Nejedlý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.












Ucháč biskupský je podzimní vřeckovýtrusá houba vyznačující se nápadně sedlovitým až cípovitým kloboukem, který připomíná biskupskou mitru se dvěma až čtyřmi výraznými cípy. Klobouk má kaštanově hnědé, červenohnědé až tmavohnědé zbarvení, zatímco třeň je světlejší, bělavý až narůžovělý a dutý. Roste na tlejícím dřevě jehličnanů a půdách bohatých na dřevní zbytky od pozdního léta do pozdního podzimu. Obsahuje jedovatý gyromitrin, a proto je řazen mezi nejedlé a nebezpečné jedovaté houby.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- Tvar klobouku: laločnatý.
Tvar klobouku: mitrovitý.
Tvar klobouku: sedlovitý. - Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: hrbolkatá.
Reliéf povrchu klobouku: hladký, svraštělý, zvrásněná. - Pokryv klobouku
- Pokryv klobouku: holá.
- Barva klobouku
- za sucha: Barva klobouku: černohnědý.
za sucha: Barva klobouku: bledě hnědý.
za mokra: Barva klobouku: červenohnědý.
Barva klobouku: červenohnědý.
Barva klobouku: kaštanový.
Barva klobouku: vínově hnědá.
Barva klobouku: žlutohnědý. - Připojení okraje ke třeni
- Připojení okraje ke třeni: místy přirostlý.
Připojení okraje ke třeni: přirostlý ke třeni. - Výška klobouku
- Výška klobouku: do 120 mm.
- Vnitřek hlavičky / klobouku
- Vnitřek hlavičky / klobouku: dutý.
- Tvar konců laloků hlavičky
- Tvar konců laloků hlavičky: špičatý.
- Šířka hlavičky / klobouku
- Šířka hlavičky / klobouku: 30–100 mm.
Šířka hlavičky / klobouku: do 140 mm.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
u mladých plodnic: Tvar třeně: válcovitý. - Báze třeně
- Báze třeně: válcovitá.
Báze třeně: ztlustlá. - Barva třeně
- Barva třeně: vínově hnědá.
Barva třeně: červenohnědý.
Barva třeně: šeříková. - Reliéf povrchu třeně
- Reliéf povrchu třeně: zvrásněná.
- Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: holá.
Pokryv povrchu třeně: ochmýřená. - Vnitřek třeně
- Vnitřek třeně: vyplněné volnou dužninou.
Vnitřek třeně: dutý.
u mladých plodnic: Vnitřek třeně: plný. - Délka třeně
- Délka třeně: 20–120 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 10–30 mm.
- Příčný průřez třeně
- Příčný průřez třeně: okrouhlý.
Příčný průřez třeně: zploštělý.
u starých plodnic: Příčný průřez třeně: zploštělý (více či méně).
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bělavá.
- Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení
- Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení: křehký.
- Typ konzistence dužniny
- Typ konzistence dužniny: voskovitý.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: nevýrazný (dužnina).
Vůně dužniny: příjemný (dužnina).
Vůně dužniny: slabý. - Charakter chuti dužniny
- Charakter chuti dužniny: mírný.
Charakter chuti dužniny: mírný. - Hodnocení příjemnosti chuti dužniny
- Hodnocení příjemnosti chuti dužniny: příjemná.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: jehličnatý les.
Stanoviště: smíšený les.
Stanoviště: listnatý les. - Substrát
- Substrát: mrtvé dřevo.
Substrát: dřevo v zemi.
Substrát: opad.
Substrát: půda.
Substrát: piliny. - Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: jednotlivě.
Způsob růstu plodnic: roztroušené skupiny.
Způsob růstu plodnic: jednotlivě, ve skupinách nebo ve svazcích. - Četnost výskytu
- Četnost výskytu: nepříliš častý.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od srpna do listopadu.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Nejedlý
Právo
- Ochrana
- V Polsku nepodléhá druhové ochraně.
- Prodej
- V Polsku není povolen k prodeji ani k výrobě houbových výrobků.
FAQ
Proč se jmenuje biskupský?
Jeho klobouk má charakteristický sedlovitý tvar se dvěma až čtyřmi cípy, který připomíná biskupskou mitru.
Je ucháč biskupský jedlý?
Nikoli, je to jedovatá houba obsahující nebezpečný toxin gyromitrin ohrožující játra a ledviny.
Kdy tento druh v přírodě roste?
Na rozdíl od jiných ucháčů roste na podzim, nejčastěji od konce srpna do listopadu.
Kde ho můžeme najít?
Roste v jehličnatých lesích na tlejícím dřevě pařezů, starých pilinách a půdě bohaté na dřevní zbytky.
Dá se bezpečně upravit vařením?
Bezpečná úprava neexistuje, gyromitrin nelze vařením spolehlivě odstranit a výpary jsou jedovaté.
Vyskytuje se také v listnatých lesích?
Velmi vzácně; jednoznačně dává přednost jehličnatým porostům se smrky a borovicemi.
Jaké orgány jeho toxin poškozuje?
Způsobuje závažné toxické poškození jaterních buněk, ledvin a centrálního nervového systému.
Používal se v lidovém léčitelství?
V lidovém léčitelství se kvůli své jedovatosti a tenké křehké dužnině nikdy nevyužíval.
Lze z něj získat barvivo na textil?
Ne, houba neobsahuje žádná stabilní barviva a k barvení látek nebyla nikdy používána.
Je jeho třeň plný, nebo dutý?
Třeň je uvnitř nepravidelně dutý, na povrchu podélně vrásčitý a bělavě až narůžověle zbarvený.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- Piestrzenica infułowata
- Platné vědecké jméno
- Paragyromitra infula
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: žlutý.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: žlutavý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: vřetenovitý (téměř).
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký. Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 17–26 µm, šířka 7–10 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Vlhkost půdy
- Vlhkost půdy: Vlhká.
