Jedlý
Vyžaduje úpravu
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.





Lakovka ametystová (Laccaria amethystina) je nezaměnitelná menší lupenitá houba z čeledi lakovkovitých (Hydnangiaceae). Vyznačuje se sytě fialovým až ametystovým zbarvením klobouku, lupenů i třeně, které při suchém počasí bledne do šedofialova až bělavě lila odstínů. Je jedlá, avšak přirozeně akumuluje arsen z půdy. Roste hojně v listnatých i jehličnatých lesích celého mírného pásma, nejčastěji na vlhké zemi v bučinách a smrčinách od léta do pozdního podzimu.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
- Barva mycelia na bázi plodnice
- Barva mycelia na bázi plodnice: fialovobílý.
Klobouk
- Tvar klobouku
- Tvar klobouku: vyklenutý nebo plochý.
Tvar klobouku: nálevkovitý (možné). - Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: hladký.
- Pokryv klobouku
- Pokryv klobouku: sametový.
u starých plodnic: Pokryv klobouku: šupinatá (jemné šupiny). - Lesk povrchu klobouku
- Lesk povrchu klobouku: matný.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: fialový.
u starých plodnic: Barva klobouku: fialovohnědá.
za sucha: Barva klobouku: bělavá.
u starých plodnic: Barva klobouku: bílý (šedavý nádech). - Postavení okraje
- u mladých plodnic: Postavení okraje: zahnutý dovnitř.
- Obrys okraje klobouku
- u starých plodnic: Obrys okraje klobouku: zvlněný.
- Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 10–60 mm.
- Střed klobouku
- Střed klobouku: Vmáčklý.
- Hygrofánnost klobouku
- Hygrofánnost klobouku: hygrofánní.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny).
- Šířka přirostnutí hymenoforu
- Šířka přirostnutí hymenoforu: široce přirostlý (lupeny).
- Sbíhavost hymenoforu na třeň
- Sbíhavost hymenoforu na třeň: sbíhavý (lupeny).
- Přirozená barva povrchu lupene
- Přirozená barva povrchu lupene: fialový.
- Diferenciace délky lupenů
- Diferenciace délky lupenů: nestejné.
- Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: řídce uspořádané.
- Tloušťka lupenů
- Tloušťka lupenů: tlustý.
- Výška lupenů
- Výška lupenů: 3–8 mm.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
Tvar třeně: zužující se vzhůru. - Barva třeně
- Barva třeně: fialový.
- Reliéf povrchu třeně
- Reliéf povrchu třeně: rýhovaná.
- Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: vláknitá (bělavý povlak).
- Vnitřek třeně
- u zralých plodnic: Vnitřek třeně: dutý.
- Konzistence třeně
- Konzistence třeně: vláknitý a odolný proti roztržení.
- Délka třeně
- Délka třeně: 40–100 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 3–11 mm.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: fialový.
- Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení
- Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení: křehký.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: nevýrazný, slabý.
- Charakter chuti dužniny
- Charakter chuti dužniny: mírný.
- Třída tloušťky dužniny
- Třída tloušťky dužniny: tenký.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les, jehličnatý les, park nebo zahrada.
- Substrát
- Substrát: půda nebo mrtvé dřevo.
- Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: ve skupinách.
- Četnost výskytu
- Četnost výskytu: velmi hojný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od června do listopadu.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
- Stupeň rozkladu dřeva substrátu
- Stupeň rozkladu dřeva substrátu: zetlelé.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedlý
- Nutná úprava
- Vyžaduje úpravu
Právo
- Ochrana
- Není uveden v polském seznamu chráněných druhů hub.
- Prodej
- V Polsku není uveden v seznamu hub povolených k prodeji.
FAQ
Je lakovka ametystová jedlá?
Ano, je jedlá, ale měla by se konzumovat jen v malém množství kvůli přirozené schopnosti hromadit arsen z půdy.
Proč tato houba akumuluje arsen?
