Jedlý
Vyžaduje úpravu
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.










Klouzek kravský (Suillus bovinus) je jedlá stopkovýtrusná houba z čeledi klouzkovitých, tvořící mykorhizu s borovicemi. Vyznačuje se plochým až mírně zprohýbaným kloboukem v odstínech žlutohnědé až rezavé barvy a širokými, nepravidelně protaženými rourkami, které pevně přirůstají ke třeni. Dužnina je nažloutlá, pružná a po tepelné úpravě získává charakteristický nafialovělý odstín. Roste hojně v prosvětlených borech na chudých, kyselých a písčitých půdách, často v početných skupinách.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
- Barva mycelia na bázi plodnice
- Barva mycelia na bázi plodnice: Růžová.
Klobouk
- Tvar klobouku
- u mladých plodnic: Tvar klobouku: vyklenutý.
u zralých plodnic: Tvar klobouku: plochý nebo vmáčklý.
u mladých plodnic: Tvar klobouku: polokulovitý. - Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: hladký.
- Pokryv klobouku
- Pokryv klobouku: holá.
- Lesk povrchu klobouku
- za sucha: Lesk povrchu klobouku: lesklý.
- Lepkavost a slizkost klobouku
- za mokra: Lepkavost a slizkost klobouku: lepkavý.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: masově zbarvená.
Barva klobouku: oranžově hnědý.
Barva klobouku: plavý. - Postavení okraje
- u mladých plodnic: Postavení okraje: podvinutý.
- Obrys okraje klobouku
- u starých plodnic: Obrys okraje klobouku: zvlněný.
- Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 30–120 mm.
- Přilnavost pokožky klobouku
- Přilnavost pokožky klobouku: Přiléhající.
- Srůst klobouků
- Srůst klobouků: přítomný.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: rourky.
Rourky u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (rourky).
- Šířka přirostnutí hymenoforu
- Šířka přirostnutí hymenoforu: široce přirostlý (rourky).
- Sbíhavost hymenoforu na třeň
- Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý (rourky).
- Oddělitelnost hymenoforu od klobouku
- Oddělitelnost hymenoforu od klobouku: Obtížně oddělitelný (rourky).
- Tvar pórů
- Tvar pórů: hranaté a nepravidelný.
Tvar pórů: Protáhlé a Labyrintovité. - Přirozená barva pórů
- u mladých plodnic: Přirozená barva pórů: žlutavý.
u starých plodnic: Přirozená barva pórů: Olivově nahnědlá. - Velikost pórů
- Velikost pórů: Velké.
- Přirozená barva rourek
- Přirozená barva rourek: šedožlutý.
Přirozená barva rourek: okrová.
Přirozená barva rourek: Olivově zelenohnědá.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
u mladých plodnic: Tvar třeně: kyjovitý. - Báze třeně
- Báze třeně: zužující se.
- Barva třeně
- Barva třeně: plavý, oranžově hnědý nebo masově zbarvená.
- Reliéf povrchu třeně
- Reliéf povrchu třeně: hladký.
- Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: Plstnatá nebo vláknitá.
- Lesk povrchu třeně
- Lesk povrchu třeně: matný.
- Konzistence třeně
- Konzistence třeně: vláknitý a křehký.
- Délka třeně
- Délka třeně: 20–100 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 5–20 mm.
Prsten
- Přítomnost prstenu
- Přítomnost prstenu: bez prstenu.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bělavá, žlutavý nebo nahnědlý.
po vaření: Barva dužniny: Červenofialový nebo Řepově fialová.
po usušení: Barva dužniny: Červenofialový nebo Řepově fialová.
po marinování: Barva dužniny: Měděně červená. - Chuť dužniny
- Chuť dužniny: kyselý, slabý.
Chuť dužniny: slabý. - Pružnost dužniny
- Pružnost dužniny: pružný.
- Struktura dužniny
- Struktura dužniny: houbovitý.
- Typ konzistence dužniny
- Typ konzistence dužniny: Gumovitý.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: ovocný, příjemný.
Vůně dužniny: slabý.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: jehličnatý les, okraj lesa, Lesní mýtina nebo okraj silnice.
- Substrát
- Substrát: půda.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: ve skupinách, ve svazcích nebo srostlé plodnice.
- Četnost výskytu
- Četnost výskytu: velmi hojný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od června do října.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedlý
- Nutná úprava
- Vyžaduje úpravu
Právo
- Ochrana
- Není uveden v polském seznamu chráněných druhů hub.
- Prodej
- V Polsku je povolen k prodeji a k výrobě houbových výrobků.
Možná záměna
Suillus granulatus
Hlavní rozdíly
Klouzek zrnitý (Suillus granulatus) rovněž nemá prsten a roste pod borovicemi. Od klouzku kravského se liší mnohem jemnějšími, světle žlutými póry a drobnými zrníčky a kapičkami tekutiny na vrcholu třeně. Klouzek kravský má výrazně širší, hranaté a nepravidelné póry.
Suillus variegatus
Hlavní rozdíly
Hřib strakoš (Suillus variegatus) má olivově hnědé póry a roste na podobných stanovištích, povrch jeho klobouku je však matný, jemně zrnitý a plstnatě šupinkatý. Dužnina strakoše zřetelně modrá, zatímco klobouk klouzku kravského je za vlhka hladký a lepkavý a póry mají zřetelně sítovitý tvar.
Suillus flavidus
Hlavní rozdíly
Klouzek žlutavý, v literatuře označovaný též jako klouzek bahenní (Suillus flavidus), se od klouzku kravského liší slizkým prstenem na třeni. V Polsku je Suillus flavidus částečně chráněn zákonem.