- Způsob výživy
- Způsob výživy: saprotrofní.
Mimokulinární využití
V minulosti ani v současnosti nenašel ucháč biskupský žádné praktické uplatnění v lidovém řemesle, technologiích či domácím hospodářství. Jeho křehké plodnice s vysokým obsahem vody a tenkou stěnou klobouku nejsou vhodné pro barvení látek, jelikož neposkytují žádné stálé pigmenty použitelné v barvířství vlny a textilu. Nebyl využíván ani v lidovém léčitelství pro obklady či přípravu léčivých mastí, protože lidé instinktivně rozpoznali jeho nebezpečnou povahu a vyhýbali se jakékoli manipulaci s jeho dužninou mimo nutné pozorování. V ojedinělých případech byl v horských obydlích používán pouze jako kuriózní podzimní dekorace sušená na stolech pro pobavení návštěv díky svému neobvyklému tvaru mitry. V současné době je významný výhradně pro mykologii a ochranu biodiverzity jako indikátor přirozených horských jehličnatých porostů s dostatkem tlejícího dřeva, které vyžadují zvláštní ochranu.
Historie a kultura
Ucháč biskupský poutal odedávna pozornost svým neobvyklým tvarem, který nápadně připomíná biskupskou mitru, což se odrazilo v jeho odborném latinském názvu infula i v lidových pojmenováních v mnoha evropských jazycích. Ve středověkém a raně novověkém folklóru byl jeho vzhled spojován s církevní symbolikou, avšak v lidovém vnímání byl často vnímán s podezřením jako podivný a zlověstný lesní úkaz. Na venkově byl někdy nazýván biskupskou čepicí a v některých oblastech panovala pověra, že vyroste tam, kde lesní duchové zkoušejí lidskou zbožnost. V historických spisech mykologů 18. a 19. století byl často kreslen a obdivován pro svou geometrickou bizarnost, přičemž panovaly spory o jeho jedovatost, což vedlo k zaznamenaným tragickým záměnám. Stal se symbolem podzimního ztišení lesa a v evropské mykologické tradici představuje učebnicový příklad morfologické fascinace spojené se skrytým biologickým nebezpečím.
Jedlost a bezpečnost
Plodnice obsahují toxin gyromitrin, který se při trávení v organismu přeměňuje na vysoce toxický monometylhydrazin, vyvolávající destrukci jaterních buněk, křeče a poškození ledvin. Koncentrace toxinu může být velmi proměnlivá v závislosti na klimatu a stanovišti, což činí jakýkoli pokus o konzumaci extrémně hazardním. V některých zemích byl v minulosti konzumován po povaření a sušení, avšak toto zpracování nespolehlivě eliminuje veškerý jed a páry uvolňované při varu mohou způsobit inhalační otravu. Z tohoto důvodu je moderní mykologií jednoznačně řazen mezi jedovaté a zdraví nebezpečné houby. Bezpečná příprava neexistuje, jelikož žádná kuchyňská technologie nezaručuje absolutní odstranění toxických složek. Chuť dužniny bývá popisována jako mírná a nevýrazná, což může svádět k mylnému dojmu neškodnosti, riziko opožděné a těžké intoxikace po požití je však vysoké a může vést k fatálnímu selhání životně důležitých orgánů.
Stanoviště a výskyt
Ucháč biskupský roste převážně v jehličnatých a smíšených lesích, kde osidluje tlející dřevo smrků a borovic, staré pařezy, zahrabané větve nebo pilinami pokryté půdy podél lesních svážnic a dřevoskladů. Preferuje kyselé a vlhčí půdy bohaté na lignocelulózový substrát, mechová lesní zákoutí a okraje rašelinišť. Je široce rozšířen v boreálních a mírných oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky, zejména v severnějších zeměpisných šířkách a horských polohách. Na rozdíl od většiny ostatních ucháčů je to především podzimní druh, ačkoli výjimečně bývá zaznamenán i vzácný jarní výskyt. První běžné plodnice se objevují na sklonku léta v srpnu a hlavní vlna růstu pokračuje přes září a říjen až do listopadu, kdy ustává s prvními mrazy. V horských oblastech se objevuje dříve v souvislosti s časnějším nástupem chladných dešťů, zatímco v nížinách a teplých pahorkatinách je jeho výskyt vzácný a soustředěný až do pozdního podzimu. V některých regionech je vázán výhradně na staré, nenarušené pralesovité rezervace s dostatkem mrtvé dřevní hmoty.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Nejedlý — źródło oznaczenia
Marek Snowarski — piestrzenica infułowata · Snowarski: lépe považovat za nejedlý vzhledem k pochybnostem a podobnosti druhů. Atlasové hodnocení, nikoli výsledek testu na gyromitrin.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Paragyromitra infula
Vědecké názvy a taxonomie
Platným vědeckým jménem je Paragyromitra infula (Schaeff.) X.C. Wang & W.Y. Zhuang, publikované v roce 2023 v revizi čeledi Discinaceae pod registračním číslem 571033. V Index Fungorum je tato kombinace uvedena jako aktuální pro historický záznam Gyromitra infula (Schaeff.) Quél. Fylogenomické studie z roku 2025 zachovávají samostatný rod Paragyromitra, jehož typovým druhem zůstává právě P. infula.
