Přejít k obsahu
JakiToGrzyb

Pozdní podzim na lesních i lučních stanovištích Přírodovědný průvodce druhy vázanými na listopadové mikroklima

Listopad 2026ČeskoDruhy 44

hřib hnědý (Imleria badia)
hřib hnědý Imleria badiaFoto Jean-Pol GRANDMONT · CC BY 3.0 · Zdroj · Výřez
Obsah
  1. Jehličnaté porosty
  2. Listnaté a smíšené lesy
  3. Dřevní substráty
  4. Nelesní biotopy
  5. Pozorování hub a ochrana podzimní přírody
  6. Zdroje a metodika

Listopad představuje v přírodě výrazný přechod, kdy se zkracují dny a průměrné teploty klesají k bodu mrazu. Houbová společenstva na tento posun reagují postupným ústupem teplomilnějších forem a nástupem druhů adaptovaných na chladnější a vlhké prostředí.

Aktivita podhoubí v tomto období bezprostředně souvisí s lokálními nočními mrazíky i stavem lesní opadanky. Výskyt plodnic proto nebývá plošný, ale váže se na chráněná závětrná místa, vlhčí terénní prohlubně a mikroklimaticky stabilní lesní zákoutí.

Historická data z terénních záznamů dokumentují přítomnost řady makromycetů i v pozdních týdnech roku. Samotný záznam však neznamená masový růst ani bezchybnou kondici plodnic, jejichž zachovalost silně ovlivňuje střídání mrazu a oblevy.


Jehličnatý les

Jehličnatý les s mechovým patrem a spadaným jehličím v pozdním podzimu
Ilustrace stanoviště

V jehličnatých porostech udržuje vrstva spadaného jehličí a mechových koberců stálou vlhkost i při poklesu teplot.

Hřibovité a klouzky

  1. hřib smrkový (Boletus edulis) — Roste v mykorhize se smrky na kyselých půdách. V listopadu se plodnice objevují jen ojediněle v chráněných polohách před zámrzem.
  2. hřib hnědý (Imleria badia) — Typický mykorhizní druh borových a smrkových lesů s mechem. V pozdním podzimu přečkává pod chvojím až do silnějších nočních mrazů.
  3. klouzek kravský (Suillus bovinus) — Vázaný na písčité půdy pod borovicemi, často mezi vřesem. Jeho podzimní fruktifikace v listopadu rychle odeznívá při trvalejším poklesu teplot.
  4. klouzek zrnitý (Suillus granulatus) — Osidluje prosvětlené mladé bory a lesní okraje na vápnitějším podloží. V listopadu se vyskytuje vzácněji při trvajícím bezmrazém počasí.
  5. klouzek sličný (Suillus grevillei) — Striktně vázaný na symbiózu s modříny v lesích i stromořadích. Pozdní plodnice se objevují jen do opadu jehličí a prvních mrazíků.
  6. klouzek obecný (Suillus luteus) — Vyvíjí se pod borovicemi na propustných hlinitopísčitých půdách. Chladné listopadové počasí jeho růst znatelně utlumuje až k úplnému zastavení.
  7. hřib strakoš (Suillus variegatus) — Mykorhizní partner borovic na rašelinných či písčitých podkladech. Koncem podzimu zůstávají v porostech pouze starší, mrazem podmíněné plodnice.
  8. hřib plstnatý (Xerocomus subtomentosus) — Doprovází jehličnaté i smíšené porosty podél lesních pěšin. V listopadu bývá jeho výskyt výrazně limitován nízkými přízemními teplotami.

Lupenaté druhy a ryzce

  1. slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus) — Vyhledává mechová a podmáčená smrková stanoviště. Díky slizové vrstvě dobře snáší vlhké listopadové chladno před příchodem souvislého mrazu.
  2. šťavnatka pomrazka (Hygrophorus hypothejus) — Roste pod borovicemi v jehličí a mechu. Jde o specializovaný pozdní druh, jehož fruktifikaci podněcují právě první podzimní mrazy.
  3. ryzec pravý (Lactarius deliciosus) — Roste na prosvětlených stanovištích pod mladými borovicemi. V pozdním podzimu jeho vývoj závisí na absenci hlubokých nočních mrazů.
  4. špička česneková (Mycetinis scorodonius) — Drobný saprotrof rozkládající spadané borové jehličí a větvičky. Plodnice se za vlhka objevují i během chladných listopadových dnů.
  5. čirůvka havelka (Tricholoma portentosum) — Typická pozdní houba písčitých borů a mechových smrčin. Tvoří plodnice hluboko v podrostu až do silnějších podzimních zámrzů.

