Jedlý
Vyžaduje úpravu
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.








Penízovka sametonohá je drobná až středně velká zimní houba rostoucí v trsech na dřevě listnáčů. Má medově žlutý až oranžovohnědý, za vlhka slizký klobouk a nápadný sametový třeň, který je v mládí bělavý a později od báze tmavne do tmavohnědé až černohnědé barvy. Lupeny jsou krémové až světle žluté. Jde o ceněnou jedlou houbu vyhledávanou pro růst v chladném období roku.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk.
Typ stavby plodnice: třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- u mladých plodnic: Tvar klobouku: polokulovitý.
Tvar klobouku: vyklenutý nebo plochý. - Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: hladký.
Reliéf povrchu klobouku: brázditý (někdy). - Lesk povrchu klobouku
- Lesk povrchu klobouku: lesklý.
- Lepkavost a slizkost klobouku
- za mokra: Lepkavost a slizkost klobouku: lepkavý, slizký.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: oranžový (rezavý nádech).
Barva klobouku: medový.
Barva klobouku: oranžově žlutá.
Barva klobouku: žlutohnědý.
Barva klobouku: okrově žlutý.
Barva klobouku: oranžově hnědý (střed klobouku).
Barva klobouku: červenohnědý (střed klobouku). - Profil okraje klobouku
- u zralých plodnic: Profil okraje klobouku: ostrý.
- Reliéf povrchu okraje klobouku
- Reliéf povrchu okraje klobouku: průsvitně rýhovaný.
- Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 10–120 mm.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
- Barva hymenoforu
- Barva hymenoforu: krémový.
Barva hymenoforu: okrově žlutý.
Barva hymenoforu: bělavá.
u starých plodnic: Barva hymenoforu: lososová. - Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: řídce uspořádané.
Rozestup lupenů: hustě uspořádané. - Výška lupenů
- Výška lupenů: 5–12 mm.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
Tvar třeně: zploštělý.
Tvar třeně: zužující se k bázi. - Barva třeně
- u mladých plodnic: Barva třeně: medová.
Barva třeně: černohnědý.
v horní části třeně: Barva třeně: žlutý.
v dolní části třeně: Barva třeně: červenohnědý. - Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: sametový.
- Vnitřek třeně
- Vnitřek třeně: dutý.
- Konzistence třeně
- Konzistence třeně: vláknitý a vláknitý a odolný proti roztržení.
- Délka třeně
- Délka třeně: 10–100 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 2–20 mm.
Prsten
- Přítomnost prstenu
- Přítomnost prstenu: bez prstenu.
- Zakřivení třeně
- Zakřivení třeně: ohnutý.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bělavá nebo žlutavý.
Barva dužniny: bělavá nebo krémový. - Pružnost dužniny
- Pružnost dužniny: pružný.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: příjemný.
Vůně dužniny: rybí. - Charakter chuti dužniny
- Charakter chuti dužniny: mírný.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les, dřeviny mezi poli, okraj silnice, park nebo zahrada.
- Substrát
- Substrát: mrtvé dřevo.
Substrát: živé dřevo. - Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: ve svazcích.
Způsob růstu plodnic: srostlé plodnice. - Četnost výskytu
- Četnost výskytu: hojný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od září do dubna.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
- Forma dřeva substrátu
- Forma dřeva substrátu: pařez.
Forma dřeva substrátu: větev. - Skupina dřeva substrátu
- Skupina dřeva substrátu: dřevo listnáčů.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedlý
- Nutná úprava
- Vyžaduje úpravu
Právo
- Ochrana
- Není uveden v polském seznamu chráněných druhů hub.
- Prodej
- V Polsku je povolen k prodeji a k výrobě houbových výrobků.
