Jedlý
Nastavte polohu, abyste viděli údaje pro svůj region.



Mycetinis alliaceus (špička cibulová) je drobná lupenatá houba nápadná pronikavým česnekovým pachem. Má tenký, světle okrový až světle hnědý klobouk a dlouhý, tuhý, černohnědý až černý třeň, který bývá hluboko ponořený v listovém opadu. Vyskytuje se hojně v bukových lesích mírného pásu. Přestože je jedlá a vyhledávaná jako výrazné aromatické koření, sbírají se pouze kloboučky, neboť tuhý třeň je nepoživatelný. Její specifické aroma přetrvává i po usušení.
Rozpoznávání, stanoviště a nejdůležitější rozdíly.
Houbař
Stavba plodnice
- Typ stavby plodnice
- Typ stavby plodnice: Klobouk, třeň.
Klobouk
- Tvar klobouku
- Tvar klobouku: polokulovitý, kuželovitý nebo plochý.
u mladých plodnic: Tvar klobouku: kuželovitý.
Tvar klobouku: plochý.
Tvar klobouku: zvoncovitý.
Tvar klobouku: vyklenutý. - Povrch klobouku
- Povrch klobouku: matný.
- Reliéf povrchu klobouku
- Reliéf povrchu klobouku: svraštělý.
- Barva klobouku
- Barva klobouku: světle hnědý.
Barva klobouku: šedohnědý.
Barva klobouku: okrově hnědý.
Barva klobouku: bělavá.
za sucha: Barva klobouku: špinavě krémový. - Postavení okraje
- Postavení okraje: zahnutý dolů.
- Obrys okraje klobouku
- Obrys okraje klobouku: zvlněný.
Obrys okraje klobouku: vroubkovaný. - Reliéf povrchu okraje klobouku
- za mokra: Reliéf povrchu okraje klobouku: brázditý.
- Průměr klobouku
- Průměr klobouku je 5–60 mm.
- Střed klobouku
- Střed klobouku: vyklenutý.
- Hygrofánnost klobouku
- Hygrofánnost klobouku: hygrofánní.
Spodní strana klobouku
- Typ hymenoforu
- Typ hymenoforu: lupeny.
Lupeny u třeně
- Připojení hymenoforu ke třeni
- Připojení hymenoforu ke třeni: volný od třeně (lupeny).
Připojení hymenoforu ke třeni: přirostlý k třeni (lupeny). - Profil hymenoforu u třeně
- Profil hymenoforu u třeně: vykrojený u třeně (lupeny).
- Počet celých lupenů
- Počet celých lupenů: 18–24.
- Makroskopická stavba volného ostří lupenů
- Makroskopická stavba volného ostří lupenů: celokrajné s hladkým obrysem.
- Přirozená barva povrchu lupene
- Přirozená barva povrchu lupene: bělavá.
Přirozená barva povrchu lupene: světle krémový.
Přirozená barva povrchu lupene: špinavě bělavá.
Přirozená barva povrchu lupene: hnědý.
Přirozená barva povrchu lupene: bílý.
Přirozená barva povrchu lupene: žlutavý. - Rozestup lupenů
- Rozestup lupenů: řídce uspořádané.
Rozestup lupenů: blízko u sebe.
Rozestup lupenů: hustě uspořádané. - Tloušťka lupenů
- Tloušťka lupenů: tenký.
- Výška lupenů
- Výška lupenů: do 2 mm.
- Přítomnost krátkých lupenů
- Přítomnost krátkých lupenů: přítomný.
- Počet délkových řad lupénků
- Počet délkových řad lupénků: 3–4.
Třeň a báze
- Tvar třeně
- Tvar třeně: válcovitý.
Tvar třeně: válcovitý nebo zploštělý. - Barva třeně
- u mladých plodnic: Barva třeně: světle hnědý.
Barva třeně: tmavohnědý nebo černohnědý.
Barva třeně: tmavohnědý nebo černý. - Pokryv povrchu třeně
- Pokryv povrchu třeně: sametový.
Pokryv povrchu třeně: ojíněný.
Pokryv povrchu třeně: Plstnatá. - Lesk povrchu třeně
- Lesk povrchu třeně: matný.
- Vnitřek třeně
- Vnitřek třeně: dutý.
- Konzistence třeně
- Konzistence třeně: vláknitý a odolný proti roztržení.
