a druhy z jejího okruhu vytvářejí menší, podstatně drobnější a zřetelně křehčí plodnice. Jejich klobouky a lupeny mají rezavě hnědé, rezavě oranžové nebo žlutohnědé zbarvení, odlišné od makově šedých lupenů třepenitky makové.
Hypholoma lateritium
Hlavní rozdíly
Nejedlá třepenitka cihlová (Hypholoma lateritium) vytváří obvykle masivnější plodnice s výrazně cihlově červeným středem klobouku a hořkou chutí dužniny.
Kuehneromyces mutabilis
Hlavní rozdíly
Opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis) bývá méně zkušenými houbaři zaměňována za třepenitku makovou kvůli podobnému habitu a růstu v bohatých trsech na tlejícím dřevě.
Psathyrella piluliformis
Hlavní rozdíly
Křehutka vodomilná (Psathyrella piluliformis) může připomínat třepenitku makovou díky trsnatému růstu na rozkládajícím se dřevě, což bývá příčinou záměn v terénu.
FAQ
Na jakém dřevě třepenitka maková nejčastěji roste?
Roste výhradně na mrtvém dřevě jehličnanů, nejčastěji na pařezech, tlejících kmenech a kořenech smrků a borovic, vzácněji i jedlí a modřínů.
V jakém období roku se plodnice třepenitky makové objevují?
Hlavní růst probíhá od září do listopadu, při mírném průběhu zimy však plodnice vyrůstají až do prosince či ledna.
Je třepenitka maková jedlá houba?
Ano, třepenitka maková je jedlá a chutná houba, která je velmi oblíbená pro svou jemnou chuť a pevnou konzistenci.
Jakou má třepenitka maková chuť?
Její dužnina má jemnou, mírnou a lehce nasládlou chuť připomínající lískové oříšky nebo mák, zcela postrádá hořkost.
Vyžaduje třepenitka maková tepelnou úpravu?
Tepelná úprava se obecně doporučuje pro lepší stravitelnost hub. Žádné specifické toxiny ani otravy však u tohoto druhu zjištěny nebyly a žádný striktní časový limit vaření není předepsán.
Konzumují se z třepenitky makové i třeně?
Obvykle se zpracovávají pouze klobouky, protože třeně jsou tuhé, silně vláknité a pro kuchyňské upotřebení příliš houževnaté.
Odkud pochází druhový název capnoides?
Název pochází z řeckých slov kapnos (kouř) a eidos (vzhled), což odkazuje k typickému kouřově šedému zabarvení zralých lupenů.
Ve kterých zemích je třepenitka maková obzvlášť oblíbená?
Velké oblibě se těší zejména ve Skandinávii, Finsku, v pobaltských státech a ve střední Evropě, kde patří k tradičním pozdním houbám.
Lze třepenitku makovou využít k barvení textilu?
Ano, zralé plodnice se v řemeslném barvířství používají k barvení vlny a hedvábí na žlutohnědé až tlumeně olivové tóny.
Může třepenitka maková růst i po prvních podzimních mrazících?
Ano, snáší mírné mrazíky velmi dobře a čerstvé plodnice lze v lesích nalézt i po začátku zimního ochlazení.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- Maślanka łagodna, třepenitka maková
- Platné vědecké jméno
- Hypholoma capnoides
- Další národní jména
- łysiczka łagodna
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: purpurový. Barva výtrusného prachu: fialový. Barva výtrusného prachu: hnědý.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: hnědě purpurový. Odstín výtrusného prachu: tmavě šedofialový. Odstín výtrusného prachu: červenohnědý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 6–9 µm, šířka 4–5 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Způsob výživy
- Způsob výživy: saprotrofní.
Mimokulinární využití
Plodnice třepenitky makové mají konkrétní uplatnění v tradičním a uměleckém barvířství přírodních vláken. Usušené i čerstvé plodnice se využívají k barvení ovčí vlny, přírodního hedvábí a lněných textilií. Podle typu použitého minerálního mořidla, jakým je kamenec, skalice zelená nebo síran měďnatý, barvicí lázeň poskytuje stálou paletu tlumených tónů zahrnující žlutohnědé, béžové, šedohnědé až kouřově olivové odstíny, které jsou vyhledávané v řemeslné textilní tvorbě.
