Jedlý
Vyžaduje úpravu
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.









Hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron) je běžná houba z čeledi hřibovitých. Vyznačuje se hnědavým kloboukem s matným povrchem, který při vysychání charakteristicky praská a odhaluje načervenalé praskliny a nažloutlou dužninu. Třeň je štíhlý, nahoře žlutý a směrem dolů karmínově červený. Jedlá houba, v mládí hojně sbíraná, mykorhizní a široce rozšířená v lesích mírného pásma.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
- Barva mycelia na bázi plodnice
- Barva mycelia na bázi plodnice: nažloutle bílý.
Klobouk
- Tvar klobouku
- u mladých plodnic: Tvar klobouku: polokulovitý.
Tvar klobouku: polokulovitý.
u zralých plodnic: Tvar klobouku: vyklenutý nebo plochý. - Povrch klobouku
- za sucha: Povrch klobouku: matný.
- Pokryv klobouku
- za sucha: Pokryv klobouku: sametový.
- Lepkavost a slizkost klobouku
- za mokra: Lepkavost a slizkost klobouku: lepkavý.
- Vzor praskání povrchu
- u zralých plodnic: Vzor praskání povrchu: rozpraskaná na nepravidelná políčka.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: hnědý.
Barva klobouku: tmavohnědý.
Barva klobouku: šedohnědý.
Barva klobouku: olivově hnědý.
u mladých plodnic: Barva klobouku: načernalý. - Praskliny a trhliny okraje
- Praskliny a trhliny okraje: popraskaný.
- Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 30–100 mm.
- Střed klobouku
- u starých plodnic: Střed klobouku: plochý.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: rourky.
- Tvar pórů
- u zralých plodnic: Tvar pórů: hranaté.
- Barva pórů po poranění
- Barva pórů po poranění: modrý.
- Barva rourek po poranění
- Barva rourek po poranění: modrý.
- Přirozená barva pórů
- u zralých plodnic: Přirozená barva pórů: zelenožlutý.
u mladých plodnic: Přirozená barva pórů: žlutý. - Přirozená barva rourek
- u zralých plodnic: Přirozená barva rourek: zelenožlutý.
u mladých plodnic: Přirozená barva rourek: žlutý.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
- Báze třeně
- Báze třeně: zužující se.
- Barva třeně
- v horní části třeně: Barva třeně: žlutý.
Barva třeně: žlutavý.
v dolní části třeně: Barva třeně: červený. - Reliéf povrchu třeně
- Reliéf povrchu třeně: hladký nebo brázditý.
- Pokryv povrchu třeně
- v dolní části třeně: Pokryv povrchu třeně: vločkatá.
- Barva ornamentace třeně
- v dolní části třeně: Barva ornamentace třeně: vínová.
- Délka třeně
- Délka třeně: 30–100 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 5–20 mm.
- Zakřivení třeně
- Zakřivení třeně: ohnutý.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: červený (dužnina klobouku).
Barva dužniny: načervenalý (dužnina klobouku).
Barva dužniny: žlutavý.
Barva dužniny: načervenalý nebo nahnědlý (dužnina u báze třeně). - Pevnost dužniny
- Pevnost dužniny: měkký.
- Chuť dužniny
- Chuť dužniny: slabý.
Chuť dužniny: kyselý. - Vůně dužniny
- Vůně dužniny: houbový, slabý.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: jehličnatý les, listnatý les, smíšený les nebo park.
Stanoviště: jehličnatý les nebo listnatý les. - Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: jednotlivě nebo ve skupinách.
- Četnost výskytu
- Četnost výskytu: hojný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od června do listopadu.
- Oblast výskytu
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedlý
- Nutná úprava
- Vyžaduje úpravu
Možná záměna

Xerocomellus pruinatus
Hlavní rozdíly
Hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron) se vyznačuje kloboukem výrazně a hluboce rozpraskávajícím na políčka, v nichž se odhaluje načervenalá dužnina, a hladkými výtrusy. Hřib sametový má pokožku obvykle celistvou a nerozpraskanou a jeho výtrusy pokrývají jemné podélné rýhy. Český atlas navíc zdůrazňuje, že X. chrysenteron se objevuje dříve v sezóně, již na začátku léta.
FAQ
Je hřib žlutomasý jedlá houba?
Ano, je to jedlá houba, ale vzhledem k rychle měknoucí dužnině se doporučuje sbírat výhradně mladé, pevné plodnice.
Jak chutná hřib žlutomasý?
Má mírnou, poněkud nakyslou chuť a jemnou, příjemnou houbovou vůni.
V jakých lesích se nejčastěji vyskytuje?
Roste v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích, zejména pod buky, duby, smrky a borovicemi.
Kdy je sezóna sběru této houby?
Plodnice se obvykle objevují od června do listopadu, s největším výskytem na počátku podzimu.
Proč pokožka klobouku tohoto druhu praská?
Praskání svrchní vrstvy pokožky do jemné sítě je přirozená vlastnost, která zesiluje za suchého a větrného počasí.
