Jedlý
Vyžaduje úpravu
Za syrova jedovatý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.



Muchomůrka plavobledá (Amanita lividopallescens) je elegantní zástupce bezprstenných muchomůrek se světlým, krémovým až bělavě šedavým kloboukem. Klobouk má rýhovaný okraj, třeň nese blanitou pochvu a postrádá prsten. Vyhledává především teplé listnaté porosty na bazických podkladech.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- Tvar klobouku: polokulovitý.
Tvar klobouku: vyklenutý.
Tvar klobouku: plochý.
Tvar klobouku: kuželovitý.
Tvar klobouku: zvoncovitý. - Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: hladký.
- Lesk povrchu klobouku
- za sucha: Lesk povrchu klobouku: lesklý.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: okrový.
Barva klobouku: okrově žlutý.
Barva klobouku: lososový.
Barva klobouku: krémově bílý. - Reliéf povrchu okraje klobouku
- Reliéf povrchu okraje klobouku: brázditý.
- Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 80–120 mm.
- Střed klobouku
- Střed klobouku: s výrazným hrbolem.
- Slupitelnost pokožky klobouku
- Slupitelnost pokožky klobouku: částečně slupitelná.
Slupitelnost pokožky klobouku: částečně slupitelná (do dvou třetin). - Přítomnost zbytků plachetky na klobouku
- Přítomnost zbytků plachetky na klobouku: nepřítomný.
Přítomnost zbytků plachetky na klobouku: přítomný. - Podoba zbytků plachetky na klobouku
- Podoba zbytků plachetky na klobouku: útržky.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: volný od třeně (lupeny).
- Barva hymenoforu
- Barva hymenoforu: krémový.
Barva hymenoforu: bílý. - Makroskopická stavba volného ostří lupenů
- Makroskopická stavba volného ostří lupenů: vločkovité.
Makroskopická stavba volného ostří lupenů: zoubkaté nebo pilovité. - Přirozená barva ostří lupene
- Přirozená barva ostří lupene: bílý.
- Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: hustě uspořádané.
- Výška lupenů
- Výška lupenů: do 8 mm.
- Šířková třída lupenů
- Šířková třída lupenů: široké.
- Přítomnost krátkých lupenů
- Přítomnost krátkých lupenů: přítomný.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
- Barva třeně
- Barva třeně: bělavá.
Barva třeně: bílý. - Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: šupinatá.
- Vzor povrchu třeně
- Vzor povrchu třeně: klikatá.
- Vnitřek třeně
- Vnitřek třeně: vyplněné volnou dužninou.
Vnitřek třeně: dutý. - Délka třeně
- Délka třeně: 70–120 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 10–30 mm.
- Pochva
- Pochva: přítomný.
Pochva: přítomný.
Pochva: přítomný.
Pochva: přítomný.
Prsten
- Přítomnost prstenu
- Přítomnost prstenu: bez prstenu.
Plachetka na bázi
- Stavba vela u báze třeně
- Stavba vela u báze třeně: vakovitá.
- Odolnost pochvy a plachetky na bázi proti poškození
- u zralých plodnic: Odolnost pochvy a plachetky na bázi proti poškození: snadno se poškozuje (část vela u báze třeně: pochva).
- Barva pochvy a plachetky na bázi třeně
- Barva pochvy a plachetky na bázi třeně: bělavá (část vela u báze třeně: pochva).
Barva pochvy a plachetky na bázi třeně: bílý (část vela u báze třeně: pochva). - Rozpad pochvy
- Rozpad pochvy: rozpad na laloky.
- Výška pochvy
- Výška pochvy: 40 mm.
- Prstencová zóna nebo prstencová stopa na třeni
- Prstencová zóna nebo prstencová stopa na třeni: přítomná zóna nebo stopa.
- Zavalitost třeně
- Zavalitost třeně: štíhlý.
- Materiál pochvy a plachetky na bázi třeně
- Materiál pochvy a plachetky na bázi třeně: blanitý (část vela u báze třeně: pochva).
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bílý.
- Pevnost dužniny
- Pevnost dužniny: měkký.
- Chuť dužniny
- Chuť dužniny: slabý.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: slabý.
Vůně dužniny: příjemný (dužnina).
Vůně dužniny: nepřítomný. - Charakter chuti dužniny
- Charakter chuti dužniny: mírný.
- Výraznost chuti dužniny
- Výraznost chuti dužniny: nevýrazný.
Kde a kdy roste
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: v kruzích.
Způsob růstu plodnic: v malých skupinách. - Četnost výskytu
- Četnost výskytu: velmi vzácný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od června do září.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedlý
- Nutná úprava
- Vyžaduje úpravu
- Konzumace za syrova
- Za syrova jedovatý
Právo
- Ochrana
- V Polsku nepodléhá druhové ochraně.
- Prodej
- V Polsku není povolen k prodeji ani k výrobě houbových výrobků.
Možná záměna
Amanita virosa
Hlavní rozdíly
Smrtelně jedovatá muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) se vyznačuje bílým, hladkým kloboukem, bílým třeněm s prstenem a hlízovitou bází vězící v pochvě. Vzhledem k riziku setření a odpadnutí prstenu u jedovatých exemplářů nelze samotnou absenci této struktury na třeni sbírané houby považovat za záruku bezpečnosti.
FAQ
Na jakých stanovištích muchomůrka plavobledá roste?
Vyskytuje se ve světlých teplomilných doubravách a hájích na vápnitých půdách.
Které stromy jsou jejími hlavními symbionty?
Tvoří mykorhizu zejména s teplomilnými duby, méně často s buky a lípami.
V jakém období se s ní můžeme setkat?
Roste od června do září, v příznivých teplých letech ojediněle i v říjnu.
Může se konzumovat za syrova?
Nikoli, za syrova obsahuje jedovaté termolabilní látky a způsobuje otravu.
Jaká je nezbytná délka tepelné úpravy?
Vyžaduje alespoň dvacet minut důkladného varu či dušení před požitím.
Jakou chuť má její dužnina po úpravě?
Dužnina je jemná a chuťově nevýrazná, s křehkou a vodnatější strukturou.
Je sběr této houby běžný v Česku?
V Česku se nesbírá z důvodu vzácnosti a opatrnosti vůči bledým houbám.
Existují o ní zmínky v lidovém folklóru?
Ne, v lidových pověstech ani rituálech tento druh žádnou roli nehrál.
Lze z této houby získat barvivo na látky?
Nikoli, neobsahuje barvicí látky a její pletiva velmi rychle hnijí.
Jaký význam má tento druh pro ochranu přírody?
Představuje významný bioindikátor zachovalých teplomilných vápencových doubrav.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- Muchomor szaropłowy
- Platné vědecké jméno
- Amanita lividopallescens (Gillet) Bigeard & Guillemin
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: kulovitý. Tvar výtrusu: kulovitý. Tvar výtrusu: kulovitý (téměř). Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). Tvar výtrusu: kulovitý (téměř). Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). Tvar výtrusu: kulovitý. Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). Tvar výtrusu: kulovitý. Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: kulovitý. Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: válcovitý (téměř). Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: válcovitý (téměř). Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: kulovitý (téměř, někdy). Tvar výtrusu: kulovitý. Tvar výtrusu: vejčitý.
- Rozměry výtrusu
- Délka 9–13,8 µm, šířka 7,8–12 µm.
- Rozměry výtrusu
- Délka 11 µm, šířka 10 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Zrnitost půdy
- Zrnitost půdy: jílovitá.
- Listnaté stromy v okolí
- Listnaté stromy v okolí: dub.