Konzistence třeně: tvrdý a vláknitý. - Délka třeně
- Délka třeně: 40–200 mm.
- Průměr třeně
- Průměr třeně: 1–5 mm.
- Zakřivení třeně
- Zakřivení třeně: rovný.
- Kořenění třeně
- Kořenění třeně: kořenující.
Dužnina
- Barva dužniny
- Barva dužniny: bělavá.
- Vůně dužniny
- Vůně dužniny: česnekový, silný.
Vůně dužniny: česnekový, nepříjemný, silný. - Třída tloušťky dužniny
- Třída tloušťky dužniny: tenký.
Kde a kdy roste
- Stanoviště
- Stanoviště: listnatý les.
- Substrát
- Substrát: mrtvé dřevo.
Substrát: dřevo v zemi.
Substrát: opad. - Způsob růstu plodnic
- Způsob růstu plodnic: ve skupinách.
Způsob růstu plodnic: jednotlivě nebo ve skupinách. - Četnost výskytu
- Četnost výskytu: středně hojný.
- Doba růstu
- Plodnice se objevují od května do listopadu.
- Oblast výskytu
- Oblast výskytu: potvrzený.
- Stupeň rozkladu dřeva substrátu
- Stupeň rozkladu dřeva substrátu: rozkládající se.
- Skupina dřeva substrátu
- Skupina dřeva substrátu: dřevo listnáčů (převážně).
Jedlost a kuchyně
- Jedlost
- Jedlý
Právo
- Ochrana
- Není uveden v polském seznamu chráněných druhů hub.
- Prodej
- V Polsku není uveden v seznamu hub povolených k prodeji.
FAQ
Je špička cibulová jedlá?
Ano, je to jedlá houba. Pro její velmi silné aroma a tuhost třeně se však konzumují výhradně kloboučky, a to především v malém množství jako aromatické houbové koření.
Které části houby jsou vhodné ke konzumaci?
Ke konzumaci se hodí pouze tenké kloboučky. Třeň je tuhý, kožovitý až dřevnatý a pro kuchyňské zpracování se nehodí.
Kde špička cibulová nejčastěji roste?
Roste v listnatých a smíšených lesích, téměř výhradně v bučinách na tlejícím listí, opadaných větvičkách a bukovém dřevě.
Kdy začíná a končí její růstová sezóna?
Plodnice vyrůstají od června do listopadu, přičemž nejhojnější výskyt bývá na konci léta a během podzimu po vydatných deštích.
Jak voní špička cibulová?
Vydává velmi intenzivní, štiplavý česnekový zápach, který je patrný i na větší vzdálenost a zůstává zachován i po usušení.
Lze tuto houbu konzumovat v syrovém stavu?
Syrová konzumace se nedoporučuje. Může způsobit podráždění žaludku; vhodná je tepelná úprava nebo usušení a rozemletí na koření.
V jakých nadmořských výškách se vyskytuje?
Vyskytuje se především v pahorkatinách a podhorských až horských polohách, kde se nacházejí zachovalé bukové porosty.
Ztrácí špička cibulová sušením své aroma?
Nikoliv, česnekové aroma přetrvává i po usušení. Sušené kloboučky lze dlouhodobě skladovat v uzavřených nádobách jako koření.
Měla tato houba v minulosti lidové využití mimo kuchyni?
V lidovém prostředí se sušené trsy plodnic zavěšovaly v komorách jako repelent proti hmyzu a myším nebo k přebití zápachu ve sklepích.
Proč je špička cibulová významná pro výuku mykologie?
Slouží jako klasická didaktická ukázka houby s pronikavým specifickým pachem pro nácvik rozpoznávání hub podle čichu.
Nadšenec
Názvy a historie
- Platné národní jméno
- Grzybnik czosnkowy
- Platné vědecké jméno
- Mycetinis alliaceus
- Další jména
- twardzioszek czosnkowy, špička cibulová
Pozorování doma
Výtrusný prach
- Potřebný materiál
- čerstvý, zralý klobouk, list papíru, sklenice nebo miska, voda
- Čas
- 2–24 h
- Provedení
- Položte klobouk spodní stranou na papír.
- Přidejte kapku vody navrch a přikryjte.
- Po 2–24 hodinách zvedněte klobouk a prohlédněte si výtrusný prach.
Co hledat
- Barva výtrusného prachu
- Barva výtrusného prachu: bílý.