Možná záměna
Galerina marginata
Hlavní rozdíly
Čepičatka jehličnanová (Galerina marginata) je smrtelně jedovatá. V popisu ČMS se vyznačuje rezavějším zbarvením plodnice a třeně a hnědým výtrusným prachem; text z Arun uvádí také přítomnost prstenu na jejím třeni. Penízovka sametonohá má sametový třeň bez prstenu a světlý výtrusný prach. Dne 2. listopadu 2015 u Pólka Gryc zdokumentoval společný růst penízovky s čepičatkou určovanou jako Galerina sp.
Kuehneromyces mutabilis
Hlavní rozdíly
Opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis) tvoří trsy na dřevě, vyznačuje se však šupinkatým třeněm s výrazně patrným prstenem, kořeněnou vůní a hnědým výtrusným prachem. Penízovka sametonohá nemá na třeni prsten ani šupinky, její třeň pokrývá hustý sametový povlak a výtrusný prach je bělavý.
Gymnopilus penetrans
Hlavní rozdíly
Plaménka skvrnitá (Gymnopilus penetrans) vyrůstá hromadně pozdě na podzim na dřevě jehličnanů, avšak její plodnice netvoří těsně srostlé trsy. Vyznačuje se vláknitým, suchým kloboukem pokrytým rezavými skvrnkami, žlutými lupeny, rezavě hnědým výtrusným prachem a nepřítomností sametového plstnatého povlaku na třeni.
FAQ
V jakém období penízovka sametonohá nejčastěji plodí?
Plodnice vyrůstají převážně od října do března, přičemž snášejí i silnější mrazy a při oblevě pokračují v růstu.
Na jakých dřevinách tuto houbu nejčastěji najdeme?
Roste jako saprotrof i parazit na odumřelých i živých kmenech a pařezech listnáčů, zejména vrb, topolů, olší a lip.
Které části plodnice se hodí ke konzumaci?
Sbírají se pouze klobouky, protože třeně jsou příliš tuhé, vláknité a pro kuchyňskou úpravu nevhodné.
Je nutné penízovku sametonohou tepelně upravovat?
Ano, vyžaduje důkladnou tepelnou úpravu po dobu nejméně 15 až 20 minut, za syrova je těžce stravitelná.
Jak chutná penízovka sametonohá?
Má příjemnou, jemně nasládlou a nenápadnou houbovou chuť i vůni bez výrazné hořkosti.
Je asijské pěstované enoki totožné s penízovkou sametonohou?
Nikoli. Asijské pěstované enoki bylo studií Wang et al. (2018) identifikováno jako samostatný druh Flammulina filiformis, odlišný od evropské penízovky sametonohé (Flammulina velutipes).
Může penízovka růst i pod sněhovou pokrývkou?
Ano, plodnice dokážou odolat mrazu bez poškození buněčných struktur a vyvíjejí se i při teplotách kolem nuly.
Využívá se penízovka i mimo gastronomii?
Tradičně se využívala v kosmetických odvarech a dnes se uplatňuje ve vzdělávacích sadách pro demonstraci růstu.
Roste penízovka sametonohá i na jehličnanech?
Na jehličnatých stromech roste zcela výjimečně, dává jednoznačnou přednost listnatým dřevinám v údolních polohách.
Lze penízovku sametonohou uměle pěstovat?
Lze ji pěstovat na dřevě či pilinách. Velkoprodukce známá jako enoki však podle Wang et al. (2018) náleží blízce příbuznému asijskému druhu Flammulina filiformis, nikoli F. velutipes.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- Płomiennica zimowa, penízovka sametonohá
- Platné vědecké jméno
- Flammulina velutipes
- Další národní jména
- zimówka aksamitnotrzonowa, zimówka
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý. Barva výtrusného prachu: žlutý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: válcovitý.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 6–9,5 µm, šířka 2,5–5 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Způsob výživy
- Způsob výživy: saprotrofní.
