Jedovatý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.












Ucháč obrovský je jarní vřeckovýtrusá houba vyznačující se velkým mozkovitě laločnatým kloboukem světle okrové, žlutohnědé až olivově hnědé barvy a krátkým mohutným bělavým třeněm. Dužnina je křehká, voskovitá a v dutinách komůrkovitá. Vyrůstá v blízkosti tlejícího dřeva jehličnanů i listnáčů v časném jaru. Přestože bývá v některých zemích po důkladném povaření konzumován, obsahuje nebezpečný gyromitrin a může způsobit těžké otravy, pročež je považován za rizikový a jedovatý druh.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
- Výška plodnice
- Výška plodnice: 28–200 mm.
- Šířka plodnice
- Šířka plodnice: 70–150 mm.
Klobouk
- Tvar klobouku
- Tvar klobouku: nepravidelný.
Tvar klobouku: zploštělý (mírně, někdy).
Tvar klobouku: laločnatý.
Tvar klobouku: vejčitý (nepravidelný obrys). - Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: hrbolkatá.
Reliéf povrchu klobouku: žilnatá.
Reliéf povrchu klobouku: zvrásněná. - Pokryv klobouku
- Pokryv klobouku: holá.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: kaštanový.
Barva klobouku: okrově hnědý.
Barva klobouku: olivově žlutý.
u zralých plodnic: Barva klobouku: plavý.
u zralých plodnic: Barva klobouku: okrový.
u zralých plodnic: Barva klobouku: rezavohnědý.
u mladých plodnic: Barva klobouku: medový.
u mladých plodnic: Barva klobouku: v barvě slonovinové kosti (na okraji klobouku). - Připojení okraje ke třeni
- Připojení okraje ke třeni: Volný od třeně.
- Výška klobouku
- Výška klobouku: 16–81 mm.
- Vnitřek hlavičky / klobouku
- Vnitřek hlavičky / klobouku: částečně vyplněné.
- Kvalitativní délka laloků hlavičky
- Kvalitativní délka laloků hlavičky: krátký.
- Tvar konců laloků hlavičky
- Tvar konců laloků hlavičky: tupé.
- Připojení hlavičky ke třeni
- Připojení hlavičky ke třeni: více míst připojení.
- Šířka hlavičky / klobouku
- Šířka hlavičky / klobouku: 40–130 mm.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: záhybovitý.
Třeň a báze
- Barva třeně
- Barva třeně: v barvě slonovinové kosti.
Barva třeně: žlutavý.
Barva třeně: šedožlutý. - Reliéf povrchu třeně
- Reliéf povrchu třeně: brázditý.
- Vnitřek třeně
- Vnitřek třeně: dutý.
- Délka třeně
- Délka třeně: 40–60 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 30–50 mm.
- Zakrytí třeně hlavičkou
- Zakrytí třeně hlavičkou: téměř zcela zakrytý.
- Kvalitativní průměr třeně
- Kvalitativní průměr třeně: tlustý.
- Kvalitativní relativní délka třeně
- Kvalitativní relativní délka třeně: krátký.
- Zavalitost třeně
- Zavalitost třeně: statný.
- Poloha třeně vůči substrátu
- Poloha třeně vůči substrátu: zčásti zanořený.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bílý.
Barva dužniny: šedožlutý. - Chuť dužniny
- Chuť dužniny: slabý.
- Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení
- Odolnost dužniny proti zlomení nebo roztržení: křehký.
- Typ konzistence dužniny
- Typ konzistence dužniny: voskovitý.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: slabý.
Vůně dužniny: příjemný (dužnina).
Vůně dužniny: nevýrazný (dužnina). - Hodnocení příjemnosti chuti dužniny
- Hodnocení příjemnosti chuti dužniny: příjemná.
- Třída tloušťky dužniny
- Třída tloušťky dužniny: tenký.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les.
Stanoviště: jehličnatý les.
Stanoviště: smíšený les.
Stanoviště: Lesní mýtina. - Substrát
- Substrát: mrtvé dřevo.
Substrát: dřevo v zemi.
Substrát: půda. - Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: jednotlivě.
Způsob růstu plodnic: roztroušené skupiny. - Četnost výskytu
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od března do května.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedovatý
Právo
- Ochrana
- V Polsku nepodléhá druhové ochraně.
- Prodej
- V Polsku není povolen k prodeji ani k výrobě houbových výrobků.
Možná záměna
FAQ
Je ucháč obrovský jedlý?
Je považován za jedovatý druh, protože obsahuje prudký toxin gyromitrin způsobující vážná poškození orgánů.
V čem spočívá nebezpečí jeho jedu?
Toxin gyromitrin poškozuje jaterní tkáň, ledviny a nervový systém a může způsobit i smrtelnou otravu.
Odstraní se jed důkladným vařením?
Vaření snižuje množství toxinu, ale spolehlivě jej neodstraní, a navíc vdechování výparů je toxické.
Kdy se tento druh v lese vyskytuje?
Roste brzy na jaře, přibližně od konce března do května, těsně po odtání sněhové pokrývky.
Na jakých stanovištích roste?
Vyskytuje se ve vlhkých lesích v blízkosti tlejících pařezů a zbytků dřeva jehličnanů i listnáčů.
Konzumuje se v některých zemích?
Ve Finsku a východní Evropě byl dříve tradičně konzumován po speciální úpravě, dnes se to nedoporučuje.
Je vhodný k barvení textilu?
Nikoli, dužnina neobsahuje stabilní pigmenty a k barvení látek se nikdy nepoužívala.
Využíval se v lidové medicíně?
V některých východních oblastech se zevně přikládal naložený v lihu na revmatické klouby.
Má klobouk lupeny nebo rourky?
Nemá ani lupeny, ani rourky; jeho povrch je mozkovitě laločnatý, komůrkovitý a voskovitý.
Může se prodávat na trzích v ČR?
Ne, v České republice je jeho prodej na trhu zákonem zakázán kvůli vysokému riziku otravy.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- piestrzenica olbrzymia
- Platné vědecké jméno
- Maublancomyces gigas
- Další národní jména
- piestrzenicha olbrzymia, babie uszy
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si nános.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: vřetenovitý (téměř). Tvar výtrusu: elipsoidní.
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: ornamentovaný. Povrch výtrusu: ornamentovaný.
- Rozměry výtrusu
- Délka 25–34,5 µm, šířka 11,5–14 µm.
- Rozměry výtrusu
- Délka 18–24 µm, šířka 8–10 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Úrodnost půdy
- Úrodnost půdy: úrodná.
- Vlhkost půdy
- Vlhkost půdy: Vlhká.
- Obsah humusu
- Obsah humusu: humózní.
- Listnaté stromy v okolí
- Listnaté stromy v okolí: bříza.
Listnaté stromy v okolí: topol osika.
Listnaté stromy v okolí: lípa.
Listnaté stromy v okolí: habr.
Listnaté stromy v okolí: dub.