- Odstín výtrusného prachu
- Odstín výtrusného prachu: bílý. Odstín výtrusného prachu: krémový.
Pod mikroskopem
- Potřebný materiál
- světelný mikroskop, podložní a krycí sklíčko, jehla, voda, výtrusy z výtrusného prachu
- Provedení
- Přeneste jehlou trochu výtrusného prachu na sklíčko.
- Přidejte kapku vody, přikryjte sklíčkem a prohlédněte výtrusy.
Co hledat
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: široce elipsoidní. Tvar výtrusu: kulovitý (téměř). Tvar výtrusu: elipsoidní. Tvar výtrusu: kapkovitý. Tvar výtrusu: téměř kulovitý. Tvar výtrusu: vejčitý. Tvar výtrusu: mandlovitý (téměř, mírně).
- Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký.
- Rozměry výtrusu
- Délka 7–12 µm, šířka 4,5–9 µm.
Rozměry porovnávejte po kalibraci měřítka mikroskopu.
Ekologie a rozšíření
- Způsob výživy
- Způsob výživy: saprotrofní.
Mimokulinární využití
V lidovém hospodářství a venkovské praxi nacházela špička cibulová uplatnění jako přírodní odpuzovač obtížného hmyzu a drobných hlodavců. Svazečky sušených plodnic se zavěšovaly v sýpkách, komorách či spížích, kde pronikavý sirný pach pomáhal chránit uskladněné textilie a zrno před škůdci. V některých regionech se čerstvé i sušené plodnice využívaly k maskování zatuchlých pachů ve vlhkých sklepech a hospodářských místnostech.
V didaktické praxi a mykologické osvětě slouží tento druh jako tradiční demonstrativní pomůcka při terénních kurzech a školních exkurzích k nácviku smyslového vnímání a rozpoznávání charakteristických přírodních vůní. Pro svou schopnost udržet typický zápach i po usušení a opakovaném navlhčení bývá využíván ve vysokoškolských sbírkách a na mykologických výstavách jako stálý exponát pro pachové demonstrace. V lesnické praxi byl výskyt druhu historicky využíván jako praktický terénní ukazatel zachovalých stanovišť bukového lesa a stavu humózní vrstvy.
Historie a kultura
Špička cibulová zaujímá specifické místo v evropské mykologické historii i lidové kultuře, kde byla po staletí vnímána jako fascinující přírodní kuriozita spojující svět hub s charakteristickou vůní kulturní zeleniny. V historických mykologických spisech z osmnáctého a devatenáctého století, například v pracích Eliase Friese nebo Christiaana Hendrika Persoona, byla podrobně zaznamenávána pro svou nezaměnitelnou aromatickou stálost, díky níž si zachovává česnekový pach i po usušení a opětovném navlhčení.
V lidových tradicích a venkovských pověrách horských a podhorských oblastí střední Evropy byl pronikavý zápach této houby spojován s ochrannou magií. Česnek byl tradičně považován za prostředek odhánějící zlé síly, nemoci a noční můry, a podobné symbolické vlastnosti byly v lidové víře příležitostně připisovány i lesním houbám se stejným aromatem. V literatuře zaměřené na přírodu a lesnictví se druh stal symbolem zachovalých bukových hvozdů, v nichž jeho přítomnost dokládala staré a nenarušené lesní prostředí. V některých oblastech se dochovaly místní lidové názvy odvozené od česnekového pachu a tuhého tmavého třeně, což svědčí o dlouhodobém povědomí venkovského obyvatelstva o této nevšední houbě.
Jedlost a bezpečnost
Mycetinis alliaceus je jedlá houba, která je ceněna pro své výrazné česnekové aroma a ostrou chuť. K přímé konzumaci se využívají výhradně tenké kloboučky, protože třeň je tuhý, kožovitý až dřevnatý a pro kulinářské zpracování zcela nevhodný. Konzumace v syrovém stavu nebo ve velkém množství může u citlivých osob vyvolat podráždění žaludku a zažívací potíže, proto je nezbytná důkladná tepelná úprava či sušení, které zjemní pronikavou ostrost a usnadní stravitelnost.
V gastronomii různých zemí se k tomuto druhu přistupuje rozdílně. Ve střední a východní Evropě je oblíbený jako přírodní koření, kde malé množství sušených nebo povařených kloboučků slouží k dochucení pokrmů bez nutnosti použití pravého česneku. V některých západoevropských regionech je však sběr tohoto druhu spíše okrajový, neboť intenzivní a vytrvalý česnekový pach bývá vnímán jako příliš dominantní. Bezpečná konzumace vyžaduje střídmost v dávkování a vyloučení starých či zapařených plodnic, které rychle ztrácejí jakost a mohou způsobit žaludeční nevolnost.