Listnaté stromy v okolí: dub cesmínovitý. - Keře v okolí
- Keře v okolí: líska.
- Mykorhizní partneři
- Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: duby (obecný seznam partnerů).
- Způsob výživy
- Způsob výživy: ektomykorhizní.
Mimokulinární využití
U muchomůrky plavobledé nebylo v historii ani v současnosti zaznamenáno žádné nekulinářské praktické uplatnění. K barvení přírodních vláken se nepoužívá, protože její světlá pletiva neobsahují pigmenty schopné obarvit vlnu, len či hedvábí, a křehká dužnina se během sušení či louhování rychle rozpadá. Nebyla využívána ani v raném ranhojičství, lidové medicíně či pro technické účely. Hlavní současné uplatnění spočívá v ochraně přírody a vědeckém průzkumu, kde slouží jako cenný bioindikátor zachovalých teplomilných doubrav a vápencových lesostepních společenstev s vysokou ekologickou hodnotou.
Historie a kultura
Muchomůrka plavobledá byla popsána v kontinentální mykologické literatuře na přelomu devatenáctého a dvacátého století v rámci podrobného studia sekce Vaginatae. V historických spisech nepředstavuje symbolický ani folklorní objekt; její světlé, bledé zbarvení vedlo v lidovém povědomí k obecné nedůvěře k bílým a bledým lesním houbám. Ve venkovských oblastech jižní Evropy byla vnímána jako součást pestré mozaiky letních hub, ale chybějí k ní jakékoli mýty, rituální obyčeje či literární zpracování. Pro mykology raného dvacátého století však byla důležitým předmětem vědeckých disputací o vnitrodruhové variabilitě a vlivu půdního chemismu na pigmentaci plodnic.
Jedlost a bezpečnost
Jde o podmíněně jedlou houbu, která je v syrovém stavu mírně jedovatá kvůli obsahu termolabilních hemolytických a žaludek dráždících toxinů. Ke konzumaci je bezpodmínečně nutná důkladná tepelná úprava v trvání alespoň dvacet minut při teplotách nad bodem varu, po níž se škodlivé látky spolehlivě rozkládají. Dužnina je velmi křehká, vodnatá a má mírnou, nevýraznou chuť bez specifické vůně. Ve většině evropských zemí včetně České republiky se k jídlu nesbírá, jednak z důvodu její celkové vzácnosti a křehkosti, jednak kvůli přirozenému respektu sběračů k bledým formám muchomůrek. Ve Francii a Itálii ji někteří venkovští znalci příležitostně konzumují ve směsích, obecně však není vyhledávaným tržním druhem.
Stanoviště a výskyt
Muchomůrka plavobledá je teplomilný druh vázaný na světlé listnaté lesy, lesostepní doubravy, parkové háje a prosluněné lesní lemy. Vyžaduje zásadité až neutrální podloží, především vápencové, opukové a sprašové půdy s bohatým obsahem živin. Symbiotické partnerství navazuje převážně s teplomilnými druhy dubů, zejména dubem pýřitým a letním, v menší míře také s bukem lesním, habrem nebo lípou. Růstové období začíná v teplejších oblastech již koncem května či v červnu a pokračuje do září, ojediněle při mírném průběhu počasí až do října. Geograficky se vyskytuje roztroušeně v jižní a střední Evropě, přičemž směrem na sever její výskyt výrazně klesá a stává se raritou omezenou výhradně na izolované termofytní lokality s příznivým mikroklimatem.
Zdroje
- AMINT, własne kolekcje autorów S.Rocchi/M.Biraghi/P.Curti/F.Sotgiu
- NaturalisBiodiversityCenter, InteractiveGuide to Mushrooms100106
- Jean-Michel Hanss/TaxinoHan, Fiche macro21
- Dyderski M.K. et al. 2020, Biological Flora of the British Isles: Quercus rubra, Journal of Ecology 108(3), DOI 10.1111/1365-2745.13375
- Nedelev P. 2025, Manatarka, Amanita lividopallescens, autorskie obserwacje i atlas
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Jedlý — źródło oznaczenia
Materiał: po obróbce
Loredana Battisti — Amanita lividopallescens, Monaco Nature Encyclopedia, 9.02.2019. · Druhový profil Amanita lividopallescens; Commestibilità: Commestibile dopo cottura. Hodnocení autora, nikoli experimentálně stanovený protokol úpravy.
- Konzumace za syrova
- Jedovatý
Materiał: surowy
Vincent Danel (red.), Université Grenoble Alpes / SFMU — Champignons toxiques crus ou peu cuits, rewizja grudzień 2019. · Sekce Champignons toxiques crus ou peu cuits; výslovná položka seznamu Amanite pale livide (Amanita lividopallescens). Pouze hodnocení v syrovém stavu; žádný protokol úpravy ani experimentální výsledek.
123pilze — Amanita lividopallescens, Geschmack, aktualizacja 1.04.2025. · Druhové heslo Geschmack: Mild, roh unbekömmlich (giftig). Konkrétní hodnocení v syrovém stavu; širší tvrzení na úrovni sekce nebyla použita jako jediná opora.
- Nutná úprava
- Vyžaduje úpravu
Źródłowa ocena jadalności dotyczy materiału po obróbce.
Loredana Battisti — Amanita lividopallescens, Monaco Nature Encyclopedia, 9.02.2019. · Species account Amanita lividopallescens; Commestibilità: Commestibile dopo cottura. Author assessment, not an experimentally established treatment protocol.
Wynika z potwierdzonej toksyczności materiału surowego.
Vincent Danel (red.), Université Grenoble Alpes / SFMU — Champignons toxiques crus ou peu cuits, rewizja grudzień 2019. · Section Champignons toxiques crus ou peu cuits; explicit list item Amanite pale livide (Amanita lividopallescens). Raw assessment only; no treatment protocol or experimental result.
123pilze — Amanita lividopallescens, Geschmack, aktualizacja 1.04.2025. · Species entry Geschmack: Mild, roh unbekömmlich (giftig). Specific raw-state assessment; broader section-level statements not used as sole support.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Amanita lividopallescens (Gillet) Bigeard & Guillemin
Vědecké názvy a taxonomie
Správné vědecké jméno taxonu je Amanita lividopallescens (Gillet) Bigeard & Guillemin, zavedené v roce 1913 v hodnosti druhu v rámci čeledi muchomůrkovitých (Amanitaceae) a sekce Vaginatae rodu Amanita. Bazionym představuje Amanita vaginata var. lividopallescens Gillet z roku 1888. V databázi NCBI je taxon registrován pod číslem TaxID 2014974 s vazbou na epityp TO:MC121009.
Historický rozsah jmen a pojetí druhu
Analýza morfologických znaků a sekvenování oblasti nrITS provedené Vizzinim a spolupracovníky v roce 2016 upřesnily vymezení taxonu stanovením epitypu z Korsiky ve Francii. V tomto pojetí byla A. stenospora uznána za barevnou formu taxonu A. lividopallescens bez samostatné taxonomické hodnoty.
Historický rozsah jmen a pojetí druhu
Fylogenetické studie Vargy a spolupracovníků z roku 2024 ukázaly, že část sběrů tradičně označovaných jako „lividopallescens“ ve skutečnosti představuje sesterskou vývojovou linii popsanou jako Amanita sublividopallescens, v důsledku čehož dřívější určení založená výhradně na makroskopických znacích vyžadují molekulární ověření.