Listnaté stromy v okolí: buk.
Listnaté stromy v okolí: habr obecný a jasan ztepilý. - Jehličnaté stromy v okolí
- Jehličnaté stromy v okolí: smrk.
Jehličnaté stromy v okolí: smrk ztepilý.
Jehličnaté stromy v okolí: jedle bělokorá.
Jehličnaté stromy v okolí: modřín.
Jehličnaté stromy v okolí: borovice lesní. - Keře v okolí
- Keře v okolí: líska obecná, bez černý, javor mléč, třešeň ptačí, jasan ztepilý a brslen evropský.
- Rostliny bylinného patra v okolí
- Rostliny bylinného patra v okolí: javor mléč, bez černý, ostružiník řasnatý, ostružiník maliník, netýkavka malokvětá, kopřiva dvoudomá, mléčka zední, čistec lesní, česnáček lékařský, srha laločnatá, vlaštovičník větší, kuklík městský, kakost smrdutý, pižmovka mošusová, tořice japonská, lipnice hajní, sasanka hajní, bršlice kozí noha, pryskyřník prudký, rozrazil rezekvítek, metlice trsnatá, válečka lesní, svlačec rolní, šťavel kyselý a krtičník hlíznatý.
- Způsob výživy
- Způsob výživy: saprotrofní.
- Výšková pásma
- Geochemický charakter geologického podloží
- Geochemický charakter geologického podloží: kyselý.
Geochemický charakter geologického podloží: zásaditý.
Mimokulinární využití
V historické lidové praxi neměl tento druh uplatnění v tradičních řemeslech, jako je barvení tkanin nebo vydělávání kůží, neboť jeho křehká a vodnatá dužnina neobsahuje žádné pigmenty použitelné pro trvalé probarvení látek. V lidovém léčitelství některých izolovaných komunit na východě Evropy a na Sibiři se však sušené plodnice ojediněle používaly v zevních alkoholových výluzích na potírání bolavých kloubů při revmatismu a neuralgiích, přičemž se vycházelo z představy, že silná látka v houbě dokáže umrtvit chronickou bolest. Jiné doložené využití spočívalo v sušení plodnic v hospodářských staveních jako odpuzovače hmyzu, kdy se věřilo, že specifický zápach odhání moly a škůdce. V moderním kontextu slouží tento druh jako významný bioindikátor pro zachovalé staré lesní porosty s přirozenou kontinuitou rozkladu dřevní hmoty a je předmětem zájmu ochrany přírody.
Historie a kultura
Ucháč obrovský má pevné místo v kulturních tradicích severských a východních národů, kde byl jarní sběr ucháčovitých hub neodmyslitelnou součástí přechodu ze zimy do jara. V těchto regionech představoval první čerstvou houbovou úrodu po měsících odkázaných na zimní zásoby a byl vnímán jako symbol probouzející se přírody. V severské literatuře a etnografických záznamech se zachovaly popisy rodinných rituálů spojených s jeho vyhledáváním v tajících lesích. Zároveň však lidové pověsti varovaly před jeho zrádností a označovaly jej za houbu dvou tváří, která může člověka nasytit i zahubit, pokud není uctěna správným způsobem zpracování. V minulosti byl na trzích v baltských a skandinávských zemích běžnou komoditou. Ve střední Evropě se naopak setkával s nedůvěrou a v herbářích býval často odsuzován jako nebezpečný zástupce jarní flóry bez kulinářské hodnoty.
Jedlost a bezpečnost
Plodnice obsahují nebezpečný toxin gyromitrin, který se v těle rozkládá na toxický monometylhydrazin poškozující játra, ledviny a centrální nervový systém. Přestože koncentrace tohoto toxinu bývá u ucháče obrovského zpravidla nižší než u příbuzného ucháče obecného, kolísá v závislosti na stanovišti, počasí i konkrétním genotypu a nelze ji předem odhadnout. V některých severských a východních státech, zejména ve Finsku či Rusku, je tradičně sbírán a konzumován po opakovaném a důkladném povaření s vylitím vody nebo po dlouhodobém sušení na dobře větraném vzduchu, které část těkavého toxinu odstraní. Bezpečná příprava však není zaručena, protože i při vaření mohou unikat nebezpečné výpary a zbytkový toxin zůstává v dužnině přítomen. Z těchto důvodů se v moderní středoevropské mykologii konzumace zásadně nedoporučuje a druh je klasifikován jako jedovatý. Citlivost vůči toxinu je navíc přísně individuální.
Stanoviště a výskyt
Ucháč obrovský je typickým jarním druhem vyhledávajícím chladnější a vlhčí lesní biotopy. Roste v jehličnatých, smíšených i listnatých lesích, často v blízkosti tlejících pařezů, padlých kmenů a rozkládajícího se dřeva smrků, jedlí, borovic, bříz nebo osik. Upřednostňuje půdy bohaté na dřevní detrit, vlhké strže, okraje lesních cest a prosvětlené paseky v podhorských i horských polohách, i když se lokálně objevuje i v nížinných lužních lesích. Zeměpisně je rozšířen v mírném a boreálním pásmu severní polokoule od střední a severní Evropy přes Sibiř, zatímco historické záznamy ze Severní Ameriky odpovídají příbuzným druhům (G. korfii, G. montana a G. americanigigas). Plodnice se objevují brzy na jaře, bezprostředně po roztání sněhu od konce března do května, výjimečně v chladných polohách ještě počátkem června. V jižnějších a teplejších oblastech je jeho růst výrazně kratší a nastupuje dříve, zatímco v severských státech a horských údolích tvoří hlavní vlnu výskytu až během května, kdy půda dostatečně povolí a absorbuje jarní vláhu.
Zdroje
- příroda Vysočiny, Gyromitra gigas (Krombh.) Cooke – ucháč obrovský v Kraji Vysočina
- retained-915083ea745adef0
- Carbone 2018 — polski opis materiału i metod oraz źródłowe wyniki G.gigas
- Ekologia.pl — Piestrzenica olbrzymia, atlas internetowy
- Golis i Konatowska 2013 — stanowisko G.gigas w Parku Krajobrazowym Promno, druk142–145
- Karg i Kujawa 2011 — stanowisko G.gigas w Lesie Rąbiń, druk108–109
- Lasy Państwowe 2019 — Nietypowy grzyb znaleziony w bieszczadzkich lasach
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Ustalenia źródłowe: jadalność, spożycie i wykorzystanie
- Jedlost
- Jedovatý — źródło oznaczenia
Dirks i in.2023 — Not all bad: rozkład gyromitryny i metoda UHPLC · Dirks2023, tabela2 a diskuse PDF9–13: Toxic pro evropský G.gigas, hodnocení autora založené na starší literatuře. Není výsledkem vlastního pozitivního testu2023 této variety druhu. Badanie2024 uvádí čtyři výsledky nezjištění a nestanovuje bezpečnost konzumace.