Stanoviště a výskyt
Mycetinis alliaceus (špička cibulová) se vyskytuje především v listnatých a smíšených lesích mírného pásu Evropy. Její výskyt je úzce vázán na přítomnost buku lesního (Fagus sylvatica), méně často se objevuje také v porostech s duby nebo habry. Klíčovým substrátem pro růst tohoto druhu je tlející listový opad a drobné větvičky či zbytky dřeva ponořené v humózní půdě, z nichž plodnice vyrůstají. Vzácněji roste na trouchnivějících pařezech a kořenech buků pokrytých vrstvou listí.
Geograficky je druh rozšířen po celé střední, západní a jižní Evropě, zejména v pahorkatinách a horských polohách s původními bučinami. V severnějších oblastech kontinentu je její výskyt omezenější a soustředí se do teplejších mikroklimatických lokalit. V závislosti na nadmořské výšce se plodnice objevují od června do listopadu, přičemž vrchol výskytu nastává po vydatnějších srážkách na sklonku léta a během podzimu. V jižních oblastech Evropy může sezóna přetrvávat až do prosince, zatímco ve vyšších polohách končí s prvními trvalejšími mrazy v říjnu.
Výzkumník
Jedlost a kuchyně
Zdrojová zjištění: jedlost, konzumace a využití
- Jedlost
- Nejedlý
Grzyby.pl full card readback — Mycetinis alliaceus · Grzyby.pl #TRESC-10260: zdroj jej označuje za nejedlý kvůli nepříjemnému zápachu a ostré chuti a uvádí, že nemá jedovatý účinek; pouze hodnocení na polské kartě.
- Jedlost
- Jedlý — zdroj určení
ČMS Myko atlas — Mycetinis alliaceus · ČMS #TRESC-10260 / kitchen use: „Je omezeně jedlá, může být použita jako koření. Sbírají se pouze kloboučky.“ Zdroj uvádí: omezeně jedlá, použitelná jako koření, sběr pouze kloboučků; pouze hodnocení v českém atlase.
Vědecké názvy a taxonomie
- Platné vědecké jméno
Mycetinis alliaceus
- Zakres ujęcia taksonomicznego
Mycetinis alliaceus (Jacq.) Earle ex A.W. Wilson & Desjardin, Mycologia 97(3):677 (2005), w rodzinie Omphalotaceae. Basionim: Agaricus alliaceus Jacq., 1773. Starsze opisy Marasmius alliaceus zachowują zakres identyfikacji ich autorów; nie są ponownym oznaczeniem molekularnym. Historycznych wymiarów var. subtilis nie dołączono do zakresów typowej postaci gatunku.
[11] [13]
Ekologie a rozšíření
Laboratorní diagnostika
Strukturované údaje
Bazidie
Kaulocystidy
- Přezky
- Přezky: přítomný. [16]
Hymeniální cystidy
- Tvar vrcholu hymeniální cystidy
- Tvar vrcholu hymeniální cystidy: zaoblený. [15]
- Délka hymeniální cystidy
- Délka hymeniální cystidy: 36–44 µm. [15]
Délka hymeniální cystidy: 45–72 µm. [15] - Optický vzhled hymeniální cystidy
- Optický vzhled hymeniální cystidy: hyalinní. [15]
- Tvar hymeniální cystidy
- Tvar hymeniální cystidy: vřetenovitý. [15]
Tvar hymeniální cystidy: válcovitý. [15]
Tvar hymeniální cystidy: vřetenovitý. [15]
Tvar hymeniální cystidy: Lahvicovitá (téměř). [15] - Tloušťka stěny uvedené hymeniální cystidy
- Tloušťka stěny uvedené hymeniální cystidy: tenkostěnný. [15]
Ostatní laboratorní znaky
- Přítomnost rhizomorf
- Přítomnost rhizomorf: přítomný. [15]
Pokožka klobouku
Výtrusy
- Barva výtrusů pod mikroskopem
- Barva výtrusů pod mikroskopem: hyalinní. [15]
- Délka výtrusu
- Délka výtrusu: 9,86 µm (průměr). [15]
Délka výtrusu: 9–12 µm. [5]
Délka výtrusu: 7,5–11,5 µm. [15]
Délka výtrusu: 7–11 µm. [12] - Poměr délky a šířky výtrusu
- Poměr délky a šířky výtrusu: 1,06–2,2. [15]
- Tvar výtrusu
- Tvar výtrusu: široce elipsoidní. [12]
Tvar výtrusu: kulovitý (téměř). [12]
Tvar výtrusu: elipsoidní. [5]
Tvar výtrusu: kapkovitý. [5]
Tvar výtrusu: téměř kulovitý. [15]
Tvar výtrusu: vejčitý. [15]
Tvar výtrusu: mandlovitý (téměř, mírně). [15] - Povrch výtrusu
- Povrch výtrusu: hladký. [12]
Materiál a metody výzkumu
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Zdrojové uvedení taxonu dřeva jako substrátu, bez vyvozování mykorhizy.