Ekologie a rozšíření
- Četnost výskytu
- Polsko: Četnost výskytu: nepříliš častý. [33]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Vřecka
- Počet výtrusů ve vřecku
- Počet výtrusů ve vřecku: 8. [35]
- Tvar vrcholu vřecka
- Tvar vrcholu vřecka: tupý a uťatý. [34]
- Mikroskopická barva vřecka
- Mikroskopická barva vřecka: červenohnědý (mladá vřecka, zejména). [34]
Mikroskopická barva vřecka: červenohnědý (mladá vřecka, zejména). [34]
Mikroskopická barva vřecka: medová (mladá vřecka, zejména). [34] - Celková délka vřecka
- Celková délka vřecka: 200–260 µm. [34]
- Přítomnost vřecek
- Přítomnost vřecek: přítomný. [34]
- Tvar vřecka
- Tvar vřecka: válcovitý. [34]
- Tloušťka stěny vřecka
- Tloušťka stěny vřecka: 0,4 µm (přibližná hodnota). [34]
- Šířka vřecka
- Šířka vřecka: 10–20 µm. [34]
Ostatní laboratorní znaky
- Kvalitativní tloušťka stěn hyf excipula
- Kvalitativní tloušťka stěn hyf excipula: tenkostěnný. [34]
Kvalitativní tloušťka stěn hyf excipula: tenkostěnný. [34]
Kvalitativní tloušťka stěn hyf excipula: tlustostěnný. [34] - Stavba excipula
- Stavba excipula: textura intricata. [34]
- Větvení parafýzy
- Větvení parafýzy: větvený (někdy). [34]
- Mikroskopická barva parafýzy
- Mikroskopická barva parafýzy: špinavě žlutohnědý (obsah parafýzy). [34]
Mikroskopická barva parafýzy: červenohnědý (obsah parafýzy). [34]
Mikroskopická barva parafýzy: červenohnědý (usazenina na vnějším povrchu parafýzy). [34]
Mikroskopická barva parafýzy: špinavě žlutohnědý (obsah parafýzy). [34]
Mikroskopická barva parafýzy: červenohnědý (obsah parafýzy). [34]
Mikroskopická barva parafýzy: červenohnědý (usazenina na vnějším povrchu parafýzy). [34] - Zakřivení parafýzy
- Zakřivení parafýzy: rovný (téměř). [34]
- Poloha pigmentu v parafýzách
- Poloha pigmentu v parafýzách: horní část parafýzy (usazenina na vnějším povrchu parafýzy). [34]
- Přehrádky parafýzy
- Přehrádky parafýzy: přehrádkovaný. [34]
- Zduření parafýzy
- Zduření parafýzy: ztlustlá. [34]
- Šířka parafýzy
- Šířka parafýzy: do 13 µm. [34]
- Barva hyf kůry třeně
- Barva hyf kůry třeně: žlutý (nažloutlý). [34]
Barva hyf kůry třeně: žlutý (bledý). [34]
Barva hyf kůry třeně: hnědý (rezavě hnědý, nitrobuněčný pigment). [34]
Barva hyf kůry třeně: hnědý (rezavě hnědý, nitrobuněčný pigment). [34]
Barva hyf kůry třeně: žlutý (medový, nitrobuněčný pigment). [34]
Barva hyf kůry třeně: hnědý (rezavě hnědý, nitrobuněčný pigment). [34]
Barva hyf kůry třeně: hnědý (rezavě hnědý, nitrobuněčný pigment). [34]
Barva hyf kůry třeně: žlutý (medový, nitrobuněčný pigment). [34] - Třída stěny hyf kůry třeně
- Třída stěny hyf kůry třeně: tenkostěnný (spíše). [34]
- Šířka hyf kůry třeně
- Šířka hyf kůry třeně: 4–25 µm. [34]
- Stavba kůry třeně
- Stavba kůry třeně: textura intricata. [34]
Výtrusy
- Uspořádání výtrusů ve vřecku
- Uspořádání výtrusů ve vřecku: jednořadé (převážně). [34]
- Tvar vrcholu výtrusu
- Tvar vrcholu výtrusu: zaoblený. [34]
- Přítomnost polárních výrůstků askospory
- Přítomnost polárních výrůstků askospory: přítomný. [15]
- Tvar polárních výrůstků askospory
- Tvar polárních výrůstků askospory: zaoblený. [15]
- Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: hyalinní. [21]
Barva výtrusů pod mikroskopem: hyalinní. [34]
Barva výtrusů pod mikroskopem: žlutavý. [34] - Kapky uvnitř výtrusu
- Kapky uvnitř výtrusu: 2 (velké kapky). [34]
- Délka výtrusu
- Délka výtrusu: 17–20 µm. [15]
Délka výtrusu: 17–26 µm. [34]
Délka výtrusu: 19–26 µm. [15]
Délka výtrusu: 18–24 µm. [21]
Délka výtrusu: 19–24 µm. [15] - Forma ornamentace výtrusů
- Forma ornamentace výtrusů: žebrovaná. [36]
- Přítomnost perisporia
- Přítomnost perisporia: přítomný. [34]
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní. [21]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [15]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [15]
Tvar výtrusu: vřetenovitý (téměř). [34] - Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. [21]
Povrch výtrusu: hladký. [15]
Povrch výtrusu: hladký. [34]
Povrch výtrusu: ornamentovaný. [36] - Symetrie výtrusu
- Symetrie výtrusu: v profilu nestejnostranný. [34]
Materiál a metody výzkumu
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Polský atlas WPN 2010, s.128: vůně slabá a neurčitá; obecný popis, bez instrumentálního měření intenzity.
Rozsah rešerše: Úryvky zdrojů.
Přečten úryvek zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Omezení: Jedná se o zdrojový údaj pro uvedený materiál; nikoli o novou vlastní zkušenost W11 ani univerzální vlastnost celého druhu.
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Harmaja 1969, s.14: chuť dužniny hlavičky a třeně popsána jako mírná. Nejedná se o doporučení k ochutnávání houby.
Rozsah rešerše: Úryvky zdrojů.
Přečten úryvek zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Omezení: Jedná se o zdrojový údaj pro uvedený materiál; nikoli o novou vlastní zkušenost W11 ani univerzální vlastnost celého druhu.