Chalciporus piperatus
Hlavní rozdíly
Hřib peprný (Chalciporus piperatus) se někdy uvádí jako druh, s nímž může dojít k záměně. Má ostrou, palčivou chuť, která ho vylučuje z kuchyňského použití, přestože nemá jedovaté vlastnosti.
FAQ
Je klouzek kravský jedlý?
Ano, je to jedlá houba, která však vyžaduje důkladnou tepelnou úpravu. Za syrova může způsobit zažívací obtíže.
Proč dužnina klouzku kravského při vaření zfialoví?
Jde o přirozenou reakci obsažených látek na teplo. Změna barvy ze žluté na růžovofialovou je neškodná a nesignalizuje jedovatost.
Musí se z klobouku klouzku kravského loupat pokožka?
Doporučuje se to, protože slizovitá pokožka může mít u citlivějších osob mírně projímavý účinek. U mladých suchých plodnic to není nutné.
S jakými stromy tvoří klouzek kravský mykorhizu?
Žije v obligátní symbióze výhradně s borovicemi, ve střední Evropě především s borovicí lesní, vzácněji s borovicí černou či klečí.
Na jakém typu půdy tento druh nejčastěji roste?
Vyžaduje kyselé, chudé a dobře propustné písčité podloží. Běžně se vyskytuje na vřesovištích, dunách a v borových lesích.
V jakém ročním období plodnice rostou?
Hlavní sezóna trvá od července do listopadu, přičemž nejvíce plodnic vyrůstá od konce srpna do konce října po vydatnějších deštích.
Lze klouzek kravský sušit?
Ano, suší se dobře. V suchém stavu se často mele na jemný houbový prášek, který slouží k dochucení omáček a polévek.
Jak se klouzek kravský dříve využíval v hospodářství?
V minulosti se sušené i vařené plodnice používaly na venkově jako výživné doplňkové krmivo pro prasata a skot při nedostatku píce.
K jakému nekulinárnímu účelu slouží plodnice v řemeslné výrobě?
Používají se k barvení ovčí vlny a textilu. S různými mořidly poskytují žluté, rezavé, hnědé až tmavě olivové odstíny.
Odkud pochází vědecký druhový název bovinus?
Druhové jméno bovinus pochází z latiny a znamená kravský. Druh tak v roce 1753 pojmenoval Carl von Linné kvůli vazbě na pastviny dobytka.
Nadšenec
Spodní strana klobouku
- Délka rourek
- Délka rourek: do 10 mm.
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- Maślak sitarz
- Platné vědecké jméno
- Suillus bovinus
- Další národní jména
- gęsi pępek, ksitki, sitko, sitacz, sitaczek, siciak, siciarz, sitkarz, sitkowiak, sitkowiec, grzyb sitkowy, sitak, sitkówka, sitniak, sitnik, sitny, sitowiak, sitowiec, sitówka, sito, wolak, rzeszotnik, sitarz, krowiak, klouzek kravský, sitar, sitarek, sitarka, sitek, sitka, sitki
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: zelený. Barva výtrusného prachu: hnědý.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: žlutoolivový. Odstín výtrusného prachu: Světle olivově hnědý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: Válcovitě elipsoidní. Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: protáhle elipsoidní. Tvar výtrusu: vřetenovitý.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 6,83–13 µm, šířka 2,75–5 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Půdní reakce
- Půdní reakce: kyselý.
- Zrnitost půdy
- Zrnitost půdy: písčitý.
- Úrodnost půdy
- Úrodnost půdy: Chudá na živiny.
- Vlhkost půdy
- Vlhkost půdy: suchý.
- Mykorhizní partneři
- Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: borovice (obecný seznam partnerů).
- Způsob výživy
- Způsob výživy: Mykorhizní.
Mimokulinární využití
Klouzek kravský nachází významné nekulinární uplatnění v tradičním i současném řemeslném barvení textilií. Plodnice obsahují přírodní pigmenty, které se po vyvaření vážou na ovčí vlnu a přírodní živočišná i rostlinná vlákna. V závislosti na zvoleném mořidle lze dosáhnout široké škály trvanlivých zemitých tónů. S kamencem dává vlně jasně žluté a medové odstíny, při použití železnatých solí vznikají tmavě olivové až hnědošedé barvy a měď přináší teplé rezavé tóny. Tato technika se stále udržuje mezi textilními řemeslníky ve Skandinávii.
V historickém zemědělství sloužil klouzek kravský jako doplňkové krmivo pro hospodářská zvířata. V chudých venkovských regionech s rozsáhlými borovými porosty lidé sušili velké množství plodnic do zásoby na zimu nebo je vařili do krmné kaše pro prasata a skot. Dobytek houby ochotně přijímal, což pomáhalo překlenout období nedostatku sena a suché píce.
V moderní době nachází uplatnění v lesnické praxi při výrobě specializovaných mykorhizních preparátů. Houbová kultura klouzku kravského se aplikuje na kořínky semenáčků borovic v lesních školkách. Tyto cíleně naočkované sazenice jsou následně využívány pro zalesňování extrémně chudých písčin, erozních ploch a rekultivaci antropogenně poškozených půd po těžbě písku či uhlí.
Historie a kultura
Klouzek kravský má bohatou historii spojenou s venkovským životem a lidovými tradicemi evropského kontinentu. Vědecky jej popsal Carl von Linné v roce 1753 v základním díle Species Plantarum pod názvem Boletus bovinus. Druhové jméno odkazuje k latinskému výrazu pro skot a promítlo se do pojmenování v mnoha jazycích. Lidová tradice toto jméno vysvětlovala tím, že houba hojně vyrůstala na chudých pastvinách v řídkých borových lesích, kudy procházela stáda krav. Zároveň odráželo sociální status houby, jež byla panskou vrstvou vnímána jako podřadná potrava vhodná pro zvířata či nejchudší čeledíny.