Jde o přirozenou vlastnost tohoto druhu, který vychytává stopový arsen z půdního podloží i v čistých lesích.
Jak se lakovka ametystová kulinářsky upravuje?
Sbírají se pouze kloboučky. Vyžadují důkladné povaření alespoň 15 minut a první vodu z vaření je vhodné slít.
Proč se nekonzumuje třeň?
Třeň je tuhý, provazcovitě vláknitý a těžko stravitelný, proto se z plodnice před zpracováním odkrajuje.
Kde a v jakých lesích roste?
Roste nejčastěji v bučinách, dubohabřinách a kyselých smrčinách na vlhké, stinné humózní zemi a mechu.
Kdy začíná a končí její sezóna?
V mírném pásmu roste od června do listopadu, přičemž hlavní vlna výskytu probíhá v září a říjnu.
Proč bledne její fialové zbarvení?
Při ztrátě vlhkosti v sušším počasí plodnice silně blednou do šedavých a světle fialkových odstínů.
Využívá se lakovka ametystová k barvení textilií?
Ano, barvíři ji používají k barvení vlny, které za použití různých mořidel dává olivové a šedozelené tóny.
Jaký má význam v biomonitoringu?
Používá se jako biologický indikátor pro sledování obsahu arsenu a stavu půd v lesních ekosystémech.
Jak chutná klobouček lakovky ametystové?
Má příjemnou, velmi jemnou houbovou chuť s lehkým nasládlým nádechem a měkkou, pevnou dužninu.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- Lakówka ametystowa
- Platné vědecké jméno
- Laccaria amethystina
- Další národní jména
- Bedłka fioletowa
- Další jména
- lakovka ametystová
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte výtrusný prach.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: bělavý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: téměř kulovitý. Tvar výtrusu: téměř kulovitý. Tvar výtrusu: kulovitý.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: ornamentovaný. Povrch výtrusu: ornamentovaný.
- Rozměry výtrusu
- Délka 5,1–11 µm, šířka 4,8–10 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Vlhkost půdy
- Vlhkost půdy: Vlhká.
- Obsah humusu
- Obsah humusu: humózní.
- Mykorhizní partneři
- Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: jedle (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: kaštanovníky (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: buky (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: duby (obecný seznam partnerů).
Obecná vazba druhu: Mykorhizní partneři: habry (obecný seznam partnerů). - Způsob výživy
- Způsob výživy: ektomykorhizní.
Mimokulinární využití
Lakovka ametystová nachází praktické uplatnění v environmentálním biomonitoringu. Vzhledem k její schopnosti selektivně poutat arsen se její plodnice využívají jako bioindikátor kvality půd a geologických anomálií v lesních ekosystémech při hodnocení zátěže prostředí.
V textilním řemesle a uměleckém barvířství slouží plodnice jako přírodní barvivo pro vlnu, len a hedvábí. Přestože má houba za čerstva fialovou barvu, při barvení s kamencem či železitými solemi poskytuje na přízi stálé odstíny tlumené olivově zelené, šedozelené a hnědé barvy. Tato technika je populární mezi řemeslníky zabývajícími se historickými barvířskými postupy.
V lesnictví a aplikované mykologii se zkouší její uplatnění při očkování kořenových systémů sazenic buků a dubů pro podporu ujímavosti stromků při obnově přirozených listnatých lesů. Slouží rovněž k výukovým účelům na univerzitách při praktických cvičeních zaměřených na studium ektomykorhiz a akumulace prvků v makromycetách.
Historie a kultura
Lakovka ametystová poutá pozornost přírodovědců i laické veřejnosti po staletí díky své nápadné ametystové barvě. Vědecky ji poprvé platně popsal anglický botanik William Hudson v roce 1778 jako Agaricus amethystinus. V roce 1884 ji Mordecai Cubitt Cooke začlenil do rodu Laccaria.