Mimokulinární využití
Penízovka sametonohá nachází uplatnění v několika specifických nekulinárních oblastech. V tradičních asijských postupech péče o tělo se zahuštěné vodní odvary z plodnic historicky aplikovaly jako zevní kosmetické obklady k hydrataci pokožky a zklidnění drobných podráždění kůže vystavené zimním mrazům.
V moderní době slouží mycelium a sterilní kultury tohoto druhu k biotechnologické výrobě pěstebních substrátů a inokulačních kolíků pro zahradní kultivaci dřevokazných hub. Tento druh je rovněž široce využíván ve vzdělávání a školní mykologii jako vzorový organismus pro demonstraci fotomorfogeneze hub – tedy vlivu světla a oxidu uhličitého na tvorbu třeně a klobouku, což bývá prezentováno na specializovaných modelových sadách pro žáky a studenty. Vyřazený proplozený substrát po sklizni plodnic je v zemědělství používán jako vysoce hodnotný organický kondicionér půdy a přísada do kompostů, která zlepšuje retenční vlastnosti půdního profilu.
Historie a kultura
Kulturní historie penízovky sametonohé byla dlouho spojována s asijskými tradicemi, avšak fylogenetická studie Wang et al. (2018) prokázala, že pěstované asijské kmeny enoki představují samostatný druh Flammulina filiformis, odlišný od evropské Flammulina velutipes. Záznamy z dynastií Tchang a Sung o pěstování na dřevěných špalcích a japonské zmínky z období Edo o houbě enokitake se tedy vztahují k druhu F. filiformis, který byl symbolem houževnatosti a dlouhověkosti.
Evropská penízovka sametonohá má vlastní pozoruhodnou historii v rámci západní mykologie. Byla vědecky popsána v 18. století Williamem Curtisem a následně zařazena Eliasem Friesem. V lidové tradici středoevropského venkova sloužila jako vítaný zdroj čerstvých živin v chladných měsících, kdy byl jiných lesních plodin nedostatek. Mykologové 19. století, například M. C. Cooke, obdivovali její zlatavé trsy vyrůstající ze sněhu jako doklad nezdolné síly přírody. Dnes zůstává ceněným symbolem evropského zimního houbaření.
Jedlost a bezpečnost
Penízovka sametonohá je vysoce ceněná jedlá houba, která je v Evropě tradiční zimní delikatesou. Její dužnina je křehká, s příjemnou vůní a mírně nasládlou chutí. Ke konzumaci se sbírají klobouky mladých plodnic, zatímco tuhé a vláknité třeně se odstraňují.
Kulinářská praxe vyžaduje důkladnou tepelnou úpravu. V literatuře zmiňovaný flammutoxin je v izolované formě popsán jako cytolytický a kardiotoxický protein. Studie na myších s orálním podáváním sušených plodnic (sušených 8 hodin při 50 °C) zaznamenala při vysokých dávkách mírné změny CK/CK-MB bez viditelného poškození tkání, avšak netestovala čerstvý syrový materiál a nemůže vyloučit orální toxicitu či hemolýzu za jiných podmínek. Tvrzení o zaručené bezpečnosti po pevně stanovené době varu nejsou jednoznačně doložena, přesto se konzumace syrových hub nedoporučuje kvůli gastrointestinální nesnášenlivosti. Sbírat se mají výhradně čerstvé plodnice, nikoli kusy poškozené opakovaným mrazem a oblevou.
Zatímco asijské komerční pěstírny produkují podle taxonomické revize Wang et al. (2018) samostatný druh Flammulina filiformis, v Evropě je pravá penízovka sametonohá (F. velutipes) vyhledávána především v divoké přírodě. Není přitom jedinou jedlou houbou rostoucí v chladném období; Česká mykologická společnost dokumentuje zimní růst také u hlívy ústřičné (Pleurotus ostreatus) a jidášova ucha (Auricularia auricula-judae).