Lasy Państwowe2019 — Nietypowy grzyb znaleziony w bieszczadzkich lasach · Informace LP2019: nedoporučuje konzumaci, pojednává o gyromitrinu a riziku záměny. Sekundární zhodnocení, nikoli analytické stanovení.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Maublancomyces gigas
Vědecké názvy a taxonomie
Ucháč obrovský patří do čeledi desticovitých (Discinaceae). Ve fylogenomické revizi Dirkse a spolupracovníků z roku 2025 byl evropský taxon klasifikován jako Maublancomyces gigas (Krombh.) Herter, 1950. Vědci rozdělili čeleď Discinaceae do deseti rodů a přijali jméno Maublancomyces jako nejčasnější dostupné pro skupinu, jejímž typovým druhem je právě M. gigas. Pod tímto jménem taxon figuruje také v systému NCBI Taxonomy.
Vědecké názvy a taxonomie
Nomenklatorická pojetí v mykologických databázích zůstávají nejednotná. V Index Fungorum je jako preferované jméno uvedeno Discina gigas (Krombh.) Eckblad, 1968, zatímco v přehledu Species Fungorum je kombinace Maublancomyces gigas považována za její synonymum. Jde o odlišné systematické interpretace téže evropské houby, nikoli o samostatné taxony lišící se barvou či rozměry. Databáze NCBI Taxonomy pořádá sekvenční data a nepředstavuje rozhodující taxonomickou autoritu.
Vědecké názvy a taxonomie
Basionymem druhu je Helvella gigas Krombh. popsaný v roce 1834. V literatuře se vyskytují také kombinace Gyromitra gigas, Discina gigas, Neogyromitra gigas a Mitrophora gigas. V případě jména Gyromitra gigas bývá autorství kombinace uváděno různě: Index Fungorum uvádí (Krombh.) Quél., 1873, zatímco NCBI uvádí (Krombh.) Cooke, 1878.
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Europejskie G.gigas sensu stricto, epityp TUR-A208088 z2018, w ujęciu rodzaju Maublancomyces przyjętym w2025. Rozdzielenie kompleksu w2022 wymaga odrębności G.ussuriensis, G.americanigigas, G.montana i G.ticiniana. Dawne szerokie użycia nazwy w Ameryce oraz nierozpoznane kliniczne próbki nie otrzymują wstecznego współczesnego oznaczenia. Rozbieżności preferencji rejestrów i autorstwa historycznych kombinacji zachowane.
[16] [12] [10] [14] [26] [18] [20] [21] [31]
Ekologie a rozšíření
- Četnost výskytu
- Evropské sběry popsané v práci Carbone a kol. (2018): Četnost výskytu: nepříliš častý. [15]
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Vřecka
- Počet výtrusů ve vřecku
- Počet výtrusů ve vřecku: 8. [15]
- Původ báze vřecka
- Původ báze vřecka: Vznikající z háčků. [15]
- Způsob otevírání vřecka
- Způsob otevírání vřecka: otevírající se víčkem. [15]
- Celková délka vřecka
- Celková délka vřecka: 290–330 µm. [15]
- Přítomnost vřecek
- Přítomnost vřecek: přítomný. [15]
- Tvar vřecka
- Tvar vřecka: válcovitý. [15]
- Šířka vřecka
- Šířka vřecka: 19–21 µm. [15]
Ostatní laboratorní znaky
- Průměr buněk excipula
- Průměr buněk excipula: do 35 µm. [15]
- Přehrádky hyf excipula
- Přehrádky hyf excipula: přehrádkovaný. [15]
- Kvalitativní tloušťka stěn hyf excipula
- Kvalitativní tloušťka stěn hyf excipula: tenkostěnný. [15]
Kvalitativní tloušťka stěn hyf excipula: tlustostěnný. [15] - Tloušťka stěny hyfy excipula
- Tloušťka stěny hyfy excipula: 0,8 µm (průměr). [15]
- Šířka hyf excipula
- Šířka hyf excipula: 7–25 µm. [15]
- Optický vzhled prvků excipula
- Optický vzhled prvků excipula: hyalinní. [15]
Optický vzhled prvků excipula: hyalinní. [15]
Optický vzhled prvků excipula: hyalinní. [15] - Stavba excipula
- Stavba excipula: textura intricata. [15]
Stavba excipula: textura globulosa. [15]
Stavba excipula: textura angularis. [15]
Stavba excipula: textura globulosa (téměř). [15] - Mikroskopická barva parafýzy
- Mikroskopická barva parafýzy: hnědý. [15]
- Poloha pigmentu v parafýzách
- Poloha pigmentu v parafýzách: horní část parafýzy. [15]
- Přítomnost pigmentu v parafýzách
- Přítomnost pigmentu v parafýzách: přítomný. [15]
- Přehrádky parafýzy
- Přehrádky parafýzy: přehrádkovaný. [15]
- Tvar parafýzy
- Tvar parafýzy: válcovitý. [15]
- Zduření parafýzy
- Zduření parafýzy: ztlustlá. [15]
- Šířka parafýzy
- Šířka parafýzy: do 11 µm. [15]
Sekvence DNA
- Sekvence
Gyromitra gigas; ITS; MH938664; LK95.04.08
- Sekvence
Gyromitra gigas; LSU nrDNA; MH938310; LK95.04.08
- Sekvence
Gyromitra gigas; ITS; MH938665; LY NV2007.04.20
- Sekvence
Gyromitra gigas; LSU nrDNA; MH938311; LY NV2007.04.20
- Sekvence
Gyromitra gigas; ITS; MH938663; TUR-A208088
- Sekvence
Gyromitra gigas; LSU nrDNA; MH938309; TUR-A208088
- Sekvence
Gyromitra gigas; ITS; MH938666; TUR-A208089
- Sekvence
Gyromitra gigas; ITS; MH938667; TUR-A208091
- Sekvence
Gyromitra gigas; LSU nrDNA; MH938312; TUR-A208091
- Sekvence
Gyromitra gigas; ITS; MH938668; TUR-A208092
- Sekvence
Gyromitra gigas; LSU nrDNA; MH938313; TUR-A208092
- Sekvence
Gyromitra gigas; ITS; MH938669; TUR-A208093
- Sekvence
Gyromitra gigas; LSU nrDNA; MH938314; TUR-A208093
Výtrusy
- Přítomnost polárních výrůstků askospory
- Přítomnost polárních výrůstků askospory: přítomný. [15]
- Rozsah polárních výrůstků na stěně askospory
- Rozsah polárních výrůstků na stěně askospory: nesbíhající po stěně. [15]
- Výška polárních výrůstků askospory
- Výška polárních výrůstků askospory: do 2,5 µm. [15]
- Poloha polárních výrůstků askospory
- Poloha polárních výrůstků askospory: bipolární. [15]
- Tvar polárních výrůstků askospory
- Tvar polárních výrůstků askospory: tupý. [15]
Tvar polárních výrůstků askospory: uťatý. [15] - Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: hyalinní. [4]
- Přítomnost lipidových tělísek
- Přítomnost lipidových tělísek: přítomný. [15]
- Rozmístění lipidových tělísek
- Rozmístění lipidových tělísek: středový a na pólech. [15]
- Počet lipidových kapek ve výtrusu
- Počet lipidových kapek ve výtrusu: 3. [15]
- Průměr lipidových kapek
- Průměr lipidových kapek: do 3 µm (kapka u pólu). [15]
Průměr lipidových kapek: 9–10 µm (kapka uprostřed). [15] - Forma ornamentace výtrusů
- Forma ornamentace výtrusů: žebrovaná. [15]
Forma ornamentace výtrusů: bradavičnatá. [4]
Forma ornamentace výtrusů: žebrovaná. [25] - Spojení prvků ornamentiky
- Spojení prvků ornamentiky: neúplná síťka. [15]
- Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 2,1–2,75. [15]
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: elipsoidní. [15]
Tvar výtrusu: vřetenovitý (téměř). [15]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [4] - Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: ornamentovaný. [15]
Povrch výtrusu: ornamentovaný. [4]
Povrch výtrusu: ornamentovaný. [25] - Symetrie výtrusu
- Symetrie výtrusu: v profilu nestejnostranný. [15]
- Tloušťka stěny výtrusu
- Tloušťka stěny výtrusu: do 1 µm. [15]
Materiál a metody výzkumu
Studie složení a aktivity — materiál a omezení
Materiál: Historické tři evropské položky označené jako G. gigas, Viernstein/Jurenitsch/Kubelka 1980, převzaté výhradně z diskuse Dirkse 2023. Dva pozitivní výsledky 0,05 a 0,74 mg/kg čerstvého materiálu; plynová chromatografie podle citujícího autora. Čísla položek, DNA ani úplný originál nebyly získány.