Další významnou oblastí nekulinárního využití je praktická mykologická a environmentální pedagogika. Druh slouží jako standardní modelový materiál při terénní výuce lesnictví a obecné biologie pro demonstraci hub specializovaných na rozklad jehličnaté dřevní hmoty. Bývá také stěžejním exponátem na podzimních mykologických výstavách a osvětových akcích, kde se na něm veřejnosti demonstruje fenomén pozdního růstu dřevokazných hub v horských a podhorských ekosystémech.
Historie a kultura
V evropské mykologické literatuře se třepenitka maková objevuje od 19. století, kdy ji švédský mykolog Elias Magnus Fries vědecky zařadil a pojmenoval s druhovým přívlastkem odkazujícím na kouřový vzhled lupenů. V českém prostředí se záhy vžil poetický název odvozený od makově šedého zbarvení, které houbu výstižně charakterizuje v lidovém povědomí.
Historicky byl vztah venkovského obyvatelstva k tomuto druhu v mnoha regionech zdrženlivý. Lidové pověry a tradice v různých částech Evropy často pohlížely na trsnatě rostoucí houby na pařezech s nedůvěrou a spojovaly je s nečistými silami nebo rizikem otravy, což bránilo jejich širšímu zhodnocení. Teprve osvěta a rozvoj vědeckých mykologických spolků ve 20. století vedly k docenění této houby jako spolehlivého podzimního druhu.
V severské a východoevropské kultuře představuje třepenitka maková symbol pozdního houbaření a odolnosti přírody. V lidových tradicích těchto zemí byla vnímána jako významný přirozený zdroj výživy v předzimním období, kdy již běžné letní houby nerostly.
Jedlost a bezpečnost
Třepenitka maková je považována za kvalitní jedlou houbu s jemnou, mírnou oříškovou chutí. Zvláště velkou oblibu má v severských zemích, například ve Finsku a Švédsku, i v části střední Evropy, kde je ceněna v pozdním podzimním období.
Podle hodnocení rizik Severské rady ministrů nebyly po její konzumaci hlášeny žádné otravy a nebyly v ní zjištěny přírodní toxiny představující riziko pro lidské zdraví. Dánské úřady sice obecně doporučují tepelnou úpravu hub, toto obecné kulinářské pravidlo však nelze zaměňovat s prokázaným druhově specifickým mechanismem škodlivosti, zárukou bezpečnosti ani povinným přesným postupem vaření. Tepelná úprava slouží k lepší stravitelnosti pokrmu.
Před kuchyňskou přípravou je vhodné plodnice očistit od jehličí a nečistot. Ke konzumaci se využívají především klobouky, protože třeně bývají tuhé a vláknité. Důležitá je také správná identifikace, aby nedošlo k záměně za nejedlé či jedovaté druhy třepenitek rostoucí na stejném dřevě.
Stanoviště a výskyt
Třepenitka maková se vyskytuje v mírném a boreálním pásmu severní polokoule. Široce rozšířena je v celé Evropě, Severní Americe i v severních oblastech Asie. Je vázána především na jehličnaté lesy, od nížin až po vysokohorské polohy, s hojným výskytem zejména v horských smrčinách a borových boreálních porostech.
Základním substrátem pro její růst je mrtvé dřevo jehličnatých stromů. Vyrůstá saprotrofně na pařezech, tlejících kmenech, padlých větvích a kořenech ukrytých v zemi, přičemž preferuje smrky (Picea) a borovice (Pinus), podstatně vzácněji osidluje dřevo jedlí (Abies) či modřínů (Larix). Růst na listnatých dřevinách je zcela ojedinělý.
Fruktifikační sezóna spadá do pozdního léta a podzimu, s hlavním vrcholem od září do listopadu. V chladnějších severských oblastech se plodnice objevují již v průběhu srpna, zatímco ve střední a jižní Evropě fruktifikace vrcholí v říjnu a listopadu. Za mírného průběhu zimy pokračuje tvorba plodnic v teplejších mikroklimatech až do prosince nebo ledna.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Zdrojová zjištění: jedlost, konzumace a využití
- Jedlost
- Jedlý — zdroj určení
Karel Tejkal, ČMS, Hypholoma capnoides — třepenitka maková · Kuchyňské využití — hodnocení jedlosti druhu.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Hypholoma capnoides
Vědecké názvy a taxonomie
Platným taxonomickým vědeckým názvem druhu je Hypholoma capnoides (Fr.) P. Kumm., který publikoval Paul Kummer v roce 1871 v díle Führer in die Pilzkunde. Taxon patří do rodu Hypholoma v čeledi límcovkovitých (Strophariaceae), řádu pečárkotvarých (Agaricales), třídě stopkovýtrusých hub (Agaricomycetes) a oddělení hub stopkovýtrusných (Basidiomycota). Basionymem je Agaricus capnoides Fr., popsaný Eliasem Friesem v roce 1818 ve druhém svazku díla Observationes mycologicae.