Rozsah čtení: Úryvky ze zdrojů.
Přečten úryvek ze zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Omezení: Seznam druhových asociací substrátu, nikoli test preferencí nebo rozpoznání mykorhizního partnera.
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Zdrojové uvedení taxonu dřeva jako substrátu, bez vyvozování mykorhizy.
Rozsah čtení: Úryvky ze zdrojů.
Přečten úryvek ze zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Omezení: Seznam druhových asociací substrátu, nikoli test preferencí nebo rozpoznání mykorhizního partnera.
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Zdrojové uvedení taxonu dřeva jako substrátu, bez vyvozování mykorhizy.
Rozsah čtení: Úryvky ze zdrojů.
Přečten úryvek ze zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Omezení: Seznam druhových asociací substrátu, nikoli test preferencí nebo rozpoznání mykorhizního partnera.
Popis znaků — zdroj a rozsah
Materiál: Zdrojové uvedení taxonu dřeva jako substrátu, bez vyvozování mykorhizy.
Rozsah čtení: Úryvky ze zdrojů.
Přečten úryvek ze zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Omezení: Seznam druhových asociací substrátu, nikoli test preferencí nebo rozpoznání mykorhizního partnera.
Mikroskopická data — zdroj a omezení
Materiál: Zdrojová statistika Q výtrusů v popisu autorů Petersen a Hughes 2017; nebyla vypočtena z nezávislých krajních rozměrů.
Rozsah čtení: Plný text.
Omezení: U tohoto souhrnného popisu nebylo uvedeno n.
- Výsledky zaznamenané v pramenech — Délka výtrusu
- 7–11 µm [12]
Materiał badania: Petersen i Hughes2017 — mikroskopia źródłowo rozdzielonych struktur Mycetinis alliaceus; fotografie TFB11451 i TFB4737, nie przypisano całego opisu pojedynczej kolekcji. Średnia długość zarodnika w badanym materiale wynosi 9,86 mikrometra. [15]
9–12 µm [5]
7,5–11,5 µm [15]
Metody i zapisy źródłowe — Petersen i Hughes2017 — mikroskopia źródłowo rozdzielonych struktur Mycetinis alliaceus; fotografie TFB11451 i TFB4737, nie przypisano całego opisu pojedynczej kolekcji.