Historický rozsah jmen a pojetí druhu
Studium lektotypu A. malleata v pojetí Marcela Bona prokázalo odlišnost pouze jedné báze v sekvenci ITS vůči epitypu A. lividopallescens, což poskytlo základ pro navržení kombinace Amanita lividopallescens f. malleata (Piane ex Bon) Hanss pro formu se specifickou strukturou plachty.
Historický rozsah jmen a pojetí druhu
V historii systematiky byl taxon popisován pod různými názvy a hodnostmi, včetně Amanitopsis vaginata var. lividopallescens, Amanita lividopallescens var. tigrina (neoprávněné jméno), Amanita subfraudulenta a Amanita stenospora.
Metody a limity vyvozování závěrů z výzkumů
Biochemické profily zjištěné v laboratorních testech popisují složení extraktů daného vzorku a nepředstavují důkaz léčebného účinku ve výživě člověka.
Historie jména a typového materiálu
Nomenklatorická cesta taxonu vedla od variety popsané Gilletem v roce 1888, přes povýšení na úroveň druhu Bigeardem a Guilleminem v roce 1913, až po současnou epitypizaci potvrzenou molekulární analýzou.
Historie jména a typového materiálu
Koncept formy malleata vychází z francouzských pozorování plodnic se specificky rozpukanou plachtou a strukturou pochvy bohatou na kulovité buňky.
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Independent source reports under Amanita lividopallescens and its historical morphological complex. IF114489 current name and Vizzini2016 epitype are separately anchored; older Italian atlas/individual material, Naturalis description, French sources and Sleman-Tahir2025 experiment are not reidentified or pooled with the modern epitype. Varga2024 sister species sublividopallescens and different malleata/tigrina concepts retain source scope.
[23] [28] [27] [26] [4]
Ekologie a rozšíření
- Stanoviště
- Stanoviště: park. [16]
Stanoviště: listnatý les. [25]
Stanoviště: park (označení druhu ve zdroji: Amanita lividopallescens (Boud.) Kühner & Romagn., BGF0002816; oznaczenie morfologiczne BG, 2018). [37] - Substrát
- Substrát: půda (označení druhu ve zdroji: Amanita lividopallescens (Boud.) Kühner & Romagn., BGF0002816; oznaczenie morfologiczne BG, 2018). [37]
- Četnost výskytu
- Polsko: Četnost výskytu: velmi vzácný. [37]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
Ostatní laboratorní znaky
- Délka buňky ostří lupene
- Délka buňky ostří lupene: 30–55 µm. [39]
- Tvar ostatních buněk ostří lupene
- Tvar ostatních buněk ostří lupene: kulovitý se stopkou (u části buněk). [39]
- Šířka buňky ostří lupene
- Šířka buňky ostří lupene: 25–30 µm. [39]
- Plodnost ostří lupenů
- Plodnost ostří lupenů: plodné. [21]
- Typy buněk v celkové plachetce
- Typy buněk v celkové plachetce: vláknité hyfy (převažující, u báze třeně). [39]
Pokožka klobouku
Výtrusy
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu: 1,04 (průměr). [30]
Průměrný poměr délky a šířky výtrusu: 1,2 (průměr). [30] - Přítomnost apikulu bazidiospory
- Přítomnost apikulu bazidiospory: přítomný. [39]
- Poloha hilárního výběžku bazidiospory
- Poloha hilárního výběžku bazidiospory: boční. [39]
- Délka výtrusu
- Délka výtrusu: 10,2–13,4 µm. [16]
Délka výtrusu: 10,5–13,8 µm. [46]
Délka výtrusu: 11 µm (průměr). [31]
Délka výtrusu: 9–13 µm. [39] - Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 1,2–1,4. [49]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1,15–1,3. [49]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1,2–1,5. [49]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1–1,3. [49]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1,2–1,3. [49]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1–1,2. [49]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1–1,2. [39]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1–1,04. [49]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1–1,1. [49]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1,2–1,4. [49]
Poměr délky a šířky výtrusu: 1,2–1,4. [49] - Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: kulovitý. [16]
Tvar výtrusu: kulovitý. [49]
Tvar výtrusu: kulovitý (téměř). [49]
Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). [49]
Tvar výtrusu: kulovitý (téměř). [49]
Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). [49]
Tvar výtrusu: kulovitý. [49]
Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). [49]
Tvar výtrusu: kulovitý. [49]
Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). [49]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [49]
Tvar výtrusu: kulovitý. [49]
Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). [49]
Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). [49]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [49]
Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). [49]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [49]
Tvar výtrusu: válcovitý (téměř). [49]
Tvar výtrusu: elipsoidní (široký). [49]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [49]
Tvar výtrusu: válcovitý (téměř). [49]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [46]
Tvar výtrusu: kulovitý (téměř, někdy). [46]
Tvar výtrusu: kulovitý. [39]
Tvar výtrusu: vejčitý. [39]
Trama hymenoforu
- Typ tramy hymenoforu
- Typ tramy hymenoforu: bilaterální. [39]
Materiál a metody výzkumu
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Zdrojový atlasový popis Naturalis, záznam A.lividopallescens; bez uvedené sbírky a metody hodnocení pachu.
Rozsah odečtu: Plný text.
Omezení: Kvalitativní hodnocení autora atlasu, nikoli instrumentální měření zápachu.
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Stefano Rocchi, Umbria, červen 2015, vlastní popis AMINT.
Rozsah odečtu: Plný text.
Omezení: Popis autora byl zachován, nepředstavuje doporučení ochutnávat syrovou houbu.
Mikroskopická data — zdroj a omezení
Materiál: Massimo Biraghi, Pumenengo, Lombardie, červen 2016, AMINT. Qm=1,04; průměrné osy 11×10 µm nejsou hranicemi rozsahu.
Rozsah odečtu: Plný text.
Omezení: Nebyl uveden počet změřených výtrusů. Průměr nevymezuje min–max.
Mikroskopická data — zdroj a omezení
Materiál: Stefano Rocchi, Umbria, říjen 2014, AMINT. Qm=1,2; výtrusy 10,2–13,4×8,7–11,2 µm již byly zapsány v databázi, rozsahy nebyly znovu zkopírovány.
Rozsah odečtu: Plný text.
Omezení: Nebyl uveden počet změřených výtrusů. Průměr nevymezuje min–max.
- Hmotnost plodnice
- čerstvý materiál: Hmotnost plodnice: 58,54 g (počet vzorků: 5, směrodatná chyba: 1,01 g, opakování uvedená ve zdroji, morfometrická měření, průměr). [41]
Studie složení a aktivity — materiál a omezení
Materiál: označený autory Sleman a Tahir jako A.lividopallescens, Zewe, Irák, únor 2024, sekwencjaPQ686317. Srovnání s epitypem a A.sublividopallescens nebylo potvrzeno.
Rozsah odečtu: Plný text.
Omezení: Laboratorní aktivita neprokazuje klinickou účinnost ani bezpečnost konzumace. Zbývající průměry±SE a ekvivalenty na čerstvou hmotnost byly v dokumentaci přesně zachovány, beze změny na SD, rozsah nebo jednotku suché hmotnosti. GC-MS uvádí relativní plochy píků a přiřazení z knihoven, nikoli potvrzenou koncentraci toxinu v plodnici.
Archiwalny opis siedliska
Grzyb ektomikoryzowy, zasiedlający ciepłolubne lasy liściaste, aleje i zadrzewienia parkowe, zwłaszcza w sąsiedztwie starych dębów na glebach gliniastych i wapiennych.
[22]Archiwalny opis siedliska
W Europie Zachodniej zbiory notowano od wczesnego lata po późną jesień – od czerwca do listopada – w lasach dębowych i mieszanych.