Proč dužnina po rozkrojení modrá?
Mírné a pomalé modrání dužniny je přirozená reakce oxidace barviv po kontaktu se vzduchem.
Hodí se hřib žlutomasý k sušení?
Zpravidla se k sušení nedoporučuje, protože jeho dužnina je houbovitá, měkká a bývá silně červivá.
Jaké nebezpečí představuje sběr starých plodnic?
Starší houby často napadá plíseň rodu Sepedonium, která produkuje zdraví nebezpečné toxiny.
Lze tento druh jíst zasyrova?
Ne, hřib žlutomasý vyžaduje tepelnou úpravu (vaření nebo smažení), protože za syrova může vyvolat zažívací potíže.
K čemu se tato houba využívá mimo kuchyni?
V řemeslné výrobě se někdy používá k přírodnímu barvení vlny na odstíny žluté, béžové a olivově hnědé.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- suchogrzybek złotopory, hřib žlutomasý
- Platné vědecké jméno
- Xerocomellus chrysenteron (Bull.) Šutara
- Další národní jména
- podgrzybek złotawy, podgrzybek złotopory, podgrzybek złocisty
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si sediment.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: zelený.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: žlutoolivový. Odstín výtrusného prachu: hnědoolivový.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: vřetenovitý. Tvar výtrusu: vřetenovitý. Tvar výtrusu: protáhle elipsoidní. Tvar výtrusu: protáhle vejčitý.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 10,5–16 µm, šířka 4–6,5 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Mimokulinární využití
Hlavním zdokumentovaným mimokulinářským využitím hřibu žlutomasého je jeho použití v textilním řemesle k přírodnímu barvení vláken. V moderním i tradičním houbovém barvířství (angl. mushroom dyeing) slouží zralé plodnice tohoto druhu k barvení příze živočišného původu, zejména vlny a hedvábí. V závislosti na použitém kovovém mořidle umožňují barviva přítomná v plodnicích získat škálu zemitých tónů: od jemně žlutých a okrových odstínů při použití kamence až po tlumené béžové, olivově hnědé a šedozelené barvy při použití síranu železnatého.
Z historického a etnografického hlediska tento druh nenašel uplatnění v tradičním lidovém léčitelství, na rozdíl od některých jiných dřevokazných či pýchavkovitých hub; nebyl používán jako hemostatikum ani obvazový materiál kvůli měkké, rychle se rozkládající dužnině. Neexistují rovněž žádné doklady o jeho využívání při rituálních či šamanských praktikách nebo jako troudu k rozdělávání ohně.
V současnosti nemá tento druh kromě okrajového uměleckého a vzdělávacího barvířství žádné průmyslové ani komerční využití v nepotravinářském zpracování.
Historie a kultura
Hřib žlutomasý byl do vědecké nomenklatury zaveden v roce 1791 francouzským mykologem Jeanem-Baptistem Françoisem Pierrem Bulliardem pod názvem Boletus chrysenteron. V roce 1888 jej Lucien Quélet přeřadil do rodu Xerocomus, zatímco současné taxonomické postavení v rodu Xerocomellus stanovil v roce 2008 český mykolog Josef Šutara. Druhové jméno chrysenteron pochází ze starořeckých slov chryso- (zlatý) a enteron (vnitřek), což výstižně odráží zlatožlutou barvu dužniny patrnou po rozlomení plodnice.
V polské lidové kultuře si tento druh nevytvořil samostatné mýty ani pověry a sdílel osud jiných drobných hřibovitých hub označovaných souhrnným názvem „zajíčci“. V tradičním regionálním názvosloví fungoval mimo jiné jako „złotak“, „podgrzybek czerwonotrzonowy“ či „grzyb czerwony“. Ve venkovské kultuře střední a východní Evropy byl součástí tradičního sběru chudých společenských vrstev – byl považován za všední houbu sbíranou v obdobích menší dostupnosti ušlechtilejších druhů. V dobové přírodovědné literatuře 19. a 20. století byl popisován jako běžný zástupce lesní flóry, přičemž se poukazovalo na malebný vzhled rozpraskaného klobouku, který býval motivem na klasických mykologických rytinách dokumentujících evropské makromycety.
Jedlost a bezpečnost
Hřib žlutomasý je jedlá houba, běžně sbíraná ke kulinářským účelům, ačkoli je hodnocena spíše průměrně kvůli měkké dužnině. Vyznačuje se mírnou chutí, někdy s jemným nádechem nakyslosti, a delikátním aromatem.
Ke konzumaci se hodí výhradně mladé a pevné plodnice. Tento druh se vyznačuje mimořádně rychlým měknutím a náchylností k červivění. Nejzávažnějším rizikem typickým pro tuto houbu je časté napadení starších exemplářů parazitickou plísní Hypomyces chrysospermus. Napadené plodnice měknou, pokrývají se žlutým povlakem a produkují toxiny, které mohou způsobit akutní otravu jídlem. Podmínkou bezpečné konzumace je bezpodmínečné vyřazení zavadlých a zaplísněných kusů.