V anglicky mluvících zemích získala výstižné lidové jméno amethyst deceiver (ametystový podvodník), které odráží její schopnost mást pozorovatele, neboť při vysychání ztrácí zářivou fialovou barvu a bledne do nenápadného šedobělavého odstínu. Podobné motivy proměny a klamu se objevovaly i v lidových pověstech v alpských a britských venkovských oblastech, kde byla fialová barva vnímána jako magická nebo varovná.
V devatenáctém století byla často zobrazována v klasických ilustrovaných atlasech hub, například v dílech Jamese Sowerbyho, kde sloužila jako doklad estetické pestrosti lesního podrostu. V moderní populární kultuře je oblíbeným motivem ve fotografii přírody a v mykologické osvětě ilustruje rozmanitost přírodních pigmentů.
Jedlost a bezpečnost
Lakovka ametystová je jedlá houba, avšak její konzumace vyžaduje zvýšenou obezřetnost. Tento druh má přirozenou schopnost ve zvýšené míře kumulovat arsen a další těžké kovy z půdy, a to i na zcela čistých lokalitách vzdálených od průmyslových zdrojů. Z tohoto důvodu se nedoporučuje její častá konzumace ani pojídání velkého množství plodnic najednou.
Podobně jako u jiných lakovek se ke kuchyňskému zpracování hodí pouze kloboučky, zatímco tuhé a vláknité třeně se odstraňují. Plodnice se nesmějí konzumovat v syrovém stavu. Vyžadují dostatečnou tepelnou úpravu varem po dobu minimálně patnácti minut, přičemž vodu z varu je vhodné slít.
Chuť kloboučků je jemná, mírně nasládlá a dužnina má příjemnou strukturu. Ve středoevropských zemích se tradičně sbírá jako zpestření směsí. Ve Francii a Itálii je ceněna také pro svou neobvyklou fialovou barvu, která po krátkém povaření částečně přetrvává, avšak moderní doporučení v mnoha západoevropských zemích nabádají ke střídmosti právě kvůli akumulaci arsenu.
Stanoviště a výskyt
Lakovka ametystová roste v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích mírného pásma. Nejčastěji se vyskytuje ve starších bučinách, dubohabřinách a kyselých smrčinách, ale lze ji nalézt také v jedlinách nebo pod břízami. Preferuje vlhčí, stinná stanoviště s bohatou vrstvou humusu, spadaného listí a tlejícího mechu podél lesních potoků a v roklích. Roste také na obnažené vlhké zemi lesních cest.
V tradičním širším pojetí zahrnuje zeměpisné rozšíření velkou část Evropy, mírné oblasti Asie a Severní Ameriky i některé horské polohy Střední a Jižní Ameriky; moderní fylogenetické studie však vymezují evropskou Laccaria amethystina v úzkém pojetí a asijské populace řadí k samostatným liniím (např. L. moshuijun či L. japonica). Druh se vyskytuje od nížinných lužních a pahorkatinných lesů až po horské polohy.
Plodnice se ve střední Evropě objevují od června do listopadu, s hlavní vlnou růstu v září a říjnu. V atlantických oblastech západní Evropy a ve Středomoří se za mírného počasí vyskytuje až do ledna, zatímco v severských boreálních lesích se její výskyt soustřeďuje do srpna a září.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Zdrojová zjištění: jedlost, konzumace a využití
- Jedlost
- Jedlý — zdroj určení
Snowarski — pełna zalogowana karta, Tx876 · Jedlé nebo jedovaté?:Jedlá.[105]
- Požadovaná úprava
- Vyžaduje úpravu
Źródło bez opisu bibliograficznego · Jedlost a bezpečnost, odstavec 2: „Před konzumací je nezbytná pečlivá tepelná úprava“; doporučení k přípravě.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Laccaria amethystina
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Laccaria amethystina Cooke, GBIF2530983:aktualnie zaakceptowany gatunek rodziny Hydnangiaceae. Europejskie opisy atlasowe i kolekcję Merino zachowano jako oznaczenia źródłowe, bez przypisywania im ponownej weryfikacji DNA. Starsze użycie L.amethystea w pracy Mueller i Vellinga1986 dotyczy fioletowego taksonu przyjętego przez autorów; nie przeniesiono mechanicznie ich danych do L.laccata na podstawie obecnej synonimii baz. Materiał chiński i japoński rozdzielony przez Vincenot i in.2017 pozostaje poza pomiarami obecnego rekordu.