[25]- Výsledky zaznamenané v pramenech — Počet výtrusů na bazidii
- Materiał badania: Jean-Michel Hanss, s.54: własny opis JMH2015002 / FR2016821 / MN490679, Petigny, Belgia, 8.09.2015, 300 m n.p.m., las iglasto-dębowy na podłożu łupkowym. Sekwencja tego okazu jest wymieniona w Varga i in.2024, tabela1 s.17 i w kladzie A.lividopallescens na ryc.3 s.7, obok epitypu. Wykonano odczyt publikowanych wyników, nie nową własną analizę sekwencji. N, odczynników i przygotowania poszczególnych preparatów nie podano w tym koncie. Liczba zarodników na jednej podstawce wynosi 2. [39]
Materiał badania: Jean-Michel Hanss, s.54: własny opis JMH2015002 / FR2016821 / MN490679, Petigny, Belgia, 8.09.2015, 300 m n.p.m., las iglasto-dębowy na podłożu łupkowym. Sekwencja tego okazu jest wymieniona w Varga i in.2024, tabela1 s.17 i w kladzie A.lividopallescens na ryc.3 s.7, obok epitypu. Wykonano odczyt publikowanych wyników, nie nową własną analizę sekwencji. N, odczynników i przygotowania poszczególnych preparatów nie podano w tym koncie. Liczba zarodników na jednej podstawce wynosi 4. [39] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- 10,2–13,4 µm [16]
10,5–13,8 µm [46]
Materiał badania: AMINT, Massimo Biraghi, Pumenengo, Lombardia, czerwiec 2016, przy dębie szypułkowym. Spore in media 11 x 10 µm; Q medio 1,04. Nie podano N i nie potwierdzono oznaczenia DNA. Właściwa średnia Q jest już zapisana w poprzedniej rewizji. Średnia długość zarodnika w badanym materiale wynosi 11 mikrometrów. [31]
9–13 µm [39] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Poměr délky a šířky výtrusu
- 1,2–1,5 [49]
1–1,04 [49]
1–1,2 [49] [39]
1–1,3 [49]
1,15–1,3 [49]
1,2–1,4 [49]
1,2–1,3 [49]
1–1,1 [49] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- 8–12 µm [39]
Materiał badania: AMINT, Massimo Biraghi, Pumenengo, Lombardia, czerwiec 2016, przy dębie szypułkowym. Spore in media 11 x 10 µm; Q medio 1,04. Nie podano N i nie potwierdzono oznaczenia DNA. Właściwa średnia Q jest już zapisana w poprzedniej rewizji. Średnia szerokość zarodnika w badanym materiale wynosi 10 mikrometrów. [31]
7,8–10,8 µm [46]
8,7–11,2 µm [16]
Metody i zapisy źródłowe — Jean-Michel Hanss, s.54: własny opis JMH2015002 / FR2016821 / MN490679, Petigny, Belgia, 8.09.2015, 300 m n.p.m., las iglasto-dębowy na podłożu łupkowym. Sekwencja tego okazu jest wymieniona w Varga i in.2024, tabela1 s.17 i w kladzie A.lividopallescens na ryc.3 s.7, obok epitypu. Wykonano odczyt publikowanych wyników, nie nową własną analizę sekwencji. N, odczynników i przygotowania poszczególnych preparatów nie podano w tym koncie.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Układ strzępek skórki — zapis źródłowy: „Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s.54, okaz JMH2015002, Petigny (Belgia), 8.09.2015, leg. Jacques Nicolas; ITS MN490679. Hyphes filamenteuses imbriquées: przeplatające się strzępki.” [39]
Długość sterygmy podstawki — zapis źródłowy: „Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s.54, okaz JMH2015002, Petigny (Belgia), 8.09.2015, leg. Jacques Nicolas; ITS MN490679. Stérigmates de 8–10 µm: długość sterygm, nie szerokość podstawki.” [39]
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s.54, okaz JMH2015002, Petigny (Belgia), 8.09.2015, leg. Jacques Nicolas; ITS MN490679. Basides bisporiques ou tétrasporiques, ces dernières majoritaires. Wariant dwuzarodnikowy; bez dopisanej częstości procentowej.” [39]
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s.54, okaz JMH2015002, Petigny (Belgia), 8.09.2015, leg. Jacques Nicolas; ITS MN490679. Basides bisporiques ou tétrasporiques, ces dernières majoritaires. Wariant zwykle czterozarodnikowy; bez dopisanej częstości procentowej.” [39]
Położenie wyrostka wnęki bazydiospory — zapis źródłowy: „Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s.54, okaz JMH2015002, Petigny (Belgia), 8.09.2015, leg. Jacques Nicolas; ITS MN490679. Apicule ... déporté sur le côté: boczne położenie, nie długość ani kąt osi.” [39]
Obecność wyrostka wnęki bazydiospory — zapis źródłowy: „Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s.54, okaz JMH2015002, Petigny (Belgia), 8.09.2015, leg. Jacques Nicolas; ITS MN490679. Apicule nettement déporté sur le côté: jawna obecność apikulusa.” [39]
Długość podstawki; Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s.54, okaz JMH2015002, Petigny (Belgia), 8.09.2015, leg. Jacques Nicolas; ITS MN490679. Basides: 55–65 × 13–20 µm.” [39]
Długość komórki ostrza blaszki; Szerokość komórki ostrza blaszki — zapis źródłowy: „Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s.54, okaz JMH2015002, Petigny (Belgia), 8.09.2015, leg. Jacques Nicolas; ITS MN490679. Cellules marginales visibles 30–55 × 25–30 µm. Dotyczy komórek widocznych; pozostałe są trudne do obserwacji w żelu.” [39]
Kształt innych komórek ostrza blaszki — zapis źródłowy: „Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s.54, okaz JMH2015002, Petigny (Belgia), 8.09.2015, leg. Jacques Nicolas; ITS MN490679. Cellules marginales sphéropédonculées à ampulacées. Część sferopedunkulowana; alternatywny kształt ampuliformny nie ma obecnie opcji i pozostaje w dokumentacji.” [39]
Typ tramy hymenoforu — zapis źródłowy: „Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s.54, okaz JMH2015002, Petigny (Belgia), 8.09.2015, leg. Jacques Nicolas; ITS MN490679. S.54–56: wyodrębniony hymenopod i stopniowo rozchodzące się łańcuchy; przypis2 wprost wskazuje wynikową symetrię bilateralną. Nie dopisano podtypu Boletus.” [39]
Organizacja skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s.54, okaz JMH2015002, Petigny (Belgia), 8.09.2015, leg. Jacques Nicolas; ITS MN490679. Revêtement piléique: ixocutis; struktura cutis i obecność zżelatynizowania osobno.” [39]
Długość zarodnika; Iloraz długości i szerokości zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s.54, okaz JMH2015002, Petigny (Belgia), 8.09.2015, leg. Jacques Nicolas; ITS MN490679. Spores sphériques ou ovoïdes 9–13 × 8–12 µm; Q 1–1,2. Zakresy tego jednego okazu, nie średnie.” [39]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s.54, okaz JMH2015002, Petigny (Belgia), 8.09.2015, leg. Jacques Nicolas; ITS MN490679. Spores sphériques ou ovoïdes. Własny wariant kształtu, bez przeniesionego kwalifikatora.” [39]
Typy komórek w osłonie całkowitej — zapis źródłowy: „Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s.54, okaz JMH2015002, Petigny (Belgia), 8.09.2015, leg. Jacques Nicolas; ITS MN490679. Volve composée très majoritairement d’hyphes filamenteuses imbriquées. Osobno zapisano podstawowy składnik i przeważający udział, wyłącznie dla pochwy.” [39]
Kształt komórki osłony całkowitej — zapis źródłowy: „Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s.54, okaz JMH2015002, Petigny (Belgia), 8.09.2015, leg. Jacques Nicolas; ITS MN490679. Quelques articles renflés, sphériques ou d’aspect fusiforme. Dotyczy nielicznych rozrośniętych elementów pochwy, nie wszystkich strzępek.” [39]
Metody i zapisy źródłowe — Hanss i Moreau, BSMF133(1–2), opublikowane2020,s.106: kontrast płodnego ostrza A.lividopallescens ze sterylnym A.albogrisescens. Jest to opis syntetyczny autorów, bez przypisania wyniku do niepodanego okazu.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Płodność ostrza blaszek — zapis źródłowy: „Hanss i Moreau2020,s.106: A.lividopallescens ... arête fertile. Nie wyprowadzono stąd bezwarunkowego braku wszystkich komórek brzeżnych.” [21]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["Rocchi AMINT October2014,source-identified historical lividopallescens,unrevised under2024split,spore print in Melzer1000x", {}, null, null]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Pełny źródłowy pomiar długość × szerokość; pierwsza oś: 10,2–13,4×8,7–11,2µm,Qm1,2,opisglobose.” [16]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Pełny źródłowy pomiar długość × szerokość; druga oś: 10,2–13,4×8,7–11,2µm,Qm1,2,opisglobose.” [16]