Stanoviště a výskyt
Penízovka sametonohá je široce rozšířený druh mírného pásma severní polokoule. Vyskytuje se v celé Evropě, v mírných oblastech Asie i v Severní Americe. Její výskyt je úzce vázán na listnaté dřeviny, kde funguje jako raný saprotrof i dřevní parazit. Nejčastěji osidluje poškozené kmeny, pařezy, padlé větve a báze živých stromů v lužních lesích, břehových porostech vodních toků, městských parcích, zahradách i stromořadích. Mezi preferované hostitelské stromy patří především vrby, topoly, olše, lípy, jasany, jilmy a ovocné stromy, jako jsou jabloně a třešně.
Růstová sezóna tohoto druhu je charakteristická a v kontextu středoevropské mykoflóry výjimečná. Hlavní vlna tvorby plodnic začíná v pozdním podzimu, nejčastěji v říjnu a listopadu, a trvá přes celou zimu až do března či počátku dubna. Druh je schopen snášet opakované zmrznutí; během mrazivých dnů se růst zastaví a s nástupem oblevy plodnice pokračují ve vývoji. V oblastech s mírnějšími přímořskými zimami plodí nepřetržitě, zatímco v kontinentálních či horských polohách s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou je výskyt omezen na období před zámrzem a na časné jarní tání.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Zdrojová zjištění: jedlost, konzumace a využití
- Jedlost
- Jedlý — zdroj určení
ČMS: Karel Tejkal, Vladimír Sojka — Flammulina velutipes · Kuchyňské využití: výborná jedlá houba; sbírané klobouky.
- Požadovaná úprava
- Vyžaduje úpravu
CILP — Grzyby polskich lasów, s.352 · s.352: zasyrova jedovatá, před požitím důkladně uvařit. Obecné označení vyžaduje tepelnou úpravu; samostatná kategorie pro předvaření ve vodě nebyla vytvořena.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Flammulina velutipes
Vědecké názvy a taxonomie
Flammulina velutipes (Curtis) Singer patří do čeledi Physalacriaceae a řádu Agaricales. Basionymem taxonu je Agaricus velutipes Curtis z roku 1781. Podle Species Fungorum byla současná kombinace publikována v „Lilloa“ 22 na s. 307 s datem 1951 [1949]. Ve starší mykologické literatuře se používaly mimo jiné kombinace Gymnopus velutipes, Collybia velutipes, Pleurotus velutipes a Myxocollybia velutipes.
Vědecké názvy a taxonomie
Asijské houby označované tradičním názvem enoki vyžadují samostatné taxonomické pojetí. Fylogenetické studie provedené Wangem a spolupracovníky v roce 2018 prokázaly, že enokitake pěstované ve východní Asii představuje samostatný druh Flammulina filiformis, lišící se od evropské Flammulina velutipes. Toto oddělení zahrnulo také kmeny pocházející z Japonska a Jižní Koreje, jejichž genomy byly dříve popisovány pod názvem F. velutipes. Dřívější hovorové používání názvu enoki proto nepředstavuje přesné synonymum evropské penízovky sametonohé.
Rozsah taxonu a omezení určování
Penízovky rodu Flammulina tvoří skupinu vzhledově podobných druhů. Gryc uvádí mimo jiné Flammulina elastica, F. fennae, F. populicola, F. rossica a F. ononidis; u F. elastica poukazuje na výrazně větší výtrusy. Mikroskopické znaky a výzkum DNA umožňují rozlišení těchto taxonů.
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Flammulina velutipes (Curtis) Singer w europejskim ujęciu sensu stricto. Wang i in.2018 oddzielają wschodnioazjatyckie uprawne enoki jako F.filiformis; nie przypisano ich automatycznie temu rekordowi. Bas1983 forma velutipes jest odróżniona od formy longispora; jej odrębnych zakresów zarodników nie połączono. Historyczne opisy zbiorcze i nazwy zachowano przy ich własnych źródłach. Nie przyjęto, że każdy dawny zapis azjatycki lub amerykański oznacza dzisiejszy gatunek sensu stricto.