V českém folklóru a starších mykologických spisech 19. století, například u Jana Svatopluka Presla, se objevoval pod lidovými názvy kravák, volák nebo švec. Pozoruhodné kulturní pozadí má jeho polské pojmenování maślak sitarz. Přízvisko sitarz odkazuje na tradiční řemeslníky vyrábějící síta z koňských žíní, neboť široké a nepravidelné póry houby nápadně připomínaly strukturu pleteného síta. V polské literatuře a příslovích bývali tito vandrovní řemeslníci i houba sama spojováni s podzimním putováním písčitými kraji.
V lidovém povědomí symbolizoval klouzek kravský houževnatost a štědrost chudé přírody. Vzhledem k tomu, že se objevoval v masových počtech i na těch nejvyprahlejších písčinách, kde jiné plodiny selhávaly, byl v dobách neúrody uctíván jako spolehlivá záchrana před hladem.
Jedlost a bezpečnost
Klouzek kravský je jedlá houba, která vyžaduje důkladné tepelné zpracování před jakoukoli konzumací. V syrovém nebo nedostatečně uvařeném stavu může u citlivějších osob vyvolat trávicí potíže. Pokožka klobouku může být za vlhka slizká a obsahuje látky s mírně projímavým účinkem, proto se doporučuje její stažení z klobouku před kuchyňským zpracováním. Rourky pevně přirůstají k dužnině; u starších plodnic bývají póry značně široké a měkké, což může způsobit nežádoucí kašovitou konzistenci.
Při tepelném opracování dochází k chemické reakci, při níž světlá dužnina nápadně zrůžoví až zfialoví. Toto zbarvení je zcela přirozenou vlastností druhu a neindikuje zkažení ani nebezpečí pro zdraví. Chuť je mírná, nevtíravá, s jemně nakyslým podtónem, textura zůstává po uvaření výrazně pružná až gumovitá.
V České republice a na Slovensku bývá považován spíše za méně hodnotnou houbu vhodnou do směsí, polévek nebo k sušení. V Polsku, pobaltských zemích a ve Skandinávii je jeho obliba tradičně vyšší; mladé plodnice se tam hojně nakládají do octa a sušené se melou na houbový prášek. V jižní a západní Evropě je jeho konzumace spíše okrajová.
Stanoviště a výskyt
Klouzek kravský je ektomykorhizní druh vázaný výhradně na stromy z rodu borovice (Pinus). Ve středoevropských podmínkách tvoří symbiózu především s borovicí lesní (Pinus sylvestris), méně často s borovicí černou (Pinus nigra) nebo klečí (Pinus mugo). Vyhledává výhradně oligotrofní, kyselé a minerálně chudé půdy. Typickým stanovištěm jsou prosvětlené bory, vřesoviště, písčité duny, vysychavé okraje lesních cest a světliny v rašeliništích. Substrát tvoří převážně křemičitý písek nebo kyselý rašeliník s nízkou vrstvou humusu, často pokrytý mechy a lišejníky.
Geografické rozšíření pokrývá rozsáhlé oblasti mírného a boreálního pásu Eurasie. Vyskytuje se hojně od západní Evropy a Skandinávie přes střední Evropu až po západní a východní Sibiř a Korejský poloostrov. Druhotně byl člověkem zavlečen s lesnickou výsadbou borovic i na jižní polokouli, zejména do jižní Afriky, Austrálie a na Nový Zéland, kde se úspěšně aklimatizoval.
Plodnice vyrůstají od července do listopadu, přičemž vrchol fruktifikace spadá do období od konce srpna do konce října v závislosti na podzimních srážkách. Druh vykazuje silně pospolitý růst; plodnice se objevují v početných hejnech, pruzích nebo čarodějných kruzích, přičemž sousední třeně v trsech často těsně srůstají k sobě.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Zdrojová zjištění: jedlost, konzumace a využití
- Jedlost
- Jedlý — zdroj určení
Marek Snowarski, Suillus bovinus, grzyby.pl · Jedlé nebo jedovaté: jedlý.
- Požadovaná úprava
- Vyžaduje úpravu
DGfM Positivliste der Speisepilze, 2024 · s.1: dostatečný ohřev druhů seznamu; s.11: zápisSuillus bovinus. Bez požadavku na povaření ve vodě.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Suillus bovinus
- Dřívější vědecká jména
- 1753 — Boletus bovinus L.
1760 — Boletus aestivus Schlotterb.
1783 — Agaricus bovinus (L.) Lam.
1792 — Boletus bovinus var. aestivus (Schlotterb.) J.F. Gmel.
1825 — Boletus mitis Pers.
1882 — Boletus bovinus subsp. mitis (Pers.) P. Karst.
1886 — Viscipelles bovina (L.) Quél.
1888 — Ixocomus bovinus (L.) Quél.
1888 — Ixocomus mitis (Pers.) Quél.
1926 — Boletus bovinus var. congoensis Beeli
1942 — Suillus bovinus var. mitis (Pers.) Beneš
1951 [1950] — Boletus bovinus var. viridocaerulescens A. Pearson
1951 — Boletus congoensis (Beeli) Heinem.
1962 [1961] — Suillus bovinus var. viridocaerulescens (A. Pearson) Singer
1987 — Mariaella bovina (L.) Šutara[7]
Nazwy naukowe i taksonomia
Według bazy Species Fungorum obowiązującą nazwą naukową gatunku jest Suillus bovinus (L.) Roussel, opublikowana w 1796 roku w Flora Calvados na stronie 34. Nazwę tę utworzono w oparciu o bazonim Boletus bovinus L., opisany w dziele Species Plantarum (tom 2, strona 1177) z 1753 roku. Taksonomicznie grzyb należy do rodzaju Suillus, rodziny Suillaceae, rzędu Boletales, podklasy Agaricomycetidae, klasy Agaricomycetes oraz typu Basidiomycota w królestwie Fungi.