Rozsah rešerše: Výňatky ze zdrojů.
Byl prostudován výňatek ze zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Omezení: Sekundární převzetí starších výsledků; původní práce 1980 nebyla prostudována. Historické určení bez retrospektivního potvrzení identity pomocí DNA. Dva samostatně uváděné výsledky, bez přepočtu na sušinu a bez vyvození současného rozpětí pro druh. Třetí historický výsledek bez detekce nepředstavuje nulovou koncentraci; výsledky autoři 2023 znovu neověřovali.
Studie složení a aktivity — materiál a omezení
Materiál: Čtyři sušené položky G. gigas z Německa/Bavorska: MICH345132 (ITS PP188425, LSU PP188416), MICH345140 (ITS PP188427, LSU PP188418), MICH345141 (ITS PP188428, LSU PP188419), MICH345151 (ITS PP188429, LSU PP188420). Stanovení gyromitrinu qTOF LC/MS; tabulka 1 a §2–3 Lagrange 2024.
Rozsah rešerše: Plný text.
Omezení: V žádné ze čtyř položek nebyla sloučenina zjištěna; nebyla jim přiřazena nulová koncentrace. V převzatém výsledku není uveden číselný LOD, který nebyl převzat z jiné práce. Nejedná se o záruku nepřítomnosti v rámci celého druhu, polský vzorek ani výsledek týkající se bezpečnosti konzumace.
Archiwalny opis siedliska
W środkowoeuropejskich lasach owocnikom towarzyszą najczęściej brzozy, osiki, świerki, lipy, graby oraz dęby.
W skali europejskiej piestrzenica olbrzymia jest grzybem spotykanym niezbyt często, choć w sprzyjających sezonach potrafi pojawiać się lokalnie w dużej liczbie owocników.
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- 18–24 µm [9]
Materiał badania: Materiał świeży i suszony europejskiego Gyromitra gigas sensu stricto z opracowania Carbone i in.(2018). Opis zbiorczy; epityp TUR-A208088, Těptín w Czechach,27.04.2018, ITS MH938663 i LSU MH938309. Podsumowania nie przypisano w całości jednemu okazowi ani Polsce. 27–32 µm (skrajnie 25–34,5 µm) [15] - Výsledky zaznamenané v pramenech — Šířka výtrusu
- Materiał badania: Materiał świeży i suszony europejskiego Gyromitra gigas sensu stricto z opracowania Carbone i in.(2018). Opis zbiorczy; epityp TUR-A208088, Těptín w Czechach,27.04.2018, ITS MH938663 i LSU MH938309. Podsumowania nie przypisano w całości jednemu okazowi ani Polsce. 12–13 µm (skrajnie 11,5–14 µm) [15]
8–10 µm [9]
Metody i zapisy źródłowe — Materiał świeży i suszony europejskiego Gyromitra gigas sensu stricto z opracowania Carbone i in.(2018). Opis zbiorczy; epityp TUR-A208088, Těptín w Czechach,27.04.2018, ITS MH938663 i LSU MH938309. Podsumowania nie przypisano w całości jednemu okazowi ani Polsce.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: woda. Opis metody w źródle: Carbone2018, druk188/PDF2: mikroskopia świetlna OlympusCX31 i CX41, obiektywy10×,40×,60× i100× immersyjny. Preparaty w wodzie do pomiarów i pigmentacji. W pracy używano także odczynnika Melzera, błękitu bawełnianego, czerwieni Kongo i5%KOH; bez dopisywania konkretnego niepodanego odczynnika do pojedynczej obserwacji.
Średnica komórek ekscypulum — zapis źródłowy: „hyaline cells up to35µm in diameter; no lower bound” [15]
Przegrody strzępek ekscypulum — zapis źródłowy: „medullary hyphae septate” [15]
Kształt strzępek ekscypulum — zapis źródłowy: „hyaline cylindrical septate hyphae” [15]
Kształt strzępek ekscypulum — zapis źródłowy: „external hyphae cylindrical to clavate; alternatives, no combined shape inferred” [15]
Jakościowa grubość ścian strzępek ekscypulum — zapis źródłowy: „external hyphae thin-walled; not the medullary mean wall value” [15]
Jakościowa grubość ścian strzępek ekscypulum — zapis źródłowy: „Carbone2018, druk192/PDF6: excipulum_hypha_wall_class” [15]
Grubość ściany strzępki ekscypulum — zapis źródłowy: „Medullary excipulum: av.0.8µm thick-walled; średnia0,8µm, nie zakres ani ściana zarodnika.” [15]
Szerokość strzępek ekscypulum — zapis źródłowy: „medullary hyphae7–12µm broad, sometimes inflated up to25µm” [15]
Wygląd optyczny elementów ekscypulum — zapis źródłowy: „hyaline source-described elements” [15]
Budowa ekscypulum — zapis źródłowy: „Medullary excipulum of textura intricata” [15]
Budowa ekscypulum — zapis źródłowy: „Ectal excipulum of a textura globulosa to subglobulosa/angularis” [15]
Budowa ekscypulum — zapis źródłowy: „Carbone2018, druk192/PDF6: excipulum_structure” [15]
Barwa mikroskopowa wstawki — zapis źródłowy: „brown pigment in upper part; not whole-cell brown or chemical response” [15]
Położenie pigmentu we wstawkach — zapis źródłowy: „brown pigment in the upper part of the paraphysis” [15]
Obecność pigmentu we wstawkach — zapis źródłowy: „paraphyses containing brown pigment in the upper part” [15]
Grubość ściany zarodnika — zapis źródłowy: „wall up to0.8–1µm; only upper ceiling1 encoded, literal upper band retained” [15]
Metody i zapisy źródłowe — Materiał świeży i suszony europejskiego Gyromitra gigas sensu stricto z opracowania Carbone i in.(2018). Opis zbiorczy; epityp TUR-A208088, Těptín w Czechach,27.04.2018, ITS MH938663 i LSU MH938309. Podsumowania nie przypisano w całości jednemu okazowi ani Polsce.