[13] [12]
Ekologie a rozšíření
- Taxon dřeviny substrátu
- Taxon dřeviny substrátu: olše (nejčastěji). [14] [6]
Taxon dřeviny substrátu: topoly, včetně osiky (nejčastěji). [14] [6]
Taxon dřeviny substrátu: vrba (nejčastěji). [14] [6]
Taxon dřeviny substrátu: jilm (nejčastěji). [14] [6]
Taxon dřeviny substrátu: buky (zřídka). [14] [6]
Taxon dřeviny substrátu: smrky (zřídka). [14] [6]
Taxon dřeviny substrátu: jasan. [15] [6]
Taxon dřeviny substrátu: Sambucus. [15] [6]
Taxon dřeviny substrátu: zeravy (zřídka). [10] [5]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
- Počet výtrusů na bazidii
- Počet výtrusů na bazidii je 4. [11]
Hymeniální cystidy
Výtrusy
Materiál a metody výzkumu
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Dužnina plodnic; atlasový popis chuti.
Rozsah čtení: Úplný text.
Omezení: Atlasový popis, bez vlastního zkoumání chuti.
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Dřevo zeravů (Thuja) jako v pramenu uvedený substrát.
Rozsah čtení: Úplný text.
Omezení: Atlasový popis výskytu, bez vlastního výzkumu substrátových preferencí. Zdroj uvádí: „Mnohem vzácněji se vyskytuje na jehličnatých stromech (a přesněji – na zeravech)“. Srovnání se týká listnatých stromů a zeravů; druh Thuja nebyl určen.
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Dřevo uvedené v prameni a jeho botanická identita; nikoli mykorhizní partner.
Rozsah čtení: Úplný text.
Omezení: Atlasový popis; nikoli výzkum hostitelských preferencí.
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Dřevo hostitele uvedeného v prameni; substrát plodnic, nikoli mykorhizní partner.
Rozsah čtení: Úplný text.
Omezení: Atlasový nebo pramenný soupis konkrétních sběrů; nikoli výzkum substrátových preferencí.
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Poměr délky a šířky výtrusu
- Materiał badania: Bas (1983) — wyłącznie forma velutipes, s. 62: 200 zarodników z 23 owocników z 20 kolekcji; nie forma longispora. Średnie ilorazy długości i szerokości zarodników z badanych kolekcji mogą wynosić od 1,85 do 2,3. [9]
Materiał badania: Waldemar Czerniawski — atlasowy iloraz Q; nie podano liczebności pomiarów, medium ani voucheru. 2–2,5 [8]
Metody i zapisy źródłowe — ČMS — opis gatunku Flammulina velutipes; mikroskopia zarodników, podstawek i cheilocystyd. Medium i N niepodane.
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „Popis: Bazidie jsou 4výtrusé; atlasowy punkt4, nie N próby.” [11]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Popis: Cheilocystidy ... válcovité; położenie na ostrzu blaszki zachowano rodzicem cheilocystidia.” [11]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Popis: Cheilocystidy ... kyjovité; ten sam jawny rodzic cheilocystidia.” [11]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Popis: Cheilocystidy ... oble vřetenovité; obłe wykończenie zachowane w źródle, nie dopisano innego kształtu.” [11]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Popis: průsvitné.” [11]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Popis: 6–9,5 × 3–5 µm; bez podanej liczby pomiarów.” [11]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Popis: oválné až mírně válcovité.” [11]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Popis: oválné až mírně válcovité; dosłowne mírně zachowane w opisie źródła.” [11]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Popis: hladké.” [11]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Popis: 6–9,5 × 3–5 µm.” [11]
Metody i zapisy źródłowe — Bas (1983) — wyłącznie forma velutipes, s. 62: 200 zarodników z 23 owocników z 20 kolekcji; nie forma longispora.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Opis metody w źródle: Bas (1983) s. 51: mierzono dojrzałe zarodniki osadzone na powierzchni kapelusza, porównane z blaszkami; obiektywy 100× lub 63×; co najmniej 10 zarodników/próbkę; pominięto kiełkujące. Medium nie podane.