Vědecké názvy a taxonomie
V mykologické literatuře se objevila řada nomenklatorických kombinací, včetně Naematoloma capnoides (Fr.) P. Karst. z roku 1879, Geophila capnoides (Fr.) Quél. z roku 1886, Dryophila capnoides (Fr.) Quél. z roku 1888 a Psilocybe capnoides (Fr.) Noordel. z roku 1995. V 19. století byl taxon pojímán také v ranku variety třepenitky svazčité: jako Dryophila fascicularis var. capnoides (Fr.) Quél. v roce 1888 a Hypholoma fasciculare var. capnoides (Fr.) Costantin & L.M. Dufour v roce 1891. Historické návrhy na sloučení těchto jmen nemění nic na tom, že v současnosti představují Hypholoma capnoides a jedovatá Hypholoma fasciculare samostatné druhy.
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Hypholoma capnoides (Fr.) P. Kumm. w ujęciu GBIF i Species Fungorum. Wyniki źródłowe zachowują zakres własnego oznaczenia, kraju i materiału.
[3]
Ekologie a rozšíření
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Výtrusy
Materiál a metody výzkumu
Metody i zapisy źródłowe — ČMS, Karel Tejkal — atlasowy opis zarodników maślanki łagodnej.
Obecność pory rostkowej — zapis źródłowy: „Popis: výrazný klíční pór.” [10]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Popis: 6–8,5 × 4–5 µm.” [10]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Popis: eliptické.” [10]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „Popis: tlustostěnné.” [10]
Metody i zapisy źródłowe — Marek Snowarski, grzyby.pl — atlasowy opis zarodników maślanki łagodnej.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: 0066-2023-0187 (03.06.2023)
Rozsah čtení: Fragmenty zdrojů.
Byl přečten fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum kontroly: 11.11.2026.
Omezení: Rozsah výhradně v souladu se zaznamenaným zdrojem.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: 0071-2025-0081 (20.10.2025)
Rozsah čtení: Fragmenty zdrojů.
Byl přečten fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum kontroly: 11.11.2026.
Omezení: Rozsah výhradně v souladu se zaznamenaným zdrojem.
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Předpisy pro lokalitu: Polsko
Podklad pro informace o ochraně
Třepenitka maková nefiguruje v seznamech druhové ochrany hub v Polsku (Dz.U. 2014 poz. 1408).
Podklad pro informace o obchodu
Třepenitka maková není na seznamu hub povolených k uvádění na trh nebo k výrobě houbových výrobků v Polsku (Dz.U. 2026 poz. 258).
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V laboratorních studiích publikovaných v roce 2009 Nenadem Kečou byly testovány konkurenční schopnosti saprotrofních a antagonistických hub vůči pěti patogenním druhům václavek (Armillaria). V miskovém pokusu byly zahrnuty mimo jiné Hypholoma capnoides, Hypholoma fasciculare, Phlebiopsis gigantea, Pleurotus ostreatus, a také Trichoderma viride, Trichothecium roseum a Penicillium sp.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V experimentu byly použity jednotlivé izoláty václavek získané v Srbsku v říjnu 2004: Armillaria mellea z dubu zimního (Košutnjak), Armillaria gallica z dubu ceru (Cer), Armillaria ostoyae z myceliové plstě na smrku ztepilém (Kopaonik), Armillaria cepistipes ze smrku (Golija) a Armillaria tabescens z dubu uherského (Bojčin). Určení václavek bylo ověřeno pomocí klíčů a párování s dříve určenými izoláty.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Kmeny rodu Hypholoma byly izolovány na 2% půdě MEA, přičemž izolace byla potvrzena přítomností myceliových provazců. Interakční testy probíhaly na sladinovém agaru (20 g sladového extraktu a 20 g agaru) v 10 opakováních. Fragmenty podhoubí o rozměrech 10 × 10 mm byly umísťovány ve vzdálenosti přibližně 2 cm, přičemž rychleji rostoucí podhoubí konkurentů byla doočkována 2 týdny po naočkování václavek. První dva týdny růstu Armillaria se nezapočítávaly do růstu ve smíšené kultuře. Misky byly inkubovány v temnu při teplotě 22°C a vyhodnocování probíhalo týdně po dobu 7 týdnů (přibližně 45 dní).