Biotechnologické experimenty
- Výsledek biotechnologického experimentu
- Výsledek biotechnologického experimentu: barvení vlny (velmi slabý výsledek, preparát z plodnic, průzkumný pokus, plodnice určené ve zdroji). [29]
Pokus o využití materiálu — Franco-Maass et al. (2019)
Materiál: Plodnice G. infula morfologicky určené v UAEM, materiál ze západního Estado de México; vlna jako barvený materiál.
Rozsah rešerše: Úryvky zdrojů.
Přečten úryvek zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Omezení: Jedná se o zdrojový údaj pro uvedený materiál; nikoli o novou vlastní zkušenost W11 ani univerzální vlastnost celého druhu.
Studie složení a aktivity — materiál a omezení
Materiál: MICH352090 — Washington, USA,2020; materiál hymenia plodnice; identifikace G. infula z tabulky 1, odděleně od aff.infula.
Rozsah rešerše: Plný text.
Studie složení a aktivity — materiál a omezení
Materiál: MICH352086 — Washington, USA,2020; materiál hymenia plodnice; identifikace G. infula z tabulky 1, odděleně od aff.infula.
Rozsah rešerše: Plný text.
Studie složení a aktivity — materiál a omezení
Materiál: CBS113691 — Švédsko; mycelium pěstované na celofánu; identifikace G. infula z tabulky 1, odděleně od aff.infula.
Rozsah rešerše: Plný text.
Studie složení a aktivity — materiál a omezení
Materiál: SO 4633 — Chile; mycelium pěstované na celofánu; identifikace G. infula z tabulky 1, odděleně od aff.infula.
Rozsah rešerše: Plný text.
Studie složení a aktivity — materiál a omezení
Materiál: SO 0215 — Panama; mycelium pěstované na celofánu; identifikace G. infula z tabulky 1, odděleně od aff.infula.
Rozsah rešerše: Plný text.
Společná omezení rešerše zdroje
Ograniczenia: Negativní výsledek tohoto stanovení nepotvrzuje nulový obsah u každého jedince, absenci jiných škodlivých látek ani bezpečnost konzumace. Mez detekce z kalibrační řady nebyla uvedena.
Archiwalny opis siedliska
Takson notowany w Europie, Azji oraz Ameryce Północnej, m.in. na potwierdzonych stanowiskach w Chinach oraz na Białorusi.
[24]- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- Materiał badania: Exact source material and scope: ["G.infula sensu Van Vooren & Moreau2009", {}, null, null]. 19–24 µm (skrajnie do 26 µm); zakres pomiaru: korpus [15]
20–23 µm (skrajnie 17–26 µm) [34]
Materiał badania: Exact source material and scope: ["G.infula sensu Van Vooren & Moreau2009", {}, null, null]. 19–24 µm; zakres pomiaru: korpus [15]
17–20 µm [15]
18–24 µm [21] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- 7–10 µm [34]
7–9 µm [15]
Materiał badania: Exact source material and scope: ["G.infula sensu Van Vooren & Moreau2009", {}, null, null]. 7–10 µm; zakres pomiaru: korpus [15]
7,5–9 µm [21]
Materiał badania: Exact source material and scope: ["G.infula sensu Van Vooren & Moreau2009", {}, null, null]. 7–8,5 µm; zakres pomiaru: korpus [15]
Metody i zapisy źródłowe — Własny opis G.infula s.str. w Harmaja1969, s.14 i16. Rewizja333 kolekcji obejmowała dwa rozdzielone taksony;333 nie jest liczbą zarodników lub komórek tego gatunku. Nazwane tkanki, metody i zakresy są oddzielne. Dokładna kolekcja nie jest dopowiedziana dla całego opisu.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM).
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: KOH.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: Melzer's reagent.
Ułożenie zarodników w worku — zapis źródłowy: „S.14: mostly uniseriate; przeważnie dotyczy tylko ułożenia jednorzędowego.” [34]
Kształt szczytu worka — zapis źródłowy: „S.14: obtuse-truncate; dwa współwystępujące aspekty zakończenia, bez dopisania zwężenia.” [34]
Barwa mikroskopowa worka — zapis źródłowy: „S.14: especially when young reddish brown in KOH; źródłowe młode komórki, nie młode owocniki.” [34]
Barwa mikroskopowa worka — zapis źródłowy: „S.14: especially when young, darker reddish brown to melleous in Melzer; samoistny wygląd w medium, bez deklaracji reakcji.” [34]
Grubość ściany worka — zapis źródłowy: „S.14: wall rather thin, ca.0.4µm; nie długość ani typ ściany worka.” [34]
Jakościowa grubość ścian strzępek ekscypulum — zapis źródłowy: „S.14: ściany zwykłych strzępek ekscypulum cienkie.” [34]
Jakościowa grubość ścian strzępek ekscypulum — zapis źródłowy: „S.16: ściany strzępek mlecznikowych od cienkich do grubych; możliwości populacji, nie kolejne fazy wieku.” [34]
Szerokość strzępek ekscypulum — zapis źródłowy: „S.14: zwykłe strzępki ekscypulum4–13µm; oddzielnie od strzępek mlecznikowych.” [34]
Szerokość strzępek ekscypulum — zapis źródłowy: „S.16: odrębne strzępki mlecznikowe3–15µm w ekscypulum.” [34]
Budowa ekscypulum — zapis źródłowy: „S.14 i16: excipulum throughout of textura intricata; cały element, bez wymyślenia warstwy ectal/medullary.” [34]
Rozgałęzienie wstawki — zapis źródłowy: „S.14: sometimes branching below; dokładnie dolna część wstawki.” [34]
Barwa mikroskopowa wstawki — zapis źródłowy: „S.14: contents dirty yellowish brownish to red-brown w KOH i Melzer; zawartość oddzielna od osadu zewnętrznego.” [34]
Barwa mikroskopowa wstawki — zapis źródłowy: „S.14: red-brown mass na zewnętrznej powierzchni główki wstawki, w KOH i Melzer.” [34]
Wygięcie wstawki — zapis źródłowy: „S.14: ±straight; odrębny kwalifikator dotyczy tylko prostego przebiegu wstawki.” [34]
Położenie pigmentu we wstawkach — zapis źródłowy: „S.14: barwna masa na główce wstawki; powierzchnia zewnętrzna, nie zawartość. Źródło dopuszcza także inkrustację poniżej główki.” [34]
Kształt wstawki — zapis źródłowy: „S.14: capitate.” [34]
Kształt wstawki — zapis źródłowy: „S.14: subclavate; maczugowaty kształt i własny kwalifikator przybliżenia.” [34]