Liczba sterygm jednej podstawki — zapis źródłowy: „Description: basidia4-sterigmate; liczba sterygm, bez wnioskowania o liczbie zaobserwowanych zarodników.” [15]
Długość podstawki — zapis źródłowy: „Description: basidia39–43(–54)×10–14µm; pełny min–max.” [15]
Kształt podstawki — zapis źródłowy: „Description: basidia clavate.” [15]
Szerokość podstawki — zapis źródłowy: „Description: basidia39–43(–54)×10–14µm.” [15]
Długość kaulocystyd — zapis źródłowy: „Description: upper stipe10–75µm,base10–110µm; pełne min–max kaulocystyd, obie części zachowano w dokumentacji.” [15]
Obecność kaulocystyd — zapis źródłowy: „Description: explicit caulocystidia from upper stipe and base.” [15]
Kształt kaulocystyd — zapis źródłowy: „Description: caulocystidia digitate,cylindrical.” [15]
Szerokość kaulocystyd — zapis źródłowy: „Description: upper stipe7–11µm,base7–13µm; pełne min–max kaulocystyd, obie części zachowano w dokumentacji.” [15]
Kształt szczytu cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Description: Cheilocystidia bluntly rounded apically.” [15]
Długość cystydy hymenialnej; Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Description: Pleurocystidia36–44×9–12µm.” [15]
Długość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Description: Cheilocystidia45–72×7–20µm.” [15]
Wygląd optyczny cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Description: Cheilocystidia hyaline.” [15]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Description: Pleurocystidia fusiform.” [15]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Description: Cheilocystidia cylindrical,cigar-shaped.” [15]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Description: Cheilocystidia occasionally fusiform.” [15]
Kształt cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Description: Cheilocystidia sublageniform.” [15]
Grubość ściany dokładnie określonej cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Description: Pleurocystidia thin-walled.” [15]
Szerokość cystydy hymenialnej — zapis źródłowy: „Description: Cheilocystidia45–72×7–20µm; at widest point.” [15]
Długość komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Description: Pileipellis inflated cells30–45(–60)×12–23µm; pełne minimum–maksimum.” [15]
Szerokość komórki końcowej skórki kapelusza — zapis źródłowy: „Description: Pileipellis inflated cells30–45(–60)×12–23µm; widest point.” [15]
Obecność pleurocystyd — zapis źródłowy: „Description: Pleurocystidia36–44×9–12µm; jawny opis tej struktury.” [15]
Obecność ryzomorf — zapis źródłowy: „Opis zawiera ryzomorfy; ich domniemane położenie i wymiary pozostają opisem źródła.” [15]
Barwa zarodnika w mikroskopie — zapis źródłowy: „Description: hyaline.” [15]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Description: (7.5–)9.5–11.5 ×(4.5–)5.5–6(–9)µm; pełne krańce długości.” [15]
Długość zarodnika — zapis źródłowy: „Description: Lm=9.86µm.” [15]
Iloraz długości i szerokości zarodnika — zapis źródłowy: „Description: Q=1.06–2.20; Qm1.51 nie jest krańcem.” [15]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Description: subglobose.” [15]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Description: ovate.” [15]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Description: subtly amygdaliform; przybliżenie zapisane osobno.” [15]
Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Description: (7.5–)9.5–11.5 ×(4.5–)5.5–6(–9)µm; pełne krańce szerokości.” [15]
Metody i zapisy źródłowe — Mycetinis alliaceus TFB4731(TENN50328),Halland,Sweden; zbadany materiał komentarza rewizji.
Obecność pleurocystyd — zapis źródłowy: „TFB4731: nie zaobserwowano dojrzałych pleurocystyd; niezidentyfikowane niedojrzałe struktury pozostają nierozstrzygnięte.” [15]
Metody i zapisy źródłowe — Snowarski — atlasowy opis zarodników Mycetinis alliaceus, bez określonego medium i próby.
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „#TRESC-10257: 7–11 ×6–8µm; opis atlasowy.” [12]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „#TRESC-10257: szerokoelipsoidalne.” [12]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „#TRESC-10257: do prawie kulistych.” [12]
Powierzchnia zarodnika — zapis źródłowy: „#TRESC-10257: gładkie.” [12]
Metody i zapisy źródłowe — ČMS — atlasowy opis zarodników Mycetinis alliaceus, bez określonego medium i próby.
Długość zarodnika; Szerokość zarodnika — zapis źródłowy: „Popis: Výtrusy9–12×5–8µm.” [5]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Popis: Výtrusy jsou eliptické.” [5]
Kształt zarodnika — zapis źródłowy: „Popis: Výtrusy kapkovité.” [5]
Název a rozsah dat
Nomenklatura: Mycetinis alliaceus (Jacq.) Earle ex A.W. Wilson & Desjardin, Mycologia 97(3):677 (2005), v čeledi Omphalotaceae. Basionym: Agaricus alliaceus Jacq., 1773. Starší popisy druhu Marasmius alliaceus zachovávají rozsah identifikace svých autorů; nejedná se o nové molekulární určení. Historické rozměry var. subtilis nebyly zahrnuty do rozsahů typické formy druhu.
Dřívější autorství: Záhlaví ČMS uvádí Earleovu kombinaci z roku 1909. Index Fungorum poukazuje na její nomenklatorickou neplatnost a platnou kombinaci Wilsona a Desjardina z roku 2005. Oba záznamy byly zachovány jako svědectví zdrojů, nikoli dva odlišné druhy.
