Jedlý
Vyžaduje úpravu
Za syrova jedovatý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.










Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens), lidově zvaná masák, je hojná mykorhizní houba z čeledi muchomůrkovitých. Vyznačuje se masitým kloboukem s odstíny špinavě růžové, hnědorůžové až masové barvy, pokrytým šedavými až načervenalými bradavkami. Typickým znakem je červenání dužniny na poraněných místech a rýhovaný prsten. Je výtečnou jedlou houbou, avšak za syrova je jedovatá a vyžaduje pečlivou tepelnou úpravu. Roste v listnatých i jehličnatých lesích mírného pásma.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk.
Typ stavby plodnice: třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- u mladých plodnic: Tvar klobouku: polokulovitý.
Tvar klobouku: vyklenutý.
u starých plodnic: Tvar klobouku: plochý.
u mladých plodnic: Tvar klobouku: kulovitý (téměř). - Povrch klobouku
- Povrch klobouku: suchý.
Povrch klobouku: lesklý. - Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: bradavičnatá.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: červenohnědý.
u mladých plodnic: Barva klobouku: masově zbarvená.
Barva klobouku: světle hnědý.
u mladých plodnic: Barva klobouku: bledě růžový. - Obrys okraje klobouku
- u starých plodnic: Obrys okraje klobouku: zvlněný.
- Reliéf povrchu okraje klobouku
- Reliéf povrchu okraje klobouku: hladký.
u starých plodnic: Reliéf povrchu okraje klobouku: brázditý. - Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 50–250 mm.
- Přítomnost zbytků plachetky na klobouku
- Přítomnost zbytků plachetky na klobouku: přítomný.
- Barva zbytků plachetky na klobouku
- Barva zbytků plachetky na klobouku: růžovohnědý.
Barva zbytků plachetky na klobouku: bělavá.
Barva zbytků plachetky na klobouku: načervenalý. - Podoba zbytků plachetky na klobouku
- Podoba zbytků plachetky na klobouku: útržky.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: volný od třeně (lupeny).
Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
- Barva hymenoforu
- Barva hymenoforu: bílý.
Barva hymenoforu: Růžová. - Barva lupenů po poranění
- Barva lupenů po poranění: červenohnědý (lupeny).
- Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: hustě uspořádané.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
- Báze třeně
- Báze třeně: hlízovitý.
- Barva třeně
- Barva třeně: bílý, narůžovělý nebo žlutavý.
v horní části třeně: Barva třeně: bílý.
v dolní části třeně: Barva třeně: načervenalý nebo červenohnědý. - Reliéf povrchu třeně
- Reliéf povrchu třeně: hladký.
- Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: šupinatá (jemné šupiny).
Pokryv povrchu třeně: ochmýřená. - Vnitřek třeně
- u mladých plodnic: Vnitřek třeně: plný.
Vnitřek třeně: vyplněné volnou dužninou.
Vnitřek třeně: dutý. - Délka třeně
- Délka třeně: 60–180 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 10–50 mm.
- Pochva
- Pochva: nepřítomný (vakovitá pochva).
Prsten
- Přítomnost prstenu
- Přítomnost prstenu: přítomný.
- Tvar prstenu
- Tvar prstenu: převislý.
- Stavba materiálu prstenu
- Stavba materiálu prstenu: blanitý.
- Poloha prstenu
- Poloha prstenu: v horní části třeně.
- Vytrvalost prstenu
- Vytrvalost prstenu: vytrvalý.
- Barva prstenu
- Barva prstenu: bílý.
Barva prstenu: bělavá nebo žlutavý. - Reliéf povrchu prstenu
- Reliéf povrchu prstenu: rýhovaná (horní povrch prstenu).
- Pohyblivost prstenu
- Pohyblivost prstenu: nepohyblivý.
Plachetka na bázi
- Stavba vela u báze třeně
- Stavba vela u báze třeně: valy.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bílý.
- Chuť dužniny
- Chuť dužniny: příjemný.
- Barva dužniny po poranění
- Barva dužniny po poranění: narůžovělý.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: houbový, příjemný.
Vůně dužniny: nevýrazný.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les, smíšený les nebo jehličnatý les.
Stanoviště: park. - Substrát
- Substrát: půda.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: jednotlivě nebo ve skupinách.
- Četnost výskytu
- Četnost výskytu: velmi hojný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od června do listopadu.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedlý
- Nutná úprava
- Vyžaduje úpravu
- Konzumace za syrova
- Za syrova jedovatý
Právo
- Ochrana
- Není uveden v polském seznamu chráněných druhů hub.
- Prodej
- V Polsku není uveden v seznamu hub povolených k prodeji.
Možná záměna
Amanita pantherina
Hlavní rozdíly
Muchomůrka panterová (Amanita pantherina) je prudce jedovatá houba a představuje nejnebezpečnější taxon zaměnitelný s muchomůrkou růžovkou. Její dužnina nečervená a zůstává trvale bílá a svrchní strana prstenu je hladká, bez rýhování. Okraj klobouku je u muchomůrky panterové zpravidla zřetelně rýhovaný (vyjma masivní horské variety uváděné Snowarským). Na bázi třeně se nachází zřetelnější miskovitá pochva se zarovnaným, neroztřepeným okrajem a nad ní český atlas zaznamenává prstencovitě uspořádané šupiny. Spolehlivé určení vyžaduje souhrnné zhodnocení všech znaků plodnice.