Nazwy naukowe i taksonomia
W rejestrach mykologicznych zachowano 15 nazw synonimicznych o zróżnicowanych rangach i datach publikacji:
- Boletus bovinus L., Sp. pl. 2: 1177 (1753)
- Agaricus bovinus (L.) Lam., Encycl. Méth. Bot. 1(1): 52 (1783)
- Viscipelles bovina (L.) Quél., Enchiridion Fungorum in Europa media et praesertim in Gallia Vigentium: 157 (1886)
- Ixocomus bovinus (L.) Quél., Fl. mycol. France (Paris): 413 (1888)
- Mariaella bovina (L.) Šutara, Česká Mykol. 41(2): 76 (1987)
- Boletus aestivus Schlotterb., Acta Helv. Phys.-math. 4: 54, tab. 5:2 (1760)
- Boletus bovinus var. aestivus (Schlotterb.) J.F. Gmel., Syst. Nat., Edn 13 2(2): 1432 (1792)
- Boletus mitis Pers., Mycologia Europaea (Erlanga) 2: 129 (1825)
- Boletus bovinus subsp. mitis (Pers.) P. Karst., Bidr. Känn. Finl. Nat. Folk 37: 10 (1882)
- Ixocomus mitis (Pers.) Quél., Fl. mycol. France (Paris): 414 (1888)
- Suillus bovinus var. mitis (Pers.) Beneš, Mykologický Sborník 22: 57 (1942)
- Boletus bovinus var. congoensis Beeli, Bull. Soc. R. Bot. Belg. 58: 210 (1926)
- Boletus congoensis (Beeli) Heinem., Bull. Jard. bot. État Brux. 21: 331 (1951)
- Boletus bovinus var. viridocaerulescens A. Pearson, Trans. Br. mycol. Soc. 33(3-4): 314 (1951) [1950]
- Suillus bovinus var. viridocaerulescens (A. Pearson) Singer [jako 'viridicaerulescens'], Sydowia 15(1-6): 82 (1962) [1961]
Zestawienie to odzwierciedla ujęcie formalnego rejestru nomenclaturowego; poszczególne nazwy nie zawsze funkcjonowały historycznie w tożsamym zakresie, a opisane odmiany nie posiadają odrębnego potwierdzenia molekularnego.
Nazwy naukowe i taksonomia
W literaturze mykologicznej spotyka się rozbieżne zapisy autorstwa nazwy. Rejestr Species Fungorum wskazuje kombinację Suillus bovinus (L.) Roussel z 1796 roku. W czeskim atlasie mykologicznym ČMS podawany jest zapis Suillus bovinus (Pers.) Roussel 1898, który występuje również w polskim urzędowym wykazie grzybów dopuszczonych do obrotu handlowego. Z kolei w atlasie Snowarskiego obok formy (L.) Roussel pojawia się także zapis (L.) Kuntze.
Zakres taksonu i ograniczenia oznaczania
We wstępnym opisie rodzaju Suillus Assyov podaje obecność pełnego trzonu, jednak cechy tej nie wyszczególniono osobno w monograficznym opisie samego Suillus bovinus. Stanowi to ogólną charakterystykę rodzaju.
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Suillus bovinus (L.) Roussel według dokładnego zaakceptowanego dopasowania GBIF i odczytanego archiwalnego wykazu Species Fungorum. Rozbieżne autorstwa w atlasie ČMS oraz polskim wykazie prawnym zachowano literalnie przy tych źródłach; nie nadpisują autorstwa zaakceptowanej nazwy. Wykaz historycznych synonimów nie scala odrębnych wpisów katalogu ani odmian.
[15]
Ekologie a rozšíření
- Četnost výskytu
- Polsko: Četnost výskytu: velmi hojný. [8]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
Hymeniální cystidy
Pokožka klobouku
- Uspořádání hyf pokožky klobouku
- Uspořádání hyf pokožky klobouku: Rovnoběžné. [1]
Uspořádání hyf pokožky klobouku: propletené. [1] - Tvar prvků pokožky klobouku
- Tvar prvků pokožky klobouku: válcovitý. [1]
- Šířka prvků pokožky klobouku
- Šířka prvků pokožky klobouku: 3–5 µm. [1]
- Přepážky hyf pokožky
- Přepážky hyf pokožky: přehrádkovaný. [1]
- Inkrustace hyf pokožky
- Inkrustace hyf pokožky: přítomný. [1]
- Uložení hyf pokožky v želatinózní substanci
- Uložení hyf pokožky v želatinózní substanci: přítomný. [1]
Výtrusy
- Přítomnost apikulu bazidiospory
- Přítomnost apikulu bazidiospory: přítomný. [1]
- Poloha hilárního výběžku bazidiospory
- Poloha hilárního výběžku bazidiospory: Mimo střed. [1]
- Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: bledě žlutý. [1]
- Kapky uvnitř výtrusu
- Kapky uvnitř výtrusu: přítomný. [1]
- Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 2,28–3,09. [1]
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: Válcovitě elipsoidní. [1]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [8]
Tvar výtrusu: protáhle elipsoidní. [3]
Tvar výtrusu: vřetenovitý. [3] - Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. [1]
- Tloušťka stěny výtrusu
- Tloušťka stěny výtrusu: tlustostěnný. [1]
Materiál a metody výzkumu
Metody i zapisy źródłowe — Materiał opisany przez źródło fungipedia-micro-1752.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Układ strzępek skórki — zapis źródłowy: „More or less parallel to interwoven.” [1]
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „4-spored basidia; unconditioned count.” [1]
Położenie wyrostka wnęki bazydiospory — zapis źródłowy: „Eccentric apiculus at one end.” [1]
Obecność wyrostka wnęki bazydiospory — zapis źródłowy: „Minute apiculus.” [1]
Długość podstawki — zapis źródłowy: „Basidia20–25µm.” [1]
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „Basidia clavate.” [1]
Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „Basidia4–6µm.” [1]
Obecność cystyd w hymenium — zapis źródłowy: „Cheilocystidia and pleurocystidia described.” [1]
Długość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „cheilocystidia40–60µm.” [1]