Různá hodnocení kulinářské použitelnosti
Hodnocení atlasů: Snowarski označuje druh za nejedlý kvůli nepříjemnému zápachu a ostré chuti; zároveň mu nepřipisuje jedovatý účinek. ČMS povoluje pouze kloboučky jako koření. Jde o různá hodnocení kulinářského využití, nikoli o důkaz otravy nebo vzájemně zaměnitelné výsledky toxikologických studií. Obě hodnocení a jejich zdroje byly zachovány.
Stanoviště, sezóna a sběry
Země a sezóna: Polský atlas uvádí plodení od května do listopadu a český od června do října. Rozsahy byly zaznamenány pro příslušné země; jednotlivá data sběru nepředstavují samostatnou sezónu. V Polsku jsou popsány bučiny, ležící větve a zbytky dřeva, obvykle pohřbené, vzácněji opad; zdrojové hodnocení četnosti se vztahuje k vlastnímu stanovišti.
Polské nálezy: Samostatně odečtené nálezy Marka Snowarského z milických lesů v Dolním Slezsku: 19. října 1997, 20. září 1998 a 10. října 1998. Dva pozdější popisy uvádějí bukové dřevo, včetně silně rozloženého. Dolní Slezsko zůstává názvem regionu použitým zdrojem; nebylo nahrazeno hranicemi vojvodství ani výchozími souřadnicemi.
České regiony: Atlas ČMS uvádí Jihočeský kraj: 16. října 2022, a Zlínský kraj: 11. října 2019 a 20. září 2013. Jedná se o zdrojová označení sběrů bez automatického molekulárního potvrzení.
Přesné struktury a metody mikroskopie
Zdroj měření: Měření pocházejí z publikovaného popisu Petersen a Hughes (2017), DOI10.3897/mycokeys.24.12846. Byl porovnán soubor PDF vydavatele a přepis téže práce v TreatmentBank. Posledně jmenovaný uvádí strany 5–12, zatímco stažené PDF obsahuje popis na stranách 12–20 a nevyplněná záhlaví na části stránek. Text měření se shoduje. Spor o datum basionymu 1762 uvedené v práci nemění zápis 1773 podle aktuálního nomenklatorického registru.
Výtrusy a bazidie: Popis uvádí výtrusy (7,5–)9,5–11,5×(4,5–)5,5–6(–9)µm, Q1,06–2,20, Qm 1,51 a Lm 9,86 µm. Plné krajní hodnoty jsou zachovány v polích min–max; průměrné hodnoty nepředstavují další hranice. Bazidie 39–43(–54)×10–14 µm jsou kyjovité, mají 4 sterigmata a přezky. K popisu nebylo přiřazeno neuvedené n ani médium všech měření. Autoři označují výtrusy jako neamyloidní; činidla a mikroskopické obrazy patří k metodě, nikoli k podmínkám jejich tvaru.
Různé cystidy: Pleurocystidy 36–44×9–12 µm jsou vřetenovité, tenkostěnné, s přezkami a obvykle s malým bradavkovitým zakončením. Cheilocystidy 45–72×7–20 µm mají stopky 6–12×3–5 µm; jsou válcovité nebo doutníkovité, někdy vřetenovité nebo téměř lahvicovité, tupě zaoblené, občas s laločnatými nebo prstovitými výběžky. Kaulocystidy horní části třeně 10–75×7–11 µm jsou roztroušené; na bázi 10–110×7–13 µm, velmi hustě nahloučené. Souhrnný zápis rozměrů kaulocystid zachovává plné min–max a obě polohy i rozsahy zde zůstávají odděleny.
Pokožka a hyfy: Pokožka klobouku je popsána jako víceméně hymeniformní vrstva nafouklých buněk 30–45(–60)×12–23 µm, na stopkách 7–40×4–6 µm. Nafouklé části jsou obráceně hruškovité až téměř kulovité, s viditelnými přezkami, bez zřetelné slizovité matrix. V kůře třeně jsou popsány žlutohnědé hyfy se stěnami do 1 µm; kaulocystidy mají stěny do 1,5 µm. Přezky, barva, stěna a obsah se vztahují k příslušným strukturám; nebyly rozšířeny na všechny buňky plodnice.