Amanita excelsa
Hlavní rozdíly
Muchomůrka šedivka (Amanita excelsa) je vzrůstem velmi podobná. Vyznačuje se neměnnou, nerůžovějící dužninou a zašpičatělým, kořenujícím zakončením hlízy třeně. V českém atlase se navíc upozorňuje na absenci růžových odstínů a charakteristickou vůni připomínající syrové brambory nebo zatuchlý sklep.
Amanita muscaria
Hlavní rozdíly
Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je jedovatý druh, který mívá obvykle intenzivnější, živější barvu klobouku a hladkou, nerýhovanou svrchní stranu prstenu. Vybledlé nebo netypicky vybarvené plodnice vyžadují pečlivé ověření ostatních morfologických znaků.
Amanita franchetii
Hlavní rozdíly
Muchomůrka drsná (Amanita franchetii) je vzácnější a mírně jedovatý druh. Liší se od muchomůrky růžovky nažloutlou dužninou (patrnou zejména pod pokožkou klobouku), naprostou absencí růžových odstínů a tím, že chodbičky po larvách hmyzu získávají hnědé, nikoli červené zbarvení.
FAQ
Proč se muchomůrce růžovce lidově říká masák?
Lidový název masák získala podle své masité dužniny a charakteristického růžového až masově červeného zbarvení při poranění.
Je muchomůrka růžovka jedlá?
Ano, je to výtečná jedlá houba, avšak výhradně po důkladné tepelné úpravě. V syrovém stavu je jedovatá.
Jaké nebezpečí hrozí při konzumaci syrové růžovky?
Syrová dužnina obsahuje termolabilní látky, které rozkládají červené krvinky a vyvolávají silné žaludeční potíže.
Jak dlouho je nutné růžovku tepelně upravovat?
Bezpečná doba tepelné úpravy varem, smažením nebo dušením je minimálně 15 až 20 minut, což toxiny spolehlivě zničí.
Na jakých stanovištích růžovka roste?
Vyskytuje se v jehličnatých, listnatých i smíšených lesích, často pod smrky, borovicemi, buky a duby na různých půdách.
Kdy muchomůrka růžovka roste?
Roste od května do listopadu, přičemž nejhojnější výskyt bývá v letních měsících od července do září.
Jak chutná tepelně upravená muchomůrka růžovka?
Má lahodnou, pevnou, mírně nasládlou a výrazně masitou chuť, pro kterou je houbaři velmi vyhledávána.
Sbírá se růžovka běžně i v zahraničí?
Ve střední a východní Evropě je oblíbená, v západních a anglosaských zemích se jí však lidé kvůli obavám z muchomůrek vyhýbají.
Používá se muchomůrka růžovka k barvení látek?
Ano, v řemeslném barvířství slouží plodnice k barvení vlny do jemných béžových a růžovohnědých tónů.
Jaké má tento druh uplatnění v lidovém léčitelství?
Nemá žádné; kvůli jedovatosti za syrova se v tradiční medicíně ani lidovém léčitelství nikdy nepoužívala.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- Muchomor czerwieniejący, Muchomůrka růžovka
- Platné vědecké jméno
- Amanita rubescens
- Další národní jména
- Muchomor czerwonawy
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si výtrusný prach.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: široce elipsoidní. Tvar výtrusu: elipsoidní.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 7–10,5 µm, šířka 5–7 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Mykorhizní partneři
- Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: borovice (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: duby (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: bříza (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: buky (obecný seznam partnerů). - Způsob výživy
- Způsob výživy: Mykorhizní.
Mimokulinární využití
Přímé nekulinární využití muchomůrky růžovky je historicky i v současnosti velmi omezené a druh nacházel praktické uplatnění pouze v úzkém okruhu činností:
- Přírodní barvířství: Plodnice byly příležitostně využívány v textilním řemesle a amatérském barvířství k barvení přírodní vlny. V závislosti na zralosti plodnic a použitém mořidle poskytují barvicí lázně jemné tóny béžové, krémové až světle růžovohnědé barvy.
- Vzdělávání a mykologická osvěta: Plodnice tohoto druhu se tradičně a soustavně využívají na mykologických výstavách a ve vzdělávacích kurzech jako klíčový modelový druh pro demonstraci fenoménu oxidace dužniny (červenání) a pro výuku bezpečného rozlišování morfologických znaků hub.
Omezení využití druhu: Mimo výše zmíněné barvířství a edukační praxi nemá muchomůrka růžovka žádné doložené historické ani současné nekulinární využití. V lidovém léčitelství se kvůli své jedovatosti v syrovém stavu nepoužívala a nenašla uplatnění ani v technickém, kosmetickém či zemědělském průmyslu.
Historie a kultura
Muchomůrka růžovka má významné místo ve středoevropské lidové kultuře i mykologické literatuře. V českých zemích a na Slovensku se pro ni vžil lidový název „masák“, odvozený od růžovomasového zbarvení dužniny a její hutné textury. V lidových tradicích venkova byla v 19. a 20. století symbolem letní hojnosti a praktické znalosti přírody; schopnost bezpečně tento druh v rodině rozpoznat platila za jakési houbařské zasvěcení a důkaz houbařské zkušenosti.