Identyfikacja kropli: nierozstrzygnięta.
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: woda. Opis metody w źródle: Carbone2018, druk188/PDF2: mikroskopia świetlna OlympusCX31 i CX41, obiektywy10×,40×,60× i100× immersyjny. Preparaty w wodzie do pomiarów i pigmentacji. W pracy używano także odczynnika Melzera, błękitu bawełnianego, czerwieni Kongo i5%KOH; bez dopisywania konkretnego niepodanego odczynnika do pojedynczej obserwacji.
Przegrody wstawki; Kształt wstawki; Szerokość wstawki — zapis źródłowy: „Wstawki cylindryczne, z przegrodami; szczyt do 11 µm szerokości, z brązowym pigmentem.” [15]
Nabrzmienie wstawki — zapis źródłowy: „Carbone2018, druk192/PDF6: paraphyses enlarged at the top. Nabrzmienie szczytu osobno od cylindrycznego kształtu wstawki, bez dopisania stopnia lub maczugowatości.” [15]
Obecność polarnych wyrostków askospory; Zasięg polarnych wyrostków na ścianie askospory; Wysokość polarnych wyrostków askospory; Położenie polarnych wyrostków askospory; Kształt polarnych wyrostków askospory — zapis źródłowy: „Na obu biegunach tępe, czasem ścięte, niezbiegające apikule, do 2,5 µm wysokości. Nie zastąpiono pojęcia niezbiegające pojęciem zlania wypustek.” [15]
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Carbone et al. 2018: (25–)27–32(–34,5) × (11,5–)12–13(–14) µm; najczęściej 27–30 × 12–13 µm; n>50 w opisie. Metodyka co najmniej 25–30 wolnych dojrzałych zarodników/kolekcję.” [15]
Forma ornamentacji zarodnika; Połączenie elementów ornamentacji; Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „Niskie grzbiety tworzące przeważnie niepełną siateczkę; widoczne także bez błękitu bawełnianego przy obiektywie immersyjnym 100× (nie całkowite powiększenie 100×).” [15]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Iloraz długości i szerokości Q: (2,1–)2,2–2,5(–2,75); osobny pomiar, nie nowy opis tej samej długości.” [15]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Elipsoidalne do prawie wrzecionowatych, czasem nierównoboczne.” [15]
Symetria zarodnika — zapis źródłowy: „Carbone2018, druk192/PDF6: sometimes inequilateral. Zmienność jawnie źródłowa, bez dopisania częstości liczbowej lub równoboczności pozostałych zarodników.” [15]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["Gyromitra gigas sensu stricto Carbone et al.2018", {}, null, null]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Hialinowe zarodniki.” [4]
Metody i zapisy źródłowe — M.Snowarski GRej Gyromitra gigas
Metody i zapisy źródłowe — Materiał świeży i suszony europejskiego Gyromitra gigas sensu stricto z opracowania Carbone i in.(2018). Opis zbiorczy; epityp TUR-A208088, Těptín w Czechach,27.04.2018, ITS MH938663 i LSU MH938309. Podsumowania nie przypisano w całości jednemu okazowi ani Polsce.
Identyfikacja kropli: lipidowa (potwierdzona).
Metoda źródłowa. Technika: mikroskopia świetlna (LM). Medium: woda. Opis metody w źródle: Carbone2018, druk188/PDF2: mikroskopia świetlna OlympusCX31 i CX41, obiektywy10×,40×,60× i100× immersyjny. Preparaty w wodzie do pomiarów i pigmentacji. W pracy używano także odczynnika Melzera, błękitu bawełnianego, czerwieni Kongo i5%KOH; bez dopisywania konkretnego niepodanego odczynnika do pojedynczej obserwacji.
Rozmieszczenie ciał lipidowych — zapis źródłowy: „one large central oil drop and two small polar oil drops, one at each pole — współwystępowanie w tej samej askosporze, Carbone2018 druk192/PDF6.” [15]
Liczba kropli lipidowych w zarodniku — zapis źródłowy: „one central plus two polar oil drops:1+2=3 per ascospore; not sample N” [15]
Średnica kropli lipidowych — zapis źródłowy: „large central oil drop9–10µm” [15]
Średnica kropli lipidowych — zapis źródłowy: „two small polar oil drops, up to3µm; no lower bound given” [15]
Obecność ciał lipidowych — zapis źródłowy: „one large central oil drop and two small polar oil drops” [15]
Metody i zapisy źródłowe — Exact source material and scope: ["Gyromitra gigas sensu grzyby.pl", {}, null, null]
Metody i zapisy źródłowe — Historycznie oznaczony G.gigas, Lohja/Torhola, Finlandia,6.06.1972, H.Harmaja, zielnik H. Wysuszony na powietrzu fragment hymenium; nie materiał polski i nie rozpoznanie molekularne.
Metoda źródłowa. Technika: skaningowa mikroskopia elektronowa (SEM). Opis metody w źródle: Skaningowa mikroskopia elektronowa JSM-U3, fragment hymenium wysuszony na powietrzu i pokryty złotem. Rycina9: G.gigas przy3900×. Bez dopisania niepodanego wymiaru ornamentacji.
Forma ornamentacji zarodnika; Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „SEM: raised ridges, frequently in G.gigas tending to form an indistinct reticulate pattern; własny fiński okaz, druk6 i9.” [25]
Názvy a rozsah druhu
Polský název: Hlavním názvem zůstává piestrzenica olbrzymia, používaný v polských popisech lokalit a atlasu Snowarského. Piestrzenicha olbrzymia a babie uszy jsou doloženy v nezávislém internetovém atlasu; jedná se o dokumentaci lidových názvů, bez důkazu jejich výlučnosti pro jeden druh. Nepotvrzená dřívější piestrzenica wielka zůstává nerozhodnutá.
Vědecký název: Přijaté fylogenomické pojetí Dirkse et al. (2025) odůvodňuje název Maublancomyces gigas a prioritu rodového jména Hertera z roku 1950. Tato kombinace nebyla vytvořena teprve v roce 2025. Discina gigas je dřívější kombinací vztahující se ke stejnému typu a zůstává preferovaným názvem v části registrů; rozpory mezi registry nebyly zamlčeny.