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Bas1983 s.62, forma velutipes: [200/23/20]6–9.5×(2.5–)3–4(–5)µm. S.51:200 zarodników z23 owocników i20 kolekcji.” [9]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Bas1983 s.62: average Q(1.85–)2.0–2.3; s.51 średnia Q kolekcji po co najmniej10 zarodników. Nie Q z niezależnych skrajności.” [9]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Bas1983 s.62, forma velutipes: pełne granice szerokości2.5–5µm; forma longispora jest osobna.” [9]
Metody i zapisy źródłowe — Waldemar Czerniawski — atlasowy iloraz Q; nie podano liczebności pomiarów, medium ani voucheru.
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Atlas Grzybiarze, Budowa mikroskopowa: Q=2–2,5. Źródłowy iloraz zarodnika, nie średnia Q kolekcji.” [8]
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Źródłowo nazwany obszar: Polska — dane ogólne.
Rozsah čtení: Úryvky ze zdrojů.
Byl přečten úryvek ze zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum kontroly: 10.11.2026.
Omezení: Určení podle atlasu; bez domýšlení souřadnic a plné sezóny z jednotlivých nálezů.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Źródłowo nazwany obszar: Czechy — dane ogólne.
Rozsah čtení: Úplný text.
Datum kontroly: 10.11.2026.
Omezení: Určení podle atlasu; bez domýšlení souřadnic a plné sezóny z jednotlivých nálezů.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Źródłowo nazwany obszar: województwo pomorskie.
Rozsah čtení: Úryvky ze zdrojů.
Byl přečten úryvek ze zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum kontroly: 10.11.2026.
Omezení: Určení podle atlasu; bez domýšlení souřadnic a plné sezóny z jednotlivých nálezů.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Źródłowo nazwany obszar: kraj środkowoczeski.
Rozsah čtení: Úplný text.
Datum kontroly: 10.11.2026.
Omezení: Určení podle atlasu; bez domýšlení souřadnic a plné sezóny z jednotlivých nálezů.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Źródłowo nazwany obszar: kraj pilzneński.
Rozsah čtení: Úplný text.
Datum kontroly: 10.11.2026.
Omezení: Určení podle atlasu; bez domýšlení souřadnic a plné sezóny z jednotlivých nálezů.
Rozsah zpracování
Záznam vyžaduje doplnění před dokončením.
- Nové zdroje vyžadují vypořádání informací zjištěných během rešerše.
Právní základ a rozsah hodnocení
Předpisy pro lokalitu: Polsko
Podklad pro informace o ochraně
Není uveden v přílohách vyhlášky o druhové ochraně hub (Dz.U.2014poz.1408). Zůstávají v platnosti samostatná omezení týkající se území a jiných předpisů.
Podklad pro informace o obchodu
Povolena k uvádění do oběhu nebo k výrobě houbových produktů: příloha 1 pol.47 i69 úplného znění Dz.U.2026poz.258 uvádí dva polské názvy téhož druhu. Žádná z těchto položek jej neomezuje na pěstování. Platí ostatní požadavky nařízení.
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Fylogenetická revize rodu Flammulina publikovaná v roce 2018 Wangem a spolupracovníky zahrnovala 81 sběrů hub z východní Asie, Evropy a Severní Ameriky. Na základě sekvencí markerů ITS, tef1-α, rpb2, HD1-A, mikrosatelitních markerů (SSR) a analýzy sítě haplotypů bylo vymezeno 12 fylogenetických druhů. V rámci tohoto výzkumu bylo asijské enokitake vyčleněno jako samostatný taxon Flammulina filiformis a v severní Evropě byl popsán druh Flammulina finlandica.