Z taxonomického hlediska nese platné vědecké jméno Amanita rubescens Pers., které publikoval mykolog Christiaan Hendrik Persoon v roce 1797 ve spise Tentamen dispositionis methodicae fungorum jako původní popis a bazionym (nikoli jako pouhé přeřazení Schäfferova jména z roku 1774). V 19. století byl druh často řazen do širokého rodu Agaricus a vedly se rozsáhlé odborné debaty o jeho jedlosti, neboť starší autoři jej nezřídka zaměňovali za nebezpečné jedovaté druhy. Teprve pokrok toxikologie v druhé polovině 19. století spolehlivě objasnil termolabilitu jeho toxinů.
V literatuře se růžovka objevuje v dílech středoevropských autorů oslavujících venkovský život a houbaření. V západoevropském folklóru byla naopak zdrženlivě zahrnována do lidových mýtů o nebezpečných „ropuších houbách“ spojených s čarodějnictvím.
Jedlost a bezpečnost
Muchomůrka růžovka je po náležitém zpracování vynikající jedlá houba s lahodnou, jemně nasládlou a masitou chutí. V syrovém a nedostatečně tepelně upraveném stavu je však jedovatá. Obsahuje termolabilní toxiny, které způsobují rozpad červených krvinek (hemolýzu) a těžké žaludeční i střevní potíže.
Pro bezpečnou konzumaci je bezpodmínečně nutná důkladná tepelná úprava. Houba musí projít varem nebo dostatečně vysokou teplotou po dobu nejméně patnácti až dvaceti minut, čímž se veškeré přítomné toxické látky spolehlivě zničí. Dužnina po tepelném zpracování získává příjemnou konzistenci a stává se zcela neškodnou. Konzumace starých nebo zapařených plodnic nese riziko bakteriálního rozkladu a trávicích obtíží.
Kulinářské vnímání a obliba se v jednotlivých zemích výrazně liší. V České republice a na Slovensku patří k nejpopulárnějším a nejvíce ceněným jedlým houbám vůbec. Běžně se sbírá a konzumuje také v Polsku, Německu, Rakousku a některých částech Ruska. Naproti tomu v anglosaských zemích, v jižní Evropě a v severní Americe panuje vůči jejímu sběru značná nedůvěra a převažuje zdrženlivost způsobená obecným strachem z celého rodu muchomůrek a rizikem záměny s jedovatými druhy.
Stanoviště a výskyt
Muchomůrka růžovka (sensu stricto) je druh původem z mírného a boreálního pásma Eurasie. Široce se vyskytuje v Evropě a v mírných oblastech Asie. Moderní fylogenetické výzkumy vyloučily její přirozený výskyt v Severní i Jižní Americe a oddělily ji od tamních příbuzných komplexů; nálezy evropského kladu v Americe či na jižní polokouli představují pouze nepůvodní, introdukované výskyty zavlečené například s lesními sazenicemi.
Vytváří ektomykorhizní symbiózu s pestrou škálou dřevin. V jehličnatých porostech roste ve vazbě na smrk ztepilý, borovici lesní a modřín opadavý, v listnatých a smíšených lesích tvoří mykorhizu zejména s duby, bukem lesním, břízami, habry a lípami.
Druh je značně adaptabilní vůči půdním podmínkám. Roste na kyselých, neutrálních i zásaditých půdách, na písčitém, hlinitém i kamenitém podloží od nížin až do horských poloh. Plodnice vyrůstají z humózní půdy kryté opadem jehličí a listí, často na lesních světlinách, podél cest a v prosvětlených porostech.
Růstové období ve středoevropských podmínkách začíná v květnu a pokračuje až do listopadu, s vrcholem fruktifikace od července do září. V teplejších oblastech jižní Evropy se hlavní výskyt posouvá do podzimních měsíců a pokračuje do prosince. V chladnějších severských oblastech Fennoskandie je sezóna zkrácena a koncentruje se do července a srpna.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Zdrojová zjištění: jedlost, konzumace a využití
- Jedlost
- Jedlý — zdroj určení
ČMS — Amanita rubescens · Kuchyňské využití:po tepelné úpravě jedlá; syrová jedovatá. Samostatné označení požadavku na tepelnou úpravu zůstává v hodnocení bezpečnosti.
- Požadovaná úprava
- Vyžaduje úpravu
ČMS — Amanita rubescens · Kuchyňské využití:syrová jedovatá,tepelně zpracovaná jedlá.
- Konzumace za syrova
- Jedovatý
Materiał: surowy
ČMS — Amanita rubescens · Kuchyňské využití:za syrova jedovatá.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Amanita rubescens
Vědecké názvy a taxonomie
Muchomůrka růžovka nese vědecké jméno Amanita rubescens Pers. Registr Species Fungorum uvádí publikaci Christiaana Hendrika Persoona z roku 1797 v „Tentamen dispositionis methodicae fungorum“, s. 67. Rod Amanita patří do čeledi muchomůrkovitých (Amanitaceae), řádu pečárkotvarých (Agaricales), podtřídy Agaricomycetidae, třídy rouškatých (Agaricomycetes), oddělení stopkovýtrusných (Basidiomycota) a říše hub (Fungi).