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Ve smíšených kulturách s Hypholoma capnoides bylo zaznamenáno zpomalení lineárního růstu podhoubí václavek (v mm/7 dní): u A. cepistipes z 4,2 v monokultuře na 3,1 ve smíšeném uspořádání (uvedená hodnota 74 %), u A. gallica z 4,1 na 2,8 (68 %), u A. mellea z 4,8 na 2,2 (56 %), u A. ostoyae z 4,2 na 2,5 (48 %) a u A. tabescens z 4,3 na 3,3 (76 %). V analýze rozptylu se hladina významnosti p < 0,01 týkala porovnání v jednotlivých řádcích celého pokusu se sedmi konkurenty, nikoli samostatných párových testů výhradně s H. capnoides, s rozlišením v Duncanově testu (p < 0,05) pro různá písmena u průměrů v rámci celého experimentálního uspořádání.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V textu publikace autor uvedl omezení růstu druhu Armillaria ostoyae druhem Hypholoma capnoides řádu 52 %, zatímco v tabulkovém přehledu figuruje hodnota 48 % (při poklesu z 4,2 na 2,5 mm) a v srbském abstraktu je hodnota 52 % uvedena jako průměrná redukce. Podobně u A. mellea se vytištěný poměr 56 % liší od prostého podílu naměřených hodnot (2,2 / 4,8).
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V kontaktní zóně s Hypholoma capnoides kolonie václavek omezovaly tvorbu rhizomorf nebo zcela zastavily jejich růst a podhoubí třepenitky přerůstalo kolonie patogena. Samotná Hypholoma tvořila ve smíšeném uspořádání méně myceliových provazců a vykazovala zrychlení tempa růstu. Index citlivosti byl stanoven jako Is 2 pro Hypholoma a Is 1 pro Armillaria.
Stanoviště a výskyt
Stanoviště, oblast a roční období
Třepenitka maková je saprotrof vyvíjející se na mrtvém dřevě. Roste především na tlejícím dřevě jehličnanů, zejména smrků – na pařezech, ležících kmenech, větvích a také na zahloubených zbytcích dřeva a kořenech. Méně často se vyskytuje na dřevě listnáčů.
Stanoviště, oblast a roční období
V Polsku se tento druh vyskytuje často a je považován za běžný, ve střední Evropě se pak objevuje hojně. Plodnice obvykle tvoří husté, někdy početné trsy.
Stanoviště, oblast a roční období
Druh je široce rozšířen v mírném pásmu severní polokoule: vyskytuje se v Evropě (mimo jiné ve Velké Británii, Skandinávii, Polsku, České republice, Bělorusku, na Ukrajině a v Rusku), v Asii a v Severní Americe. Byl zavlečen také do Jižní Ameriky, kde byl zaznamenán ve Venezuele.
Stanoviště, oblast a roční období
V České republice plodí třepenitka maková téměř po celý rok, především od září do listopadu. Nálezy byly dokumentovány mimo jiné 3. června 2023 ve Středočeském kraji a 20. října 2025 v Jihočeském kraji.
Stanoviště, oblast a roční období
Ve výzkumech lesních mykocenóz v Srbsku prováděných Nenadem Kečou byla Hypholoma capnoides zaznamenávána nejčastěji na pařezech jehličnanů, zatímco příbuzná Hypholoma fasciculare osidlovala především listnaté porosty.
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Česko | Středočeský kraj; Jihočeský kraj | V, X–XI |
|
| Polsko | Podleské vojvodství; Dolní Slezsko — rozsah uvedený zdrojem | III, IX–XI |
|
Zdroje
- GBIF Backbone: dokładne dopasowanie Hypholoma capnoides
- hypholoma_capnoides.law.PL.protection
- hypholoma_capnoides.law.PL.trade
- ČMS — 0066-2023-0187 (03.06.2023)
- ČMS — 0071-2025-0081 (20.10.2025)
- Karel Tejkal, ČMS, Hypholoma capnoides — třepenitka maková
- Nenad Keča 2009, In vitro interactions between Armillaria species and potential biocontrol fungi, Glasnik Šumarskog fakulteta100:129–142, DOI 10.2298/GSF0900129K
- Species Fungorum, Hypholoma capnoides, rekord 159037
- Marek Snowarski, Hypholoma capnoides — maślanka łagodna/łysiczka łagodna
- Paweł Zarzyński 2021, Grzyby polskich lasów, CILP, Łysiczka łagodna(maślanka łagodna), druk242–243