Długość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „pleurocystidia40–60µm.” [1]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Cheilocystidia and pleurocystidia cylindrical-clavate.” [1]
Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „cheilocystidia5–7µm.” [1]
Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „pleurocystidia5–7µm.” [1]
Kształt elementów skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Pileipellis composed of cylindrical hyphae.” [1]
Szerokość elementów skórki — zapis źródłowy: „Pileipellis hyphae3–5µm; generic-element width, source-described elements are hyphae.” [1]
Przegrody strzępki skórki — zapis źródłowy: „Hyphae septate, simple septa.” [1]
Inkrustacja strzępek skórki — zapis źródłowy: „Often with surface encrustations; source frequency retained in original text.” [1]
Osadzenie strzępek skórki w substancji żelowej — zapis źródłowy: „Upper layer widely spaced by gelatinisation.” [1]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Pale yellow under microscope; medium not stated.” [1]
Krople wewnątrz zarodnika — zapis źródłowy: „Oil droplets inside spores.” [1]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Study measurements, record1752/summary2171, n=30 SPORES; (6.83, 10.48); raw_data and source summary. No medium stated.” [1]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Study measurements, record1752/summary2171, n=30 SPORES; (2.28, 3.09); raw_data and source summary. No medium stated.” [1]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Spores cylindrical-ellipsoidal.” [1]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Smooth spores.” [1]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „Thick-walled spores.” [1]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Study measurements, record1752/summary2171, n=30 SPORES; (2.75, 3.51); raw_data and source summary. No medium stated.” [1]
Metody i zapisy źródłowe — Materiał opisany przez źródło src-snowarski-bovinus.
Metody i zapisy źródłowe — Materiał opisany przez źródło src-cms-bovinus.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Podlouhle elipsoidní až vřetenovité.” [3]
Materiał i rozmieszczenie polskich kolekcji
Badanie Saby, Falandysza i Nnoroma obejmuje 586 owocników z 13 miejsc w Polsce, zebranych w latach 1993–2013. Wymieniono: Puszcza Darżlubska; Nadmorski Park Krajobrazowy; Dolina Studnicy, Kępice; Sulęczyno; Bory Tucholskie: Łuby; Bory Tucholskie: Osowo Leśne; Bory Tucholskie: Lubichowo; Bory Tucholskie, zbiór 2011/2013; Kaszuny; Szczytno; Wieczfnia Kościelna; Lipowiec Kościelny; Ciechocinek. Źródło grupuje je jako Pomorze, Warmię i Mazury, Mazowsze oraz Kujawy. Są to miejsca pobrania materiału do badania, a nie pełna mapa zasięgu ani podstawa do wyliczenia regularnego sezonu. Grzyby.pl dodatkowo pokazuje kolekcję z lasów milickich. Istniejące identyfikatory regionów Pomorza i Warmii/Mazur są związane z innymi, ściśle nazwanymi zakresami źródeł; nie przypisano do nich nowych stanowisk z domysłu.
Weryfikacja występowania — zakres i ograniczenia
Materiał: Suillus bovinus: krajowy opis atlasowy i materiały z 13 nazwanych stanowisk badaniaHg.
Zakres odczytu: Fragmenty źródeł.
Odczytano fragment źródła; pełny tekst i metody nie zostały zweryfikowane.
Data przeglądu: 02.11.2026.
Ograniczenia: Nazwy historycznych krain źródła nie są automatycznie granicami współczesnych województw.
Weryfikacja występowania — zakres i ograniczenia
Materiał: 13 nazwanych miejsc pobrania materiału — Saba, Falandysz i Nnorom 2016, Table 1.
Zakres odczytu: Fragmenty źródeł.
Odczytano fragment źródła; pełny tekst i metody nie zostały zweryfikowane.
Data przeglądu: 02.11.2026.
Ograniczenia: Table 1 zawiera 14 wierszy rocznych dla 13 miejsc,1993–2013; brak miesięcy,dni,GPS i granic współczesnych województw.
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Předpisy pro lokalitu: Polsko
Podklad pro informace o ochraně
Klouzek kravský nefiguruje v národních seznamech druhové ochrany hub vyhlášky 2014/1408. Územní a vlastnická omezení zůstávají samostatnou záležitostí.
Podklad pro informace o obchodu
Klouzek kravský je v Polsku povolen k uvádění na trh nebo k výrobě houbových produktů. Platí podmínky vyhlášky, včetně atestu pro čerstvé volně rostoucí houby v obchodě.
Nejdůležitější látky a jejich účinek
Najważniejsze substancje i ich działanie
Badania zawartości rtęci opublikowane w 2016 roku objęły 586 owocników Suillus bovinus zebranych w latach 1993–2013 na 13 stanowiskach w Polsce. Analizowano zdrowe, dojrzałe owocniki oraz próbki wierzchniej warstwy gleby (0–10 cm). W zależności od serii badano pojedyncze owocniki lub próby zbiorcze, dzieląc je na kapelusze (ze skórką) i trzony bądź analizując całe owocniki.
Najważniejsze substancje i ich działanie
Owocniki oczyszczano nożem z tworzywa sztucznego, krojono, suszono w suszarce elektrycznej w temperaturze 65°C do uzyskania stałej masy i homogenizowano w porcelanowym moździerzu. Próbki gleby suszono wstępnie w temperaturze pokojowej, a następnie dosuszano w 65°C do stałej masy, rozcierano i przesiewano przez plastikowe sito o oczkach 2 mm. Wszystkie stężenia pierwiastka podawano w przeliczeniu na suchą masę (mg/kg s.m.).