Historická označení: Výsledky severoamerických hub dříve označovaných jako G. gigas nebyly automaticky přeneseny na evropský druh. Miller et al. (2022) na základě ITS a LSU oddělují G. gigas s.s., G. ussuriensis a nový G. americanigigas. Starší synonymizace G. ussuriensis v práci 2018 tedy není bezpodmínečně platným sloučením druhů.
Materiál a metody mikroskopického popisu
Materiál: Popis Carbone et al. (2018) zahrnuje čerstvý i sušený materiál z evropských sběrů. Epityp TUR-A208088 pochází z Těptína v České republice, z 27. dubna roku 2018; odpovídají mu sekvence ITS MH938663 a LSU MH938309. Souhrnný popis nebyl přiřazen výhradně tomuto jedinému exempláři. Profil karty pro Polsko neznamená polský původ tohoto materiálu.
Pozorování: Byly použity světelné mikroskopy OlympusCX31 a CX41 a objektivy 10 ×, 40 ×, 60 × a 100 × s imerzí. Měření a pigmentace byly pozorovány ve vodě; v práci bylo použito také Melzerovo činidlo, bavlníková modř, kongočerveň a 5% KOH. K výsledku nebylo doplněno činidlo, které mu autor jednoznačně nepřiřadil, ani nebylo mikroskopické použití KOH zaměněno za makroskopický barevný test.
Měření výtrusů: Metody vyžadují nejméně 25–30 přirozeně uvolněných výtrusů z každého zralého sběru. Popis druhu uvádí n > 50 a obvyklé rozměry 27–32 × 12–13 µm s krajními hodnotami 25–34,5 × 11,5–14 µm; Q obvykle 2,2–2,5, v krajních případech 2,1–2,75. Hranice každé osy byly zachovány, bez výpočtu Q z nezávislých krajních hodnot. Nejčastější rozsah 27–30 × 12–13 µm zůstává dodatečnou zdrojovou informací.
Rozpor v atlase: Snowarski uvádí 18–24 × 8–10 µm. Jde o samostatný atlasový popis bez doloženého počtu, zralosti a metody měření v přečteném hesle. Nebyl považován za druhý vzorek téhož výzkumu ani nebyl rozdíl připsán konkrétní příčině. Původní popis 2018 a starší atlasové hodnoty si zachovávají samostatné zdroje a kontexty.
Rozlišení znaků: Zdrojové subfusoid bylo zaznamenáno jako vřetenovitý tvar se samostatným vyjádřením přiblížení. Někdy nerovnostranný profil a rozšíření vrcholu parafýzy představují samostatná pozorování. Uvedená průměrná tloušťka stěny hyf dřeně 0,8 µm není tloušťkou stěny výtrusu ani rozsahem min–max. U protáhlých buněk vnější vrstvy zápis do 40 × 55 µm nepojmenovává osy; nebyly jim svévolně přiřazeny popisky délky a šířky.
Lipidová tělíska: V téže askospoře se nachází jedna velká centrální lipidová kapka a dvě menší kapky u pólů. Počet kapek je 3; průměr centrální kapky činí 9–10 µm a polárních kapek do 3 µm. Zápis rozmístění dokládá současný výskyt v jediném výtrusu.
Polsko: podklad právního výsledku
Ochrana: V platné vyhlášce z roku 2014 se ucháč obrovský pod svým polským názvem ani ověřenými vědeckými názvy nenachází. Uvedené druhy Gyromitra ambigua a G. fastigiata se týkají jiných druhů. Morchella gigas je název u smrže polovolného, nikoli Gyromitra gigas. Červený seznam a návrh LC nejsou seznamem zákonné ochrany.
Obchod: Byla prověřena příloha 1 jednotného znění vyhlášeného 3. března 2026, položky 1–72. Nezahrnuje zkoumaný taxon ani hromadně jeho rod. Výsledek se týká polského povolení k uvádění na trh a ke zpracování; neřeší všechny místní zákazy sběru.
Původní SEM zkoumání výtrusů z roku 1976
Materiál a metoda: Harmaja zkoumal v SEM materiál šesti exemplářů pěti druhů. G. gigas reprezentoval exemplář z Torholy v okolí Lohji ve Finsku, sebraný 6. června 1972 autorem a uložený v herbáři H. Na vzduchu usušený fragment hymenia byl pokoven zlatem a pozorován mikroskopem JSM-U3 v Helsinkách. Historické určení nebylo v této práci ověřeno sekvencemi DNA; nejedná se o polský materiál.
Výsledek a rozsah: Výtrusy zkoumaného G. gigas měly ornamentovaný povrch s vyvýšenými hřebeny, často tvořícími nezřetelnou síťkovitou strukturu. Obrázek 9 znázorňuje tento exemplář při zvětšení 3900×. Jedná se o pozorování v řádkovacím elektronovém mikroskopu. Výsledek zůstává v Badateli a nenahrazuje popis povrchu viditelného ve světelném mikroskopu; ze snímku nebyla vyvozena číselně neuvedená výška ornamentace.
Hranice interpretace: Nezřetelná tendence k síťkování nerozhoduje o tom, zda prvky ornamentace uzavírají oka. Tento popis nepotvrzuje ani úplnou, ani neúplnou síťku ve smyslu samostatně rozlišovaných morfologických znaků.
Zdrojová dokumentace
Zjištění zdroje: Kislitsina a spoluautoři (2021) prozkoumali materiál označený Gyromitra gigas z Kirovské oblasti. Výška plodnic činila 28–113 mm, v průměru 60,2 ± 3,5 mm; výška klobouku 16–81 mm, třeně 7–50 mm a průměr apothecia 21–132 mm. Zdroj uvádí také možnost, že celá plodnice dosáhne průměru 300 mm. Hmotnost činila 3–219 g, v průměru 63,1 ± 8,03 g, CV = 37%. Nebyl uveden počet vzorků, definice znaménka ± ani čerstvý či suchý stav materiálu; tyto údaje nebyly domýšleny.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Polskie publikowane stanowiska: trzy owocniki LasRąbiń 17.04.2011 i stanowisko Promno 25.04.2013. Opisy oznaczone przez autorów, bez współczesnego potwierdzenia DNA.
Rozsah prostudování: Úplný text.
Datum přehledu: 18.10.2026.
Omezení: Potvrzení publikovaných lokalit, nikoli úplný aktuální atlas rozšíření 2026 ani důkaz přítomnosti na každé dřívější lokalitě. Plný text celostátního přehledu Kujawa 2012 nebyl prostudován; jeho abstrakt nenahrazuje vlastní popisy lokalit.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Opublikowany polski zbiór z województwa świętokrzyskiego.
Rozsah rešerše: Fragmenty zdrojů.
Přečten byl fragment zdroje; úplný text a metody nebyly ověřeny.
Datum revize: 21.10.2026.
Omezení: Původní určení a rozsah pojmu byly zachovány. Nebylo deklarováno nové zkoumání položek ani prostudování všech publikací citovaných zdrojem.