Metody i zapisy źródłowe — Patrice Tanchaud, septembre2018, dwustronicowe konto z MycoCharentes. Odczyt tekstu PDF przez WWW; bez potwierdzenia N, odczynnika i kodu voucher. Atlasowy zakres zarodników 10,5–13,8×7,8–10,8µm, nie wynik porównania DNA z epitypem.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Tanchaud2018: spores10,5–13,8×7,8–10,8µm.” [46]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Tanchaud2018: le plus souvent elliptiques; nie nadano częstości wszystkim kształtom.” [46]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Tanchaud2018: parfois subglobuleuses; przybliżenie i czasami należą wyłącznie do tego wariantu.” [46]
Metody i zapisy źródłowe — AMINT, Massimo Biraghi, Pumenengo, Lombardia, czerwiec 2016, przy dębie szypułkowym. Spore in media 11 x 10 µm; Q medio 1,04. Nie podano N i nie potwierdzono oznaczenia DNA. Właściwa średnia Q jest już zapisana w poprzedniej rewizji.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Biraghi 2016: Spore in media 11 x 10 µm. Średnia osi, nie obserwowane minimum i maksimum.” [31]
Metody i zapisy źródłowe — Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: DKC-F-44309 (JV03-384). Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: DKC-F-44309 (JV03-384). Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Q=1–1.1.” [49]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: DKC-F-44309 (JV03-384). Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Kształt źródłowy, cecha i określenie osobno.” [49]
Metody i zapisy źródłowe — Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: DKC-F-55054. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: DKC-F-55054. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Q=1.2–1.3.” [49]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: DKC-F-55054. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Kształt źródłowy, cecha i określenie osobno.” [49]
Metody i zapisy źródłowe — Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: EETU106813. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: EETU106813. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Q=1.15–1.3.” [49]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: EETU106813. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Kształt źródłowy, cecha i określenie osobno.” [49]
Metody i zapisy źródłowe — Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: TO LP220611. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: TO LP220611. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Q=1–1.3.” [49]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: TO LP220611. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Kształt źródłowy, cecha i określenie osobno.” [49]
Metody i zapisy źródłowe — Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: M-0200751, E.Ludwig3735, holotyp var.globosispora. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: M-0200751, E.Ludwig3735, holotyp var.globosispora. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Q=1–1.04.” [49]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: M-0200751, E.Ludwig3735, holotyp var.globosispora. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Kształt źródłowy, cecha i określenie osobno.” [49]
Metody i zapisy źródłowe — Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: TO MC121009, epityp. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: TO MC121009, epityp. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Q=1.2–1.4.” [49]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: TO MC121009, epityp. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Kształt źródłowy, cecha i określenie osobno.” [49]
Metody i zapisy źródłowe — Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: GC93231, subfraudulenta. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: GC93231, subfraudulenta. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Q=1–1.2.” [49]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: GC93231, subfraudulenta. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Kształt źródłowy, cecha i określenie osobno.” [49]
Metody i zapisy źródłowe — Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: TO MC200903, subfraudulenta. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: TO MC200903, subfraudulenta. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Q=1.2–1.4.” [49]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: TO MC200903, subfraudulenta. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Kształt źródłowy, cecha i określenie osobno.” [49]
Metody i zapisy źródłowe — Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: IB19990945, holotyp stenospora. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: IB19990945, holotyp stenospora. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Q=1.2–1.5.” [49]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: IB19990945, holotyp stenospora. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Kształt źródłowy, cecha i określenie osobno.” [49]
Metody i zapisy źródłowe — Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: GC99041, stenospora. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: GC99041, stenospora. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Q=1.2–1.4.” [49]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Vizzini i in.2016, Phytotaxa280(1), tabela2,s.15: GC99041, stenospora. Odczyt pełnotekstowego autorskiego depozytu przez narzędzie WWW; oryginalny PDF niedostępnyHTTP403. Zachowano odrębną kolekcję i nie dopisano długości, szerokości, N ani medium dla tego wiersza. Kształt źródłowy, cecha i określenie osobno.” [49]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["Rocchi AMINT October2014,source-reported globose despiteQm1.2,not own geometric or epitype identification", {}, null, null]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Autor2014mówi globose przyQm1,2; nie wybrano fikcyjnie idealnej kuli.” [16]
Názvy a současné hranice druhu
Polský název: Muchomor szaropłowy je název navržený v checklistu Wojewody (2003, s.47) a nadále používaný v polském zpracování GRej. Tento název byl zachován jako hlavní. Dřívější servisní název se nestává nezávisle potvrzeným synonymem pouze v důsledku dřívějšího použití v servisu.
Vědecký název a epityp: Správný název je Amanita lividopallescens (Gillet) Bigeard & Guillemin. Vizzini a spoluautoři (2016) jej spojují s bazionymem Gilleta z roku 1888 a druhovou kombinací z roku 1913. Určili epityp TO MC121009 sebraný 12. října 2009 v Bastii na Korsice, pod Quercus cerris a Castanea sativa; sekvence ITS má číslo KX834245. Epityp stabilizuje význam jména, neznamená nové určení dřívějších sběrů.
Rozsah synonymie: Revize z roku 2016 spojuje s tímto druhem mj. typy A. stenospora a variety globosispora i materiál A. subfraudulenta. A. oblongospora tam zůstává návrhem možné shody: typ nebyl zkoumán a krátká sekvence byla vyřazena z konečného stromu. Hanss a Moreau (publikace 2020) diskutují smíšený typový materiál A. malleata a vyčleňují formu malleata. Do záznamu nebyly zkopírovány libovolné popisy všech takto označovaných hub.
Oddělení podobných druhů: V práci Vargy a spoluautorů (2024) patřily ze 13 maďarských sbírek původně morfologicky určených jako A. lividopallescens pouze 3 ke kladu epitypu a 10 k blízce příbuznému A. sublividopallescens. Byla využita morfologická data a čtyři lokusy. Proto si dřívější atlasové údaje, fotografie a irácký chemický materiál zachovávají určení a omezení vlastního zdroje; nebyly prezentovány jako znovu molekulárně potvrzené.