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Oddělení taxonů má zásadní význam pro interpretaci biochemických a aplikovaných výzkumů: výsledky publikované pod dřívějším širokým označením Flammulina velutipes se nemusí vztahovat na divokou evropskou penízovku sametonohou. V publikaci Zarzyńského se zmínka o připisovaných protinádorových vlastnostech týká pěstovaného asijského druhu Flammulina filiformis.
Stanoviště a výskyt
Stanoviště, oblast a roční období
Podle Snowarského popisu je substrátem zejména dřevo vrb, olší, topolů a jilmů, vzácněji buku, velmi vzácně smrku. Gryc v severovýchodním Polsku pozoruje penízovky zejména u vody na vrbách, také na topolech, vzácněji v hloubi lesa. ČMS uvádí břízu, buk, topol, olši, jasan a vrbu.
Stanoviště, oblast a roční období
V České republice hlavní období plodnosti připadá na měsíce od listopadu do března. Terénní pozorování dokumentují také časné výskyty, včetně doložené lokality z 7. října 2024 ve Středočeském kraji.
Stanoviště, oblast a roční období
Plodnice penízovky sametonohé mohou přežít zmrznutí a po rozmrznutí se dále vyvíjet, což popisují Snowarski a ČMS. Zarzyński navíc zaznamenává možnost tvorby plodnic dokonce i pod sněhovou pokrývkou.
Stanoviště, oblast a roční období
Ve Velké Británii, včetně hrabství West Sussex, je penízovka sametonohá široce rozšířena v lesích, parcích, rezervacích, na hřbitovech, ve starých živých plotech a na hromadách zahradního dřeva. Osidluje tam mimo jiné dřevo jilmu, jasanu, buku a dubu a plodí od pozdního podzimu do časného jara, z toho pravidelně v prosinci a lednu.
Stanoviště, oblast a roční období
V lesních a parkových ekosystémech hrabství West Sussex hraje penízovka sametonohá významnou roli v procesech rozkladu mrtvého dřeva a koloběhu organické hmoty. V zimních měsících představuje také zdroj potravy pro bezobratlé živočichy aktivní v chladném období roku.
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Česko | Středočeský kraj; Plzeňský kraj | XI–III |
|
| Polsko | Pomořské vojvodství | IX–IV |
|
Zdroje
- flammulina_velutipes.PL.law.protection.pdf
- flammulina_velutipes.PL.law.trade.pdf
- CILP: żywotniki jako rzadziej wskazane podłoże płomiennicy
- Odrębne źródłowe opisy podłoża i smaku; wspólny kontekst atlasu
- Waldemar Czerniawski — Atlas Grzybiarze, Flammulina velutipes
- Bas 1983 — Flammulina in western Europe, Persoonia12:51–66
- CILP — Grzyby polskich lasów, s.352
- ČMS: Karel Tejkal, Vladimír Sojka — Flammulina velutipes (také [18])
- Species Fungorum — Flammulina
- GBIF Backbone — exact accepted Flammulina velutipes
- Marek Snowarski — Atlas grzybów Polski, pełna karta Tx833; osobisty odczyt w zalogowanym Chrome
- Naturalis — Interactive Guide, Flammulina velutipes
- Wang i in. 2018: Phylogeny and species delimitation of Flammulina
- Nicki Keeley, Arun District Council 18.02.2026, Wild Wednesday — Velvet Shank
- Mirosław Gryc, Grzyby Puszczy Knyszyńskiej, Flammulina velutipes — płomienica zimowa
- Species Fungorum, Flammulina velutipes (Curtis) Singer 1951, rekord 330940
- Marek Snowarski, Flammulina velutipes — płomiennica zimowa
- Paweł Zarzyński 2021, Grzyby polskich lasów, CILP, ISBN978-83-65659-43-9