Krople wewnątrz zarodnika — zapis źródłowy: „S.14: two large drops; liczba2 i rozmiar jakościowy large osobno, tożsamość chemiczna nierozstrzygnięta.” [34]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „S.14: wall ca.0.5–0.6µm; liczbowy pomiar ściany, przybliżenie osobno od wartości.” [34]
Barwa strzępek kory trzonu — zapis źródłowy: „S.16: yellowish in KOH; podstawowa żółta barwa i własny żółtawy odcień.” [34]
Barwa strzępek kory trzonu — zapis źródłowy: „S.16: pale yellow in Melzer; bladość tylko tego wyniku w osobnym medium.” [34]
Klasa ściany strzępek kory trzonu — zapis źródłowy: „S.16: wall rather thin; dość dotyczy własnego thin_walled.” [34]
Szerokość strzępek kory trzonu — zapis źródłowy: „S.16: strzępki kory trzonu4–25µm; nie makroskopowa grubość trzonu.” [34]
Budowa kory trzonu — zapis źródłowy: „S.16: cortex of hollow stipe throughout textura intricata; struktura kory trzonu, nie skórki kapelusza.” [34]
Metody i zapisy źródłowe — Harmaja1969: rewizja333kolekcji nazwanych G.infula z Norwegii, Szwecji i Finlandii, rozdzielonych na G.infula s.str. i G.ambigua; liczba333 nie jest liczebnością próby zarodników G.infula. Opis pp13–16; Fig1a okaz Lohja, Fig2a Kinnarumma. Mikroskopia świetlna; odrębne obserwacje w KOH, Melzer i ogrzewanym Cotton Blue; nie dopowiedziano stężeń.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM).
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: KOH.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: Melzer's reagent.
Całkowita długość worka — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14: asci200–260µm total length, not sporiferous portion.” [34]
Kształt worka — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14: cylindrical asci.” [34]
Szerokość worka — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14: asci10–20µm.” [34]
Przegrody wstawki — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14: septate paraphyses.” [34]
Nabrzmienie wstawki — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14: head expanding ±abruptly; apex swollen; abruptness not fused into code.” [34]
Szerokość wstawki — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14: roundish apical head up to13µm wide; lower bound not reported.” [34]
Kształt szczytu zarodnika — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14: broad rounded apices; rounded endpoint distinct from sheath appendages.” [34]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14: hyaline in KOH.” [34]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14: yellowish in Melzer's; separate medium, no unqualified colour list.” [34]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14: (17–)20–23(–26)µm; extremes preserved separately; no derived Q.” [34]
Obecność perysporium — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14: perispore present; up to1µm separation at apices, usually appressed elsewhere.” [34]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14: oblong-subfusiform. Fusiform base shape and own nearly qualifier; elongated aspect retained in original.” [34]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14: wall smooth in light microscopy. SEM1976 kept separate.” [34]
Symetria zarodnika — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14: slightly inequilateral; slight degree remains in source, not transferred to other traits.” [34]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14: rather thick wall, about0.5–0.6µm; current categorical field stores thick_walled, exact number retained in documentation.” [34]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Harmaja1969 p14:7–10µm, same species account; not width of G.ambigua.” [34]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["G.infula sensu Van Vooren & Moreau2009", {}, null, null]
Obecność polarnych wyrostków askospory; Kształt polarnych wyrostków askospory — zapis źródłowy: „Tabela2009 przy infula podaje zaokrąglone czapeczki biegunowe. Nie wnioskowano ich całkowitego braku z gładkości powierzchni.” [15]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Klucz2009:19–24×7–8,5µm; tabela tej samej pracy19–24(26)×7–10µm. Zachowano oba zakresy tego samego opracowania.” [15]
Metody i zapisy źródłowe — M.Snowarski GRej Gyromitra infula
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki18–24×7,5–9µm; długość i szerokość w pierwotnych jednostkach.” [21]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki podłużnie eliptyczne.” [21]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Powierzchnia zarodników gładka według atlasu.” [21]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["Gyromitra infula sensu California Fungi", {}, null, null]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „California Fungi: zarodniki17–20×7–9µm.” [15]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „California Fungi: podłużnie elipsoidalne zarodniki.” [15]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „California Fungi: gładkie zarodniki.” [15]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „California Fungi: cienkościenne zarodniki.” [15]
Metody i zapisy źródłowe — Harmaja1976: kolekcja G.infula z Finlandii, Kittilä, Park Narodowy Pallas-Ounas,10IX1972, zebrał H.Harmaja, zielnik H. Suchy fragment hymenium pokryto złotem i badano w SEM JSM-U3. Wynik dla tej kolekcji pokazano na rycinie3, oddzielnie od pozostałych gatunków.
Metoda źródłowa. Technika: skaningowa mikroskopia elektronowa (SEM). Opis metody w źródle: Suchy fragment hymenium; napylone złoto; skaningowy mikroskop elektronowy JSM-U3. Wynik nie jest opisem widoczności w mikroskopii świetlnej.