Polsko: nálezy a plodění
Historický checklist: Wojewoda (2003, s.47) uvádí Lasy Łochowskie u Wyszkowa, borový les, růst na zemi a měsíce červen–září. Záznam však uvozuje otazníkem; při srovnání ekologie s jinou prací připouští možnost záměny s A. fulva. Záznam měsíců byl zachován jako explicitní výsledek historického polského checklistu, s tímto omezením v dokumentaci. Nebyl nahrazen termínem z jiné země.
Novější polský materiál: Gierczyk, Ślusarczyk, Szczepkowski a Kujawa (2019, s.11; PDF s.9) popisují několik desítek plodnic nalezených 11. září 2018 v Zámeckém parku (Park Pałacowy) v Bělověži, v parkovém porostu charakteru habrodubiny, na zemi. Sběr provedl Tomasz Ślusarczyk, určil Błażej Gierczyk; voucher BGF0002816. Bylo potvrzeno publikované morfologické zjištění v Polsku. Publikace nedokumentuje porovnání tohoto sběru s později vyčleněným A. sublividopallescens.
Co vyplývá z data a četnosti: Jedno zářijové datum netvoří celou sezónu. Hodnocení velmi vzácného výskytu v Polsku pochází ze shrnutí autorů práce z roku 2019; nejedná se o počet lokalit zjištěný novou inventarizací. Bibliografie GRej odkazuje také na Domańského 1997 a 2001 a na zpracování výstav BPN z roku 2023. Tyto položky byly rozpoznány bibliograficky; nebylo deklarováno načtení nedostupných plných textů.
Různá makroskopická pozorování a jejich původ
Samostatné italské sbírky: V AMINT Stefano Rocchi popisuje materiál z Umbrie z června roku 2015: částečně stažitelnou pokožku do dvou třetin, široké lupeny a nepřítomnost zbytků plachetky na klobouku. Zdroj neuvádí základ zlomku; nebyl doplněn poloměr ani plocha. Massimo Biraghi popisuje z Lombardie v červnu roku 2016 velké blanité strupy a křehkou pochvu u zralých plodnic. Jde o různé sbírky, takže přítomnost a nepřítomnost strupů nevytváří vykonstruovanou posloupnost vývoje.
Prsten, zóna a vůně: Manatarka uvádí absenci prstenu a bílý výtrusný prach; autor upozorňuje na absenci sekvenování svých bulharských sběrů. Naturalis popisuje na bázi třeně zónu připomínající prsten, což neznamená přítomnost skutečného prstenu. Zápach podle Naturalis je slabý a nepříjemný, zatímco podle Manatarky příjemný. Byla zachována samostatnost zdrojů; chybějící možnost nepříjemného zápachu nebyla nahrazena jiným významem.
Výtrusy: rozsahy, tvar a průměry
Materiál a metoda: Vizzini a spoluautoři (2016) uvádějí v tabulce 2 samostatné řádky pro různé položky, včetně epitypu TO MC121009 a typů stenospora a globosispora. Autorský plnotextový depozit byl načten webovým nástrojem; přímé PDF vracelo HTTP 403. V práci byla použita světelná mikroskopie a různá média. Každému řádku nebylo standardně přiřazeno jedno činidlo ani neuvedený počet měření.
Výsledek: Ve zdrojovém záznamu se hodnoty Q jednotlivých položek pohybují od 1 do 1,5; epityp má Q 1,2–1,4. Tvary zahrnují kulovitý, téměř kulovitý, široce elipsoidní, elipsoidní a téměř válcovitý, avšak konkrétní možnosti náleží k vlastním řádkům a materiálům. Každý byl zachován jako samostatné zkoumání. Z pouhého Q nebyla vypočtena délka ani šířka a druhu nebyly připsány hodnoty patřící k sousednímu A. simulans.
Další popisy: Tanchaud (2018) uvádí 10,5–13,8×7,8–10,8 µm, nejčastěji elipsoidní tvar, někdy téměř kulovitý. Tento atlasový údaj nedokumentuje molekulární určení ani velikost vzorku. Rocchi pro materiál z roku 2014 uvádí 10,2–13,4×8,7–11,2 µm a průměrné Q 1,2; rozsah byl již zaznamenán dříve. Biraghi uvádí průměrné 11×10 µm a Q 1,04. Průměry os nebyly převedeny na min–max a označení téměř, široce a někdy byla zaznamenána u příslušné hodnoty.
Mikroanatomie plachetky a ostří lupene
Dvě vrstvy pochvy: Hanss ve svém mikroskopickém popisu rozlišuje hlavní vrstvu pochvy s hyfami rovnoběžnými se třeněm a výraznou želatinizovanou vrstvu, relativně odolnou vůči barvení kongočervení, s hyfami uspořádanými v různých směrech. V hlavní vrstvě popisuje válcovité fyzaoidní články, převážně akrofyzaidy. Dokumentuje zobrazení při 400×. Neuvedl, zda je hlavní vrstva vnější či vnitřní vrstvou: takové umístění nebylo doplněno.
Hranice dat: Biraghi v AMINT popisuje v plachetce hyfy s příměsí téměř kulovitých a hruškovitých buněk; bazidie označuje jako výrazně delší než 60 µm. Chybějící možnost hruškovitého tvaru a jeho kvalifikátoru spolu s ostrou nerovností byla ponechána pro rozšíření modelu. Hodnota 60 nebyla zapsána jako pozorované minimum. Plodné ostří v syntéze Hansse a Moreaua (2020, s.106) neznamená bezpodmínečnou absenci marginálních buněk ve všech sběrech; Vizzini a spoluautoři vykazují variabilitu tohoto znaku.
Irácká studie složení: materiál, metody a výsledek
Materiál a identifikace: Sleman a Tahir (2025) zkoumají plodnice určené jako A. lividopallescens, sebrané v únoru 2024 v Zewe v Iráku; uvádějí sekvenci PQ686317. Materiál byl uchováván při 4 °C a drcen po zmrazení kapalným dusíkem. V analyzované publikaci nebylo prokázáno srovnání s epitypem a A. sublividopallescens; údaje se vztahují k testovanému určení autorů.
Měření a standardní chyba: Pro morfologické znaky jsou uvedeny průměry z 5 opakování: hmotnost 58,54±1,01 g, délka třeně 10,46±0,76 cm a dva průměry klobouku 7,07±0,51 a 6,77±0,37 cm. Označení vertical diameter neznamená výšku klobouku. Biochemické výsledky mají 3 opakování a ± znamená SE, standardní chybu. Nejedná se o hranice rozsahu, směrodatnou odchylku ani měření jednotlivé plodnice.
Přesné biochemické hodnoty: Tabulka 3 uvádí na gram čerstvé hmotnosti: fenoly 142,61±1,09 µg ekvivalentu kyseliny gallové; DPPH 398,07±2,72 µg ekvivalentu Troloxu; flavonoidy 35,60±1,23 µg ekvivalentu kvercetinu; bílkoviny 4,70±0,53 mg; rozpustné cukry 0,79±0,06 µg ekvivalentu glukózy. Voda tvoří 92,61±1,72 % a sušina 7,39±0,52 %. Ekvivalent testu není totožný s hmotností dané sloučeniny v houbě. V dokumentaci byly zachovány plné hodnoty; přepočet na sušinu nebyl proveden.