Liškovité houby

  1. liška nálevkovitá (Craterellus tubaeformis) — Vyskytuje se ve vlhkých mechových smrčinách a rašeliništích. Listopadové chladné a deštivé počasí jejímu vytrvalému růstu plně vyhovuje.

Listnatý a smíšený les

Spadané listí a holé kmeny v listnatém lese během listopadu
Ilustrace stanoviště

Bohatý opad listů buku, dubu či břízy chrání půdní mycelium před rychlým prochladnutím a skýtá prostor pozdním formám.

Hřibovité a kozáky

  1. křemenáč dubový (Leccinum quercinum) — Žije v mykorhizní vazbě s duby na hlinitých půdách. V listopadu se plodnice objevují vzácně a pouze v mikroklimaticky příznivých lokalitách.
  2. kozák březový (Leccinum scabrum) — Striktní symbiont bříz na rašelinných i písčitých místech. Ke konci podzimu bývají jeho pletiva snadno poškozena chladem a deštěm.
  3. hřib kovář (Neoboletus erythropus) — Roste pod buky a duby na kyselých půdách. V listopadu lze zaznamenat pouze dožívající plodnice na osluněných svazích chráněných závětřím.
  4. hřib žlutomasý (Xerocomus chrysenteron) — Vyskytuje se v humózních listnatých porostech pod buky. Pozdní plodnice silně trpí rozmáčením a sekundárním napadením plísněmi po mrazících.

Lupenaté a strmělkovité druhy

  1. muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) — Mykorhizní druh listnatých i smíšených porostů. V listopadu se objevuje velmi ojediněle, přičemž výskyt závisí na mírném průběhu podzimu.
  2. bedla šedohnědá (Chlorophyllum olivieri) — Vyhledává humózní vrstvy opadanky ve smíšených lesích. Její růst v listopadu rychle ustává při příchodu souvislejších nočních mrazů.
  3. strmělka veliká (Infundibulicybe geotropa) — Saprotrof rostoucí v listnatých hájích ve vrstvě spadaného listí. Pozdně podzimní druh vytvářející rozsáhlé čarodějné kruhy před zámrzem.
  4. strmělka nálevkovitá (Infundibulicybe gibba) — Obyvatel humózní lesní půdy a tlejícího listí. V listopadu se její drobnější plodnice nacházejí především v chráněných terénních prohlubních.
  5. lakovka ametystová (Laccaria amethystina) — Roste na vlhké půdě v bučinách a doubravách. Vytrvalé plodnice lze pozorovat i během studených listopadových dnů pod vrstvou listí.
  6. lakovka obecná (Laccaria laccata) — Běžný druh vlhkých lesních cest a světlin. Snáší podzimní poklesy teplot a na příhodných místech vytrvává do zámrzu půdy.
  7. strmělka číškovitá (Pseudoclitocybe cyathiformis) — Rozkládá listový opad a zbytky dřeva ve stinných lesích. Patří k pozdním druhům, kterým vyhovuje chladné a sychravé počasí.
  8. holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) — Mykorhizní houba bučin a doubrav na živinami bohatších půdách. V listopadu se vyskytuje vzácně, neboť plodnice špatně snášejí přízemní mráz.
  9. holubinka mandlová (Russula vesca) — Tvoří mykorhizu s listnáči na sušších i mírně vlhkých stanovištích. V pozdním podzimu přežívají pouze ojedinělé plodnice na chráněných lokalitách.
  10. čirůvka kroužkatá (Tricholoma cingulatum) — Ekologicky vázaná na porosty vrb podél vodotečí a vlhkých lemů. Fruktifikuje v pozdním podzimu i za velmi chladného počasí.

Lišky a břichatkovité

  1. liška obecná (Cantharellus cibarius) — Roste v mechových partiích smíšených lesů pod buky a břízami. Listopadový výskyt bývá slabý a závisí na nepřítomnosti silnějších mrazíků.
  2. hadovka smrdutá (Phallus impudicus) — Vyvíjí se v humózní půdě listnatých hájů. V listopadu lze ojediněle nalézt mladá vajíčka i vztyčené nosiče v mikroklimaticky chráněném prostředí.
  3. hřib sametový (Xerocomellus pruinatus) — Doprovází duby a buky na mírně kyselých půdách. Jedná se o velmi odolný pozdní hřib schopný růst až do listopadu.