[12] [13] [25] [18]
Ekologie a rozšíření
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
- Počet výtrusů na bazidii
- Počet výtrusů na bazidii je 4. [15]
Hymeniální cystidy
- Přítomnost hymeniálních pseudocystid
- Přítomnost hymeniálních pseudocystid: přítomný. [15]
- Pravidelnost tvaru pseudocystid
- Pravidelnost tvaru pseudocystid: zprohýbaná. [15]
- Tvar hymeniálních pseudocystid
- Tvar hymeniálních pseudocystid: nitkovité. [15]
Tvar hymeniálních pseudocystid: měchýřkovité. [15] - Větvení
- Větvení: vidličnaté (některé). [15]
Pokožka klobouku
Výtrusy
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu
- Průměrný poměr délky a šířky výtrusu: 1 (průměr). [17]
- Přítomnost apikulu bazidiospory
- Přítomnost apikulu bazidiospory: přítomný. [15]
- Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: hyalinní. [5]
Barva výtrusů pod mikroskopem: hyalinní. [15] - Průměr výtrusu
- Průměr výtrusu: 7–10 µm. [13]
- Kapky uvnitř výtrusu
- Kapky uvnitř výtrusu: přítomný. [15]
- Forma ornamentace výtrusů
- Forma ornamentace výtrusů: jemně ostnitá. [5]
Forma ornamentace výtrusů: jemně ostnitá. [13]
Forma ornamentace výtrusů: jemně ostnitá. [15] - Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 1–1,1. [15]
Materiál a metody výzkumu
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Popis chuti dužniny v přihlášeném atlasu grzyby.pl.
Rozsah čtení: Úryvky zdrojů.
Přečten úryvek zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Omezení: Chybí protokol senzorického hodnocení;zachován popis atlasu.
Mikroskopická data — zdroj a omezení
Materiál: JA-CUSSTA 8624,La Argamasilla,29-XII-2013;Qe uvedeno autorem,N=96.
Rozsah čtení: Plný text.
Omezení: Průměrný Q je hodnotou zdroje;nebyl vypočten z mezí L/W. Chybí popis média a kalibrace.
Studie složení a aktivity — materiál a omezení
Materiál: Jedenáct vzorků ve zdroji určených jako Laccaria amethystina v tabulce III (studie 1985–1988). Pro jednotlivé vzorky nebyla uvedena lokalita ani země. Ve studii byly rovněž využity nákupy na švýcarských trzích, bez uvedení počtu těchto nákupů mezi 11 vzorky.
Rozsah čtení: Plný text.
Omezení: Historické určení autora, bez nové molekulární identifikace. Výsledek se týká suché hmotnosti zkoumaného materiálu, nepředstavuje koncentraci všech plodnic ani bezpečnostní práh. Metoda: hydride-generation atomic absorption spectrometry (AAS); speciace arsenu nebyla zkoumána.