Rozsah zpracování
Požadované kontroly jsou vypořádány.
Právní základ a rozsah hodnocení
Analytické výsledky
Složení a laboratorní aktivita
- Kvantitativní obsah složky v materiálu
- Kvantitativní obsah složky v materiálu: 0,05 mg/kg (gyromitrin, určení podle historického zdroje, vztaženo na čerstvou hmotnost, uvedená hodnota). [19] [33]
Kvantitativní obsah složky v materiálu: 0,74 mg/kg (gyromitrin, určení podle historického zdroje, vztaženo na čerstvou hmotnost, uvedená hodnota). [19] [33]
Gyromitrin: výsledky výzkumu a hranice důkazů
Starší výsledek: Dirks et al. (2023) uvádějí stanovení Viernsteina et al. (1980): gyromitrin byl zjištěn ve dvou ze tří evropských položek označených jako G. gigas, v množství 0,05 a 0,74 mg/kg čerstvého materiálu. Jedná se o sekundární převzetí. Originál práce 1980 nebyl k dispozici, takže nebylo možné nezávisle ověřit určení druhu, úplná data a nejistoty ani přesný protokol. Tyto hodnoty nebyly vztaženy k sušině.
Rozsah práce 2023: Tabulka 2 v práci Dirkse uvádí pro G. gigas hodnocení Toxic a Present založené na citované literatuře. Vlastní série 66 položek a 105 testů není novým pozitivním stanovením pro evropský G. gigas s.s. Výsledky ostatních zástupců někdejšího komplexu gigas nebyly přeneseny na tento druh. Hodnocení autora bylo zaznamenáno odděleně od analytických výsledků.
Čtyři výsledky 2024: Lagrange et al. (2024) analyzovali sušené německé položky G. gigas metodou qTOF LC/MS. Ve čtyřech položkách MICH345132, MICH345140, MICH345141 a MICH345151 nebyl gyromitrin detekován. Tabulka 1 uvádí pro ně ITS PP188425, PP188427, PP188428, PP188429 a LSU PP188416, PP188418, PP188419, PP188420. Výsledek nedetekování neznamená nulovou koncentraci, záruku nepřítomnosti ve všech plodnicích ani důkaz bezpečnosti konzumace. Neuvedená číselná mez detekce nebyla svévolně doplněna.
Korekce materiálu ALS: V práci 2024 opětovné určení francouzských vzorků spojených s dřívější hypotézou ALS prokázalo G. esculenta a G. venenata, nikoli G. gigas. Spojitost těchto vzorků s ohniskem nemoci nebyla připsána ucháči obrovskému. Výsledky NAT2 se týkají lidí a nejsou chemickou vlastností houby.
Zprávy o otravách: Byl prostudován originál Kubičky (1966): čtyři případy z roku 1965 zahrnovaly celkem 13 osob a jedno úmrtí. Úmrtí v případě č. 1 bylo spojováno s G. esculenta; laboratoř prokázala její zralé výtrusy. Údajná Neogyromitra gigas se týkala samostatného případu č. 2: dvou mužů a popisu velkých, šedohnědých hub s tlustým třeněm. Houby z tohoto případu nebyly mikroskopovány. Hospitalizovaný muž byl po zlepšení stavu po 10 dnech propuštěn; další osud druhého sběratele autor nezjistil. Případ č. 2 není popisem úmrtí ani spolehlivým určením moderního G. gigas s.s.
Omezení historického popisu: Kubička upozorňuje na absenci chemických a bakteriologických rozborů těchto událostí. Úvahy o mikroorganismech a vzniku toxických produktů jsou historickými hypotézami autora. Nepředstavují analytickou identifikaci gyromitrinu v domnělém G. gigas ani experiment prokazující mechanismus otravy tímto druhem.
Závěr z přehledu: Starší sekundárně citované pozitivní výsledky a čtyři současné výsledky bez detekce nestanovují jednotný obsah pro celý druh. Ve výzkumech a jejich interpretaci byl zachován materiál, datum, identita, metoda i omezení. Původní klasifikace jedovatý nebyla nahrazena prokázaným smrtelným účinkem ani potvrzenou jedlostí.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Dirks a spoluautoři (2023) představili metodu UHPLC a zkoumání mnoha vzorků Discinaceae. Poukázali na potřebu dalšího výzkumu evropských populací.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Toxikologický přehled z roku 2020 poukazoval na nedostatek důkazů o přítomnosti gyromitrinu u G. gigas, avšak pozdější práce shrnují jak historické pozitivní výsledky, tak novější negativní.
Nejdůležitější látky a jejich účinky
Gyromitrin podléhá v organismu a vodním prostředí hydrolýze na toxické deriváty: N-methyl-N-formylhydrazin a monomethylhydrazin.
Přehled využití a genomických dat
Nekulinářská využití: Byly prověřeny publikace a dotazy týkající se bylinářského, léčebného, technického a barvířského využití, extraktů a biologické aktivity pod názvy Gyromitra gigas, Discina gigas a Maublancomyces gigas. V prostudovaném materiálu nebyla nalezena doložená praxe ani výsledek specifický pro tento druh, který by odůvodňoval doplnění krátkého oddílu Využití. Jde o výsledek tohoto přehledu, nikoli o důkaz neexistence jiných prací.
Vyvozování trofie: Fylogenomika 2025 zahrnuje 75 genomů a 1542 jednokopiových ortologů. Autoři z genomů vyvozují předpoklady pro saprotrofii většiny Discinaceae s výjimkou rodu Hydnotrya. Jde o srovnávací závěr; nebyl převeden v experimentálně doloženou výživu konkrétního exempláře G. gigas ani v mykorhizu s každou okolní rostlinou.
Ekologické výzkumy
Výskyt a fruktifikace v Polsku
Publikované lokality: Karg a Kujawa popsali tři plodnice nalezené 17. dubna roku 2011 v lese Rąbiń, v přibližně 35leté modřínové výsadbě se střemchou pozdní. Lokalita byla poměrně suchá. Golis a Konatowska popsali plodnici z 25. dubna roku 2013 u lesní cesty poblíž jezera Brzostek v chráněné krajinné oblasti Promno. Jedná se o publikovaná určení autorů, bez doplněného současného potvrzení DNA.
Období: Rozmezí pro Polsko březen–květen je výslovně uvedeno v publikaci Karga a Kujawy. Golis a Konatowska uvádějí duben–polovinu května v popisné části odkazující na dřívější literaturu. Dvě data jednotlivých nálezů sama o sobě nestanovují sezónu. Zahraniční prodloužení sezóny v Alpách do června nebylo použito jako polské období.
Okolní vegetace: Seznam z Promna byl sestaven 3. července roku 2013, tedy až po datu nálezu plodnice. Byla zachována autory popsaná patra: stromy, keře a bylinné patro. Borovice lesní, habr a jasan tvoří stromové patro, líska a třešeň ptáčnice se vyskytují v keřovém patře. Kopřiva dvoudomá je součástí bylinného patra. Tyto vazby nedokazují mykorhizu ani přímý růstový substrát.