Výzkum genetické diverzity populace
Materiál a metoda: Bošković, Galović a Karaman (2019), DOI10.2298/ABS190218025 B, studovali prostorové rozmístění genetů saprotrofních hub v lesích Srbska a Černé Hory. Pro Mycetinis alliaceus analyzovali 10 plodnic z pohoří Stara Planina a 13 z pohoří Tara. Z každého vzorku bylo odebráno 20 mg sušené tkáně pro extrakci DNA; jedná se o hmotnost laboratorního vzorku, nikoli o hmotnost celé plodnice. Byla použita metoda ISSR s primery (GTG)5 a (GACA)4.
Výsledek a rozsah: Deset plodnic z pohoří Stara Planina bylo přiřazeno k 9 genetům. Všech 13 z pohoří Tara mělo odlišné genetické profily. Tato čísla popisují zkoumané vzorky a výsledek genotypizace; nejsou hodnocením početnosti celé populace, geografickým rozšířením ani počtem výtrusů. Výsledky dalších dvou druhů ze stejné práce nebyly k tomuto záznamu přiřazeny.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Źródłowy przegląd występowania — Polska — dane ogólne.
Rozsah čtení: Úryvky ze zdrojů.
Přečten úryvek ze zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Datum kontroly: 07.11.2026.
Omezení: Atlasová pozorování; zdrojový název a uvedený region, bez určení souřadnic nebo plného rozšíření. Data sběru nenahrazují atlasovou sezónu.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Źródłowy przegląd występowania — Czechy — dane ogólne.
Rozsah čtení: Plný text.
Datum kontroly: 07.11.2026.
Omezení: Atlasová pozorování; zdrojový název a uvedený region, bez určení souřadnic nebo plného rozšíření. Data sběru nenahrazují atlasovou sezónu.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Źródłowy przegląd występowania — Dolny Śląsk — zakres nazwany przez źródło.
Rozsah čtení: Úryvky ze zdrojů.
Přečten úryvek ze zdroje; plný text a metody nebyly ověřeny.
Datum kontroly: 07.11.2026.
Omezení: Atlasová pozorování; zdrojový název a uvedený region, bez určení souřadnic nebo plného rozšíření. Data sběru nenahrazují atlasovou sezónu.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Źródłowy przegląd występowania — kraj zliński.
Rozsah čtení: Plný text.
Datum kontroly: 07.11.2026.
Omezení: Atlasová pozorování; zdrojový název a uvedený region, bez určení souřadnic nebo plného rozšíření. Data sběru nenahrazují atlasovou sezónu.
Ověření výskytu — rozsah a omezení
Materiál: Źródłowy przegląd występowania — kraj południowoczeski.
Rozsah čtení: Plný text.
Datum kontroly: 07.11.2026.
Omezení: Atlasová pozorování; zdrojový název a uvedený region, bez určení souřadnic nebo plného rozšíření. Data sběru nenahrazují atlasovou sezónu.
Rozsah zpracování
Záznam vyžaduje doplnění před dokončením.
- Zaregistrované zdrojové informace čekají na rozhodnutí.
Informace čekající na ověření: 10
Právní základ a rozsah hodnocení
Předpisy pro lokalitu: Polsko
Podklad pro informace o ochraně
Druh není uveden v přílohách 1–4 nařízení o druhové ochraně hub (Dz.U.2014/1408).
Podklad pro informace o obchodu
Druh není uveden v seznamu hub povolených k uvádění na trh a výrobě houbových výrobků (Dz.U.2026/258, příloha 1). Nejedná se o hodnocení jeho jedlosti.
Stanoviště a výskyt
Potvrzené rozšíření
Všechny oblasti doložené v uložených údajích.
| Země | Oblasti a lokality | Plodnost | Podklady |
|---|---|---|---|
| Česko | Zlínský kraj; Jihočeský kraj | VI–X |
|
| Polsko | Dolní Slezsko — rozsah uvedený zdrojem | V–XI |
|
Zdroje
- Dz.U. 2014/1408
- Dz.U. 2026/258
- ČMS Myko atlas — Mycetinis alliaceus
- GBIF — dokładne dopasowanie Mycetinis alliaceus
- Grzyby.pl full card readback — Mycetinis alliaceus
- Index Fungorum — Mycetinis alliaceus 101585
- Petersen & Hughes 2017, Plazi TreatmentBank XML for Mycetinis alliaceus (také [18])
- Sprzążki strzępek tramy blaszek — opis rewizji 2017
- Bošković, Galović i Karaman 2019 — przestrzenne rozmieszczenie genetów
- Grzybnik czosnkowy — źródłowa średnia Q zarodników
- Grzybnik czosnkowy — taksony drewna podłoża