Najważniejsze substancje i ich działanie
Rtęć całkowitą oznaczano techniką spektrometrii absorpcji atomowej zimnych par (CV-AAS) z automatycznym analizatorem Nippon Instruments MA-2000 po bezpośredniej desorpcji termicznej i zatężaniu par na pułapce ze złotej wełny. W metodyce pracy wskazano długość fali 296 nm oraz użycie roztworów wzorcowych 1,0 mg/mL przygotowanych z roztworu 10 mg/mL (objętości 100, 150 i 200 µL). Granica wykrywalności metody wynosiła 0,003 mg Hg/kg s.m., a granica oznaczalności 0,005 mg Hg/kg s.m.
Najważniejsze substancje i ich działanie
Kontrola analityczna obejmowała próbę ślepą i certyfikowane materiały odniesienia badane co 3–5 próbek. Dla materiału CS-M-1 (sproszkowany Suillus bovinus z Instytutu Chemii i Techniki Jądrowej w Warszawie) wartość deklarowana wynosiła 0,174 ± 0,018 mg Hg/kg s.m., a uzyskana w pomiarach 0,185 ± 0,011 mg/kg s.m. (n = 13). Dla materiału CS-M-2 (Agaricus campestris) wartości te wynosiły odpowiednio 0,164 ± 0,004 mg/kg i 0,165 ± 0,005 mg/kg s.m. (n = 8).
Najważniejsze substancje i ich działanie
Wyniki zawartości rtęci w owocnikach i glebie przedstawia poniższa tabela (stężenia Hg w mg/kg suchej masy; Q oraz BCF bezwymiarowe; format wartości: średnia ± SD / zakres / mediana):
| Stanowisko, rok; próby / owocniki | Hg kapelusze | Hg trzony | Hg gleba | Q kapelusz/trzon | BCF kapelusze | BCF trzony | Całe owocniki i BCF całości |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Puszcza Darżlubska, 2003; 15 / 15 | 0.79 ± 0.4 / 0.30–1.7 / 0.66 | 0.51 ± 0.22 / 0.14–0.88 / 0.43 | 0.017 ± 0.003 / 0.011–0.021 / 0.019 | 1.7 ± 1.1 / 1.0–5.3 / 1.4 | 45 ± 20 / 19–96 / 40 | 29 ± 11 / 7.2–49 / 28 | — |
| Nadmorski Park Krajobrazowy, 2006; 15 / 79 | 0.10 ± 0.06 / 0.015–0.26 / 0.11 | 0.083 ± 0.028 / 0.048–0.14 / 0.082 | 0.016 ± 0.007 / 0.0083–0.035 / 0.013 | 1.3 ± 0.6 / 0.17–2.5 / 1.4 | 8.1 ± 4.9 / 1.2–17 / 8.4 | 5.9 ± 1.9 / 1.9–9.5 / 6.1 | — |
| Dolina Studnicy, Kępice, 2003; 14 / 106 | 0.41 ± 0.30 / 0.098–1.3 / 0.37 | 0.20 ± 0.14 / 0.041–0.59 / 0.17 | 0.025 ± 0.011 / 0.0069–0.048 / 0.023 | 2.2 ± 0.8 / 0.67–4.0 / 2.1 | 19 ± 16 / 2.4–64 / 16 | 9.4 ± 7.5 / 1.1–30 / 7.7 | — |
| Sulęczyno, 2006; 15 / 48 | 0.15 ± 0.05 / 0.10–0.31 / 0.13 | 0.091 ± 0.03 / 0.039–0.16 / 0.095 | 0.025 ± 0.006 / 0.015–0.033 / 0.026 | 1.8 ± 0.8 / 0.96–3.5 / 1.5 | 6.4 ± 2.2 / 4.2–10 / 5.8 | 3.8 ± 1.4 / 1.5–6.2 / 3.6 | — |
| Bory Tucholskie, Łuby, 1993; 1 / 25 | — | — | — | — | — | — | Hg: 0.23; BCF: — |
| Bory Tucholskie, Osowo Leśne, 2006; 15 / 68 | — | — | 0.015 ± 0.004 / 0.0095–0.021 / 0.015 | — | — | — | Hg: 0.21 ± 0.03 / 0.13–0.25 / 0.22; BCF: 14 ± 2 / 10–19 / 14 |
| Bory Tucholskie, Lubichowo, 2007; 13 / 27 | 0.28 ± 0.11 / 0.16–0.60 / 0.26 | 0.17 ± 0.07 / 0.063–0.29 / 0.15 | 0.021 ± 0.016 / 0.0090–0.065 / 0.015 | 1.8 ± 0.6 / 1.1–3.5 / 1.6 | 18 ± 10 / 4.2–38 / 19 | 11 ± 7 / 2.7–23 / 10 | — |
| Bory Tucholskie, 2011; 1 / 60 | — | — | — | — | — | — | Hg: 0.17; BCF: — |
| Bory Tucholskie, 2013; 1 / 62 | — | — | — | — | — | — | Hg: 0.15; BCF: — |
| Kaszuny, 2003; 14 / 14 | 0.33 ± 0.19 / 0.20–0.78 / 0.28 | 0.16 ± 0.10 / 0.070–0.49 / 0.15 | 0.025 ± 0.003 / 0.018–0.031 / 0.025 | 2.0 ± 0.7 / 1.4–4.2 / 1.9 | 13 ± 8 / 4.2–3.1 / 11 | 6.6 ± 4.2 / 3.0–19 / 5.5 | — |