Metody a omezení: Pro stanovení bylo extrahováno 0,1 g čerstvého materiálu v 1 ml 80% methanolu. Bílkoviny byly stanoveny Lowryho metodou; sušina po sušení při 55±1 °C do konstantní hmotnosti. Autoři odkazují na dřívější metody stanovení fenolů, flavonoidů, DPPH a cukrů. Neuvedený konkrétní název analytické reakce nebyl doplněn. Aktivita vůči radikálu DPPH v podmínkách testu neprokazuje léčebný účinek u člověka ani bezpečnost konzumace.
GC-MS: knihovní přiřazení a jejich omezení
Způsob interpretace: Studie Slemana a Tahira využívá GC-MS Agilent 7890B/5977 a knihovnu NIST 2005. Tabulka 4 uvádí relativní podíly píků: kyselina 9-oktadecenová 16,56 %, methylester kyseliny 13-oktadecenové 11,15 %, ergosterol 14,62 %, methylester kyseliny hexadekanové 10,13 %. U prvních dvou názvů nebyla doplněna neuvedená konfigurace cis/trans ani nebyly automaticky nahrazeny kyselinou olejovou.
Identifikace a bezpečnost: Autoři uvádějí také knihovní přiřazení Conhydrin 1,43 % a 6,8-dodekadien-1-ol(6Z,8E) 3,36 %. Relativní plocha píku není koncentrací v plodnici a knihovní shoda nenahrazuje potvrzení standardem. Z těchto čísel nebyla vyvozena toxická dávka, klinická klasifikace ani doporučení ke konzumaci. Byly zachovány původní názvy a nejistota identifikace.
Využití, jedlost a důkazní postup
Antibakteriální testování: Erjavec a spoluautoři (2016, Plant Disease 100:453–464) uvádějí dva extrakty A. lividopallescens s výsledkem No inhibition vůči Ralstonia solanacearum NIB Z 30(NCPPB 4156). Přehled zahrnuje tabulku 1 a fragment metodiky vydavatele; plný PDF nebyl dostupný. Výsledek byl porovnáván s růstem kontroly pomocí měření A 595. To znamená absenci aktivity podle kritéria autorů v tomto experimentu, nikoli absenci všech možných účinků druhu.
Hodnocení jedlosti: Pole Yes? v tabulce Erjavec je hodnocení převzaté z klíče, nikoli výsledek krmného nebo toxikologického testu. Ghobad-Nejhad a spoluautoři (2022) uvádějí rozporuplná hodnocení jedlosti širokého A. lividopallescens agg.; autoři vysvětlují jejich původ v literatuře. Ve sloupci aktivity mají ND, tedy nestanoveno. Druh není mezi 24 taxony, které tam byly testovány testem ABTS. ND nebylo zaznamenáno jako negativní výsledek.
Rozsah rešerše: Byla prověřena technická, bylinářská, tradiční, kořeninová, barvířská, pěstitelská a patentová využití pod jménem druhu a jeho zdrojovými synonymy. Byly získány popsané studie extraktů a složení. Nebylo nalezeno žádné potvrzení zavedeného využití tohoto druhu ani druhová studie bezpečnosti konzumace moderního úzkého taxonu. Jde o výsledek tohoto přehledu, nikoli o důkaz neexistence takových údajů.
Doplnění: zkoumaná položka z Petigny
Materiál a identifikace: Jean-Michel Hanss popisuje vlastní zkoumání položky JMH2015002, sebrané Jacquesem Nicolasem 8. září 2015 v Petigny v Belgii, v nadmořské výšce 300 m, v jehličnato-dubovém lese na břidlicovém podloží. Uvádí identifikátor sekvenování FR2016821 a číslo ITS MN490679. Byl prostudován celý čtyřstránkový PDF soubor a měření byla ověřena také na vyobrazení strany 54. Soubor přímo neuvádí rok vydání; rok sběru nebyl použit jako rok publikace.
Pozdější ověření identity: Varga a spoluautoři (2024) uvádějí JMH2015002 / MN490679 v tabulce 1 na straně 17. Na obrázku 3 na straně 7 se položka nachází v kladu A. lividopallescens, společně s epitypem TO MC121009, a nikoli v odděleném kladu A. sublividopallescens. Jde o interpretaci publikované analýzy; nebylo provedeno žádné nové vlastní zarovnání sekvencí. Tato shoda nebyla přenesena na jiné dřívější sběry označované podobným jménem.
Metoda a rozsah výsledku: Popis zahrnuje makroskopii, mikroskopii a číslo sekvence, avšak u jednotlivých měření neuvádí činidlo, zvětšení, počet měřených buněk ani přípravu preparátu. Tyto údaje nebyly doplňovány. Rozsahy bazidií, výtrusů, sterigmat a viditelných buněk ostří zachovávají původní materiál. Dvou- a čtyřvýtrusá bazidia představují samostatné varianty; častější čtyřvýtrusá varianta si zachovává vlastní označení bez smyšleného procenta.
Stavba pletiv: Pokožka klobouku je popsána jako ixocutis z propletených hyf. V záznamu byla oddělena základní struktura cutis od přítomnosti želatinizace. Pochvu tvoří převážně vláknité hyfy s nečetnými nafouklými kulovitými nebo vřetenovitými elementy. Popis hymenopodia a vysvětlení na straně 56 ukazují na bilaterální symetrii tramy; nebyl přiřazen cizí podtyp. Buňky ostří mohou být v zatuhlém gelu obtížně viditelné – neviditelnost nebyla zaznamenána jako nepřítomnost.
Údaje vyžadující další možnosti: Ve zdroji se nacházejí také ampuliformní buňky ostří, subhymenium o tloušťce přibližně 25 µm bez označení bodu wst-near/wst-far, olejnaté hyfy v pokožce o délce do 600 µm a nízký a široký hrbol. Příslušná dodatečná označení a kontexty byly nahlášeny do modelu. Hrbol byl zaznamenán jako základní znak, avšak nízký nebyl zaměněn za malý ani široký za plochý. Neuvedený bod měření subhymenia nebyl vynucován.
Doplnění: průměry a pach v dřívějších zdrojích
Průměry os výtrusů: V popisu Massima Biraghiho z Pumenenga v Lombardii z června 2016 uvádí AMINT průměrné rozměry výtrusů 11 × 10 µm a průměrné Q 1,04. Současný model umožnil zaznamenat průměrnou délku a šířku se samostatným statistickým určením. Tyto hodnoty nezvyšují rozsah krajních měření. Autor neuvedl počet výtrusů a nebylo prokázáno srovnání této sbírky s epitypem pomocí DNA.
Neznatelný zápach: Stefano Rocchi v popisu z Umbrie z června 2015 uvádí absenci zápachu. To bylo zaznamenáno jako explicitní hodnocení přítomnosti pachu, nezávislé na slabém pachu Naturalis a příjemném pachu v jiném zpracování. Jde o různé popisy a materiály; všem plodnicím nebyl přiřazen jeden společný stav.
Ostatní omezení: Standardní chyba SE z irácké studie je v této kartě v současnosti zaznamenána u měření hmotnosti. Dřívější přehled uváděl také striktní dolní mez přes 60 µm pro bazidia v AMINT, podmíněných 40–50 mm pochvy v Manatarce a chybějící možnost nepříjemného zápachu. Zdrojové výsledky zůstávají v dokumentaci. Nové nezávislé měření pochvy 40 mm z Petigny neřeší podmíněnost bulharského popisu.