Metody i zapisy źródłowe — España,Cádiz,Algeciras,La Argamasilla,30STE7396,524m,Quercus suber,29-XII-2013,JA-CUSSTA:8624;leg.Morente,Estrada,Illescas,Merino.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Orientacja strzępek skórki — zapis źródłowy: „algunas con terminaciones ascendentes” [15]
Układ strzępek skórki — zapis źródłowy: „hifas más o menos paralelas” [15]
Obecność pseudocystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „Pseudocistidios multiformes,filiformes,flexuosos o vesiculares,algunos bifurcados.” [15]
Kształt pseudocystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „filiformes” [15]
Kształt pseudocystyd hymenialnych — zapis źródłowy: „vesiculares” [15]
Liczba zarodników na jednej podstawce — zapis źródłowy: „tetraspóricos” [15]
Obecność wyrostka wnęki bazydiospory — zapis źródłowy: „apiculadas” [15]
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „cilíndricos” [15]
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „subclaviformes” [15]
Regularność kształtu pseudocystyd — zapis źródłowy: „flexuosos” [15]
Rozgałęzienie — zapis źródłowy: „algunos bifurcados” [15]
Przegrody strzępki skórki — zapis źródłowy: „con septos fibulados” [15]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „hialinas” [15]
Krople wewnątrz zarodnika — zapis źródłowy: „gutuladas” [15]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „(5,1–)6,1–8,4(–9,3)µm;N96” [15]
Forma ornamentacji zarodnika — zapis źródłowy: „finas espinas” [15]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Q=1,0–1,1;Qe1,0” [15]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „globosas” [15]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „ornamentadas con finas espinas” [15]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „(4,8–)5,8–8,0(–8,9)µm;N96” [15]
Metody i zapisy źródłowe — ČMS:Popis,Výtrusy,8–11×7,5–10µm
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „bezbarvé” [5]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „8–11 x7,5–10µm” [5]
Forma ornamentacji zarodnika; Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „ostnité” [5]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „téměř kulovité” [5]
Metody i zapisy źródłowe — Grzyby.pl:/microscopy/spores,kulistawe,kolczaste7–10µm
Název a rozsah zdrojových určení
Aktuální název: Laccaria amethystina Cooke, GBIF2530983: v současnosti akceptovaný druh čeledi Hydnangiaceae. Evropské atlasové popisy a sbírka Merino byly zachovány jako zdrojová určení, bez připisování opětovného ověření DNA. Starší použití L. amethystea v práci Mueller a Vellinga 1986 se týká fialového taxonu přijatého autory; jejich data nebyla mechanicky převedena do L. laccata na základě současné synonymie databází. Čínský a japonský materiál oddělený Vincenotem et al.2017 zůstává mimo měření tohoto záznamu.
Mikroskopie sběrů a rozsahy měření
Sbírka Merino: JA-CUSSTA 8624 pochází z La Argamasilla u Algeciras ve Španělsku,524 m, z půdy v lese Quercus suber, ze 29. prosince 2013. Autor uvedl 96 měření výtrusů. Původní délky jsou (5,1–)6,1–8,4(–9,3)µm, šířky (4,8–)5,8–8,0(–8,9)µm, průměry 7,1×6,8 µm, Q1,0–1,1 a Qe 1,0. Průměr nebyl převeden na rozsah jedinců. Zdroj nepopisuje médium, kalibraci ani přesný způsob zohlednění ornamentiky.
Pseudocystidy a pokožka: Merino popisuje pseudocystidy různých tvarů: nitkovité, zprohýbané nebo měchýřkovité, některé vidličnaté. V pokožce jsou hyfy víceméně rovnoběžné, některé se vzestupnými konci. Přezky uvádí odděleně na bázi bazidií a na přehrádkách hyf pokožky; nebyly přeneseny na jiné pletivo. Úplná označení byla zachována bez nahrazování pseudocystid obecnými cystidami.
Atlasové rozměry: ČMS uvádí výtrusy 8–11×7,5–10 µm a grzyby. pl jednotlivý rozsah 7–10 µm při téměř kulovitém tvaru. Druhý záznam zůstává průměrem popsaným ve zdroji; nebyl rozdělen na vymyšlené identické osy. Médium vyšetření není biologickou podmínkou tvaru ani rozměru.