Houba bezpodmínečně vyžaduje tepelnou úpravu – konzumace za syrova může způsobit žaludeční potíže. Po sběru vyžaduje rychlé zpracování, protože prudce ztrácí čerstvost.
Tradiční konzumace tohoto druhu je regionálně rozdílná. V Polsku, Česku, na Slovensku či v Německu platí za oblíbenou, běžně přijímanou užitkovou houbu. Naproti tomu v mnoha západo- a jihoevropských zemích bývá obvykle opomíjen a na stoly se dostává zřídka, kde ustupuje pevnějším hřibovitým houbám.
Stanoviště a výskyt
Hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron) je široce rozšířený druh v mírném klimatickém pásmu severní polokoule. Vyskytuje se hojně v téměř celé Evropě, včetně celého území Polska, a to jak v nížinách, tak v nižších horských polohách. Zaznamenán je také v Severní Americe a v mírných oblastech Asie.
Tento druh osidluje různorodé lesní ekosystémy – lze se s ním setkat v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích a také ve starých parcích. Jako mykorhizní houba vstupuje do symbiotických vztahů s mnoha druhy stromů. V listnatých lesích roste nejčastěji pod buky, duby a habry, zatímco v jehličnatých porostech doprovází hlavně smrky a borovice. Preferuje humózní, hlinitopísčité půdy, mírně kyselé až neutrální. Plodnice se vyvíjejí jednotlivě nebo v nevelkých skupinách přímo na zemi, v lesním opadu, v mechu a ojediněle také na silně ztrouchnivělých, mechem porostlých zbytcích dřeva zanořených v zemi.
Plodnice začínají růst počátkem léta, obvykle v červnu, a sezóna trvá nepřetržitě až do pozdního podzimu, do prvních silnějších mrazíků v listopadu. Vrchol výskytu plodnic spadá do období od srpna do října, přičemž v teplejších regionech jižní a západní Evropy bývá sezóna delší ve srovnání s oblastmi s drsnějším klimatem.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Jedlý — źródło oznaczenia
Marek Snowarski, grzyby.pl: Xerocomellus chrysenteron, Tx230 · jadalne czy trujące? / Grzyb jadalny
- Požadovaná úprava
- Vyžaduje úpravu
Źródło bez opisu bibliograficznego · Unverträglichkeit: raw intolerance; explicit minimum cooking recommendation. https://123pilzsuche.de/daten/details/Rotfuss.htm
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Xerocomellus chrysenteron (Bull.) Šutara
Ekologie a rozšíření
- Četnost výskytu
- Polsko: Četnost výskytu: hojný. [3]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Pokožka klobouku
- Stavba pokožky klobouku
- u mladých plodnic: Stavba pokožky klobouku: palisadoderm. [5]
Výtrusy
Materiál a metody výzkumu
Metody i zapisy źródłowe — Author's own young dried specimen X. chrysenteron JŠ5004; cap 14 mm.
Stan materiału: suszony.
Numer okazu: JŠ5004.
Organizacja skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Fig.9 caption: palisadoderm; author's own young dried X. chrysenteron JŠ5004, cap 14 mm.” [5]
Metody i zapisy źródłowe — ČMS species entry; specimen, preparation and measurement count unreported.
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „12–15 × 4–6 µm; first axis.” [2]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Výtrusy: úzce vřetenovité (boletoidní).” [2]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „12–15 × 4–6 µm; second axis.” [2]
Metody i zapisy źródłowe — Grzyby.pl species entry; specimen, preparation and measurement count unreported.
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „10.5–16 × 4–6.5 µm; first axis.” [3]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki: wydłużone, wrzecionowate do elipsoidalnych lub jajowato-elipsoidalnych.” [3]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Zarodniki: gładkie.” [3]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „10.5–16 × 4–6.5 µm; second axis.” [3]
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiał: Pierwotne polskie kolekcje autora atlasu pod źródłowym historycznym nazewnictwem.
Zakres odczytu: Fragmenty źródeł.
Odczytano fragment źródła; pełny tekst i metody nie zostały zweryfikowane.
Data przeglądu: 21.10.2026.
Ograniczenia: Źródłowe oznaczenie i zakres pojęcia zachowano. Nie zadeklarowano nowego badania okazów ani odczytu wszystkich publikacji cytowanych przez źródło.
[3]- Příprava materiálu pro mikroskopii
- Materiał suszony. [5]
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Stanoviště a výskyt
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Česko | Oblasti nebyly určeny | V–XI |
|
| Polsko | Vratislav | VI–XI |
|
Zdroje
- Karel Tejkal, atlas České mykologické společnosti: Xerocomellus chrysenteron
- Marek Snowarski, grzyby.pl: Xerocomellus chrysenteron, Tx230
- Species Fungorum/Kew, Xerocomellus chrysenteron, rekord 511893
- Josef Šutara 2008, Xerocomus s.l. in the light of the present state of knowledge, Czech Mycol.60:29–62