Nejedlý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.












Hřib kříšť (Caloboletus calopus) je houba z čeledi hřibovitých. Vyznačuje se světle šedým, matným kloboukem a citronově žlutými póry, které po dotyku modrají. Masivní třeň je nahoře žlutý a v dolní části karmínově červený, pokrytý výraznou síťkou. Dužnina po poškození rychle modrá. Kvůli silné hořkosti je plodnice nejedlá a mírně jedovatá. Vyskytuje se od léta do podzimu v jehličnatých a smíšených lesích, nalézá se především v horských a podhorských oblastech.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- u mladých plodnic: Tvar klobouku: polokulovitý.
Tvar klobouku: vyklenutý. - Reliéf povrchu klobouku
- u zralých plodnic: Reliéf povrchu klobouku: hladký.
- Pokryv klobouku
- u mladých plodnic: Pokryv klobouku: sametový.
Pokryv klobouku: šupinatá (střed klobouku).
Pokryv klobouku: sametový. - Lesk povrchu klobouku
- Lesk povrchu klobouku: matný.
- Vzor praskání povrchu
- za sucha: Vzor praskání povrchu: rozpraskaná na nepravidelná políčka.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: béžový.
Barva klobouku: světle hnědý.
Barva klobouku: šedý.
Barva klobouku: olivový.
Barva klobouku: bělavá. - Postavení okraje
- Postavení okraje: podvinutý.
- Přesah okraje klobouku přes hymenofor
- Přesah okraje klobouku přes hymenofor: přesahující hymenofor.
- Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 30–200 mm.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: rourky.
Rourky u třeně
- Profil hymenoforu u třeně
- Profil hymenoforu u třeně: vykrojený u třeně (rourky).
- Barva pórů po poranění
- Barva pórů po poranění: Modrozelená.
Barva pórů po poranění: modrý. - Přirozená barva pórů
- u mladých plodnic: Přirozená barva pórů: citronově žlutý.
u zralých plodnic: Přirozená barva pórů: olivový.
Přirozená barva pórů: žlutý. - Velikost pórů
- Velikost pórů: malý.
- Přirozená barva rourek
- u mladých plodnic: Přirozená barva rourek: citronově žlutý.
u zralých plodnic: Přirozená barva rourek: olivový.
Přirozená barva rourek: žlutý.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: kyjovitý.
Tvar třeně: soudkovitý.
Tvar třeně: válcovitý. - Barva třeně
- v horní části třeně: Barva třeně: citronově žlutý.
Barva třeně: červený.
u zralých plodnic: Barva třeně: červený.
v horní části třeně: Barva třeně: světle žlutý.
ve střední části třeně: Barva třeně: červený.
v dolní části třeně: Barva třeně: červenohnědý.
v dolní části třeně: Barva třeně: načervenalý. - Reliéf povrchu třeně
- Reliéf povrchu třeně: síťovitá.
- Vnitřek třeně
- Vnitřek třeně: plný.
- Délka třeně
- Délka třeně: 30–150 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 10–50 mm.
- Barva síťky na třeni
- Barva síťky na třeni: bledě žlutý.
v horní části třeně: Barva síťky na třeni: žlutý.
ve střední části třeně: Barva síťky na třeni: červený.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bledě slámový (dužnina klobouku).
Barva dužniny: bledě slámový (dužnina třeně).
Barva dužniny: bělavá.
Barva dužniny: bledě krémový.
Barva dužniny: bledě žlutý.
Barva dužniny: špinavě růžový (dužnina u báze třeně). - Pevnost dužniny
- Pevnost dužniny: tvrdý a pevný.
- Chuť dužniny
- Chuť dužniny: hořký.
- Typ konzistence dužniny
- Typ konzistence dužniny: masitý.
- Barva dužniny po poranění
- Barva dužniny po poranění: bílý (dužnina klobouku).
poté: Barva dužniny po poranění: tyrkysově modrá (dužnina klobouku).
Barva dužniny po poranění: bílý (dužnina třeně).
poté: Barva dužniny po poranění: tyrkysově modrá (dužnina třeně).
Barva dužniny po poranění: modrý. - Vůně dužniny
- Vůně dužniny: houbový, silný.
Vůně dužniny: slabý.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les.
Stanoviště: jehličnatý les. - Substrát
- Substrát: půda.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: v malých skupinách.
Způsob růstu plodnic: jednotlivě. - Četnost výskytu
- Četnost výskytu: vzácný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od června do listopadu.
- Oblast výskytu
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Nejedlý
Právo
- Ochrana
- V Polsku hřib kříšť nepodléhá zákonné druhové ochraně.