| Szczytno, 2003; 14 / 14 | 0.20 ± 0.04 / 0.13–0.26 / 0.22 | 0.10 ± 0.04 / 0.043–0.15 / 0.088 | 0.031 ± 0.019 / 0.012–0.073 / 0.021 | 2.2 ± 0.6 / 1.4–3.5 / 2.0 | 8.6 ± 3.8 / 3.3–14 / 9.3 | 4.4 ± 1.9 / 1.3–7.9 / 4.7 | — |
| Gmina Kościelna Wieczfnia, 2006; 14 / 15 | 0.11 ± 0.03 / 0.056–0.18 / 0.11 | 0.083 ± 0.030 / 0.055–0.17 / 0.080 | 0.017 ± 0.014 / 0.006–0.62 / 0.013 | 1.3 ± 0.2 / 0.95–1.8 / 1.3 | 9.4 ± 5.6 / 1.4–20 / 7.1 | 7.3 ± 4.7 / 1.0–15 / 5.2 | — |
| Lipowiec Kościelny, 2006; 15 / 20 | 0.38 ± 0.18 / 0.19–0.99 / 0.37 | 0.16 ± 0.13 / 0.07–0.61 / 0.15 | 0.027 ± 0.012 / 0.01–0.04 / 0.03 | 2.6 ± 0.6 / 1.6–4.0 / 2.5 | 19 ± 14 / 8.0–50 / 12 | 7.4 ± 5.4 / 2.4–19 / 5.1 | — |
| Ciechocinek, 2004; 15 / 33 | 0.26 ± 0.06 / 0.20–0.38 / 0.24 | 0.18 ± 0.04 / 0.12–0.25 / 0.17 | 0.026 ± 0.004 / 0.018–0.032 / 0.026 | 1.5 ± 0.3 / 1.1–2.2 / 1.5 | 10 ± 3 / 6.7–16 / 9.2 | 6.8 ± 2.0 / 4.1–10 / 6.6 | — |
Najważniejsze substancje i ich działanie
Średnie stężenia rtęci w kapeluszach wahały się od 0,10 ± 0,06 do 0,79 ± 0,40 mg/kg s.m., a w trzonach od 0,083 ± 0,028 do 0,51 ± 0,22 mg/kg s.m. Iloraz stężeń kapelusz/trzon (Q) wynosił średnio od 1,3 ± 0,2 do 2,6 ± 0,6 (zakres dla pojedynczych par od 0,17 do 5,3). Współczynniki biokoncentracji (BCF) wynosiły dla kapeluszy 6,4 ± 2,2 do 45 ± 20, a dla trzonów 3,8 ± 1,4 do 29 ± 11. Przy niskim poziomie rtęci w podłożu nie stwierdzono statystycznie istotnej korelacji pomiędzy stężeniem pierwiastka w glebie a jego zawartością w owocnikach.
Najważniejsze substancje i ich działanie
W publikacji źródłowej odnotowano niespójności edycyjne: w tabeli 1 dla kapeluszy z Kaszun wydrukowano nielogiczny, odwrócony zakres BCF (4,2–3,1), a dla gleby z gminy Kościelna Wieczfnia podano zakres 0,006–0,62 mg/kg przy średniej 0,017 ± 0,014 mg/kg. Ponadto w tekście pracy podano ogólne stwierdzenie, że wszystkie stężenia były poniżej 1 mg/kg, co koliduje z maksymalnymi wartościami kapeluszy sięgającymi 1,3 i 1,7 mg/kg. Odnotowano także wzmiankę o maksymalnej medianie gleby 0,26 mg/kg, podczas gdy w tabeli mediany gleb nie przekraczały 0,03 mg/kg.
Najważniejsze substancje i ich działanie
W pracy Saby i współpracowników z 2016 roku do szacowania ryzyka przywołano kilka wariantów wartości odniesienia: PTWI 0,004 mg/kg m.c./tydzień i dawkę referencyjną RfD 0,0003 mg/kg m.c./dzień, wartość RfDo 0,0005 mg/kg m.c./dzień, a w części dyskusyjnej PTWI 0,0043 mg/kg m.c./tydzień (odpowiadające 0,00061 mg/kg m.c./dzień). W modelach spożycia przyjęto dwa scenariusze: 100 g świeżych grzybów dziennie dla osoby o masie 30 kg oraz 300 g dziennie dla osoby o masie 70 kg, przy ekspozycji przez 365 dni w roku przez okres 70 lat (dla dzieci wzmiankowano 30 lat), a także model porcji 300 g (90% wody) u osoby o masie 60 kg.
Najważniejsze substancje i ich działanie
Dla porcji 300 g kapeluszy autorzy oszacowali pobranie rtęci na 0,0033 mg z grzybów z terenu gminy Kościelna Wieczfnia oraz 0,024 mg z Puszczy Darżlubskiej. W tekście wskazano Kościelną Wieczfnię jako stanowisko o najniższej średniej w kapeluszach (0,11 mg/kg), mimo że w tabeli 1 dla Nadmorskiego Parku Krajobrazowego podano 0,10 mg/kg. Wyliczone pobranie odpowiadało 1,4–10% dawki referencyjnej, odnosząc się zarazem do tygodniowej wartości 0,24 mg Hg przy hipotetycznym założeniu braku rtęci z innych źródeł pokarmowych.