Forma ornamentacji zarodnika — zapis źródłowy: „Harmaja1976 p6 Results2, Fig3: elevated ridges in different directions; no universal reticulum assigned.” [36]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Harmaja1976 pp6–7 and Fig3: spore surface uneven in SEM; separate from LM-smooth1969.” [36]
Metody i zapisy źródłowe — retained-06e545e9a206efa9
Metody i zapisy źródłowe — Harmaja 1969, s. 16: wąskie warstwy strzępek na zewnętrznej i wewnętrznej powierzchni kory wydrążonego trzonu, z obfitym pigmentem wewnątrz komórek. Barwa pigmentu jest zależna od medium. To źródłowy opis gatunku, bez dopowiadania osobnej kolekcji lub polskiego pochodzenia materiału.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: KOH.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: Melzer's reagent.
Barwa strzępek kory trzonu — zapis źródłowy: „Harmaja 1969, s. 16: wąska warstwa na zewnętrznej powierzchni kory; rich intracellular pigment; rusty brown in KOH. Barwa, odcień, położenie pigmentu, część anatomiczna i medium pozostają oddzielone; nie są fazami zmiany z wiekiem.” [34]
Barwa strzępek kory trzonu — zapis źródłowy: „Harmaja 1969, s. 16: wąska warstwa na zewnętrznej powierzchni kory; rich intracellular pigment; rusty brown to melleous in Melzer. Barwa, odcień, położenie pigmentu, część anatomiczna i medium pozostają oddzielone; nie są fazami zmiany z wiekiem.” [34]
Barwa strzępek kory trzonu — zapis źródłowy: „Harmaja 1969, s. 16: wąska warstwa na wewnętrznej powierzchni kory; rich intracellular pigment; rusty brown in KOH. Barwa, odcień, położenie pigmentu, część anatomiczna i medium pozostają oddzielone; nie są fazami zmiany z wiekiem.” [34]
Barwa strzępek kory trzonu — zapis źródłowy: „Harmaja 1969, s. 16: wąska warstwa na wewnętrznej powierzchni kory; rich intracellular pigment; rusty brown to melleous in Melzer. Barwa, odcień, położenie pigmentu, część anatomiczna i medium pozostają oddzielone; nie są fazami zmiany z wiekiem.” [34]
Názvy a rozsah taxonu
Přijaté jméno: Polský název v ověřených zpracováních je piestrzenica infułowata. Wang a spoluautoři v roce 2023 stanovili kombinaci Paragyromitra infula. V témže záznamu uvádějí homotypická jména Helvella infula, Gyromitra infula a Physomitra infula. Rod Paragyromitra byl zachován ve fylogenomické analýze z roku 2025.
Hranice určení: Údaje o G. ambigua a materiálech označených aff.infula zůstávají oddělené. Samotný historický nápis G. infula coll. nerozhoduje o příslušnosti k druhu v dnešním úzkém pojetí. NCBI potvrzuje současnou kombinaci, avšak rok basionymu zjištěný v této databázi neodpovídá nomenklatorickému záznamu publikace 2023; pro historii jmen byl převzat tento druhý zdroj.
Světelná mikroskopie: materiál, osy a podmínky
Revize materiálu: Harmaja v roce 1969 přezkoumal 333 položek ze tří zemí Fennoskandie a rozlišil dva druhy. Číslo 333 není počtem měření výtrusů ucháče čepcovitého. Vlastní záznam G. infula s.str. uvádí výtrusy (17–)20–23(–26)×7–10 µm, vřecka 200–260×10–20 µm a osm výtrusů ve vřecku. Délka vřecka je celková; nebyla přepsána na délku výtrusorodé části.
Oddělené prvky: Popis rozlišuje téměř vřetenovitý tvar výtrusu, zaoblené konce, nepatrnou asymetrii, hladkou stěnu ve světelné mikroskopii a perispor. Dvě velké kapky jsou zapsány jako kapky s nerozhodnutou identifikací, bez ztotožňování s lipidy nebo jádry. Stěna má přibližně 0,5–0,6 µm a odstup perisporu u konců dosahuje až 1 µm. Tato dvě měření se týkají samostatných struktur a nepředstavují tloušťku celého výtrusu.
Činidla a parafýzy: Hyalinní zbarvení v KOH a nažloutlé v Melzerově činidle jsou samostatnými výsledky. Modré zbarvení se ve zdroji týká periplazmy v bavlníkové modři a nebylo zaměněno za bezpodmínečnou kyanofilii celého výtrusu. Parafýzy mají přihrádky a rozšířený vrchol až na 13 µm. Popis větvení v dolní části, hlavičkovitého tvaru a barvy obsahu byl zachován s přesným umístěním; nebyly připsány jiné části buňky.
SEM: samostatné pozorování povrchu výtrusu
Materiál a metoda: Harmaja v roce 1976 zkoumal pomocí SEM suchý fragment hymenia z položky z Kittilä, Pallas-Ounas, sebrané 10IX 1972 a uchované v herbáři H. Materiál byl pokoven zlatem; byl použit mikroskop JSM-U3. Výsledek pro G. infula je přiřazen k vyobrazení 3. Viditelné vyvýšené lišty probíhají různými směry; tento znak nebyl přenesen do obrazu z běžného světelného mikroskopu.
Rozsah porovnání: Autor porovnával několik druhů a jednu položku G. infula. Hladká stěna ve světelném popisu a skulptura v SEM zůstávají výsledky různých metod. Nejsou po sobě jdoucími věkovými fázemi plodnice ani dvěma bezpodmínečnými možnostmi viditelnými doma.
Gyromitrin: skutečný materiál a výsledek stanovení
Pět materiálů označených infula: Dirks a spoluautoři v roce 2023 použili metodu UHPLC. V tabulce 1 se nacházejí tři kultury G. infula: SO 0215 z Panamy, SO 4633 z Chile a CBS113691 ze Švédska a dvě plodnice MICH352086 a MICH352090 z Washingtonu v USA. Těchto pět materiálů nebylo spojeno se dvěma položkami aff.infula. Autoři nezjistili gyromitrin v testovaných materiálech G. infula.