- Obchod
- Hřib kříšť není uveden v polském seznamu hub povolených k uvádění na trh a výrobě zpracovaných produktů.
Možná záměna

Boletus edulis
Hlavní rozdíly
Záměna s hřibem smrkovým (Boletus edulis) je v terénu možná především při zběžném pohledu shora na mladé plodnice. Hřib smrkový se odlišuje hnědým kloboukem, bílými až žlutozelenými rourkami, které po pomačkání nemodrají, světlým třeněm bez stopy jasně červené barvy a mírnou, příjemnou chutí.
Caloboletus radicans
Hlavní rozdíly
Hřib kořenující (Caloboletus radicans) má naopak třeň celý žlutý (bez karmínové zóny)
Rubroboletus satanas
Hlavní rozdíly
hřib satan (Rubroboletus satanas) má póry intenzivně krvavě červené, nikoli citronově žluté.
FAQ
Je hřib kříšť jedlá houba?
Ne, hřib kříšť je nejedlá houba kvůli silné hořkosti a požitý za syrova nebo nedostatečně uvařený může vyvolat nepříjemné gastrointestinální potíže.
Jak rozeznat hřib kříšť od hřibu smrkového?
Hřib kříšť má šedý klobouk, jasně žluté a modrající póry a červený spodek třeně, zatímco hřib smrkový má hnědý klobouk, nemodrající rourky a mírnou chuť.
Zmizí hořkost hřibu kříště po uvaření?
Ne, látky odpovědné za hořkou chuť (kalopin a deriváty) jsou odolné vůči teplotě. Ani vaření, ani smažení či sušení neodstraňují hořkost z plodnice.
Proč dužnina hřibu kříště modrá?
Modrání dužniny a pórů po poškození je výsledkem oxidace fenolických barviv působením atmosférického kyslíku. Jde o zcela přirozenou reakci tohoto druhu.
V jakých lesích a biotopech se hřib kříšť vyskytuje?
Roste hlavně v jehličnatých a smíšených lesích dolního a horního stupně, nejčastěji pod smrky, jedlemi a buky, na kyselých půdách chudých na vápník.
Kdy připadá sezóna výskytu hřibu kříště?
V polských zdrojích je jeho sezóna popisována jednoduše jako léto a podzim, v kalendáři od června do listopadu. Neuvádějí se zde přesná hraniční data ani vrcholný měsíc.
Podléhá hřib kříšť v Polsku druhové ochraně?
Druh nepodléhá přísné zákonné ochraně, avšak kvůli vzácnosti v nížinách a vazbě na podhorské lesy se nachází na červených seznamech ohrožených hub.
S jakými houbami bývá hřib kříšť nejčastěji zaměňován?
Bývá zaměňován s hřibem kořenujícím, hřibem kolodějem a hřibem kovářem. Vyznačuje se citronově žlutým vrškem třeně a popelavým kloboukem.
Nadšenec
Spodní strana klobouku
- Délka rourek
- Délka rourek: 3–16 mm.
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- gorzkoborowik żółtopory
- Platné vědecké jméno
- Caloboletus calopus
- Dřívější národní jména
- borowik żółtopory, grzyb pięknotrzonowy
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte výtrusný prach.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: hnědý.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: Olivově tabákově hnědý. Odstín výtrusného prachu: olivově hnědý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: téměř vřetenovitý. Tvar výtrusu: vřetenovitý.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 12–16 µm, šířka 4,5–6 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Půdní reakce
- Půdní reakce: neutrální.
Půdní reakce: zásaditý.
Půdní reakce: kyselý. - Mykorhizní partneři
- Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: buky (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: duby (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: borovice (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: smrky (obecný seznam partnerů). - Způsob výživy
- Způsob výživy: ektomykorhizní.
Historie a kultura
Taxonomická a literární historie hřibu kříště sahá do 18. století a představuje významnou kapitolu v dějinách evropské mykologie. Rané vyobrazení této houby se objevilo v ikonografii Jacoba Christiana Schaeffera z roku 1770, což představuje jedno z nejstarších doložených ikonografických svědectví o tomto taxonu. Formální vědecký popis druhu publikoval Christiaan Hendrik Persoon v roce 1801 pod názvem Boletus calopus. Tento název byl následně sankcionován Eliasem Friesem v zásadním díle Systema Mycologicum v roce 1821, což upevnilo postavení tohoto taxonu v klasické mykologické literatuře na téměř dvě století.