Najważniejsze substancje i ich działanie
W tabeli 2 publikacji zestawiono szacowane wartości dziennego pobrania (EDI) oraz ilorazu zagrożenia (THQ) dla scenariusza umiarkowanego ALC (100 g/dzień, 30 kg m.c.) i wysokiego HLC (300 g/dzień, 70 kg m.c.). Jednostkę EDI wydrukowano w publikacji jako µg/kg świeżej masy/dzień; opis obliczeń odwołuje się także do masy ciała. THQ jest bezwymiarowe:
| Miejsce | EDI ALC | EDI HLC | THQ ALC | THQ HLC |
|---|---|---|---|---|
| Puszcza Darżlubska | 0.0003–0.0005 | 0.000128–0.000728 | 0.00019–0.00113 | 0.000257–0.001457 |
| Nadmorski Park Krajobrazowy | 0.000005–0.000086 | 0.000006–0.000011 | 0.000009–0.000173 | 0.000013–0.000223 |
| Dolina Studnicy, Kępice | 0.000001–0.000043 | 0.000042–0.000055 | 0.000065–0.000866 | 0.000083–0.001114 |
| Sulęczyno | 0.000003–0.000010 | 0.000004–0.000013 | 0.000066–0.000206 | 0.000085–0.000265 |
| Osowo Leśne | 0.000004–0.000008 | 0.000005–0.000010 | 0.000086–0.000166 | 0.000111–0.000214 |
| Lubichowo | 0.000005–0.000200 | 0.000006–0.000025 | 0.000106–0.000399 | 0.000137–0.000514 |
| Kaszuny | 0.000006–0.000260 | 0.000008–0.000033 | 0.000133–0.000519 | 0.000171–0.000668 |
| Szczytno | 0.000004–0.000008 | 0.000005–0.000011 | 0.000086–0.000173 | 0.000111–0.000223 |
| Gmina Kościelna Wieczfnia | 0.000018–0.000060 | 0.000024–0.000077 | 0.000037–0.000119 | 0.000047–0.000154 |
| Lipowiec Kościelny | 0.000063–0.000330 | 0.000081–0.000420 | 0.000126–0.000659 | 0.000163–0.000848 |
| Ciechocinek | 0.000006–0.000126 | 0.000085–0.000016 | 0.000133–0.000253 | 0.000171–0.000325 |
Najważniejsze substancje i ich działanie
Wyliczone wskaźniki THQ kształtowały się poniżej 1, przy czym w tabeli źródłowej dla Ciechocinka odnotowano odwrócony zapis zakresu EDI HLC (0,000085–0,000016). Badania dotyczyły oznaczenia rtęci całkowitej i nie obejmowały bezpośredniej analizy form chemicznych (specjacji); informacje o dominacji form nieorganicznych i niższym udziale metylortęci przytoczono za literaturą przedmiotu.
Najważniejsze substancje i ich działanie
W literaturze odnotowano podwyższone stężenia rtęci u innych gatunków maślaków z terenów zanieczyszczonych hutnictwem miedzi i rtęci (region Spiszu na Słowacji): 5,7 mg/kg s.m. u Suillus granulatus, 4,8 mg/kg u Suillus grevillei i 5,8 mg/kg u Suillus luteus. U węgierskich okazów Suillus granulatus stwierdzono 2,5 mg/kg s.m. pomimo braku lokalnych źródeł skażenia przemysłowego. Wyniki te dotyczą jednak innych taksonów, a w badaniach polskiego sitarza ze stanowisk o niskim zanieczyszczeniu podłoża nie zaobserwowano istotnej zależności akumulacji od stężeń w glebie.
Stanoviště a výskyt
Siedlisko, obszar i pora roku
W Czechach gatunek ten rośnie obficie pod sosnami, w borach iglastych i sztucznych nasadzeniach na ubogich, kwaśnych piaskach, wchodząc w relacje mikoryzowe z drzewostanem sosnowym.
Siedlisko, obszar i pora roku
Gatunek jest szeroko rozprzestrzeniony w Europie i strefie umiarkowanej półkuli północnej, a na półkuli południowej został odnotowany m.in. w Nowej Zelandii.
Siedlisko, obszar i pora roku
W Czechach sezon owocnikowania przypada na okres od sierpnia do października. W bazie ČMS opublikowano udokumentowane znaleziska terenowe: okaz 0013-2012-0001 z 23 września 2012 r. (Středočeský kraj), 0066-2022-0171 z 17 września 2022 r. (Středočeský kraj) oraz 0188-2022-0035 z 30 października 2022 r. (Královehradecký kraj).
Siedlisko, obszar i pora roku
Maślakowi sitarzowi bardzo często towarzyszy klejówka różowa (Gomphidius roseus), która według obserwacji terenowych wyrasta wyłącznie w sąsiedztwie tego gatunku. Przypuszcza się, że klejówka pasożytuje na grzybni sitarza; w badaniach laboratoryjnych stwierdzono, że strzępki klejówki oplatają korzenie sosen, lecz nie wnikają do wnętrza ich tkanek.
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Polsko | Puszcza Darżlubska; Nadmorski Park Krajobrazowy; Dolina Studnicy, Kępice; Sulęczyno; Bory Tucholskie: Łuby; Bory Tucholskie: Osowo Leśne; Bory Tucholskie: Lubichowo; Bory Tucholskie; Kaszuny; Szczytno; Wieczfnia Kościelna; Lipowiec Kościelny; Ciechocinek | VI–X |
|
Zdroje
- Fungipedia microscopy record by Josep Torres
- B. Assyov, Suillus bovinus, boletales.com
- Karel Tejkal, Česká mykologická společnost, Suillus bovinus
- Obwieszczenie MZ 13.02.2026 Dz.U. 2026 poz. 258 (také [11])
- Saba, Falandysz & Nnorom (2016), Mercury bioaccumulation by Suillus bovinus
- Species Fungorum — Suillus bovinus (L.) Roussel, 1796; RecordID 356928
- Marek Snowarski, Suillus bovinus, grzyby.pl
- Paweł Zarzyński (2021), Grzyby polskich lasów
- protection-2014.pdf
- suillus_bovinus.gbif.exact
- Marek Snowarski — Suillus bovinus, grzyby.pl