Hranice závěru: Jde o negativní výsledek stanovení konkrétní sloučeniny ve vymezených vzorcích. Nedokazuje nulový obsah v každém jedinci, absenci všech ostatních škodlivých složek ani bezpečnost konzumace celého druhu. Mez detekce nebyla stanovena na základě nejnižšího kalibračního standardu. Údaje studie, identifikátory materiálů a rozsah odečtu byly zachovány nezávisle na atlasových hodnoceních.
Toxicita: kde se přetrhává základ dřívějších tvrzení
Revize případu otravy: Harmaja v roce 1976 identifikoval dochovaný materiál švédské otravy z roku 1974 jako G. ambigua. Tři starší události z Finska a Aljašky rozebírá jako G. infula coll., bez rozhodnutí mezi ambigua nebo infula. Nepředstavují tři potvrzené otravy G. infula s.str. Týž článek obsahuje autorovo hodnocení, že infula s.str. je zjevně netoxická; nejedná se o vlastní chemickou analýzu celého druhu.
Odkaz v kompilaci UNAM: Karta UNAM odkazuje na tento článek u informací o otravách. Prostudování obou konců ukazuje širší historický rozsah určení. Opakování této informace v kompilaci není novým nezávislým klinickým případem ani potvrzením konkrétního toxinu. Hodnocení Snowarského, aby byl druh považován za nejedlý vzhledem k pochybnostem a možnosti záměny, zůstává atlasovým hodnocením.
Stanovení DNA a toxin: Publikace LAMP z roku 2022 zkoumá detekci DNA druhu ve vzorcích, včetně zpracovaných. Tvrzení o gyromitrinu se nachází v úvodu a odkazuje na Pan a spoluautory 2012, a popisy následků na přehled Diaz 2005 a knihu Chen 2016. Nejsou výsledkem stanovení toxinu v experimentu LAMP. Bibliografie byla prověřena, avšak tyto tři koncové plné texty nebyly získány; řetězec je na tomto místě nerozhodnutý.
Polsko: lokality, substrát a tvorba plodnic
Terénní pozorování: Wilga a Wantoch-Rekowski popsali lokalitu v Otomině z 22X 2011: větší plodnici na silně ztrouchnivělé bříze a druhou na mechem porostlém smrkovém pařezu. Uvedli depozit ZBRŚiLPAN2/16.11.11. Atlas Wigierského národního parku dokumentuje 82 lokalit ve zkoumaném parku, na mrtvém dřevě listnáčů a vzácněji jehličnanů. Jde o morfologická potvrzení; nebyla u nich deklarována nová verifikace DNA.
Dvě zpracování sezóny: V polském regionálním atlase z roku 2010 jsou uvedeny měsíce VIII–XI. Záznam z roku 2012 uvádí v obecném popisu IX–XI s odkazem na atlasy Gerhardta 2006 a Škubly 2008. Oba rozsahy byly zachovány s původem a atlasovou úrovní ověření; kratší neruší delší. Jediné říjnové datum sběru nebylo použito k vymezení celé sezóny. Fennoskandický termín Harmaji není polským rozsahem.
Ekologie a hostitel: Pozorování na dřevě břízy a smrku dokumentují substrát, nikoli mykorhizu s živým stromem. Seznam druhů dřeva v atlase nebyl přenesen do seznamu okolních rostlin ani mykorhizních partnerů. Genomová analýza z roku 2025 podporuje interpretaci saprotrofie ve zkoumaném pojetí Discinaceae, avšak v tomto přehledu nenahradila specifické nutriční pokusy každé polské populace.
Dokumentované mimokulinární využití: barvířský pokus
Materiál a výsledek: Franco-Maass a spoluautoři v roce 2019 provedli orientační pokus barvení vlny houbami ze západní části Estado de México. Materiál byl morfologicky určen na UAEM. V tabulce 2 získal druh G. infula hodnocení „Muy bajo“, tedy velmi nízký barvířský potenciál; byly uvedeny místní názvy Pantalón a huevito de toro. Byl zachován kvalitativní výsledek bez doplňování číselné vydatnosti.
Stupeň důkazu: Jedná se o výzkumný experiment bez potvrzeného průmyslového využití či tradice používání této houby jako barviva. Výběr hub lokálně označovaných jako jedlé nebyl studií bezpečnosti potravin. V prověřených materiálech nebylo nalezeno žádné potvrzené léčebné ani kořenicí využití specifické pro tento druh; to však neznamená důkaz neexistence takových praktik.
Tradice konzumace a důkaz bezpečnosti
Různé druhy svědectví: Barvířská publikace a kompilace UNAM dokumentují mexický kontext sběru a místních názvů. V andorrské etnomykologické studii byl představen dochovaný exemplář P.infula ve sběru hub využívaných respondenty. Doklad o praxi a lokálně užívaný název nedokazují bezpečnost ani neopravňují k přenosu způsobu přípravy z G. esculenta.
Stav ověření: Další bibliografické položky UNAM zůstávají vodítky k prostudování. Dodatečný etnomykologický rukopis v repozitáři UANL a článek o Xizang 2025 nebyly v této relaci dostupné. Jejich indexované úryvky nebyly převzaty jako ověřené výsledky, dávkování ani doporučení ke konzumaci.
Sbírkový kmen: doporučení pro kultivaci, bez vymyšleného optima
DSM10402: Záznam DSMZ přiřazuje DSM10402 k G. infula a uvádí plodnici z Liverpoolu z roku 1992 a řetězec předání materiálu. Uvádí živné médium 735 a 25°C jako podmínky kultivace. Neuvádí zde rychlost růstu, fenotyp kolonie, optimální teplotu ani toleranční rozsah. Tyto vlastnosti byly ponechány nevyplněné.