Podmíněná hodnocení jedlosti a toxicity – rozsah zdrojů
Surový materiál: Toxikologická studie SFMU, vypracovaná pod vedením Vincenta Danela (Université Grenoble Alpes, revize prosinec 2019), výslovně uvádí Amanita lividopallescens ve skupině hub jedovatých za syrova nebo po nedostatečné úpravě. Záznam za syrova se vztahuje k této podmínce. Jde o klasifikaci studie bez doloženého chemického či klinického výzkumu tohoto taxonu, dávky a počtu otrav. Druhový profil 123 pilze rovněž označuje surový materiál jako jedovatý. Hodnocení nebylo přeneseno z jiné muchomůrky ani ze samotného popisu chuti.
Hodnocení po úpravě: Loredana Battisti v druhovém profilu Monaco Nature Encyclopedia uvádí jedlost po tepelné úpravě. Byla zachována jako samostatné hodnocení autorky výhradně pro takto upravený materiál. Zdroj neuvádí dobu, dávku, množství, druhově ověřený protokol ani výsledek testování bezpečnosti. Cottura znamená tepelnou úpravu, nikoli výhradně vaření ve vodě; takový požadavek nebyl doplněn. Toto hodnocení nestanovuje jedlost surového materiálu.
Identita a důkazní postup: Využité profily uvádějí A. lividopallescens; jde o atlasová hodnocení nebo odbornou toxikologickou studii bez potvrzení určení pomocí DNA a srovnání s epitypem. Tabulka Ghobad-Nejhad et al. (2022) se týká A. lividopallescens agg. a není zde základem pro tagy úzkého taxonu. Stránka Plantea popisuje surový materiál jako škodlivý a odkazuje obecně na knihy autorů Pace (1981) a Božac (1989); uvedené stránky nebyly prostudovány, takže řetězec končí na webové stránce. Internetová opakování se nepočítají jako nezávislé výsledky výzkumu.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Polska: Białowieża, BPN, Park Pałacowy, 11.09.2018, leg.T.Ślusarczyk, det.B.Gierczyk, BGF0002816.
Rozsah rešerše: Úplný text.
Datum přehledu: 19.10.2026.
Omezení: Byla potvrzena publikace polského nálezu v pojetí autora. Nebylo prokázáno opětovné určení pomocí DNA ani srovnání s A.sublividopallescens vyčleněným později. Jediné datum nevymezuje sezónu; 11. září nebylo zaměněno za rozsah měsíců.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Źródłowe oznaczenie z Białowieskiego Parku Narodowego. Nie zadeklarowano nowej identyfikacji DNA ani rozstrzygnięcia późniejszych segregatów kompleksu.
Rozsah rešerše: Fragmenty zdrojů.
Přečten byl fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum revize: 21.10.2026.
Omezení: Původní určení a rozsah pojmu byly zachovány. Nebylo deklarováno nové zkoumání položek ani prostudování všech publikací citovaných zdrojem.
Rozsah zpracování
Záznam vyžaduje doplnění před dokončením.
- Hledání regionů výskytu vyžaduje vyúčtování.
Právní základ a rozsah hodnocení
Analytické výsledky
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Materiál chemických výzkumů
Výzkumný materiál z Asie byl spojen se sekvenčním profilem PQ686317, přičemž bylo testováno jeho složení ve srovnání s jinými planě rostoucími houbami.
Výsledky biochemických analýz
Čerstvá hmotnost plodnic obsahovala v průměru 92,61 ± 1,72% vody a 7,39 ± 0,52% sušiny; ve výtažcích byla stanovena přítomnost fenolů (142,61 µg GAE/g), flavonoidů (35,60 µg QE/g) a bílkovin (4,70 mg/g).
Metody biochemických analýz
V laboratorních studiích čerstvých plodnic byl stanovován obsah bílkovin (extrakce v roztoku NaOH), volných cukrů a fenolických látek v methanolových výtažcích.
Přiřazení sloučenin v chromatografii
V chromatografických analýzách GC-MS těkavých frakcí byly jako hlavní složky identifikovány kyselina 9-oktadecenová (16,56%), ergosterol (14,62%) a estery mastných kyselin.
Stanoviště a výskyt
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Polsko | Bělověžský národní park | VI–IX |
|
Zdroje
- Scheda descrittiva: Amanita lividopallescens (také [17])
- Varga et al. 2024 — różnorodność i linie filogenetyczne w Amanita sect. Vaginatae (také [47])
- W2-LIVIDOPALLESCENS-NAMES
- 123pilze — Amanita lividopallescens, Geschmack, aktualizacja 1.04.2025.
- Loredana Battisti — Amanita lividopallescens, Monaco Nature Encyclopedia, 9.02.2019.
- Plantea — Blijeda ovojnjača (Amanita lividopallescens), Upotreba i Literatura.
- Vincent Danel (red.), Université Grenoble Alpes / SFMU — Champignons toxiques crus ou peu cuits, rewizja grudzień 2019.
- AMINT, własne kolekcje autorów S.Rocchi/M.Biraghi/P.Curti/F.Sotgiu (také [30], [31])
- Minister Środowiska, Dz.U. 2014 poz. 1408, rozporządzenie w sprawie ochrony gatunkowej grzybów
- Minister Zdrowia, Dz.U. 2026 poz. 258, tekst jednolity rozporządzenia dotyczącego grzybów dopuszczonych do obrotu
- Hanss J.-M., Moreau P.-A., BSMF133(1–2): 67–141, tom datowany 2017, Une révision des amanites vaginées en Europe1
- NaturalisBiodiversityCenter, InteractiveGuide to Mushrooms100106 (také [43])
- NCBITaxonomy2014974
- Sleman K.M., Tahir N.A. 2025, JKSUS37, DOI 10.25259/JKSUS_423_2025 (také [41])
- Jean-Michel Hanss/TaxinoHan, Fiche macro21
- Jean-Michel Hanss/TaxinoHan, Fiche micro21 (také [38])
- Varga i in. 2024, MycolProgress23:38, DOI 10.1007/s11557-024-01974-0
- Vizzini i in. 2016, Phytotaxa280(1): 1–22, DOI 10.11646/phytotaxa.280.1.1
- Nr 28 — aktualne polskie wykazy prawne 19.10.2026
- ELI, stan aktu ochrony grzybów DU 2014/1408
- ELI, tekst jednolity wykazu handlu DU 2026/258
- ELI, stan aktu podstawowego wykazu handlu DU 2011/672
- Erjavec et al. 2016, Plant Disease100:453–464, DOI 10.1094/PDIS-08-14-0812-RE
- Gierczyk B. i in. 2019, XXIV Wystawa Grzybów Puszczy Białowieskiej, Przegląd Przyrodniczy30(2)
- Jean-Michel Hanss, Notes sur Amanita lividopallescens, s. 53–56; okaz JMH2015002. PDF bez jawnego roku wydania; nie utożsamiono roku zbioru 2015 z publikacją.
- Ghobad-Nejhad, Antonín, Moghaddam i Langer (2022), Front.Microbiol.13:1015440, DOI 10.3389/fmicb.2022.1015440
- Nedelev P. 2025, Manatarka, Amanita lividopallescens, autorskie obserwacje i atlas
- Snowarski, GRej, projekt bibliografii, pozycje 1510/3757/2719/3794
- GRej, Snowarski/Soboń, Amanita lividopallescens, polska bibliografia i obserwacje
- Patrice Tanchaud 2018, fiche2379, Amanita lividopallescens
- Vizzini et al. 2016, Phytotaxa280:1–22, Materials and methods (také [49])
- Wojewoda 2003, Krytyczna lista wielkoowocnikowych grzybów podstawkowych Polski