Vědecké názvy a taxonomie
Synonymika druhu zahrnuje 27 následujících jmen:
- Agaricus rubescens (Pers.) Fr., Systema Mycologicum (Lundae) 1: 18 (1821)
- Limacium rubescens (Pers.) J. Schröt., in Cohn, Krypt.-Fl. Schlesien (Breslau) 3.1(33–40): 531 (1889)
- Amplariella rubescens (Pers.) E.-J. Gilbert, in Bresadola, Iconogr. Mycol., Suppl. I (Milan) 27: 79 (1940)
- Agaricus verrucosus Bull., Herb. Fr. (Paris) 7: pl. 316 (1787) [1787-88]
- Amanita rubescens var. verrucosa Gillet, Les Hyménomycètes ou Description de tous les Champignons (Fungi) qui Croissent en France avec l'indication de leurs propriétés utiles ou vénéneuses (Alençon): 45 (1874) [1878]
- Amanita rubescens var. circinnata Pers., Syn. meth. fung. (Göttingen) 2: 255 (1801)
- Agaricus rubescens var. circinnata (Pers.) Weinm. [as 'circinata'], Hym. à Gast. Imp. Ross. Obs. (Petropoli): 7 (1836)
- Amanita rubens var. circinnata (Pers.) Sacc., Fl. ital. crypt., Hymeniales (Genoa) 1(14): 45 (1915)
- Amanita rubescens var. communis Alb. & Schwein., Consp. fung. (Leipzig): 144 (1805)
- Agaricus rubescens var. haematodes Pers., Mycologia Europaea (Erlanga) 3: 104 (1828)
- Agaricus magnificus Fr. [as 'magnifica'], Monogr. Hymenomyc. Suec. (Upsaliae) 1: 13 (1857)
- Amanita magnifica (Fr.) Gillet, Les Hyménomycètes ou Description de tous les Champignons (Fungi) qui Croissent en France avec l'indication de leurs propriétés utiles ou vénéneuses (Alençon): 23 (1874) [1878]
- Lepiota magnifica (Fr.) P. Karst., Bidr. Känn. Finl. Nat. Folk 32: 12 (1879)
- Amanita rubescens var. magnifica (Fr.) Rea, Brit. basidiomyc. (Cambridge): 104 (1922)
- Amanita rubens f. magnifica (Fr.) Veselý, Annls mycol. 31(4): 244 (1933)
- Amanita rubescens var. alutacea Gillet, Les Hyménomycètes ou Description de tous les Champignons (Fungi) qui Croissent en France avec l'indication de leurs propriétés utiles ou vénéneuses (Alençon): 45 (1874) [1878]
- Amanita rubescens f. alutacea (Gillet) Neville & Poumarat, Fungi europ. (Alassio) 9: 772 (2004)
- Amanita rubescens f. verrucosa (Gillet) A.G. Parrot, Bull. Soc. Mycol. France 81(4): 657 (1966) [1965]
- Amanita rubescens var. incarnata Gillet, Les Hyménomycètes ou Description de tous les Champignons (Fungi) qui Croissent en France avec l'indication de leurs propriétés utiles ou vénéneuses (Alençon): 45 (1874) [1878]
- Amanita rubescens var. annulosulfurea Gillet [as 'annulo-sulfurea'], Les Hyménomycètes ou Description de tous les Champignons (Fungi) qui Croissent en France avec l'indication de leurs propriétés utiles ou vénéneuses (Alençon): 45 (1874) [1878]
- Amanita rubescens f. annulosulphurea (Gillet) J.E. Lange, Dansk bot. Ark. 2(no. 3): 11 (1915)
- Amanita annulosulphurea (Gillet) Seyot, Les Amanites et la tribu des Amanitées: 51 (1930)
- Amanita rubens f. annulo-sulphurea (Gillet) Veselý, Annls mycol. 31(4): 244 (1933)
- Amanita rubescens var. alba Coker, J. Elisha Mitchell scient. Soc. 33(1-2): 62 (1917)
- Amanita rubescens f. alba (Coker) Sartory & L. Maire, Compendium Hymenomycetum, Amanita. Fascicle: 311 (1922)
- Amanita rubescens var. elegantissima Naveau, Natuurw. Tijdschr. 5: 76 (1923)
- Amanita rubescens f. elegantius Hruby, Hedwigia 70: 239 (1930)
Rozsah taxonu a omezení určování
Jméno Amanita rubescens bylo historicky používáno v širokém pojetí. Fylogenetické výzkumy Quintero-Corralese a spoluautorů z roku 2024 oddělují eurasijské Amanita rubescens sensu stricto od skupiny příbuzných, odlišných amerických linií. V rámci samotného druhu autoři vymezují evropskou a asijskou populaci s tím, že případné uznání za samostatné druhy vyžaduje další výzkum a samotné prokázání dvou kladů nezavádí nová druhová jména.
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Amanita rubescens Pers. według dokładnego zaakceptowanego dopasowania GBIF7496350. Europejskie ujęcie gatunku; północnoamerykańskie szerokie opisy rubescens s.l. pozostają przy swoich źródłach. Wzmianka o synonimii nie scala odrębnych wpisów rejestru ani nie potwierdza tożsamości molekularnej dawnych kolekcji.