Úroveň zdrojů: Úrodné dubohabřiny a lužní lesy představují druhový popis v úvodu autorky Golis a Konatowské, nikoli měření úrodnosti u plodnice. Vlhké půdy popisuje informace státních lesů (Lasy Państwowe) a humózní podklad atlas Ekologia.pl. Jedná se o dostupné popisné údaje se zachovanou úrovní ověření. Suchá lokalita 2011 nebyla přeměněna ve všeobecnou preferenci suchých půd.
Hodnocení ohrožení: Abstrakt Kujawa et al. (2012) uvádí 40 tehdejších lokalit a navrhuje LC. Starší kategorie V z červeného seznamu 2006 i autorský návrh 2012 si zachovávají svá data a charakter. Žádný z nich není výsledkem aktuálního sčítání lokalit 2026 ani základem pro zákonnou ochranu. Celý článek 2012 nebyl přečten.
Stanoviště a výskyt
Biotop, oblast a roční období
Carbone a spoluautoři uvádějí listnaté i jehličnaté lesy, lesní mýtiny, podhorské a horské oblasti. Druh se vyskytuje jak na zásaditém, tak na kyselém geologickém podloží, často u starých pařezů, kmenů a jiného mrtvého dřeva.
Biotop, oblast a roční období
Carbone a spoluautoři uvádějí vyrůstání plodnic od druhé poloviny března do poloviny dubna a jejich přetrvávání do začátku května. Vyrůstání a další přetrvávání plodnic představují dva časové rozsahy tohoto popisu.
Biotop, oblast a roční období
V Alpách, ve vysokých nadmořských výškách nebo po zasněžených zimách lze podle Carbonea a spoluautorů plodnice nacházet až do první poloviny června. Tento popis neuvádí začátek samostatného alpského období.
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Polsko | Popis ucháče obrovského v Programu ochrany přírody Lesní správy Gidle (2018) (III–IV); Svatokřížské vojvodství | III–V |
|
Materiály
Herbářové položky
- TUR-A208088
Česko; Central Bohemia, Těptín near Kamenice u Prahy; 2018-04-27; V.Klener; 460 m n. m.
[15]- LY NV2005.05.12
FR; Isère, Lans-en-Vercors, combe de Servagnet; 2005-05-12; E.Mazet; 1210 m n. m.
[15]- LY NV2007.04.20
FR; Aude, Belcaire, clos de la Plaine; 2007-04-30; J.-P.Vidonne; 980 m n. m.
[15]- LY NV2010.05.17
FR; Alpes-de-Haute-Provence, Verdaches, Haut-Bès; 2010-05-02; G.Doublet; 1100 m n. m.
[15]- Sběr
FR; Savoie, Méribel-les-Allues, altiport; 2010-05-23; E.Armada; 1760 m n. m.
[15]- LY NV2010.06.22
FR; Alpes-de-Haute-Provence, Colmars, Ratery; 2010-06-08; N.VanVooren; 1700 m n. m.
[15]- Sběr
FR; Alpes-de-Haute-Provence, Colmars, col des Champs; 2010-06-08; Y.Mourgues; 2000 m n. m.
[15]- LY NV2013.05.02
FR; Ain, Hauteville-Lompnes, col de la Berche; 2013-05-03; D.Bouveret; 865 m n. m.
[15]- LY NV2013.05.03
FR; Savoie, Ugine, la Mollette; 2013-05-03; O.Lussiana; 1000 m n. m.
[15]- LY NV2016.05.01
FR; Ain, Innimond, plaine du Bief; 2016-05-07; F.Armada & A.Bidaud; 900 m n. m.
[15]- LK95.04.08
HU; Budapest, Csúcs-hegy; 1995-04-08; Z.Lukács; 180 m n. m.
[15]- TUR-A208089
Itálie; Friuli-Venezia Giulia, Paularo (UD); 2006-05-22; G.Dose; 1300 m n. m.
[15]- TUR-A208090
Itálie; Valle d’Aosta, Saint Rhemy en Bosses (AO); 2008-05-08; M.Carbone; 1700 m n. m.
[15]- TUR-A208091
Itálie; Valle d’Aosta, Morgex (AO), Fraz.Arpy; 2009-05-31; F.Calledda, G.Boerio & M.Carbone; 1600 m n. m.
[15]- TUR-A208092
Itálie; Abruzzo, Prato Selva, Fano Adriano (TE); 2018-04-22; B.DeRuvo; 1450 m n. m.
[15]- TUR-A208093
Itálie; Abruzzo, Colle dell’Asino, Pietracarmela (TE); 2018-04-25; B.DeRuvo; 1400 m n. m.
[15]
Zdroje
- Kislitsina et al., Edible spring fungi in southern taiga communities, IOP Conference Series: Earth and Environmental Science 848 (2021)
- retained-915083ea745adef0
- src-dirks-2023
- Rozporządzenie Ministra Środowiska 9.10.2014, Dz.U. 2014 poz. 1408. (také [32])
- Dz.U. 2026 poz. 258, tekst jednolity rozporządzenia grzybów dopuszczonych do obrotu. (také [34])
- M.Snowarski GRej Gyromitra gigas (také [23])
- Index Fungorum record236474
- Lagrange et al. 2024 eNeurologicalSci35:100502 (také [28])
- NCBI Taxonomy1032678
- src-speciesfungorum-maublancomyces
- Carbone 2018 — polski opis materiału i metod oraz źródłowe wyniki G.gigas (také [18])
- Dirks et al. 2025 Mol Phylogenet Evol205:108286, DOI 10.1016/j.ympev.2025.108286 (také [20])
- Kujawa i in. 2012 — występowanie G.gigas w Polsce, abstrakt wydawcy
- Dirks i in. 2023 — Not all bad: rozkład gyromitryny i metoda UHPLC
- Ekologia.pl — Piestrzenica olbrzymia, atlas internetowy
- Golis i Konatowska 2013 — stanowisko G.gigas w Parku Krajobrazowym Promno, druk142–145
- Harmaja H. 1976 — Another poisonous species discovered in the genus Gyromitra: G.ambigua, Karstenia15:36–37
- Harmaja H. 1976 — Scanning electron microscopy of the spores of Gyromitra subg.Gyromitra and subg.Discina, Karstenia16:6–9
- Karg i Kujawa 2011 — stanowisko G.gigas w Lesie Rąbiń, druk108–109
- Kubička J. 1966 — Čtyři případy otravy ucháčem (Gyromitra), Česká Mykologie20(3): 178–181
- Lasy Państwowe 2019 — Nietypowy grzyb znaleziony w bieszczadzkich lasach
- Piestrzenica olbrzymia — aktualne polskie wykazy ochrony i handlu,18.10.2026
- Miller i in. 2022 — gatunki kryptyczne kompleksu Gyromitra gigas
- Piestrzenica olbrzymia — udokumentowane występowanie w Polsce, przegląd 18.10.2026