V moderní době vedl pokrok ve fylogenetických výzkumech čeledi hřibovitých k hluboké revizi tradičního rodu Boletus. V roce 2014 italský mykolog Alfredo Vizzini vytvořil novou nomenklatorickou kombinaci a převedl tento druh do nově vyčleněného rodu Caloboletus. Tento druh se zapsal do dějin vědy jako modelový příklad vývoje systematiky kloboukatých hub – od starých rytin z 18. století a klasických morfologických popisů až po moderní molekulární analýzy.
Jedlost a bezpečnost
Hřib kříšť (Caloboletus calopus) je nejedlá houba a v syrovém nebo nedostatečně tepelně upraveném stavu mírně jedovatá. Její požití vyvolává žaludeční a střevní potíže, jako jsou nevolnost, křeče v břiše a zvracení, i když nezpůsobuje trvalé poškození vnitřních orgánů.
Základní překážkou ke konzumaci je jeho chuť. Dužnina se při prvním kontaktu může zdát mírná, avšak již po několika sekundách odhalí intenzivní, pronikavou a vytrvalou hořkost pelyňkového charakteru. Vůně houby je slabá, mírně nakyslá nebo nepříjemná. Tato hořkost je zcela termostabilní – žádné metody předběžné úpravy, včetně dlouhého povaření, slévání vody, sušení či louhování, hořké sloučeniny neodstraní. Dokonce i nepatrný kousek plodnice přidaný do pokrmu jej učiní nepoživatelným.
Z tohoto důvodu podmínky pro bezpečnou a uspokojivou konzumaci neexistují. Ve všech evropských zemích, včetně Polska, Německa a Itálie, je tento druh běžně klasifikován jako nejedlá houba a houbaři se mu zcela vyhýbají.
Stanoviště a výskyt
Hřib kříšť (Caloboletus calopus) se vyskytuje v jehličnatých, smíšených a listnatých lesích. Jako ektomykorhizní houba vytváří vazby s jehličnatými stromy, především se smrkem ztepilým (Picea abies) a jedlí bělokorou (Abies alba), a také s listnatými, zejména s bukem lesním (Fagus sylvatica). Roste na rozmanitých půdách, přičemž se vyvíjí jak na kyselém podloží, tak v jiných edafických podmínkách, bez důvodu přisuzovat mu striktní vyhraněnost pro jeden typ podkladu.
Z geografického hlediska je tento druh široce rozšířen v Evropě, kde je zaznamenáván v mnoha zemích střední a jižní Evropy a na severu dosahuje do jižních oblastí Skandinávie. Molekulární výzkumy (mimo jiné Zhao a kol.) ukázaly, že taxony z Asie dříve řazené k tomuto druhu představují samostatné evoluční linie, ačkoli závěr o odlišnosti nelze zobecňovat na všechny světové nálezy mimo evropský kontinent.
V Polsku doložený přehledový rozsah výskytu plodnic zahrnuje období od června do listopadu (VI–XI), což představuje lokální rozmezí pozorování, které nelze přímo ztotožňovat s fenologicky jednotnou sezónou v celé Evropě.
Zdroje
- fn_calopus
- src-atlas-calopus
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Zdrojová zjištění: jedlost, konzumace a využití
- Jedlost
- Nejedlý — zdroj určení
caloboletus calopus · Culinary Notes, first paragraph; exact subject Caloboletus calopus; clause “this bolete is not edible”
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Caloboletus calopus
Gatunek został zdiagnozowany naukowo w 1801 roku przez Christiaana Hendrika Persoona jako Boletus calopus. W 2014 roku włoski mykolog Alfredo Vizzini, w oparciu o badania filogenetyczne wykazujące odrębność linii borowików o gorzkim miąższu i specyficznej budowie anatomicznej, przeniósł ten gatunek do nowo utworzonego rodzaju Caloboletus jako Caloboletus calopus.
- Zakres ujęcia taksonomicznego
C. calopus według obserwacji brytyjskiego autora; zasięg siedliska nie utożsamiony z Polską
[6]
Ekologie a rozšíření
Laboratorní diagnostika
Materiál a metody výzkumu
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- Materiał badania: Named-species literature description; the two source contexts are independent. 12–16 µm [9] [5]
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- Materiał badania: Named-species literature description; the two source contexts are independent. 4,5–5,5 µm [9]
Materiał badania: Named-species literature description; the two source contexts are independent. 4,5–6 µm [5]
Metody i zapisy źródłowe — Named-species literature description; the two source contexts are independent.
Metody i zapisy źródłowe — Named-species literature description; the two source contexts are independent.