Polské právo: rozsah prověřeného seznamu
Ochrana a uvádění na trh: Byl ověřen platný předpis druhové ochrany DU/2014/1408 a seznam uvádění na trh v úplném znění DU/2026/258, vyhlášeném 3III 2026. G. infula a jeho příslušné kombinace nejsou zahrnuty v položkách ochrany; uvedené G. ambigua a G. fastigiata jsou samostatné druhy. Cílový druh není uveden v seznamu povoleném pro uvádění na trh. Závěr se týká těchto seznamů, nikoli práva sběru na jakémkoli místě nebo důkazu toxicity.
Pletiva excipula a kůry třeně
Excipulum: Harmajův popis se týká celého excipula se strukturou textura intricata, s hyfami o šířce 4–13 µm a tenkými stěnami. Autor tento výsledek nerozděluje na vnější a dřeňovou vrstvu. Ve vnitřní části samostatně uvádí četné mléčné hyfy 3–15 µm se stěnami od tenkých po tlusté a obsahem rezavě hnědým v KOH a v Melzerově činidle rezavě hnědým až medovým. Obyčejná vyčnívající zakončení hyf nebyla označena za novou kategorii chloupků.
Kůra dutého třeně: Kůra třeně má rovněž strukturu textura intricata se silněji propletenými hyfami ve vnější části. Uvedená šířka hyf je 4–25 µm; stěny jsou poměrně tenké. V KOH mají nažloutlou barvu, v Melzerově činidle světle žlutou. Na obou površích je popsána úzká vrstva hyf obsahujících pigment uvnitř buněk, s barvami závislými na médiu. Jde o hyfy kůry, nikoli o měření kaulocystid, pokožky klobouku nebo makroskopické tloušťky třeně.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Własne polskie obserwacje Wilgi i Wantoch-Rekowskiego 2012, Otomin,22 X 2011, dwa owocniki: większy na silnie zmurszałej brzozie, drugi na omszonym pniaku świerkowym. Publikacja i fotografia; brak nowej kontroli DNA.
Rozsah odečtu: Úplný text.
Datum kontroly: 18.10.2026.
Omezení: Historické morfologické určení; jediné datum nevymezuje sezónu; pozorování substrátu nedokazuje mykorhizu s břízou.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Udokumentowany zbiór z Puszczy Białowieskiej.
Rozsah rešerše: Fragmenty zdrojů.
Přečten byl fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum revize: 21.10.2026.
Omezení: Původní určení a rozsah pojmu byly zachovány. Nebylo deklarováno nové zkoumání položek ani prostudování všech publikací citovaných zdrojem.
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Analytické výsledky
Složení a laboratorní aktivita
- Výsledek detekce složky v materiálu
- Výsledek detekce složky v materiálu: nezjištěno (gyromitrin, podhoubí, určený ve zdroji). [26]
Výsledek detekce složky v materiálu: nezjištěno (gyromitrin, podhoubí, určený ve zdroji). [26]
Výsledek detekce složky v materiálu: nezjištěno (gyromitrin, podhoubí, určený ve zdroji). [26]
Výsledek detekce složky v materiálu: nezjištěno (gyromitrin, preparát z plodnic, určený ve zdroji). [26]
Výsledek detekce složky v materiálu: nezjištěno (gyromitrin, preparát z plodnic, určený ve zdroji). [26]
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Při chromatografických analýzách metodou UHPLC provedených na pěti vzorcích P. infula (kultury z Panamy, Chile a Švédska a dvě plodnice ze státu Washington v USA) nebyl detekován gyromitrin.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Ve starší literatuře se objevovaly zmínky o přítomnosti gyromitrinu u tohoto druhu, avšak současné laboratorní analýzy nepotvrdily jeho obsah v testovaných položkách.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
V revizi čeledi Discinaceae z roku 2025 byl gyromitrin zjištěn výhradně u zástupců rodů Gyromitra a Piscidiscina, zatímco ve vyčleněném rodu Paragyromitra tato sloučenina nebyla detekována.
Stanoviště a výskyt
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Polsko | Bělověžský prales | VIII–XI |
|
Zdroje
- archive-gyromitra-infula-profile
- retained-06e545e9a206efa9
- Dz.U. 2026 poz. 258, tekst jednolity rozporządzenia grzybów dopuszczonych do obrotu. (také [20])
- Rozporządzenie Ministra Środowiska 9.10.2014, Dz.U. 2014 poz. 1408. (také [19])
- Dirks et al. 2025 MolPhylogenetEvol205:108286 (také [27])
- M.Snowarski GRej Gyromitra infula (také [33])
- Index Fungorum119118
- Dirks et al. 2023 Mycologia115:1–15 DOI 10.1080/00275514.2022.2146473
- Wang et al. 2023 Microbiology Spectrum11:e00207-23 DOI 10.1128/spectrum.00207-23
- Andorran ethnomycology 2025
- Dirks i in. 2023 — Not all bad, analiza UHPLC
- DSMZ — szczep DSM10402
- Franco-Maass i in. 2019 — potencjał barwierski grzybów
- eli-protection
- eli-trade
- eli-trade-base
- Harmaja 1969 — G.infula s.str. i G.ambigua
- Harmaja 1969 — liczba zarodników w worku, jawny istniejący typ dokumentu
- Harmaja 1976 — SEM zarodników
- Harmaja 1976 — Another poisonous species, G.ambigua
- Identification of Gyromitra infula — LAMP 2022
- Nr16 — polskie wykazy prawne 18.10.2026
- NCBI Taxonomy273506 — Paragyromitra infula
- Świat śluzowców, grzybów i mszaków WPN 2010, s.128
- Wilga i Wantoch-Rekowski 2012 — stanowisko w Otominie
- Wang i in. 2023 — Phylogeny and Taxonomic Revision of Discinaceae
- UNAM — Hongos de México, G.infula