Sezóna a mykorhiza ve zdrojích
Sezóna v zemi: Snowarski uvádí pro Polsko(VI) VIII–X(XI). V měsíčním poli jsou zachovány úplné zdrojové hranice VI–XI a typický rozsah VIII–X zůstává zde. ČMS uvádí VI–XI pro Česko. Datované záznamy českých regionů nevytvářejí druhou, duplikovanou sezónu. Jeden prosincový sběr ze Španělska nestanovuje úplnou sezónu této země.
Půda a substrát: Snowarski popisuje vlhká a mechovité místa bez preference typu půdy. Jde o kvalitativní atlasový popis, nikoli numerické měření p H. Zmínka o růstu na trouchnivém dřevě zůstává zdrojovým substrátem; nedokazuje saprotrofii.
Studie vícehostitelskosti: Roy a spoluautoři(2008) zkoumali 510 plodnic na třech francouzských lokalitách vzdálených 150–450 km. Materiál z porostů Abies alba, Castanea, Fagus sylvatica a smíšených s Quercus robur a Carpinus betulus byl analyzován mikrosatelitními markery, r DNA, mitochondriálními a DALP. Autoři uznali populace za vícehostitelské. Přečten abstrakt; nebyly doplněny podrobnosti protokolu ani rozšířen geografický materiál studie.
Vzhled: barva pletiva, výtrusný prach a vývoj
Změny vzhledu: ČMS popisuje dužninu jako světle fialovou, později nahnědlou. U starších plodnic bývají lupeny zprohýbané a bíle poprášené výtrusy. Bílý povlak nebyl zaznamenán jako bílá barva samotného pletiva lupenů. V popisu klobouku byla odděleně zachována původní změna barvy s věkem a blednutí při vysychání.
Arsen ve zkoumaném materiálu: rozsah, průměr a kontrola metod
Rozsah a průměr: Stijve, Vellinga a Herrmann (1990) uvedli pro 11 vzorků označených jako Laccaria amethystina 16–250 mg arsenu na kg suché hmotnosti a průměr 92 mg/kg. Jednalo se o celkový arsen stanovený atomovou absorpční spektrometrií s generováním hydridů. Chemické formy arsenu ani koncentrace v čerstvé hmotnosti nebyly zjišťovány. Zdroj nepřiřazuje těchto 11 vzorků k jednotlivým lokalitám nebo zemím. Jedná se o výsledek historického materiálu, nikoli o univerzální obsah nebo práh bezpečné konzumace.
Porovnání metod pro jeden vzorek: V tabulce V má jeden vzorek Laccaria amethystina výsledky 186 mg/kg suché hmotnosti metodou AAS a 213 mg/kg metodou přímé nedestruktivní neutronové aktivační analýzy (NAA). Jde o dvě stanovení téhož vzorku. Nebyl z nich vytvořen rozsah 186–213 a nebyly považovány za dva nové exempláře. Přípisky o Fribourgu a Puidoux se týkají sousedních řádků Sarcosphaera coronaria.
Experiment s močovinou v Japonsku: historické označení materiálu
Materiál a metoda: Imamura (2001) zkoumal materiál popsaný jako Laccaria amethystina v lesích Iwakura v Kjótu (35°04′ N, 135°47′–48′ E; 150–200 m), v porostech Castanopsis cuspidata a Quercus serrata. Bylo založeno 72 ploch o rozměrech 0,5 × 1 m, s dávkami 40, 80 nebo 160 g dusíku v močovině na plochu; část měla odříznuté kořeny. Pozorování probíhala každých 5–12 dní po dobu přibližně tří let. Materiál nebyl molekulárně determinován; výsledek není potvrzením výskytu evropského taxonu v Japonsku.
Výsledky a jmenovatele: Plodnění bylo zaznamenáno na 6 z 72 ploch. Bylo napočítáno 31 plodnic uvnitř a 2 vně ploch. Zdrojové tvrzení o přibližně 16násobném rozdílu se týká těchto čitatelů a přibližně 300násobný rozdíl se týká hustoty na jednotku plochy: přibližně 0,86 a 0,0026 plodnice/m². Ani jeden jmenovatel nebyl ztotožněn s druhým, ani výsledek zásahu nebyl přenesen na přirozené půdní preference či obecný seznam mykorhizních partnerů.