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Atlas: zarodniki długości12–16µm.” [9]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Atlas: zarodniki wrzecionowate.” [9]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Atlas: zarodniki gładkie.” [9]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Atlas: zarodniki szerokości4,5–5,5µm.” [9]
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiał: Zrewidowana obserwacja z Beskidu Makowskiego; geograficznie przypisano tylko nazwany region.
Zakres odczytu: Fragmenty źródeł.
Odczytano fragment źródła; pełny tekst i metody nie zostały zweryfikowane.
Data przeglądu: 21.10.2026.
Ograniczenia: Źródłowe oznaczenie i zakres pojęcia zachowano. Nie zadeklarowano nowego badania okazów ani odczytu wszystkich publikacji cytowanych przez źródło.
[7]Rozsah zpracování
Záznam vyžaduje doplnění před dokončením.
- Hledání regionů výskytu vyžaduje dořešení.
- Vazby dřívějších zjištění vyžadují opětovnou kontrolu.
- Nové zdroje vyžadují vypořádání informací zjištěných během rešerše.
Právní základ a rozsah hodnocení
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Badania chemiczne i farmakologiczne owocników gorzkoborowika żółtoporego pozwoliły zidentyfikować kluczowe związki odpowiedzialne za jego właściwości smakowe oraz reakcje barwne:
Związki odpowiedzialne za gorycz (kalopiny i cyklokalopiny): W 2002 roku zespół Vereny Hellwig wyizolował z owocników Boletus calopus grupę unikalnych związków seskwiterpenowych o szkielecie laktonowym, nazwanych kalopinami i cyklokalopinami. Główną substancją wywołującą intensywną gorycz miąższu jest O-acetylocyklokalopina A (O-acetylcyclocalopin A), której towarzyszą w mniejszych stężeniach kalopina i jej inne pochodne. Związki te charakteryzują się bardzo niskim progiem wyczuwalności smaku gorzkiego u ludzi oraz wysoką stabilnością termiczną, przez co tradycyjne zabiegi kulinarne nie usuwają goryczy.
Pochodne kwasu pulwinowego i reakcja sinienia: Owocniki zawierają barwniki polifenylowe wywodzące się z kwasu pulwinowego, w tym kwas wariegatowy, kwas kserokomowy oraz kwas atromentowy. W nienaruszonym miąższu związki te są bezbarwne lub żółtawe, lecz pod wpływem uszkodzenia komórek i kontaktu z tlenem atmosferycznym enzymy z grupy oksydaz utleniają je do chinonodioksanów o intensywnie błękitnej barwie, co odpowiada za szybkie sinienie rurek i miąższu. W badaniach laboratoryjnych in vitro (Huang i in. 2009) związki te testowano pod kątem hamowania ludzkich enzymów cytochromu P450, wykazując hamowanie izoenzymu CYP3A4 w warunkach probówkowych (wartości IC50 odpowiednio 65,1 µM dla kwasu atromentowego, 2,2 µM dla wariegatowego i 2,4 µM dla kserokomowego). Wyniki te dotyczą jednak wyłącznie izolowanych enzymów w laboratorium i nie oznaczają wpływu spożycia grzyba na metabolizm leków u człowieka.
Badania ekstraktów komórkowych i aktywność antyoksydacyjna: W badaniach laboratoryjnych (Morel i in. 2018) cztery ekstrakty z owocników (cykloheksanowy, chloroformowy, etanolowy i wodny) badano pod kątem wpływu na proliferację komórek linii HCT116 oraz aktywności zmiatania wolnych rodników (test DPPH). W teście hamowania proliferacji komórek HCT116 ekstrakty nie wykazały istotnej aktywności (wszystkie wartości IC50 przekraczały 100 µg/mL), natomiast w teście DPPH najwyższą aktywność antyoksydacyjną wykazała frakcja chloroformowa (EC50 = 0,14 mg/mL). W dyskusji publikacji autorzy odnotowali brak ogólnej toksyczności i gorzki smak tego gatunku jako cechę ograniczającą jego wykorzystanie.
Stanoviště a výskyt
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Polsko | Malopolské vojvodství | VI–XI |
|
Zdroje
- Paweł Zarzyński 2021, Grzyby polskich lasów, CILP, s.94; ISBN978-83-65659-43-9.
- NDFF Verspreidingsatlas: Caloboletus calopus
- archive-caloboletus-calopus-profile
- Weryfikacja polskiej ochrony i handlu Caloboletus calopus, 16.10.2026
- fn_calopus
- kpng_calopus
- Pierwotny zapis źródłowy — P0: caloboletus_calopus
- src-atlas-calopus
- ELI, DU/2026/258
- ELI, DU/2014/1408