Mrtvé dřevo

Tlející mechový kmen stromu s dřevokaznými houbami
Ilustrace stanoviště

Tlející kmeny, pařezy a větve listnáčů i jehličnanů poskytují houbám stabilní zásobu vlhkosti nezávislou na suchu.

Trsnaté dřevokazné houby

  1. václavka obecná (Armillaria mellea) — Parazit a saprotrof na kořenech a kmenech listnáčů. Koncem podzimu její masivní trsy postupně odumírají vlivem nočních mrazů.
  2. opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis) — Osidluje pařezy listnatých stromů, zejména buků a bříz. V trsech může za vlhkého a bezmrazého listopadu opakovaně tvořit nové plodnice.
  3. hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) — Saprotrof na odumřelých kmenech listnáčů. Chladné listopadové počasí a střídání teplot fungují jako hlavní spouštěč její bohaté fruktifikace.
  4. štítovka jelení (Pluteus cervinus) — Roste na silně rozloženém dřevě a pilinách listnatých stromů. V listopadu se plodnice objevují solitérně v závislosti na vlhkosti substrátu.

Chorošovité a želatinové druhy

  1. boltcovitka bezová (Auricularia auricula-judae) — Roste na odumřelých větvích černého bezu ve vlhkých křovinách. Chladné podzimní srážky obnovují pružnost jejích rosolovitých plodnic.
  2. třepenitka maková (Hypholoma capnoides) — Rozkládá pařezy a kořeny smrků i borovic. Snáší poklesy teplot a v jehličnatých lesích vytrvává v trsech hluboko do podzimu.
  3. vějířovec obrovský (Meripilus giganteus) — Parazituje na bázi starých buků a dubů. V listopadu jsou k vidění již pouze odumírající a zčernalé zbytky masivních plodnic.

Louky a okraje

Otevřená podzimní louka s ranní jinovatkou a nízkým travním porostem
Ilustrace stanoviště

Otevřené travnaté plochy a lemy pastvin podléhají rychlému prochladnutí, což omezuje fruktifikaci na odolné terénní formy.

Luční a ruderální druhy

  1. hnojník obecný (Coprinus comatus) — Osidluje živinami bohaté trávníky, parky a rumiště. V listopadu se plodnice rychle autolyzují, zvláště po zasažení přízemními mrazíky.
  2. líha nahloučená (Lyophyllum decastes) — Tvoří srostlé trsy na travnatých okrajích cest a křovin. Odolává chladu a její fruktifikace pokračuje i v průběhu pokročilého listopadu.
  3. bedla vysoká (Macrolepiota procera) — Roste na prosvětlených lesních lemech a suchých loukách. V listopadu se nacházejí pouze ojedinělé plodnice, jež po mrazech rychle chřadnou.
  4. špička travní (Marasmius oreades) — Roste v kruzích na nehnojených pastvinách a trávnících. Při dostatku vláhy a absenci trvalého sněhu vytrvává do pozdního podzimu.
  5. kukmák okázalý (Volvopluteus gloiocephalus) — Vyhledává hnojená pole, louky a kompostová stanoviště. V listopadu se objevuje vzácně a pouze za předpokladu mírného průběhu teplot.

Pýchavky

  1. pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum) — Saprotrof otevřených pastvin i prosvětlených okrajů lesa. V listopadu v porostech přetrvávají převážně zralé plodnice uvolňující spory do ovzduší.

Pozorování hub a ochrana podzimní přírody

Podzimní návštěva přírody vyžaduje citlivý přístup k oslabeným ekosystémům a respekt k probíhajícím přírodním cyklům.

  • Při pohybu v terénu neodhánějte tlející vrstvu listí ani mechový kryt, které fungují jako přirozená tepelná izolace půdního podhoubí.
  • Ponechávejte přestárlé a namrzlé plodnice na stanovišti, kde slouží k dokončení tvorby spor a jako potrava pro bezobratlé živočichy.
  • Omezte vstup do podmáčených rašelinišť a křehkých nelesních lemů, kde se vegetace po mechanickém sešlapu v chladném období obtížně regeneruje.

Listopadová mykoflóra odráží přizpůsobivost hub klesajícím teplotám a nabízí možnost pozorovat specifické chladnomilné i doznívající druhy.

Zdroje a metodika

Zpět