Nerozřešený rozdíl v originále: Pro dávku 40 g dusíku uvádějí metody 85,8 g hnojiva, zatímco popisek obrázku 1 uvádí 82,8 g močoviny. Obě čísla byla zachována s jejich lokátory; ani jedno nebylo zvoleno jako opravená hodnota. Výsledky zůstávají popisem historicky určeného japonského materiálu. Revize komplexu z roku 2017 rozlišuje asijské a evropské taxony, proto tento experiment nebyl použit jako biologický znak evropské Laccaria amethystina sensu stricto.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Źródłowy przegląd występowania — Polska — dane ogólne.
Rozsah čtení: Úryvky zdrojů.
Přečten úryvek zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Datum kontroly: 06.11.2026.
Omezení: Určení atlasu zachováno;data neurčují plnou sezónu ani početnost.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Źródłowy przegląd występowania — Czechy — dane ogólne.
Rozsah čtení: Úryvky zdrojů.
Přečten úryvek zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Datum kontroly: 06.11.2026.
Omezení: Určení atlasu zachováno;data neurčují plnou sezónu ani početnost.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Źródłowy przegląd występowania — kraj środkowoczeski.
Rozsah čtení: Úryvky zdrojů.
Přečten úryvek zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Datum kontroly: 06.11.2026.
Omezení: Určení atlasu zachováno;data neurčují plnou sezónu ani početnost.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Źródłowy przegląd występowania — kraj pilzneński.
Rozsah čtení: Úryvky zdrojů.
Přečten úryvek zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Datum kontroly: 06.11.2026.
Omezení: Určení atlasu zachováno;data neurčují plnou sezónu ani početnost.
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Předpisy pro lokalitu: Polsko
Podklad pro informace o ochraně
Druh není uveden v přílohách 1–4 vyhlášky o ochraně hub(Dz.U.2014/1408).
Podklad pro informace o obchodu
Druh není uveden v uzavřeném seznamu hub povolených k uvádění na trh a výrobě zpracovaných produktů(Dz.U.2026/258,příloha1). Nejedná se o hodnocení jedlosti.
Analytické výsledky
Složení a laboratorní aktivita
- Kvantitativní obsah složky v materiálu
- Kvantitativní obsah složky v materiálu: 16–250 mg/kg (As, počet vzorků: 11, určení podle historického zdroje, vztaženo na sušinu, počet vzorků uvedený ve zdroji, při biochemickém měření, uvedená hodnota). [23]
Stanoviště a výskyt
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Česko | Středočeský kraj; Plzeňský kraj | VI–XI |
|
| Polsko | Oblasti nebyly určeny | VI–XI |
|
Zdroje
- Dz.U. 2014/1408
- Dz.U. 2026/258
- ČMS — Laccaria amethystina
- GBIF dokładnie zaakceptowany Laccaria amethystina
- Snowarski — pełna zalogowana karta, Tx876
- Imamura, A. (2001). Report on Laccaria amethystina, newly confirmed as an ammonia fungus. Mycoscience 42(6): 623-625.
- Merino — JA-CUSSTA8624,29.12.2013
- Merino — sprzążki u podstawy podstawek i w przegrodach skórki
- Merino — źródłowy średni iloraz Qe
- Mueller, Vellinga 1986 — nomenklatura historyczna
- Roy i in. 2008 — abstrakt badań mikoryzy
- Stijve, T., Vellinga, E. C. & Herrmann, A. (1990). Arsenic accumulation in some higher fungi. Persoonia 14(2): 161-166.
- Stijve i in. 1990 — arsen ogółem, tabela III, n = 11
- Vincenot i in. 2017 — abstrakt rewizji kompleksu