[19]
Ekologie a rozšíření
- Četnost výskytu
- Polsko: Četnost výskytu: velmi hojný. [20]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Ostatní laboratorní znaky
- Typy buněk v celkové plachetce
- Typy buněk v celkové plachetce: sférocysty (převažující). [7]
Typy buněk v celkové plachetce: vláknité hyfy (částečně). [7] - Průměr kulovitých buněk celkové plachetky
- Průměr kulovitých buněk celkové plachetky: do 80 µm (sférocysta). [7]
- Šířka hyfy celkové plachetky
- Šířka hyfy celkové plachetky: do 7 µm. [7]
Výtrusy
Materiál a metody výzkumu
Metody i zapisy źródłowe — Gatunkowy opis mikroskopii A. rubescens według cms.
Metody i zapisy źródłowe — Gatunkowy opis mikroskopii A. rubescens według barakaldo.
Atlasové rozsahy a reakce po poranění
Útržky po dešti: Zarzyński popisuje bílé útržky na klobouku jako zbytky plachetky a uvádí, že je déšť může částečně smýt. Zdroj hovoří o útržcích, nepřisuzuje jim samostatnou vlastnost bradavičnatosti.
Rozsah rozměrů: ČMS uvádí klobouk 50–200 mm a třeň 60–180 × 15–50 mm. Snowarski uvádí 50–250 mm a 100–150 × 10–30 mm. V makroskopických polích bylo zapsáno plné min–max: 50–250 mm, 60–180 mm a 10–50 mm. Původní intervaly zůstaly zachovány samostatně ve zdrojích; nejedná se o průměry ani o základ pro odhad hmotnosti.
Doba červenání: Snowarski popisuje červenání dužniny jako pomalé, někdy zřetelné až po několika hodinách. Poškozené lupeny hnědočervenají po několika až desítkách minut. Zarzyński popisuje dužninu jako velmi rychle červenající, zejména na bázi třeně. Tyto popisné časy zůstávají u svých zdrojů; nebylo z nich odvozeno vymyšlené číselné minimum či maximum a nebyly připsány samotnému médiu preparátu.
Povrch a vnitřek: Okraj klobouku je v popisu Snowarského a Barakalda nerýhovaný, zatímco ČMS připouští slabé rýhování u starých plodnic. Tyto varianty byly zaznamenány s odpovídajícím věkovým rozsahem. Hnědorůžové útržky patří ke zbytkům plachetky, nikoli k základní barvě klobouku. Absence vakovité pochvy neznamená absenci bradavčitých pásů plachetky na bázi třeně.
Rozsah atlasové mikroskopie
Výtrusy: ČMS popisuje výtrusy jako bezbarvé, široce elipsoidní, hladké, tenkostěnné a amyloidní, 7–10,5 × 5–7 µm. Barakaldo uvádí 7,5–10 × 5,5–7 µm a Q = 1,2–1,7. Každá osa, Q i tvar si zachovávají samostatný výsledek a přesný zdroj. Atlasy neuvádějí velikost vzorku, konkrétní sběr, médium ani přístrojové vybavení, proto tyto parametry nebyly doplněny.
Celková plachetka: Barakaldo popisuje převahu sférocyst do 80 µm a nečetné vláknité hyfy do šířky 7 µm. Výsledky byly přiřazeny celkové plachetce a jejím konkrétním elementům. Tyto rozměry nebyly přeneseny na bazidie, buňky pokožky ani celou vrstvu plachetky. Neuvedené dolní hranice nebyly nahrazeny nulou.
Polské nálezy a kalendář
Pojmenovaná místa: Šest nálezových karet Snowarského uvádí údolí Odry a okolí Obornik Śląských v Dolním Slezsku, Rychlebské hory (Góry Bialskie) a okolí Zatwarnice v Bieszczadech. Popisky dokumentují mimo jiné jednotlivé i skupinové plodnice, stanoviště pod duby, habrem a smrky. Nejedná se o úplnou mapu rozšíření druhu v Polsku.
Data a sezóna: U fotografií jsou patrná data 24. července 1999, 3. července 1999, 15. srpna 2000 a 22. června 2009. Nebyla ztotožněna se samostatným polem data sběru, které nebylo zjištěno. Kódy fotografií u dvou karet se liší od dat popisek. Polská pravidelná sezóna VI–XI pochází ze Zarzyńského legendy na tištěné straně 293; Snowarski a Wojewoda uvádějí VI–X. Květnové pozorování ČMS se týká Česka, nikoli polského kalendáře.
Zdrojové vazby s kořeny stromů
Morfotyp H43: Univerzitní karta H43 přiřazuje sekvenci EU346872 o délce 423 párů bází k Amanita rubescens z Hainich v Německu. Uvádí Fagus sylvatica, Tilia sp. a Carpinus betulus i přibližnou lokalizaci 51°10′N,10°50′E a nadmořskou výšku 350 m. Jedná se o záznam konkrétního kořenového morfotypu, nikoli o rozsah velikosti plodnice nebo úplný seznam všech partnerů druhu. Zvětšení 16× a 20× se týkají fotografií, nikoli velikosti kořenů či buněk.
Rozsah moderního druhového konceptu
Komplex rubescens: Quintero-Corrales a spoluautoři (2024) rozlišili v komplexu samostatné linie a poukázali na dvě populace A. rubescens s.s.: evropskou a asijskou. Konstatovali absenci jeho přirozeného výskytu v Americe. Byl přečten abstrakt a úplná bibliografická data této práce, nikoli její úplný text. Starší americké popisy nebyly automaticky spojeny s evropskými měřeními ani se seznamem partnerů.
Polské názvy: Wojewoda (2003), tisk 50, uvádí u téhož druhového jména muchomora czerwieniejącego a muchomora czerwonawego. Rejstřík a moderní Snowarského atlas používají první název.
Výzkum mykorhizy v Hainichu
Materiál a identifikace: Lang a spoluautoři (2011) zkoumali ektomykorhizní kořenové špičky ve smíšeném lese Hainich. K izolaci DNA bylo spojeno 10–20 špiček jednoho morfotypu, byla použita souprava DNeasy Mini Plant a ITS byl amplifikován primery ITS5/ITS4 a sekvenován. V tabulce 1 je morfotyp přiřazený k A. rubescens spojen se sekvencí EU346872. Kořenový morfotyp a sekvence nepředstavují popis všech zkoumaných plodnic.
Podíl na kořenech různých stromů: V tabulce 1 jsou pro Fagus,Tilia a Carpinus uvedeny relativní podíly 0,05%(SE0,03),0,07%(SE0,04) a 3,68%(SE2,30). Jedná se o průměrné podíly ve studii mykorhizních společenstev, nikoli o rozsah min–max jednotlivého měření. Nebyly přeneseny do frekvence růstu plodnic, hmotnosti houby ani globální preference vůči stromu.
Rubescenslysin a rozsah toxikologických důkazů
Výsledek pro bílkovinu a potraviny: Dochovaný záznam autorů Seeger, Odenthal a Mengs (1981) dokumentuje práci o toxickém účinku rubescenslysinu na myši a potkany. Dostupný záznam zahrnuje bibliografická data a indexaci; neobsahuje abstrakt ani úplný protokol. Neodčtené dávky ze sekundárních abstraktů nebyly přeneseny do nových číselných polí.
Zahřívání: ČMS popisuje syrové plodnice jako jedovaté a uvádí termolabilitu rubescenslysinu. Odpověď DGfM z roku 2019, tisk 185, pojednává o termolabilních hemolyzinech, riziku syrových a nedostatečně tepelně upravených plodnic a o snášenlivosti dobře uvařených plodnic. Zmiňuje též experimentální LD50 pro myši kolem 0,3 mg/kg. Nejde o dávku plodnic pro člověka ani o validaci konkrétního počtu minut nebo teploty přípravy pokrmu.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Wpis krajowego wykazu i źródłowe karty polskich znalezisk.
Rozsah čtení: Fragmenty zdrojů.
Přečten fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum revize: 05.11.2026.
Omezení: Nejedná se o soupis všech lokalit ani o vlastní revizi určení položek.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Pięć kart znalezisk Snowarskiego z jawną nazwą Dolny Śląsk.
Rozsah čtení: Fragmenty zdrojů.
Přečten fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum revize: 05.11.2026.
Omezení: Zdrojové regionální zjištění; nikoli kompletní soupis lokalit ani vlastní revize určení. Nebyla stanovena samostatná regionální sezóna ze samotných dat popisek.
Rozsah zpracování
Záznam vyžaduje doplnění před dokončením.
- Zaznamenané zdrojové informace čekají na rozhodnutí.
Informace čekající na ověření: 2
Právní základ a rozsah hodnocení
Předpisy pro lokalitu: Polsko
Podklad pro informace o ochraně
Amanita rubescens nefiguruje v přílohách druhové ochrany hub vyhlášky 2014/1408. Nejedná se o zrušení terénních omezení ani vlastnických práv.
Podklad pro informace o obchodu
Amanita rubescens není uveden v příloze 1 seznamu hub povolených k uvádění na trh nebo k výrobě přípravků v textu jednolitym2026/258. To není totožné se zákazem vlastního sběru.
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Toxicita syrových plodnic je v literatuře spojována s přítomností termolabilní složky s hemolytickým účinkem, označované jako rubescenslysin, která způsobuje rozpad červených krvinek. Tato sloučenina se rozkládá vlivem vysoké teploty.
Nejdůležitější látky a jejich účinek
V práci autorů Rompa, Bielawski a Falandysz z roku 2008 byl zkoumán obsah celkové rtuti v 45 plodnicích určených jako Amanita rubescens a ve vzorcích půdy odebraných přímo zpod těchto plodnic (z vrstvy 0–10 cm). Materiál byl sebrán ve třech oblastech Pomořského vojvodství (po 15 položkách z každého místa): v Łapinu (obec Kolbudy, rok 2007), v Přímořském krajinném parku u Władysławowa (rok 2006) a v Trojměstském krajinném parku u Gdyně (rok 2006).
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Klobouky a třeně byly odděleny při sběru, mechanicky očištěny od zbytků opadu a písku plastovým nožem, usušeny v elektrické sušárně do konstantní hmotnosti, rozetřeny v porcelánovém hmoždíři a uzavřeny do nových polyethylenových sáčků. Vzorky půdy (cca 100 g) byly odebrány plastovou lopatkou, očištěny od kamínků, organických zbytků a bezobratlých, poté sušeny na vzduchu při pokojové teplotě po několik týdnů a prosévány přes plastové síto o velikosti ok 1 mm. Bezprostředně před analýzou byla půda dosušována při 40 °C po dobu 48–72 hodin.
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Stanovení celkové rtuti bylo provedeno metodou atomové absorpční spektrometrie studených par (CV-AAS) s amalgamací na zlaté vlně za použití analyzátoru rtuti MA-2000 od společnosti Nippon Instruments Corporation (Takacuki, Japonsko). Analytická kontrola byla prováděna s využitím certifikovaných biologických referenčních materiálů.
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Výsledky obsahu rtuti v plodnicích a půdě a hodnoty biokoncentračních faktorů z pomořských výzkumů jsou uvedeny v tabulce (koncentrace Hg v µg/g suché hmotnosti; HgK/HgT a BCF bezrozměrné; hodnoty jako průměr ± rozptyl, v závorce rozsah a medián):
| Místo, rok, počet plodnic | Hg: klobouk | Hg: třeň | Hg: půda | HgK/HgT | BCF klobouku | BCF třeně |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Łapino, obec Kolbudy, 2007; n=15 | 0,46 ± 0,53 (0,098–2,1; 0,29) | 0,27 ± 0,29 (0,077–1,2; 0,15) | 0,040 ± 0,023 (0,016–0,099; 0,035) | 1,6 ± 0,3 (0,87–2,4; 1,6) | 11 ± 7 (3,0–31; 9,5) | 6,2 ± 3,6 (2,3–17; 6,1) |
| Władysławowo, NPK, 2006; n=15 | 0,72 ± 0,72 (0,23–3,2; 0,57) | 0,42 ± 0,29 (0,14–1,3; 0,37) | 0,032 ± 0,024 (0,0096–0,089; 0,024) | 1,7 ± 0,80 (0,85–4,0; 1,5) | 39 ± 55 (3,7–225; 24) | 21 ± 23 (3,4–95; 15) |
| Gdynia, TPK, 2006; n=15 | 0,93 ± 0,83 (0,25–3,1; 0,52) | 0,65 ± 0,72 (0,17–2,7; 0,30) | 0,075 ± 0,051 (0,030–0,20; 0,057) | 1,6 ± 0,33 (1,2–2,3; 1,6) | 15 ± 11 (1,8–43; 13) | 10 ± 9 (1,2–34; 6,7) |
Nejdůležitější látky a jejich účinek
V celém zkoumaném materiálu z Pomořska činila koncentrace rtuti v kloboucích 0,098–3,2 µg/g suché hmotnosti a ve třeních 0,077–2,7 µg/g s. hm. V průměru byla v kloboucích zjištěna přibližně o 50 % vyšší koncentrace kovu než ve třeních (poměr HgK/HgT pro jednotlivé plodnice činil 0,85–4,0). Mediány biokoncentračního faktoru (BCF) klobouků se pohybovaly v rozmezí 9,5–24 a tření 6,1–15, přičemž maximální individuální hodnoty BCF dosáhly 225 a 95.
Nejdůležitější látky a jejich účinek
V abstraktech práce z roku 2008 byla průměrná koncentrace rtuti v půdě souhrnně uvedena v rozmezí 0,032–0,040 µg/g suché hmotnosti, zatímco v podrobné tabulce výsledků pro lokalitu v Gdyni byla zaznamenána hodnota 0,075 µg/g s. hm. V popiscích tabulky byla hodnota za znaménkem ± označena v polském textu jako standardní chyba průměru a v anglickém jako směrodatná odchylka (SD).
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Přehled dřívějších literárních údajů o obsahu rtuti v Amanita rubescens (v µg/g suché hmotnosti):
| Místo a rok | n | Klobouk | Třeň | Celá plodnice | Položka v bibliografii práce |
|---|---|---|---|---|---|
| Finsko, Äetsä, 1979 | 3 | — | — | 0,067 ± 0,025 (0,040–0,090) | 26 |
| Finsko, jv. část, Mikkeli, 1979 | neuvedeno | — | — | 0,64 | 27 |
| Polsko, okolí Gubina, 1994 | 16 | 0,99 ± 0,85 (0,21–3,1); 0,82 | 0,52 ± 0,54 (0,11–2,3); 0,40 | — | 15, 16 |
| Polsko, TPK, Niedźwiednik, 1996 | 15 | 0,83 ± 1,0 (0,26–3,6); 0,94 | 0,47 ± 0,46 (0,12–1,8); 0,50 | — | 14 |
| Česko, znečištěná stanoviště, 1987–1989 | 8 | — | — | 2,4 ± 1,2 (max. 3,8) | 21 |
| Česko, České Budějovice, 1986–1987 | 12 | — | — | 0,61 ± 0,33 (0,28–1,3) | 25 |
| Česko, jižní část, 1994–1996 | 21 | — | — | 1,2 ± 0,9 (0,23–4,2) | 22 |
| Česko, různé regiony, p. 1996 | neuvedeno | — | — | Dubí: 0,58 ± 0,20; Choceň: 1,1 ± 0,30; Zbiroh: 2,1 ± 0,90 | 4 |
| Česko, České Budějovice, 1997–2000 | 15 | — | — | 1,5 ± 1,2 (0,25–4,0) | 37 |
| Česko, p. 2004 | neuvedeno | — | — | 1,3 ± 0,10 – 1,4 ± 0,1 | 33 |
| Německo, jižní regiony, p. 1976 | 13 | — | — | 0,57 (0,27–0,92) | 34 |
| Francie, 1975 | 6 | — | — | 0,69–13 | 32 |
| Slovinsko, Turjak, p. 1979 | 1 | — | — | 5,3 | 3 |
| Slovinsko, severní část, 1998–2001 | 2 | — | — | 1,0 | 31 |
| Itálie, Toskánsko, 1981–1982 | neuvedeno | — | — | 0,73 | 2 |
| Itálie, Reggio Emilia, p. 2006 | neuvedeno | — | — | 3,8–3,8 | 5 |
| Turecko, východní černomořská oblast, 1997 | neuvedeno | — | — | 0,80 ± 0,31 | 35 |
| Turecko, Yeşilyurt, p. 1998 | neuvedeno | — | — | 0,40 | 39 |
| Turecko, východní černomořská oblast, 2000 | 6 | — | — | 0,42 ± 0,08 (0,32–2,1); 0,72 | 7 |
| Turecko, východní černomořská oblast, p. 2001 | neuvedeno | — | — | 0,23 ± 0,07 | 6 |
Nejdůležitější látky a jejich účinek
V historických údajích byly zaznamenány neobvyklé zápisy, mimo jiné rozsah 3,8–3,8 pro Reggio Emilia a soubor hodnot 0,42 ± 0,08 při rozsahu 0,32–2,1 a mediánu 0,72 ve studii z Turecka z roku 2000. V literatuře byla diskutována také francouzská zpráva z let 1989–1990 o koncentraci dosahující 57 µg/g s. hm. v oblasti Paříže, kterou pozdější autoři označili za málo pravděpodobnou.
Nejdůležitější látky a jejich účinek
V úvahách o akumulaci byla vyslovena domněnka, že při vyšších koncentracích rtuti v substrátu účinnost biokoncentrace klesá. Diskutován byl rovněž možný vliv zrání a výtrusného prachu na poměr obsahu rtuti v klobouku a třeni. Dřívější limity citované v publikaci z nařízení z roku 2003 činily 0,05 mg/kg pro čerstvé houby a 0,5 mg/kg pro sušené houby.
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Houba vykazuje schopnost akumulovat rtuť z prostředí. Plodnice ze silně kontaminovaných stanovišť se vyznačují zvýšeným obsahem tohoto prvku, což vylučuje sběr v antropogenně znečištěných oblastech.
Stanoviště a výskyt
Stanoviště, oblast a roční období
V Česku je houba hojná v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích, jakož i v parcích a podél cest, od nížin až po vyšší horské polohy. Hlavní období růstu plodnic připadá na červen–listopad. Plodnice se objevují i během sušších období.
Stanoviště, oblast a roční období
V českém atlase jsou zaznamenána následující datovaná terénní pozorování: 25. května 2024 (Středočeský kraj); 17. září 2022 (Středočeský kraj); 6. července 2021 (Středočeský kraj); 28. června 2020 (Jihočeský kraj); 30. června 2018 (Středočeský kraj); 26. června 2018 (Středočeský kraj).
Stanoviště, oblast a roční období
Starší zdroje uváděly široký areál zahrnující Evropu, Severní Ameriku a severní Afriku. Molekulární výzkumy z roku 2024 zužují přirozený výskyt Amanita rubescens sensu stricto na oblast Eurasie a oddělují severoamerické linie. Ve fylogenetické diskusi bylo poukázáno na nerovnoměrnou prozkoumanost území (včetně dvou zkoumaných vzorků z Tuniska) a výrazné mezery v odběru vzorků mezi Evropou a východní Asií.
Stanoviště, oblast a roční období
Analýzy z roku 2024 prokázaly přítomnost evropského kladu v Kolumbii (vzorky F415 a F416), což bylo na základě dat Vargase a spolupracovníků interpretováno jako introdukce zavlečená se sazenicemi borovic. Podobné evropské haplotypy byly zjištěny v Austrálii a na Novém Zélandu na základě publikace Lebelové a spoluautorů.
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Polsko | Dolní Slezsko — rozsah uvedený zdrojem | VI–XI |
|
Zdroje
- 2014/1408
- 2026/258
- Sociedad Micológica Barakaldo — Amanita rubescens
- Zarzyński 2021, druk292–293
- ČMS — Amanita rubescens (také [27])
- DGfM-Mitteilungen 2019/1, p.185
- Göttingen — H43
- GBIF exact Amanita rubescens
- Snowarski — zalogowany odczyt pełnej karty
- Sześć indywidualnych kart znalezisk Snowarskiego
- Lang et al. 2011, Mycorrhiza21:297–308, DOI 10.1007/s00572-010-0338-y
- Quintero-Corrales et al. 2024, DOI 10.1080/00275514.2024.2355276
- Seeger, Odenthal, Mengs 1981, DOI 10.1016/0041-0101(81)90045-3
- Wojewoda 2003, druk50
- C.A.Quintero-Corrales, M.Vega, A.Ramírez-Terrazo, B.Águila, R.Garibay-Orijel 2024. Downfall of an empire… Mycologia116(5): 642–649 DOI 10.1080/00275514.2024.2355276
- M.Rompa, L.Bielawski, J.Falandysz 2008. Zawartość i biokoncentracja rtęci u muchomora czerwonawego(Amanita rubescens)zPolskiPółnocnej. Roczn.PZH59(2): 139–146
- Species Fungorum, Amanita rubescens, RecordID 172799
- Paweł Zarzyński 2021. Grzyby polskich lasów, CILP ISBN978-83-65659-43-9 s.292–293